Výpis všech autorů

Miroslav Šnajdr

Narozen 7.12.1961 v Olomouci. Mgr., Malíř, kreslíř. Vedle výtvarné činnosti se od mládí zabývá historií letectví se zaměřením na období II. světové války. K této problematice vydal od roku 1991 na dvacet knižních titulů. V letech 1977–1981 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor knižní a užitá grafika a v letech 1981–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika. Od roku 1985 je zaměstnán jako speciální pedagog a učitel. Samostatně vystavuje od roku 1983 . Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1984 . Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních soukromých sbírek zastoupena ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a ve sbírce akciové společnosti Královopolská, Brno. V letech 1990–2002 byl členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně a od roku 1991 je členem Spolku olomouckých výtvarníků. Žije a působí v Olomouci. Se základními řemeslnými znalostmi se seznámil už v dětství u svého dědečka a otce, malířů Františka a Miroslava Šnajdra st. S vlastní výtvarnou činností započal přibližně už ve dvanácti letech, kdy začal – inspirován zahraničními časopisy a četbou mayovek – kreslit do školních sešitů komiksové příběhy. Během studií na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně se zajímal o knižní ilustraci. Po skončení studia se vrátil zpět do Olomouce a v jeho tvorbě lze vedle doznívání zájmu o ilustrační tvorbu vysledovat už od konce 70. let jednoznačný příklon k vypjaté, expresivním rukopisem ztvárněné figuraci. V roce 1982 si vytvořil svoji techniku mačkaných reliéfů a později vrstvených reliéfů, v nichž výchozí figurální téma postupně opouštěl ve prospěch emocionálního účinku vlastního procesuálního vzniku díla s akcentem na to, že do papírové hmoty lze vcelku bezprostředně otisknout své momentální psychofyzické rozpoložení...

Mireille Mathieu

Mireille Mathieu je slavná francouzská zpěvačka, známá svým silným a čistým sopránem. Narodila se 22. července 1946 v Avignonu ve Francii a proslavila se v 60. letech 20. století po účasti v talentové soutěži, která odstartovala její kariéru. Mathieu vydala během své kariéry řadu alb a stala se jednou z nejoblíbenějších a nejtrvalejších francouzských zpěvaček. Často je přirovnávána k Edith Piaf a bývá označována jako "Avignonský vrabčák", což je pocta Piafině přezdívce "Vrabčák". Repertoár Mathieu zahrnuje širokou škálu žánrů, od francouzských šansonů po pop music, a zpívá v několika jazycích. Díky svému mezinárodnímu ohlasu vystupuje na různých prestižních místech po celém světě. Díky své více než pět desítek let trvající kariéře se Mireille Mathieu stala ikonou francouzské hudby a kultury, která okouzluje publikum svými vášnivými vystoupeními a oddaností svému řemeslu.

Miloslav Novotný

Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel. Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku a češtinu a němčinu na FF UK . 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu. Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské , zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové . Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně vý...

Miloš Nesvadba

Miloš Nesvadba byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim. Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla . V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014. Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna . Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva. Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a př...

Miloš Anděra

RNDr. Miloš Anděra, CSc. je český zoolog, ochránce přírody, ekolog, pedagog, vědecký kurátor zoologických sbírek, spisovatel-publicista, dlouholetý pracovník zoologického oddělení Národního muzea v Praze, v letech 1988 až 2002 vedoucí tohoto oddělení, autor mnoha desítek vědeckých i populárně-naučných statí a publikací. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí za dlouholetý výzkum v oblasti zoologie a především za vynikající popularizaci vědy a ochrany přírody.

Milena Holcová

Dlouhá léta žila v Brně, nyní žije v Praze. Popírá přívlastky spisovatelka a cestovatelka, přestože projela skoro celý svět a napsala již devět knih. Pobývala mezi mongolskými pastevci, africkými Masaji, zambijskými venkovany, islandskými farmáři, americkou střední vrstvou, laponskými intelektuály, afgánskými táliby, poznala orinocké a mexické indiány, domorodce v Laosu i venkovany na Kubě… Cestování chápe jako životní filosofii a styl, který upřednostňuje svobodu a zajímavost před bezpečím. Věří, že celý svět se dá objevit v jedné vesnici, jde jen o to umět se dívat a naslouchat. Přestože byla pozvána do mnoha „klubů cestovatelů“, členství odmítá, protože nechce patřit k sortě výkonostních cestovatelů.kteří byli nejvýš, nejdál, tam kde ještě žádný běloch nebyl… V prvenství nenachází nic smysluplného, popisy podobných zážitků jí připadají zoufale nudné. Podle vlastních slov cestuje, aby si potvrdila nebo vyvrátila některé soukromé hypotézy, které pak čtenářům nabízí, ale nevnucuje.

Milan Svoboda

Milan Svoboda je český jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog. Je autorem mnoha desítek vlastních skladeb, aranžmá a řady hudebních doprovodů k divadelním inscenacím. Nahrál 25 alb a řadu drobnějších nahrávek. V roce 1977 si vzal herečku Janu Paulovou, s níž má dvě dcery. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, studoval Muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a skladbu na Akademii múzických umění v Praze a na Berklee College of Music. V letech 1977–1978 hrál v Energitu Luboše Andršta, viz LP Piknik . V 90' letech vedl jazzový orchestr Contraband. Je také autorem hudby k muzikálu Pěna dní, podle novely Borise Viana. Ve svojí hudební kariéře spolupracoval se známými jmény jako například James Moody, Tony Lakatos, Aaron Scott, Phil Wilson, Maria Schneider, Jerry Bergonzi, Greg Badolato, Sonny Costanzo, Victor Mendoza, Ed Partyka, Zbigniew Namysłowski, Jarek Smietana, Jan Ptazsyn Wroblevski, Jiří Stivín, Sigi Finkel ad. Od roku 2010 také vystupuje v roli dirigenta v Divadle Járy Cimrmana ve hře Cimrman v říši hudby. Oficiální záznam této hry, kde byl Milan Svoboda jako dirigent obsazen, vznikl v roce 2016 v Tanvaldu k příležitosti oslav 50 let Divadla Járy Cimrmana. Záznam je dostupný k dispozici na internetu.

