Výpis všech autorů

David Morrell

David Morrell se narodil v Kitcheneru ležícím v kanadském Ontariu . Nějaký čas působil jako profesor vyučující americkou literaturu na Iowské univerzitě. Absolvoval výcvik National Outdoor Leadership, tento výcvik je zaměřen na přežití člověka v divočině; jste sami a musíte se taky sami na sebe spolehnout. Rovněž se zúčastnil akademie G. Gordona Liddyho, zde prodělal přípravu pro zaměstnání v bezpečnotních agenturách a dokonce i detektivních kanceláří. Stal se velmi úspěšným a váženým členem Asociace zvláštních služeb. Z prodělaných výcviků čerpal zkušenosti a zážitky do svých děl. Většinou v jeho detektivní tvorbě vystupuje agent, nebo nějaký expert, který se náhle ocitne v nebezpečí a je donucen bojovat všemi prostředky o svůj život. Napětí a skvělé čtení rozhodně tyhle knihy nepostrádají. pomoc při sestavení životopisu jsem našel na cesky-jazyk.cz

Bohumil Mathesius

Bohumil Mathesius byl český básník, překladatel, editor, publicista a literární vědec , bratranec jazykovědce Viléma Mathesia. V letech 1898–1906 navštěvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, v letech 1906–1912 studoval na Univerzitě Karlově obory čeština a francouzština. V roce 1909 debutoval v almanachu Kniha mladých povídkou Hans Plum v divadle. Po jednoleté vojenské službě učil na gymnáziu v Praze-Smíchově. Roku 1914 byl mobilizován a na srbské a italské frontě, kde byl celou I. světovou válku byl dvakrát raněn. 1919 odešel jako vojenský dobrovolník na Slovensko, kde po demobilizaci působil jako úředník. Do Prahy se vrátil v roce 1921. V roce 1925 byl členem výboru Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s Novým Ruskem. V letech 1926–1927 redigoval spolu s Františkem Xaverem Šaldou a Juliem Fučíkem časopis Tvorba. V roce 1927 spoluzakládal Literární noviny a v letech 1934–36 byl jejich šéfredaktorem. Od roku 1945 byl profesorem Univerzity Karlovy pro ruskou a sovětskou literaturu. Zemřel na rakovinu a je pohřben v Praze-Strašnicích. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Jako literární vědec se specializoval na ruskou literaturu, ze které přeložil řadu děl. Překládal však též z němčiny, francouzštiny, norštiny a latiny. Velmi uznávanými se staly jeho parafráze a volné překlady staré čínské poezie , které velmi ovlivnily celou následující básnickou generaci . Později publikoval i antologii japonských básní tanka pod názvem Verše psané na vodu . Také přispěl do Ottova slovníku naučného statěmi z ruské literatury...

Arnošt Vašíček

Arnošt Vašíček je český cestovatel, scenárista, spisovatel a záhadolog . Vašíček je ženatý a má 2 děti. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor Filmová a televizní žurnalistika. Jeho hlavním zájmem jsou záhady jako nerozluštěné archeologické nálezy, nevysvětlitelné úkazy a další tajemné a neznámé jevy včetně utajovaných rituálů. Věnoval se i námořnímu jachtingu a zúčastnil se tří velkých námořních expedic. Celkem navštívil již více než 80 zemí na pěti kontinentech. Na svých cestách navštívil a studoval řadu primitivních kmenů v odlehlých částech světa, například kmen Veddů na Srí Lance, Dajáků na Borneu, Danů na Irian Jaya, Mentawaje na ostrově Siberut, Dogony v Mali, kmen Kubu na Sumatře nebo Antanosy na Madagaskaru. Kromě zahraničí se také zaměřuje na záhady v České republice. Ve svém díle s názvem Tajemství Ďáblovy bible se snažil rozluštit pozadí vzniku rukopisné knihy Codex gigas . Dále se zabýval malbami v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, možnému místu hrobu hunského krále Attily a mnohým dalším místům, představovaným např. v rubrice Záhady na dosah ruky publikované v reklamním magazínu ČD pro vás železničního dopravce Českých drah. Arnošt Vašíček je velmi aktivní autor, který má na svém kontě již více než 40 titulů. Mimo práci spisovatele napsal též scénář k řadě dokumentů a televizním seriálům jako například Strážce duší nebo mysteriozní detektivní trilogie Ďáblova lest a Ztracená brána. Arnošt Vašíček je autorem řady sporných nebo těžko ověřitelných prohlášení, za některá z nich byl také kritizován. Spisovatel Vašíček byl kritizován za svou knihu Tajemství Ďáblovy bible, respektive článek o této knize uveřejněný v časopise 100+1. Autorem kritického článku Arnošt Vašíček a Kodex Gigas neboli Ďáblova bible je Libor Gottfried, archivář a historik, který svůj kritický člá...

Alena Doležalová

Česká publicistka, autorka knih kuchařských receptů.

William Styron

William Clark Styron, Jr. byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil jako redaktor v několika nakladatelstvích. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj "Byrdland", "absolutní srdce zmrtvělé kultury", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1944 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu v Severní Karolíně; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, přímé akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu. Budoucí velká témata signalizují krátké prózy Dlouhá temná cesta a Chvíle v Terstu. Po vypuknutí korejské války byl v roce 1950 povolán k námořní pěchotě. Rukopis románu Ulehni v temnotách měl už dokončený, a tak ho mohl ponechat u nakladatele. Úspěch tohoto díla mu umožnil, aby se po relativně krátkém redaktorském působení v nakladatelství McGraw-Hill a v redakci slavné The Paris Review věnoval cele a výhradně dráze spisovatelské. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z n...

Scott Kelby

Scott Kelby je fotograf, grafik, publicista, autor řady bestsellerů a uznávaný odborník na využití Adobe Photoshop s důrazem na digitální fotografii. Je zároveň jedním z nejoblíbenějších lektorů kurzů Adobe Photoshop a šéfredaktorem magazínu Photoshop User, který se na svých stránkách pravidelně věnuje i využití Photoshopu Lightroom. V češtině vyšlo již několik jeho knih, např. Digitální fotografie ve Photoshopu CS4, Adobe Photoshop CS Kniha plná triků či Digitální fotografie v Adobe Photoshop Lightroom.

Robert Rohál

Narodil jsem se v roce 1959, odmalička žiju v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně jsem pracoval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 působím jako novinář – nejdřív ve Zlíně, pak v Praze, pak zase ve Zlíně a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mi vyšla – povětšinou u pražského nakladatelství Petrklíč – řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Jenomže vedle písmenek mě baví i obrázky… Fotografuji přibližně od roku 2002 – tehdy to ale byly fotky pro noviny, zkrátka reportáž – ale byl to přesně ten moment, co se stalo fotografování mojí největší vášní. Faktem je, že nejraději fotím lidi a že mne už pár let drží černobílá fotografie. Od roku 2005 jsem jednak vybavil svými fotografiemi několik veřejných interiérů, jednak jsem se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – a to nejen v Holešově, ale také v Praze, Brně, na hradě Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších místech – a snad to ještě nekončí...

Robert Crais

Robert Crais je americký spisovatel, autor detektivních románů, z nichž mnohé obdržely literární ceny. Jeho dílo je překládáno i do češtiny. Narodil se v Independence v Louisianě, poblíž Baton Rouge. Jeho otec pracoval v ropné rafinerii, vyrůstal jako jedináček.. Než začal psát, studoval na Státní univerzitě v Louisianě strojní inženýrství. V roce 1976 se přestěhoval do Hollywoodu, kde se uplatnil jako scenárista televizních seriálů a filmů, např. Hill Street Blues, Cagney & Lacey a Miami Vice. Za scénář k Hill Street Blues získal nominaci na cenu Emmy. V polovině 80. let začal psát romány. Roku 1987 uveřejnil první z nich s názvem The Monkey's Raincoat, za který obdržel Anthony Award za nejlepší prvotinu. V tomto románu už vystupují dva protagonisté jeho pozdějších románů: soukromý detektiv Elvis Cole a jeho přítel Joe Pike. Jedním z hlavních témat Craisových románů je čest a osobní integrita jako základní životní hodnota. V roce 2005 byl zfilmován jeho román Rukojmí v hlavní roli s Bruce Willisem. Crais žije v Santa Monica v Kalifornii. séŕie Elvis Cole a James Pike Mimo sérii Elvis Cole a James Pike 2000: Demolition Angel 2001: Hostage 2006: The Two-Minute Rule 2013: Suspect V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Crais na anglické Wikipedii.

