Výpis všech autorů

Man-Ho Kwok

Čínský astrolog, zabývá se horoskopy a feng-šuej.

Malcolm Gladwell

Malcolm Gladwell je současný kanadský novinář a spisovatel. Vystudoval University of Trinity College v Torontu. Během své kariéry přispíval například do The American Spectator, The Washington Post a The New Yorker. Znám je ale především díky svým knihám Bod zlomu: O malých příčinách s velkými následky a Mžik: Jak myslet bez přemýšlení .

Magnus MacFarlane-Barrow

Zakladatel humanitární organizace Mary’s Meals.

Maeve Binchy

Maeve Binchyová byla irská spisovatelka. Její díla byla přeložena do 37 jazyků a dosáhla souhrnného nákladu 40 milionů výtisků. Většinou se odehrávala na irském maloměstě a vyznačovala se laskavým humorem, ona sama svou literaturu označovala za „únikovou“. Od roku 1969 pravidelně přispívala svými vtipnými sloupky do deníku The Irish Times. Do literatury vstoupila jako dramatička, svůj první román vydala roku 1982 . Její manžel Gordon Snell byl spisovatelem knih pro děti.

Lynda Edwards

Autorka anglických slovníků a publikací o počítačových sítích.

Ľudo Zúbek

autor historických životopisných próz, literatúry faktu a rozhlasových hier, publicista, prekladateľ PS: Pri svojej tvorbe používal pseudonymy: Vladimír Malina; Ľ. Z.; M. V.; V. H.; Z.; zk * 12.07.1907 Malacky † 23.06.1969 Bratislava Vzdelanie: 1913 - 1918 ľudová škola, Malacky 1918 - 1921 meštianska škola, Malacky 1921 - 1925 obchodná akadémia, Bratislava Životopis: Ľudo Zúbek pochádzal z murárskej rodiny. Prvú literárnu prácu uverejnil po skončení štúdií. Črtami, fejtónmi, poviedkami, novelami a reportážami prispieval do Slovenských pohľadov, Elánu, Národných novín a pod. Pod pseudonymom Vladimír Malina uverejňoval recenzie a kritiky o nových prozaických knihách, ale najmä o rozhlasových reláciách a programoch a o divadelných hrách. Počas pôsobenia v rozhlase písal prednášky, fejtóny, reportáže, cestopisné causerie a pásma, poviedky, rozhlasové scénky a hry. Teoreticko-kritickou činnosťou sa pričinil o rozvoj slovenskej rozhlasovej hry pre dospelých. Prejavil zmysel pre vyjadrenie historických udalostí a charakteristiku doby. Krátkymi prózami a informatívnymi staťami o literatúre prispieval do dennej tlače. Jeho skutočný prínos spočíva v orientácii na žáner historického románu a na žáner umelecko-náučnej prózy s kultúrnohistorickým zameraním. Jeho historické romány boli preložené do češtiny, ruštiny, poľštiny, nemčiny a maďarčiny. Prekladal najmä prózu a literatúru faktu z češtiny a maďarčiny . Pôsobenie: 1925 - 1931 bankový úradník, Bratislava, Malacky, Skalica, Zohor, Hlohovec, Piešťany 1932 - 1946 tajomník literárneho oddelenia, potom dramaturg, vedúci slovesného programu, šéfredaktor časopisu Slovenský rozhlas , Slovenský rozhlas, Bratislava 1946 - 1947 vedúci propagačného a publikačného odboru Povereníctva informácií 1947 - 1956 vedúci redaktor vo vydavateľstve Tatran Od 1957 spisovateľ z povolania Ocenenia: 1967 titul Zaslúžilý umelec 1966 Cena ...

Ludmila Černá

Autorka publikací o léčivých rostlinách, jejich pěstování a sběru.

Luděk Novák

Luděk Novák byl historik umění, kurátor, estetik, kritik a fotograf. V letech 1948–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a obhájil zde rigorózní práci Česká portrétní malba v období národního probuzení a kandidátskou dizertaci Česká portrétní malba 19. století . Před rokem 1948 byl v kontaktu s okruhem spořilovských surrealistů. V letech 1953–1972 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V polovině 60. let byl jedním z iniciátorů vzniku Bloku tvůrčích skupin, od roku 1964 byl členem prezidia nově zvoleného Svazu československých výtvarných umělců a šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Roku 1967 byl členem výstavní komise I. pražského salonu a roku 1970 komisařem čs. pavilónu na 35. benátském Bienále. Na počátku normalizace byl z ÚTDU ČSAV propuštěn. Do roku 1971 publikoval v časopisech Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Kulturní tvorba, Acta scaenographica, Estetika, dějiny a současnost, Sešity pro mladou literaturu, ad. Partnerkou a spolupracovnicí Luďka Nováka byla teoretička umění Eva Petrová. V 50. letech se zabýval malířstvím 19. století . Těžištěm jeho odborné práce je řada studií, zabývajících se teorií umění, které publikoval od poloviny 50. let až do roku 1972. Zaměřil se rovněž na generační hnutí a formování výtvarných skupin, zejména skupiny Trasa a s tím související teoretická východiska poválečného moderního umění. Jeho nejrozsáhlejším dílem je kniha Století moderního malířství , vydaná roku 1968. Je autorem textů antologie 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky , spoluautorem Encyklopedie českého výtvarného umění a spolu s H. Volavkovou je rovněž autorem textů v knize Malé dějiny malířství . I po propuštění z ÚTDU ČSAV pracoval nadále jako teoretik umění, ale jeho...