Milan Macho

Milan Macho je český spisovatel, publicista a novinář. Vystudoval novinařinu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze , kde v postgraduálním studiu získal i titul doktora filozofie . Od 1. března 1968 byl sportovním redaktorem Svobodného slova, v letech 1973 až 1989 redaktorem sportovního časopisu Stadión a od roku 1990 jeho šéfredaktorem. Po roce 1990 se stal předsedou Klubu sportovních novinářů a místopředsedou Syndikátu novinářů. Od roku 1993 pracoval jako sportovní redaktor Mladé fronty Dnes, v roce 1999 spoluzakládal fotbalový magazín Hattrick a byl jeho prvním šéfredaktorem. V současnosti je na volné noze a věnuje se hlavně psaní knih se sportovní, převážně fotbalovou tematikou. V roce 2012 obdržel Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu.

Miki Ryvola

Miki Ryvola, vlastním jménem Mirko Ryvola je český trampský písničkář, zpěvák a kytarista. Narodil se 7 let po svém bratrovi Wabim, se kterým hrál dlouho v trampské skupině Hoboes. Během společného působení složil a nazpíval mnoho písní, které jsou dnes klasikou u táboráků – například Bedna vod whisky, Bál v lapáku, Pane bože vod tý lásky zachraň nás, Mrtvej vlak a mnoho dalších. V současné době vystupuje buď sám nebo s členy skupiny Nezmaři. Dne 18. září 2012 obdržel Cenu města Kladna.

Michaela Klevisová

Michaela Klevisová je česká spisovatelka, novinářka, překladatelka a scenáristka. Dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Vyrůstala v novinářském prostředí, její matka byla novinářka, psala do Hospodářských novin o umění a přispívala také do různých kulturních rubrik. Na Univerzitě Karlově vystudovala žurnalistiku, které se od roku 1997 profesně věnuje. Píše do časopisu Cosmopolitan, kde má na starosti rubriku knižních novinek. Dříve tvořila články o umění pro magazín Hospodářských novin IN a cestovatelské reportáže pro magazín Travel Digest. V roce 2008 spolupracovala na několika scénářích pro seriál Ulice. Dvakrát získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu. Toto ocenění získala poprvé za svou knižní prvotinu Kroky vraha již ve 32 letech, a stala se tak nejmladší držitelkou tohoto ocenění. Zapojila se také do projektu Praha Noir, který si v České republice objednalo newyorské nakladatelství Akashic Books. Publikovala zde povídku společně s dalšími 13 českými autory. Tento projekt autorce pomohl, stoupla její popularita, a zvedla se tak i poptávka po jejich knihách. Velkým koníčkem je pro ni cestování, cestami se následně inspiruje i při psaní. Často pobývá v Holandsku, což je patrné i z její tvorby. Klevisová miluje kočky a koně, což jsou motivy, které se často objevují v jejich knihách. Kritici její dílo řadí k detektivkám anglického stylu, ve kterých je narušen řád do té doby fungující komunity a je třeba jej obnovit. Případ vyšetřuje policie, je zasazen do věrohodného a dobře popsaného současného českého prostředí a velký důraz se v něm klade na psychologické vykreslení postav a společenské pozadí příběhu. Hlavním hrdinou jejich detektivních románů je Josef Bergman, starší pán klidné povahy, který vše řeší s rozvahou. Nejdůležitější jsou pro autorku detailní popisy postav, jedná se o určité „utváření mozaiky z příběhů jednotlivých postav“, zločin v jejich příbězích tvoří jen jakousi kos...

Michaela Dvořáková

Narozena 29.5.1968 v Praze. Ing., asistentka na Katedře občanské výchovy UK, práce ze sociologie, občanské výchovy a filozofie, též metodické m,ateriály pro výuku prvouky na ZŠ.

Maurice Ravel

Maurice Ravel byl francouzský skladatel, klavírista a dirigent, často spojovaný s impresionismem spolu se svým současníkem Claudem Debussym, ačkoli sám Ravel si toto označení nepřál. Narodil se 7. března 1875 ve francouzském Ciboure a proslul bohatě strukturovanými skladbami, v nichž se snoubí modernismus a citlivost s francouzskými tradicemi konce 19. století. Ravelova hudba se vyznačuje pečlivým přístupem k orchestraci a novátorským harmonickým jazykem.

Matěj Anastasia Šimáček

Matěj Anastasia Šimáček , vystupoval také pod pseudonymem Martin Havel, byl český úředník, novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, matka mu zemřela po narození, otec ve čtyřech letech; vychovávala ho babička a teta. Nejdříve absolvoval českou reálku a na technice vystudoval chemii. V letech 1881–1884 pracoval jako úředník , chemik v cukrovaru. Když se vrátil do Prahy, ujal se z pověření svého strýce, nakladatele Františka Šimáčka, redakce Světozoru , Zvonu , a od roku 1903 byl divadelním referentem v Národní politice. Psal i do časopisu Květy. Dne 4. května 1886 se v Hoříně oženil s Marií Trojanovou , dcerou rolníka z Brozánek. Manželé Šimáčkovi měli dvě děti. Dcera Milada se provdala za nakladatele Bohuslava Šimáčka , její syn byl spisovatel Radovan Šimáček. Syn Matěje Anastasia Šimáčka Vladimír Šimáček byl hercem. Po smrti první manželky se v roce 1906 oženil s vdovou Augustou Polívkovou, rozenou Boryštavskou . Je pohřben na pražských Olšanech. Někdy je jeho jméno psáno Matěj Anastazia Šimáček nebo Matěj Anastásia Šimáček. Druhé křestní jméno měl po matce Anastasii Šimáčkové, rozené Prettnerové. Svoji literární dráhu započal básněmi a povídkami. Čerpal z jemu známého prostředí, cukrovarů. Pak začal psát i romány, rozebíral prostředí pražských měšťanských kruhů, jeho romány patří do společensko-psychologických prací. V dramatické tvorbě patřil mezi průkopníky realismu na divadle, včetně zakomponování poznatků ze zmíněného cukrovaru. Výjevy bídy a utrpení nemocných dělníků byly na scéně velice nezvyklé. Nicméně hlavní jeho pozornost patřila novinám a časopisům. V letech 1907–1912 byly vydány Sebrané spisy Šimáčkovy o dvaceti svazcích....

Marta Voleská

Narozena 12. 12. 1905 v Praze, zemřela 26. 7. 1985 tamtéž. Autorka veršů k obrázkovým knížkám pro děti, zejména knih o Kulihráškovi.

