Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Výpis všech autorů

      Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...

      Zobrazuji 1921 - 1980 z celkem 123073 záznamů
      A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
      Jana Sommerová

      Jana Sommerová

      Učebnice němčiny.

      Více od autora
      Ján Šmok

      Ján Šmok

      Ján Šmok byl československý kameraman, fotograf, teoretik obecné komunikace, specializovaný teoretik filmového a televizního obrazu i fotografie a vysokoškolský pedagog pracující s vlastními, velmi promyšlenými výukovými metodami. Působil na pražské FAMU. V řadě rovin přispěl k etablování fotografie jako uměleckého směru v Československu. Zasazoval se také o vzdělávání neprofesionálních fotografů a rozvoj výuky fotografie v základním uměleckém školství. S tím souviselo také jeho předsednictví Svazu českých fotografů v 80. a 90. létech 20. století, kde založil galerii fotografie v pražské Kamzíkově ulici a podpořil rozvoj sbírky fotografie. Jako pedagog byl autorem řady publikací a učebnic o komunikaci, filmu, televizi a fotografii. Byly přeloženy také do angličtiny a francouzštiny a sloužily k výuce i na zahraničních školách . Do roku žil 1939 s českými rodiči na Slovensku, vychodil obecnou školu v Levoči, gymnázium v Kežmaroku a v Bratislavě. Na začátku druhé světové války přesídlil do Prahy, kde studoval obor knižní vazba na Státní grafické škole. Na konci války byl zaměstnancem společnosti PragFilm. Mezi lety 1946–1951 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1951 se stal jejím kmenovým zaměstnancem, tajemníkem katedry filmové fotografie a techniky, později byl jmenován proděkanem . V roce 1958 se habilitoval jako docent v oboru kamera, roku 1975 byl jmenován profesorem. Mezi roky 1973–1976 byl prorektorem AMU. Šmokova habilitace a profesura byly odrazem progresívního vztahu FAMU k integraci technických věd do vzdělávacího systému, kde netvořily, jak je to běžné na konzervativních uměleckých školách, jen pomocné disciplíny, ale byly plnohodnotnou součástí komplexní teorie umění. Šmokovou zásluhou bylo v této souvislosti také prosazení moderní teorie komunikace do výuky všech oborů školy . Na většině tradiční...

      Více od autora
      Jan Palička

      Jan Palička

      Narozen 1977 v Praze. Autor sportovních reportáží, redaktor.

      Více od autora
      Jan Obenberger

      Jan Obenberger

      Jan Obenberger byl český entomolog, muzejní pracovník, profesor entomologie na Karlově univerzitě v Praze, člen korespondent ČSAV . Zabýval se zejména studiem brouků, převážně z čeledi Buprestidae. Je autorem celé řady populárně-naučných i vědeckých knih, převážně s entomologickou tematikou. Narodil se v Praze jako syn ředitele Hospodářského úřadu hlavního města Prahy Jana Obenbergera a jeho ženy Růženy, rozené Maškové . Byl třetím ze čtyř dětí. Po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu na státním gymnáziu v Praze na Žižkově. Zde v roce 1911 odešel studovat přírodní vědy na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Na počátku první světové války v roce 1914 byl povolán do armády, kde bojoval na Karpatské frontě, zde byl raněn a vrátil se zpět do Prahy. V roce 1917 dokončil vysokoškolské studium. Dne 1. ledna 1920 nastoupil jako adjunkt do zoologického oddělení Národního muzea v Praze. V roce 1931 byl Jan Obenberger jmenován přednostou zoologických sbírek Národního muzea v Praze. Od roku 1910 byl členem České společnosti entomologické, později byl i jejím předsedou. Entomologii a obecně zoologii propagoval už od studentských let častými veřejnými přednáškami a popularizačními články v tisku. V roce 1930 zorganizoval a uskutečnil zoologickou výpravu do jihozápadní oblasti Středozemního moře, kterou obohatil sbírky Národního muzea. V březnu 1921 se oženil s Aničkou Broftovou. Jan Obenberger byl od roku 1955 členem korespondentem Československé akademie věd, v roce byl 1962 vyznamenán Řádem práce. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Obenberger na slovenské Wikipedii.