Philip Roth

Philip Milton Roth byl americký spisovatel. Do americké literatury vstoupil v roce 1959 povídkovou sbírkou Goodbye Columbus a od té doby se stal jedním z nejoceňovanějších autorů své generace. Dvakrát získal Národní knižní cenu a stejně tak i Cenu amerických knižních kritiků a řadu dalších ocenění. V roce 1998 svoji sbírku obohatil i o prestižní Pulitzerovu cenu. Řadu literárních ocenění získal i v zahraničí, zejména v Británii a ve Francii. V roce 2003 mu byl na Harvardově univerzitě udělen ceněný titul Doctor of Letters, doktorát za literaturu. Roth je znám svými silně autobiografickými postavami, svým filozofickým a formálním stíráním rozdílů mezi skutečností a smyšlenkou, důmyslně vynalézavým stylem svého vyprávění a svým provokativním odhalováním americké židovské identity. Narodil se jako druhé dítě v židovské rodině, jejíž předci se do Ameriky přistěhovali z polské Haliče. Vyrostl v převážně židovské čtvrti města Newark zvané Weequahic, kde také v roce 1950 absolvoval střední školu . Poté vystudoval soukromou Bucknellovu univerzitu v Pensylvánii, kde byla jeho oborem angličtina. Pokračoval pak dál postgraduálním studiem na Chicagské univerzitě, kde získal akademický titul v oboru anglická literatura. Po ukončení studia zde krátce působil jako asistent, poté vyučoval tvůrčí psaní na univerzitě v Iowě a na prestižní Princetonské univerzitě. Ve své akademické dráze pak pokračoval na Pensylvánské univerzitě, kde až do roku 1991, kdy ukončil svoji akademickou kariéru, přednášel literární komparatistiku. V době svého pobytu v Chicagu se Roth seznámil se spisovatelem Saulem Bellowem a s Margaret Martinsonovou, jež se stala jeho první ženou. Jejich rozvod v roce 1963 a smrt Martinsonové při autonehodě v roce 1968 zanechaly v jeho díle trvalou stopu. Rothova první žena byla totiž vzorem pro několik ženských postav ...

Petr Casanova

Zakladatel internetového konceptu FirstClass.cz, magazínu FC a vzdělávacího systému osobního rozvoje First Class Academy. Před maturitou a studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze již začal psát pro noviny po sedm let. Následně se sedm let věnoval televizi a poté sedm let vydával časopisy. Pro jeho texty je typická víra v to lepší v lidech, pokora a optimismus. O svých textech říká: ,,Pořád je mnoho lidí, kteří se cítí bezradně, denně mi jich píše stále víc. Je tedy evidentní, že v tom, co dělám, tak úspěšný nejsem. Chcete-li porazit zlo, není vizitkou úspěchu to, že zlo je stále silnější.“

Paul Brunton

Paul Brunton byl britský filosof, mystik, a cestovatel. Je autorem třinácti knih , z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1934, a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952. Paul Brunton předložil Západu jógu a meditaci, a pracoval na způsobu, jak vyjádřit jejich filozofické pozadí běžně srozumitelnou, vědeckou řečí Západu, která by nekladla na čtenáře požadavek studovat originální zdrojové termíny v orientálních jazycích, které podle Paula Bruntona nejsou pro běžného člověka na Západě tak důležité, jako jejich podstata. Pokud to bylo možné, hledal slova stejného významu v moderních jazycích Západu, případně hledal jejich vhodné řecké, nebo latinské deriváty. Způsobem jeho psaní bylo, že si stručně zaznamenával inspirované myšlenky ihned, jak se objevily. Často je zapisoval na zadní stranu dopisní obálky nebo na okraje novin či časopisů, když se procházel mezi květinami v zahradách lemujících Ženevské jezero. Potom je přepisoval na stroji a třídil podle námětů. Později je chtěl zredigovat a sestavit do souvislého textu. Po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno v šestnácti dílech pod názvem Zápisky Paula Bruntona . PhDr. Paul Brunton se narodil v Londýně v roce 1898 a jeho původní jméno bylo R. Raphael Hurst. Jeho matka brzy zemřela a jeho otec se znovu oženil. Vzdělání se mu dostalo v chlapecké Central Foundation Boys' School a posléze na Saint George Colleage . Poté pracoval jako knihkupec a novinář. Brunton psal pod různými pseudonymy, jako Raphael Meriden a Raphael Delmonte, později si zvolil pseudonym Brunton Paul, ale z nějakého důvodu, možná chybou v tiskárně, byla slova obrácena v "Paul Brunton", v jméno, které přijal. Během 1. světové války sloužil u tankové divize a později se věnoval mysticismu a přišel do kontaktu s Teosofickou společností. Jako podílník e...

Nick Arnold

Nick Arnold je britský autor známé knižní série Děsivá věda. Nickova první publikovaná díla se objevila jako výsledek projektu, pracoval na univerzitě v severním Londýně, kde se snažil učit malé děti. Bylo o něm napsáno pozitivní hodnocení a začal psát Děsivé vědy. Jeho knihy jsou ilustrovány Tony De Saullesem. Když se zrovna nevěnuje Děsivé vědě tráví svůj čas tím, že učí dospělé. Žije v Anglii, kde je nyní velmi populární. Edice děsivá věda: Protivné breberky, Tajuplné lidské tělo, Nezdravé nemoci, Protivná příroda, Chemický chaos, Vesmír, hvězdy a slizcí ufoni, Zákeřná zeleň, Potrhlí vědátoři, Šokující elektřina, Zrádné síly, Zabijácká energie, Ohromná archeologie, Riskantní experimenty, Příšerné světlo, Pekelné zvuky, Splašený čas, Nebezpečný let, Smrtící jedy, Výbušné nebezpečné experimenty, Příšerně velká kniha kvízů, Mikroskopická monstra, Návod k použití lidského těla, Zmatený mozek, Děsivý dinosauři v knize skládaček, Mizerná medicína, Praštěné vynálezy, Nechvalně proslulé experimenty , Nechutně výživné experimenty , Omračující věda všeho, Lidské tělo , Zmatený mozek V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nick Arnold na anglické Wikipedii.

Miroslav Hanuš

Miroslav Hanuš byl český učitel a spisovatel. Narodil se v Břevnově do rodiny pekaře Bohuslava Hanuše. Vystudoval v letech 1926–1931 Filosofickou fakultu Karlovy university, kde studoval dějiny umění, filosofii a historii. Po studiích pracoval jako učitel na gymnáziu. Nejdříve v letech 1933–1937 na severní Moravě, od roku 1937 až do své penze v Chrudimi, kde také zemřel. M. Hanuš se nikdy nepřihlásil k nějakému programu, ani se jinak nezapojil do dění kolem spisovatelské obce. Nepřihlásil se k žádnému programu a ani se nesnažil programově někam zařadit, přesto lze říci, že patří do existencialistické tvorby. Jeho próza se často zabývá psychologií jednotlivých postav. Byl autorem 24 románů a povídkových sbírek. Ohlas měly dva romány o J. A. Komenském a román o polárníkovi R. E. Byrdovi. Další román Já spravedlnost patří mezi fantastiku, byla to fikce o psychickém mučení Hitlera, zfilmována roku 1968. Z oblasti science-fiction napsal knih několik. Některé z nich byly vydány řadu let po napsání.

Michail Jur'jevič Lermontov

Ruský básník, prozaik a dramatik.