Markéta Šichtařová

Markéta Šichtařová je česká ekonomka, blogerka, a autorka populárně zaměřených textů zejména z oblastí ekonomiky a finančních trhů. Spolupracuje se svým manželem Vladimírem Pikorou. Vystudovala VŠE v Praze, obory hospodářská politika a finanční trhy, absolvovala studijní pobyt v Německu. Má tři makléřské diplomy Komise pro cenné papíry a dvě státní zkoušky z angličtiny. Působila na analytických pozicích ve Volksbank CZ, kde se časem stala hlavní ekonomkou. Z pozice odešla ve svých 28 letech, aby založila vlastní analytickou a konzultační společnost Next Finance, s.r.o. Je také blogerkou na serveru iDNES.cz, který ji v letech 2011, 2015, 2017 a 2018 vyhlásil blogerkou roku. Pravidelně také odpovídá na dotazy portálu Parlamentní listy. V letech 2006 a 2007 byla součástí týmu ekonomických poradců ministra financí České republiky Vlastimila Tlustého. Poukazovala na problémy u připravované důchodové reformy a jejích případných dopadů na obyvatele. Nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani se nehlásila k podpoře žádného politického uskupení. Ve svých knihách se hlásí k politickému konzervatismu, klasickému ekonomickému liberalismu a k teorii veřejné volby. Od srpna 2019 do února 2020 radila na komerční bázi jako externí poradce hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího, stala se garantem programu hnutí pro oblast rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí. Podle kritiky serveru Manipulátoři.cz k říjnu 2020 publikovala mimo jiné na dezinformačním webu AC24. Je vdaná za ekonoma Vladimíra Pikoru. Mají spolu šest dětí, z  všechny se narodily doma.

Marina Ivanovna Cvetajeva

Marina Ivanovna Cvetajeva byla ruská básnířka, překladatelka a esejistka. Autorka psychologických básnických skladeb, poezie vzdoru a samoty i milostné lyriky. V roce 1919 emigrovala do Francie, kde zůstala až do začátku druhé světové války, pouze v letech 1922-25 žila v Praze a jejím okolí. Začínala jako autorka symbolistické poezie, počátkem dvacátých let pak vynikla v žánru expresionistické lyrické skladby, v níž uplatnila formu exaltovaného citového monologu. Její básně esteticky korespondují s akméismem a futurismem, hojně využívala impulsy z lidové slovesnosti. Psala též lyrickou autobiografickou prózu, dramata a literární eseje a úvahy o ruské kultuře a umění. Dva roky po návratu do Sovětského svazu spáchala sebevraždu.

Marie-José Maury

Autorka a ilustrátorka dětských knížek .

Marie Erhartová

Narozena 12.10.1937 v Sedlci, okr. České Budějovice. Učitelka mateřské školy, spolu s manželem se věnuje fotografování, zejm. hub a kulturních a přírodních památek jižních Čech.

Mariagrazia Villa

Italská spoluautorka kuchařek.

Marek Orko Vácha

Marek Vácha je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog, spisovatel a skaut. Slouží jako farář lechovické farnosti a farní vikář Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Na akademické půdě působí ve funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je i předsedou akademického senátu. Specializuje se na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. V roce 1976 získal přezdívku „Orko“, znamenající „Orlí oko“, od skautského vedoucího Zdeňka Papouška, kterou používá také v občanském jménu Marek „Orko“ Vácha. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Teologického vzdělání nabyl studiem v Olomouci a Bruselu. Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování. Zúčastnil se dvou expedic do Antarktidy na základnu Eco Nelson na ostrově Nelson v Jižních Shetlandách společně s Jaroslavem Pavlíčkem. Býval učitelem biologie, náboženství a etiky na Biskupském gymnáziu v Brně a na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Působí jako přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V prosinci 2010 byl poprvé zvolen předsedou Akademického senátu 3. lékařské fakulty UK. V letech 2013 a 2016 byl v této funkci potvrzen na další tříletá období. Externě rovněž vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Je zastáncem myšlenky, že celibát pro faráře, kteří jsou v terénu a vedou farnost, by měl být dobrovolný. Stal se pravidelným hostem TV Noe. Kromě desítek odborných a populárně naučných článků je autorem následujících knih vydaných nakladatelstvím Cesta v Brně: Napsal scénář a účinkoval v televizním cyklu Tančící skály , Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (TV Noe, 4...

M. Scott Peck

Americký psycholog a spisovatel.

Lubomír Tomek

Narozen 13. 7. 1926 v Bylnici u Zlína, zemřel 6. 9. 2006 v Hořovicích. Prozaik, redaktor, popularizátor literární historie, básník, autor dramatizací pro rozhlas, zejména pro děti.

Linda Goodman

Mary Alice Kemery, známá jako Linda Goodman byla známá astroložka zabývající se horoskopy, též básnířka, autorka bestselerů. Narodila se a vyrůstala v Parkersburgu ve Virginii. Začínala jako novinářka a postupně se stala velice úspěšnou spisovatelkou. Vydala knihy Hvězdná znamení, Znamení lásky, a román Gooberz, věnovaný reinkarnaci, astrologii a náboženství. Zemřela roku 1995.

Libor Pešek

Libor Pešek je uznávaný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl Antonína Dvořáka. Pešek se narodil 22. června 1933 v Praze a má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. V letech 1987-1997 působil jako šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, kde se významně zasloužil o jeho mezinárodní renomé. Jeho působení v orchestru se vyznačovalo četnými nahrávkami a turné, které se setkaly s velkým ohlasem kritiky.

