Výpis všech autorů

David Fontana

David Fontana byl britský akademik, psycholog a spisovatel. Byl profesorem psychologie na univerzitě v Cardiffu. Napsal více než 45 knih na témata vzdělávání, buddhismus, meditace, sny, symboly, psychologie náboženství atd. Zkoumal také paranormální jevy, jako např. mediumitu, fenomén poltergaist a další.

Dalibor Kusák

PO gymnasiu studovak grafickou školu ve Vídni, na světové výstavě Yuoto Tokio 1967 získal I, cenu za fotoplakát. Fotograf - výtvarník

Dagmar Hilarová

Dagmar Hilarová byla česká spisovatelka a básnířka. Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala přes 60 knih a přispívala do více než 60 časopisů. Její práce byly přeloženy do mnoha jazyků. Byla členkou Svazu spisovatelů a Syndikátu novinářů. 1943–1945 internována v koncentračním táboře, po válce dokončila střední školu. Pracovala v zemědělství, ve zdravotnictví a jako sekretářka filmové produkce. Psala verše, povídky, aforismy, texty k písním, epigramy a knížky pro děti. Její verše vyšly ve francouzštině, nizozemštině, němčině, angličtině, maďarštině a drobná próza v esperantu. Dětské verše byly zařazeny do knihy My Favourite Storybook v anglickém a německém vydání. Publikovala asi ve třiceti novinách a časopisech v zahraničí a účastnila se četných literárních pořadů a besed s posluchači. Zhudebněné texty byly uvedeny v Umělecké besedě v Praze v pořadu Šanson 77 – zpíval Rudolf Pellar – a jiné v interpretaci národního umělce Karla Bermana v NDR, vysílány rozhlasem a natočeny na gramofonovou desku. Jiné zhudebněné verše byly uvedeny v Klubu skladatelů, Klubu školství a kultury, Muzeu Bedřicha Smetany a ve Šternberském paláci . Na představeních se podíleli Ljuba Hermanová, Jaroslav Jakoubek a Petr Eben. Překládala také poezii západoněmeckých básníků a snažila se je uplatnit v českých novinách a časopisech . V pražské Viole byla uvedena tři pásma její poezie . Spolupracovala s československým rozhlasem. Dagmar Hilarová literárně zpracovala svoje záznamy z terezínského ghetta. Tato kniha, jejíž český originál se dočkal svého prvního vydání teprve v březnu 2012 , předtím několikrát vyšla v Nizozemsku a v Německu a dostalo se jí řady mezinárodních ocenění: Vinou neseriózního jednání nizozemské spisovatelky Miep Diekmannové nebylo dlouho známo, že autorkou je právě Dagmar Hilarová. (Po...

Cornell Woolrich

William Irish Cornell je tvůrcem mnoha thrillerů. Používal tři pseudonymy: William Irrish, Cornell Woolrich a George Hopley. Někteří ho přezdívali Edgarem Allanem Poem dvacátého století. V jeho pracích stále číhá smrt, zoufalství je častým společníkem jeho hrdinů na okraji noční můry. William Irish Cornell se narodil Georgi Hopley Woolrichovi 4. 12. 1903 v New Yorku. Jeho otec byl stavební inženýr, jeho matka byla pianistka. Rodiče se brzy rozvedli a Cornell se ocitl sám s matkou. Dětství prožil v Mexiku a do New Yorku se vrátil ve věku 15 let. Během studií na Kolumbijské univerzitě, využil nemoci, kdy se nemohl hýbat, k psaní literatury. Jeho první román byl vydán v roce 1926 a je velmi inspirován světem Scotta F. Fitzgeralda. V roce 1930 se oženil s dcerou továrníka, ale manželství bylo zrušeno po několika týdnech a tak žil nadále jen se svojí matkou. Cornell pak prošel hubeným obdobím, redakce odmítaly všechny jeho rukopisy. Nakonec se však situace obrátila a od roku 1934 do roku 1940 publikoval více než 350 povídek a posléze pak román Nevěsta byla v černém. Po plodném období se však odmlčel, pravděpodobně v souvislosti s nemocí jeho matky, která zemřela v roce 1957. Po smrti své matky, spisovatel, sužován alkoholismem a diabetes, ztratil inspiraci. Posledních jedenáct let svého života strávil v samotě svého hotelu. Musela mu být amputována noha a 25. září 1968 zemřel. Cornell Woolrich publikoval svůj první román roku 1926, aby po celá následující čtyři desetiletí jeho próza bezkonkurenčně poutala čtenářskou veřejnost svou záhadností, napětím a hrůzou. Nejpopulárnější krvavá periodika Ameriky - Dime Detective, Black Mask a Detective Fiction Weekly - vydávala stovky jeho povídek. Diváky kin mrazilo z adaptací jeho děl, z Hitchcockova filmu Okno do dvora, Truffautova Nevěsta byla v černém a Mořská panna z Mississippi, Tournierova Černé alibi a Siodmakova Dáma fantóm, a z další desítky filmů. A romány jako Nejpozději do úsvitu, Schůzka v černém a Sm...

