Výpis všech autorů

Holly Bourne

Autorka knih pro děti a mládež a knih s feministickou tématikou.

Hidenori Kusaka

Japonský autor mangy Pokémon Adventures manga.

Harper Lee

Nelle Harper Leeová byla americká spisovatelka a redaktorka. Roku 1959 publikovala svůj román s názvem „Jako zabít ptáčka“ , který se hned po vydání stal bestsellerem. Román popisuje hrubé mezirasové vztahy mezi barevnou vrstvou obyvatelstva a bílou vrstvou obyvatelstva, které nejbouřlivěji panovaly v době hospodářské krize na jihu USA. Harper Leeová za toto jedinečné dílo, které prorazilo nespočet společenských hranic, získala roku 1961 Pulitzerovu cenu za literaturu. Jejím dalším dílem je Postav hlídku. Narodila se v Monroeville jako potomek Roberta E. Leea, jižanského generála Občanské války. Harper byla velmi rozpustilé děvče a tzv. „předčasně vyspělý čtenář“, což svědčí o její psychické vyzrálosti a o chápání reality v době, kdy ji sužovala puberta. Jejím dobrým přítelem v dětství byl Truman Capote, s kterým si skvěle rozuměla, protože oba dva měli spisovatelské vlohy. Harpeřin otec byl bývalý redaktor novin i jejich majitel. Poté sloužil jako státní senátor a jako právník v Monroeville. Harper studovala právo na univerzitě v Alabamě od roku 1945, ale nedostudovala. Během studia napsala pár studentských publikací a podílela se na studentském časopise. Nějakou dobu strávila jako výměnný student na Oxfordské univerzitě. Šest měsíců před ukončením studia odešla do New Yorku, aby se mohla plně věnovat své literární kariéře. V mezičase pracovala jako úřednice letecké společnosti Eastern Air Lines a British Airways v průběhu roku 1950. V roce 1959 se Lee, spolu se svým dávným přítelem Trumanem Capotem, rozhodla vydat tento úchvatný román. Děj se odehrává v malém městě Maycomb v době hospodářské krize. Atticus Finch, právník a otec, obhajuje černocha Toma Robinsona, který je neprávem obviněn ze znásilnění bílé dívky Mayelly Ewell. Charaktery a jména některých postav jsou čerpána z reálného života – Finch bylo rodné jméno Harperiiny matky ...

George Sand

George Sandová , vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, baronka Dudevant , byla francouzská romantická spisovatelka. George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády a vnuk francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta Françoise Casimira Dudevanta, se kterým pak měla dvě děti, Maurice Sanda, celým křestním jménem Jean-François-Maurice-Arnauld , a Solange Sand . V roce 1835 opustila baronka Dudevant manžela pro jeho hrubé chování vůči ní i s dětmi, a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání však neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty. George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým novým partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Franzem Lisztem. O nikoliv bezkonfliktním vztahu obou přítelkyň podala George Sandová zprávu ve svém životopise. George Sandová se stala proslulou také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Franzem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, o něhož obětavě pečovala a rozešla se s ním až krátce před jeho smrtí . Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou. Byla také blízkou přítelkyní romanopisce Honoré de Balzaca i malíře Eugène Delacroix. Určitou zajímavostí je, že George Sandová patři...

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Georg Wilhelm Friedrich Hegel byl filosof, představitel německého idealismu. Hegelovým hlavním přínosem je objev dějinnosti: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět. Tomu, co jest, nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Tuto myšlenku převzala v průběhu 19. století nejen filosofie, ale postupně i jednotlivé vědy: jazykověda, právo, sociologie a v podobě evoluce také např. biologie, antropologie a kosmologie. Cesta ducha a zákonitá dějinnost světa začíná uzavřeným absolutnem, které je totožné s nicotou. Z kosmologického hlediska se dá hovořit o singularitě v období před velkým třeskem. Absolutno se poté začíná realizovat v přírodě, aby nakonec po mnoha miliardách let dalo vzniknout vědomí a poznávalo samo sebe. Narodil se ve Stuttgartu. Od svých pěti let navštěvoval tamější latinskou školu a brzy si vynikajícím způsobem osvojil řecké i římské klasiky. Od roku 1788 studoval filosofii a teologii v Tübingenu se svými přáteli, filosofem Schellingem a básníkem Hölderlinem. Roku 1801 se habilitoval spisem o astronomii v Jeně, kde pak přednášel filosofii. Když roku 1806 porazil Napoleon pruskou armádu u Jeny, Hegel právě dokončoval své nejslavnější dílo – Fenomenologii ducha. S přítelem Schellingem vydával „Kritický časopis pro filosofii“, věnovaný hlavně dědictví Kantovy filosofie, a v roce 1808 se stal rektorem norimberského gymnázia. Zde dokončil své druhé velké dílo, třísvazkovou Vědu o logice . Ta mu vynesla povolání na katedru filosofie v Heidelbergu, kde napsal Encyklopedii filosofických věd . Roku 1811 se oženil s Marií von Tücher, s níž měl dva syny. Roku 1818 byl povolán do Berlína, kde se těšil nesmírné vážnosti a vlivu. I...

Gary D Chapman

Americký publicista, práce o manželství a přátelství.

Gabriela Futová

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Gabriela Futová pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P.O.Hviezdoslava. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

Freeman Wills Crofts

Freeman Wills Crofts byl britský spisovatel detektivních románů. Narodil se v irském Dublinu a po absolvování studií v Belfastu se stal železničním úředníkem. V roce 1929 odešel ze správy drah severních hrabství a věnoval se psaní. Napsal na čtyřicet románů a řadu rozhlasových her. Roku 1928 byl v Londýně založen Detection Club, kromě F. W. Croftse patřili k jeho členům Dorothy L. Sayersová, G. K. Chesterton, Ronald Knox, Anthony Berkeley, Henry Wade a další. Toto volné sdružení detektivních autorů se snažilo vrátit detektivní román do reálného prostředí a dodržet fair play vůči čtenáři.