Marija Jurić Zagorka

Marija Jurić byla spisovatelka a první chorvatská profesionální novinářka. Podle ankety vyhlášené v roce 2005 záhřebským deníkem Vjesnik, je druhým nejčtenějším chorvatským autorem všech dob. V roce 2004 se v soutěži Největší Chorvat umístila na 34. místě. O životě Marie Jurić nebylo mnoho známo, dokonce ani datum narození. Původně bylo nejčastěji zmiňováno datum 1. ledna 1873, ale zkoumáním registrů ve Státním archivu bylo zjištěno, že se narodila dne 2. března 1873 ve vsi Negovec poblíž obce Vrbovac v bohaté rodině matky Josipe Domin a otce Ivana Juriće. Křtěna byla 3. března 1873 jménem Marianna. Dětství strávila v chorvatském Záhoří, kde její otec vlastnil farmu Golubovec a řídil statek Šanjugovo, vlastněný baronem Gezou Rauchem. Marija Jurić Zagorka byla zaměstnána v časopise Obzor, v roce 1896 jí v něm vyšel první článek, za několik let zde působila jako šéfredaktorka. Později začala vydávat první chorvatský „ženský časopis“ s názvem Ženski list a také časopis Hrvatica . Bojovala v nich nejen proti sociálnímu útlaku, maďarizaci a germanizaci chorvatské společnosti, ale i za práva žen. V roce 1903, poté, co zorganizovala masovou ženskou demonstraci, se dostala do vězení. Jejím rádcem a mecenášem byl Josip Juraj Strossmayer, který ji podporoval a k psaní románů povzbuzoval. Marija J. Zagorka udržovala velmi dobré kontakty i s politickými reprezentanty zemí, jejichž osud byl podobný historii Chorvatska. Patřili k nim T. G. Masaryk a Milan Hodža. Zemřela v Záhřebu 30. listopadu 1957. Pohřbena je na záhřebském hřbitově Mirogoj. Je autorkou 34 románů a 14 dramat. Psala romány pro široké publikum, spojuje v nich milostné příběhy s prvky národní historie. Některé z jejích próz byly uvedeny jako divadelní hry, některé i zfilmovány. Jejímu dílu se věnoval překladatel Dušan Karpatský. V t...

Marie Rottrová

Marie Rottrová je známá česká zpěvačka, která je pro svůj osobitý soulový hlas a styl často označována jako "Lady Soul" české hudby. Narodila se 13. listopadu 1941 v Ostravě v Československu a svou hudební kariéru zahájila v 60. letech 20. století. Rottrová se zpočátku prosadila jako členka skupiny Flamingo, kterou vedl Petr Němec. Po odchodu z Flaminga na počátku 70. let se vydala na úspěšnou sólovou dráhu.

Louis Aragon

Louis Aragon byl francouzský spisovatel. Původně vystudoval medicínu, za studií se seznámil s André Bretonem, který měl velký vliv na první etapu jeho tvorby, zejména básnické. V roce 1928 se rozešel se skupinou surrealistů, oprostil se od jejich poetiky a inspirace sny. Záhy nato vstoupil do Komunistické strany Francie. V roce 1930 navštívil SSSR a stal se komunistou. Seznámil se s Vladimirem Majakovským a jeho švagrovou Elsou Trioletovou, která se posléze stala jeho ženou. V průběhu druhé světové války byl představitel tzv. odbojové poezie. V poválečných letech byl významnou postavou francouzské Komunistické strany . Po okupaci Československa v roce 1968 se ovšem od komunistické ideologie poněkud odklonil, třebaže nadále neopustil levicovou orientaci. Syn Louise Andrieuxe a Marguerite Toucasové se stal v roce 1924, potom co se zúčastnil hnutí dadaismu jedním ze zakladatelů surrealismu společně s André Bretonem, Paulem Éluaredem a Philippem Soupaultem. Následovně vstupuje s Bretonem a Eluardem do Francouzské komunistické strany. Z některých jeho textů zaznívá souhlas se stalinovským a bolševistickým terorem organizovaným Sovětským svazem, jak je tomu například v Vive le Guépéou ze sbírky Persécuté persécuteur z roku 1931. Kritickým vůči Sovětskému svazu se stává Aragon až po Stalinově smrti a pozdějším odhalení jeho zločinů Nikitou Chruščovem. Ve čtyřicátých letech je autorova básnická tvorba inspirována Elsou Trioletovou, Aragonovou ženou, spisovatelkou a mimo jiné také švagrovou Vladimira Majakovského. Literární dílo Louise Aragona v sobě nese autorovu skrytou ránu způsobenou odmítnutím Louise Andrieuxe uznat mladého básníka za svého pravého syna. Aragonova matka, Marguerite Toucasová, aby zachovala čest rodi...

Leo Kessler

Charles Henry Whiting napsal na válečné téma řadu knih. V příbězích frontových vojáků i důstojníků vycházel z vlastních zážitků a materiálů získaných přímo na bojištích, neboť sám peklo této války prožil. Publikoval pod vlastním jménem a také pod několika pseudonymy. Narodil se roku 1926 v anglickém Yorku a už v šestnácti letech dobrovolně vstoupil do britské armády. Prošel aktivní službou v Evropě - sloužil v Belgii, Holandsku a Německu u 52. průzkumného pluku. Po válce vystudoval univerzitu a poté, co prošel různými zaměstnáními , rozhodl se pro profesionální dráhu spisovatele. Vydal přes 200 knih, které zahrnují celou škálu témat a žánrů od vojenské historie a špionážní faktografie až po beletristická zprcování oné děsivé kapitoly lidstva, která zanechla své krvavé stopy po celém světe. Zemřel v srpnu roku 2007.

Jiří Mařánek

Jiří Mařánek byl český spisovatel, autor poetických próz, historických románů a scenárista. Jiří Mařánek se narodil v Milevsku jako čtvrté ze šesti dětí; jeho otec Antonín Mařánek byl v té době komisařem na okresním hejtmanství v Benešově. V devíti letech se s celou rodinou odstěhoval do Prahy. Krátce studoval medicínu, práva, hudební vědu a estetiku. Studia však nedokončil. Ve dvacátých letech žil ve Zlaté uličce na Pražském hradě; z této doby pochází přátelství s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem a dalšími literáty té doby. Byl rovněž členem Devětsilu. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali. 5. července 1933 se v Hradci Králové oženil se s Annou Novotnou. Sestra Jiřího Mařánka Julie se provdala za hudebního skladatele Otakara Ostrčila. Od roku 1917 byl úředníkem účtárny Zemského úřadu; pro onemocnění byl v roce 1941 penzionován.V letech 1945-1948 byl zaměstnancem filmového odboru Ministerstva informací; od září 1945 vedl oddělení státní filmové dramaturgie tohoto ministerstva. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů. Poté přešel Jiří Mařánek do Československého filmu. Část svého života přebýval Jiří Mařánek v Českém Krumlově v domě na Parkánu č. p. 112, zemřel v Praze ve věku 68 let. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Jiří Mařánek začal psát ve 20.letech groteskní, satirické prózy, ve stylu poetizmu. Od 30.let psal především historické romány z jihočeského kraje; napsal i práce pro mládež a knihy s motivy fantastiky.. Jiří Mařánek byl autorem námětů filmů: Byl scenáristou filmů: Jiří Mařánek napsal pro svého švagra Otakara Ostrčila libreto k opeře Honzovo království, podle pohádky L. N. Tolstoje. Napsal také libreto k opeře Otakara Jeremiáše Enšpígl a pro skl...

Jarmila Janešová

Narozena 22.11.1924 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, autorka učebnic a konverzačních příruček francouzštiny a italštiny, angličtiny,též překladatelka z těchto jazyků.

