Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 721 - 780 z celkem 119643 záznamů
Linda Howard
Linda Howard je známá především jako autorka romantické literatury. O nic méně oblíbené jsou ale i její romantické tituly, do jejichž směsi přidává řádnou dávku napětí. Linda S. Howington, jak se Linda Howard ve skutečnosti jmenuje, začala podle vlastních slov psát v devíti letech a přes dvacet let psala pouze pro své vlastní potěšení. Její první kniha vyšla v roce 1980. Od té doby má na svém kontě přes 40 titulů. Dvacátý pátý titul s názvem Dream Man se dostal na seznam bestsellerů v New York Times. Od té doby se do tohoto seznamu dostává každá její kniha. Kromě toho získala Linda Howard za své romantické knihy mnoho ocenění. Krátce po založení asociace Romance Writers of America se Linda Howard stala její členkou. Nyní je ředitelkou Regionu 3 RWA . V roce 2005 obdržela od RWA Career Achievement Award za celoživotní přínos v tomto literárním žánru. Mezi spisovatelčiny přítelkyně patří autorky Catherine Coulter, Iris Johansen, a Kay Hooper. Knihy, které jsou vedle romantiky okořeněny detektivním žánrem, si velice zdařile pohrávají s touto tématikou a smývají nálepku jednoduché "červené knihovny". Linda cestuje spolu se svým mužem, který je profesionálním rybářem, po často velmi nehostinných lokacích, kde zatím pracuje na svém laptopu. V současné době žije na farmě v Gatsdenu v Alabamě se svým mužem Garym a dvěma zlatými retrívry se jmény Bit O'Honey a Sugar Baby.
Více od autora
Leontina Mašínová
Leontina Mašínová byla česká spisovatelka, autorka historických a historicko-biografických románů, sbírek pověstí a legend a dětské literatury. Narodila se v Plzni jako dcera lékárníka, dětství prožila v Plzni, Praze, Zbraslavicích a v Kutné Hoře, kam se rodina přestěhovala po smrti otce. Absolvovala kutnohorský učitelský ústav voršilek a až do předčasného odchodu do penze ze zdravotních důvodů v roce 1930 působila jako učitelka na měšťanských školách: nejprve v obcích Hrubý Jeseník, Loučeň a Pečky, od roku 1923 v Lázních Bělohrad. Krátce, ve školním roce 1920/21, učila na Slovensku v Liptovském Mikuláši. V Lázní Bělohrad žila až do konce svého života, po penzionování se plně věnovala literární tvorbě. Na všech svých působištích se zapojovala i do místního kulturního a veřejného života. Počátky jejího mimoškolního působení jsou spojeny s loutkovým divadlem, pro něž napsala několik her. Od počátku 20. let pracovala ve Společnosti přátel literatury pro mládež a přispívala do časopisů pro děti nebo dětských příloh novin . Později publikovala také v Časopise učitelském a Učitelských novinách nebo regionálním tisku. Významnou úlohu v jejím životě hrála víra: jako aktivní členka Českobratrské církve přispívala od 30. let do časopisů Český bratr, Jednota bratrská, Kostnické jiskry a Růžový palouček. Též redigovala Bratrský zpěvník . V Lázních Bělohrad spolupracovala s městským muzeem a kulturní a propagační komisí města, sbírala národopisné materiály. Město jí v roce 1945 udělilo čestné občanství, je zde i pohřbena na hřbitově na Byšičkách. Dílo Leontiny Mašínové zahrnuje více než 50 knih. Začínala jako autorka pohádkových her pro loutkové divadlo, nejmenším dětem byly určeny i její první práce, knížky veršů . Tvorba pro děti představuje podstatnou část jejího díla, později jsou to též pohádky, historické povídky a sbírky převyprávěných pověstí a l...
Více od autora
Leo Kessler
Charles Henry Whiting napsal na válečné téma řadu knih. V příbězích frontových vojáků i důstojníků vycházel z vlastních zážitků a materiálů získaných přímo na bojištích, neboť sám peklo této války prožil. Publikoval pod vlastním jménem a také pod několika pseudonymy. Narodil se roku 1926 v anglickém Yorku a už v šestnácti letech dobrovolně vstoupil do britské armády. Prošel aktivní službou v Evropě - sloužil v Belgii, Holandsku a Německu u 52. průzkumného pluku. Po válce vystudoval univerzitu a poté, co prošel různými zaměstnáními , rozhodl se pro profesionální dráhu spisovatele. Vydal přes 200 knih, které zahrnují celou škálu témat a žánrů od vojenské historie a špionážní faktografie až po beletristická zprcování oné děsivé kapitoly lidstva, která zanechla své krvavé stopy po celém světe. Zemřel v srpnu roku 2007.
Více od autora
Joza Břízová
Narozena 13.5.1905, zemřela v srpnu 1983. Autorka kuchařských knih a rad pro hospodyně.
Více od autora
José Pijoán
José Pijoán byl katalánský architekt, historik a kritik umění, esejista, básník a propagátor katalánské kultury. V roce 1902 dokončil studium architektury v rodné Barceloně a v následujícím roce podnikl svou první cestu do Itálie, kde dále studoval. Zde objevil dílo Ramona Llulla a začal o něm šířit povědomí v rodném Katalánsku. Po návratu z Itálie se aktivně zapojoval do kulturního života. Stal se členem Rady muzeí , spoluorganizoval 1. mezinárodní kongres katalánského jazyka, který se konal v Barceloně v roce 1906, a následující rok Mezinárodní výstavu výtvarného umění. Jako člen Rady muzeí se podílel se na založení několika institucí v Barceloně, například byl z jeho iniciativy vytvořen Institut katalánských studií , jehož byl prvním generálním tajemníkem, či Katalánská knihovna . Díky jeho úsilí bylo zřízeno Barcelonské muzeum umění , které se později stalo Katalánským národním uměleckým muzeem . Popularizoval katalánské románské umění doma i v zahraničí. Jeho aktivity výrazně uspíšily kulturní rozvoj Katalánska, pro který razil termín pankatalanismus . V roce 1910 odešel do Itálie, kde studoval na Španělské škole. Španělskou vládou byl poslán do Britského muzea, aby tam studoval rukopisy. V roce 1911 v Římě založil a stal se tajemníkem a prvním úřadujícím ředitelem Španělské školy umění a archeologie. V lednu 1913 odcestoval do Švýcarska, kde se seznámil s Terezou Mestre i Climent, jež opustila svého manžela a děti, a v březnu se spolu přestěhovali do Toronta v Kanadě. Tam začal Pijoán nový profesní život věnovaný práci architekta a stavitele. Do roku 1922 žil v Torontu, v letech 1922 až 1929 v Claremontu a 1930 až 1938 v Chicagu . V těchto třech městech pracoval jako univerzitní profesor (Pomona College...
Více od autora
John Green
John Michael Green je americký spisovatel a vloger. V roce 2006 získal za své první dílo Hledání Aljašky Cenu Michaela L. Printze. Jeho román Hvězdy nám nepřály z ledna 2012 se umístil na vrcholu žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. V roce 2014 byl podle knižní předlohy natočen stejnojmenný film, ve kterém se v jedné ze scén objevil i sám autor. Doposud napsal Green sedm knih: kromě výše uvedených jsou to Papírová města , Příliš mnoho Kateřin, Will Grayson, Will Grayson , Sněží, sněží... a zatím poslední Jedna želva za druhou. Do češtiny všechny knihy přeložila Veronika Volhejnová. Green je nejen světoznámý spisovatel, ale patří i k nejznámějším osobnostem na YouTube. V roce 2007 John Green spolu se svým bratrem Hankem založili kanál VlogBrothers. Od té doby John a Hank zavedli projekty jako Project for Awesome nebo VidCon a vytvořili jedenáct online sérií včetně vzdělávacího programu Crash Course, kde publikují videa z oblasti historie, literatury, přírodních a humanitních věd. V roce 2014 ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Green je díky rychlému vzestupu popularity a osobitému hlasu považován za spouštěče významného obratu v literatuře pro mládež . A. J. Jacobs z The New York Times ve své recenzi románu Winger od Andrewa Smithe použil termín „GreenLit“. Označil tak young adult knihy, v nichž je možné najít „vybroušené dialogy, nedokonalé dospělé vzory, občasné popíjení alkoholu, neopětovanou lásku a jeden či víc srdceryvných zvratů.“ Podle Wall Street Journal Greenovi „někteří připisují nastolení nové zlaté éry současné realistické literatury pro mládež, která nastala po více než desetileté dominanci knih o mladých čarodějích, třpytivých upírech a dystopiích...