František Novotný

František Novotný se narodil 15. 3. 1944 v Brně. V roce 1968 vystudoval obor technická kybernetika na fakultě elektrotechnické VUT Brno. Po studiích nastoupil do zaměstnání. Nejprve v letech 1968–71 jako technik komplexních zkoušek v podniku Chemont Brno. V roce 1971 technik počítače Kancelářské stroje závod Brno, poté detaš. pracoviště v Adamovských strojírnách v Adamově . V roce 1994 podnikl přeplutí Atlantiku. V roce 1996 si užíval v Rudém moři a o rok později opět přeplul Atlantik. Mezi jeho zájmy patří námořní jachting, plastikové modelářství, angličtina, patent kapitána sportovní plavby. Od roku 1971 podniká 3–5 týdenní plavby na malých plachetnicích po evropských mořích. Mezi jeho nejsilnější zážitky patří mimo jiné i odchyt obou Mloků. Jeho aktivity v oblasti sf začaly v roce 1983 vstupem do fandomu na Parconu. Sci-fi četl už od dětství. Podílel se na založení klubu Nyx. Byl členem klubu Nonparcorán . Podílí se na organizaci Draconů. Od roku 1983 s výjimkou 1989 se účastnil všech Parconů. Váží si mnoha lidí a ve fandomu našel několik přátel na celý život. Mezi jeho oblíbené autory, knihy a jiné věci patří S. Lem, AF 167, Bible a Interkom. Mezi jeho non-sf díla patří povídka Citadela v srdci a Psí hlídka v Skagerraku . Mezi sci-fi dílo patří následující práce. Prvně publikoval ve fanzinu MFF , oficiálně v roce 85 v antologii Návrat na planetu Zemi. V roce 1988 vyšla sbírka jeho povídek Nešťastné přistání. Povídky v antologiích z roku 1988 Lovci zlatých mloků a Skandál v divadle snů. V roce 1990 Vesmírní diplomaté, Lety zakázanou rychlostí, potom další vl. sbírky povídek. , Ramax . Publikoval v časopisech Ikarie, AF 167, úvahy a kritiky v Interkomu, Dlouhý den Valhaly.

François Mauriac

François Charles Mauriac ) byl francouzský romanopisec, esejista, dramatik, básník a novinář, nositel Nobelovy cenu za literaturu za rok 1952. Je jednou z největších osobností dlouhé řady francouzských katolických spisovatelů. François Mauriac se narodil jako nejmladší z pěti dětí v zámožné bankéřské rodině. V jeho necelých dvou letech mu zemřel otec a od té doby o děti spolu s matkou pečovali prarodiče. Matka byla velmi zbožnou katoličkou a François byl proto v sedmi letech poslán do školy Mariánského řádu Collège de Grand-Lebrun na předměstí Bordeaux. V Bordeaux pokračoval i v univerzitních studiích, které zakončil v roce 1905. V roce 1906) pak Mauriac odešel do Paříže, kde se připravoval na přijímací zkoušky na École Nationale des Chartes, kam byl přijat v roce 1908. Příliš dlouho se však na této škole nezdržel – po několika měsících jí opustil na základě pevného rozhodnutí zasvětit svůj život literatuře. Své první dílo, básnickou sbírku Les mains jointes vydal hned v následujícím roce , další sbírku básní Adieu à l'adolescence pak v roce 1911. Poté se zaměřil spíše na prózu, v roce 1913 vydal svůj románový debut L’Enfant chargé de chaînes a postupně si osvojil svůj typický velmi poetický a sugestivní styl psaní. Jeho rané práce patří současně do období jeho osobní mladistvé spirituální krize, kdy trpí pocitem, že křesťanské duchovní zaměření člověka je potlačujícím faktorem přirozených lidských potřeb. Téma boje mezi city a rozumem, resp. touhou a odpovědností uvnitř člověka se tak stává ústřední problematikou Mauriacových děl i do budoucnosti, ovšem již v mnohem hlubším rozměru. Po skončení první světové války, během které sloužil na Balkáně jako příslušník Červeného kříže, vydal Mauriac v roce 1922 sbůj další román Le baiser au lépreux , který byl jeho prvních výrazným úspěchem. Další Mauriacovy práce byly...

Federico García Lorca

Federico García Lorca byl španělský básník a dramatik. Byl jednou z vůdčích postav generace 27 společně s básníky a spisovateli jako byli Vicente Aleixandre, Dámaso Alonso, Rafael Alberti, Pedro Salinas, Jorge Guillén nebo Gerardo Diego. Byl zastřelen frankisty v Granadě . Federico García Lorca se narodil v malé vesničce Fuente Vaqueros poblíž Granady ve španělské provincii Andalusie do rodiny zámožného statkáře. Měl ještě tři sourozence: bratra a dvě sestry. Jako dítě byl často nemocný, ale velmi vnímavý a všestranně talentovaný. Již od čtyř let chodil do školy, měl hudební nadání a dlouhá léta se věnoval hře na kytaru a na klavír. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Granady, kde Federico studoval na koleji Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Po maturitě v roce 1914 se zapsal ke studiu práv na tamní univerzitě. Navázal přátelské styky se známými osobnostmi granadského kulturního prostředí a stále více inklinoval k literatuře a vlastní tvorbě. Své první verše napsal asi v roce 1916. Se svými spolužáky podnikl několik cest po Andalusii, které mu byly inspirací pro sbírku cestopisných próz a esejí. Knížku lyrických próz s názvem Dojmy a krajiny vydal vlastním nákladem v roce 1918. V následujícím roce se přestěhoval do Madridu, kde byl přijat do studentského kampusu vybudovaného podle vzoru anglických univerzit. Pobýval zde až do roku 1928 a spřátelil se s mnohými pozdějšími významnými umělci, především Luisem Bunuelem a Salvadorem Dalím. Dalí se stal jedním z nejdůležitějších lidí v jeho životě a ovlivnil Lorcovu tvorbu svým surrealistickým viděním světa. Navázal kontakty s osobnostmi z oblasti divadla a literatury, jako byli Manuel de Falla nebo Juan Ramón Jiménez . V roce 1919 napsal hru Uhrančivý motýl , která byla uvedena v Madridu v následujícím roce. V červnu 1921 vyšla Lorcova první básnická sbírka Kniha...