Haruki Murakami

Haruki Murakami je současný populární japonský spisovatel a překladatel. Murakami se narodil v Kjótu v roce 1949, ale většinu mládí strávil v Kóbe. Jeho otec byl syn buddhistického mnicha a matka dcera ósackého obchodníka. Oba jeho rodiče byli učitelé japonské literatury. Od dětství byl Murakami ovlivněn západní kulturou, zvláště západní hudbou a literaturou. Vyrostl na četbě děl od amerických spisovatelů jakými byli např. Kurt Vonnegut nebo Richard Brautigan a často je oddělován od ostatních japonských spisovatelů právě kvůli ovlivnění Západem. Murakami studoval divadelní umění na univerzitě Waseda v Tokiu. První práci získal v prodejně s hudebními nahrávkami, což je také místo, kde pracuje Tóru Watanabe, hlavní hrdina jeho románu Norské dřevo. Těsně předtím, než dokončil studia, otevřel si kavárnu „Peter Cat" v Kokubundži spolu se svou ženou Joko. Tento bar provozovali v letech 1974–1982. Haruki Murakami je také náruživý běžec maratonu, ačkoli s běháním začal až ve 33 letech. 23. června 1996 Haruki Murakami dokončil svůj první a jediný „ultramaraton“ – závod na 100 km kolem jezera Saroma na ostrově Hokkaidó. Mnoho jeho románů má hudební námět a názvy odkazující na klasickou hudbu. Některé knihy převzaly svůj název naopak z populárních písniček: Tancuj, tancuj, tancuj , Norské dřevo a Na jih od hranic, na západ od slunce . Románová prvotina Slyš vítr zpívat z roku 1979 byla oceněna japonskou literární cenou Gunzo pro začínající autory. Při publikování třetího románu Hon na ovci, za nějž získal roku 1982 Nomovu cenu pro nové autory, se začalo mluvit o fenoménu Murakami. O tři roky později obdržel Tanizakiho cenu. V roce 1987 vyšel román Norské dřevo, za který sice neobdržel žádné literární ocenění, ale překonal dosavadní rekordy. Jen v Japonsku se prodalo...

Hana Prošková

Hana Prošková, rozená Bořkovcová byla česká spisovatelka především detektivních povídek a novel. Hana Prošková se narodila v rodině hudebního skladatele Pavla Bořkovce. Po maturitě na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské strávila zbytek druhé světové války jako totálně nasazená v leteckém průmyslu. Po válce vystřídala celou řadu zaměstnání až se roku 1966 stala redaktorkou v nakladatelství Albatros, kde pracovala až do důchodu. Do literatury vstoupila Hana Prošková roku 1962 jako básnířka . Dále doprovodila verši celou řadu dětských leporel, omalovánek a vystřihovánek, překládala z němčiny, ruštiny a slovinštiny. Nejširší veřejnosti je ale známá jako autorka perfektně psychologicky prokreslených detektivních povídek a novel spojených ve většině případů dvěma hlavními hrdiny – amatérským detektivem a znalcem lidské povahy malířem Horácem a kriminalistou nadporučíkem a později kapitánem Vašátkem. Dcery: Magdalena Rejholcová, Marie Kroupová, Kateřina Závadová 12 vnuků, mezi nimi Pavel Rejholec , Janek Kroupa, Mikuláš Kroupa V letech 2013 až 2019 připravila Česká televize sérii televizních filmů, v nichž byly detektivní povídky přeneseny do tehdejší současnosti. V hlavním rolích se představili David Matásek jako Horác a Viktor Preiss jako Vašátko, cyklus režírovala Lucie Bělohradská.

Greenhorns

Greenhorns je česká country a bluegrassová skupina, kterou v roce 1965 založil kytarista a zpěvák Zdeněk Rytíř. Název kapely byl inspirován výrazem "greenhorn", označujícím nezkušeného člověka, který podle nich reprezentoval jejich počáteční vstup do žánru country. V průběhu let se Greenhorns stala jednou z nejvýraznějších a nejvlivnějších skupin na české country scéně.

David Weiss

David Weiss se narodil se v roce 1909, již v útlém věku projevoval zájem o umění. Jeho otec byl malíř. Od čtyř let, kdy Weiss osiřel, se o něj starala jeho teta z Philadelphie. V roce 1933 vystudoval Temple University a přestěhoval se do New Yorku, kde se stal osobním tajemníkem Erwina Piscatora, a poté vedoucím dramatických seminářů na New School for Social Research. Po neúspěšné herecké kariéře Weiss pracoval na více než 50 pracovních místech , než se obrátil k psaní. David Weiss byl ženatý 53 let s výtvarnicí Stymean Karlen, až do své smrti v roce 1998. Karlen často přispěla poezií jeho románů. Pár žil v New Yorku, Londýně a Kalifornii. Po její smrti Weiss napsal biografii své manželky. David Weiss zemřel 29. listopadu 2002. Příčinou byla tromboflebitida způsobená komplikací z pádu. Bylo mu 93 let.

Catherine Coulter

Catherine Coulter, celým jménem Jean Catherine Coulter je americká spisovatelka a autorka už více než dvou desítek románů čtenářsky úspěšných romantických a historických románů. V poslední době pak vydala rovněž několik napínavých detektivek, v nichž však opět dominuje romantický motiv. Celkový náklad jejích knížek už dávno přesáhl astronomické číslo deset milionů výtisků. V současné době autorka žije v severní Kalifornii společně s manželem Antonem a stařičkou kočkou Gilley. Catherine Coulter je oddanou milovnicí historie. Jedním z jejích nejoblíbenějších období jsou dávná staletí, kdy severská moře brázdily lodě Vikingů. Tito nezkrotní bojovníci byli také statečnými objeviteli a dobyvateli nových území. Ale nejen to - Vikingové kromě skutků svých velikých bojovníků romanticky oceňovali a opěvovali i příběhy lásky a osudy statečných věrných milenců, kteří neváhali třeba položit pro svou lásku i život. Tyto historické záliby autorky se projevily ve všech jejích románech.

Cat Stevens

Cat Stevens , narozený jako Steven Demetre Georgiou a později známý jako Yusuf Islam, je britský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Poprvé se proslavil v 60. a 70. letech 20. století řadou hitových alb a singlů. Jeho tvorba v tomto období se vyznačovala introspektivními texty a směsí folku, rocku a popu. Mezi pozoruhodná alba z počátků jeho kariéry patří "Tea for the Tillerman" a "Teaser and the Firecat" , která obsahovala trvalé hity jako "Wild World", "Morning Has Broken" a "Peace Train".

Arkadij Petrovič Gajdar

Alfred Brehm

Alfred Edmund Brehm byl německý zoolog a spisovatel, autor populárně-vědeckých spisů o životě zvířat. Jeho otec Christian Ludwig Brehm byl protestantský pastor a amatérský ornitolog, který ve svém synovi už od dětství probouzel zájem o přírodu a zvířata. Alfred Brehm nejprve studoval architekturu na Drážďanském uměleckém institutu, ale po dvou letech studium přerušil. Seznámil se s baronem Johannem Wilhelmem von Müllerem a v roce 1847 s ním odjel na expedici do severní Afriky, kde se věnoval především pozorování života zvířat. V roce 1850 se k nim připojil jeho bratr Oskar, výborný entomolog, který se však utopil při koupání v Nilu. Během pěti let získal Alfred Brehm velkou sbírku zvířat a ptáků. Po návratu do Evropy v roce 1853 uveřejnil zápisky z této expedice po názvem „Reisesskizzen aus Nord- Ost-Afrika“ . Byl přijat za člena německé akademie přírodních věd Leopoldina. Studoval zoologii na univerzitě v Jeně, studium ukončil v roce 1855. Po promoci cestoval s bratrem Reinholdem dva roky po Španělsku. Pak se usadil v Lipsku jako spisovatel na volné noze a napsal mnoho populárně vědeckých pojednání a článků o svých pozorováních a cestách pro různé časopisy. V roce1858 byl přijat do lóže svobodných zednářů v Lipsku. V roce 1860 odjel na expedici do Skandinávie. Po návratu přijal místo učitele zeměpisu na gymnáziu a v roce 1861 se oženil se svou sestřenicí Mathildou Reizovou. Měli spolu pět dětí, manželka zemřela v r. 1878 při porodu syna. V roce1862 začal Brehm pracovat na svém nejznámějším díle, které si u něho objednal nakladatel Meyer pro Bibliografický ústav v Hildburghausenu . První svazek Ilustrovaného života zvířat vyšel v roce 1863 a stejně jako dalších pět dílů si získal velkou popularitu u čtenářů na celém světě. V let...

Vi Keeland

Vi Keeland žije šťastně v New Yorku se svým manželem, kterého zná od svých šesti let a s jejich třemi dětmi. Je autorkou více než 1,5 milionů prodaných knih pro ženy. Její knihy se objevily ve více než osmdesáti bestsellerových seznamech a v současné době jsou přeloženy do šestnácti jazyků.