      Více od autora
      Jan Hostáň

      Jan Hostáň

      Jan Hostáň – 16. května 1982 Praha) byl český levicový spisovatel a pedagog. Jan Hostáň pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Jan Hostáň starší byl učitel a řídící učitel v menších obcích. Byl autor šachových úloh a divadelních her, básní a písní, propagoval racionální chov ryb. Po absolvování základní školy v Brzicích byl Jan Hostáň v roce 1909 přijat na gymnázium ve Dvoře Králové. Jako osmnáctiletý byl v roce 1916 povolán do armády a převelen na východní frontu. Po první světové válce krátce studoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Studium neukončil a absolvoval kurs při učitelském ústavu v Praze. V roce 1920 nastoupil jako učitel, nejprve v Záluží u Mostu, krátce v rodných Brzicích a v letech 1922 až 1927 učil na Volné socialistické škole práce v Kladně. V roce 1921 vstoupil do KSČ. Jeho politické postoje způsobily, že byl po odvolání z Volné socialistické školy práce často překládán na různé školy. Od roku 1932 byl zaměstnán v redakci Státního nakladatelství v Praze. Intenzivně se věnoval četbě pro děti, přednášel , spolupracoval s rozhlasem. Za nacistické okupace se navrátil k učitelskému povolání v Praze-Vršovicích. V době květnové revoluce byl jako rukojmí vězněn s dalšími obyvateli Spořilova na Pankráci, odkud byl osvobozen 9. května 1945. Po válce se vrátil do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu se opět stal pedagogem. Jeho posledním působištěm byla základní škola v Baarově ulici , kde byl ředitelem v letech 1953–1959. Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora roznášel Jan Hostáň po invazi v roce 1968 do schránek na Spořilově Zprávy (okupační tiskovina tištěná v NDR a distribuovaná na československém území v masovém nákladu od 30. srp...

      Více od autora
      Jan Hanzák

      Jan Hanzák

      RNDr. Jan Hanzák se narodil v Praze 1.září 1923, mládí prožil v Bystřici u Benešova. V roce 1943 odmaturoval, později byl totálně nasazen. Po válce absolvoval Přírodovědeckou fakultu v Praze, v roce 1946 začal pracovat v zoologickém oddělení Národního muzea. Významný český ornitolog a zoolog, dlouholetý jednatel a místopředseda České ornitologické společnosti, napsal řadu odborných publikací, známý i v zahraničních odborných kruzích. Zemřel 20.září 1994 v Praze.

      Více od autora
      Jan Dolenský

      Jan Dolenský

      Narozen 19.6.1859 v Jesenným u Semil, zemřel 11.2.1933 v Praze. Učitel, autor popularizačních prací z přírodovědy a z historie, povídkář, redaktor časopisů pro mládež, autor metodických pokynů pro učitele, překladatel z němčiny.

      Více od autora
      Jan Čáka

      Jan Čáka

      Jan Čáka byl český výtvarník, spisovatel a skaut. Ve svém grafickém a literárním díle zachycoval minulost a současnost Příbrami a okolí. Zabýval se rovněž kulturním místopisem Brd a Povltaví a osobou Karla Hynka Máchy. Narodil se v Praze, rodiče se vrátili do Příbrami v roce 1941. Čákovi předkové však žili na Březových Horách, které tehdy nebyly součástí Příbrami, nýbrž samostatným městem, již na začátku 19. století. V roce 1943 začal studovat Veřejnou obchodní školu v Příbrami, po jejím uzavření o rok později byl nasazen na práci na příbramském nádraží. Po skončení války školu dokončil a do roku 1948 pracoval v Obchodním družstvu Plzeň. V červnu téhož roku složil přijímací zkoušku do druhého ročníku Státní grafické školy v Křižovnické ulici v Praze se zaměřením na obor užitá grafika a knižní ilustrace. Studoval u profesora Jaroslava Vodrážky a později u profesora Petra Dillingera. Po absolvování školy a vykonání základní vojenské služby nastoupil roku 1953 jako kartograf u národního podniku Jáchymovské doly v Příbrami, později přejmenovaném na Uranové doly Příbram. V té době se již intenzivně věnoval grafické práci. Roku 1967 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Od tohoto roku působil ve svobodném povolání s výjimkou krátkého období let 1968–1969, kdy pracoval na částečný úvazek v Hornickém muzeu v Příbrami. Od mládí působil Čáka ve skautském hnutí. Angažoval se v něm i v době jeho krátkodobého obnovení v roce 1968. Jeho příručka Junácká symbolika byla v roce 1970 dána do stoupy. Za účast na ilegálních skautských akcích byl Čáka za normalizace sledován Státní bezpečností. Měl proto potíže s publikováním. Existenční problémy řešil grafickými pracemi do sborníků ze sympozií Hornická Příbram ve vědě a technice. Překážky v publikačních možnostech pro Čáku ukončil rok 1989. V roce 2008 byl oceněn medailí za rozvoj Středočeského kraje, roku 2009 byl j...