Evan Hunter

Ed McBain, známý též jako Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino byl americký spisovatel a scenárista. Svá díla psal pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci . Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthewem Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem, s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů . Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon. Narodil se roku 15. října 1926 v New Yorku na Manhattanu, ale od dvanácti let žil v Bronxu. V New Yorku také chodil na základní a střední školu. V roce 1944 byl odveden k námořnictvu; po návratu do civilu v roce 1946 dovršil své vzdělání na newyorské Hutton College, kterou opustil s titulem bakaláře svobodných umění. Na universitě se také seznámil se svou budoucí ženou, se kterou se v posledním ročníku oženil. Psát se pokoušel už za studií, ale po odchodu z university nejprve prošel celou řadu zaměstnání: odpovídal na telefonické dotazy u Americké automobilové společnosti; u jiné firmy nabízel telefonicky restauracím mořské raky a kromě platu dostával i naturálie: tolik mořských raků, kolik jich...

Eva Jiříčková

Středoškolská učitelka výtvarné přípravy a českého jazyka . Také básnířka, fotografka, malířka, grafička a zpěvačka.

Eurythmics

Eurythmics bylo britské hudební duo, jehož členy byli Annie Lennox a Dave Stewart. Poprvé dosáhli významného úspěchu v 80. letech 20. století se svou syntézou popu, rocku a elektronické hudby. Průlomem pro skupinu bylo jejich druhé album "Sweet Dreams " vydané v roce 1983, na němž se objevila kultovní titulní skladba, která se stala celosvětovým hitem a dodnes patří k jejich nejuznávanějším písním. Po tomto úspěchu vydala skupina Eurythmics řadu úspěšných alb, včetně alba "Touch" z roku 1983, které ještě více upevnilo její postavení v hudebním světě díky hitům jako "Here Comes the Rain Again" a "Who's That Girl?".

Erskine Caldwell

Erskine Caldwell byl americký spisovatel a novinář. Napsal 25 románů, 12 knih reportáží a 150 povídek, nejčastěji z prostředí amerického jihu. Popisoval jeho chudobu i rasové problémy. Narodil v rodině presbytariánského kazatele , který byl často překládán z místa na místo. Rodina cestovala s ním, takže Erskine do svých patnácti žil v Georgii, na Floridě, v Karolíně, ve Virginii a v Tennessee. Poznal přitom dobře zejména jižanské státy a mentalitu jejich obyvatel. Vysokou školu nedokončil, roku 1926 se usadil v Maine s cílem stát se profesionálním spisovatelem. Nejprve se pokusil prorazit v časopisech, jeho první text se jmenoval The Georgia Cracker a pojednával – prozatím esejistickým způsobem – o tématech, která se později objevovala i v jeho prózách: politická demagogie, rasové předsudky, fanatické náboženství, kulturní sterilita a maloměšťáctví. První oceňovaná povídková kniha mu vyšla roku 1931 pod názvem American Earth. Jeho první úspěšný román se jmenoval Tabáková cesta. Vyšel roku 1932. Pojednává o osudech rodiny farmářského dělníka Lestera za velké hospodářské krize 30. let. Ukazuje, jak bída ničí v lidech lidskost. Knihu dramatizoval roku 1934 Jack Kirkland. Tabáková cesta měla velký úspěch, a tak o rok později přišel Caldwell s dalším románem: Boží políčko. Znovu se věnuje tématu chudoby a farmářského života na jihu Spojených států. Na náboženský fanatismus zaútočil v románu Výpomocný kazatel . Poté se zaměřil na problém rasismu, a to zejména v knihách Trápení v červenci , která pojednává o rasovém lynči, a Chlapec z Georgie , jež vypraví příběh malého černošského chlapce, který se živí jako sluha. Jeho prózy byly často terčem cenzury pro údajnou obscénnost. Ve 30. letech začal pracovat též jako novinář. Jako reportér projel mnoho zemí, včetně Československa, jemuž věnoval sbírku ...

Ernest Claes

Andreas Ernestus Josephus Claes byl belgický, vlámský spisovatel. Některé své práce publikoval pod pseudonymem G. van Hasselt. Psal v nizozemštině, příležitostně též v němčině. Prosadil se autobiografickým románem De Witte , který byl i dvakrát zfilmován – roku 1934 belgickým režisérem Janem Vanderheydenem a roku 1980 Robbem De Hertem. Politicky byl vlámským nacionalistou, podporoval Vlaams Nationaal Verbond, která byla po druhé světové válce obviňována z kolaborace s nacisty. Claes kvůli tomu strávil tři měsíce ve vězení. V anketě Belgičan Belgičanů, hledající největší osobnost belgických dějin, nicméně obsadil 7. místo.

Emil Hruška

Emil Hruška se narodil 19. srpna 1958 v Mladé Boleslavi Vystudoval práva a žurnalistiku. Po léta působil jako novinář a podnikový právník . V rámci své profese pobýval v řadě zemí včetně Mongolska, Ruska, Srbska či Bulharska. Od roku 2004 se specializuje na problematiku Evropské unie a působí jako poradce některých českých poslanců Evropského parlamentu. Literární činnost a publicistika se často překrývá s jeho profesním zájmem, ale většinou jej přesahuje. Je mimo jiné autorem knih Akce Zeppelin , Pohoří divočáků , Sudetoněmecké kapitoly , Konrad Henlein – Život a smrt , ale také povídkových sbírek My, hoši ze Sudet a Muž dvou rakví . Publikoval velké množství příspěvků v českém a německém tisku..

Dav Pilkey

Americký spisovatel a ilustrátor knih pro děti.

Colin Falconer

Colin Falconer, vl. jménem Colin Richard Bowles je britský spisovatel, autor šestnácti románů. Píše především dobrodružné romány. Narodil se v severním Londýně. Nyní žije na západním pobřeží Austrálie.

Carlos Busquets

Španělský ilustrátor dětské literatury.

Bonnie Bryant

Bonnie Bryantová se narodila a vyrůstala v New Yorku. Žije se dvěma syny v Greenwich Village. Bonnie Bryant je autorkou více než padesáti knih pro mladé čtenáře, včetně literárního zpracování filmových hitů, jako jsou například Želví nindžové, které napsala pod jménem B.B.Hillerová přijatým v manželství. Knihy z řady Dívky v sedlech začala psát v roce 1986. Ačkoliv na koni jezdila i dříve, jezdeckému sportu se věnovala intenzivně až v době psaní těchto knížek a zjistila, že se učí společně se svými postavami Lisou,Stefi a Carol. Tvrdí, že tyto dívky jsou mnohem lepší jezdkyně než ona. B.Bryantová v rozhovoru udává, že napsala 175 knih, ze kterých 140 pojednává o koních a z nich 111 je součástí série Dívka v sedle. Celkově se jejích knih prodalo na 18 miliónů. Bryantová mluví i o pravidlech literatury pro děti a mládež a o ohlasech svých knih v různých zemích světa.