Leonid Maksimovič Leonov

Leonid Maximovič Leonov byl ruský sovětský spisovatel a dramaturg, který hrál v literatuře významnou roli po více než 60 let. Jeho otec Maxim Leonidov Leonov, básník a novinář, carem i s rodinou vyhnán na Sibiř, do Archangelska. Leonidovi se zde líbilo a později se tamní kraj objevil v řadě jeho povídek a novel. V ruské občanské válce byl v armádě, nejprve jako voják, poté i jako novinář. Své literární prvotiny, zejména poezii podepisoval pseudonymem Lapoť. Po roce 1925 začal psát romány, z nichž řada byla brzy vydána v zahraničí. Mimo psaní knih se odhodlal v třicátách letech k napsání celé řady mnohdy velice úspěšných dramat. I nadále působil jako aktivní novinář, po válce psal např. o ochraně pracovního prostředí, ochraně přírody a památek, o estetice pracovních nástrojů. Jeho novely se zabývají etickými problémy Ruska mezi roky 1917 - 1941, je však nutno mít na paměti, že jeho pojetí těchto problémů je v rámci „socialistické morálky“. Celá řada jeho prací byla vydána v češtině. Po roce 1960 dostal možnost cesty po Americe a i tyto prožitky využil ve své tvorbě. Byl veřejně činný v mírovém hnutí, byl poslanec Nejvyššího sovětu. Roku 1967 dostal státní cenu SSSR, poté i Leninovu cenu a roku 1972 byl zvolen do Akademie věd SSSR a stal se také členem obdobné instituce v Jugoslávii. Uměl psát nejen knihy poplatné době, ale i romantické milostné příběhy, věnoval se starým legendám, napsal bajky i pohádky, desítky povídek různých žánrů. Mnohé z nich se dočkaly několika vydání

Laura Janáčková

Laura Janáčková je docentka klinické psychologie a autorka knih o lidských vztazích a komunikaci. Laura Janáčková je zaměstnána v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, psychologií u onkologických a jinak těžce nemocných pacientů, psychosomatikou, problematikou bolesti, partnerských a rodinných vztahů a sexuálního chování. Publikovala desítky odborných i populárních článků, je autorkou řady knih. V letech 1987 – 1990 studovala obor psychologie na FF UK v Praze. V roce 1990 získala titul PhDr. na FF UK v Praze a v roce 1996 titul CSc. na téže fakultě. V roce 2004 nostrifikovala a získala titul Dr.phil  na Universitat Wien. V roce 2012 získala titul docentka klinické psychologie  na FF UP v Olomouci. V roce 2009 bylo zahájeno její habilitační řízení na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. To bylo v březnu 2012 zastaveno. V listopadu 2011 bylo zahájeno její habilitační řízení na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Habilitační práce měla název Komunikace ve zdravotnictví a habilitační přednáška Psychologické aspekty onkologického onemocnění. Vědecká rada FF UP schválila návrh na jmenování Dr. Laury Janáčkové Strouhalové docentkou pro obor klinická psychologie v květnu 2012. Je jednatelkou a společnicí ve společnosti Institut partnerských vztahů s.r.o., je zakladatelkou a členem správní rady Ústavu onkologické psychologie z.ú., který vznikl v červenci 2014. Laura Janáčková je 3× vdaná, má dva syny a jednu dceru. Žije v Praze. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidovala jako nestraník za ANO v obvodu č. 27 – Praha 1. Pozornost vzbudila odvážnými billboardy, kde je vyfocená pouze v noční košilce a s volebním heslem „Láska, sex a politika“. Billboard se stal hitem sociálních sítí, kde s...

Larry Collins

Korespondent na Středním východě a poté šéf pařížské agentury Newsweeku. Spolupracoval od šedesátých let s Dominiquem Lapierrem a vydali spolu mnoho knih.

Ladislav Zibura

Ladislav Zibura je český cestovatel, spisovatel, novinář a copywriter. Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studovat žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě . Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter. Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma. Na kole absolvoval cestu k Baltskému moři a zpět. V roce 2014 cestoval převážně pešky z tureckého Pınarhisaru do Jeruzaléma, při své cestě využil jak trajektu přes Marmarské moře, tak i letecké dopravy z Turecka do Izraele, svou cestu pak zdokumentoval v knize 40 dní pěšky do Jeruzaléma, která je stylizována jako pěší poutnický cestopis. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice. Dne 11. května 2017 se vydal na svou další cestu a to do Gruzie, odsud přes Arménii do Jerevanu. Na této pouti napsal svou třetí knihu Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii V srpnu roku 2018 se stal patronem známého kulturního festivalu Banát. Před komunálními volbami v roce 2018 do Zastupitelstva města České Budějovice podpořil hnutí Občané pro Budějovice .

Ladislav Štaidl

Ladislav Štaidl je významný český skladatel, hudebník a producent, který se významně zapsal do českého hudebního průmyslu. Narodil se 10. března 1945 v Praze a do širokého povědomí se dostal díky spolupráci s nejvýznamnějšími českými zpěváky a umělci. Štaidl se proslavil zejména spoluprací s legendárním českým zpěvákem Karlem Gottem, kterému dělal dirigenta a zajišťoval hudební doprovod na mnoha Gottových vystoupeních a nahrávkách.

Koyoharu Gotoge

Japonský ilustrátor, autor komiksů manga.

Konstantin Georgijevič Paustovskij

Konstantin Georgijevič Paustovskij byl ruský a sovětský spisovatel ukrajinského původu, dramatik a publicista. V roce 1965 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Klára Jarunková

Klára Jarunková byla slovenská prozaička a autorka knih pro děti a mládež. Narodila se v rodině poštovního úředníka, její otec se později stal správcem horské chaty v Nízkých Tatrách. Vzdělání získala na dívčím gymnáziu v Banské Bystrici, kde také v roce 1940 maturovala. Při zaměstnání pak začala studovat slovenštinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, avšak toto studium nikdy nedokončila. Začala pracovat jako učitelka, později byla zaměstnána na bratislavské radnici, v Československém rozhlase a nakonec se usadila v redakci časopisu Roháč. V roce 1953 začala psát pro rozhlas a později i pro časopis Roháč a pro další časopisy a deníky. První kniha jí však vyšla až v roce 1960. Její přístup k dětské literatuře v té době nezvyklý – příběhy podávala z pohledu dítěte a psala je v první osobě, čímž dávala dětem možnost lépe se vcítit do děje a ztotožnit se s ním. Kromě pohádek psala i dívčí romány a umělecko-naučnou a cestopisnou literaturu. Díla jako Jediná a Bratr mlčenlivého Vlka se díky sedmdesáti překladům stala součástí zlatého fondu světové literatury pro děti a mládež. Její díla jsou přeložena do téměř 40 jazyků.

Kevin Hearne

Americký spisovatel fantasy, narozen 9. prosince 1970 v arizonském Flagstaffu. Už odmala ho zajímaly superhrdinské komiksy a své sehrály i Hvězdné války, na střední k tomu přibyla ještě rocková muzika, což vytvořilo smrtící kombinaci. Během studií pedagogiky pracoval ve vysokoškolských novinách a začal se věnovat psaní, i když tehdy rozepsaný román zůstal jako několik následujících nedokončen. Po studiích se řadu let věnoval výuce středoškolské angličtiny, krátce v Kalifornii a po celých patnáct let i po návratu do Arizony. Dnes žije v arizonském Tempe a dál sbírá komiksy.