      Více od autora
      Ivo Pejčoch

      Ivo Pejčoch

      Ivo Pejčoch byl český vojenský historik. Vystudoval katedru českých dějin na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako šéfredaktor historického měsíčníku Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 byl vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu. Je autorem několika desítek knih literatury faktu, zabývajících se především vojenskou technikou. Narodil se 18. března 1962 v Praze. Jeho otcem je spisovatel a historik Slavomír Pejčoch-Ravik. V letech 1977–1981 vystudoval Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze. Pracoval nejprve jako technik v Konstruktivě Praha a později jako spojový technik v SPT Telecom. Od mládí se zajímal o vojenskou historii a techniku, po roce 1989 se této zálibě začal věnovat naplno. V roce 1990 spoluzaložil časopis Historie a plastikové modelářství a po řadu let byl jeho šéfredaktorem. Ve stejné době se mimo jiné zapojil do tvorby série publikací Válečné lodě. V letech 2001–2005 vystudoval historii na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 zde obhájil dizertační práci s názvem Československá těžká vojenská technika. Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918–1956. V roce 2007 se stal vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu, kde se věnoval celé řadě historických témat. Přispíval mj. do časopisu Historie a vojenství. V červenci 2018 jej na cyklovýletu postihl infarkt, po kterém zůstal dlouhodobě upoutaný na lůžku. Dne 20. července 2019 zemřel. Výběr:

      Více od autora
      Irena Fuchsová

      Irena Fuchsová

      Irena Fuchsová je česká spisovatelka a publicistka, původním povoláním divadelní suflérka v pražském Činoherním klubu. Svoji první knihu vydala v roce 2001, od té doby jí vyšlo již více jak třicet knížek. Jedná se v současnosti o oblíbenou autorku povídek a fejetonů, která své práce, mimo jiné, také publikuje v různých ženských a společenských časopisech. Kolínská rodačka pochází z ochotnické rodiny. Je vnučkou Františka Červína, režiséra, autora divadelních her, herce a vedoucího kolínského ochotnického spolku. V roce 1954 onemocněla dětskou obrnou, s trvalými následky. Byla dvakrát vdaná, současným manželem je Jan Fuchs. Má dceru Ritu a syna Filipa. Od roku 1968 pracovala v kolínském divadle jako uklízečka a šatnářka a v roce 1970 zde nastoupila jako nápovědka. Autorka si za sebou po nástupu do kolínského divadla táhne tenhle kádrový profil:Irena F. vstupuje ve svých 24 letech v divadle do SSM . - Irena F. se stává předsedkyní SSM. - Irena F. žádá o tři roky později o vstup do KSČ . - Za další rok se stává kandidátkou a za dva roky členkou KSČ. - Irena F. studuje VUML . - Irena F. se stává předsedkyní organizace KSČ v divadle. - Irena F. nepodepisuje petici Několik vět. - Irena F. prohlašuje na jednom z mítinků Občanského fóra v listopadu 1989 v divadle, že "je komunistka a jako komunistka je rozhodnutím ústředního výboru KSČ zklamaná a rozhořčená". Irena F. doporučuje kolínským gymnazistům, že "až ze strany odejdou všichni hajzlové, bude strana potřebovat právě je, nezkažené, čisté".Irena F. v roce 1990 vystupuje z KSČ.V roce 1993 bylo kolínské divadlo zrušeno a Irena Fuchsová 1. 6. 1994 nastoupila na místo suflérky v Činoherním klubu. Hrála i několik vedlejších rolí. Její první vydaná kniha se jmenuje Divadelní vejšplechty a vyšla v roce 2001. Od té doby vydává ročně 2 až ...

      Více od autora
      Hidenori Kusaka

      Hidenori Kusaka

      Japonský autor mangy Pokémon Adventures manga.