Antonín Zápotocký

Antonín Zápotocký byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal druhým československým komunistickým prezidentem po Klementu Gottwaldovi a pátým od vzniku samostatného Československa. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953. Byl synem Ladislava Zápotockého , krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil v...

Anna Bauerová

Anna Bauerová byla česká kunsthistorička a spisovatelka. Napsala několik populárně-naučných knih a řadu historických románů. Zaměřovala se zejména na období, kdy v Čechách žili Keltové. Vystudovala historii, kunsthistorii a muzeologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Působila v oblasti památkové péče a správě muzejních fondů ve Středočeském kraji, zpracovala publikaci Národní kulturní památky Středočeského kraje, připravila řadu výstav i stálých expozic. Ve vlastní tvorbě postupně přešla od literatury populárně-naučné k psaní historických románů.

Andreas von Rétyi

Andreas von Rétyi se už dvacet let jako nezavislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední ředě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

Alois Volkman

Alois Volkman je český lékař a básník. Narodil se 18. září 1937 v Chudobíně u Olomouce. Po maturitě na gymnáziu v Litovli absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci . V témže roce nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde působil jako internista a vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy. Od roku 1968 přešel na venkovský obvod v kraji pod Budčí jako praktický lékař. Byl přítelem i osobním lékařem Jaroslava Seiferta. Básník a lékař Alois Volkman pochází z rodiny kněze Cirkve československé husitske. Výchova k viře společně s přirodnimi krásami rodné Hané se trvale vryly do jeho duše a ovlivnily ho při psaní poezie. Láska k poezii ho svedla dobromady i s českým básníkem Jaroslavem Seifertem. Narodil se v roce 1937 v Chudobině u Litovle na faře Cirkve československé husitské. „Chudobin má velmi zajimavou polohu. Pospolehnut o posledni výběžky Drahanské vrchoviny je zahledeny do Hanáckých rovin až k vrchum Hostýnským a Jesenikům. To bylo mé klukovské Eldorádo," řiká.„A jestliže plati, jak píše Thomas Hardy, že velikost života nespočívá ve vnějších okázalostech, nýbrž ve vnitmich prožiteich, kdy vnímavý venkovan žije plnějším a dramatičtější životem než král s hroší kůži," pak přesně takový život jsem prožíval do svých pětadvaceti let na rodné Hané,“ popisuje charismatický lékař. Život mu však připravil několik nástrah. Ve třech letech onemocnel dětskou obmou, po niž mu zůstala postižená levá noha. „Postupem let jsem si musel zvykat na svůj handicap a smiřovat se s tím, že nemohu všechno jako druzi," řiká. „Naučil jsem se však nelitovat toho, co je mi odepřeno, pokud možno to nevnímat a naopak orientovat se a vážit si všeho, co mohu, co je mi dopřáno a tím si svou životní situaci kompenzovat,“ pokračuje. Kromě tělesného handicapu však musel překonávat i mnohem vic. „Dostat se s mým kádrovým profilem na Gymnázium Jana Opletala v Litovli a později na Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci, byl téměř na...

Alfons Bohumil Šťastný

Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Aleš Cibulka

Aleš Cibulka je český televizní a rozhlasový moderátor a publicista. Začínal v roce 1992 jako rozhlasový moderátor v karlovarském soukromém rádiu Diana. Dva roky působil v Televizi Nova, kde moderoval pořad Snídaně s Novou. Od roku 1998, kdy ukončil svá studia na Vyšší odborné škole herecké, se stal spolupracovníkem a posléze i zaměstnancem České televize, kde moderoval pořad Dobré ráno s ČT. Rovněž s kolegyní Magdou Reifovou moderoval pro Českou televizi zeměpisnou soutěž pro děti Baťoh a společně s Ivanou Andrlovou a Zbyškem Pantůčkem účinkuje také v pořadu věnovaném českému jazyku O češtině. Jeho hlas je známý z pořadů Dobré jitro s Českým rozhlasem, Host do domu a Tobogan. Poté, co Yvonne Přenosilová jako jeho host pořadu Host do domu počátkem května 2006 řekla, že „pan Paroubek, jak říkám, si trošku hraje na Mussoliniho…“, byl z pořadu odvolán a mohl nadále moderovat již jen zábavný pořad Tobogan. 17. ledna 2015 uvedl 1000. díl, pro Aleše Cibulku to byl díl s pořadovým číslem 396. a 11 let s pořadem. 28. února 2015 Aleš Cibulka odvysílal svůj 400. díl. Od roku 2019 dostal postupně v rámci nové koncepce stanice Dvojka více prostoru . Vysílá dnes pořady Nedělní kolotoč , Dva na dvojce, Blízká setkání, Na červeném koberci, O češtině a další. Dvakrát společně s Jiřinou Jiráskovou moderoval slavností vyhlašování cen TýTý. Každý rok moderuje dětskou soutěž Zlatý oříšek. Kromě této činnosti působí i jako umělecký publicista, napsal celkem 3 knihy, z toho dvě životopisné knihy o české herečce Nataše Gollové a jednu knihu o Zdence Sulanové. Po dlouhé známosti uzavřel v roce 2007 registrované partnerství s Michalem Jagelkou. V České televizi moderoval také např. pořad Kolo plné hvězd, kam zval známe osobnosti, které si na "kole plném hvězd" vytáčely zábavné scénky z různých pořadů. Od roku 2012 moderoval na TV Barrandov každodenní soutěž Česká tajenka, kterou po něm převzal ...

Alan MacDonald

Britský žurnalista a publicista.

A. Jaroslav Urban

Narozen 23.10.1899 v Bylanech, zemřel 4.3.1962 v Praze. Novinář, překladatel z angličtiny, prózy.