Kat Martin

Narodila sa v roku 1947 v Central Valley Kalifornia. Je vydatá za spisovateľa a fotografa Larry Jay Martina. Písať začala v roku 1985 a odvtedy má na svojom konte cez 30 romantických príbehov. Píše romány z histórie i zo súčasnosti. Občas používa preudonym Kasey Mars. Vyštudovala Kalifornskú univerzitu históriu. V súčasnosti žije v Montane.

Karina Havlů

Karina Havlů . byla česká překladatelka a spisovatelka. Její otec byl textař a libretista, překladatel z angličtiny a právník Ivo T. Havlů. Část rodiny pocházela z Tábora. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a mimořádné studium filmové a televizní produkce na Famu. Řadu let žila v Římě. Vdaná za Igora Holuba. Věnovala se překladatelské činnosti z anglického a italského jazyka. Jednalo se o literaturu pro dospělé, ale i děti. Dále také o překlady divadelních her amerických a italských dramatiků. Rovněž se zaměřila na životopisy slavných osobností, např. Sophii Lorenovou, Benita Musssoliniho, Toma Hankse. Spolupracovala s časopisy a deníky např. Naše rodina, Zahrádkář, Tina, Večerní Praha. Jejím velkým koníčkem bylo kulinářství. Napsala mnoho kuchařských knih. Některé její knihy byly přeložené v zahraničí. Velkého úspěchu dosáhla s knihou "Vaříme v Remosce". Proto se jí říká "Královna remosek". Tlumočila, byla profesorkou na Střední knihovnické škole v Praze, pracovala jako filmová historička ve Filmovém ústavu. Své překlady podepisovala Karina I. Havlů.

Karel Teissig

Karel Teissig byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf a kurátor výstav. Karel Teissig nejprve studoval v letech 1943–1945 na Malířské škole Spolku výtvarných umělců Mánes a pak na Akademiie výtvarných umění v Praze u profesora Vratislava Nechleby, kterou absolvoval roku 1950. Své vzdělání pak dokončil jako stipendista na Královské akademii v Bruselu roku 1951. V tvorbě prošel několika vývojovými etapami od rané expresivní barevnosti až po černobílý rukopis, důraz na detail a zapojení koláže. Věnoval se zejména knižním ilustracím a plakátové tvorbě. V letech 1959–1989 vytvořil dvaaosmdesát filmových plakátů, dvacet divadelních a byl jedním z propagátorů koláže v plakátovém umění. Za plakát Burziáni obdržel roku 1963 mezinárodní cenu Toulose Lautreca. V malbě se věnoval zejména zátiším, portrétům a figurální tvorbě, a je také autorem knih o kresbě a kresebných technikách. Při tvorbě ilustrací používal především perokresbu, škrábanou techniku v nitrolaku, domalovávanou koláž, pastel, kvaš nebo monotyp.

Karel Šebesta

Narozen 10. 10. 1948 v Českých Budějovicích. Prof. PhDr., CSc., bohemista. Překladatel ze švédského jazyka.

Karel Höger

Karel Höger byl významným českým hercem, který se proslavil nikoliv produkcí hudebních alb, ale svou rozsáhlou prací v divadle, filmu a rozhlase. Narodil se 17. června 1909 v Klatovech a stal se jedním z nejuznávanějších a nejvšestrannějších herců své doby v Československu. Během své kariéry, která trvala několik desetiletí až do jeho smrti 4. května 1977, se Höger objevil v široké škále rolí, které ukázaly jeho herecký talent a hloubku.

Karel Havlíček

Český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. V letech 1843-44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech . Borovský kriticky hodnotil ruské společenské poměry . V roce 1846 převzal Borovský redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. V kritice Tylovy novely Poslední Čech Borovský napadl neplodné a sebeuspokojující vlastenčení, publikoval stati o nereálnosti všeslovanské myšlenky Slovan a Čech a o obecním životě Co jest obec? Havlíček Borovský založil Národní noviny, publicistickou platformu českého liberalismu. V roce 1849 byl soudně vyšetřován. Po zastavení Národních novin 1850 vydával v Kutné Hoře týdeník Slovan. V roce 1851 publikoval soubor článků Duch národních novin a Epištoly kutnohorské. Za svou novinářskou činnost byl Borovský v létech 1851-55 internován v Brixenu, kde napsal satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světskou i církevní reakci. Havlíček Borovský je považován za zakladatele české moderní žurnalistiky, usilující logickými argumenty i ostrou satirou oprostit skutečnost od dogmat, mýtů a iluzí.

Jurij Dmitrijevič Dmitrijev

Jurij Dmitrijevič Dmitrijev , vlastním příjmením Edelman byl ruský přírodovědec a autor přírodovědných knih uznávaný jak v Sovětském svazu tak i za hranicemi. Oplýval prý přesností vědce a obrazností básníka. Narodil se v rodině lékaře, účastnil se Velké vlastenecké války a poté spolupracoval s novinami Moskovskij komsomolec a studoval filologickou fakultu Moskevské státní univerzity a zároveň vyučoval ruský jazyk a literaturu. Napsal desítky knih pro děti i dospělé, v nichž se projevil jako talentovaný vypravěč a popularizátor. Edice Žijeme na jedné planetě, kam patří encyklopedie Savci, Ptáci, Obojživelníci a plazi, Ryby a Hmyz, si klade náročný cíl a to shromáždit k danému zématu informace o výsledcích vědeckých výzkumů posledních let a podat je novou, svěží formou, která by je odlišila od jiných, podobných knih. Chce vzbudit v čtenáři pocit mravní odpovědnosti, hluboký vztah ke všemu živému a především potřebu chránit život ve všech jeho podobách.

