Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Výpis všech autorů

      Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...

      Zobrazuji 1741 - 1800 z celkem 122970 záznamů
      A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
      Thomas Perry

      Thomas Perry

      Uznávaný současný spisovatel Thomas Perry je autorem čtenářsky velmi atraktivních, chytře promyšlených a napínavých příběhů. Narodil se roku 1947 v Tonawandě v New Yorku. V roce 1969 získal na Cornelově univerzitě titul bakaláře, o pět let později ukončil studia anglické literatury doktorátem na univerzitě v Rochesteru. Pracoval jako laborant, údržbář, rybář, mechanik zbraní, úředník i učitel na univerzitě, tvůrce a producent televizních scénářů. Thomas Perry žije v jižní Kalifornii se svou ženou a dvěma dcerami. Za svou knihu Řezníkův chlapec obdržel v roce 1983 cenu E. A. Poea za nejlepší prvotinu v detektivním žánru, kterou uděluje americká organizace spisovatelů tajemných příběhů . Od té doby vydal dalších 16 úspěšných a kritikou vysoko hodnocených knih. V češtině vyšly následující knihy Thomase Perryho: Řezníkův chlapec , Kocourův pejsek , Kdo schovaný není , Nedrážděte spící psy , Tanec za mrtvé , Žena stínů , Totožnost je príma kšeft , Krvavé peníze , Štvanice , Přímý zásah a Ostrov .

      Více od autora
      Svatopluk Technik

      Svatopluk Technik

      Svatopluk Technik byl český architekt, pedagog a publicista. Narodil se do rodiny Josefa Technika, řídícího učitele v Rašovce. Jeho otec byl vlastencem . S manželkou měl Josef tři syny. Vedle zmíněného Svatopluka ještě Vladivoje a Miloše. Prostřední ze synů, Svatopluk, po absolvování libereckého gymnázia odešel na pražské České vysoké učení technické, kde studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství. Dokončil ji v roce 1937. Pro prohloubení svých znalostí studoval dále v Ústavu Ernesta Denise a díky znalosti francouzštiny získal i stáž v ateliéru architekta Augusta Perreta. Ten Technikovi nabízel, aby pro něj v alžírské pobočce pracoval i po skončení stráže, nicméně Technik tuto nabídku nevyslyšel a vrátil se zpět do Československa. Po škole Technika zaměstnala pražská firma Hrabě a Losovský. Ve chvíli, kdy společnost otevírala pobočku v Bratislavě, odešel tam. Když během druhé světové války vypuklo Slovenské národní povstání , vstoupil do Československé povstalecké armády. Po válce se ale ze Slovenska roku 1947 vrátil zpět do Liberce. Důvodem byla výzva jeho přítele Jaroslava Tomsy, který sháněl pedagogy pro tamní průmyslovou školu. Ve škole mezi jeho žáky patřil například Miloslav Maxa. Dlouho zde však Technik nevydržel. Se svým návrhem totiž vyhrál soutěž na úpravu středu Liberce a také na úpravu libereckého výstaviště. Následně byl od poloviny padesátých let zaměstnán ve Stavoprojektu, v němž se podílel na prvním poválečném územním plánu města Liberce, ale poté přešel do Pozemních staveb a odtud roku 1960 opět do střední průmyslové školy stavební. Zde vydržel až do roku 1988. Mezi roky 1969 až 1971 stál v čele odborníků, kteří prováděli statické zabezpečení a opravu střech na požárem poškozeném kostele svatého Archanděla Michael...

      Více od autora
      Susanna Kubelka

      Susanna Kubelka

      Susanna Kubelka se narodila v Linci, vystudovala anglistiku a po promoci pracovala tři roky jako novinářka ve vídeňském deníku Die Presse. Proslula zejména svými humorně erotickými romány a optimistickými knížkami pro ženy každého věku.

      Více od autora
      Stefan Ahnhem

      Stefan Ahnhem

      Narodil se ve Stockolmu 24. listopadu 1966, kde dodnes žije s manželkou a čtyřmi dětmi. Má za sebou více než dvacet let zkušeností uznávaného televizního i filmového scénáristy, podílel se mimo jiné například na filmové sérii Wallander mnoha původních i adaptovaných scénářů různých žánrů, od komedií po thrillery. Poté, kdy -jak sám uvedl, dosáhl stropu scénáristických možností ve Švédsku, stál před rozhodnutím, zda se odstěhovat do Hollywoodu nebo jít jinou cestou. Z rodinných důvodů se rozhodl pro novou kariéru spisovatele. Jeho debutem se stal v roce 2014 1. díl série Fabian risk - Oběť bez tváře , poté v r. 2015 následoval Den nionde graven a v r. 2016 Arton grader minus . Celá trilogie Fabian Risk series se stala mezinárodním bestselerem. V sérii hodlá pokračovat až do té doby, než ho hlavní hrdina Fabian unaví. Jeho vzory, jimž přiznává inspiraci pro své psaní, jsou Henning Mankell,Stieg Larsson a Phillip K. Dick a jako zajímavou autorku uznává rovněž Gillian Flynn.

      Více od autora
      Staatskapelle Dresden

      Staatskapelle Dresden

      Staatskapelle Dresden , známý také jako Sächsische Staatskapelle Dresden , je jedním z nejstarších a nejprestižnějších orchestrů na světě. Byl založen v roce 1548 saským kurfiřtem Mořicem a má bohatou historii, která sahá přes čtyři století. Orchestr sídlí v Semperově opeře v Drážďanech a za dobu jeho existence se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů. Staatskapelle Dresden má široký repertoár od barokní hudby až po hudbu současnou a je proslulý interpretací německé romantické hudby, zejména děl Richarda Wagnera a Richarda Strausse.

      Více od autora
      Slovak Chamber Orchestra

      Slovak Chamber Orchestra

      Slovak Chamber Orchestra , známý také jako Slovak Chamber Orchestra Bohdana Warchala podle svého zakladatele, je renomovaný soubor se sídlem na Slovensku. Orchestr byl založen v roce 1960 významným houslistou a dirigentem Bohdanem Warchalem a rychle si získal uznání pro svou uměleckou dokonalost a preciznost. Soubor se specializuje na barokní a klasicistní repertoár, hojně vystupuje doma i v zahraničí a získal si uznání za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Vivaldi, Bach a Mozart. Diskografie orchestru zahrnuje řadu nahrávek, které dokládají jeho odbornost v těchto žánrech. Zejména Vivaldiho "Le Quattro Stagioni" a Bachovy "Braniborské koncerty" byly oceněny pro svou čistotu a živost. Během své historie spolupracoval orchestr Slovak Chamber Orchestra s mnoha významnými sólisty a dirigenty, což přispělo k jeho pověsti jednoho z nejlepších slovenských komorních souborů.