Tomáš Novák

Tomáš Novák je český poradenský psycholog, specializující se zejména na otázky související s manželstvím. V letech 1964 až 1969 vystudoval psychologii na filosofické fakultě tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Titul PhDr. získal v roce 1971 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Již za studií začal pracovat na Psychologické výchovné klinice v Brně. Poradenství se věnuje po celou svoji odbornou praxi. Prvních deset let se věnoval poradenství pedagogicko-psychologickému u dětí, mládeže a jejich rodičů, další desetiletí od roku 1979 pak výběru žadatelů i dětí pro náhradní rodinnou péči – osvojení a péče pěstounská. V rámci svého působení v Krajské manželské a předmanželské poradně Brno psychologicky vyšetřil více než polovinu z celkového počtu vážných zájemců o osvojení či pěstounskou péči u dítěte. Problémy běžného manželského konfliktu se zabýval převážně externě v manželské poradně tehdejšího MÚNZ Brno. Od roku 1989 se věnuje převážně manželskému a rozvodovému poradenství. Od roku 1990 externě učí na Masarykově univerzitě v Brně. Do roku 2012 v Manželské a rodinné poradně a po té jako soukromý psycholog. V současnosti se zaměřuje na poradenství rozvíjející u klienta vlídnou asertivitu, tj. protiklad jak primitivního prosazování se jakož i naučené bezmocnosti. obě publikace vydány opakovaně

Stella Nangonová

Narozena 31. 8. 1938 ve Frenštátě pod Radhoštěm, zemřela 8. 7. 2020 v Ostravě. Filoložka, anglistka, učebnice a didaktické materiály k výuce angličtiny.

Stanislav Motl

Stanislav Motl je český novinář a spisovatel. Stanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci. Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství, který dostal i televizní podobu. V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy . Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran a hlavní cenu E. E. Kische . Přestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14. 11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C . Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona....

Rudolf Čechura

Rudolf Čechura byl český spisovatel, věnující se dětské a detektivní literatuře. Pracoval jako učitel, úředník. V šedesátém roce nastoupil do redakce vědy a techniky Hlavní redakce pro děti a mládež Československého rozhlasu. Po několika letech přešel pak z rozhlasu do časopisu Věda a technika mládeži , od roku 1973 byl literátem na volné noze. Napsal námět k večerníčkovým seriálům Maxipes Fík a Hugo z hor, dětem je určena také kniha Pavián mezi lidmi, využívající vědeckofantastický námět k poučení o pravidlech slušného chování. Čechurovým literárním vzorem byl Arthur Conan Doyle a vytvořil četné pastiše na jeho dílo . V roce 1967 se stal členem londýnské Společnosti Sherlocka Holmese. Rudolf Čechura je také autorem scénáře televizní hororové komedie Šplhající profesor , v níž hrál Holmese Viktor Preiss. Dalším okruhem Čechurovy tvorby byly dobrodružné romány, odehrávající se v jeho rodném severočeském pohraničí v pohnuté době po druhé světové válce: Jako zvíře, Šperhák, Namydlená šikmá plocha.

Robert Harris

Robert Dennis Harris je anglický spisovatel, autor románů. Působil také jako novinář a televizní reportér na veřejnoprávní stanici BBC. Narodil se roku 1957 v Nottinghamu. Ambice stát se spisovatelem pochází z mládí, kdy navštěvoval místní tiskárnu, ve které byl jeho otec zaměstnán. Nejdříve nastoupil na střední školu Belvoir High School v Bottesfordu, odkud přestoupil na školu krále Eduarda VII. v Melton Mowbray, ve které byla po něm pojmenována posluchárna. Tam začal s psaním divadelních her a vydáváním školního časopisu. Poté pokračoval studiem oboru anglická literatura na Selwyn College cambridžské univerzity, na které se stal prezidentem univerzitní debatní společnosti Cambridge Union a také zde editoval studentské noviny Varsity. Harris žije na bývalé berkshirské faře poblíž Newbury, spolu s manželkou Gill Hornbyovou, která je také spisovatelkou a sestrou romanopisce Nicka Hornbyho. Mají čtyři děti. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“. Po ukončení Cambridge nastoupil do BBC, kde pracoval v sekci aktuálního zpravodajství a podílel se na vysílání programů typu Panorama a Newsnight. V roce 1987, ve třiceti letech, se stal politickým vydavatelem časopisu The Observer. Později pravidelně přispíval sloupky do periodik The Sunday Times a The Daily Telegraph. První kniha A Higher Form Of Killing vyšla v roce 1982. Jejím předmětem je popis chemické a biologické formy války. Napsal ji s kolegou z BBC a blízkým přítelem Jeremy Paxmanem. Následovaly další díla Gotcha, the Media, the Government and the Falklands Crisis , The Making of Neil Kinnock , Selling Hitler , o vyšetřování skandálu Hitlerových deníků a Good and Faithful Servant , věnující se Bernardu Inghamovi, tiskovému mluvčí Margaret Thatcherové. Prvním románem s miliónem prodaných výtisků se v roce 1992 stal Otčina , využívající alternativní historii. Autor nastín...

Petr Klínský

Inženýr ekonomie, učitel, autor učebnic ekonomiky a finanční gramotnosti, jednatel a společník nakladatelství EDUKO. Působí jako expert při Národním ústavu pro vzdělávání a jako člen pracovní skupiny Ministerstva financí při tvorbě Standardu finanční gramotnosti a rámcových vzdělávacích programů. 7 let působil jako místopředseda Asociace obchodních akademií. V roce 2010 byl oceněn medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za zásluhy ve školství.

Pavla Momčilová

Pavla Momčilová je autorkou kuchařek o zdravé výživě pro děti a dospělé, je podepsána pod mnoha publikacemi o zdravém vaření a životním stylu, zároveň je ředitelkou nakladatelství MEDICA PUBLISHING a poradkyní pro zdravou výživu.

Otto Münch

Ing. Münch absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika průmyslu. Pracoval jako učitel ekonomických předmětů na Obchodní akademii, externě přednášel na VŠ Báňské, pracoviště Most. Od roku 1997 byl ekonomem v telekomunikační společnosti se zahraničním kapitálem. Je spoluautorem učebnic ekonomiky pro střední školy. O roku 2001 působil v SÚRAO , kde vedl oddělení ekonomiky a správy majetku. V současnosti učí v Podkrušnohorském gymnáziu, Most.

Ota Hofman

Ota Hofman byl spisovatel a scenárista, autor zejména knížek pro děti a scénářů k filmům pro děti a mládež. Nejznámějšími byly filmy a seriály o panu Tau, či sci-fi film Odysseus a hvězdy. Své dětství strávil jednak v rodné Praze na Žižkově a také u dědečka v Bohdašíně v Podkrkonoší. Později vystudoval obchodní akademii , maturoval v roce 1948. První jeho práce otiskl časopis Středoškolák v roce 1945 a psal do něj řadu let. Zkusil pokračovat rok na právech, pak přestoupil na studia na Filmové fakultě Akademie múzických umění, zvolil si obory scenáristika a dramaturgie. Po ukončení studií se pustil do filmování, byl scenáristou Filmového studia Barrandov, později zde působil jako dramaturg skupiny filmů pro děti a mládež. Mnohá z jeho děl se stala velmi populární i ve světě, zejména filmy o panu Tau. Jeho knihy byly přeloženy do 15 jazyků. Při filmové tvorbě spolupracoval zejména s Jindřichem Polákem. Byl scenáristou více než 30 celovečerních filmů a řady televizních seriálů. Mnohé z filmů získaly řadu mezinárodních ocenění. Řada jeho pohádek se prolíná s žánrem sci-fi. Pod pseudonymem Ota Dvorský mu vyšly dvě detektivky. Od 1988 byl předsedou Československé národní sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu . V roce 1950 se oženil , narodila se jim dcera Irena a později syn Otto. V roce 1979 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1989 i titul národní umělec. Za tvůrčí činnost mu bylo v roce 1978 uděleno čestné občanství města Ostrova. V roce 2004 při příležitosti oslav 650 let obce Kostelní Lhota obdržel také její čestné občanství ; v obci často pobýval u rodičů a krátkou dobu i chodil do školy.