Corinne Stockley

Americká spoluautorka knih a ilustrovaných slovníků pro děti a mládež z oblasti přírodních věd.

Chris Oxlade

Anglický autor dětské naučné literatury.

Charlie Chaplin

Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin , byl britský herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce – babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906–1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907–1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna . V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav – komickou postavu tuláka Charlieho s neodmyslitelnou buřinkou, hůlkou a knírem kartáčkem, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží . Po druhé světové válce se názorově rozešel s filmovým Hollywoodem. V roce 1953 mu po pobytu mimo Spojené státy americké pro jeho „neamerickou činnost“ nebyl umožněn návrat. Stal se obětí mccarthismu. Usadil se tedy ve Švýcarsku. Návrat do Spojených států amerických mu povolili až v roce 1972, kdy mu byl udělen čestný Oscar za c...

Catherine Mann

získala za svou tvorbu opakovaně řadu literárních i čtenářských ocenění. Patří k nejlépe prodávaným autorkám několika řad nakladatelství Harlequin. Po té, co se provdala za svého hrdinu - příslušníka leteckých sil, se jejími nejoblíbenějšími hlavními aktéry příběhů stali příslušníci vojenských jednotek. Catherine získala bakalářský titul na College of Charleston v oboru divadlo a pokračovala v magisterském studiu na univerzitě v Greensboro. Nyní společně se svými čtyřmi dětmi následuje svého „létajícího“ manžela po celém světě a sbírá všemožnou inspiraci i různé klípky k napsání svých dalších povídek.

Carlos Ruiz Zafón

Carlos Ruiz Zafón byl španělský prozaik katalánského původu. Narodil se a vyrostl v Barceloně. Navštěvoval katolickou školu Sarrià, která měla své sídlo ve městě s gotickým zámkem z červených pálených cihel, s věžemi a tajemnými uličkami, které podnítily jeho fantazii a radost z vyprávění příběhů. Ze začátku byl činný v Barceloně v jedné reklamní agentuře, v roce 1994 odešel do Los Angeles a soustředil se plně na psaní. Vedle své práce na románech je známý také jako scenárista a novinář španělských deníků El País a La Vanguardia. Do roku 2020 žil Carlos Ruiz Zafón v Los Angeles a živil se jako filmový scenárista. Dne 19. června 2020 podlehl rakovině tlustého střeva. Hned jeho první román z roku 1993 El príncipe de la niebla vyšel ve více než 150 000 výtiscích a spisovatel získal cenu španělského nakladatelství Edebé. Poté vyšly ještě další jeho tři romány pro mladé. Jeho pátá kniha Stín větru byla vydána v roce 2001, ale neupoutala ve Španělsku velkou pozornost, se přesto stala v krátkém čase bestsellerem a mnoho týdnů se držela na španělském žebříčku nejčtenějších knih. Ruiz Zafón se stal ve své rodné zemi oslavován jako literární senzace. V roce 2004 byla prodána práva na publikaci tohoto románu do více než dvaceti zemí světa, mimo jiné do Francie, Finska, Norska, Dánska, Holandska, Švédska, Velké Británie, Itálie, Austrálie, Brazílie, Izraele, Portugalska, Řecka, Maďarska, USA, České republiky a Polska. V anketě velkého barcelonského deníku La Vangaurdia získal román Stín větru cenu za knihu roku 2002.

Brigitte Hamann

Brigitte Hamannová byla rakouská spisovatelka a historička. Zabývala se především historií habsbursko-lotrinské dynastie v 19. a 20. století. Narodila se jako Brigitte Deitert v Essenu v Německu. Vystudovala germanistiku a historii v Münsteru a ve Vídni. Po studiích pracovala jako novinářka v Essenu. V roce 1965 se provdala za historika a univerzitního profesora Günthera Hamanna , přestěhovala se do Vídně a přijala rakouské občanství. Pracovala na Univerzitě ve Vídni, kde v roce 1978 získala titul Ph.D. za práci věnovanou korunnímu princi Rudolfovi, kterou také knižně publikovala. Po úspěchu její první knihy následovaly další věnované především osobnostem rakouských a německých dějin 19. a 20. století. Za svou práci byla mnohokrát oceněna a její knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Brenda Apsley

Spisovatelka a editorka, autorka knih pro děti s velmi širokým záběrem - od knih pro nejmenší přes knížky do vody, magnetové a samolepkové sešity až po naučné série pro malé čtenáře a romány pro náctileté. Sestavuje také zábavené kalendáře a diáře pod různými licencemi .

Bratři Ebenové

Bratři Ebenové , známí také jako Bratři Ebenové, jsou známá česká hudební skupina, která působí od konce 80. let 20. století. Skupinu tvoří tři bratři: Marek Eben, Kryštof Eben a David Eben. Nejstarší Marek je v České republice známý nejen jako hudebník, ale také jako televizní moderátor a herec. Kryštof má na starosti především klávesy a vokální harmonie, David hraje na kytaru a obstarává hlavní vokály.