      Více od autora
      Simon Adams

      Simon Adams

      Autor populárně-naučných publikací a encyklopedií pro děti

      Více od autora
      Rudolf Kalčík

      Rudolf Kalčík

      Rudolf Kalčík byl český středoškolský učitel, spisovatel, redaktor a filmový scenárista, autor ideově prokomunisticky orientovaných dobrodružných próz, zachycujících život pohraničníků a jejich namáhavou a nebezpečnou službu v šumavských lesích. Rudolf Kalčík se narodil v Berehově na Podkarpatská Rusi , kde jeho otec sloužil jako strážník. V šesti letech mu zemřela matka a otec jej poslal na výchovu k příbuzným do jižních Čech. Když se jeho otec přestěhoval do Nového Bohumína, vzal si chlapce zpět k sobě. Zde začal Kalčík studovat gymnázium, ve studiu pak pokračoval Českém Krumlově a v roce 1943 složil maturitu v Českých Budějovicích. Zde a v Třeboni byl pak v letech 1943–1945 totálně nasazen jako úředník. Po skončení války vstoupil do KSČ a začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a studium úspěšně ukončil roku 1950. Již v průběhu studia učil na střední škole ve Velvarech a pracoval jako externí lektor v nakladatelství Svoboda. Základní vojenskou službu vykonával v letech 1950–1952 u Pohraniční stráže na Šumavě, což značně ovlivnilo jeho spisovatelskou práci. Zde působil jako politický pracovník nejprve roty a pak praporu a stal se předsedou ústřední komise Fučíkova odznaku v PS. V letech 1952–1954 učil ve Veltrusích a pracoval rovněž jako redaktor časopisu Pohraniční stráž. Spolupracoval také s časopisem Československý voják, jehož redaktorem byl v letech 1955–1974. V letech 1970–1972 se podílel na vzniku nového normalizačního Svazu českých spisovatelů a byl vedoucím jeho komise pro práci s mladými autory. Krátce byl šéfredaktorem Literárního měsíčníku , roku 1973 se stal předsedou Českého literárního fondu a roku 1974 tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Roku 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem. Kalčík začal publikovat ještě v době svého vysokoškolského studia. Debutoval roku 1947 r...

      Více od autora
      Robin S Sharma

      Robin S Sharma

      Robin Sharma je jedným z najvýznamnejších svetových expertov na „leadership“ a dosahovanie osobného úspechu. Napísal 8 bestsellerov, vrátane megaúspešnej knihy Mních, ktorý predal svoje ferrari. Celosvetový predaj bestsellerov Robina Sharmu dosiahol viac ako 5 miliónov predaných kusov. Robin Sharma je výkonným riaditeľom spoločnosti Sharma Leadership International, tréningovej firmy s jednoduchým poslaním: pomáhať ľuďom a organizáciám v tom, aby sa stali svetovou špičkou. Na internetovej stránke www.robinsharma.com nájdete jeho blog, tréningové videá a podcasty.

      Více od autora
      Robert Bakalář

      Robert Bakalář

      Robert Bakalář byl český a československý sportovní novinář, televizní redaktor a sportovní komentátor. Jeho oborem byla cyklistika, které se jako novinář věnoval od roku 1965 až do své smrti. Šlo o bývalého sportovního redaktora a komentátora někdejší Československé televize , který poté působil 15 let jako komentátor české verze televizní stanice Eurosport. Jako sportovní komentátor Hlavní redakce sportu Československé televize odkomentoval 10 ročníků Závodů míru , později pak na televizní stanici Eurosport i 15 ročníků nejznámějšího cyklistického závodu světa Tour de France. Krátkodobě spolupracoval i s televizí Nova Sport. Robert Bakalář je autorem celkem 13 knih ze sportovního prostředí, ta první pojednávala o Janu Kodešovi. Mezi nejpozoruhodnější díla patří jeho poslední kniha Ztracená léta – příběh hokejového zločinu, což je původně soubor reportáží pojednávajících o politické perzekuci československých hokejistů v 50. letech 20. století, která byla původně psána pro časopis Stadion, v ucelené formě vyšla knižně až v roce 1990 po Sametové revoluci. Zemřel dne 3. srpna 2011 na následky onemocnění rakovinou, jen nedlouho poté, co s vypětím všech sil odkomentoval všechny etapy svého posledního ročníku Tour de France 2011. Bakalář byl dříve členem KSČ. Na otázku „jestli jsem byl v KSČ? Byl, ale nemám pocit, že mám lepru,“ odpověděl Bakalář v jednom rozhovoru. Podle Cibulkových seznamů byl také spolupracovníkem StB. Že spolupracoval s tajnou policií ale označil za nepravdu.

      Více od autora
      Radka Hříbková

      Radka Hříbková

      PhDr., CSc., rusistka, práce z oboru.

      Více od autora
      Radek Roubal

      Radek Roubal

      Slovenský publicista, turista, horolezec. Redaktor časopisu Horolezec. Turistické průvodce, knihy o turistice a horolezectví

      Více od autora
      Radclyffe Hall

      Radclyffe Hall

      Radclyffe Hall byla anglická básnířka a spisovatelka, známá především díky svému lesbickému románu Studna osamění, který je klasikou ve svém žánru. Marguerite Radclyffe Hall se narodila roku 1880 v Bournemouthu. Její rodiče žili odděleně, matka a nevlastní otec o ni nejevili zájem. Byla lesba a popsala se jako "vrozeně inverzní", tento termín přejala z textů Havelocka Ellise a jiných sexuologů z přelomu století. Studovala na King's College London a později v Německu. V roce 1907 v Německu potkala Mabel Battenovou, známou amatérskou zpěvačku. Battenová byla mnohem starší, vdaná, měla již dospělou dceru a vnoučata. Přesto se do sebe zamilovaly, když zemřel manžel Battenové, usadily se ve společné rezidenci. Battenová jí dala přezdívku John. Hall v té době konvertovala ke katolicismu. Roku 1915 se zamilovala do Uny Troubridge – sestřenice Mabel Battenové, sochařky, manželky admirála Ernesta Troubridgea a matky dvou dcer. Následující rok Battenová zemřela a roku 1917 začaly Hall a Troubridge společně žít. Roku 1928 vyšla Studna osamění, která vyvolala skandál a britský soud nařídil celý náklad spálit. Po této události Hall s partnerkou odjela na několik let z Anglie. Vydala ještě několik dalších knih, ale už nikdy se nevěnovala kontroverznímu tématu lásky mezi ženami. Zemřela v Londýně po dlouhém boji s rakovinou. Její první román Nerozžatá lampa , vypráví příběh mladé dívky Joan Ogdenové, která snila o životě v londýnském bytě se svou přítelkyní Elizabeth a studiu medicíny, ale cítila se být v pasti své manipulativní matky a citové závislosti na ní. Díky své délce se kniha špatně prodávala, proto Hall zvolila pro svůj další počin mnohem lehčí téma. Napsala velmi úspěšnou sociální komedii The Forge. Své celé jméno používala jen pro prvotní básnické sbírky, později jej zkrátila na Radclyffe Hall. Následovaly další humorné romány A...

      Více od autora
      Poutníci

      Poutníci

      Poutníci je česká bluegrassová skupina, která vznikla v roce 1967 a patří k průkopníkům české bluegrassové scény. Název kapely v překladu znamená "Poutníci". Během své kariéry se Poutníci proslavila spojením tradiční bluegrassové hudby s českými folklorními prvky, čímž vytvořila jedinečný zvuk, který našel odezvu u posluchačů doma i v zahraničí. Zasloužili se o popularizaci bluegrassové hudby v České republice a ovlivnili mnoho umělců tohoto žánru. V průběhu let prošla skupina Poutníci několika změnami v sestavě, ale na hudební scéně si udržela stálou pozici, vystupuje na festivalech a koncertech a vydává řadu alb, která ukazují její hudební vývoj a řemeslné umění.