Zora Beráková

Zora Beráková, občanským jménem Schillová je česká spisovatelka a překladatelka z ruštiny, němčiny, lužické srbštiny a maďarštiny. Je především autorkou historických románů a detektivních povídek, dříve psala i příběhy pro děti a poezii. Narodila se ve Vsetíně, kde byl její otec JUDr. Václav Berák v letech 1920–1926 okresním hejtmanem. Po přestěhování do Prahy v roce 1926 zde absolvovala reálné gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici, krátce studovala ve Francii na dívčím gymnáziu v Besançonu. Za okupace studovala na Škole užitých umění a na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze . Po válce působila nějakou dobu jako tlumočnice v Německu v oblasti Horní a Dolní Lužice. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si zvolila obor srovnávací literatura a slovanská filologie. Studia ukončila roku 1949 doktorátem , poté pracovala na ministerstvu informací a osvěty. Později se věnovala pouze překladatelské činnosti a literární tvorbě. Jako překladatelka též spolupracovala s rozhlasem, televizí a filmem. Byla dvakrát vdaná, má tři syny. Publikuje pod svým dívčím jménem . Psala rovněž pod pseudonymem Zora O. Prokopová. Je členkou Obce spisovatelů, Literárního klubu K89, Obce překladatelů a AIEP . Za román Konec hodokvasu dostala v roce 2005 cenu Františka Langera. Zpočátku publikovala v různých časopisech a novinách, jako např. Dětská neděle, Stráž severu, Věstník Československého svazu žen, Pionýr, Sedmička a Větrník. Její první knižní publikací byla básnická sbírka Tři nejkrásnější , knižní tvorbu pro děti zahájila novelou Smaragdový ostrov . Později se věnovala psaní prózy pro dospělé, zejména detektivním povídkám a historickým románům. Přeložila kolem padesáti prozaických i básnických děl z různých jaz...

William Golding

William Gerald Golding byl anglický spisovatel, básník, esejista a dramatik, oceněný Nobelovou cenou . Golding se narodil v St. Columb Minor, vesnici poblíž Newquay v Cornwallu. Začal psát již ve svých sedmi letech. O jeho cornwallském původu se zřídkakdy mluví, nicméně jako mladík se učil kornsky. Jeho otec byl místním učitelem a intelektuálem s radikálním politickým přesvědčením a silnou vírou ve vědu. S rodinou se přestěhovali do Marlborough, kde navštěvoval gymnázium. Později na Oxfordské univerzitě studoval přírodní vědy a angličtinu. Jeho první kniha, sbírka básní, spatřila světlo světa rok předtím, než získal bakalářský titul za umění. V roce 1939 se oženil s Ann Brookfieldovou, analytickou chemičkou. V Salisbury se stal učitelem angličtiny a filosofie na Bishop Wordsworth's School. Během druhé světové války sloužil u královského loďstva, a pomohl tak k potopení německé nejmocnější bitevní lodě Bismarck. Účastnil se vylodění v Normandii a na konci války se mohl vrátit k psaní a vyučování. V roce 1961 mu jeho úspěšné knihy dovolily opustit učitelský post a strávit rok psaním na Hollins College ve Virginii. Později se stal spisovatelem z povolání. Stejně jako James Lovelock žil ve Wiltshiru a když Lovelock vysvětloval svoji teorii, Golding navrhl nazývat ji Gaia podle řecké bohyně země. Goldingova alegorická beletrie často používá narážek na klasickou literaturu, mytologii a křesťanskou symboliku. Ačkoli žádné konkrétní vlákno nespojuje jeho romány a jeho technika se mění, Golding se principiálně vypořádává se zlem, čímž vzniká druh temného optimismu. Goldingův první román Pán much představuje jedno z opakujících se témat v jeho románech – konflikt mezi lidským přirozeným barbarstvím a civilizujícím vlivem rozumu. Dědicové zasahuje do prehistorického období a rozvíjí tezi o evolučních předcích lidstva, vítězících nad jemnější rasou jak n...

W. B Yeats

William Butler Yeats byl anglicky píšící irský básník, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1923.

Vlasta Dvořáková

Narozena 19. 9. 1920 v Praze, zemřela 2005. PhDr., historička výtvarného umění, literatura z oboru.

Vladimír Železný

Vladimír Železný je český žurnalista, podnikatel a politik. Narodil se na konci 2. světové války v ruském Kujbyševu, kde si jeho otec, příslušník československých jednotek v zahraničí, které bojovaly proti nacistickému Německu, léčil zranění, která utrpěl při bojích pod Kyjevem. V roce 1963 odmaturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze a nastoupil na pozici asistenta produkce v Československé televizi. V roce 1964 začal studovat na Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze obor sociologie-publicistika. V roce 1968 působil v Československé televizi jako redaktor a přispíval do časopisů Reportér a Student. Během srpnové invaze se aktivně účastnil ilegálního televizního vysílání proti okupaci. Poté odjel do Spojeného království, kde působil v agentuře Associated Press. Po návratu do Československa v roce 1970 dokončil své studium FSVP UK a získal titul PhDr. V období normalizace působil opět v Československé televizi jako redaktor, komentátor a režisér a mimo jiné pro ni komentoval i tři lety Apolla k Měsíci. Počátkem 70. let se stal pro nakladatelství SNTL redaktorem časopisu Technický magazín. Pod pseudonymem Vladimír Silný psal scénáře k populárně naučným pořadům a televizním inscenacím. Známý je především pořad Okna vesmíru dokořán. Pod pseudonymem Jakub Stein přispíval do samizdatových časopisů. Po sametové revoluci se v roce 1990 stal mluvčím Občanského fóra a také hlavním dramaturgem jeho volební kampaně. Po rozpadu Občanského fóra byl v roce 1991 ještě krátce mluvčím Občanského hnutí, pak mluvčím vlády České republiky a poradcem tehdejšího premiéra Petra Pitharta. Usiloval také ve výběrovém řízení o post ředitele České televize, ale byl poražen Ivem Mathém. 4. února 1993 získala společnost CET 21 s Železného projektem od Rady pro rozhlasové a te...

Vladimír Klevis

Vladimír Klevis je prozaik, autor povídek a novel. Vladimír Klevis se narodil v rodině lesního inženýra, který byl v době krize často bez práce. Matka, vyučená modistka, zůstala po narození syna v domácnosti. Dětství prožil Vladimír v Dobrušce, válečná léta v Berlíně a poválečná léta v Josefově. Gymnázium navštěvoval v Jaroměři. Po přestěhování rodiny do Mariánských Lázní, ukončil studium maturitou v Plané. Poté učil na jednotřídkách v pohraničí a dálkově studoval pedagogickou školu. Studia však nedokončil, změnil zaměstnání a pracoval od roku 1958 v knižním obchodě v Plzni. V roce 1961 odešel do Prahy, kde získal místo kulturního redaktora v Zemědělských novinách, později v redakci Světa práce a v Literárním měsíčníku. Od roku 1979 působil Vladimír Klevis jako dramaturg na Barrandově, později jako šéfredaktor časopisu Pionýr.