Božena Homolková

Narozena 23. 10. 1937. Pedagožka, spoluautorka učebnic německého jazyka.

Bohdan Kaminský

Bohdan Kaminský, vlastním jménem Karel Bušek, byl český lyrický básník, překladatel a redaktor. Pocházel z řezbářské rodinu Bušků, narodil se ve vsi Husa u Sychrova. Z rodiny je znám především jeho otec Petr Bušek, který provedl řezbářskou výzdobu zámku na Sychrově na objednávku majitele, knížete Kamila Rohana. Nejprve se vyučil řezbářem, ale později se vydal roku 1883 na dráhu spisovatele. Publikoval v časopisu Lumír ještě před tím, než se dal v Praze zapsat na vysokou školu. Ve své generaci významný lyrický básník, představitel symbolismu: projevoval ve svých dílech pocity milostného zklamání a teskných nálad. Jeho osud nebyl šťastný a jeho známosti končívaly brzkými úmrtími jeho milých. Byl také autorem humoristických a ironických veršů a próz . Pílí i patosem vyjadřování patřil k osobitým následovníkům Jaroslava Vrchlického. Živil se překládáním, zejména z literatury francouzské a německé , také jako redaktor regionálních periodik. Při zahraničních cestách navštívil Holandsko, Německo, Francii, Itálii a Turecko. Zemřel za léčebného pobytu v Poděbradech, pohřben byl v Praze. Jeho život byl zpracován i několika romanopisci, obvykle je stylizován do role básníka - bohéma. Pro Národní divadlo provedl překlady několika dramat, například Hauptmannova Kollegu Cramptona , Molièrova Tartuffa , nebo Fuldovy Blíženky . Jeho překladatelské dílo je rozsáhlé. Kaminský přeložil všechny Molièrovy hry a roku 1922 pro Vinohradské divadlo i Večer tříkrálový Williama Shakespeara.

Bob Marley & The Wailers

Bob Marley & The Wailers byla jamajská reggae skupina, která dosáhla mezinárodní slávy a uznání, přičemž sám Bob Marley se stal nejznámějším a nejuznávanějším interpretem reggae hudby. Marleyho kariéra se vyznačovala tím, že ve svých skladbách mísil především reggae, ska a rocksteady. Skupina vznikla v roce 1963 pod názvem The Wailers a původně ji tvořili Bob Marley, Bunny Wailer a Peter Tosh, v roce 1974 se rozpadla. Po rozpadu Wailers se Marley věnoval sólové kariéře, která vyvrcholila vydáním alba "Exodus" v roce 1977, jež mu zajistilo celosvětovou reputaci a s prodejem více než 75 milionů nosičů ho vyneslo mezi nejprodávanější umělce všech dob.

Benjamin Britten

Benjamin Britten byl uznávaný anglický skladatel, dirigent a klavírista, který je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností britské klasické hudby 20. století. Britten se narodil 22. listopadu 1913 v Lowestoftu v Suffolku a již od útlého věku projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na Royal College of Music v Londýně a rychle se prosadil jako přední skladatel s díly různých žánrů, včetně opery, sborové hudby, komorních skladeb a orchestrálních kompozic.

Basil Davidson

Basil Davidson Risbridger MC byl britský historik, spisovatel a afrikanista, specialista zejména na téma portugalskou Afriku před Karafiátovou revolucí 1974. Napsal řadu knih o těžké situaci Afriky. Jeho ústředními tématy byly kolonialismus a hnutí za národní obrození. Byl čestným členem School of Oriental and African Studies v Londýně.

Barbara Siegel

Americká spisovatelka, spoluautorka divadelních recenzí, hororových a fantasy příběhů.

Arthur Honegger

Arthur Honegger byl významný švýcarský skladatel 20. století, člen skupiny Les Six, která sdružovala avantgardní skladatele v Paříži. Narodil se 10. března 1892 v Le Havre ve Francii, většinu života strávil ve Francii a stal se klíčovou postavou tamní scény klasické hudby. Honeggerův kompoziční styl je známý spojením francouzské průzračnosti a německé struktury, často obsahuje modernistické prvky a zároveň si zachovává lyrické cítění.

Armand Lanoux

Armand Lanoux se narodil 24.10.1913 v Paříži. Původním povoláním učitel, později novinář a rozhlasový pracovník, vydal několik básnických sbírek ovlivněných proudem surrealismu: proslul však zejména jako prozaik. Lanouxovy detektivní příběhy vznikaly ve čtyřicátých letech, ještě za války. Po válce publikuje Lanoux velmi mnoho, za dvacet let napsal kromě esejistických prací asi dvacet románů. Z jeho knih jsme si v českém překladu až dosud mohli přečíst Majora Watrina, Setkání v Bruggách, Když nastává odliv. A. Lanoux byl odměněn za svá díla četnými literárními cenami: r. 1948 získal Prix du roman populiste, r. 1953 Prix Apollinaire a Grand Prix du Roman de la Société des Gens de Lettres, r. 1956 Prix interallié a v roce 1963 Goncourtovu cenu. Zemřel 23.března 1983 Champs-sur-Marne.