      Více od autora
      Petr Stančík

      Petr Stančík

      Petr Stančík je český spisovatel; básník, prozaik, esejista, dramatik a textař. Oba autorovi rodiče jsou učitelé. Matka je také cvičitelkou Sokola, otec výtvarník a řezbář. Petr Stančík maturoval v roce 1985 na gymnáziu v Hradci Králové. Do roku 1989 vystřídal řadu manuálních zaměstnání. V letech 1989–1991 studoval režii na DAMU v Praze, ze školy však odešel. V letech 1992–1995 působil jako televizní režisér, od roku 1995 se živil jako tvůrce a poradce v oboru komerční i nekomerční komunikace. Od roku 2016 je spisovatelem na volné noze. Sám se označuje za přesvědčeného monarchistu. První veřejně otištěný text autora byla esej Smrt živá, která vyšla roku 1990 v časopisu Iniciály. Do konce roku 2006 většinou publikoval pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic, od roku 2007 pod svým občanským jménem. Jeho texty byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, němčiny, polštiny, bulharštiny, maďarštiny, litevštiny, makedonštiny i albánštiny. V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Kromě literatury se věnuje také historii pozdního středověku, zejména zbořené gotické kapli Božího Těla a Krve na Novém Městě pražském a Bratrstvu obruče s kladivem.

      Více od autora
      Petr Klučina

      Petr Klučina

      Vystudoval obor historie-archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze, do roku 2002 byl ředitelem Historického ústavu Armády České republiky. Specializuje se na vojenské dějiny středověku, zejména na otázky vývoje chladných zbraní a zbroje. Je spoluautorem prvního dílu Vojenských dějin Československa a autorem či spoluautorem mnoha dalších publikací. Podílel se na realizaci expozice Třicetiletá válka ve Vojenském historickém muzeum.

      Více od autora
      Peter Schreier

      Peter Schreier

      Peter Schreier byl proslulý německý tenorista a dirigent, který se proslavil interpretací německého písňového repertoáru a účinkováním v Mozartových a Bachových operách. Schreier se narodil 29. července 1935 v Míšni a svou hudební kariéru zahájil jako člen Dresdner Kreuzchor . Později studoval na drážďanské konzervatoři. Jako operní zpěvák debutoval v roce 1959 v drážďanské Státní opeře v roli Prvního vězně v Beethovenově opeře "Fidelio".

      Více od autora
      Oldřich Žurman

      Oldřich Žurman

      Narozen 29.6.1920, zemřel 16.2.1978 v Praze. Sportovní redaktor, publikace z oboru.

      Více od autora
      Oldřich J Blažíček

      Oldřich J Blažíček

      Český historik umění. Narozen 8.11.1914 v Praze, zemřel 28.6.1985 v Mnichově . PhDr., DrSc., docent dějin umění, zabývá se českým barokem, zejména sochařstvím, literatura z oboru. Celým jménem B., Oldřich Jakub

      Více od autora
      Oldřich Dufek

      Oldřich Dufek

      Autor příruček o obchodování v potravinářství a kuchařek, působil v 50. a 60. letech 20. století.

      Více od autora
      Nina Bonhardová

      Nina Bonhardová

      Nina Bonhardová, vlastním jménem Anna Urbánková , byla česká spisovatelka, novinářka a publicistka. Ve své tvorbě se věnovala především historickým námětům. Jejím synem byl klavírista Roman Bonhard . Nina Bonhardová se narodila v Żołyni v Haliči, kde byl její otec velitelem vojenské posádky . V Haliči také začala chodit do školy. V roce 1919 se její otec stal četnickým důstojníkem v Opavě a Nina Bonhardová zde v letech 1921–1925 vystudovala obchodní akademii. V roce 1926 se provdala a pak v Opavě pracovala jako úřednice pojišťovny. V roce 1940 se přestěhovala do Písku a v roce 1943 do Prahy, kde byla do roku 1945 zaměstnána ve Filmovém archivu. Roku 1946 se stala spoluzakladatelkou časopisu Vlasta, jehož byla poté šéfredaktorkou. Dále působila v redakcích několika časopisů , vedla týdeník Praha, pracovala v tiskovém odboru Ústředního národního výboru hl. m. Prahy a později se stala vedoucí propagačního oddělení náborového podniku tohoto úřadu. Od roku 1953 do roku 1962 působila jako účetní Státního nakladatelství technické literatury. Poté se zcela věnovala literární tvorbě a žila střídavě v Praze a v Třeboni, v Tylově domku. A po celé vlasti pořádala literární večery často v klavírním doprovodu svého syna Romana. Nina Bonhardová je především autorkou historických románů založených na bohatém ději. Ve svých dílech, orientovaných na nejširší čtenářské vrstvy, zdůrazňovala úlohu lidových mas v dějinách a stala se jimi dovršitelkou tradice české historické prózy v duchu Aloise Jiráska. Svou literární tvorbu začala ve 30. letech psaním povídek, kritik a článků do novin a časopisů . Její prvotina, básnická próza Písecké vánoce 1940, byla nacistickými okupačními úřady zabavena. Svůj první...

      Více od autora
      Nick Gerrard

      Nick Gerrard

      Učitel, spisovatel a editor, autor poezie a prózy, též autor literární adaptace pro jazykovou výuku, pochází z Birminghamu, žije v Olomouci.

      Více od autora
      Niccolò Machiavelli

      Niccolò Machiavelli

      Niccolò Machiavelli byl italský politik, filozof, diplomat, spisovatel, historik, vojenský teoretik a polyhistor žijící v období renesance. Často je označován za zakladatele politologie. Ve svých spisech formuloval politicko-mocenský ideál a prostředky k vytvoření silného, jednotného státu v čele s osvíceným vladařem. Pocházel z notářské, ne příliš zámožné florentské rodiny. Jeho otec Bernardo byl právníkem, se svou ženou Bartolomeou měl kromě Niccola ještě syna Totta a dcery Primaveru a Ginevru. Niccolovi se dostalo humanitního vzdělání a jeho myšlení formovala díla antických klasiků, především Aristotela, Cicerona a Tita Livia. Roku 1498, po pádu Savonarolova režimu, byl Machiavelli 19. června jmenován do funkce kancléře florentské republiky. Dalších třináct let vedl druhou kancelář sekretariátu, která se zabývala správou zahraničněpolitických a vojenských záležitostí. Jako skvělý diplomat a schopný úředník se zúčastnil mnoha jednání i zahraničních misí. Machiavelli byl čtyřikrát ve Francii, ve Švýcarsku a v Německu, plnil poslání i k papežskému dvoru Julia II. a byl jmenován komisařem pro válku proti Pise. Při těchto příležitostech pořizoval podrobné záznamy z jednání a zpracoval řadu dokumentů obsahujících analýzy politické situace v příslušných zemích jako Zpráva o německých záležitostech nebo Popis německých záležitostí . Byly také podkladem pro jeho pozdější díla. V roce 1500 se stal poprvé otcem a rok poté se oženil s Mariettou, dcerou Bartolomea Corsiniho. Ta Niccolovi porodila nakonec šest dětí a podle manželových dopisů k ní Niccolò nikdy neztratil náklonnost, ačkoliv jí byl mnohokrát nevěrný. Po politickém převratu se v roce 1512 do Florencie vrátili Medicejové. Ti v roce 1513 dali Machiavelliho kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Byl zbaven všech funkcí a odsouzen k vyhnanství...

      Více od autora
      Miroslava Varáčková

      Miroslava Varáčková

      Miroslava Varáčková žije a tvorí v Trnave. Je vydatá a má dve malé deti. Píše príbehy pre young aldults a väčšina jej kníh sa radí do žánru fantasy. Je verná novým, originálnym témam. Vo voľnom čase sa venuje svojej rodine, s ktorou často chodí do hôr. Miluje svoje deti, manžela, knihy, turistiku, cestovanie, dobré filmy a rockovú hudbu. Bojí sa hlbokej vody a neznáša faloš.