Luděk Navara

Luděk Navara , je český spisovatel literatury faktu, publicista, scenárista a historik. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně a později dálkově historii na FF MU. Od roku 1995 byl redaktorem MF Dnes, později začal spolupracovat s Aktuálně.cz. Spolupracuje též s ČT Brno a ČT Ostrava. Jeho hlavní specializací v oblasti historie a publicistiky jsou zločiny komunismu a nacismu a odsun sudetských Němců. V roce 2009 založil společně s Miroslavem Kasáčkem Občanské sdružení Paměť, které mapuje komunistickou totalitu v Česku, především v regionu jižní Moravy. Občanské sdružení Paměť iniciovalo vznik Stezky svobody a památník železné opony Brána ke svobodě u Mikulova. Na útěku – neuvěřitelný příběh Josefa Brykse, načetl David Novotný, vydala Audiotéka, 2017 Příběhy železné opony, načetla Bára Štěpánová, vydal OneHotBook, 2019 Od Nadace Český literární fond obdržel Výroční novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2007. Od Nadačního fondu angažovaných nestraníků obdržel 8.12.2010 Cenu Antonína Švehly. Dne 5. července 2018 byl spolu s Miroslavem Kasáčkem oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu a prezentování osudů obětí totality s přihlédnutím k tehdy vydané publikaci „A přece budu blízko“.

Lucie Betáková

Narozena 1968. PhDr., pedagožka, anglistka, učebnice, didaktické a metodické materiály pro výuku angličtiny.

Lucia Braunová

Slovenská spisovatelka a pracovnice v bankovnictví.

Luboš Pospíšil

Luboš Pospíšil je významný český hudebník a písničkář, uznávaný pro svůj přínos rockovému a bluesovému žánru na české hudební scéně. Svou kariéru zahájil v 70. letech 20. století a proslavil se jako člen skupiny C&K Vocal, která měla v československém hudebním světě velký vliv. Po odchodu z C&K Vocalu se Pospíšil nadále prosazoval jako sólový umělec. Jeho tvorba se často vyznačuje introspektivními texty a osobitým stylem zpěvu, který mu získal oddané fanoušky. V průběhu let vydal Pospíšil několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský i interpretační talent. Jeho přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což upevnilo jeho status významné osobnosti hudebního dědictví jeho země.

Lubomír Štrougal

Lubomír Štrougal je bývalý komunistický politik, ministr zemědělství a ministr vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988. Lubomír Štrougal pochází z levicově orientované rodiny. Jeho otec, zaměstnanec cementárny, zakládal organizaci Komunistické strany Československa ve Veselí nad Lužnicí, během druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost a zahynul při bombardování berlínské věznice Plötzensee. Po válce absolvoval Lubomír Štrougal Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal akademický titul JUDr. Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Českobudějovický kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ . V období od 6. března 1959 do 23. června 1961 působil jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější však byla doba od 23. června 1961 do 23. dubna 1965 ve funkci ministra vnitra. V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo; předpokládá se, že tam Lubomír Štrougal získal důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v další kariéře. Ve funkci ministra vnitra se mj. účastnil zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka přímo prezidentem Antonínem Novotným a inscenování „nálezu“ nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě. Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu v době, kterou premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně na jednáních se sovětským vedením v Moskvě. Štrougal odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit Alois Indra – kabinet pod jeho vedením se naopak alespoň slovně profiloval jako odpůrce okupace. Po příchodu Gustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politik...

Lubomír Slavíček

Lubomír Slavíček je český historik umění, člen Semináře dějin umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, který se specializuje na umění raného novověku, především na nizozemské a středoevropské malířství 17. a 18. století. V letech 1967–1972 vystudoval dějiny umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Studium ukončil úspěšnou obhajobou diplomové práce Felix Ivo Leicher . Příspěvek k jeho malířskému dílu na našem území. Po studiu v letech 1972–1975 pracoval jako odborný pracovník v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Jihomoravského kraje v Brně. Od roku 1975 byl zaměstnán v Národní galerii v Praze. Nejdříve jako odborný pracovník Sbírky starého umění , později jako vedoucí Sbírky starého evropského umění , náměstek ředitele pro odbornou činnost a ředitel galerie . Od 1994 působí v Semináři dějin umění FF MU v Brně .

Louis De Bernières

Louis de Bernières je britský prozaik, který se proslavil zejména románem Mandolína kapitána Corelliho. V roce 1993 se umístil v seznamu 20 nejlepších mladých britských autorů sestaveném literárním časopisem Granta. O rok později byl vydán jeho čtvrtý román Mandolína kapitána Corelliho, který vyhrál Cenu spisovatelů Commonwealthu za nejlepší knihu a dostal se do užší nominace na knihu roku 1994 týdeníku Sunday Express. Román byl přeložen do více než 11 jazyků včetně češtiny a stal se z něj mezinárodní bestseller. 16. července 2008 byl Louisi de Bernièresovi udělen čestný doktorát na De Montfortově univerzitě v Leicesteru, kde dříve studoval . Louis H P de Bernière-Smart se narodil poblíž londýnského předměstí Woolwich a vyrůstal v hrabství Surrey, přičemž první část příjmení získal pro francouzském předkovi hlásícím se k hugenotům. Navštěvoval školu Bradfield College a v 18 letech vstoupil do armády, kterou však po čtyřech měsících služby ve městě Sandhurst opustil. Studoval na Victoria University of Manchester a na institutu vzdělávání University of London. Než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, vystřídal řadu různých povolání – pracoval mimo jiné jako mechanik, moto kurýr či učitel angličtiny v Kolumbii. V současné době žije spolu se svou družkou a dvěma dětmi ve městě Bungay v hrabství Suffolk. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis de Bernières na anglické Wikipedii.