Antonín Novotný

Narozen 15.5.1891 v Praze, zemřel 28.2.1978 v Rochesteru . PhDr., kulturní a umělecký historik, publikace o staré Praze.

Antonín Nestával

Narozen 22.11.1922, zemřel 27.9.1985. Kuchař, gastronomický odborník, kuchařské knihy.

Antonín Kratochvíl

V letech 1973-1977 vydal třísvazkové dílo Žaluji, v němž zdokumentoval zvůli a nezákonosti páchané československou justicí a represívními složkami ve službách komunistického režimu. Jde o jedno ze stěžejních děl v této oblasti. Po roce 1989 zůstal v Mnichově, ale dojíždí přednášet na universitu v Plzni a Brně.

Antonín Jedlička

Antonín Jedlička vystupující také pod uměleckým pseudonymem Strýček Jedlička byl český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor a zvláštní dětský herecký idol. Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí, jeho první dětská role byl Skokánek v Lišce Bystroušce v Národním divadle. Později následovaly dětské role ve Vinohradském divadle. Jako "strýček" začal v roce 1948 s divadélkem strýčka Jedličky. Jednalo se o hravého a tvořivého člověka, který uměl nejen zpívat, ale také napodobovat tisíce různých zvuků pocházejících jak z přírody, tak i mimo ni. Mnozí lidé ani netuší, že právě Antonín Jedlička natočil snad tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech – jeden příklad za všechny ostatní: hrozné mlaskání legendární masožravé byliny Adély ve filmu Adéla ještě nevečeřela je právě hlas Antonína Jedličky. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem, byl nositelem Řádu dětského úsměvu a laureátem Haškovy Lipnice. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Anna Tučková

Narozena 1923 v Brně, zemřela 1. 11. 2012. Promovaná novinářka, redaktorka, politické publikace.

Andrew Hall

Andrej Sládkovič

Andrej Sládkovič, vlastním jménem Andrej Braxatoris , byl slovenský evangelický farář, básník, literární kritik, publicista a překladatel. Ve starší české literatuře je uváděn jako Ondřej Sládkovič. Pocházel z rodiny učitele Ondřeje Braxatorise a Terezie, rozené Bartolomeidesové. Vzdělání získal v letech 1826 – 1830 v Krupině, v letech 1830 – 1831 se zdokonaloval v maďarštině v Perőcsény, v letech 1831 – 1832 navštěvoval piaristické gymnázium v Krupině, v letech 1832 – 1840 pokračoval ve studiu na Evangelickém lyceu v Banské Štiavnici, v letech 1840 – 1842 navštěvoval Evangelické lyceum v Bratislavě a nakonec v letech 1843 – 1844 studoval teologii na univerzitě v Halle. V roce 1847 byl vysvěcený na kněze a začal působit jako evangelický farář v Hrochoti. Od roku 1856 až do smrti působil jako farář v Radvani nad Hronom. Na Slovenském národním shromáždění, které se konalo ve dnech 6.–7. června 1861 v Turčianském Svätém Martině a na kterém bylo přijato Memorandum národa slovenského, byl zapisovatelem. Byl zakládajícím členem Matice slovenské. Jeho syn, Martin Miloš Braxatoris také evangelický farář, byl známý básník, redaktor a překladatel. Jeho vnukem byl libretista a textař Pavol Braxatoris, spoluzakladatel slovenské operety a známý spoluautor operet s Gejzou Dusíkem jako např. Modrá ruža, Pod cudzou vlajkou a jiných. z francouzsštiny z ruštiny z němčiny

André Laurie

André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.

Ali Hazelwood

Neurovědkyně a spisovatelka.

Alexander Gordon Smith

Britský spisovatel a vydavatel. Autor knih pro děti a mládež, populárně-naučných knih a thrillerů.

Alessandro Baricco

Alessandro Baricco , populární italský romanopisec, dramatik, kritik, novinář a esejista. Jako spisovatel debutoval v roce 1991 románem Castelli di rabbia. Román Hedvábí byl v roce 2007 zfilmován, hlavní role obsadili Keira Knightleyová a Michael Pitt.

Alan Carter

Psycholog, novinář a dokumentarista, autor záhadologické literatury.

Agnetha & Anni-Frid Björn & Benny

Björn Ulvaeus a Benny Andersson spolu s Agnethou Fältskogovou a Anni-Frid Lyngstadovou tvoří švédskou popovou skupinu ABBA, jednu z nejúspěšnějších skupin v historii populární hudby. Skupina vznikla ve Stockholmu v roce 1972 a rychle se proslavila po vítězství v soutěži Eurovize v roce 1974 s hitem "Waterloo". Toto vítězství je katapultovalo mezi mezinárodní hvězdy. Hudba skupiny ABBA se vyznačuje chytlavými melodiemi, složitými harmoniemi a charakteristickými vokály Agnethy a Fridy. Vydali řadu hitových alb včetně "Ring Ring", "Waterloo" a "ABBA", která obsahují některé z jejich nejikoničtějších písní. Skupina svými inovativními produkčními technikami a využíváním nahrávacích technologií předběhla svou dobu a přispěla tak ke svému zvuku, který je dodnes vlivný a široce uznávaný. Přestože se skupina ABBA v roce 1982 rozpadla, její odkaz přetrvává a její hudba si stále získává nové fanoušky díky různým revivalům, včetně muzikálů jako "Mamma Mia!", a vydávání nového materiálu i desítky let po jejich největší popularitě.