Miroslav Honzík

Narozen 17.4.1928. Stavební technik, beletrista, autor literatury faktu a rozhlasových her.

Martina Cole

Martina Cole je anglická spisovatelka kriminálních románů. Ve většině jejích románů je protagonistou žena a antihrdina, mnohé jsou zasazeny do prostředí irské komunity v okolí Londýna. V roce 2006 získala za román The Take ocenění British Book Awards v kategorii kriminální thriller roku. Čtyři z jejích románů byly zpracovány do podoby televizních seriálů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martina Coleová na slovenské Wikipedii.

Josef Laufer

Josef Laufer je významný český zpěvák, herec a bavič, jehož kariéra trvá již několik desetiletí. Laufer se narodil 20. srpna 1939 v Praze, svou uměleckou dráhu zahájil v 60. letech 20. století a rychle se stal výraznou osobností českého zábavního průmyslu. Je známý pro své všestranné vystupování a věnoval se různým hudebním žánrům od popu až po rokenrol.

Jaroslav Kmenta

Jaroslav Kmenta je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér. Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES. Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města. V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě. Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů. Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích. V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto. Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci. V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance. V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice. V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse , který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4...

Italo Calvino

Italo Calvino – 19. září 1985 Siena) patří mezi nejvýznamnější italské spisovatele druhé poloviny 20. století. Za 2. světové války se účastnil protifašistického odboje, což v něm zanechalo hluboké stopy. Poválečné nadšení ho přivedlo jednak do komunistické strany, jednak mezi italské literární neorealisty. Ze strany vystoupil po maďarském povstání v roce 1956. Rozloučil se taktéž s neorealismem, a sice příklonem k alegorii. V pozdější tvorbě je znát citelný příklon k formálnímu experimentu v duchu literární postmoderny. Romanopisec a esejista Italo Calvino působil dlouhá léta též jako nakladatelský redaktor.

Heinz G Konsalik

Heinz G. Konsalik, pseudonym Heinze Günthera, byl německý romanopisec. Konsalik bylo dívčí jméno jeho matky. Během druhé světové války byl válečným zpravodajem, který poskytoval mnoho zkušeností pro jeho romány.

Harlan Coben

Narodil se 4. ledna 1962. O jeho životě před spisovatelskou kariérou se dá napsat jen tolik, že vystudoval politickou vědu a pak několik let pracoval v cestovním průmyslu. Stále žije v New Jersey se svou ženou a čtyřmi dětmi. V Americe se proslavil především sérií detektivních knih, kde je hlavním hrdinou sportovní agent Myron Bolitar, řešící neobvyklé a nadrámcové problémy svých klientů. Patrně proto, že by českému čtenářstvu prostředí zámořských sportovních klubů nic neříkalo, vyšel v Čechách jen první díl ze série, a pak už nic. Zato ale vyšly téměř všechny kriminální romány „stand-alone“ čili samostatné, mimosériové. Všechny se však naštěstí vyznačují typickou cobenovskou ironií, originálními zápletkami a stupňovaným napětím. Cobenův román Tell no one byl natočen roku 2006 ve Francii a teď v dubnu 2007 přichází i do našich kin pod názvem Nikomu to neříkej, první Bolitarův případ je teprve ve filmové předprodukci amerického studia.

František Fajtl

Generálporučík František Fajtl byl československý stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force a od roku 1944 v československých leteckých jednotkách nasazených proti nacistickému Německu v Slovenském národním povstání a Bitvě o Ostravu. František Fajtl je nositelem nejvyššího státního vyznamenání České republiky, Řádu Bílého lva, Řádu Milana Rastislava Štefánika a britského Distinguished Flying Cross. V anketě Největší Čech, kterou Česká televize uspořádala v roce 2005, se umístil na 91. místě. V květnu 2008 mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska. Po Fajtlovi je pojmenováno letiště ve Slaném, obchodní akademie v Lounech a Základní a Mateřská škola v Praze 9 Letňanech. Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně na Lounsku v domě čp. 70. Jeho otcem byl zedník František Fajtl, matkou Marie Fajtlová, svob. Prošková, spolu měli ještě dvě dcery Antonii a Annu . Obecnou školu navštěvoval mladý František ve Vrbně nad Lesy, měšťanskou školu pak navštěvoval v Peruci a poslední rok v Lounech. Po dokončení základního vzdělání nastoupil v září 1928 na studia na Českou obchodní akademii v Teplicích, kde ho vyučoval mj. i Volfgang Jankovec, jenž za okupace působil v českém domácím odboji. Ve stejném ročníku teplické akademie jako Fajtl studovali i další dva pozdější váleční letci – Antonín Zimmer a Pavel Kohn. Spolu s nimi Fajtl 24. června 1932 úspěšně složil maturitní zkoušku. Následoval povinný odvod k výkonu základní vojenské služby. Základní vojenskou službu vykonal František Fajtl u pěchotních vojsk. 1. října 1932 narukoval k mosteckému 9. pěšímu pluku Karla Havlíčka Borovského, odkud byl poslán do Školy na důstojníky pěšího vojska v záloze u vršovické 1. divize. Shodou okolností tam vojínu-frekventantovi Fajtlovi dělal velitele světnice četař-aspirant Alois Kříž, jenž později, za dob okupace, kolaboroval s nacistickým režimem, za což byl po válce popraven. Důstojnickou š...

Erich Kastner

Erich Kästner byl německý novinář a spisovatel. Šlo o levicově a pacifisticky zaměřeného tvůrce a jednoho z nejznámějších německých spisovatelů 20. století. Světovou proslulost získal zejména prostřednictvím svých děl z oblasti literatury pro děti, za která získal v roce 1960 Cenu Hanse Christiana Andersena. Mimoto se zabýval i poezií a pracoval pro rozhlas a televizi.

Eduard Martin

Martin Petiška je český spisovatel, básník, dramatik a vydavatel, syn spisovatele Eduarda Petišky. Je autorem více než padesáti titulů. Celkové náklady jeho knih přesáhly hranici několika set tisíc výtisků a byly přeloženy do několika jazyků. V současné době vycházejí také jako audioknihy a elektronicky v edici vybraných spisů Martina Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení a patří k nejstahovanějším ebookům v Google books. Základní a střední školu vychodil v Brandýse nad Labem, kde také v roce 1969 maturoval. Od dětství mohl poznávat široký okruh otcových přátel a připravovat se tak na literární dráhu. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. srovnávací literatury spolu se studiem slovanských jazyků . Když byla katedra srovnávacích literatur z politických důvodů zrušena, přestoupil na katedru dějin a teorie divadla / prof. František Černý, prof. Miroslav Kouřil, docentka orientálního divadla Dana Kalvodová /. Studium ukončil doktorátem v roce 1976 prací "F.X.Šalda – teoretik divadla". Josef Nesvadba. Dominik Duka Tomáš Baťa ml.. Už během studií začal Petiška psát divadelní hry , psát prózu i verše . Po dostudování se věnoval jak psaní divadelních her, scénářů, tak i psaní veršů , divadelních her a próz .. Pro rozhlas vytvořil na 600 prací různých žánrů, ...

Anne Jacobs

Anne Jacobs je německá spisovatelka, která vstoupila do povědomí především čtenářkám ženských románů. Její série Panský dům se těší velké oblibě. Narodila se a vyrostla v Dolním Sasku. Nejprve studovala hudbu a jazyky a složila státní zkoušku jako učitelka střední školy. Pracovala v knihkupectví, vdala se a porodila 2 děti. V určitém věku se ale projevily otcovské geny . Anne tehdy začala s pokusy o vlastní psanou tvorbu. Nejprve se pokoušela básně, později o povídky, až sklouzla k románům. Než vydala první knihu, ušla trnitý kus cesty. I když to bylo chvílemi náročné, nevzdala to a šla za svým snem. Dosud publikovala přibližně dvacet románů. Práce ji velmi baví, dopřává jí svobodu, ale zároveň vyžaduje velkou disciplínu. Psaní se věnuje denně šest až osm hodin, a to i o víkendech a svátcích. Po dokončení románu si dovolí týden nebo dva přestat a pak se teprve vrhne na další knihu. Rodinná historie Melzerů, kteří se objevují v sérii Panský dům, je jedním z jejích nejoblíbenějších projektů. Námět získala od svého dědečka, který kdysi vlastnil továrnu. Sice neprodukovala žádné textilie, nýbrž části k cívkám. Zařízení nefungovalo dlouho a muselo být prodáno. Annin otec jí o něm často vyprávěl.