      Více od autora
      Miroslava Besserová

      Miroslava Besserová

      Miroslava Besserová byla česká scenáristka, publicistka a spisovatelka. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. Vytvořila mnoho scénářů pohádek, detektivek, dokumentů i dalších televizních pořadů. Pracovala jako dramaturgyně a scenáristka pro Českou televizi, televize Prima, Nova i Barrandov. Byla autorkou více než 30 knih. Byla manželkou herce Viléma Bessera, měli spolu jednoho syna. Ovdověla v roce 1985. Zemřela na rakovinu v roce 2017, bylo jí 71 let.

      Více od autora
      Miroslav Rutte

      Miroslav Rutte

      Miroslav Rutte byl český literární a divadelní kritik, esejista a publicista, dramatik, prozaik a básník, filmový estetik, autor filmových scénářů. Narodil se v Praze v rodině c.k. notáře Eugena Rutteho. Studoval na gymnáziu v Žitné ulici a v letech 1908–1914 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia se posléze ujal jako sedmý v řadě divadelních referentů divadelní rubriky Národních listů a to po odchodu Otokara Fischera. Svůj první referát zde uveřejnil 5. ledna 1923. V Národních listech působil nepřetržitě až do válečných let . Zemřel roku 1954 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

      Více od autora
      Miroslav Pravda

      Miroslav Pravda

      Narozen 18.11.1928 ve Strakonicích. PhDr., asistent francouzštiny na Karlově univerzitě, práce a překlady z oboru.

      Více od autora
      Mirko Svrček

      Mirko Svrček

      Mirko Svrček byl český botanik a mykolog. Jeho oficiální autorská botanická a mykologická zkratka je „Svrček“. Po studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze byl jeho vědecký život spjat s Národním muzeem v Praze. Zde pracoval z počátku v botanickém oddělení, od roku 1965 působil v mykologickém oddělení. Mykologické oddělení pravidelně navštěvoval po svém odchodu do důchodu v roce 2014. Desítky tisíc herbárřových exemplářů, které shromáždil v Československu a několika dalších evropských zemích jsou uloženy v mykologickém herbáři Národního muzea , včétně typových sbírek taxonů, které popsal. V letech 1974 až 1992 byl vedoucím redaktorem mezinárodního vědeckeho časopisu Česká Mykologie, obecně Czech Mycology. Byl dlouholetým členem České vědecké společnosti pro mykologii . Na jeho počest byly popsány rody Svrcekia a Svrcekomyces . Pét druhů hub Ascomycetes má své epitety odvozené z jeho příjmení: Amicodisca svrcekii , Octospora svrcekii , Rhodophyllus svrcekii , Solenia svrcekii a Capronia svrcekiana . Byl autorem popisů novych druhů, na příklad:

      Více od autora
      Milan Drobný

      Milan Drobný

      Milan Drobný je český zpěvák a skladatel, který působí v hudebním průmyslu od 60. let 20. století. Ve své vlasti si získal popularitu díky svým melodickým popovým a country písním. Během své kariéry vydal Drobný řadu alb a singlů a stal se známou osobností české hudební scény. V jeho tvorbě se často mísí popová hudba s prvky folku a country, což odráží jeho všestranný přístup k psaní písní a vystupování.

      Více od autora
      Markéta Pilátová

      Markéta Pilátová

      Markéta Pilátová je česká spisovatelka, hispanistka a novinářka. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1991 studovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka. Od roku 2007 do roku 2008 pracovala jako vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt. Poté odcestovala do Argentiny a do Brazílie: pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v São Paulu a v Buenos Aires, kde učila potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny. V mnoha českých médiích publikuje eseje, zahraničně-politické články, reportáže, recenze, povídky a autorské sloupky. Píše rovněž povídky pro rozhlasovou stanici Vltava a písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu. V současnosti pracuje v Institutu Cervantes v kulturním oddělení. Je vdaná, bydlí v Praze a ve Velkých Losinách. Pobyt v Brazílii a Argentině ji inspiroval k prozaickému debutu, románu Žluté oči vedou domů, který byl nominován na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2010 byl přeložen do němčiny a portugalštiny, v roce 2012 se připravují překlady do polštiny, nizozemštiny a španělštiny. V roce 2009 jí vyšel druhý román Má nejmilejší kniha, rovněž nominovaný na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Rozdíl mezi dvěma romány zmiňovala autorka v jednom z rozhovorů: Zatímco první román pojednává o hledání kořenů domova a je více autobiografický, v druhém románu už se autorka neptá, co všechno ještě český čtenář snese a zda je příběh uvěřitelný. Je o hledání kořenů Zla. Specifický vypravěčský styl Markéty Pilátové můžeme srovnávat s narativními tendencemi moderní světové literatury. Autorka ve svých textech poukazuje na současný svět, její výpověď o něm je prostupována prostřihy do vzdálenějších časových údobí. Markéta Pilátová se věnuje t...

      Více od autora
      Markéta Hejkalová

      Markéta Hejkalová

      Markéta Hejkalová je česká spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Je dcerou spisovatelky Hany Pražákové a historika a hungaristy Richarda Pražáka. Narodila se v Praze, od roku 1962 až do maturity v roce 1979 žila v Brně. Vystudovala finštinu a ruštinu na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, pracovala jako nakladatelská redaktorka. V roce 1991 založila v Havlíčkově Brodě Podzimní knižní veletrh, který od té doby každoročně pořádá, v roce 1994 spolu s manželem Martinem Hejkalem nakladatelství Hejkal. V letech 1996 – 1999 pracovala jako konzulka a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Od roku 2006 do roku 2018 byla místopředsedkyní Českého centra PEN klubu a od roku 2009 do roku 2015 byla členkou mezinárodního výboru světového PEN klubu. Vede překladatelský seminář finské literatury na Masarykově univerzitě v Brně. S manželem žije v Havlíčkově Brodě. V roce 2014 získala Skleněnou medaili – druhé nejvyšší ocenění Kraje Vysočina a v roce 2015 se stala čestnou občankou Havlíčkova Brodu. Debutovala v roce 1988 novelou Mimo mysu, uveřejněnou ve sborníku Zelená sedma nakladatelství Mladá fronta. V devadesátých letech napsala knihu pro děti Šli myšáci do světa a přeložila několik knih z finštiny. Od roku 2002 píše romány, v nichž se ženské příběhy často odehrávají v cizích zemích. Napsala také několik knih faktu a přeložila mnoho knih finské literatury, zejména díla Miky Waltariho a Arta Paasilinny. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny a albánštiny.