      Více od autora
      Helen Fielding

      Helen Fielding

      Helen Fieldingová je britská spisovatelka. Helen Fieldingová je anglická spisovatelka a scenáristka, která se nejvíce proslavila příběhem single třicátnice Bridget Jonesové, která se snaží najít smysl života a lásku. Knihy Deník Bridget Jonesové a Bridget Jonesová: S rozumem v koncích byly publikovány ve čtyřiceti zemích světa a prodalo se více než 15 milionů výtisků. Filmy se stejným názvem dosáhly světového úspěchu. The Guardian jmenoval Deník Bridget Jonesové jako jeden z deseti románů, které nejlépe definují 20. století. V listopadu 2012 Helen Fieldingová oznámila, že začala psát třetí díl série Bridget Jonesové - Bridget Jonesová: Láskou šílená. V Anglii a USA vyšla kniha na podzim 2013. V Čechách vyšla kniha v září 2014 v nakladatelství XYZ. Helen Fieldignová vyrůstala v Morley , v městečku zaměřeném na textilní průmysl na severu Anglie. S rodinou bydlela vedle továrny na hornické oblečení, kde byl její otec generálním ředitelem. Otec zemřel v roce 1982 a její matka, Nellie, stále žije v hrabství Yorkshire. Helen navštěvovala dívčí střední školu a má tři sourozence, Jane, Davida a Richarda. Vystudovala angličtinu na St. Anne College v Oxfordu a byla součástí Oxford revue na festivalu v Edinburghu roku 1978, ze které vzniklo stále trvající přátelství se skupinou komiků, umělců a spisovatelů, včetně Richarda Curtise a Rowana Atkinsona. V roce 1979 začala Helen pracovat v BBC v magazínu Nationwide. Dále pracovala jako vedoucí různých dětských a zábavních show. V roce 1985 produkovala živé vysílání z uprchlického tábora ve východním Súdánu. Dále psala a produkovala dokumentární filmy o Africe. Tyto zkušenosti se staly základem pro její první román, Cause Celeb. V letech 1990 - 1999 pracovala jako novinářka pro několik periodik jako např.: The Sunday Times, The Independent a The Telegraph. Její nejznámější román, Deník Bridget Jonesové, začal vycházet jako sloupek právě v The Independent. S...

      Více od autora
      George B Schaller

      George B Schaller

      Významný americký zoolog a ekolog George B. Schaller, ředitel Newyorské zoologické společnosti, proslul svými výzkumy života zvířat v divoké přírodě. Od roku 1952 podnikl řadu vědeckých výprav do všech světadílů s cílem shromáždit co nejvíce poznatků o místní fauně a pro ohrožené druhy zakládat národní parky. Výsledky svých výzkumů zpracoval ve vědeckých monografiích a s nevšedním literárním nadáním je vylíčil i v knihách pro širokou veřejnost.

      Více od autora
      Georg Friedrich Händel

      Georg Friedrich Händel

      Georg Friedrich Händel , známý také jako George Frideric Händel, byl barokní skladatel narozený v roce 1685 v německém Halle. Většinu své kariéry strávil v Anglii, kde se stal naturalizovaným britským poddaným. Händel se proslavil svými operami, oratorii, hymnami a varhanními koncerty. Mezi jeho nejznámější díla patří "Mesiáš", oratorium, které obsahuje známý sbor "Aleluja", "Vodní hudba" a "Hudba ke královskému ohňostroji". Tyto skladby se těší trvalé oblibě a často se hrají na koncertech klasické hudby po celém světě.

      Více od autora
      Gary D Chapman

      Gary D Chapman

      Americký publicista, práce o manželství a přátelství.