Vladimír Adamec

Autor turistických průvodců po Československu.

Vasilij Ivanovič Nemirovič-Dančenko

Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko byl ruský spisovatel a žurnalista. Jeho mladším bratrem byl režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko. Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Tbilisi v Gruzii v roce 1845. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka. Dětství prožil v Gruzii, v Ázerbájdžánu a v Dagestánu. V letech 1854–1863 studoval na Alexandrovské kadetní škole v Moskvě, kde začal psát verše. Začátek sedmdesátých let prožil na pobřeží Bílého moře a Severního ledového oceánu. Byl válečným dopisovatelem během rusko-turecké války , rusko-japonské války a první světové války . Roku 1921 emigroval, protože se nemohl smířit s poměry v Rusku po bolševické revoluci. Nejprve žil v Německu v Berlíně a pak se přestěhoval do Československa. Zemřel roku 1936 v Praze. Proslul jako autor cestopisů, próz s válečnou tematikou a knih pro děti a mládež. Pro svá díla čerpal náměty ze svého mládí na Kavkaze, ze svých četných cest po severním Rusku, Evropě i Africe i z válečných konfliktů, kterými prošel. Byl velmi plodný autor a svá díla často psal se snahou o vnější efekt. U některých českých vydání autorových knih se nepodařilo zjistit název ruského originálu.

Václav Pfleger

Narozen roku 1940. RNDr., pracovník zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Malakolog, práce v oboru, publikovány též časopisecky.

Václav Černý

Václav Černý byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof. Po maturitě na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 . Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře. Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus. Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z fil...

Unknown Artist

Tomáš Valenta

Spoluautor učebnice matematiky. Člen projektu Matika pro spolužáky, kde řídí tvorbu učebnic a pracovních sešitů.

Tomáš Špidlík

Tomáš Josef kardinál Špidlík byl moravský katolický teolog, kněz, jezuita a kardinál . Tomáš Špidlík absolvoval základní školu a gymnázium v rodných Boskovicích. V roce 1938 začal studovat latinu a českou literaturu na filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol nacisty na podzim 1939 vstoupil 23. září 1940 do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy. Když i tento obsadili nacisté, pokračoval v letech 1942–1945 ve filozofických studiích na Velehradě. Zde složil 24. září 1942 řeholní sliby. Příprava byla několikrát přerušena nucenou prací, nařízenou nejprve německou, pak rumunskou a nakonec ruskou armádou. Po skončení studií byl Špidlík jmenován prefektem velehradského gymnázia. Vyučoval zde češtinu a ruštinu. V roce 1946 byl poslán na teologická studia do holandského Maastrichtu, kde 22. srpna 1949 přijal kněžské svěcení. V roce 1950 doplnil svá jezuitská formační studia v italské Florencii. V roce 1951 již bylo zřejmé, že se do vlasti nebude moci vrátit. Byl pozván ke spolupráci s Vatikánským rozhlasem. V letech 1951–53 tedy pokračoval ve studiích na Papežském orientálním institutu v Římě a v roce 1955 zde obhájil doktorskou práci Joseph de Volokolamsk. Un chapitre de la spiritualité russe pod vedením jezuity prof. Irenea Hausherra. Od roku 1954 vyučoval jako docent východní a patristickou teologii v Římě v Papežském orientálním institutu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském institutu Teresianum a hostoval na mnoha evropských i světových univerzitách, mimo jiné v St. Paul ve Spojených státech, v Indii a v Kinshase . V roce 1961 byl jmenován profesorem. V letech 1951–1989 byl spirituálem Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě. Špidlíkovy české páteční promluvy na Radiu Vatikán byly překládány do mnoha dalších jazyků. Tomáš Špidlík byl prastrýcem studenta, křesťanského ak...

Tim Weaver

Tim Weaver je současný britský spisovatel známý zejména díky detektivním thrillerům s Davidem Rakerem, detektivem, který se specializuje na hledání pohřešovaných lidí. Původním povoláním je novinář, působil jako redaktor řady časopisů. Ač byl jako novinář úspěšný, dal s s postupem života přednost dráze spisovatele. Počínaje Honem na mrtvého tak vzniklo zatím deset románů, jejichž středobodem se stal soukromý detektiv David Raker, specialista na hledání pohřešovaných osob. Weaverův čtvrtý román, Není cesty zpět, byl prezentován v prestižním britském knižním pořadu Richard and Judy Book Club. Následující dílo se v týdnu, kdy bylo vydáno, vyšplhalo na druhou příčku nejprodávanějších knih. Údolí mrtvých a Ztracený se dokonce dostaly na první místo v žebříčcích prodejnosti elektronických titulů. Weaver byl rovněž nominován v rámci britského literárního ocenění National Book Awards. Tim Weaver studoval Norton Hill School v Somersetu. Je velkým fanouškem fotbalu, fandí Arsenalu a Bath City FC. Je ženatý, má malou dceru a celá rodina žije nedaleko Bathu v jihozápadní Anglii.

Stanislav Trča

MUDr. Stanislav Trča, CSc., se narodil v jižních Čechách. Do gymnázia chodil v Písku. Promoval na Fakultě Všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci pracoval jako lékař chirurgického oddělení Okresní nemocnice Mělník. Po třech letech nastoupil na gynekologicko-porodnickou kliniku v Praze, kde pracoval zpočátku jako sekundární lékař, později jako odborný asistent. Kromě odborné lékařské práce přednášel studentům. Složil atestaci I. a II. stupně z gynekologie a porodnictví. Od roku 1973 kandidát lékařských věd . Publikoval přes 40 odborných článků v domácích i zahraničních lékařských časopisech. Přednášel na několika celostátních lékařských sjezdech a také na zahraničních kongresech ve Vídni, Varšavě a Berlíně. Napsal několik populár

Stanislav Peleška

Narozen 11. 11. 1930 v Žáru na Prachaticku, zemřel 14. 4. 2019. RNDr., biochemik, práce z oboru zahrádkářství.