Adele Parks

Adele Parksová po štúdiu anglického jazyka a literatúry pracovala v oblasti reklamy. Roku 2010 dostala čestný doktorát literatúry na Teeside University. Prvý román vydala roku 2010 a ešte v tom roku ju Evening Standard zaradil do londýnskeho rebríčka Dvadsať tvárí, ktoré si treba všímať. V Británii sa predalo jeden a pol milióna výtlačkov jej diel a preložili ich do 25 jazykov.

AC/DC

AC/DC je kultovní australská rocková skupina, kterou založili bratři Malcolm a Angus Youngovi v Sydney v roce 1973. Jejich hudba se vyznačuje hardrockovým/bluesrockovým zvukem a jsou považováni za průkopníky heavy metalu, ačkoli svou hudbu vždy označovali jednoduše jako "rock and roll". AC/DC prošel několika změnami v sestavě, než v roce 1975 vydal své první album "High Voltage". Kariéru kapely poznamenal úspěch alb "Highway to Hell" v roce 1979 a "Back in Black" v roce 1980, přičemž druhé jmenované album bylo poctou jejich bývalému zpěvákovi Bonu Scottovi, který v tom roce zemřel a nahradil ho Brian Johnson. "Back in Black" se stalo jedním z nejprodávanějších alb všech dob. Legendární jsou živá vystoupení kapely, která zachycují jejich syrovou energii a elektrizující pódiovou přítomnost, jež byla dále zvěčněna na živém albu "Live" vydaném v roce 1992. AC/DC Díky své neutuchající popularitě se kapela stala jednou z nejvýdělečnějších kapel všech dob a její kariéra trvá již více než čtyři desetiletí a zahrnuje řadu ocenění a vyznamenání. Jejich vliv na rockovou hudbu je nepopiratelný a jejich odkaz stále inspiruje nové generace hudebníků i fanoušků.

A. E Hartink

Nizozemský specialista na střelné zbraně a střelivo.

Zuzana Peterová

Narozena 25. 10. 1950 v Praze. PhDr., žurnalistka, psychoterapeutka, spisovatelka, autorka knihy Vzpomínky na O. Pavla, rozhovory s V. Fischlem.

Zdenka Pudilová

Práce z oboru ručních prací.

Zdeněk Vojtěch Peukert

Zdeněk Vojtěch Peukert byl český spisovatel detektivních a dobrodružných knih, většinou publikovaných pod pseudonymy. Pracoval jako novinář a byl také československým reprezentantem a později trenérem v pistolových sportovních disciplínách. Psal detektivní a dobrodružnou literaturu pod mnoha pseudonymy . Pod vlastním jménem psal pohádky, romány a novely pro mládež. V některých svých knihách se vydával pod vlastním jménem za jejich překladatele.

Zdeněk Vavřík

Zdeněk Vavřík byl český knihovník, básník, prozaik a dramatik, rovněž autor knih pro děti a mládež. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích. Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin. Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku. V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie, napsaná pod vlivem teorie čisté poezie Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci . Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež, založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku, vycházejícím v letech 1940–1942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.

Zdeněk Stříbrný

Prof. PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc., dr. h. c. University of Leicester byl český vysokoškolský učitel, bývalý emeritní profesor anglické literatury, přednášející na FF UK v Praze. K jeho publikacím patří mimo jiné Shakespearovy historické hry , Shakespeare , Shakespearovi předchůdci , The Genesis of Double Time in Pre-Shakespearean and Shakespearean Drama , Dějiny anglické literatury , Shakespeare and Eastern Europe , Proud času , The Whirligig of Time . Spolupracoval na publikaci Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales . Je členem redakční rady Litteraria Pragensia a akademických sdružení Czech Modern Language Association , Deutsche Shakespeare Gesellschaft , International Shakespeare Association, ESSE. Primárně se věnuje především dílu Williama Shakespeara. Zdroje: a) https://www.ff.cuni.cz/2014/12/zemrel-predni-cesky-anglista-prof-zdenek-stribrny/ b) http://ualk.ff.cuni.cz/staff/zdenek-stribrny c) aleph.nkp.cz

Zdeněk Schmied

Mgr., právník, práce z pracovněprávní legislativy.

Zdeněk Pokorný

Narozen 27.2.1947 v Brně,zemřel 5.12.2007 tamtéž. RNDR., CSc., astronom, práce z oboru.