      Více od autora
      Marie Úlehlová-Tilschová

      Marie Úlehlová-Tilschová

      Marie Úlehlová-Tilschová vlastním jménem Anna Marie Úlehlová rozená Tilschová byla významnou odbornou spisovatelkou, propagátorkou zdravé výživy 20. století. Jméno Marie Úlehlová-Tilschová je literárním pseudonymem, stejně jako zkratka M. Ú. T., kterou později používala. Začínala jako překladatelka beletrie. Záhy se zcela zaměřila na otázky zdravé výživy. Byla autorkou mnoha odborných a populárně naučných publikací, kuchařek, učebnic a příruček z oblasti zdravé výživy. Její publikace i osvětová činnost se věnovaly především správnému přístupu ke stravování, teprve v druhé řadě přinášeli bohatou nabídkou receptů. Mezi nejznámější práce patří Výživa ve světle věků a Česká strava lidová. Byla členkou výboru a později i předsednictva Společnosti pro racionální výživu a dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Výživa lidu. Marie Úlehlová-Tilschová se narodila v rodině univerzitního profesora JUDr. Emanuela Tilsche 13. července 1896. Jméno dostala po své matce spisovatelce Anně Marii Tilschové. Nicméně v rodině, mezi přáteli a později i mezi spoluprácovníky byla oslovována Mimi. V roce 1906 se narodil její bratr Emanuel. Marie Tilschová nechodila do obecné školy, učila se doma. Poté vystudovala osmileté gymnázium Minerva, na němž měla trvale vyznamenání. Její šťastné dětství ve velké, společenské rodině skončilo tragickou smrtí otce v roce 1912. Rodina se ocitla v nelehké situaci, kterou ještě zhoršila 1. světová válka. Během války ztratila její matka dva bratry a otce. Tuto tragickou situaci ulehčoval jí dlouholetý vztah s JUDr. Karlem Chytilem, synem historika umění profesora Karla Chytila, zakladatele Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Svatba se konala 8. června 1918, svědky byli dr. Jaroslav Goll a Alfons Mucha. O čtyři měsíce později, 18. října 1918, Karel Chytil zemřel na španělskou chřipku. Pod vlivem rodinné tradice se přihlásila v roce 1918 ke studiu práv. Ve studiu práv nepokračovala, přihlásila se však...

      Více od autora
      M Il‘jin

      M Il‘jin

      Ruský prozaik, autor uměleckonaučné prózy pro děti a publicista. Původně chemický inženýr, od roku 1930 se věnoval pouze literatuře.

      Více od autora
      Luděk Stínil

      Luděk Stínil

      Luděk Stínil je český spisovatel a novinář žijící na severu Čech. Jeho profesní život je úzce propojen hlavně s mediální scénou, především s novinařinou a prací v rádiu. Na dráhu příležitostného spisovatele vstoupil v roce 2001, kdy mu vyšla prvotina Osudná chyba. Ta, stejně jako ostatní jeho knížky cílí na dospívající mládež. Jeho tvorbou se prolínají příběhy o lásce, přátelství, nevěře, nechybí akce zasazená do českých reálií, napětí a časté dějové zvraty. Při psaní se autor inspiruje jak vlastními zážitky a zkušenostmi, tak i příhodami svých přátel a známých. Několikrát do roka také vyráží na besedy se čtenářkami. Podrobnosti o sobě a své literární tvorbě zveřejňuje na svých internetových stránkách a blogu; nechybí tu ani osobní deníky ze soukromí.

      Více od autora
      Lisa Jackson

      Lisa Jackson

      Americká autorka mrazivých thrillerů pro ženy. Lisa vystudovala Oregonskou státní univerzitu a pracovala zpočátku v bankovnictví. Na literaturu se dala na radu své sestry, spisovatelky Nancy Bushové, a svou první knihu – harlekýnku – vydala roku 1983. Od té doby napsala přes 70 romantických knih, ze začátku i se spoluprací Nancy. Pak se ale jejich cesty a styly rozdělily, Lisa totiž začala tíhnout víc k napětí a k temnějším příběhům. Přes patnáct let se věnovala psaní romancí, historických románů i romantickým detektivkám. Nyní definitivně přechází na temné – i když z části také romantické - thrillery. S oblibou nechává napínat své čtenáře na skřipec napětí a hrůzy, krutě vraždí nebohé oběti a přivádí na literární scénu ty nejhorší a nejbrutálnější sériové vrahy. Ale čtenářům to, zdá se, vůbec nevadí a už roky jsou její thrillery na předních místech žebříčků nejprodávanějších knih roku. Lisa má rozděláno několik detektivních řad, např. s kalifornským detektivem Anthonym Paternou nebo s neworleanskými policisty Rickem Bentzem a Reubenem Montoyou. Nakladatelství Domino z nich vybírá ty nejnapínavější. Je členkou Mystery Writers of America, International Thriller Writers a Romance Writers of America.

      Více od autora
      Lidija Aleksejevna Čarskaja

      Lidija Aleksejevna Čarskaja

      Lydie Čárská, Лидия Алексеевна Чарская, vlastním jménem Čurilová , rozená Voronová byla ruská herečka a spisovatelka, která se proslavila na poli penzionátního dívčího románku. U nás byla hojně překládána ve 20. letech. Na rozdíl od ostatních evropských autorek líčila život nikoli bohatých měšťanských dívek, nýbrž mladých ruských šlechtičen, jak to odpovídalo situaci v Rusku. Názory na výchovu se v nich sice nelišily, ale rozdílné jsou vnější znaky, charakterizující prostředí domovů šlechtických dívek. Jako Ruska mohla Čárská poskytnout svým hrdinkám širší pole působnosti, umístit je na Kavkaz nebo na Sibiř . Charakteristický rys Čárské: literární konstrukce neopírající se o skutečný život. Byla oficiální hlasatelkou ideologie rozkládající se buržoazně-feudální ruské společnosti. Její hrdinky byly sentimentální a falešně humánní šlechtické slečny, hrdinové skvělí důstojníci, ušlechtilí aristokraté. Nejraději pracovala s tajemstvím, intrikami, neuvěřitelnými dobrodružstvími, milostnými zápletkami s žárlivostí. Nelze jí přitom upřít značnou řemeslnost dovednost, schopnost, fabulovat, fantazii, kterou se lišila od ostatní průměrné dívčí literatury a která byla příčinou, proč Čárská pronikla daleko za hranice své země a zaplavovala evropské knižní trhy.

      Více od autora
      Lída Holá

      Lída Holá

      Narozena 15. 8. 1959 v Dačicích. PhDr., překladatelka z angličtiny a ruštiny, teoreticky i prakticky se zabývá výukou češtiny pro cizince.

      Více od autora
      Liane Moriarty

      Liane Moriarty

      Liane Moriarty je sestrou známé australské spisovatelky Jaclyn Moriarty . Hned po škole pracovala v reklamě a marketingu v nakladatelství. Rozjela vlastní firmu, začala pracovat na volné noze jako reklamní textař a získala inženýrský titul na Macquarie University v Sydney. Její první román Tři přání vyšel v roce 2004, následovaly další tři romány. Nyní žije v Sydney se svým manželem a dvěma dětmi. Pod pseudonymem Nicol Berry vydala několik románů a sérii knih pro děti, kterým se paradoxně dostalo většího úspěchu ve světě než doma v Austrálii.

      Více od autora
      Ladislav Stroupežnický

      Ladislav Stroupežnický

      Ladislav Stroupežnický byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků. Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou . Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271. Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění t...