      Více od autora
      Gabriela Preissová

      Gabriela Preissová

      Gabriela Preissová, rozená Gabriela Sekerová, pseudonym Matylda Dumontová , byla česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla. Narodila se v rodině řeznického mistra Františka Sekery a matky Anny, rozené Procházkové. Otec jí zemřel 5. 2.1863. Po úmrtí otce se matka po roce znovu provdala; i druhý manžel jí zemřel, roku 1867. Matka se znovu provdala a rodina se s druhým otčímem přestěhovala do Plaňan. Zde Gabriela vychodila trojtřídní školu. V letech 1871–1874 byla vychovávána v pražské smíchovské rodině archiváře Františka Dvorského. Jeho manželka Luisa byla její teta z matčiny strany. V této rodině se scházeli literáti jako Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská nebo Jakub Arbes. V roce 1873 odjela na rok do Hodonína ke svému strýci Karlu Procházkovi. Zde se seznámila s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Preissem , za kterého se roku 1880 provdala. Z Hodonína se odstěhovali v roce 1890 do Preissova rodného domu ve Šternberku na Moravě. Nějaký čas žila v Oslavanech a odtud podnikala cesty do Haliče a Ruska. Dva roky také bydlela poblíž Klagenfurtu na statku svého manžela, kde se zajímala o život korutanských Slovinců. V roce 1894 se zúčastnila sjezdu polských spisovatelů ve Lvově a o dva roky později cestovala do Moskvy a Nižného Novgorodu. Tuto cestu popsala v Obrázcích z ruské pouti. V roce 1898 se manželé Preissovi přestěhovali do Prahy, kde 3. února 1908 Preissová ovdověla. Vychovali spolu tři děti: syny JUDr. Richarda Preisse , JUDr. Dimitrije Preisse a dceru Gabrielu Preissovou . 4. 10. 1908 se provdala podruhé za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha ze Štýrského Hradce, s nímž se odstěhovala do istrijské Puly a podnikala odtud výlety do Itálie a Francie. Od roku 1910 byli manželé Halbaerthovi vedeni v Soupisu pražských obyvatel, spolu s dětmi z prvního manželství Gabriel...

      Více od autora
      Frederick Marryat

      Frederick Marryat

      Frederick Marryat byl anglický spisovatel dobrodružných příběhů s námořní tematikou. Je považován za zakladatele anglického námořního románu a jeho žánrové varianty, románu pirátského. Narodil se roku 1792 v Londýně jako syn člena parlamentu, ale již jako chlapec se chtěl stát námořníkem a údajně prý kvůli tomu třikrát utekl z domova. Skutečností ale je, že již roku 1806 ve svých čtrnácti letech vstoupil do Královského námořnictva, kde sloužil do roku 1830. Bojoval v napoleonských válkách a roku 1812 byl povýšen na poručíka. Poté se v letech 1812–1814 zúčastnil britsko-americké války. Roku 1819 se oženil s Catherine Shairpovou, se kterou měl čtyři syny a sedm dcer. V další válce proti Barmě v letech 1824–1826 obdržel vyznamenání a domů se vrátil jako námořní kapitán. Velmi obdivoval skotského spisovatele a básníka Tobiase Smolletta , původně lodního lékaře, proslulého svými pikareskními romány, a pokoušel se podle jeho vzoru literárně zpracovat své bohaté životní zážitky. Jeho první román The Naval Officer zaznamenal slušný úspěch a to jej přivedlo k rozhodnutí vzdát se po dvaceti čtyřech letech slibné námořnické kariéry a zcela se věnovat psaní. V letech 1832-1835 se stal vydavatelem časopisu The Metropolitan Magazine, kde publikoval i své práce. Po dvou letech strávených v Kanadě a ve Spojených státech se vrátil do Londýna a roku 1843 se odstěhoval do Langhamu v anglickém hrabství Norfolk, kde také roku 1847 zemřel. Jeho knihy nebyly určeny přímo mládeži, ale díky pestrému a dobrodružnému ději, humornému způsobu vyprávění a chytrým, čestným a poctivým hrdinům, oplývajícími anglickými ctnostmi jako je odvaha, láska k pravdě a pokora před Bohem, se staly brzy oblíbenou dětskou četbou....

      Více od autora
      Franz Herre

      Franz Herre

      Franz Herre je německý historik a publicista. Je autorem množství populárních knih zabývajících se především dějinami Rakouska a Německa. Franz Herre vystudoval historii na Mnichovské univerzitě a dlouhá léta pracoval jako novinář. V letech 1962–1981 působil jako šéfredaktor v Kolíně nad Rýnem.