Jožka Černý

Jožka Černý je známý moravský lidový zpěvák, který se zasloužil o zachování a popularizaci tradiční moravské a slovenské lidové hudby. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, během nichž se stal oblíbenou osobností v České republice, zejména v moravském regionu. Černého sytý barytonový hlas byl charakteristickým rysem jeho vystoupení a nahrávek. Na svém kontě má řadu alb, na nichž se projevuje jeho vášeň pro lidové tradice, včetně alba "Za Tú Horú, Za Vysokú ", které vyzdvihuje písně z jihomoravského regionu. Další album "Moravský lidový zpěvník " dále upevňuje jeho pověst zasvěceného interpreta moravských lidových písní. Kromě toho je "Zpívá populární moravské a slovenské lidové písně" albem, na němž Černý propůjčuje svůj hlas populárním moravským a slovenským lidovým písním, čímž dokazuje svou všestrannost a hluboký vztah ke kulturnímu dědictví těchto regionů. Jožka Černý 's work has not only entertained audiences but also played a significant role in the keeping folk music traditions of the Czech Republic alive for future generations.

Joseph Finder

Narodil se v roce 1958 v Chicagu ve státě Illinois, většinu děství ale prožil na Filipínách a v Afghánistánu, načež se jeho rodiče vrátili do Spojených států. Finder vystudoval Yaleovu univerzitu a přestože byl přijat do CIA, rozhodl se raději věnovat psaní knih. Je autorem celé řady úspěšných thrillerů, s nimiž se opakovaně umisťuje v žebříčcích bestsellerů deníku New York Times. Za všechny jmenujme samostatné romány Moskevský klub , Vražedný instinkt , Nátlaková hra či Rozsudek smrti , zatím čtyřdílnou sérii s Nickem Hellerem a zfilmované knihy Těžký zločin a Paranoia . Joseph Finder žije s manželkou v Bostonu, fandí baseballovému týmu Red Sox a ve volných chvílích píše články o mezinárodních vztazích a špionáži do deníků New York Times a Washington Post.

Josef Veselý

Josef Veselý byl český katolický kněz, básník, novinář, spisovatel a politický vězeň komunistického režimu. Josef Veselý studoval od roku 1940 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1948 maturoval a vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. V roce 1950, po násilném zrušení semináře, strávil 3 roky u PTP. Po návratu z PTP pracoval v letech 1954–1961 jako technický pracovník v Oblastní galerii v Gottwaldově. V roce 1961 byl zatčen pro členství ve Společenství Vladimíra Neuwirtha a 25. července téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 13 let vězení. Dne 8. prosince 1962 jej ve Valdické věznici tajně vysvětil na kněze biskup Ján Chryzostom Korec. Po propuštění v roce 1965 pracoval jako dělník, pak v letech 1968-1970 dokončil svá teologická studia v Litoměřicích. Svou polní primiční mši sloužil v roce 1969 ve své rodné obci za velké účasti obyvatel s širokého okolí. Jako kněz působil jako kaplan v Ludgeřovicích , administrátor v Budišově nad Budišovkou , administrátor v Opavě-Jaktaři a od roku 1987 se stal farářem ve farnosti Panny Marie Opava a děkanem děkanátu Opava. Dne 5. února 1991 byl jmenován čestným papežským prelátem. Byl také čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. Ve své pastorační činnosti se soustřeďoval zejména na nemocné, děti a rodiny. V roce 2005 odešel na odpočinek. Během svého života získal mnoho různých ocenění. V roce 2001 obdržel za svůj dlouholetý duchovní a kulturní přínos Opavě Cenu Petra Bezruče. V roce 2005 mu pak ČBK udělila cenu za duchovní literární činnost. Dne 28. října 2009 byl Josefu Veselému propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Protože ze zdravotních důvodů si nemohl vyznamenání v Praze převzít, bylo mu předáno prezidentem Václavem Klausem na ostravské radnici 1. února 2010....

Josef Kochman

Narozen roku 1903 v Kralupech nad Vltavou, zemřel 28.10.1990. Profesor na katedře mechaniky Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru technického kreslení a tepelné mechaniky.

Josef Jirsík

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

Josef Beneš

Narozen 11. 1. 1902 v Prachaticích, zemřel 17. 12. 1984 v Praze. Filolog - bohemista, germanista, autor jazykovědných prací z oboru češtiny.

José Silva

José Silva byl americký podnikatel, elektrotechnik, parapsycholog a autor několika knih. Vytvořil metodu, jejímž cílem bylo pomoci lidem zvýšit jejich IQ, rozvíjet psychické dovednosti, intuici a schopnost léčit sebe i ostatní. José Silva se narodil 11. srpna 1914 v Laredu, ve státě Texas. Když mu byly čtyři roky , zemřel jeho otec. Matka se krátce na to provdala znova. On, jeho mladší bratr a starší sestra byli vychování jeho babičkou. V roce 1920 začal pracovat jako pouliční prodavač novin, čistič bot, uklízeč kanceláří a prodejce čerstvě vylíhnutých kuřat. Vytvořil skupinu mladých lidí, kteří ještě před nástupem do zaměstnání získali prodejní zkušenosti, když prodávali drobné výrobky pro domácnost. Jeho sourozenci, kteří na rozdíl od něj chodili do školy, jej naučili číst a psát. On sám do školy začal chodit až po druhé světové válce, kdy ve škole začal sám vyučovat. Okolo roku 1929, při čekání u holiče, našel v novinách nabídku korespondenčního kurzu pro opraváře rádii. Majitel holičství mu neumožnil vzít si tento výtisk novin, místo toho s ním uzavřel dohodu. Umožní Silvovi absolvovat tento kurz, ale pod jeho jménem. Denně Silva vyplnil test, za což zaplatil holiči 1 USD. Když mu bylo 15 let, úspěšně absolvoval kurz. Certifikát dostal majitel holičství, José Silva si otevřel na druhé straně města Laredo opravárenskou dílnu na rádia. Tato firma mu vydělala více než 500.000 USD, což mu umožnilo věnovat se výzkumu psychiky člověka po dobu 20 let. V období 2. světové války se setkal s válečným psychologem, který ověřoval psychický stav odvedenců. V té době měl José Silva již tři děti, celkem měl deset dětí. Za druhé světové války byl instruktorem spojovacích jednotek . V tomto období se setkal s hypnózou, díky knize, kterou mu zapůjčil výše uvedený válečný psycholog. Po konci války byl z armády propuštěn s 200 USD. Neměl úspory. začal znovu budovat svou firmu na opravu...

Jordi Busquets

Španělský výtvarník, grafik a knižní ilustrátor.