Ljuba Hermanová

Lisa Scottoline

Narodila se ve Philadelphii, vystudovala práva na Pennsylvánské univerzitě. Pracovala jako advokát v prestižní právnické firmě, ale během mateřské se pustila úspěšně do psaní „právnických detektivek“ a ke své praxi se již nevrátila. Dodnes napsala více než tucet detektivních románů, roku 1995 získala cenu Edgar za román Final Appeal .

Linda Sonntag

Autorka knih o sexu a milostných technikách.

Libor Hlaváček

Český klasický houslista a vedoucí orchestru.

Leonard Q Ross

Leonard Cohen

Leonard Cohen byl kanadský písničkář, básník a spisovatel, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Cohen se narodil 21. září 1934 ve Westmountu v Quebecu a předtím, než se začal věnovat hudbě, působil jako básník a spisovatel. Jeho první album "Songs of Leonard Cohen ," vyšlo v roce 1967 a zavedlo jeho směs folkové hudby s poetickými texty. Cohenův hluboký barytonový hlas a promyšlené, sugestivní písňové texty mu vynesly uznání kritiky a oddané příznivce. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se zabýval tématy lásky, náboženství, politiky, izolace, sexuality a osobních vztahů.

Lenka Nečilová

Lawrence Ferlinghetti

Lawrence Ferlinghetti , vlastním jménem Ferling , byl americký básník, překladatel a malíř. Ferlinghetti se narodil 24. března 1919 v Yonkers ve státě New York. Krátce před jeho narozením zemřel jeho otec Carlo, rodák z Brescie, na infarkt. Jeho matka, Clemence Albertine , francouzského a sefardského původu, byla krátce na to odvezena do psychiatrické léčebny, a tak byl vychován tetou a později adoptivní rodinou. Mládí prožil ve Francii, kde pobýval i začátkem druhé světové války; poté sloužil u amerického námořnictva. Válka ovlivnila Ferlinghettiho pozdější politickou aktivitu: svůj podle některých kritiků někdy téměř pacifistický postoj získal, když byl vyslán do Nagasaki šest týdnů poté, co bylo město zničeno atomovou bombou. Na Jihokarolinské univerzitě vystudoval žurnalistiku a následně poezii na Sorbonně . Poté se vrátil do USA a vyučoval francouzštinu. Roku 1953 založil v San Franciscu spolu s Petrem D. Martinem nakladatelství City Lights Books, v němž vyšla velká část knih od autorů z beat generation. Nakladatelství bylo pojmenováno podle filmu Ch. Chaplina Světla velkoměsta. Ferlinghetti vnímal Chaplina jako jistý prototyp anarchisty; anarchisty podle něho byli i básníci beat generation. Anarchii nechápal jako politické hnutí nebo filozofický směr, ale jako způsob boje za individuální svobodu. Toto pojetí jej dovedlo k poměrně osobitým až kontroverzním názorům. V 80. letech 20. století se zasazoval o propuštění uvězněných členů Jazzové sekce v Československu. V dubnu 1998 byl hostem festivalu spisovatelů v Praze. Ferlinghetti tehdy publiku věnoval novou báseň Rivers of Light , v níž psal o „Staromák Square“, Vltavě a Karlově mostě. Jeho dílo bývá často řazeno do beat generation, což neodpovídá zcela realitě. Počátek jeho tvorby je spojen s pokusy s halucinogenními látkami . Poezii p...

Laurence Sterne

Laurence Sterne byl britský duchovní a romanopisec období preromantismu. Sterne se narodil v irském Clonmelu v rodině chudého anglického praporčíka a irské markytánky a jako dítě s rodiči putoval po různých posádkových městech v Irsku. Když byl jeho otec odvelen na Jamajku, kde brzy zemřel na malárii, umožnili mu bohatí příbuzní vystudovat nejprve gymnázium a pak teologii na Univerzitě v Cambridgi. V roce 1738 se stal farářem na poměrně bohaté faře v Coxwoldu v Yorkshire, kde se mohl věnovat literatuře. Roku 1741 se oženil s Elizabeth Lumleyovou. Do svých šestačtyřiceti let vydal Sterne pouze několik kázání. Poté napsal pro podporu přítele satiru na provinční církevní politiku A Political Romance , kterou církev odsoudila a kniha byla spálena. Sterne si však uvědomil své spisovatelské nadání a následně se proslavil devítidílným románem Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho , na kterém pracoval od roku 1759 do roku 1767. Většina situací v knize je založena na absurdních rodinných nedorozuměních, které vyznívají humorně. Vtip vyprávění spočívá také v tom, že Tristram neumí nic vysvětlit jednoduše a do všeho zaplétá široké souvislosti. Proud vyprávění je neustále přerušován epizodami, vtipnými odbočkami a postřehy a právě tato na svou dobu nová forma způsobila, že Sternovo postavení v historii románu 18. století bývá srovnáváno s postavením velkých tvůrců moderní prózy. Po úspěchu románu pobýval Sterne často v Londýně, kde byl zván do významných salónů vyšší společnosti. Zde se seznámil s Elizou Draperovou , manželkou úředníka Východoindické společnosti, jejichž vztah byl považován za skandální. Protože bojoval s tuberkulózou, cestoval po Francii, aby našel úlevu od své nemoci. Zde také našel inspiraci ke svému dalšímu významnému dílu, intelektuálnímu cestopisu Sentimentáln...

Lasica + Satinský

Milan Lasica a Július Satinský byli známou slovenskou uměleckou dvojicí, která se proslavila divadlem, komedií a hudbou. Oba byli výraznými osobnostmi kulturní scény bývalého Československa a později Slovenska. Jejich spolupráce trvala několik desetiletí, začala v 60. letech a pokračovala až do Satinského smrti v roce 2002. Společně vytvořili jedinečnou směs humoru, satiry a hudebních vystoupení, která rezonovala u diváků napříč generacemi.