      Více od autora
      Ken Kesey

      Ken Kesey

      Ken Elton Kesey byl americký spisovatel. Bývá řazen do postmoderní literatury, někdy je považován za styčný bod mezi beatníky a hnutím hippies. Kesey vystudoval divadelní umění na oregonské univerzitě v Eugene. Na Stanfordově univerzitě v Kalifornii absolvoval kurz tvůrčího psaní . V době studií se stal dobrovolníkem ve výzkumu Veterans Hospital v Menlo Parku, který zkoumal účinky halucinogenů . Role pokusného králíka v tomto výzkumu ho později inspirovala k napsání jeho prvního románu Vyhoďme ho z kola ven, který vyšel v roce 1962, dosáhl velkého úspěchu, byl zpracován do podoby divadelní hry. V roce 1975 natočil režisér Miloš Forman podle divadelní adaptace Keseyho knihy Vyhoďme ho z kola ven úspěšný film Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal 5 Oscarů. Sám Kesey prý film nikdy neviděl, kvůli sporům o ocenění jeho autorských práv. Také se mu nelíbilo, že ve filmu nebyl jako vypravěč indián Bromden, tak jak je tomu v knize. Po vydání svého druhého románu Tak mě někdy napadá v roce 1964 si koupil Kesey školní autobus, pojmenoval ho Further a vydal se v doprovodu Neala Cassadyho a skupiny přátel, kteří si říkali The Merry Pranksters na výlet přes USA na newyorskou Světovou výstavu. V New Yorku se tehdy seznámil s Allenem Ginsbergem a Jackem Kerouackem. Tento výlet následně popsal další jeho účastník Tom Wolfe ve své knize The Electric Kool-Aid Acid Test. V roce 1971 byl jeho román Tak mě někdy napadá zfilmován a dostal dvě nominace na Oscara. Zemřel 10. listopadu 2001 po operaci, při níž mu byl z jater odstraněn rakovinný nádor. Ve svých dílech se zabývá problémem odcizení, které nastává díky anonymitě moderní společnosti. Často se zabývá problémy jedince, který se vinou společnosti dostane do jemu nepřátelského prostředí, autor se staví do role protestujícího proti této situaci. Po napsání prvních dvou knih se na 20 let odmlčel. Některá jeho...

      Více od autora
      Karel Vaněk

      Karel Vaněk

      Fejetonista a prozaik, za 1. svět. války poslán na rus. frontu. Své zážitky vylíčil ve vál. deníku Charašo, pan, da? Karel Vaněk se narodil 28. 3. 1887 v Kostelci nad Černými lesy v rodině kolářského mistra Josefa Vaňka jako pátý ze sedmi dětí. V Praze se vyučil se obchodním příručím a zpočátku se živil jako obchodní cestující. Posléze působil jako novinář v Rudém právu, v Pražském ilustrovaném zpravodaji, ve Večerním českém slově i v dalších listech. Uveřejněné povídky a fejetony vydával také knižně. Množstvím fejetonů, kursivek a drobných povídek se zasloužil o zlidovění literárního jazyka. Lehkým dobrosrdečným humorem člověka znalého lidové psychologie podává kaleidoskop denních záznamů a uplatňuje bohatství zkušeností v zájmu i o vážné otázky doby. Vaněk měl živý smysl sociální, měl i schopnost zachytit v postavě i v situaci všechnu směšnost, ale pod jeho smíchem cítíme těžký žal člověka, vědomého si těžkého lidského údělu. Takové jsou všechny jeho fejetony sebrané knižně: Střepiny , Čtvrt kila střepin , Třetí kniha střepin a výbor z pozůstalosti Poslední střepiny , kde je též náčrt nezpracovaného románu ´Rajzáci´ z prostředí obchodních cestujících. Všechno má u Vaňka kořeny v malých událostech. Na zdánlivé groteskností osudů malých lidí objevuje pak autor stopy jejich lidskosti. První Vaňkova práce, zápisky vojáka z let 1914–19 – Charašo, pan, da? jsou prací dokumentární, protože se v nich objevuje válka bez pathosu, ve špíně a hrůze i ve frázi. Tento deník z války a ruského zajetí je v jádře projevem protiválečným. Ráz čistě beletristický má humoristický román Kráva matky Ungrové . Smysl pro lidovou řeč tu Vaněk nad jiné osvědčil. Po smrti Jaroslava Haška dopsal na žádost nakladatele Adolfa Synka čtvrtý díl románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a pak pokračoval pátým a šestým dílem v líčení Švejkových osudů v ruském zajetí. Postava Švejka je t...

      Více od autora
      Karel Šťastný

      Karel Šťastný

      Karel Šťastný, křtěný Karel Otokar byl akademický malíř, autor celé řady maleb prováděných technikou olejů i akvarelů jakož i autor grafických děl. Narodil se v Hořicích do rodiny Josefa Šťastného a jeho ženy Růženy Kronusové. V letech 1883 až 1888 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. M. Pirnera, A. Lhoty a F. Sequense. Poté dva roky působil jako asistent kresleni na gymnáziu na pražském Smíchově. Následně pak pracoval jako středoškolský profesor kreslení na průmyslové škole v Litomyšli a zde se též angažoval jako aktivní organizátor kulturního života a divadelních představení. Ve svých dílech zobrazoval tajemná zákoutí, drobné poetické motivy a jejich proměny během různých denních dob, ale i v různých ročních obdobích. Se svým bratrem Oldřichem Šťastným se mimo jiné podílel na výrobě loutek a kulis pro loutkové divadlo sokolské jednoty v Litomyšli. V roce 1923 namaloval a navrhl dekorace k tradiční loutkové hře Posvícení v Hudlicích, kterou zahajovalo činnost sokolské loutkové divadlo v Litomyšli. V letech 1923 až 1927 namaloval Karel Šťastný přes 100 dekorací pro loutkovou scénu v Litomyšli a v roce 1927 se podílel na výpravě hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák.

      Více od autora
      Karel Šíp

      Karel Šíp

      Karel Šíp, je český baskytarista, moderátor, humorista, scenárista a písňový textař. Narodil se jako jedináček. Jeho otec Karel Hugo Šíp, vlastním jménem Karel Hugo Feuerfeil , byl operetní herec a zpěvák v ostravském divadle. Po studiu na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích, kde maturoval v roce 1963, se Karel Šíp stal zaměstnancem Československé televize. Pracoval tam jako produkční v letech 1963 až 1973. V roce 1971 založil skupinu Faraon, která byla postavena na zpěvákovi Jiřím Schelingerovi. Kapela nahrála několik singlů, mezi nimi i hit české populární hudby – Holubí dům. V roce 1973, po Schelingerově odchodu k Františku Ringo Čechovi, byl s kapelou v podstatě konec. Karel Šíp na muzikantskou minulost zanevřel a začal se věnovat televizní zábavě. Do povědomí televizních diváků vstoupil v pravidelném televizním pořadu Hitšaráda, který v letech 1978–1986 moderoval společně s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem, na tento pořad pak přímo navázala zábavní show Galasuperšou. Uváděl i pořad Klip klap a několik televizních estrád. V minulosti také úspěšně moderoval několik pořadů na TV Nova, jako byly Horoskopičiny a Skopičiny, nebo Rozjezdy pro hvězdy. Společně s Jiřinou Bohdalovou moderoval pořad Za oponou s Jiřinou. Později moderoval pořad Za oponou. Spolupracuje také s komikem a bavičem Josefem Náhlovským. Je autorem velkého množství písňových textů. Spolupracoval např. s Karlem Gottem , ale také Petrou Janů, Petrem Novákem, Václavem Neckářem, Danielem Hůlkou, Hanou Zagorovou či Leonou Machálkovou. V současné době moderuje v České televizi svou talk show Všechnopárty. Tento pořad běží v České televizi od roku 2005. Moderoval také několikrát anketu TýTý a to v letech 2009, 2010, 2012, 2013 a 2014. Po České republice jezdí s pořadem Minipárty. Jeho první manželkou byla zpěvačka Ma...

      Více od autora
      Josef Suchý

      Josef Suchý

      Josef Suchý byl český fotbalista, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál 1 utkání . V lize odehrál 110 zápasů, vstřelil 1 gól, nastupoval za Viktorii Žižkov , Slavii Praha , opět Viktorii Žižkov a SK Prostějov . Mistr Československa z roku 1930, titul získal se Slavií Praha.