Více od autora
Johan Fabricius
Johan Johannes Fabricius byl nizozemský spisovatel a novinář. Fabricius patří k nejvýznamnějším nizozemským spisovatelům a je vůbec nejvíce do češtiny překládaným nizozemským spisovatelem. Umělecké nadání ho přivedlo nejprve na dráhu malířskou, později literární. Většinu svého života cestoval, za druhé světové války pracoval v nizozemském vysílání anglického rozhlasu. Náměty pro své knihy čerpal Fabricius ze svých zahraničních pobytů , hodně psal o rodné Indonésii, oblíbený byl i jako autor knih pro děti. Těžiště jeho tvorby je však ve velmi čtivých historických románech, kromě nich je však také autorem poutavých společenských románů ze současnosti. Ve svém díle zdařile spojil poučení o dávno minulých časech s exotikou, erotikou a napětím.
Více od autora
Jitka Taišlová
Knihovnice a autorka učebnic francouzštiny. Referentka Nakladatelství Oeconomica Vysoké školy ekonomické v Praze
Více od autora
Jiří Švejda
Jiří Švejda je český spisovatel a filmový scenárista, počátkem 90. let levicový politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Pochází z rodiny dělníka, oba jeho rodiče byli zaměstnáni v Chemických závodech ČSSP v Litvínově. Po absolutoriu na chemické průmyslovce studoval nejprve dva roky na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, toto studium však nedokončil. Pracoval v Chemických závodech Litvínov. V roce 1975 jako provozní mistr v litvínovské chemičce napsal první román Havárie. Po jeho úspěšném přijetí a vysokém honoráři se stal profesionálním spisovatelem. Jeho romány Koncert a Požáry a spáleniště zfilmovalo filmové studio Barrandov. Romány Havárie, Hořké dny, Pán na inzerát a Okamžiky ztráty natočila Československá televize. Podle knihy Druhý dech spisovatele Václava Duška napsal scénař k filmu Křehké vztahy režiséra Juraje Herze. Při zaměstnání v letech 1975 až 1981 vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Oženil se, a s manželkou Zdeňkou mají tři děti. V letech 1981 až 1985 působil jako vedoucí dramaturg skupiny Tvůrčí mládí ve Filmovém studiu Barrandov a v letech 1985 až 1990 byl ředitelem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem. V roce 1990 se stal ředitelem soukromého nakladatelství Dialog v Litvínově. Ve věku 38 let vstoupil do KSČ. Politicky se angažoval i po sametové revoluci. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za KSČM, respektive za koalici Levý blok, do Sněmovny lidu Federálního shromáždění . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Pak už politicky aktivní nebyl. Jeho dílo lze označit za levicově orientovanou společenskou prózu, jež byla zejména v prvopočátcích ovlivněna tvorbou jiného severočeského spisovatele Vladimíra Párala....
Více od autora
Jason Aaron
Jason Aaron je americký komiksový scenárista. Proslul zejména svými autorskými komiksy Skalpy a Southern Bastards. Tyto série mu dopomohly ke kontraktům na superhrdinské komiksy od DC a Marvelu. Byl prominentním autorem během relaunche Marvelu z Marvel NOW! na All-New, All-Different Marvel . U Marvelu začínal na sériích jako byly Wolverine, PunisherMAX nebo Ghost Rider. A posléze mu byly nabídnuti i superhrdinové Thor a Doctor Strange. Současně se u Marvelu věnoval i restartu komiksové série Star Wars. V Česku vydávají komiksy Aarona nakladatelstí CREW a Hachette Fascicoli.
Více od autora
Ian Rankin
Ian Rankin je skotský spisovatel detektivních románů, proslavil se zejména sérií knih o edinburském inspektorovi Rebusovi. Vystudoval literaturu na University of Edinburgh. Chtěl napsat dizertaci o Murielu Sparkovi, ale nedokončil ji. Žil poté v Londýně a na francouzském venkově, ale nakonec se vrátil do Edinburghu, kde žije dodnes, ve "spisovatelské čtvrti" nedaleko J. K. Rowlingové, Alexander McCall Smitha a Kate Atkinsonové. Inspektor John Rebus se prvně objevil v románu Knots and Crosses roku 1987, byť ještě nešlo o klasickou detektivku, stejně jako v druhém románu Hide and Seek z roku 1991. Ale časem vznikla typická detektivní série, k roku 2015 čítající dvacet "rebusovských" knih. Roku 2009 v románu The Complaints uvedl na scénu nového detektiva Malcoma Foxe. Od roku 2012 nechává Rebuse a Foxe vyšetřovat společně. V roce 2013 napsal spolu s Markem Thomsonem, uměleckým ředitelem Royal Lyceum Theatre, svou první divadelní hru Dark Road. Napsal i komiks Dark Entries. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ian Rankin na anglické Wikipedii.
Více od autora
Fešáci
Fešáci , významná česká country a folková skupina, je nedílnou součástí české hudební scény od svého vzniku v roce 1969. Název kapely, který v překladu do češtiny znamená "předváděčky", odráží jejich živý a poutavý styl vystupování. Po celou dobu své kariéry jsou Fešáci známí svou směsí tradiční country hudby s prvky folku, bluegrassu, a dokonce i popu, což jim umožnilo oslovit široké publikum. Ve své tvorbě byli plodní a v průběhu let vydali řadu alb a singlů. Kapela prošla různými změnami v sestavě, ale dokázala si udržet svou popularitu a význam v českém hudebním průmyslu. Jejich přínos žánru jim zajistil oddanou fanouškovskou základnu a respektované místo v české kulturní historii.
Více od autora
Elizabeth Chadwick
Elizabeth Chadwick žije v Nottinghamu se svým manželem a dvěma syny. Většinu výzkumu pro své knihy provádí jako členka Regia Anglorum . Elizabeth působí také jako lektorka psaní historických a romantických fikcí. Za svůj první román, The Wild Hunt, získala Elizabeth Chadwick cenu Betty Trask. V roce 1998 nominována na cenu Romantic Novelists´Award za novelu The Champion, v roce 2001 za Lords of the White Castle, v roce 2002 za The Winter Mantle v roce 2003 Za The Falcons of Montabard. Knihy Elizabeth Chadwick byly přeloženy do mnoha jazyků.
Více od autora
Eduard Beneš
PhDr. Eduard Beneš, CSc. byl český germanista a didaktik cizích jazyků. Eduard Beneš studoval bohemistiku a germanistiku na Karlově univerzitě v Praze a byl žákem Otokara Fischera a Josefa Janka. Po promoci v roce 1934 působil 20 let jako gymnaziální profesor v Praze . Ze školního prostředí pak odchází na Akademii věd a zde působí na Katedře cizích jazyků. Jeho neúnavná přednášková činnost na zahraničních i domácích lingvistických fórech , četných zahraničních a všech tehdejších domácích univerzitách, jakož i jeho činnost v redakčních radách a nejrůznějších komisích ustala poté, co skončilo pražské jaro 1968. Půl roku před svým odchodem do důchodu byl v roce 1970 propuštěn z Akademie věd, byl nucen opustit i svou práci v mezinárodním měřítku. Po roce 1971 nesměl doma publikovat vůbec, a tak část jeho pozdějších prací vycházela v zahraničí. Bohaté zkušenosti ze středoškolské výuky Eduard Beneš dokonale zhodnotil ve svém lingvistickém myšlení, věnoval se především syntaxi, odbornému jazyku, kontrastivní lingvistice a lingvodidaktice němčiny. Publikace, na nichž se podílel a jichž si i dnešní didaktici němčiny velmi váží, jsou zejména učebnice němčiny pro různé typy škol, různé věkové kategorie a cílové skupiny .
Více od autora
Bohumil Schweigstill
Bohumil Schweigstill byl český pedagog a autor loutkových her a pohádek. Jeho otec Prokop Schweigstill byl horní dozorce, Bohumilův tchán Alois Vojtěch Šmilovský byl spisovatel. Po absolvování Gymnázia Příbram a učitelského ústavu v Příbrami učil na škole v Klatovech a poté na školách v Praze. Později se stal ředitelem obchodní školy v Praze, byl členem Českého svazu přátel loutkového divadla v Praze. V letech 1891–1893 žil v Příbrami III, Milínská č.p. 191. Pochován byl na hřbitově na Panské louce v Příbrami . Bohumil Schweigstill se aktivně počal zajímat o loutkové divadlo od roku 1915, kdy v pražské Vladislavově ulici založil ochotnickou scénu. byl autorem loutkových her. Je známý ze svého působení v redakci časopisu Mladý čtenář a také jako spisovatel, hlavně pohádkových děl, jako například Hvězdička s nebíčka, Páni kluci, Jejich radosti a starosti, Jak šlo Srdíčko do světa nebo Veselé národní pohádky. Dětskému diváku přiblížil postavu Kašpárka tím, že místo tradiční postavy malého vzrůstu a s vousy byl Kašpárek na jeho divadle kluk, se kterým se děti mohly ztotožnit. Používal též pseudonymy Jiří Klas a Prokop Tichý.