Laozi

Lao-c' je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, jejíž historická existence je nejistá. Čínská tradice umísťuje jeho život do 6. století př. n. l., řada moderních sinologů posouvá jeho život do 4. století př. n. l., případně jej považuje za kompilát postav několika filosofů z těchto období. Je legendárním zakladatelem taoismu a autorem jeho základního spisu Tao te ťing. Laozi je čestný titul. Lao znamená „ctihodný“ nebo „starý“, tak jako v moderní mandarínské čínštině laoshi „učitel“. Zi , v české transliteraci c' je v tomto kontextu obvykle překládáno jako „mistr“. Zi bylo ve staré Číně používáno jako čestná přípona, která označovala „mistra“ nebo „pana“. V populárních biografiích bylo Lao-c'ovo křestní jméno Er, příjmení Li a jeho jménem v dospělosti bylo Boyang. Tan je posmrtné jméno, takže se o něm někdy mluví jako o Li Tanovi nebo Lao Tanovi. Životopisné údaje jsou krajně nejisté. Jediným starověkým biografickým zdrojem jsou Zápisky historika z pera S‘-ma Čchiena, který žil v letech 145–86 př. n. l., tedy asi 400 let po Laovi. Lao-c' podle něj pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, okresu Ku v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno znělo Li , osobní jméno Li, mužské Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Byl historikem státního archivu v Čou, z mnohých knih, o které pečoval, také pramenila jeho moudrost. Zde s ním podle S'-ma Čhiena konzultoval problém pohřebního obřadu i Konfucius. Toto údajné setkání s Konfuciem je také hlavním důvodem, proč je Lao C' tradičně považován za autora 6. století př. n. l. Během schůzky prý Lao Konfucia obvinil z pýchy a ctižádosti, Konfucius pak prý měl pocit, že mluvil s „drakem“. Doslova měl Lao Konfuciovi říct: „Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povzn...

Ladislav Štoll

Ladislav Štoll byl český marxistický literární kritik, představitel stalinistického pojetí teorie umění, československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Narodil se v rodině nájemce zámeckého hostince na Malé Skále u Turnova Emila Štolla a jeho ženy Anny, rozené Škopánové . Vystudoval reálku v Turnově a obchodní dopravní abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii v Praze-Karlíně , vojenskou službu absolvoval u letectva . V roce 1930 jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Praze v Eskomptní bance a Živnobance jako úředník, odkud byl v roce 1931 propuštěn za článek Úředníci v Levé frontě o sympatiích bankovního úřednictva ke komunismu a jeho postavení v době krise. Po svém propuštění se stal komunistickým novinářem a začal se věnovat literární kritice. Roku 1926 vstoupil do KSČ, v roce 1929 se oženil. Byl předním členem Levé fronty a odpovědným redaktorem stejnojmenného časopisu. Od roku 1934 byl redaktorem Rudého práva. Roku 1934 byl stranou vyslán do Moskvy jako překladatel Marxových a Engelsových spisů z němčiny, kde zůstal s rodinou až do roku 1936. S Juliem Fučíkem se podílel na českém vysílání moskevského rozhlasu. Mobilizace se zúčastnil jako poručík bombardovací letky detašované v Horních Počernicích. Během okupace Československa pracoval v Akciové společnosti pro zpracování kukuřice , podílel se na vydávání ilegálního Rudého práva, za což byl v roce 1944 několikrát vyšetřován gestapem. V roce 1947 se stal místopředsedou Kulturní jednoty, která sdružovala kulturní a uměleckou obec. V dubnu 1948 patřil k hlavním řečníkům na Sjezdu národní kultury. Po roce 1948 vystřídal mnoh...

Ladislav Quis

Ladislav Quis byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců. Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiekové. Studoval nejprve akademické gymnázium v Praze a od roku 1863 gymnázium v Táboře . Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem. V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu , kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Ve městě se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 . Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky uveřejňoval v místním časopisu Tábor . Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch , Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva. Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského . Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů a Erbenovy Kytice ...

Ladislav Pecháček

Ladislav Pecháček je český lékař, spisovatel a humorista. Na jedenáctileté střední škole v Litoměřicích odmaturoval v roce 1958. Po té studoval medicínu na vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové, kterou absolvoval v roce 1964. Po studiích pracoval jako sekundář ve Vojenské nemocnici v Plzni. Od roku 1966 působil jako posádkový lékař v Chomutově. Po svém vyloučení z armády v 1971 z politických důvodů pracoval dále v Chomutově jako obvodní lékař. V letech 1974 až 1989 byl obvodním a závodním lékařem v Prachovicích na Chrudimsku. V letech 1990 až 1991 pracoval v Chrudimi jako posudkový lékař, později se zde stal vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty Okresního úřadu. V roce 2001 odešel do penze a současně pracuje pro zdravotní pojišťovnu. Žije v Pardubicích. Debutoval 1981 v Rovnosti, dále publikoval v Rudém právu, Dikobrazu, Tvorbě, Vlastě, Pochodni , Kmeni, Literárním měsíčníku aj. Podle jeho námětů a scénářů napsaných ve spolupráci s režisérem Dušanem Kleinem vznikla filmová hexalogie Jak svět přichází o básníky , Jak básníci přicházejí o iluze , Jak básníkům chutná život , Konec básníků v Čechách… , Jak básníci neztrácejí naději a Jak básníci čekají na zázrak . Dále pak filmy Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano . Scenáristicky se podílel také na filmu Kdo se bojí, utíká . Je autorem scénáře televizní inscenace Dáma ví, kdy přijít . Román Osvobozené kino Mír pro Český rozhlas zdramatizovali Jana Pithartová a Pavel Krejčí . Podle Slovníku české literatury po roce 1945: PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 

Ladislav Pallas

Narozen 14.9.1929 v Halenkově u Vsetína, zemřel 6.3.1982 v Opavě. PhDr., CSc., pracovník Slezského ústavu Československé akademie věd v Opavě. Práce v oboru českého pravopisu a dějin jazyka ve Slezsku.