      Více od autora
      Josef Klima

      Josef Klima

      Josef Klíma je český investigativní novinář, spisovatel a televizní reportér. Vystudoval Gymnázium Oty Pavla v Radotíně a Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Spoluzakládal týdeník Reflex, v letech 1990-1992 byl jeho šéfreportérem, spoluzakládal také české televizní investigativní pořady Na vlastní oči, Soukromá dramata a v letech 2014–2018 moderoval pořad Očima Josefa Klímy. V červenci roku 2018 bylo oznámeno, že přechází na Televizi Seznam. Natočil více než 400 televizních reportáží. 12 let psal sloupky do Lidových novin - rubrika s názvem Poslední slovo. Je nositelem novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky a Ceny Jana Beneše . Získal 5 ocenění TýTý za osobnost televizní publicistiky, jedno jako absolutní vítěz. Vydal CD Na vlastní uši , koncertuje s triem Na vlastní uši band a Kristýnu .

      Více od autora
      Jitka Zelenková

      Jitka Zelenková

      Jitka Zelenková je český zpěvák, který působí v hudebním průmyslu od 60. let 20. století. Svou kariéru zahájila jako členka souboru Semafor a později se stala sólovou umělkyní. Zelenková je známá svým výrazným hlasem a emotivním projevem, díky nimž si ve své vlasti získala oddané příznivce. V průběhu let vydala řadu alb a singlů, které pokrývají celou škálu žánrů od popu po šanson. Její přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což odráží její postavení jako uznávané osobnosti české hudební scény.

      Více od autora
      Jiří Sovák

      Jiří Sovák

      Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer , byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem. Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci. Jiří měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava. Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce. Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu. Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře , v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru. Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru , kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34. Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“ Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Go...

      Více od autora
      Jiří Kratochvil

      Jiří Kratochvil

      Prozaik, esejista, dramatik, fejetonista. Narodil jsem se 4. ledna 1940 v Brně, s kterým jsem stále spojen pupeční šňůrou: všechny mé romány se odehrávají v Brně. Absolvoval jsem filozofickou fakultu, ale taky spoustu dělnických profesí. První povídku jsem publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mi směla vyjít až v jednapadesáti , pak rychle následovaly četné další, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní. Posbíral jsem několik literárních cen a umístil své knížky i v zahraničí .

      Více od autora
      Jiri Hanus

      Jiri Hanus

      prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. je český historik a editor. Zabývá se dějinami 19. století, dějinami historiografie a církevními dějinami. Učí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, je pracovníkem jejího Historického ústavu. Zároveň působí jako jednatel v Centru pro studium demokracie a kultury, kde také rediguje časopis Proglas. Dne 30. dubna 2010 byl jmenován profesorem. Je editorem knih s historickou a náboženskou tématikou vydávaných Centrem pro studium demokracie a kultury, je šéfredaktorem časopisu Církevní dějiny.

      Více od autora
      Jiří Hájek

      Jiří Hájek

      Jiří Hájek byl československý politik a diplomat, v 60. letech 20. století ministr školství, během pražského jara ministr zahraničních věcí Československa, který v srpnu 1968 protestoval v OSN proti sovětské invazi, za normalizace mluvčí Charty 77. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově. V letech 1937–1939 pracoval na finanční správě. Byl členem organizace mladých sociálních demokratů. Po březnu 1939 ilegálně pracoval v Národním hnutí pracující mládeže a v listopadu 1939 byl zatčen a odsouzen ke 12 letům vězení. Až do konce války byl vězněn v Hamburku. Po osvobození se zapojil do politického života. V roce 1945 se stal tajemníkem Ústřední rady odborů a poté ústředním tajemníkem Dělnické akademie , a také působil jako funkcionář SČM a Mezinárodního svazu mládeže. Ihned po válce vstoupil do ČSSD. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Ústřední sekretariát KSČ Hájka vedl již v poválečném období jako tajného člena komunistické strany; v sociální demokracii patřil k Fierlingerovu křídlu a prosazoval těsnou spolupráci s komunisty, která skončila sloučením sociální demokracie s KSČ v červnu 1948. Aktivně se podílel na vnitrostranickém převratu a čistkách v únoru 1948. 27. června 1948 po sloučení ČSSD s komunisty byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potvrdil i IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ. Do ÚV KSČ ho zvolil také Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968. Z ÚV KSČ byl vyloučen v září 1969. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění ČSR za sociální demokracii . V roce 1950 zakládal Vysokou školu politických a hospodářských věd, na níž se posléze stal rektorem . Roku 1954 se stal děkanem fakulty mezinárodních vztah...

      Více od autora
      Jiří Dědeček

      Jiří Dědeček

      Jiří Dědeček je český písničkář, básník, textař, překladatel, spisovatel a autor četných rozhlasových a televizních pořadů. V letech 1973–1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem. Od roku 1964 žije v Praze. Po maturitě roku 1971 a roce studia žurnalistiky přešel na obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, který absolvoval v roce 1976; v letech 1983–1987 vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Jeho diplomová práce měla název Společenské funkce vědecko-fantastické literatury. Po roční vojenské službě pracoval v letech 1977–1983 v Pražské informační službě jako tlumočník z francouzštiny, od té doby je ve svobodném povolání. Roku 1984 se oženil s publicistkou a spisovatelkou Terezou Brdečkovou, s níž má dvě dcery: Viktorii a Antonii. V letech 1973 až 1985 vystupoval po celé republice jako člen divadla malých forem Burian a Dědeček. Od roku 2001 externě vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Dne 25. dubna 2006 byl zvolen předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, druhé funkční mu začalo roku 2009. V 70. letech byl dorosteneckým mistrem ČSSR ve veslování na skifu. Jedná se o člena Čestné rady ekologického sdružení Děti Země a od roku 2005 členem jeho komise pro udělování anticeny Ropák roku; podporuje též Hnutí DUHA. V parlamentních volbách 2002 byl figuroval na 2. místě středočeské kandidátky Balbínovy poetické strany; před volbami rezignoval a veřejně podpořil Stranu zelených, ale zmocněnec BPS ho nevyškrtl z kandidátky „s tím, že je to stejně jedno“; následně tam získal nejvyšší počet preferenčních hlasů. Jako nestraník byl volebním lídrem Strany zelených v kraji Vysočina ve sněmovních volbách v červnu 2006 . V senátních volbách v říjnu 2006 Dědeček kandidoval za Stranu zelených ve volebním obvodu 23 – Praha 8. Mezi dvanácti kandidáty (spolu s obvodem 26 – Praha 2 a 3 ne...

      Více od autora
      Jiří Černý

      Jiří Černý

      Narozen 25. 2. 1936 v Praze, zemřel 17. 8. 2023 tamtéž. Novinář, hudební publicista a redaktor, práce z oboru.

      Více od autora
      Jean-Jacques Rousseau

      Jean-Jacques Rousseau

      Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof a preromantický spisovatel švýcarského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Věnoval se také pedagogice. Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey . Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil. Farář města Confignon ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens , která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman . Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743–4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikáns...

      Více od autora
      Jaroslava Pondělíčková-Mašlová

      Jaroslava Pondělíčková-Mašlová

      Narozena 14.8.1927 v Přelouči. MUDr., sexuoložka, od r.1961 v Sexuologickém ústavu 1. LF UK v Praze. Věnuje se sexuálním poruchám, parafiliím, sexuální delikvenci a poruchám plodnosti mužů. Je naší přední propagátorkou otevřené sexuální výchovy. Nedocenitelné jsou její životní zkušenosti v léčení a sexuálním poradenství u dětí s poruchami somatosexuálního vývoje. Publikace z oboru sexuologie. Manžel byl klinický psycholog Ivo Pondělíček , syn David je rovněž MUDr.