John Reed

John „Jack“ Silas Reed byl americký novinář, básník a komunistický aktivista. Proslul jako autor knižní reportáže o komunistickém převratu v Rusku Deset dnů, které otřásly světem . Během svého pobytu v Sovětském Rusku zemřel. Je jedním ze tří Američanů pohřbených v nekropoli u Kremelské zdi. John Reed pocházel z buržoazní rodiny z Portlandu. Otec Charles Reed byl obchodníkem a jeho matka Margaret byla dcerou bohatého portlandského průmyslníka. Jack spolu s mladším bratrem Harrym vyrůstal v blahobytu, studovali na soukromých školách. Reed byl vynikajícím studentem, už ve svých šestnácti letech uveřejnil v místních novinách článek. Stal se jedním z hlavních dopisovatelů školního časopisu v Morristownu, kde se připravoval na vysokou školu. Od roku 1906 studoval na Harvardu, jak si přál jeho otec. Aktivně se zapojil do studentských aktivit, sportoval, byl členem divadelní společnosti, přispíval do univerzitních časopisů Lampoon a The Harvard Monthly. V roce 1910 svá studia dokončil a odejel do Evropy. Přijal práci dělníka na dobytkářské lodi, aby si zaplatil cestu do Evropy, kde navštívil Anglii, Francii a Španělsko. Rok nato se John Reed usadil v New Yorku, kde patřil mezi příslušníky intelektuálních a uměleckých kruhů. Navázal krátký, ale bouřlivý vztah s Mabel Dodgeovou, bohatou mecenáškou umění. Rozhodl se, že bude novinářem. Získal místo redaktora v časopise American Magazine a současně pracoval jako obchodní manažer nového čtvrtletníku s názvem Landscape Architecture. Snažil se prosadit i jako novinář na volné noze. Psal eseje, básně i články o své cestě do Evropy a jeho práce přijal nejprve Saturday Evening Post a postupně byly zveřejňovány v dalších časopisech. Reed při toulkách městem pozoroval bídu a chudobu dělníků, chtěl poznat příčiny sociálních nerovností a zajímal se o sociální problematiku. Od roku 1913 publikoval v socialistickém časopise The Masses, redigovaném Maxem ...

Jiří Mikulec

Jiří Mikulec je český historik, člen Historického ústavu AV ČR, zabývající se českými dějinami 17. a 18. století, problematikou náboženského života, barokní zbožnosti a rekatolizace. V letech 1981–1986 vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Od roku 1987 pracuje v Historickém ústavu ČSAV. V roce 1988 získal titul PhDr. a v roce 1992 titul CSc. V roce 2005 se habilitoval prací Náboženská bratrstva v Čechách v 17. a 18. století. Příspěvek k výzkumu barokní lidové zbožnosti a byl jmenován docentem starších českých dějin. Roku 2015 byl prezidentem jmenován profesorem českých dějin. V současnosti působí jako vedoucí redaktor časopisu Folia Historica Bohemica. Je členem Komise pro studium rekatolizace českých zemí v 16.–18. století a přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Filozofické fakultě Univerzity Pardubice a od roku 2020 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy .

Jiří Hrůza

Jiří Hrůza byl český urbanista, který se významně podílel na územním plánování Prahy v 2. polovině 20. století. Dlouhodobě působil v Útvaru hlavního architekta. V 60. letech 20. století byl spoluautorem územního plánu pražsko-středočeské aglomerace. V letech 1971–1990 zastával post vedoucího projektanta územního plánu Prahy. Byl rovněž aktivní jako vysokoškolský učitel. V roce 1967 patřil mezi hlavní osobnosti pražského Mezinárodního kongresu architektů . V roce 1968 hostoval na univerzitě v Detroitu, v 70. letech 20. století zpracovával pro OSN rozvojový plán Srí Lanky. V roce 1976 mu Vídeňská univerzita udělila Herderovu cenu za přínos k rozvoji teorie urbanismu. V roce 1994 se stal členem Rady starších mezinárodního sdružení urbanistů ISOCARP, na jehož vzniku se podílel. Dlouhodobě působil v Ústavu urbanismu ČVUT. Publikoval četné odborné studie i populární monografie o architektuře a urbanismu .

Jiří Bělohlávek

Jiří Bělohlávek byl proslulý český dirigent, který se proslavil interpretací české klasické hudby, zejména děl skladatelů jako Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Narodil se 24. února 1946 v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností světové klasické hudby jak ve své vlasti, tak na mezinárodní scéně. Bělohlávek studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze a poté zahájil svou profesionální kariéru ve Státní filharmonii Brno. Později se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a následně České filharmonie, s níž byl dlouho a významně spjat.

Jindřiška Ptáčková

Jindřiška Ptáčková Po vysoké škole pracovala nejprve ve školství, posléze jako redaktorka v Učitelských novinách, v časopisech Mladá dáma, Delfín, Světem zvířat a v nakladatelstvích Orbis a Rodiče jako knižní redaktorka. Publikovala povídky, pohádky a básničky například ve Sluníčku. Trvale žije v Praze, e-mail: jindriptac@centrum.cz

Jazz Q

Jazz Q byla československá jazzrocková a fusion skupina, působící především v 70. letech 20. století. Skupinu vedl klávesista Martin Kratochvíl a po celou dobu její existence v ní působili různí hudebníci. Jazz Q sehrála významnou roli ve vývoji československé jazzové scény a byla známá svým inovativním spojením jazzu s dalšími hudebními prvky, jako je rock, funk a později i elektronická hudba. Styl kapely se v průběhu času vyvíjel a odrážel změny v širším hudebním prostředí i tvůrčí směřování jejích členů. Zatímco Jazz Q vydali několik alb, jejich tvorba z období "Bazarem Proměn 1967-1976" zachycuje zásadní fázi jejich uměleckého vývoje a ukazuje jejich experimentování a všestrannost. Vliv skupiny přesahoval rámec nahrávek, neboť byla uznávána i pro svá dynamická živá vystoupení.

Jaroslav Čejka

Jaroslav Čejka je český tanečník a herec-mim. Během svého života vystupoval přibližně ve 20 českých filmech. Mezi jeho nejznámější herecké kousky patří imitování chování slepice, které předváděl i na Silvestra v Československé televizi pod názvem „Pan Slepice“. Dobře imituje i americkou zpěvačku Tinu Turnerovou. V roce 2007 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet. Jaroslav Čejka je gay a dlouhodobě žil se svojí starou matkou, o kterou se staral.