Více od autora
Bohumil Mathesius
Bohumil Mathesius byl český básník, překladatel, editor, publicista a literární vědec , bratranec jazykovědce Viléma Mathesia. V letech 1898–1906 navštěvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, v letech 1906–1912 studoval na Univerzitě Karlově obory čeština a francouzština. V roce 1909 debutoval v almanachu Kniha mladých povídkou Hans Plum v divadle. Po jednoleté vojenské službě učil na gymnáziu v Praze-Smíchově. Roku 1914 byl mobilizován a na srbské a italské frontě, kde byl celou I. světovou válku byl dvakrát raněn. 1919 odešel jako vojenský dobrovolník na Slovensko, kde po demobilizaci působil jako úředník. Do Prahy se vrátil v roce 1921. V roce 1925 byl členem výboru Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s Novým Ruskem. V letech 1926–1927 redigoval spolu s Františkem Xaverem Šaldou a Juliem Fučíkem časopis Tvorba. V roce 1927 spoluzakládal Literární noviny a v letech 1934–36 byl jejich šéfredaktorem. Od roku 1945 byl profesorem Univerzity Karlovy pro ruskou a sovětskou literaturu. Zemřel na rakovinu a je pohřben v Praze-Strašnicích. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Jako literární vědec se specializoval na ruskou literaturu, ze které přeložil řadu děl. Překládal však též z němčiny, francouzštiny, norštiny a latiny. Velmi uznávanými se staly jeho parafráze a volné překlady staré čínské poezie , které velmi ovlivnily celou následující básnickou generaci . Později publikoval i antologii japonských básní tanka pod názvem Verše psané na vodu . Také přispěl do Ottova slovníku naučného statěmi z ruské literatury...
Více od autora
Andrzej Sapkowski
Andrzej Sapkowski je polský spisovatel, který je považován za jednoho z nejlepších autorů fantasy. Je velice populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku, Německu, v Portugalsku, Francii, Švýcarsku a obrovskou popularitu si vydobyl ve Španělsku. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a navazující sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri. Tato část jeho díla byla i zfilmována a byly vytvořeny hry. Od filmu a starého seriálu se však sám Sapkowski důrazně distancoval. Andrzej Sapkowski se narodil v Lodži a jelikož má nadání na jazyky, tak po studiu vysoké školy pracoval v oblasti zahraničního obchodu. Svou první povídku publikoval v roce 1986 a již o dva roky později byl jedním z nejoblíbenějších spisovatelů fantasy v Polsku. Kromě knih píše i povídky, recenze, komentáře a fejetony, zejména pak do polských fantasy časopisů Fantastika a Magie a Meč Mezi jeho novější díla patří „sága o Reinmarovi z Bělavy“, známější pod názvem Husitská trilogie, je to historická fantasy, která se odehrává v období husitských válek, především ve Slezsku a Čechách. Pro svůj košatý jazyk s množstvím latinských citátů a mistrovskou gradaci děje bývá přirovnávána ke Křižákům Henryka Sienkiewicze. Sapkowski zde projevuje skvělou znalost historických reálií , v příběhu vystupuje mnoho historických osobností z tehdejšího Slezska, Uher a Polska. Podobně jako v jiných románech zde Sapkowski uplatňuje svou pověstnou ironii a skvělý smysl pro detail. Pozn.: Knihy byly vydány znovu jako: Tyto povídky byly vydané ve sborníku Magické střípky
Více od autora
Vilém Vrabec
Vilém Vrabec byl český kuchař a učitel, autor desítek kuchařských knih v nichž sebral několik tisíc kuchařských receptů. Jeho nejvýznamnějším dílem je Velká kuchařka, do níž shrnul poznatky z předchozích knih. Vyšla v mnoha vydáních a byla přeložena do řady jazyků. Narodil roku 1901 v Horním Růžodole na Liberecku ve velmi chudé rodině. Již na obecné škole učitel objevil ve Vilémovi výtvarný talent a doporučil rodičům, aby chlapce poslali na výtvarnou školu. Rodiče si to však nemohli dovolit. Po první světové válce se vydal do světa na zkušenou. Jeho touha studovat výtvarnou školu jej vedla do Berlína, kde se přihlásil na soukromou umělecko-průmyslovou školu. Aby mohl platit studium, sehnal si práci jako aranžér výkladních skříní největšího berlínského lahůdkářství Kempiňski a po nocích zde ještě vypomáhal v kuchyni. Peníze však na studium nestačily a po roce se musel vrátit domů. Zkušenost u Kempiňského mu však pomohla rozhodnout se, co dál: bude se věnovat kulinářství a kreslení zůstane jeho celoživotním koníčkem. Věděl, že cesta k úspěchu nebude jednoduchá, vždyť neměl ani výuční list. Své zkušenosti z Berlína ale uplatnil poměrně brzy – nastoupil jako aranžér výkladních skříní v největším pražském Lippertově lahůdkářství a záhy mu dovolili zavádět i mnohé receptury studené kuchyně, které odkoukal v Berlíně. S Prahou se však Vilém Vrabec nespokojil a hledal další příležitosti, jak se něco nového naučit. Často pracoval jen za nocleh a stravu, zato asistoval tehdy uznávaným kuchařům v nejlepších hotelech v Německu, Švýcarsku a Rakousku, zaklepal i na dveře londýnského Savoye. Obohacen mezinárodními zkušenostmi se vrátil do Čech, pracoval jako kuchař studené kuchyně v Puppu v Karlových Varech, v Esplanade v Mariánských Lázních a pak přišla osudová nabídka do ostravského Grand automatu. V roce 1926 jej požádala ostravská obchodní akademie, aby vedl dekorativní a aranžérský kurz. Kurz měl tak obrovský úspěch, že...
Více od autora
Václav Větvička
Václav Větvička , ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK v Praze, je jedním z mála přírodovědných botanických popularizátorů. Ve svém oboru je fenoménem. Vystudoval v r. 1961 na PřF UK v Praze obor geobotanika . Vedle rozhlasové práce a odborné práce v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK se zajímá o výtvarné umění a výstavnictví. S Českým rozhlasem spolupracoval ještě za svého působení v Botanickém ústavu Akademie věd České republiky , v němž pracoval od roku 1963. V letech 1975-1992 vedl Pokusnou a aklimatizační stanici v Černolicích, v letech 1989-1992 byl vedoucím Průhonického parku. Publikoval řadu odborných a populárně-vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Je autorem 13 odborných knižních publikací; záznamy jím moderovaných Dobrých jiter v programu ČRo 2 - Praha vyšly knižně pod názvy Moje květinová dobrá jitra a Moje vzpomínková dobrá jitra .
Více od autora
Václav Junek
Václav Junek byl český malíř a grafik, autor novoročenek a exlibris, ilustrátor dětských knih a učebnic, tvůrce cyklu litografií s náměty z rodného Kladna. Z velkého množství Junkových knižních ilustrací je například možno jmenovat:
Více od autora
Václav Cibula
Václav Cibula byl český spisovatel a překladatel z francouzštiny a španělštiny. Po maturitě na gymnáziu ve Slaném studoval v letech 1945 až 1949 srovnávací dějiny literatury u Václava Černého na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kde také roku 1950 získal titul PhDr. Od roku 1953 pracoval jako redaktor literární rubriky v deníku Lidová demokracie, odkud přešel roku 1964 do literární redakce Československého rozhlasu, kde pracoval až do důchodu v roce 1990. Václav Cibula je autorem řady i v zahraničí uvedených rozhlasových her a dramatizací, jako prozaik je významný svými převyprávěními českých i světových pohádek, bájí, legend, pověstí, středověké hrdinské epiky a taškářských příběhů určených dětem a mládeži. Ke svým adaptacím často připojuje spojovací texty a komentáře, které zasazují skladby do literárních a historických souvislostí.
Více od autora
Tite Kubo
Noriaki Kubo je japonský mangaka. Proslavil se hlavně díky manga sérii Bleach, které se prodalo v roce 2013 více jak 82 milionů kopií. Narodil se jako syn člena městského koncilu ve Fuchu v prefektuře Hirošima. Na základní škole se rozhodl, že se stane mangakou, a po přečtení mangy Saint Seiya se v tom utvrdil. Jeho prvotinou byl "Ultra Unholy Hearted Machine", kterou napsal pro Šúkan šónen Jump v roce 1996. Napsal také svou první mangu Zombiepowder, který byl ve Šúkan šónen Jump publikován v roce 1999. Tato manga měla 27 krátkých kapitol, než jí v roce 2000 zrušili. V souladu s autorovým komentářem, byl ve fázi několika emočních traumat, když Zombiepowder psal. Později uvedl, že nebyl zvyklý na pravidelné týdenní vydávání časopisu a že spíše věnoval více pozornosti komentářům editora, než svým vlastním nápadům. Jeho následující série, Bleach o středoškolském studentovi, který se stane Šinigami a bude bojovat s nestvůrami zvanými Hollow, se začala vydávat v témže časopise v roce 2001. Zpočátku předpokládal, že série nebude pokračovat déle, než pět let. Originální koncept příběhu byl nabídnut Šúkan šónen Jump po zrušení Zombiepowder, ale byl zamítnut. Akira Torijama, tvůrce Dragon Ballu, si příběh přečetl a napsal mu povzbuzující dopis. V červnu 2013 Bleach dosáhl 556. kapitoly, a v anime adaptaci se v Japonsku začal vysílat v roce 2004. Manga byla jmenována jako vítěz ceny Shogakukan Manga ve své kategorii za rok 2004. Kubo a Makoto Macubara spolupracovali na dvou novelizacích série Bleach, které byly publikovány nakladatelstvím Shueisha pod svým názvem Jump Books. Film Bleach byl v Japonsku uveden do kin 16. prosince 2007, následovaný druhým dílem 22. prosince 2007, třetím 13. prosince 2008 a čtvrtým 4. prosince 2010. Objevuje se ve 112. episodě japonského programu rádi Bleach B-Station. Kubo dělal interview s Masakazu Moritou, který dabuje Ičiga Kurosakiho, hlavní po...