Stanislav Hejda

Narozen 13.11.1928 v Kladně, zemřel 14.2.1994. MUDr., DrSc., literatura o správné výživě.

Stanislav Frank

Stanislav Frank byl český ichtyolog, akvarista, šéfredaktor časopisu Akvárium Terárium a autor mnoha důležitých akvaristických publikací.

Slovak Radio Symphony Orchestra

Slovak Radio Symphony Orchestra , známý také jako Slovenský národní symfonický orchestr, je uznávané těleso se sídlem v Bratislavě na Slovensku. Orchestr byl založen v roce 1929 a stal se jedním z nejvýznamnějších těles klasické hudby v zemi. Během své historie orchestr pracoval pod taktovkou několika uznávaných dirigentů a hrál široký repertoár od klasické hudby až po hudbu současnou. Soubor je známý svými nahrávkami méně známých děl a skladatelů, čímž přispívá k zachování a šíření slovenské klasické hudby v mezinárodním měřítku. Kromě nahrávání alb, jako jsou "Famous Opera Overtures And Intermezzi", "In Concert" a "La Bohème", se podíleli také na nahrávání hudby pro filmy, televizní a rozhlasové vysílání. Orchestr Slovak Radio Symphony Orchestra spolupracoval s řadou uznávaných sólistů a absolvoval rozsáhlá turné, na kterých představil slovenskou hudbu posluchačům po celém světě.

Sláva Václav Jelínek

Sláva Václav Jelínek byl spisovatel, novinář, překladatel z němčiny, angličtiny a srbochorvatštiny. Publikoval své prózy z velké části v časopisech a novinách, např. České slovo, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda, Večer, Reforma, Expres, Letem světem, Nová Praha, Rozkvět aj. Byl jedním z nejrychleji píšících spisovatelů v české literatuře, čemuž ostatně odpovídala úroveň jeho děl. Podle prohlášení v deníku Expres z r. 1930 měl ve svých 25 letech na kontě již 50 románů. Z jeho nefantastické tvorby jmenujme romány Záhadný mandarin , Muž s kocouřím čelem , Oko orientu , Lordův zločin , Láska cikánky , Proti proudu , několik knih vydal za okupace pod jménem Wilibald Yöring, např. Smrt před očima či Aljaška . V letech 1931–32 vydal 28 sešitů série detektivek „Detektiv Bangs“. Po válce byl podle pamětníků odsouzen v rámci tzv. „velkého dekretu“ , ve vězení strávil přibližně šest let. Po rozsudku se ho zřekla celá rodina. Navzdory vězení se pokusil o spisovatelský comeback, v 60. letech těsně před smrtí údajně požádal svého synovce, aby se zaštítěn svým jménem pokusil prorazit v Československé televizi. To se vzhledem k nekvalitě Jelínkova díla nepodařilo a spisovatel posléze zemřel v zapomnění.

Shari Lapeña

Shari Lapena je kanadská spisovatelka, která nyní žije v Torontu v Kanadě. Než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako právnička a učitelka angličtiny. Debutovala knihou Manželé odvedle.

Sextus Propertius

Sextus Propertius – pravděpodobně 15 př. n. l.), byl římský básník. Pocházel z bohaté rodiny, ale v mládí osiřel a o značnou část majetku přišel. Brzy odešel studovat do Říma, kde se pravděpodobně roku 28 př. n. l. potkal s Hostii, kterou pod jménem Cynthia opěvuje ve svých básních. Napsal čtyři elegie, v kterých se projevuje jeho láska k Cynthii . Tato jeho nepříliš šťastná láska ovlivnila prakticky celou jeho tvorbu. Tyto elegie se líbily Maecenatovi, který jej motivoval, aby se zabýval aktuálními otázkami. Jeho pozdní tvorba se zabývá římskými dějinami, a to jak staršími, tak tehdejšími. V těchto dílech se soustředil především na vznik římských kultů a oslavování Augustova Říma. Česky vyšla jeho tvorba v roce 1973 pod názvem Pěvci lásky. Elegie vyšla česky poprvé v roce 1945 v nakladatelství Františka Borovského v Brně.

Sam Bourne

Jonathan Freedland je novinář, spisovatel a hlasatel. Píše sloupky pro The Guardian a je moderátorem BBC Radio 4, Long View. Také přispívá do měsíčníku židovské kroniky, a je pravidelným přispěvatelem do řady publikací v USA, včetně The New York Times, New York Review of Books a The New Republic. V roce 2008 mu byla udělena Davida Watta za žurnalistiku. Je autorem šesti knih, z nichž dvě non-fiction vydal pod svým vlastním jménem. Od roku 2006 publikoval čtyři romány pod pseudonymem Sam Bourne. První, Třicet šest spravedlivých, se stal bestseller číslo jedna ve Velké Británii. Byla přeložena do 30 jazyků. Následovaly knihy Poslední zákon , Final Reckoning a Vyvolený . Vystudoval na Wadhamské koleji v Oxfordu - kde studoval filozofii, politiku a ekonomii a spravoval univerzitní noviny

Rudolf Pecinovský

Ing. Rudolf Pecinovský, CSc. patří k našim špičkovým odborníkům na výuku programování. Publikoval 44 učebnic, které byly přeloženy do pěti jazyků, a řadu článků v odborných časopisech. Pravidelně vystupuje na konferencích zabývajících se výukou programování. Je autorem metodiky Karel a navazující metodiky pro programový systém Baltík, a moderní metodiky označované anglickým termínem Architecture First. V současné době učí programování na několika univerzitách a paralelně doškoluje profesionální programátory. Má IQ 164 – měřeno mezinárodními testy organizace Mensa v roce1994. VZDĚLÁNÍ: • 1973-76 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT, obor inženýr matematik, zaměření teoretická kybernetika. • 1976-79 Fakulta elektrotechnická ČVUT, obor technická kybernetika, zaměření řídicí technika. Diplomová práce na téma Řízení tuhých systémů. • 1980-83 Aspirantura v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. Disertační práce z oblasti rozpoznávání obrazců na téma Selekce příznaků pomocí míry diskriminativnosti. PRAXE: • 1978-79 SPŠTM v Praze - profesor matematiky. • 1979-80 Vojenské učiliště Nové Mesto nad Váhom. Základní vojenská služba – učitel programování. Vývoj aplikací v jazycích Fortran, Basic a PL/1. • 1980-84 ÚTIA ČSAV Praha - aspirant, později vědecký pracovník. Výzkum v oblasti rozpoznávání příznaků, vývoj aplikací v PL/1. • Paralelně: Publikační apřednášková činnost, vědecko populární články o výpočetní technice a programování, vývoj interpretu jazyka Forth pro 602. ZO Svazarmu. • 1985-90 Tesla Elstroj Praha - výzkumný a vývojový pracovník. Vývoj programového vybavení pro počítače řady SAPI v jazycích assembler, Basic, Forth, Pascal, C a C++, především vývoj klíčových programů ovlivňujících přijetí velkých zakázek...