Jaromíra Hüttlová

Jaromíra Hüttlová, rozená Jaromíra Eliášová byla česká středoškolská pedagožka, spisovatelka a překladatelka z němčiny a francouzštiny. Autorka knih a románů převážně pro mládež, dcera spisovatele T. E. Tisovského. Narodila se v rodině státního úředníka Zemského finančního ředitelství Tobiáše Eliáše a Rosalie . Jaromíra vyrůstala s bratry Oldřichem a Mojmírem a sestrou Miloslavou. V roce 1899 se Eliášovi přestěhovali do Prahy, kde začala chodit do pětitřídní školy v Praze na Karlově, pak pokračovala ve studiu na dívčím gymnáziu Minerva a středoškolské vzdělání zakončila maturitou na Akademickém gymnáziu v roce 1912. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě pražské německé univerzity – latinu a němčinu, aby perfektně zvládla jazyk. Za rok po sňatku s německým praporčíkem PhDr. Willym Hüttlem, v roce 1917 získala doktorát– PhDr. a dále studovala oba jazyky na Univerzitě Karlově. Vysvědčení učitelské způsobilosti získala 18.12.1925; vyučovala v Praze na Reformním reálném gymnáziu ve Slezské ul. a Reálném gymnáziu Smíchov. Pak působila na Akademickém gymnáziu Na Příkopech a na Reálném gymnáziu ve Vršovicích v Kodaňské ulici, zde byl ředitelem prof. Josef Rybka, její druhý manžel od roku 1936. Po obsazení Sudet 1938 byly vdané profesorky předčasně penzionovány, aby se mohly umístit stovky profesorů odsunutých z pohraničí. V roce 1945 se J. Hüttlová-Rybková vrátila do škol – nejprve Klasické gymnázium Žižkov-Kubelíkova, pak Reálné gymnázium Lobkovicovo náměstí. Po zrušení gymnázií učila na nižším stupni škol , ale jiné předměty než měla aprobaci. V roce 1951 odešla do důchodu a až do konce svého života dávala soukromé hodiny němčiny, latiny a francouzštiny, většinou studentům z okolí svého stálého bydliště – na rozhraní S...

Jan Patočka

Jan Patočka byl jeden z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století. Zabýval se fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Patočkovo dílo a jeho osobnost výrazně ovlivnily soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let. Byl jedním z prvních mluvčích Charty 77. K jeho početným žákům patří mj. V. Bělohradský, V. Borecký, T. Halík, L. Hejdánek, P. Kouba, D. Kroupa, L. Menzel, J. Michálek, J. Němec, Z. Neubauer, R. Palouš, M. Petříček, Z. Pinc, Petr Rezek, J. Sokol a mnoho dalších. Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a středoškolského pedagoga Josefa Patočky a zpěvačky Františky, rozené Procházkové. Dva z jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec choval velkou úctu k Masarykovi a Hostinskému, za jejichž žáka se považoval. Po maturitě na vinohradském reálném gymnáziu v Praze se roku 1925 zapsal ke studiu slovanské filologie, romanistiky a filosofie na Filozofické fakultě UK. V roce 1928 při studijním pobytu v Paříži se poprvé setkal s Edmundem Husserlem. 31. června roku 1931 promoval z filozofie disertační prací Pojem evidence a jeho význam pro noetiku u J. B. Kozáka a stal se jeho asistentem. Vedlejší rigorózní zkoušku složil z estetikyJako stipendista Humboldtovy nadace v roce 1933 studoval u Husserla a Martina Heideggera ve Freiburgu fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem Eugenem Finkem. Podílel se na založení Cercle philosophique de Prague, stal se jeho českým sekretářem a v roce 1936 se habilitoval prací Přirozený svět jako filosofický problém, která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku 1937 byl redaktorem časopisu Česká mysl, spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti se přičinil o záchranu jeho pozůstalosti. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1...

Jan Křesadlo

Václav Jaroslav Karel Pinkava, píšící pod pseudonymem Jan Křesadlo , byl spisovatel, básník, psycholog a polyhistor českého původu. Po středoškolském studiu na Benešově gymnáziu v Praze, ze kterého byl za protektorátu dočasně vyloučen za zesměšňování němčiny, studoval na Obchodní akademii a po návratu na gymnázium v roce 1945, maturoval v roce 1947 s vyznamenáním z řečtiny. Začal studovat na Filozofické fakultě UK anglistiku, ale roku 1949 mu bylo studium znemožněno, když byl v rámci politických studijních prověrek vyšetřován a souzen za údajnou přípravu ozbrojeného povstání. Pro nedostatek důkazů byl osvobozen soudy tří instancí po dvojím odvolání prokurátora. Byl však jakožto "třídní nepřítel" vyloučen ze studií. Po tříletém období coby pomocný dělník na pstruhové farmě v Liběchově, a po vojenské službě jako prostý vojín u Domažlic, v roce 1952 pokračoval ve studiu psychologie na FF UK, kde promoval v roce 1954. V témže roce mu zemřela matka. Oženil se v roce 1957. Začal pracovat jako klinický psycholog na Ambulanci pro sexuální deviace U Apolináře. Roku 1968 získal doktorát. Po srpnové invazi do Československa emigroval do Británie se svou ženou a čtyřmi dětmi. Pracoval jako klinický psycholog, vedoucí oddělení. Po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se naplno věnoval umělecké tvorbě. Za svou prvotinu, román Mrchopěvci, kterou vydalo nakladatelství '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského. Svůj pseudonym si vybral částečně i proto, že ve svém občanském jménu postrádal ryze české ř. Pseudonymy měl v oblibě, například přesmyčkový Jake Rolands , dále J. K. Klement , Juraj Hron , Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole , Kamil Troud , a další. Skládal hudbu, složil mimo jiné Glagolskou mši. Mimo uměleckou činnost a svůj občanský obor úspěšně publikoval v matematické logice, kde vynalezl celou třídu vícehodnotových logik. Co...

Jan Hora

Jan Filip

PhDr. Jan Filipský, CSc. je český vysokoškolský učitel, jazykovědec, zaměřením indolog, a také překladatel. V 60. letech 20. století vystudoval tamilistiku, indologii a anglistiku na FF UK v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Za svůj život napsal několik odborných monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků. Zdroje: a)http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/filipsky.html b)aleph.nkp.cz