Zdeněk Pavlis

Zdeněk Pavlis pracuje už přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip, dvanáct let je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Se sportem procestoval polovinu zeměkoule, zúčastnil se osmi evropských a pěti světových fotbalových šampionátů, pěti olympijských her, stejně jako mistrovství světa a Evropy v krasobruslení, stolním tenise, vzpírání, atletice i dalších významných sportovních podniků. V poslední době se věnuje převážně fotbalu. Z jeho předchozích knih stojí za připomenutí publikace z produkce nakladatelství XYZ Králové fotbalu a Klub ligových kanonýrů, které jsou věnovány největším postavám českého, resp. československého fotbalu, či třeba spoluautorství na knize Petra Čtvrtníčka Krev, pot a skluzy o největší korupční aféře v českém fotbale, nebo publikací o olympijských hrách a fotbalových šampionátech či největších postavách českého sportu.

Zdeněk Hlavsa

Narozen 6.6.1926 v Horní Bříze, zemřel 23.4.1998. Lingvista, bohemista, literatura z oboru.

Zbyněk Vybíral

Zbyněk Vybíral je českým psychologem a pedagogem Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kterou v letech 2005–2017 rovněž vedl. Po vědecké stránce se zabývá psychoterapií, slovní komunikací a kritickou psychologií. Zbyněk Vybíral vyučuje zejména v oblastech psychoterapie, kritické psychologie, základní i aplikované sociální psychologie a poradenské psychologie . Kromě toho v letech 2002 až 2010 koordinoval českou část mezinárodního projektu e-learningového vzdělávání v teorii psychoterapie SEPTIMUS a zabýval se výzkumy v oblasti internetové komunikace. Zbyněk Vybíral kromě toho kriticky vystupuje proti porušování etického kodexu psychology a psychoterapeuty, je členem Society for Psychotherapy Research. Zasluhuje se také o popularizaci psychologie v České republice, kromě publikace popularizačních knih spolupracuje např. s nakladatelstvím Nová beseda, do jehož edice Co je nového přispěl svým titulem Co je nového v psychologii. Kromě toho působil mezi roky 1990–2006 jako šéfredaktor a později i jako vydavatel časopisu pro psychoterapii Konfrontace, v letech 2007–2010 byl šéfredaktorem časopisu Psychoterapie, nyní je v jeho redakční radě. Píše i prózu.

Yvonne Lindsay

Novozélandská autorka milostných příběhů.

Will MacKhiboney

Will Fowler

Will Fowler pracuje jako novinář a publicista od roku 1972. Soustředí se na operace speciálních jednotek, problematiku přežití v přírodě a dějiny vojenství. V letech 1983-1990 pracoval jako redaktor časopisu Defence britské armády. Je autorem více než 15 knižních titulů, k jeho dílům patří například: Operation Barras: the SAS Rescue Mission, Sierra Leone , SAS: Behind Enemy Lines . Ve válce v Perském zálivu sloužil u britské 7. tankové brigády. Žije v Hampshiru, v Anglii.

Vratislav Vaníček

Vratislav Vaníček je český historik působící na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT v Praze. Odborně se zabývá především raně a vrcholně středověkými dějinami českých zemí. Vratislav Vaníček vystudoval střední školu v Pardubicích a poté v letech 1966-1971 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archivnictví a pomocné vědy historické. Po absolvování vojenské služby působil od roku 1973 jako odborný redaktor Encyklopedického institutu ČSAV. V roce 1979 obhájil rigorózní práci na katedře archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako redaktor a člen redakční rady časopisu Dějiny a současnost. V roce 1992 se stal odborným asistentem na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT kde působí dodnes. V letech 1992-2003 zároveň působil jako vedoucí této katedry. V roce 2005 získal titul Ph.D. na katedře historie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Vojta Beneš

Vojta Beneš byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl bratrem prezidenta Edvarda Beneše a Václava Beneše. Vojta Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako syn rolníka Matěje Beneše a jeho manželky Anny Petronily, roz. Benešové . Maturoval na učitelském ústavu v Praze. V období let 1897–1908 byl pedagogem na obecné škole v Čakovicích, od roku 1908 učil na měšťanské škole v Brandýse nad Labem. V letech 1911–1914 pracoval na českých krajanských školách v USA. Krátce před začátkem první světové války se vrátil do vlasti. V létě roku 1915 ale opět odjel do USA. Zapojil se do československého odboje a agitoval ve prospěch zahraničního exilu mezi krajany. Do Československa se vrátil roku 1919. V roce 1920 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. V letech 1919–1920 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Brandýse nad Labem, v období let 1920–1922 byl okresním školním inspektorem v Praze a od roku 1922 do roku 1925 zemským školním inspektorem v Čechách. Působil jako místopředseda Československé obce legionářské. Byl též předsedou Zemského ústředí péče o mládež v Čechách a funkcionářem Svazu československého učitelstva, přičemž v letech 1928–1932 byl jeho předsedou. Angažoval se v přípravě reformy československého školství. Vydal četné odborné studie na téma organizace učitelské práce. Členem sociální demokracie byl od roku 1897, v rámci sociální demokracie vydával měsíčník Červánky. Plně se zapojil do politiky po vzniku Československa. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senát...