Albert Pilát

Albert Pilát byl český mykolog, botanik a muzejní pracovník. Albert Pilát pocházel z rodiny pražského úředníka Karla Piláta a jeho ženy Marie, rozené Tauchenové. Když v roce 1922 dokončil studium na Akademickém gymnáziu v Praze a začal studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, byl již plně oddán botanice a zcela orientován na mykologii vyšších hub. Na vysoké škole byl žákem Josefa Velenovského, se kterým se seznámil už jako středoškolský student na počátku 20. let. Pilát byl už v té době pilným sběratelem makromycetů , které určoval a studoval. Když byl v roce 1923 založen Československý mykologický klub, stal se jeho aktivním členem. O rok později začal klub vydávat časopis Mykologia a Pilát se stal okamžitě nejpilnějším přispěvatelem až do zániku časopisu v době světové hospodářské krize. V roce 1926 dosáhl doktorátu, v té době už rok pracoval jako asistent v botanickém ústavu přírodovědecké fakulty. Odtud odešel o dva roky později a v roce 1930 nastoupil do botanického oddělení Národního muzea v Praze jako pomocný vědecký pracovník a v roce 1933 získal postaveni definitivního odborného pracovníka. Zde dostal za úkol prozkoumat bezcenný materiál neznámého původu, který byl určen ke skartaci. Tak Pilát zachránil obrovský poklad české mykologie, jednalo se o část mykologického herbáře slavného muzejního badatele Augusta Cordy. Dalším jeho obrovským přínosem byla jeho sbírkotvorná práce. Začal budovat rozsáhlý mykologický herbář, především ze svých vlastních sběrů, ale také výměnou se zahraničními kolegy mykology i mykologickými ústavy. Získával také sbírky ostatních československých mykologů. V únoru 1948 přijal Pilát funkci přednosty botanického oddělení Národního muzea. Při reorganizaci muzea v roce 1965 bylo vedle botanického oddělení vytvořeno samostatné mykologické oddělení a Pilát se stal jeho přednostou. Toto pracov...

Alan Alexander Milne

Alan Alexander Milne , byl anglický spisovatel a dramatik, proslulý především příběhy pro děti. Světovou proslulost získal zejména cyklem knih o Medvídkovi Pú . Jeho tvorba je však daleko rozsáhlejší a je určená rovněž dospělým. Vystudoval matematiku na univerzitě v Cambridge. Alan Alexander Milne se narodil v Kilburnu, Londýn. Jeho rodiči byli Skot Vince Milne a Sarah Marie Milne . Navštěvoval Henley House School, malou soukromou školu, kterou řídil jeho otec. Jedním z jeho učitelů byl i H. G. Wells, který zde učil v letech 1889–90. Dále navštěvoval Westminster School a Trinity College na Cambridgi, kde se zaměřil na matematiku. Během studia psal, spolu se svým bratrem Kennethem, své první články do studentského časopisu Granta. Jejich články byly podepisovány třemi písmeny - AKM. Články A. A. Milnea upoutaly pozornost britského humoristického magazínu Punch, kam Milne začal také přispívat. Po čase se zde stal asistentem editora. Během první světové války Milne narukoval do Britské armády a sloužil jako důstojník. Propuštěn byl 14. února 1919. Po válce napsal dílo odsuzující válku Peace with Honour . Během druhé světové války byl Milne jedním z nejprominentnějších kritiků anglického spisovatele P. G. Wodehouse. V roce 1913 se oženil s Dorothy „Daphne“ de Sélincourt. V roce 1920 se jim narodil jediný syn – Christopher Robin Milne. V roce 1952 měl A. A. Milne mozkovou mrtvici a po operaci mozku se z něj stal invalida. Zemřel v lednu 1956 ve věku 74 let. Po absolvování Cambridge v roce 1903 přispíval Milne do časopisu Punch svými humornými říkankami a rozmarnými eseji. Napsal také osmnáct her a tři romány včetně záhadného The Red House Mystery. Když se v roce 1920 narodil jeho syn, napsal Milne sbírku dětských básniček a říkanek When We Were Very Young, kterou ilustroval Ernest Howard Shepard , karikaturista pracujíc...

Zdeněk Jirotka

Zdeněk Jirotka byl český spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček. Narodil se v Ostravě. Zde od roku 1925 studoval reálné gymnázium, avšak byl v kvintě vyloučen, načež se učil zedníkem. Nakonec v roce 1933 maturoval na Vyšší průmyslové škole stavitelské v Hradci Králové. Záhy vstoupil do armády, kde zůstal do roku 1939. Působil zde jako důstojník pěchoty, posléze jako stavební dozor u vojenských staveb. Sloužil v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Vyškově a v Brně. Počátkem nacistické okupace pracoval na ministerstvu veřejných prací, ale už po roce 1942 se věnoval výhradně spisovatelské činnosti, což mu umožnil mimořádný ohlas na jeho prvotinu, humoristický román Saturnin. Jeho úspěch sice již nikdy nepřekonal, ale i kniha Muž se psem, v níž pro změnu parodoval detektivní žánr, se stala velmi oblíbenou. V letech 1945–1951 byl jejich redaktorem . Po roce 1951 pak byl dva roky redaktorem humoristického týdeníku Dikobraz. Mezi lety 1953 a 1962 působil v redakci Československého rozhlasu. Vedl zde nejprve redakci humoru a satiry, později redakci pro českou a slovenskou literaturu. V roce 1962 se opět vrátil do redakce Dikobrazu, stal se zde zástupcem šéfredaktora a na tomto postu setrval až do odchodu do důchodu v roce 1971. Kouzlo Jirotkova humoru tkví v inspiraci „suchým“ anglickým humorem. Za Jirotkův vzor jsou často označováni Jerome Klapka Jerome nebo Pelham Grenville Wodehouse. Od roku 1940 spolupracoval s Lidovými novinami. Po 2. světové válce byl redaktorem a zástupcem šéfredaktora humoristického časopisu Dikobraz . Krom uvedených tiskovin publikoval v periodikách Čs. novinář, Svět práce a Literární noviny. Humoristický román Saturnin vyšel roku 1942 a vypráví příběhy svérázného sluhy Saturnina, jeho pána a dalších postav, z nichž zejména Teta Kateřina se ...

Sue Townsend

Susan Lillian Townsendová byla anglická autorka humoristických románů, známá díky sérii o Adrianu Moleovi. Narodila se jako nejstarší z pěti dětí v rodině poštovního doručovatele. Nedokončila střední školu a pracovala jako tovární dělnice, v osmnácti letech se provdala a měla tři děti, ale po pěti letech ji muž opustil. Později pracovala jako instruktorka kanoistiky, kde se seznámila se svým druhým manželem, s nímž má dceru. Koncem sedmdesátých let začala psát hry pro leicesterské divadlo Phoenix, velký literární úspěch zaznamenala v říjnu 1982 svojí knihou Tajný deník Adriana Molea. Jsou to fiktivní zápisky třináctiletého chlapce, který se rozhodne stát intelektuálem; se směsí naivity a sarkasmu komentuje poměry ve škole, rozchod rodičů i svoji první lásku, ale také úspornou politiku premiérky Thatcherové nebo falklandskou válku. Kniha se stala bestsellerem, byla přeložena do více než třiceti jazyků, vznikl podle ní televizní seriál i muzikál. Vznikla další pokračování, provázející tohoto nepraktického podivína až do dospělosti a středních let: Adrian utíká z domova, neúspěšně bombarduje nakladatele svými literárními pokusy, na dovolené v Moskvě se stane nedobrovolným účastníkem státního převratu, vychovává dva nemanželské syny a stane se televizní celebritou jako komicky nešikovný šéfkuchař. Zároveň stále glosuje aktuální politiku i popkulturu. Stihne také zabřednout do dluhů a musí opustit svůj dům a usadit se v bývalém zabředláku. Autorka trpěla silným diabetem, v jehož důsledku roku 2001 oslepla. V roce 2009 prodělala transplantaci ledviny. 25. února 2009 jí bylo uděleno čestné občanství města Leicester. Zemřela po krátké nemoci ve věku 68 let.