Více od autora
Stephenie Meyer
Stephenie Meyerová je americká spisovatelka. Vyrůstala ve Phoenixu se svými pěti sourozenci. Je vdaná a má tři syny. Sama psala již jako matka třech ještě ani ne desetiletých kluků. K první knize Stmívání získala inspiraci ze snu. 6. května 2008 vydala román pro dospělé Hostitel. Stephenie Meyerová se narodila v Hartfordu Stephenovi a Candy Morganovým. Vyrostla ve Phoenixu s pěti sourozenci: Sethem, Emily, Jacobem, Paulem a Heidi . Navštěvovala střední školu ve Scottsdale a v Provo . Získala bakaláře svobodných umění v roce 1995. Stephenie potkala svého manžela, přezdívaného „Pancho“, když vyrůstala v Arizoně. Vzali se roku 1994 a mají spolu tři syny: Gabeho, Setha a Eliho. Stephanie Meyerová se proslavila velmi úspěšnou sérií Stmívání . Je to fantasy romance určená pro dospívající mládež. Příběh je o 17leté dívce Isabelle Swanové, která se zamiluje do svého spolužáka upíra Edwarda Cullena. Dílo je psáno z pohledu hlavní hrdinky Belly Swanové. Série Stmívání byla přeložena do 37 různých jazyků a prodalo se více než 25 milionů výtisků po celém světě. Stephenie řekla, že na myšlenku Stmívání přišla ve snu 2. června 2003. Sen byl o lidské dívce a upírovi, kteří se do sebe zamilovali, ale velice toužil po její krvi. Na základě tohoto snu Meyerová napsala záznam, který je teď v knize 13. kapitolou. Navzdory tomu, že měla se psaním velice málo zkušeností, proměnila svůj sen během tří měsíců v kompletní bestselerový román. Po napsání a vydání románu podepsala dohodu se společností na 750 tisíc dolarů. Kniha vyšla v roce 2005. Následoval úspěch knihy a Stephenie rozšířila sérii o další tři knihy: Nový měsíc, Zatmění a Rozbřesk. Při dokončení Rozbřesku Meyerová naznačila, že by kniha měla být poslední část vyprávěná z pohledu Belly. Mi...
Více od autora
Radkin Honzák
Radkin Honzák je český psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog. Specializuje se na psychoterapii a je zastáncem psychosomatického přístupu. Narodil se v roce 1939 v rodině lékárníka. Roku 1962 promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Nejprve působil jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, v roce 1966 začal pracovat v Ústavu pro výzkum výživy . Působí jako ambulantní lékař v centrech IKEM a REMEDIS, jako sekundární lékař v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích a jako asistent na Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Pedagogicky působí také na Fakultě sociálních věd UK. Pravidelně se na svém blogu vyjadřuje k současnému dění a jako autor je podepsán pod několika populárně-naučnými knihami o psychologii. V roce 2014 vyšla kniha rozhovorů Renaty Červenkové s Radkinem Honzákem s názvem Všichni žijem v blázinci: současnost očima psychiatra. Od ledna 2020 uvádí v České televizi vlastní pořad Kabinet Dr. Honzáka. Rozhovory
Více od autora
Přemek Podlaha
Přemek Podlaha byl český moderátor a publicista. Vystudoval novinářství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, promoval v roce 1962. V 60. letech 20. století začínal v zemědělské redakci Československé televize, kde uváděl pravidelný televizní pořad Zemědělský magazín. Od roku 1975 spolumoderoval televizní soutěž Deset stupňů ke zlaté. V televizi vedl pravidelnou zahrádkářskou, houbařskou a zemědělskou osvětu. Nejvíce se proslavil jako autor a moderátor televizních pořadů Receptář vysílaných od roku 1987 nejprve v Československé televizi a následně v České televizi a od roku 2001 v televizi Prima. Přes zdravotní potíže jej moderoval až do června 2014.Třináct let vysílal rozhlasovou verzi pořadu Receptář je náš v Českém Rozhlase České Budějovice . Moderoval ho ve dvojici se svou manželkou Kateřinou Kalendovou . Zemřel po dlouhé těžké nemoci 23. prosince 2014 v hospicu U dobrého pastýře v Čerčanech. Pohřeb proběhl 2. ledna 2015 ve strašnickém krematoriu. Jeho manželkou byla Kateřina Kalendová. Jeho charakteristický styl moderování byl parodován v pořadu Tele Tele, kde byl karikován postavou Přemet Prkenná Podlaha.
Více od autora
Ota Dub
Ota Dub, též Otto Dub byl český lékař a spisovatel. Používal pseudonymy Jan Tomeš, Michal Dudek a Zdeněk Wagner. Po absolvování lékařské fakulty UK v Praze působil deset let jako primář-internista v Liberci, později krajský internista v Ústí nad Labem. V roce 1966 se habilitoval a od roku 1976 byl krajským gerontologem. Psal odborné a popularizační práce z oblasti lékařství, také v jeho beletristických knihách se často objevuje lékařská tematika. Po jeho smrti byly některé práce zfilmovány.
Více od autora
Oldřich Sirovátka
Oldřich Sirovátka byl český slovesný folklorista a etnograf. Oldřich Sirovátka se narodil 8. září 1925 v podkarpatoruské Teresvě, kde jeho otec, bývalý legionář v Itálii, sloužil jako praporčík na četnické stanici. Obecnou školu navštěvoval však již v Oslavanech, kam se rodina na počátku 30. let 20. století přestěhovala. Jeho syn doc. Tomáš Sirovátka vyučuje sociologii na brněnské Masarykově univerzitě. Mezi lety 1936 – 1944 studoval na reálném gymnáziu v Ivančicích; po maturitě byl zaměstnán jako pomocný hornický dělník v oslavanském dole Kukla. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1945 – 1949 vystudoval kombinaci oborů filozofie, český jazyk a národopis, titul doktor filozofie zde získal o rok později prací "Rým folklorního verše". Titul kandidát historických věd mu byl udělen roku 1959 na základě kandidátské práce "Písně a vyprávění horníků na Rosicku – Oslavansku". V roce 1966 se habilitoval prací "Srovnávací folkloristika a česká lidová slovesnost", docentem pro obor srovnávací folkloristika byl jmenován roku 1967. Doktorem historických věd se stal roku 1991 prací "Srovnávací studie o české lidové slovesnosti" a v tomtéž roce byl rovněž jmenován profesorem národopisu na filozofické fakultě MU v Brně. Oldřich Sirovátka svůj odborný zájem zasvětil slovesnému folkloru v celé šíři, nejen jeho nejrozsáhlejším žánrům, tedy textové části lidové písně a her lidového divadla, pohádce a pověsti, ale pozornost věnoval i malým formám lidové slovesnosti, které jinak nestály v popředí dobového výzkumného trendu, např. spontánní pouliční nápisy, anekdoty či vzpomínková vyprávění ze života. Zároveň se jako jeden z prvních odborníků zasadil o percepci dělnické kultury i urbánní etnografie jako seriózní vědecké tematiky, nikoli pouze jako diktované tendenci společenskovědních oborů. Po roce 1968 nemohl nadále zastávat vedoucí funkce výzkumných institucí ani se zcela věnovat s...