Ladislav Daniel

Ladislav Daniel je současný český historik umění, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. Ladislav Daniel je synem hudebního pedagoga prof. PhDr. Ladislava Daniela, CSc. . V letech 1968-1973 vystudoval dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a obhájil rigorózní práci: Cranachova kopie Boschova Posledního soudu . Od roku 1981 byl odborným a vědeckým pracovníkem Národní galerie v Praze, 1983-1984 vedoucím lektorského oddělení, 1985-2001 kurátorem italského, francouzského a španělského malířství 16.-18. století Sbírky starého umění NG, 1999-2001 kurátorem sbírky grafiky a kresby NG. V letech 1993-1994 zastával funkci ředitele Národní galerie v Praze. V letech 1987-1990 byl odborným asistentem dějin umění DAMU v Praze. Byl spoluzakladatelem a vedoucím kurátorem Arcidiecézního muzea v Olomouci . Od roku 1998 působí na Katedře dějin umění FF UP Olomouc jako odborný asistent, od r. 2000 jako docent. V letech 2001–2013 vedl Katedru dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, od r. 2011 je prorektorem UP pro zahraniční vztahy. Od roku 2002 členem vědecké rady FF UP a předseda oborové rady pro doktorské studium. R. 2003 byl jmenován profesorem. Od r. 2007 je členem oborové komise Historie v Grantové agentuře Akademie věd ČR, od r. 2012 je členem Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se starým evropským, zejména italským uměním 16.-18. století a jeho vztahy s českým malířstvím, dějinami sběratelství umění v Čechách a na Moravě. Věnuje se teoretickým otázkám interpretace malířství a vztahu mezi starým a současným uměním. Je autorem četných výstav a katalogů.

Kyle Mills

Narozen v roce 1966 v americkém státě Oregon, kde také vyrůstal. Jeho otec byl agentem FBI. Nyní žije s manželkou ve městě Jackson Hole ve Wyomingu, volný čas oba věnují lyžování, horolezectví a jízdě na horském kole.

Kurt Konrad

Kurt Konrad, vlastním jménem Kurt Beer , byl český marxistický novinář, literární a divadelní kritik. Kurt Konrad se narodil v německé židovské rodině, otec byl majitelem pily a byl obchodníkem se dřevem. V roce 1913 se jeho rodina přesunula do Brna a tam absolvoval gymnázium . Ve 20. letech založil v Brně s přáteli Spolek nadlidí, ve kterém četli esoterickou poezii, debatovali o ruské revoluci a Sigmundu Freudovi. Na Německé univerzitě v Praze studoval medicínu, avšak studium v roce 1931 nedokončil. Začal se politicky angažovat, v roce 1928 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1930 až 1938 působil v časopise Tvorba, také v Rudém právu a Haló novinách jako komentátor. Poté nastoupil na sovětský zastupitelský úřad na pozici tiskového přidělence . Byl též spolupracovníkem Julia Fučíka. Po obsazení Československa v roce 1939 odmítl pomoci svému mladšímu bratru Fridrichovi při útěku z protektorátu a ubytovat ho, ale vysvětlil mu, že obsazení Československa nesleduje strategický cíl připravit útok na Sovětský svaz, jak se mylně domnívá, ale je namířeno proti západním mocnostem. Pro svou spolupráci s prvním ilegálním ústředním vedením Komunistické strany Československa byl v březnu 1941 zatčen a vězněn. Jeho život se končí v září 1941 v Drážďanech, kde spáchal sebevraždu. Uvádí se, že svá poslední slova napsal na bílé záložce kalhot; zněla: „Umírám čestně.“

Kristína Pavelková

Slovenská spisovatelka. Též právnička.

Kenneth Macksey

Kenneth Macksey vstoupil v roce 1941 do Královského tankového sboru , v roce 1944 bojoval v Normandii a v roce 1945 v Německu; po válce pak strávil více než dvacet let u Královského tankového pluku . Je mezinárodně uznávaným odborníkem a spisovatelem v oblasti vojenské historie.

Kazuo Ishiguro

Kazuo Ishiguro je britský spisovatel japonského původu. Od roku 1960 žije trvale ve Velké Británii. V roce 2017 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Rané dětství strávil Ishiguro v Japonsku, ale již v šesti letech se celá rodina přestěhovala do Velké Británie, neboť jeho otec byl zaměstnán u Národního oceánografického institutu, kde byl pověřený kontrolou provozu vrtných plošin. Kazuo vystudoval University of Kent v Canterbury a zprvu se živil jako sociální kurátor. Na University of East Anglia v Norwichi navštěvoval kurzy tvůrčího psaní. Zde patřili k jeho školitelům Malcolm Bradbury, Angela Carterová a Angus Wilson. V roce 1981 publikoval první povídky. O rok později vyšel jeho první román A Pale View of Hills , příběh japonské "atomové" vdovy žijící v Anglii. Roku 1982 obdržel britské občanství. V roce 1986 následoval další román, An Artist of the Floating World , který byl navržen v užším výběru na prestižní Bookerovu cenu. Ishigurova třetí kniha The Remains of the Day je jeho prvním velkým dílem, které je zcela vzdáleno japonským reáliím. Deníkovou formou popisuje několikadenní putování a vzpomínky konzervativního anglického majordoma, pro něhož je loajalita vůči zaměstnavateli nejvyšší životní hodnotou. Tento román již Bookerovu cenu získal a následně byl zfilmován s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích. Kazuo Ishiguro dál pokračoval v publikační činnosti. Román Never Let Me Go byl nominovaný na Booker Prize 2005), stejně jako předcházející When We Were Orphans z roku 2000. Tento román, odehrávající se v cizinecké čtvrti v meziválečné Šanghaji, byl navržený i na Whitbreadovu cenu. V roce 2003 vznikl podle Ishigurova scénáře film odehrávající se ve 30 letech, The Saddest Music in the World (česky Nejsmutnější hudb...