      Více od autora
      František Kovárna

      František Kovárna

      František Kovárna byl významný český výtvarný teoretik, kritik a prozaik. Překládal také z italštiny a němčiny. Soustavně se zabýval především problematikou moderního českého malířství. Jako čelný představitel České strany národně sociální po Únoru 1948 raději emigroval – nejprve do Německa a Francie, poté do Spojených států. V komunistickém Československu byl mezitím v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti ve vykonstruovaném politickém procesu se skupinou Choc a spol. Rozsudek byl v roce 1993 zrušen v celkovém rozsahu a v roce 1992 byl Kovárnovi udělen Řád TGM in memoriam. Jeho otec byl mlynářem, bratr Václav Kovárna se stal akademickým malířem. Studoval nejprve na gymnáziu v Mladé Boleslavi , studium dokončil v roce 1924 maturitou na pražském Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. Po maturitě nastoupil František Kovárna roku 1924 ke studiu románských jazyků, literatury a estetiky na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Kde se nejen pod vlivem profesora Binda Chiurla zajímal o současnou italskou literaturu, z níž později i překládal. Nejvýrazněji jej však tehdy ovlivnili jeho učitelé F. X. Šalda a Otakar Zich. Vedle vlastní tvorby publikoval Kovárna během univerzitních studií množství novinových a časopiseckých výtvarných kritik, což mu v roce 1928 vyneslo místo šéfredaktora Volných směrů, v nichž si zájem o výtvarné umění prohloubil. Na podzim 1929 proto začal studovat dějiny umění u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Antonína Matějčka. Dizertační práci – monografii o Antonínu Slavíčkovi obhájil v roce 1931. Rok tehdy působil jako tajemník Klubu Za starou Prahu, než na podzim 1932 přijal nabídku profesora Birnbauma a stal se jeho asistentem v Ústavu a Semináři dějin umění. Svou habilitační práci Malířství ornamentální a obrazové publikoval v roce 1934. Přednášky z estetiky a výtvarného umění na univerzitě vedl až do uzavření vysokých škol. S přítelem Václavem Černým spoluzaložil K...

      Více od autora
      Evžen Boček

      Evžen Boček

      Evžen Boček je český kastelán a spisovatel. Evžen Boček se narodil v roce 1966. Vystudoval gymnázium v Kyjově a Masarykovu univerzitu v Brně. Jeden rok učil na základní škole Červené domky v Hodoníně. Od roku 1992 pracuje jako kastelán milotického zámku spravovaného Národním památkovým ústavem. Svůj první román Deník kastelána vydal pod pseudonymem Jan Bittner. Druhý román Poslední aristokratka rozdělil do dvou knih. V roce 2012 obdržel za román Poslední aristokratka Cenu Miloslava Švandrlíka. Sérii knih o aristokratce načetla jako audioknihy herečka Veronika Kubařová. Podle prvního románu také Arnošt Goldflam napsal divadelní hru uváděnou od roku 2015 v pražském Divadle Na Jezerce s Annou Polívkovou v hlavní roli. V roce 2019 chce první dva romány zfilmovat režisér Jiří Vejdělek. Dne 24. října 2019 měl premiéru první z nich.

      Více od autora
      Eva Šašinková

      Eva Šašinková

      Narozena 2. 11. 1972 v Kyjově. Kontrabasistka a autorka hudebních publikací.

      Více od autora
      Duke Ellington

      Duke Ellington

      Duke Ellington byl klíčovou osobností jazzové historie, známý svou vynikající kariérou skladatele, pianisty a kapelníka. Edward Kennedy "Duke" Ellington se narodil 29. dubna 1899 ve Washingtonu, D.C., svou hudební dráhu zahájil již v mládí a nakonec se přestěhoval do New Yorku, kde se stal jedním z nejvlivnějších umělců jazzové scény. Jeho orchestr, který vedl od roku 1923 až do své smrti v roce 1974, byl jeho hlavním prostředkem pro zkoumání tohoto hudebního média.