Více od autora
Július Satinský
Július Satinský byl slovenský herec, komik, dramatik, spisovatel a autor literatury pro děti. Július Satinský se narodil a celé dětství prožil v Bratislavě. Jeho rodina zde bydlela v Dunajské ulici. K Bratislavě měl velmi blízký vztah. Ovládal mnoho cizích jazyků. Herecké sklony se u něj projevovaly už v mladém věku a v roce 1958 vyhrál recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín. Později vystudoval pedagogiku na střední pedagogické škole, profesi učitele však nikdy nevykonával. Jeho velkou touhou bylo herectví, na jehož studium nebyl přijat. Na Vysoké škole múzických umění studoval v letech 1962–1966 dramaturgii a jako dramaturg v letech 1964–1967 pracoval v Československé televizi v Bratislavě. Od roku 1959 spolu s Milanem Lasicou vystupovali jako komická dvojice v autorských pořadech. Účinkovali v Tatra revue a v Divadelnom štúdiu . Po roce 1968, v období normalizace, naráželi i s partnerem Milanem Lasicou na množství překážek a po zákazu činnosti na Slovensku působili dva roky v moravském divadle Večerní Brno a v letech 1972–1978 v operetě Nové scény v Bratislavě. V roce 1978 přestoupil do činohry Nové scény. Byl univerzální a tvořivou osobností a svůj talent rozvinul i jako autor velkého množství scének, dialogů, celovečerních programů, je též autorem několika knih s tematikou jemu blízkých vzpomínek na Bratislavu, oblíbených knih pro děti. Byl také přispěvatelem do mnoha novin a časopisů. Snad nejpopulárnější byl kabaretní program Ktosi je za dverami, ve kterém vystupoval společně s Milanem Lasicou. Spolu tu glosovali aktuální témata. Jeho první manželkou byla členka Baletu Slovenského národního divadla, tanečnice Lúčnice a překladatelka z angličtiny a španělštiny Oľga Lajdová. V roce 1985 zemřela – utonula při koupání v Karibském moři na Amerických Panenských ostrovech, kde je také pohřbena. Se svou druhou manželkou MUDr. Vierou Satinskou ...
Více od autora
Joseph Murphy
Joseph Murphy je irský římskokatolický kněz a vedoucí protokolu Státního sekretariátu. Narodil se 16. srpna 1968 v Corku. Dne 11. července 1993 byl vysvěcen na kněze. Studoval na Papežské irské koleji a Papežské francouzské koleji. Na Papežské univerzitě Gregoriana získal doktorát z teologie. Dne 1. října 1997 vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce a to do sekce pro všeobecné záležitosti Státního sekretariátu. Roku 2002 se stal osobním sekretářem kardinála Angela Sodana. Roku 2003 mu papež Jan Pavel II. udělil titul Kaplana Jeho Svatosti. Dne 15. září 2006 byl předělen do sekce pro vztahy se státy. Dne 15. ledna 2008 se stal duchovním asistentem Associazione Santi Pietro e Paolo. Dne 22. března 2018 jej papež František jmenoval vedoucím protokolu Státního sekretariátu.
Více od autora
Josef Vágner
Narodil se 26. 5. 1928 ve Ždírnici v okrese Trutnov. Po vystudování průmyslové školy chemicko-textilní ve Dvoře Králové nad Labem vystudoval Vyšší lesnickou školu v Trutnově a Vysokou školu zemědělskou lesnickou v Praze. Vzdělávání přijal za své po celý život a proto pokračoval v postgraduálním studiu tropického lesnictví a v roce 1974 obhájil kandidaturu zemědělsko-lesních věd. Domluvil se rusky, německy, anglicky, francouzsky a svahilsky. S manželkou Zdenkou vychovali tři syny a dvě dcery. Rodina mu vždy byla svatyní a manželka oporou. Do prvního zaměstnání nastoupil jako náčelník Správy vojenských lesů v Mirošově , působil jako učitel na lesnickém učilišti ve Svobodě nad Úpou , v roce 1965 se stal ředitelem ve VČ ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Toto významné postavení přijal především pro uskutečnění svého klukovského snu – poznat Afriku. Současně v něm uzrála i velká myšlenka – ZOO Safari se specializací na africkou zvířenu. Tomuto snu podřídil i celých 18 let nejproduktivnějšího života. Založil ZOO Safari ve Dvoře Králové nad Labem a v sedmi velkých a dvou malých expedicích do Afriky a Asie přivezl do ČR téměř 2000 kusů zvířat. Při těchto výpravách byl šestnáctkrát zraněn, z toho dvakrát těžce. Několikrát onemocněl malárií a následky zanechala i hepatitida a bilharióza. Při své práci se neustále vzdělával a stal se uznávaným vědcem a zoologem. Pracoval v Ugandě, Súdánu, Keni, Tanzánii, Zambii, Kamerunu, Mosambiku, Egyptě, JAR, Namibii, Indii, Srí Lance. Jeho aktivity nebyly zaměřeny pouze na realizaci projektu ZOO Safari ve Dvoře Králové. Byl spoluautorem projektu ZOO v Košicích, pro Keňu vypracoval projekt osídlení levého břehu řeky Tana a pro indickou vládu vypracoval projekt záchrany indických nosorožců pancéřových v Asuánu v NP na řece Brahmaputře. Jako lektor a člen vědeckých symposií přednášel v Polsku, Maďarsku, Rusku, Nizozemí, Rakousku, Německu, Belgii, Francii, ve Švédsku, v Dánsku, Anglii a Itálii....
Více od autora
Jiří Slíva
Jiří Slíva je český výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci. Kromě toho píše i verše pro děti a je autorem mnoha českých poštovních známek. V roce 1966 odešel z rodné Plzně do Prahy studovat VŠE. Po dokončení studia v roce 1971 už v Praze zůstal a nastoupil jako odborný pracovník Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. V roce 1979 se začal živit pouze kreslením, později také technice litografie. První písňové texty začal psát už během středoškolských studií, první kresby mu publikovala Mladá fronta v roce 1972. Od té doby mu byla věnována řada samostatných výstav v Česku i ve světě, vyšla mu řada samostatných knih a přes dvě desítky dalších ilustroval. Psal také verše pro dětský časopis Mateřídouška a jedna kniha veršů mu vyšla v roce 1987. Slívův kreslený humor je obvykle postaven na paradoxu – postavení jinak seriózních a běžných námětů do nečekaných kontrastů. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, v jeho kapele Grafičanka hraje na kytaru.
Více od autora
Jiří Kahoun
Jiří Kahoun byl český spisovatel, autor mnoha knížek pro děti. Mimo jiné autor Příběhů včelích medvídků. Po maturitě na Střední průmyslové škole pro umělecké zpracování kovů a kamenů v Turnově a vojenské službě prošel řadou zaměstnání: byl traktoristou, aranžérem, kameníkem, výtvarníkem, pálil dřevěné uhlí, pracoval jako stavební dělník i technický redaktor. Obrázky beze slov uveřejňoval v různých novinách a časopisech: Ahoj, Československý loutkář, Československá fotografie, Dikobraz, Květy, Mateřídouška, Mladá fronta DNES, Obrana lidu, Pionýr, Repertoár malé scény, Rudé právo, Svobodné slovo, Týdeník Československé televize, Vlasta, Voják. Podílel se na společných výstavách berounských výtvarníků a měl několik výstav samostatných. Město Beroun vydalo reprodukce jeho kreseb jako pohlednice, ilustroval dvě své knihy. Podle jeho námětů a scénářů byly natočeny televizní večerníčkové seriály: první řada Příhod včelích medvídků a sedm dílů Toronto Tom, kocour z Ameriky . Příhody včelích medvídků vyšly i na zvukových nosičích . V Krátkém filmu Praha natočila Šarlota Zahrádková-Filcíková podle pohádek z knihy Pískací kornoutek animované filmy, např. Had je mašinka , Hroší maminka je tatínek .
Více od autora
Jan Vladislav
Jan Vladislav, vlastním jménem Ladislav Bambásek, byl český básník a překladatel. Narodil se v Hlohovci na Slovensku v české rodině poštovního úředníka, bývalého legionáře. Roku 1939 odešel s rodinou do Čech a o tři roky později složil maturitu na gymnáziu v Poličce. Jako maturant pomáhal v místní knihovně a nacházel zálibu v cizojazyčných svazcích. První knihou v originále, kterou přečetl celou, bylo Goethovo Utrpení mladého Werthera. Pak pokračoval s překlady Petrarkových sonetů, to vše ve věku 17 let. Po válce studoval komparatistiku na Karlově univerzitě v Praze, byl žákem Václava Černého; dva semestry také v Grenoblu srovnávací dějiny literatury. V roce 1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a roku 1969 mohl konečně ukončit studia na FF UK doktorátem z filosofie. Za normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několika svazků jeho vlastních básní, esejí a kritik. V prosinci 1976 byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Inscenaci jeho pohádkové hry Popella uvedlo v roce 1975 VČLD DRAK z Hradce králové, v únoru 1977 ji hrálo v Praze, v Divadle S+H. Vzápětí byla inscenace textu „Chartisty“ zakázána východočeským KNV. V září 1976 se jako „guru“ a první čestný člen podílel na „rozjezdu“ ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Od května 1976 do prosince 1988 SIE vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. J. V. zde přednesl a „publikoval“ svůj esej Tři skici k jednomu obrazu. V roce 1981 byl šikanou režimu donucen k exilu do Francie, kde žil v Sèvres u Paříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou. Po Listopadu začal z Paříže uveřejňovat pra...