Katherine Arden

Katherine Arden se narodila v Texasu. Vystudovala francouzštinu a ruštinu na Middlebury College . Žila v zahraničí, mj. ve Francii, v Moskvě a také na Havaji, kde napsala knihu of Medvěd a slavík. V současnosti žije ve Vermontu.

Kateřina Winterová

Kateřina Winterová je česká herečka, stálá členka činohry Národního divadla v Praze a zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Narodila se v Benešově a mládí prožila v Mělníku. Jejím partnerem je vydavatel a režisér Tomáš Zilvar , mají spolu dvě děti. V letech 1990–1996 absolvovala hudebně-dramatické oddělení pražské konzervatoře, již během studií hrála v Divadle pod Palmovkou. V letech 1996–1998 hostovala v Klicperově divadle v Hradci Králové a v činohře Národního divadla nastudovala pohostinsky role ve dvou inscenacích Romance pro křídlovku a Bloudění. Od roku 1998 působí ve stálém angažmá v Národním divadle. V roce 2011 byla nominována za roli Nory na ceny Thálie a Alfreda Radoka. Vedle angažmá v Národním divadle jako host vystupuje na jiných scénách. V Divadle Ta Fantastica v roce 2006 nastudovala roli Katky v Thomasových Osmi ženách. V Divadle Pallace hraje roli Terezy ve hře Opona nahoru! od Petera Quiltera Od roku 1998 působí jako zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Skupina dlouhodobě patří mezi kultovní skupiny stojící na pomezí elektronické, indie a ambientní hudby. Společně s Janem P. Muchowem vydali tři studiová alba a jeden záznam živého vystoupení. V roce 2002 obdržela Anděla v kategorii Zpěvačka roku. Diskografie skupiny The Ecstasy Of Saint Theresa. Dále zpívá s rapperem Vladimirem 518 v písnich Du Dolů a Václavák. V roce 2011 nahrála duet Ravens se seskupením Republic of Two. Do stálého angažmá činohry Národní divadla nastoupila v roce 1998. První zkušeností byly inscenace Romance pro křídlovku a Bloudění, kde hrála jako host.

Kateřina Váňová

Narozena 1977. Mgr., vysokoškolská pedagožka, autorka prací z oboru literární vědy, zaměřuje se na literaturu pro děti.

Karol Benický

Karol Benický byl český a slovenský fotograf, nakladatel, designer, iniciátor humanitárních projektů a cestovatel. Narodil se 13. dubna 1940 ve Spišských Hanušovcích. Se svou manželkou Evou měl dvě dcery a syna Matúše . Jedná se o autora mnoha fotopublikací. Uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí, ve městech jako jsou Bratislava, Budapešť, Varšava, Vilnius, Londýn, Peking, Kuvajt, Pula a další. Žil a tvořil v Praze, na Slovensku a ve světě. Jeho jméno zůstává v českých zemích stále neznámé. Soustředil se na vydávání obrazových cyklů z nových členských států Evropské unie, na Čínu a na portrétování lidí z různých společenských vrstev po celém světě. Je autorem několika knih o Praze. Působil jako kurátor v Galérii Slovenskej televízie v Mlynské dolině v Bratislavě. Zemřel 2. srpna 2011 v Praze. V roce 1983 získal medaili FIAP za první místo na II. Světovém bienále krajinářské fotografie v Sydney, v Bruselu v roce 2002 Cenu Evropské unie umění za uměleckou tvorbu.

Karen M McManus

Karen M. McManus je vášnivou čtenářkou a spisovatelkou už od dětství, své rozsáhlé znalosti následně zúročila při studiu. Získala bakalářský titul z angličtiny na Univerzitě svatého kříže v New Orleans a magisterský titul z žurnalistiky na Severovýchodní univerzitě v Bostonu. Když nepracuje v markentingu nebo nepíše v Cambridgi v Massachusetts, ráda cestuje po světě se svým synem Jackem. Její prvotina Jeden z nás lže byla přeložena do více než 30 jazyků po celém světě.

Karel Weigner

- český lékař, anatom Na české lékařské fakultě v Praze promoval K. Weigner roku 1899. Po docentuře a profesuře na univerzitě, ČVUT a Akademii výtvarných umění se roku 1926 stal nástupcem zakladatele české moderní anatomie Jana Janošíka na anatomickém ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Svou vědeckou práci orientoval na topografickou anatomii, především ve vztahu k chirurgii, kineziologii a na studium lidských plemen a typů, při kterém byl odpůrcem rasistických teorií. Zastával mnoho univerzitních a společenských funkcí, byl významným pracovníkem v tělovýchovné organizaci Sokol, v níž dal podnět pro zřízení Tyršova státního ústavu tělovýchovného. Po Weignerově smrti napsal v nekrologu K. Čapek: Náš život byl ochuzen o něco dokonalého, nač jsme vždy - i mimo měřítko vědy - vzhlíželi s radostí a pýchou.

Karel Vladislav Zap

Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...