Vlastimil Fiala

Vlastimil Fiala byl český historik umění, výtvarný kritik, malíř a překladatel z francouzštiny. Věnoval se také psaní poesie. Absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě a Školu uměleckých řemesel v Brně a do roku 1945 byl malíř a grafik ve svobodném povolání. V letech 1945–1949 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň působil jako asistent na tamní Pedagogické fakultě. 1949–1950 byl pracovníkem Čs. státního filmu, pak ve svobodném povolání. Od roku 1952 byl vedoucím redaktorem měsíčníku Výtvarné umění, od roku 1955 do roku 1965 šéfredaktorem a ředitelem nakladatelství SŠSVU , 1966–1967 redaktorem časopisu Kulturní tvorba. Byl členem SVU Aleš v Brně a tvůrčí skupiny Radar. Od roku 1967 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, 1968 jako ředitel odboru umění na MKI, po srpnu 1968 propuštěn. V letech 1975–1979 pracoval v propagaci podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Za normalizace se živil překlady z francouzštiny, které vydával pod cizími jmény nebo pod jménem manželky. Je autorem katalogových textů k výstavám Ludvíka Kuby, Arnošta Paderlíka, Arnošta Folprechta, Františka Jiroudka. Jako historik umění se specializoval na francouzské umění druhé poloviny devatenáctého století, například tvorbu impresionistů nebo Henriho de Toulouse-Laurec. Jako překladatel je podepsán mj. pod překlady děl Alexandra Dumase staršího.

Vladislav Forejt-Alan

Vladislav Forejt, známý též pod jménem Vladislav Forejt-Alan byl český cestovatel a novinář. Vladislav Forejt absolvoval obchodní akademii v Karlíně. V roce 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády a bojoval v první světové válce. Po skončení války se rozhodl odjet do Spojených států za svým strýcem, ale vzhledem k potížím se získáním vstupního víza nakonec v roce 1920 odjel do Buenos Aires. Při neptunově křtu při překročení rovníku v roce 1920 získal jméno Alan, které pak nadále používal. Poté cestoval po zemích Jižní a Střední Ameriky a nakonec odjel do Chicaga, kde získal práci jako dělník v továrně Western Electric Company. Jižní Ameriku navštívil Forejt dlouhodobě celkem třikrát. O svých cestách napsal řadu knih, ve kterých se věnoval životu českých vystěhovalců do Jižní Ameriky. S Bohumilem Pospíšilem uskutečnil dálkovou jízdu českým autem Walter-Junior z Prahy do Britského Iráku a Saúdské Arábie. O této jízdě napsal knihu Za karavanou mrtvých. V pražském povstání v květnu 1945 se aktivně zúčastnil protiněmeckých bojů a utrpěl těžké zranění. Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939. V roce 1947 vykonal svou poslední, čtvrtou cestu do Ameriky, a to do Spojených států. Po návratu odmítl vstoupit do KSČ a měl zákaz publikační činnosti až do konce svého života. Žil střídavě v Dobřichovicích a na chalupě v Krkonoších. Byl znám jako zázračný bylinkář. Zemřel ve věku 77 let v Praze na srdeční infarkt.

Vladimíra Gebhartová

* 4.ledna 1931, vystudovala knihovnictví, češtinu a literární vědu na Karlově Univerzitě v Praze,kritikou a historií literatury pro děti a mládež se zabývá od studentských let. Učila na malotřídce, na filosofické fakultě, i na fakultě pedagogické, kde působí externě dodnes. Od roku 1973 do roku 1986 řídila časopis pro děti Sluníčko. Sestavila řadu čítanek pro základní i zvláštní a speciální školy, uspořádala výbor z české poezie pro děti od obrození po dnešek "Voňavá jablíčka", výbor z díla Mileny Lukešové" Aby oslíci měli kde spát", výbor z díla Václava Čtvrtka "Pohádkový rok". Je autorkou přehledné učebnice "Literatura pro děti" a literárního atlasu "Tvůrci dětské knihy", spoluautorkou prvního českého kurikula "Rok v mateřské škole".

Vladimír Müller

Vladimír Müller byl český publicista a spisovatel. Vladimír Müller se narodil 8. srpna 1904 v Praze. Vystudoval dějiny moderních literatur na Filozofické fakultě Karlovy university. Přátelil se s Voskovcem a Werichem, v premiéře jejich Vest Pocket Revue 19. dubna 1927 hrál fotografa Blažeje Josseka. V letech 1930–1931 byl odpovědným redaktorem časopisu Jas , 1930–1935 přispíval do kulturní rubriky Národních listů. V období 1936–1943 zaměstnancem Čs. Rozhlasu . Svůj první román Žebrák s erbem vydal v roce 1941. Historickým románům z doby Rudolfa II. a životopisům osobností se věnoval zhruba do roku 1949, opět se k nim vrací v závěru života. Po osvobození prochází různými funkcemi a v letech 1948–58 se stává vedoucím dokumentačního oddělení kulturního nakladatelství Dilia. Svobodné povolání vykonával od roku 1958. Vladimír Müller zemřel 2. října 1977 v Praze. Vladimír Müller je též autorem překladů, doslovů, rozhlasových her a úprav textů pro rozhlas a pro knižní vydání. Opera Maxmiliána Hájka Rožmberští rybníkáři z roku 1956 je zhudebněním divadelní hry Rybníkář Kuba.