Více od autora
Heinz G Konsalik
Heinz G. Konsalik, pseudonym Heinze Günthera, byl německý romanopisec. Konsalik bylo dívčí jméno jeho matky. Během druhé světové války byl válečným zpravodajem, který poskytoval mnoho zkušeností pro jeho romány.
Více od autora
Guido Knopp
Guido Knopp je německý novinář, publicista, historik, zabývající se studiem moderních dějin . Guido Knopp se narodil v Treyse, Hesensku, avšak od dvou let věku vyrůstal v bavorském Aschaffenburgu, kam se rodina tehdy přestěhovala. Jeho rodina je z otcovy strany původem z Horního Slezska, z matčiny strany z Horního Hesenska. Po maturitě na gymnáziu studoval historii, politiku a žurnalistiku ve Frankfurtu nad Mohanem, Amsterdamu a Würzburgu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Knopp na německé Wikipedii.
Více od autora
Gabriel Chevallier
Gabriel Chevallier byl francouzský spisovatel. Navštěvoval několik středních škol, nějaký čas pobyl též v církevním semináři. V šestnácti letech začal studovat malířství, po vypuknutí 1. světové války byl odveden. Po roce utrpěl na frontě zranění a vrátil se do zázemí. Vystřídal nejrůznější zaměstnání a od roku 1925 se začal věnovat psaní. Brzy si získal čtenářskou oblibu, především svou schopností nahlédnout do mentality francouzských středních vrstev a smyslem pro jemný humor.
Více od autora
Friedrich Engels
Friedrich Engels, v českém prostředí někdy uváděný jako Bedřich Engels , byl německý politický filosof a ekonom, spoluzakladatel marxismu, vůdčí osobnost první i druhé internacionály. Byl osobním přítelem Karla Marxe a jeho spolupracovníkem na prakticky všech významných dílech z oblasti filosofie, ekonomie a o teorii komunismu. Narodil se v rodině, která vlastnila textilní továrnu. Už na základní škole projevoval velké nadání pro jazyky, literaturu, poezii a jiná umění. Byl tělesně zdatný a celoživotně se věnoval sportu. Studoval na gymnáziu, ale studium na otcovu žádost nedokončil, aby se mohl věnovat obchodu. Po škole nějakou dobu pracoval v otcově továrně, potom u brémské obchodní společnosti. Byl velmi pracovitý, ve volném čase studoval historii, filozofii a literaturu. V roce 1839 začal spolupracovat s časopisem radikální literární skupiny Mladé Německo, kam přispíval články proti útlaku dělnické třídy a náboženskému pokrytectví boháčů . V době, kdy absolvoval vojenskou službu, navštěvoval přednášky Friedricha Schellinga na Berlínské univerzitě, kde se sblížil s mladohegelovci. V roce 1841 napsal studie Schelling o Hegelovi, Schelling a zjevení a Schelling – filosof v Kristu, kde vystoupil proti jeho reakčně mystické filozofii. Následně se začal hlásit k revolučním demokratům. Po vojenské službě odjel do Manchesteru, kde pracoval v podniku, jehož spolumajitelem byl jeho otec. Zde se začal zajímat o životní podmínky dělníků, o místní chartistické hnutí, utopický socialismus a britskou ekonomii. Posílal své články do německých novin a v listopadu 1842 se poprvé sešel s Karlem Marxem v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem. Roku 1844 mu vyšel v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx, Nástin kritiky politické ekonomie. V době pobytu v Anglii Engels dokončil již započatý příklon k materialismu a od ...
Více od autora
Boris Leonidovič Pasternak
Boris Leonidovič Pasternak byl ruský básník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958. Narodil se v umělecké rodině židovského původu. Jeho matka Rosalia Isidorovna Pasternaková byla klavíristka a otec Leonid Osipovič Pasternak akademický umělec na Petěrburské akademii umění. Boris Pasternak měl dvě sestry a bratra. Častými hosty Pasternakových rodičů byli různí ruští umělci, mezi ty nejznámější patřil například Lev Nikolajevič Tolstoj. Roku 1908 dokončil gymnázium a pokračoval ve studiu práv na Moskevské univerzitě, roku 1912 studoval krátce i v Marburgu v Německu. Po návratu do Ruska založil společně s přáteli nakladatelství Lyrika, v němž také vydal několik svých básní. Pasternak byl jedním ze zakládajících členů futuristické skupiny Centrifuga. Vliv na jeho tvorbu mělo především dobré rodinné zázemí a možnost setkávat se s významnými osobnostmi . Za román Doktor Živago, který psal mezi lety 1945–1955, byl vyloučen ze svazu spisovatelů, hrozilo mu odebrání sovětského občanství a vyhnání na Sibiř. Na jeho obranu vystoupila světová inteligence. V Rusku mohl román vyjít až v roce 1988 – do té doby bylo dílo různými způsoby kritizováno, někdy dokonce i s osobně motivovaným odporem. Roku 1958 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo, které se na nátlak sovětských orgánů zřekl poté, co ji telefonicky přijal. Cenu po jeho smrti převzal jeho syn Jevgenij. Kromě básnické a prozaické tvorby se Pasternak věnoval také překladům Shakespearových tragédií a gruzínských básníků. Pohřben je u Moskvy, ve spisovatelském městečku – Peredělkině, kde žil v druhé polovině svého života. Jeho pohřeb se stal demonstrací lásky a úcty k svobodné tvorbě....
Více od autora
Anna Todd
Anna Todd je autorka známé série 'After'. Je jí 25 let a žije spolu se svým manželem v Texasu. 'After' publikovala na veřejnou síť Wattpad, kde jí četly miliony lidí po celém světě. Tato série je založena na kapele One Direction. První kapitolu Afteru napsala v roce 2013. Stalo se to velice populární díky faktu že v tom má hlavní roli Harry Styles, což přilákalo spoustu mladých čtenářů. V květnu 2014 'After' získal knižní podobu díky Gallery Books a bude podle toho i Film díky UTA.
Více od autora
Anna Hostomská
Anna Hostomská byla hudební propagátorka, spisovatelka a překladatelka. Dlouhá léta působila v Radiojournalu a Československém rozhlasu jako redaktorka. Anna Hostomská pocházela z hudbymilovné rodiny JUDr. Otakara a Leontýny, rozené Lankašové, původem učitelky. Narodila se v Táboře, kde její otec působil jako c.k. soudní auskultant, než byl r. 1910 jmenován soudcem v rodném Pelhřimově. Maturovala na Státním reálném gymnasiu v Pelhřimově r. 1926. Ve školním roce 1926/27 absolvovala abiturientský kurs při obchodní akademii v Praze - Karlíně. Ve školním roce 1927/ 28 studovala francouzštinu a francouzskou literaturu na Faculté de lettre v Lyonu ve Francii . Roku 1928 nastoupila jako úřednice a stenotypistka v Handels und Gewerbekammer v Liberci. Od 1. srpna 1929 přešla na úřednické místo do Radiojournalu v Praze , kde se vypracovala na sekretářku šéfa hospodářského odboru, tajemnici a finanční referentku hudebního odboru a 1945-1950 na vedoucí smíšených a zábavních pořadů. Dramaturgicky, technicky, organizačně i hlasatelsky připravila také řadu vlastních relací. Souběžně studovala 1936-39 a 1945-47 na filosofické fakultě na Univerzitě Karlově v Praze všeobecnou filozofii, sociologii a vědy o hudbě a umění. Druhá světová válka její plány překazila, když v letech 1939 až 1945 byly české vysoké školy uzavřené. Na Univerzitu Karlovu se vrátila k dokončení studií v letech 1945–1947 při svém zaměstnání. Odevzdala rigorózní práci Rozhlas a posluchači . K obhajobě pak pro velký nápor zaměstnání v rozhlase nedošlo. Anna Hostomská začínala roku 1929 v „šest let mladém“ rozhlasu jako sekretářka, zejména v hudebním provozu. Měla na starosti korespondenci, honoráře hudebníků a také vybírala a objednávala k účinkování dechové kapely i taneční orchestry. V té době se vysílalo většinou živě – přímo z kaváren, koncertních sálů a divad...