      Více od autora
      Donatien Alphonse François de Sade

      Donatien Alphonse François de Sade

      Markýz de Sade, celým jménem Donatien Alphonse François, markýz de Sade byl francouzský šlechtic, autor řady zčásti pornografických, zčásti filosofických knih. Z jeho jména byl odvozen pojem sadismus. Pocházel ze starobylého jihofrancouzského šlechtického rodu. Jeho otcem byl hrabě Jean-Baptiste-François-Joseph de Sade a matkou Marie-Éléonore de Maillé de Carmen, která byla z příbuzenstva rodu Condé-Bourbon. Také proto se místem jeho narození stal pařížský palác Condé, kde vyrůstal až do roku 1744, kdy se dostal do konfliktu s princem Louis-Josephem de Bourbon a v důsledku toho bylo nutné místo jeho bydliště změnit. Odjel tedy ke své babičce do Avignonu, avšak kvůli svému chování ani zde dlouho nevydržel a byl poslán na zámek Saumane, který spravoval jeho strýc abbé de Sade. Od svých 10 do 14 let navštěvoval v Paříži školu řádu jezuitů Lycée Louis-le-Grand, poté nastoupil do Školy lehké kavalerie ve Versailles a 5. prosince 1755 byl promován v hodnosti druhého poručíka Královské pěší gardy. V letech 1757–1763 se účastnil sedmileté války, ale hned po jejím skončení odešel z vojenských služeb. Z důvodu tíživé finanční situace rodiny de Sade bylo nutné hledat finančně zaopatřenou nevěstu. Nejvhodnější se jevila Renée-Pélagie de Montreuil, s níž se také de Sade 17. května 1763 oženil. Rod de Montreuil neměl zdaleka takovou prestiž jako de Sade, ale byl o to bohatší, což v danou chvíli rozhodovalo. Spořádaný manželský život však netrval dlouho. Již 18. října 1763 umožnil svým činem vznik prvního z řady skandálů, které měly následovat později. Do své chaty si nechal pozvat prostitutku Jeanne Testardovou. To samo o sobě pro muže jeho poměrů tolik výjimečné nebylo, de Sade se však nespokojil pouze s běžnými službami a nutil Testardovou snášet bičování. Ta se po události obrátila na policii a de Sade byl 29. října zatčen a ve Vincennes vězněn do 13. listopadu 1763, kdy král Ludvík XV. podep...

      Více od autora
      Dmitrij Aleksejevič Gluchovskij

      Dmitrij Aleksejevič Gluchovskij

      Ruský spisovatel a novinář.

      Více od autora
      Dixie Browning

      Dixie Browning

      Pod pseudonymem Bronwyn Williams se skrývají dvě sestry Dixie Browning a Mary Williams. Dnes jsou obě na odpočinku, ale ve svých historických romancích se vrátily do dětství, které strávily na pobřeží v Severní Karolíně, kde byl jejich dědeček námořním kapitánem. Tam také většinou situují děje svých historických příběhů, které spolu vymýšlejí od roku 1988. Dixie Browning sama je autorkou téměř sedmdesáti romancí ze současnosti.

      Více od autora
      Dionýz Dugas

      Dionýz Dugas

      fotograf, vydavateľ, svetobežník, veľký obdivovateľ a znalec prírody, propagátor zdravého životného štýlu. Rodený Prešovčan, ktorý momentálne žije v Sabinove. Narodil sa v roku 1941. Doteraz mu vyšlo asi 30 publikácií, fotografie uverejňuje aj v tlači. Od roku 2000 už začal vydávať vo vlastnom vydavateľstve. Najviac si zamiloval Tatry, Pieniny a Slovenský raj. Fotil Európu, Áziu, Austráliu i Nový Zéland a Ameriku. Samostatnú kapitolu jeho života tvoria kvietky, rastlinky, lístky a korienky. Vďaka svojej mame sa dostal aj k fotografovaniu liečivých bylín, stromov a rastlín. Publikoval tituly Babkine bylinky, Zdravý život s babkinými bylinkami, Bylinkový receptár: najlepšie recepty ľudovej medicíny a mnohé iné. Vystavuje doma aj v zahraničí.

      Více od autora
      David Attenborough

      David Attenborough

      David Frederick Attenborough je britský přírodovědec, popularizátor, režisér, scenárista a dokumentarista. Jeho obličej i hlas jsou již přes 60 let spjaty s popularizací přírodních krás celého světa. Jeho nejznámějším dílem je devět sérií o různorodosti života na Zemi, které vytvořil ve spolupráci s BBC Natural History Unit. Společenskou formou a obsáhle zkoumá život na naší planetě. Je také bývalý senior manager BBC, kontrolor BBC Two a ředitel programu pro BBC Television po celá 60. a 70. léta 20. století. Měl staršího bratra režiséra, producenta a herce Richarda Attenborougha. Vyrůstal na koleji Univerzity v Leicesteru, kde jeho otec Frederick pracoval jako ředitel. Je prostřední ze tří synů. Starší Richard pracoval u filmu a mladší John Michael Attenborough zastával pozici ředitele automobilky Alfa Romeo. Jeho rodiče v průběhu druhé světové války také adoptovali dvě židovské dívky transportované z Evropy. Své dětství trávil sbíráním fosílií, kamenů a jiných přírodnin. V sedmi letech byla jeho snaha podpořena, když mladá Jacquetta Hawkes obdivovala jeho muzeum. O několik let později mu dala jedna z jeho adoptovaných sester kousek jantaru s prehistorickým tvorem; po padesáti letech tato událost mohla být spínačem pro jeho program The Amber Time Machine. Základní školu absolvoval na Wyggeston and Queen Elizabeth I College v Leicesteru a poté v roce 1945 získal stipendium na vysokou školu Clare College v Cambridge, kde ukončil studia geologie a zoologie získáním akademického titulu. V roce 1947 byl povolán na 2 roky do vojenské služby u Britského královského loďstva v severním Walesu a Firth of Forthu. V roce 1950 se oženil s Jane Elizabeth Ebsworth Oriel; manželství trvalo až do její smrti v roce 1997. Měli dvě děti, Roberta a Susan. Robert Attenborough působí jako lektor fakulty Biologické antropologie na Australské národní univerzitě v Canbeře. Po návratu z námořní služby editoval dětské naučné texty pro jedno nakl...