Karel Tůma

Karel Tůma byl novinář, spisovatel, politik, autor sentimentálních politických písní. Po absolvování gymnázií v Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a Písku, studoval na polytechnice v Praze, ale toto studium nedokončil. Pak se rozhodl být novinářem a spisovatelem, stal se r.1862 redaktorem Národních listů a zůstal jím 45 let, až do své smrti. Psal politické úvodníky a za ně byl několikrát souzen a na 17 měsíců v období let uvězněn. Přítel J. Grégra, K. Sladkovského, J. Baráka. Přispíval do časopisů Svoboda, Květy, Hlas, Osvěta, Humoristické listy. Vstoupil na politickou dráhu, byl deset let poslancem strany mladočeské v období 1883–1893 a horlivě se zúčastnil politických bojů proti staročechům. Svými články informoval veřejnost o dění v Belgii, Irsku, USA, o významných světových politicích. Ze studentských prázdninových pobytů u strýce mlynáře v Zadní Třebáni získal dobrý přehled o tamní společnosti Pánů otců, krajánků, mlynářské chase, lesníků a vesnické honoraci a také to zpracoval ve svých knížkách. Patřily k oblíbené lehké četbě, byly později upraveny pro divadlo i zfilmovány. Je pohřben v Praze na Olšanech. Karel Tůma byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Marií Čelakovskou , dcerou Františka Ladislava Čelakovského, se kterou měl čtyři syny. Podruhé se oženil roku 1895. Druhá manželka Žofie byla dcera slánského vlastence Tomáše Rubeše. Karel Tůma se proslavil především veselými historkami z mlynářského prostředí Z českých mlýnů. Celkem osm dílů vycházelo opakovaně v letech 1886–1948, novodobých vydání se kniha dočkala v 90. ĺetech 20. století.

Karel Pinka

Narozen 2. 2. 1922. Číšník a autor publikací z oblasti gastronomie a kulinářství. Když si Karel Pinka poprvé zavazoval černého motýlka, který tehdy neodmyslitelně patřil k číšnické uniformě, psal se rok 1936. Když tento doyen české gastronomie, autor a spoluautor několika publikací své číšnické sako oblékal naposledy, psal se rok 1982. Během své dlouhé profesní pouti zažil Karel Pinka nejen prvorepublikové gastronomy a hoteliéry, jako například Karla Šroubka, ale i neutěšené období socialistické gastronomie. Pracoval v mnoha restauracích, prošel nejlepšími pražskými hotely, jako byly Alcron, Ambassador, Esplanade. Obsluhoval úplně prvního hosta hotelu Jalta, kde potom pracoval pětadvacet let až do svého odchodu do penze.

Karel Funk

Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.

Karel Franta

Karel Franta byl český malíř a ilustrátor. Vyučil se v Praze kreslířem grafiky. Seznámil se s významnými výtvarníky tvořícími pro děti, mj. Jiřím Trnkou a Helenou Zmatlíkovou. Později vystudoval Akademii výtvarných umění u Miloslava Holého a Vladimíra Sychry. Po absolvování působil jako ilustrátor v dětských časopisech, také ilustroval řadu dětských knih, mimo jiné Lev Leopold . K jeho zájmům patřila též hudba – řada jeho ilustrací se zabývá hudební tematikou. Byl oceněn vyznamenáním OSN Grand Prix UNICEF, je taktéž zapsán na čestné listině Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. Uspořádal několik desítek samostatných i kolektivních výstav. Zemřel po dlouhé nemoci na srdeční infarkt.

Karel Boromejský Mádl

Karel Boromejský Mádl byl český historik a kritik umění, profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Patřil k předním kritikům generace 90. let 19. století. Mádl absolvoval reálku v Praze, v letech 1879-1880 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, v letech 1880–83 žil ve Vídni, kde se nejprve dal zapsat na vysokou školu technickou, ale také navštěvoval uměleckohistorické přednášky a semináře profesorů R. Eitelbergera von Edelberg a M. Thausinga v Rakouském muzeu pro umění a průmysl a Albertině. Není doloženo, že by byl řádným studentem univerzity. Ve Vídni pravděpodobně poznal i zakladatele vídeňské uměleckohistorické školy Franze Wickhoffa a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy Františka Schmoranze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž, po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. Ještě ve Vídni Mádl psal o potřebě založit uměleckoprůmyslovou školu v Praze a krátce po jejím vzniku se stal roku 1886 docentem textilního umění a tajemníkem školy. Dějiny umění v té době přednášel na UPŠ Otakar Hostinský, který roku 1894 přešel na Univerzitu. Mádl se stal jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a zároveň správcem knihovny. Na UPŠ přestal působit za války a v dalších letech se věnoval odborné uměleckohistorické práci. Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty, s jehož dcerou Marií Annou se roku 1910 ve svých 51 letech oženil, manželství bylo bezdětné. Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologick...

Kamome Shirahama

Japonská ilustrátorka a autorka manga komiksů.

Kamila Teslíková

Kamila Teslíková je scenáristka a dramaturgyně pořadů České televize Ostrava První pomoc, Pod pokličkou, Bydlení je hra, Zahrada je hra, Chalupa je hra, Zkus mít vkus a dalších, redaktorka a moderátorka vysílání. V ČT působí – s krátkou přestávkou v Českém rozhlase – od roku 1993. Jako absolventka stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně zúročila svoje vědomosti i v populárně-naučném cyklu pro děti U6 Úžasný svět techniky, je spoluautorkou několika dílů jeho knižní podoby. Dále je spoluautorkou knižní řady Draci v hrnci a Ty Brďo!, zpracovaných podle jejích pořadů. Je patronkou nadačního fondu Křídlení.

Julie Kubíčková

Dr. Julie Kubíčková středoškolská profesorka, učebnice angličtiny.