Více od autora
Alois Mrštík
Alois Mrštík byl český spisovatel a dramatik. Narodil se 14. října 1861 v Jimramově na Českomoravské vrchovině v rodině obuvníka Aloise Mrštíka a švadleny Františky, roz. Elisové. Byl nejstarší ze čtyř sourozenců: O dva roky mladší Vilém se stal významným prozaikem, autorem impresionisticky laděných románů, cestopisných črt a realistických povídek, mladšími bratry byli František , magistr farmacie, a Norbert , překladatel z ruštiny a polštiny a fejetonista. Roku 1869 přesídlili Mrštíkové do Ostrovačic u Brna a roku 1874 se znovu stěhovali – za studiem bratří do Brna. Alois tam dostudoval reálku a poté učitelský ústav. Po absolvování studia v roce 1881 dostal místo podučitele ve Starém Lískovci u Brna. Rok poté už působil jako řádný učitel postupně v Rakvicích, Hrušovanech u Brna a v Těšanech. Roku 1889 byl jmenován správcem školy v Divákách u Hustopeče, kde se natrvalo usadil. Alois Mrštík měl dva syny: nemanželského Františka a se svou ženou Marií, roz. Bezděkovou z Kobylí , syna Karla . Vedle své sedmadvacetileté literární činnosti redigoval s bratrem Vilémem v letech 1907 až 1910 Moravsko-slezskou revui. Roku 1920 odešel Alois Mrštík na odpočinek. Ve své obci Diváky se stal vyhlášeným včelařem. Zemřel v únoru 1925 po tyfové nákaze v Zemské nemocnici v Brně. Alois Mrštík vstoupil do literatury prózami uveřejňovanými ve Vesně a Národních novinách. Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Světozoru, Národních listů, Máje aj. Jeho literární prvotinou byla sbírka črt a povídek Dobré duše. K jednomu z vrcholů jeho tvorby patří drama Maryša, vzniklé ve spolupráci s bratrem Vilémem. Námět si Alois přivezl z Těšan a původně jej zamýšlel zpracovat jako román, ale Vilém ho přemluvil k dramatu. V bratrské spolupráci vznikla i kniha Bavlnkovy ženy a jiné povídky. Z ...
Více od autora
Vladimír Mišík
Vladimír Mišík je známý český rockový hudebník a písničkář, známý svým osobitým hlasem a poetickými texty. Svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století, zpočátku hrál s různými kapelami včetně The Matadors, Blue Effect a Flamengo. V roce 1970 založil vlastní skupinu Etc..., která se stala významnou součástí jeho hudební identity. Během své kariéry byl Mišík proslulý prolínáním rocku s dalšími žánry, jako je blues, folk a jazz, čímž vytvořil jedinečný zvuk, který našel u publika ohlas.
Více od autora
Vladimír Merta
Vladimír Merta je významný český písničkář, kytarista a skladatel, který se zasloužil o rozvoj české hudební scény zejména v 60. a 70. letech 20. století. Merta se narodil 20. ledna 1946 v Praze a stal se vlivnou osobností českého folkového a alternativního hudebního hnutí. Jeho kariéra začala naplno během kulturního tání v 60. letech, kdy začal vystupovat na hudebních festivalech a začal být spojován s rozvíjející se folkovou scénou.
Více od autora
Vi Keeland
Vi Keeland žije šťastně v New Yorku se svým manželem, kterého zná od svých šesti let a s jejich třemi dětmi. Je autorkou více než 1,5 milionů prodaných knih pro ženy. Její knihy se objevily ve více než osmdesáti bestsellerových seznamech a v současné době jsou přeloženy do šestnácti jazyků.
Více od autora
Spirituál Kvintet
Spirituál Kvintet je známá česká folková a country hudební skupina, široce uznávaná pro svůj vliv na československou hudební scénu, zejména v žánrech folk a duchovní hudba. Skupinu založil v roce 1960 Jiří Tichota a brzy se stala jedním z vůdčích hlasů československé folkové hudby. Jejich repertoár zahrnuje směs tradičních českých písní, původních skladeb a úprav zahraniční lidové hudby, často se zaměřením na duchovní a protestní témata.
Více od autora
Sergej Aleksandrovič Jesenin
Sergej Alexandrovič Jesenin byl ruský spisovatel. Jesenin byl hlavním představitelem ruského imažinismu, zároveň ho lze řadit i mezi tzv. „selské básníky“, na druhé straně ho srovnávali s prokletým básníkem Rimbaudem a s Puškinem. Jeden z jeho obdivovatelů a překladatelů do češtiny byl Jan Zábrana. Narodil se v kupecké rodině, vychovávali ho prarodiče. V roce 1904 nastoupil do Konstantinovského zemského učiliště, potom do církevní učitelské školy. Roku 1912 přijel do Moskvy, kde pracoval nejdříve jako prodavač v knihkupectví, potom jako korektor v tiskárně I.D. Sytina. V roce 1913 nastoupil na historicko-filosofickou fakultu Moskevské university. Psát začal již v devíti letech - verše z této doby byly publikovány později, v jeho prvotině Radunica , ale teprve roku 1915, poté co se v Petrohradu setkal s řadou básníků , se začal psaním živit. Sergej Jesenin byl celkem čtyřikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1913 s Annou Izrjadnovovou , s níž měl syna Jurije , podruhé v roce 1917 s herečkou Zinaidou Raichovou, s níž měl dceru Taťánu a syna Konstantina. Po revoluci, koncem roku 1921 mu do života vstoupila slavná americká tanečnice Isadora Duncanová, velice živá, temperamentní žena, která přijela do Ruska s plánem založit zde taneční školu pro malé děti, navíc ji přitahovalo i bolševické hnutí, přijala dokonce ruské občanství. Podle Sergeje to byla jeho životní láska, vzali se v květnu roku 1922. Jejich vztah byl ovšem velmi bouřlivý, nevyrovnaný, plný zvratů. Pod slupkou lyrika se objevuje prostopášník, chuligán, skandalista a bohém. Jesenin začal pít, začal být neurvalý, drzý, zlý a nedbal na svůj zevnějšek. V roce 192...
Více od autora
Paul McCartney
Paul McCartney je legendární britský hudebník, zpěvák, textař a skladatel, který se celosvětově proslavil jako baskytarista a spoluzpěvák skupiny The Beatles, jedné z nejvlivnějších kapel v historii populární hudby. McCartney se narodil 18. června 1942 v anglickém Liverpoolu a jeho autorské partnerství s Johnem Lennonem zůstává jedním z nejúspěšnějších v historii. Po rozpadu Beatles v roce 1970 se McCartney věnoval sólové kariéře a se svou první ženou Lindou a Dennym Lainem založil skupinu Wings. V průběhu let vydal celou řadu alb, která ještě více upevnila jeho status hudební ikony.
Více od autora
Orchestr Karla Vágnera
Orchestr Karla Vágnera , vedený českým skladatelem a dirigentem Karlem Vágnerem, je v České republice uznávaným souborem. Sám Karel Vágner je významnou osobností české hudební scény, má za sebou bohatou kariéru basisty, skladatele, aranžéra a kapelníka. Jeho orchestr je známý svou všestranností, vystupuje napříč různými žánry včetně popu, jazzu a vážné hudby. Během své kariéry Vágner spolupracoval s mnoha významnými českými umělci a přispěl k popularizaci orchestrální hudby v zemi. Vystoupení souboru se často vyznačují hudební vytříbeností a schopností přizpůsobit se různým stylům a kontextům.
Více od autora
Miloš Kopecký
Miloš Kopecký byl známý český herec, který není známý především díky svým hudebním albům, ale spíše díky své rozsáhlé práci v divadle, filmu a televizi. Narodil se 22. srpna 1922 v Praze a stal se jedním z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších herců v Československu. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž se objevil ve více než 100 filmech. Kopeckého proslavily zejména role v komediích a spolupráce s režisérem Oldřichem Lipským a herečkou Květou Fialovou.
Více od autora
Max Švabinský
Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský , byl český malíř a rytec. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Vejrychová na řadě grafik, např. Rajská sonáta. V roce 1931 se s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou . Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti...