      Více od autora
      Jaroslav Werstadt

      Jaroslav Werstadt

      Jaroslav Werstadt byl český historik, novinář a publicista. Jaroslav Werstadt se narodil v Plzni a po maturitě na místní reálce studoval na pražské technice a posléze také historii na Univerzitě Karlově. Brzy osiřel a už od roku 1908 se živil novinářskou činností, když pracoval jako redaktor Časopisu pokrokového studentstva. Během svého studia historie byl žákem Josefa Pekaře a Josefa Šusty a jako dizertaci předložil v roce 1920 práci Politické dějepisectví a jeho čeští představitelé. Jako student se účastnil politického boje a byl odpůrcem Rakouska-Uherska. Jako odbojář se během první světové války podílel na činnosti české Maffie. Po vzniku ČSR patřil k historikům blízkým T. G. Masarykovi a zasadil se o založení Archivu národního osvobození a jeho sloučení s legionářským archivem v Památník národního osvobození ; byl vedoucím jeho politického archivu. Ve své badatelské činnosti se věnoval zejména problematice odboje. Za zmínku stojí také jeho publicistická činnost. Redigoval Časopis pokrokového studentstva , Nové Čechy a Český časopis historický. Byl také přispěvatelem deníků České slovo, Lidové noviny, Národní listy, Národní osvobození, Prager Presse, Pokrokové revue, Svobodné noviny, Svobodné slovo a Svobodný zítřek. Podílel se také na založení časopisu Naše revoluce , jako orgán studia o dějinách odboje za první světové války. I v pomnichovském období byl rozhodným obhájcem étosu první republiky. Publikoval už ale pod pseudonymy Ladislav Vrbický, Vojtěch Landa apod. a polemizoval s druhorepublikovou revanší vůči politickému odkazu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše či Kamila Krofty. Po obsazení českých zemí německými vojsky se podílel na odbojové činnosti a v letech 1939–1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald jako vězeň s číslem 1741. Po roce 1948 působil už pouze v Historickém klubu, k jeho...

      Více od autora
      Jaroslav Rudiš

      Jaroslav Rudiš

      Jaroslav Rudiš je český spisovatel a autor divadelních her a komiksů. Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci . Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a od roku 1998 s přestávkami jako novinář v deníku Právo. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty . S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa pravidelný literárně-hudební kabaret EKG.v Od roku 2014 vystupuje Jaroslav Rudiš v hudebním projektu Kafkaband, který zhudebňuje texty Franze Kafky. Na projektu podílí další hudebníci, jako například Jaromír Švejdík, Tomáš Neuwerth, Zdeněk Jurčík a další. Prvotina Nebe pod Berlínem získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do sedmi jazyků, vznikla podle něho divadelní i rozhlasová adaptace a autor jej načetl také jako audioknihu. Vydal trilogii komiksů Alois Nebel o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech. Alois Nebel byl v roce 2011 zfilmován technikou rotoskopie, byl poprvé uveden na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 2012 získal Evropskou filmovou cenu jako nejlepší animovaný film. S germanistou Tomášem Dimterem pro vydání připravil knihu Německá čítanka. Gutenbergova čítanka současné německé prózy . V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2018 v Lipsku získal Cenu literárních domů za rozvoj česko-německého dialogu, kterou společně udělují literární domy N...

      Více od autora
      Jarmila Urbánková

      Jarmila Urbánková

      Jarmila Urbánková, provdaná Galandauerová byla česká překladatelka a lyrická básnířka. Jarmila Urbánková se narodila v Horních Vilémovicích na Třebíčsku v rodině českobratrského faráře Jaroslava Urbánka. Po gymnáziu v Třebíči a v Přerově, kam se v roce 1924 přestěhovala , vystudovala Filozofickou fakultu MU v Brně , studium ukončila roku 1935. Po studiích se začala živit jako překladatelka. V listopadu 1935 odjela na pět měsíců do Londýna, aby se zdokonalila v angličtině. Za necelý rok se provdala za právníka Maxe Galandauera, aktivního komunistu brněnské Levé fronty. Na začátku okupace byl její muž zatčen. Později zemřel v koncentračním táboře. Jejich syn Jan Galandauer je historik. Po skončení války pracovala v Praze na ministerstvu informací. Na jaře 1953 přešla do Státního nakladatelství dětské knihy, kde byla vedoucí redaktorkou. V roce 1955 se stala redaktorkou Literárních novin, odkud za dva roky odešla a nastoupila do Zrcadla kultury v Čs. rozhlasu. Od začátku 60. let se věnovala výhradně literární práci. První básně uveřejňovala v přerovském deníku Obzor pod pseudonymem Jurka Baranákov nebo Marina Kraftová. Přispívala do Listů pro umění a kritiku, Literárních novin, Rudého práva, Tvorby, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku aj. Překládala především z angličtiny, francouzštiny, němčiny, bulharštiny a slovenštiny. Zaměřila se na autory, jako jsou A. J. Cronin, G. Hauptmann, J. Keats, P. B. Shelley. Také přebásnila Shakespearovy sonety. Za básnické a překladatelské dílo byla v roce 1976 oceněna titulem zasloužilá umělkyně.

      Více od autora
      Jane Goodall

      Jane Goodall

      Valerie Jane Morris Goodallová je anglická bioložka zabývající se výzkumem primátů – zejména šimpanzů. Již v mládí se zajímala o zvířata. Po ukončení studií krátce pracovala na Oxfordské univerzitě a ve svých 23 letech odcestovala na pozvání svého přítele do Keni. Začala zde pracovat spolu se slavným primatologem Louisem Leakeyem; ten rozvinul její zájem o šimpanze a podpořil ji při jejím rozhodnutí studovat tato zvířata ve volné přírodě v Národním parku Gombe v Tanzanii. Během dlouhé doby udělala mnoho objevů – zjistila například, že šimpanzi používají nástroje, že dokážou projevovat své emoce a že jsou masožravci, ale také např. to, že se mezi sebou vraždí. Šimpanze v Gombe studovala 45 let a získala si tak světovou pověst jako odborník na chování primátů. Jane Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila The Jane Goodall Institute, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Jane Goodallová i ve svém věku stále cestuje po celém světě a s nadšením se dělí o své cenné životní zkušenosti.

      Více od autora
      Jan Žáček

      Jan Žáček

      Mgr. Jan Žáček se narodil 1. 3. 1963 v Praze a v současné době žije v Brandýse nad Labem. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK, avšak bez SZZK, poté FAMO i se SZZK. Na UJAKu vystudoval obor Sociální a mediální komunikace. V roce 1990 krátce pracoval jako redaktor Lidových novin. V letech 1991 - 1992 byl režisérem dramatické redakce Čs. rozhlasu. Po této době byl na "volné noze" a pracoval často v různých televizích jako režisér, autor či produkční. V roce 1996 - 1999 byl obchodním ředitelem a jednatelem Halley, spol. s. r. o. a poté byl opět na "volné noze". Od 2013 - 2014 vyučoval na SPŠ scenáristiku, sdělovací techniky a dabing. V současné době se věnuje psaní knih, režii, scénářům a režii dabingu. Je nositelem Pamětní medaile , udělené policejním prezidentem plk. Mgr. Bc. Tomášem Tuhým za významný a dlouhodobý přínos pro výkon policejních pyrotechnických činností.

      Více od autora
      Jan Novák

      Jan Novák

      Narozen 4. 4. 1953 v Kolíně. Prozaik a dramatik, píše česky i anglicky.

      Více od autora