Josef Václav Frič

Josef Václav Frič byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron. Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn. V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře. Podílel se také na vydání almanachu Máj. Po návratu z exilu bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 . Zde roku 1890 zemřel. Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou . Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou . Měli celkem tři děti: syny Josefa a Jana , a dceru Boženu ,všechny narozené v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhova...

Josef Václav Bečka

Josef Václav Bečka byl český jazykovědec, specializující se na oblast stylistiky.

Josef Trojan

Narozen 10.5.1905 v Praze, zemřel 21.7.1965 tamtéž. Novinář, redaktor, prózy, dramata, literatura pro mládež, průvodce, překlad z francouzštiny.

Josef Šimánek

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik, skaut a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož krajina se mu stala trvalou inspirací. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Ve své disertaci se věnoval dramatické tvorbě Williama Shakespeara. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. V roce 1917 se stal spolupracovníkem A. B. Svojsíka, zakladatele českého skautingu. V průběhu let byl postupně vůdcem oddílu, zpravodajem náčelnictva Svazu skautů, představitelem klubu oldskautů. Byl častým přispěvatelem do skautských časopisů, pro mladší skauty – vlčata – přeložil Kiplingovy Knihy džunglí. Byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka. Šimánek začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, exotické krajině Egypta, Španělska, al...

Josef Sedláček

Narozen 28.1.1866 v Luži u Vysokého Mýta, zemřel 30.10.1923 v Třebíči. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a překlady z oboru.

Josef Prošek

Narodil se 19. října 1923 v dnes již zaniklé obci Podol u města Mšené-lázně. Od roku 1940 psal básně, intenzivně začal fotografovat. Stýkal se s avantgardou z Bubenské ulici č. 39 v Praze na Letné, kde také krátce bydlel. Po válce začal studovat obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, ale ještě během studií byl na doporučení Josefa Sudka přijatý jako řádný člen uměleckého spolku Mánes. Tím začala jeho profesionální dráha fotografa. Několik let byl zaměstnaný jako fotograf-žurnalista v časopisu Květy, později jako výtvarný fotograf v magazínu Plamen. Od 60. let pracoval jako volný fotograf ve svobodném povolání, kde setrval až do konce života. Vystavoval samostatně, na svazových přehlídkách i mezinárodních salonech v Berlíně, Moskvě, Kodani, Paříži, Bruselu, Bělehradě, Mexiku-City aj. Byl nositelem čestného titulu Excellence FIAP. Zemřel 9. prosince 1992 v Praze.

Josef Kubička

Josef Prokop Kubička se narodil 4. 7. 1887 v Praze I., zemřel 23. 5. 1953 tamtéž Jeho rodiči byli Jakub a Anna , manželkou Pavlína Během svého života se věnoval celé řadě aktivit. Byl učitelem národních a pokračovacích škol, autorem knih pro děti a mládež a divadelních her, pořadatelem dětských příloh časopisů, redaktorem hádankových rubrik v časopisech, osvětovým pracovníkem, dozorčím důvěrníkem Péče o mládež v Praze I., II, V a VI. a ředitelem prázdninových kolonií.

Josef Kleibl

Josef Kleibl je rozhlasový redaktor, autor, publicista, popularizátor vědy, zakladatel pořadu Meteor. Josef Kleibl je spojen zejména s rozhlasovým pořadem Meteor, jehož založení v šedesátých letech nejen inicioval, ale který později též dlouhodobě autorsky připravoval a moderoval. Krátce po ukončení studia na Filozoficko-historické fakultě UK v Praze v lednu 1955 nastoupil téhož roku, již 8. února, na umístěnku do Čs. rozhlasu, redakce vysílání pro školy a současně redakce vědy a techniky pro mládež , obě části redakce tehdy vedl spisovatel Václav Čtvrtek. Dostal zde na starost dějepis pro vysílání pro školy, a pro odpolední pořady pro starší školáky pak zeměpis, kulturní historii a dějiny civilizace. Po odchodu Václava Čtvrtka z rozhlasu „na volnou nohu“ byl v roce 1960 jmenován vedoucím této redakce. Ta se pod jeho vedením stala líhní řady programových nápadů. V té době v ní pracovali další rozhlasové osobnosti: Oldřich Unger, Bohumil Kolář, Rudolf Čechura, Vlasta Čtvrtková – Váňová, Kamil Horák, Otakar Ksandr a Milan Bauman. V sekretářské pozici působily Eva Půlpánová a Lea Hrbková. Kleibl inicioval vznik několika nových pořadů, mimo jiné večerníčku Dobrou noc, děti. U jeho zrodu v redakci VTM stáli redaktorka Vlasta Váňová , režisérka Helena Philippová, autor znělky J. Šidla a spisovatelka Olga Hejná, která skřítka Hajaju pojmenovala. První pohádku "Jak Hajaja procitl" napsal Václav Čtvrtek a zazněla z rozhlasových přijímačů v podání Vlastimila Brodského 2. ledna 1961. Pořad byl později přejmenován na Dobrý večer, děti a posléze na Hajaju. V letech 1964 až 1969 Kleibl působil jako zástupce Čs. rozhlasu v Mezinárodní rozhlasové univerzitě v Paříži. Zde byl autorem koncepce a pilotním ko-redaktorem mezinárodního seriálu o historii evropského zvonařství , který vysílalo přes třicet rozhlasových společností. V programech ...

Josef Kafka

Josef Kafka byl český přírodovědec, paleontolog, zoolog, hydrobiolog, botanik a také spisovatel vědecko-populárních prací, překladatel z němčiny, zaměstnanec Národního muzea v Praze , kde se později stal ředitelem geologicko-paleontologických sbírek.