Rudolf František Vojíř

Kdysi velmi populární autor knih pro děti a mládež Rudolf František Vojíř. Narodil se 20. ledna 1896 v Příbrami v rodině hodináře Rudolfa Vojíře. Vystudoval zde reálné gymnasium a poté zdejší učitelský ústav. Po roce 1915 odešel do Prahy, kde absolvoval státní kursy pro obchodní a hospodářské nauky. Zde také zůstal jako odborný učitel až do své smrti. Do rodného města však každoročně přijížděl o prázdninách a psal o svém milovaném kraji. Sbíral místní pověsti a pohádky, které pak použil ve svých dílech. Největší úspěch sklidili jeho Hornické pohádky a román 1300 metrů pod zemí , v němž malý Toník Zurčan z Prahy přijíždí za svým dědečkem Květoněm do Starého Podlesí na prázdniny. Spolu s vesnickými chlapci podnikne nebezpečné dobrodružství do staré štoly, při kterém málem přijde o život jeden z nich. Starý havíř Vitásek vše oznámí dědovi Květoňovi, který vezme Toníka na výlet do Příbrami a na Březové Hory, kde s ním sjede na dole Anna do tisícimetrových hlubin. Tam se Toník dozvídá o těžké práci havířů, o strašné důlní katastrofě a o zašlé již slávě zdejších dolů. Po prázdninách se vrací domů pln dojmů a zážitků, neboť v Praze podobná dobrodružství nemůže nikdy zažít. R.F. Vojíř si také všechny své knihy sám ilustroval.

Rex Hayes

Německý spisovatel dobrodružných románů.

Rangers

Česká country popová skupina. V 70. a 80. letech se nedobrovolně přejmenovala na Plavci.

Radomír Měšťan

Publikace z oboru svépomocných stavebních prací.

Radek Malý

Radek Malý je český básník, autor knížek pro děti a překladatel. Na Univerzitě Palackého vystudoval obor germanistika a bohemistika. Působí jako vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny, básník a autor literatury pro děti. Publikoval básnické sbírky Lunovis , Vraní zpěvy , Větrní a Malá tma . Překládá poezii Georga Trakla – výbor Podzimní duše vyšel roku 2005 v nakladatelství BB Art –, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších. Ze současných básníků přeložil např. Karla Lubomirského , zabývá se i překlady středověkých německých milostných písní. Připravil také vlastní antologii německé expresionistické poezie Držíce v drzých držkách cigarety . Píše rovněž pro děti, spolu s PaedDr. Hanou Mikulenkovou je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň základní školy , autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana . Svými básněmi přispěl i do knihy Šmalcova abeceda . Dětem je určen i příběh František z kaštanu, Anežka ze slunečnic , knížka básniček Kam až smí smích a „poetický slovníček dětem v příkladech“ s názvem Lahůdky . Knižně dále publikoval literárněvědnou studii Spásná trhlina. Reflexe poezie Georga Trakla v české literatuře . Je rovněž autorem dvou dramatických textů: Pocit nočního vlaku a Černé Hoře . * Básnické sbírky: Lunovis, BB Art, 2001 Vraní zpěvy, Petrov, 2002 Větrní, zcestné verše, Petrov, 2005 ISBN 80-7227-227-6 Malá tma, Host, 2008 Pro děti: Slabikář, Prodos, Olomouc 2004; spoluautor s PaedDr. Hanou Mikulenkovou Šmalcova abeceda, Baobab, Praha 2005; spoluautor básniček František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, Meander, 2006 Kam až smí smích, Meander, 2009 Lahůdky, 2009; poetický slovníček dětem v příkladech Dramatické tex...

Petr Pithart

Petr Pithart je český politik, historik a spisovatel, člen Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové, bývalý člen KSČ, bývalý předseda české vlády v rámci federace, bývalý předseda a dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu České republiky. Po sametové revoluci krátce i poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, počátkem 90. let politik Občanského hnutí. Bývá označován za jednoho z "otců zakladatelů" české politiky a ústavnosti. Roku 1963 se oženil se spisovatelkou Drahomírou, roz. Hromádkovou. Jeho otcem byl náměstek ministra průmyslu, velvyslanec v Jugoslávii a později ve Francii Vilém Pithart, předválečný člen KSČ vězněný za války nacisty, který byl po roce 1970 perzekvován, mj. za protest proti okupaci Československa u prezidenta de Gaulla. Petr Pithart v roce 1960 vstoupil do Komunistické strany Československa, své členství ukončil dle svých slov v říjnu 1968. Byl jedním ze signatářů Charty 77 a angažoval se i v oblasti samizdatové literatury. Spolu s Milanem Otáhalem a Petrem Příhodou napsal pod pseudonymem PODIVEN knihu Češi v dějinách nové doby v níž její autoři zpochybňovali některé mýty českých moderních dějin, například okolo českého národního obrození, vzniku moderního českého národa či poválečného vysídlení Němců z Československa. Část historiků, například historička Věra Olivová, ovšem knihu hodnotí kriticky coby nahlížení na dějiny prizmatem univerzalistického katolicismu, zpochybňujícího samotný vznik československého státu a jeho představitele Masaryka a Beneše. Některá svá samizdatová díla napsal pod pseudonymem J. Sládeček. V roce 1989 a později se Petr Pithart angažoval v Občanském fóru. K roku 1990 je uváděn profesně jako člen Koordinačního centra OF. 30. ledna 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 2 – Praha...

Pavlína Šamalíková

Spoluautorka učebnice angličtiny.