Sergej Aleksandrovič Jesenin

Sergej Alexandrovič Jesenin byl ruský spisovatel. Jesenin byl hlavním představitelem ruského imažinismu, zároveň ho lze řadit i mezi tzv. „selské básníky“, na druhé straně ho srovnávali s prokletým básníkem Rimbaudem a s Puškinem. Jeden z jeho obdivovatelů a překladatelů do češtiny byl Jan Zábrana. Narodil se v kupecké rodině, vychovávali ho prarodiče. V roce 1904 nastoupil do Konstantinovského zemského učiliště, potom do církevní učitelské školy. Roku 1912 přijel do Moskvy, kde pracoval nejdříve jako prodavač v knihkupectví, potom jako korektor v tiskárně I.D. Sytina. V roce 1913 nastoupil na historicko-filosofickou fakultu Moskevské university. Psát začal již v devíti letech - verše z této doby byly publikovány později, v jeho prvotině Radunica , ale teprve roku 1915, poté co se v Petrohradu setkal s řadou básníků , se začal psaním živit. Sergej Jesenin byl celkem čtyřikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1913 s Annou Izrjadnovovou , s níž měl syna Jurije , podruhé v roce 1917 s herečkou Zinaidou Raichovou, s níž měl dceru Taťánu a syna Konstantina. Po revoluci, koncem roku 1921 mu do života vstoupila slavná americká tanečnice Isadora Duncanová, velice živá, temperamentní žena, která přijela do Ruska s plánem založit zde taneční školu pro malé děti, navíc ji přitahovalo i bolševické hnutí, přijala dokonce ruské občanství. Podle Sergeje to byla jeho životní láska, vzali se v květnu roku 1922. Jejich vztah byl ovšem velmi bouřlivý, nevyrovnaný, plný zvratů. Pod slupkou lyrika se objevuje prostopášník, chuligán, skandalista a bohém. Jesenin začal pít, začal být neurvalý, drzý, zlý a nedbal na svůj zevnějšek. V roce 192...

Pavel Tigrid

Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld , byl český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigridu, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech. Předkové Pavla Tigrida pocházeli ze semilské židovské rodiny Schönfeldů. Tigridův praděd Pavel Schönfeld byl nájemcem semilského pivovaru a majitelem nemovitostí. Za svoji činnost pro blaho města byl oceněn čestným občanstvím města Semily . Otec Pavla Tigrida František Schönfeld byl synovcem spisovatele Antala Staška , jenž v Semilech působil 35 let jako advokát, a bratrancem spisovatele Ivana Olbrachta . Olbrachtova matka Kamila Zemanová, rozená Schönfeldová, konvertovala ke katolické víře na žádost Antonína Zemana před sňatkem v roce 1880. Pavel Tigrid se narodil jako Pavel Schönfeld dne 27. října 1917 v Praze do asimilované česko-židovské rodiny, pokřtěn byl hned po narození. Jeho rodiče, František Schönfeld a Ema Singerová, se ještě před jeho nástupem do školy rozvedli a Pavel byl svěřen do péče otci. V prosinci 1945 poznal Pavel Tigrid na ministerstvu zahraničních věcí Ivanu Myškovou, která zde po maturitě začala pracovat jako sekretářka. V prosinci 1946 se zasnoubili a po dvou měsících se začátkem roku 1947 v kostele svatého Františka z Assisi na Starém Městě vzali. Myšková byla po otci, který dle oficiální zprávy zahynul v lednu 1945 na pochodu smrti z Osvětimi, rovněž židovského původu. Z matčiny strany pocházela z umělecké rodiny, její babičkou byla herečka Terezie Brzková. Pavel Tigrid měl s Ivanou Tigridovou v letech 1955–1958 dvě dcery a jednoho syna. Jak dcery Deborah a Kateřina , tak syn Gregory se narodili v USA, kde jejich rodiče v té době půs...

Pavel Bělina

Pavel Bělina je český historik. Specializuje se především na dějiny českých zemí a habsburské monarchie v 16.–19. století. V letech 1967–1972 vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil obhajobou diplomové a rigorózní práce Hradec Králové v době předhusitské a ziskem titulu PhDr. Poté krátce pracoval jako archivář ve Vojenském historickém ústavu a od roku 1974 byl zaměstnán v Ústavu československých a světových dějin ČSAV Praha. V letech 1991–1997 působil jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1994–2002 byl zaměstnán v Historickém ústavu Armády ČR. Mezi léty 2002–2006 byl osobou samostatně výdělečně činnou. Od roku 2006 pracuje jako vedoucí redaktor v nakladatelství Paseka a od roku 2007 působí jako odborný asistent na FF UK.

Miloš Kopecký

Miloš Kopecký byl známý český herec, který není známý především díky svým hudebním albům, ale spíše díky své rozsáhlé práci v divadle, filmu a televizi. Narodil se 22. srpna 1922 v Praze a stal se jedním z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších herců v Československu. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž se objevil ve více než 100 filmech. Kopeckého proslavily zejména role v komediích a spolupráce s režisérem Oldřichem Lipským a herečkou Květou Fialovou.

Lenka Kořínková

Lenka Holas Kořínková je česká herečka, zpěvačka a autorka knih o zdravé výživě. Lenka Kořínková byla provdána za fotografa Davida Holase a v roce 2012 se s ním rozvedla. Pochází z umělecké rodiny, po studiích na hudebním oddělení pražské konzervatoře vystupovala jako zpěvačka, mimo jiné také v Divadle Semafor či v Divadle E. F. Buriana. Její komediální talent způsobil, že byla od počátku své profesionální kariéry často obsazována ve filmu a v televizi především do komediálních rolí. Úspěšná byla i jako zpěvačka popmusic. V roce 1981 emigrovala společně se svým manželem do Austrálie. V Austrálii se živila hudbou jako zpěvačka a klávesistka, herectví se aktivně nevěnovala. V 90. letech 20. století po sametové revoluci přijela opět do České republiky, z nadšení nad pádem totality, hlavním to důvodem jejího odchodu. Lenka Kořínková hrála s mnoha hereckými osobnostmi a ve více než třiceti českých celovečerních filmech a v mnoha televizních inscenacích. Vyvinula vlastní způsob stravování, kterým pomohla vyřešit tisícům lidí nadváhu a mnohé zdravotní problémy. Svou metodu prezentovala napsáním šesti teoretických a pěti kuchařských publikací, rovněž napsala dva autobiografické romány a jednu novelu. V České republice bylo prodáno přes 750 000 výtisků jejích knih. Již 15 let působí jako profesionální lektorka angličtiny, vyvinula vlastní metodu výuky, rovněž poskytuje poradenství v oblasti vlastní metody stravování. V roce 2020 žila v Praze.

Joseph Murphy

Joseph Murphy je irský římskokatolický kněz a vedoucí protokolu Státního sekretariátu. Narodil se 16. srpna 1968 v Corku. Dne 11. července 1993 byl vysvěcen na kněze. Studoval na Papežské irské koleji a Papežské francouzské koleji. Na Papežské univerzitě Gregoriana získal doktorát z teologie. Dne 1. října 1997 vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce a to do sekce pro všeobecné záležitosti Státního sekretariátu. Roku 2002 se stal osobním sekretářem kardinála Angela Sodana. Roku 2003 mu papež Jan Pavel II. udělil titul Kaplana Jeho Svatosti. Dne 15. září 2006 byl předělen do sekce pro vztahy se státy. Dne 15. ledna 2008 se stal duchovním asistentem Associazione Santi Pietro e Paolo. Dne 22. března 2018 jej papež František jmenoval vedoucím protokolu Státního sekretariátu.

Josef Klíma

Narozen 19. 3. 1951. Novinář, spisovatel a televizní reportér. Bývalý redaktor časopisu Československý voják.