Vladimír Kott

Narozen 1.7.1910. Ing., dr., publikace a redakční práce z oboru ovocnictví.

Vladimír Javorek

Celé generace entomologů, především těch, kteří se zabývají brouky, získávaly první informace z knížek, jež napsal a zároveň i ilustroval Vladimír Javorek. Tato osobnost se velkou měrou zasloužila o popularizaci výzkumu hmyzu v celém někdejším Československu. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem 18. května 1914 manželům Františkovi a Štěpánce Javorkovým, jeho tatínek byl mistr stolař. V průběhu let 1929-33 vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde obdržel vysvědčení učitelské dospělosti a začal učit v obecné škole ve Všechovicích. Po dvouleté praxi složil s vyznamenáním požadované zkoušky a 25. listopadu 1935 dostal vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Krátce učil také v Býškovicích, během války pracoval ve škole v Osíčku a po jejím skončení v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1941 a 1942 s vynikajícím prospěchem složil státní zkoušky pro měšťanské školy na obory přírodopis, chemie, fyzika a matematika. Ve Všechovicích se seznámil se svoji životní láskou Marií Marákovou, která na této škole rovněž učila. Vzali se 2. srpna 1938. V následujícím roce se jim narodila dcera, která však tři dny po porodu zemřela. Za tři roky 25. května 1941 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1943 do jejich rodiny přibyl ještě Jaroslav. Po únoru 1948 jako aktivní člen Sokola neprožíval zrovna lehké období. Komunisté členům této organizace nemohli zapomenout jejich odvážný demonstrativní odpor, který novému režimu projevili během XI. všesokolského sletu v Praze. Navíc odmítl nabídku vstupu do strany a vše završilo nepravdivé udání žáků ze třídy, kterou ani neučil. Za trest byl poslán učit na Slovácko do Velkého Ořechova. Po prošetření se mu dostalo satisfakce a mohl se do Bystřice vrátit. Ovšem sám si raději vybral Vizovice, kde od roku 1949 na měšťanské škole a posléze, od roku 1954, na tehdejší obdobě gymnázia učil biologii, fyziku a hudební výchovu. Neměl aprobaci pro střední školy, a když na něj pak vedení školy a krajští inspektoři apelovali, ...

Vladimír Helfert

Vladimír Helfert byl český muzikolog, pedagog, organizátor a dirigent. Od roku 1919 žil v Brně, kde na Masarykově univerzitě založil oddělení hudební vědy. Po maturitě, kterou složil na smíchovském reálném gymnáziu v roce 1904, studoval na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky také strávil na univerzitě v Berlíně, kde se učil od předních muzikologů té doby. Po svých studiích působil na české univerzitě v Praze, kde se setkal se Zdeňkem Nejedlým, svým pozdějším švagrem. Nejedlý jej, podobně jako řadu českých muzikologů, silně ovlivnil. Helfert byl propagátorem díla Bedřicha Smetany. Po svém příchodu do Brna zde jako první uvedl a sám řídil kompletní symfonický cyklus Má vlast. Jako zastánce progresivního směru zpočátku odmítal hudbu Leoše Janáčka jako příliš "naturalistickou", později svůj postoj přehodnotil. Helfert ve své korespondenci ze 30. let 20. stol. se Zdeňkem Nejedlým formuloval svou myšlenku o zavedení předmětu hudební výchovy do základního školství. Vychoval novou generaci brněnských hudebních vědců . V letech 1935–1936 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Za druhé světové války byl vězněn. Zemřel v důsledku podlomeného zdraví krátce po skončení války, 18. května 1945, v terezínské karanténní stanici následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Narodil se jako syn Zdeňka Helferta, správce velkostatku v Plánici a inspektora bechyňského panství. Jeho dědečkem byl historik a politik Josef Alexander Helfert a pradědečkem právník a etnograf Josef Helfert. Babička Vilemína Helfertová byla sestrou Jindřicha Fügnera. Jeho bratr Jaroslav byl ředitelem Moravského zemského muzea, sestra Alexandra byla manželkou Rudolfa Jedličky, zakladatele Jedličkova ústavu. Jeho švagry byli hudební vědec a politik Zdeněk Nejedlý a architekt Rudolf Stockar. Dcera Renata se provdala za Josef...

Vladimír Barták

Narozen 25. 7. 1921 v Praze, zemřel 1990. MUDr., CSc., sexuolog.

Vladimír Antonín

Narozen 4.7. 1955 v Brně. RNDr., CSc. Mykolog, práce a překlady z oboru.