Více od autora
Marek Řeháček
Marek Řeháček je český vlastivědný badatel, spisovatel, publicista, rozhlasový pracovník a právník ve veřejné správě. Řeháček se narodil v Liberci, ale svá gymnaziální studia absolvoval ve Frýdlantě. Následně pak pokračoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi roky 2000 a 2002 působil v mezinárodním uskupení Euroregion Nisa, který sdružuje lokality na pomezí České republiky, Německa a Polska v okolí Frýdlantského a Šluknovského výběžku. Řeháček též prodával v libereckém knihkupectví. Do listopadu roku 2010 celkem osm let působil coby tajemník na magistrátě města Liberec. Místo se rozhodl se změnou politického vedení města opustit a od počátku roku 2011 zastává stejnou pozici na radnici v Jablonci nad Nisou. Pro Český rozhlas Liberec připravuje pořad Křížem krajem.. Žije v Liberci se svou ženou Zuzanou a synem Janem. První literární pokusy vydal v polovině 90. let 20. století. Jeho literárním vzorem je liberecký spisovatel Miloslav Nevrlý, díky jehož knize o Jizerských horách začal sám psát. Od počátku své tvorby spolupracuje s kreslířem Petrem Ferdyšem Poldou. Spolu například publikovali sérii knih Libereckých zajímavostí. Je autorem celé řady článků, vlastivědných knih a turistických průvodců. Napsal texty pro přibližně 40 publikací. Na některých spolupracuje s fotografem Janem Pikousem, s nímž tvoří turistické průvodce po krajině Severních Čech. V roce 2015 vytvořil spolu s Poldou a Pikousem volné tvůrčí trio Liberečtí knihotvůrci, jejichž tvorbu nazvali Toulavé čtení. Spolupracoval s ČT na několika dílech pořadu Toulavá kamera. Je dlouholetým aktivním členem Jizersko-ještědského horského spolku. Výběr z díla:
Více od autora
Ludvík Kundera
Ludvík Kundera byl český básník, dramatik, prozaik, překladatel z němčiny, editor, literární historik, člen 'Sdružení Q'. Byl synovcem klavíristy a hudebního vědce Ludvíka Kundery a bratrancem známějšího spisovatele Milana Kundery. Ludvík Kundera byl spjatý s avantgardními směry, především surrealismem. Po maturitě na litoměřickém gymnáziu se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale přešel do Brna. Tam ho zastihlo uzavření vysokých škol, a proto studium na FF MU, obor bohemistika a germanistika, dokončil až v roce 1946. Za války byl totálně nasazen v Německu ve Špandavě. Po válce se stal jedním ze zakladatelů postsurrealistké Skupiny Ra. V letech 1968–70 byl dramaturgem Mahenovy činohry v Brně, odkud byl normalizací vypuzen a žil bez stálého zaměstnání, avšak při pokračující literární činnosti, v Kunštátu. Bylo mu zakázáno publikovat, přesto se literatuře věnoval i nadále . Jako historik se zaměřoval zejména na Františka Halase, Hanse Arpa a Bertolta Brechta. Ve svých rozhlasových hrách usiloval o antiiluzívní divadlo. Po roce 1989 začal přednášet, v letech 1991–2004 přednášel na katedře germanistiky FF UP. Zemřel v roce 2010 v Boskovicích. Pohřeb se konal v krematoriu v Brně, urna s ostatky pak byla pohřbena do hrobu v Kunštátě. V roce 1994 byl jmenován čestným občanem města Brna. 1. června 2000 byl jmenován čestným občanem města Litoměřice, mimo jiné jako student litoměřického gymnázia. V červnu 2000 převzal v Bratislavě Cenu Jána Smreka za celoživotní dílo - z rukou Smrekova syna I. Čieteka a prvního laureáta Ceny J. Smreka švédského básníka T. Tranströmera. V roce 2002 převzal na lipském mezinárodním knižním veletrhu 'Cenu za celoživotní dílo' oceňující přínos ke zprostředkovávání české a německé literatury. V den státního svátku 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Státní vyznamená...
Více od autora
LaVyrle Spencer
LaVyrle Spencer je americká nejprodávanější autorka současných a historických milostných románů. Úspěšně vydala řadu knih, z nichž některé byly zfilmovány. Dvanáct z jejích knih bylo bestsellerem New York Times a Spencer byla v roce 1988 uvedena do Síně slávy Romance Writers of America. V roce 1997 odešla z psaní.
Více od autora
Klára Smolíková
Klára Smolíková je česká spisovatelka, scenáristka komiksových příběhů, publicistka a velmi činorodá lektorka. Narodila se v Praze, kde vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od studií ji zajímá popularizace, věnuje se environmentální, multikulturní, estetické a mediální výchově, angažuje se v muzejní pedagogice. Největší výčet jejích knih představují učebnice a metodické materiály. V současné době se plně věnuje psaní knih pro děti a mládež. Pro děti začala psát nejprve do dětských rubrik novin. Mnoho let přispívala do časopisů Pastelka, Sluníčko, Mateřídouška a Čtyřlístek, kde publikovala desítky pohádek, jazykových hádanek a komiksů. Od roku 2004 píše knížky pro děti. Spolupracovala na scénářích několika webových portálů zaměřených zejména na zábavné vzdělávání. Je spoluautorkou večerníčkového seriálu Vynálezce Alva . Od listopadu 2015 do února 2018 připravila osm čísel komiksové revue Bublifuk, do které přispěli původními seriály přední čeští komiksoví tvůrci . Patnáct let prožila v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky od roku 2000 do roku 2010. Poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu, pro které připravila dětskou linku nové expozice a realizovala řadu lektorských programů, jež se staly podkladem pro úspěšnou dětskou komiksovou knihu Husité. V roce 2013 spolupracovala na třebíčské expozici Cesty časem, část zaměřenou na řemesla přepracovala do další nápadité knihy Řemesla. Na pražské Pedagogické fakultě vedla od roku 2006 do roku 2014 seminář věnovaný médiím. Krátce působila v Národním muzeu na pozici vedoucí oddělení vzdělávání a kulturních aktivit . Nyní spolupracuje na lektorských programech pro muzea jako externista. Zpočátku její knihy ilustroval Honza Smolík, se kterým má děti Tobiáše a Joriku. Jejím druhým manželem je Jiří Walker Procházka, kultovní autor české sci-fi a fantasy. Společně píší detektivní...
Více od autora
Josef Pekař
Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...
Více od autora
Josef Jahoda
Josef Jahoda byl český pedagog, novinář, prozaik a básník. Narodil se 27. ledna 1872 v Německém Brodě. Zde prožil dětství i mládí. Jeho otec Josef byl krejčí. Literární nadání zdědil po své matce Anně Jahodové, která je autorkou Pověstí a zkazek královského města Německého Brodu a okolí. V letech 1882–1891 studoval na německobrodském gymnáziu, kde už začal věnovat psaní. Poté krátce učil na obecné škole ve Velkém Zdíkově. Také působil jako novinář a osvětový pracovník. V roce 1899 se oženil s Annou Tučkovou, odstěhoval se do Polánek u Třebechovic, kde vlastnil statek. Až do své smrti se zde věnoval se hospodaření a psaní. Josef Jahoda zemřel 16. prosince 1946 v Polánkách. Na jeho počest je v Havlíčkově Brodě nazvána ulice. Za svůj život napsal téměř devadesát knih. Jako předlohu ke svým četným románům a knihám povídek si vybíral prosté lidi, jejichž povahu, osudy a společenské prostředí dobře poznal. Jeho hrdiny jsou často lidé žijící na okraji lidské společnosti, tuláci a vyděděnci. Velmi často se také v jeho knihách objevují motivy z rodného města jako například v básnické sbírce Německobrodské motivy. V jednotlivých epických básních zde popisuje události z dějin Německého Brodu. Rodným městem se zabývá i ve sbírce povídek Město 4000 obyvatelů. Svoje studentská léta na německobrodském gymnáziu popisuje ve vzpomínkové knize Starý student vypravuje. Jeho nejznámějším románem se ale stal Havlíčkův máj, který vyšel knižně až po druhé světové válce.
Více od autora
Henning Mankell
Henning Mankell byl švédský spisovatel, autor populárních detektivních románů s inspektorem Kurtem Wallanderem, jehož případy se vždy odehrávají ve švédském městě Ystad, které se tak stalo poutním místem milovníků detektivek. Romány s Wallanderem byly natočeny i jako televizní seriál s Kenethem Branaghem v hlavní roli. Psal i prózu pro děti a divadelní hry. Byl rovněž krajně levicovým a protiizraelským aktivistou, účastnil se nepokojů švédských studentů v roce 1968. Jeden čas žil v Norsku, kde podporoval místní maoistickou stranu. Žil v Mosambiku, kde vedl divadelní soubor. Jeho manželkou byla Eva, dcera Ingmara Bergmana. V roce 2014 veřejně oznámil, že mu byla diagnostikována dvě nádorová ložiska v krku a plíci. Jednoho mrazivého lednového rána probudí komisaře Wallandera zvonění telefonu. Vypadá to na rutinní případ. Když však detektiv přijíždí na osamocenou švédskou farmu, objevuje krvavou lázeň. Starý muž byl brutálně zavražděn a jeho žena, přiškrcená zvláštním uzlem, vzápětí umírá v nemocnici. Před smrtí však stačí zašeptat slovo "cizí". Jediné slovo, které rozpoutá vlnu násilí proti žadatelům o azyl z nedalekého uprchlického tábora. Záhy dojde k požáru tábora a chladnokrevné vraždě somálského uprchlíka. Má však komisař opravdu hledat pachatele mezi cizinci? Vždyť bratr zavražděné ženy odhalil nové skutečnosti, které vyšetřování Wallanderova týmu komplikují. Tlak na komisaře se zvyšuje, je třeba jednat rozhodně, s chladnou hlavou a nenechat se vtáhnout do pasti všudypřítomné xenofobie. Sovětské impérium padlo. Lotyšsko je nyní suverénní stát. Ale za oficiální autonomií stojí mocné síly, které jsou těsně propojeny s ruskou mafií. Je zima roku 1991. Tým inspektora Kurta Wallandera řeší nový případ: u švédského pobřeží byly vyplaveny dvě mrtvoly přimrzlé k sobě v hrůzostrašném objetí. Mrtví muži byli východoevropští zločinci a na první pohled oběti mafie. Případ však brzy nabere hrozivý obrat poté, co se...
Více od autora