      Více od autora
      Cyril Bouda

      Cyril Bouda

      Cyril Bouda, křtěn Cyrill Mikoláš Bouda , byl český malíř, grafik a ilustrátor a profesor na Karlově univerzitě. Narodil se v Kladně, ale většinu života prožil v Praze. Oba rodiče Cyrila Boudy byli výtvarníci; otec byl středoškolským profesorem kreslení, matka Anna Boudová Suchardová umělecko-průmyslovou výtvarnicí, sestrou sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardů. Za kmotra mu byl Mikoláš Aleš. V roce 1923 absolvoval Bouda Umělecko-průmyslovou školu v Praze u Františka Kysely, v roce 1926 zakončil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u Maxe Švabinského. Dále byl na AVU asistentem T. F. Šimona. V letech 1946–1972 působil jako pedagog a posléze jako profesor na Pedagogické fakultě UK v Praze a v Brandýse nad Labem . Mezi jeho žáky na pedagogické fakultě patřil například Jaroslav Weigel. Často pobýval v Ptáčově u Třebíče, tam ho přivedl Bedřich Vaníček a manželé Antonín a Ludmila Kybalovi, jeho druhá manželka Helena pocházela z Třebíče. Žil v zahradním domku ve Vlašské ulici na úpatí Petřína. Jeho syn Jiří Bouda se stal rovněž grafikem. Ulice Cyrila Boudy je v Kladně, Prostějově, ve Slaném a v Třebíči. Pamětní deska v Kladně na vile Libochvíle. Věnoval se nejprve volné grafice a malbě obrazů. Je však znám především jako mnohostranný a velmi pilný autor užité grafiky. Celý život pracoval jako ilustrátor knih, zvláště pohádek, českých pověstí, humoristických a historických knih . Své ilustrace převáděl také do podoby kreslených filmů . Zvládal mnoho grafických technik, dřevoryt a mědiryt, lept a zejména litografii. Byl mj. grafikem-návrhářem československých známek. Vytvořil také návrhy pro vitráže a...

      Více od autora
      Collegium Musicum Pragense

      Collegium Musicum Pragense

      Collegium Musicum Pragense je renomovaný český komorní orchestr, který se specializuje na interpretaci klasické hudby, zejména z období baroka, klasicismu a raného romantismu. Soubor byl založen v 60. letech 20. století a rychle si získal uznání pro svou autentickou interpretaci a kvalitní výkony. Během své kariéry spolupracoval Collegium Musicum Pragense s mnoha významnými sólisty a dirigenty a přispěl tak k bohaté kulturní scéně Československa a později České republiky. Jejich repertoár zahrnuje širokou škálu hudebních skladeb, včetně děl známých autorů i méně známých českých mistrů, na které často upozorňují na mezinárodní scéně prostřednictvím svých nahrávek a koncertů. Díky své oddanosti hudební dokonalosti se soubor stal respektovaným jménem ve světě klasické komorní hudby.

      Více od autora
      Chris Carter

      Chris Carter

      Chris Carter je původem Ital, narozený v Brazílii. Vystudoval psychologii a chování zločinců na Michiganské univerzitě. Jako člen týmu soudní psychologie michiganského státního zastupitelství vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových a mnohonásobných vrahů, odsouzených k doživotním trestům. Začátkem 90. let se Carter přestěhoval do Los Angeles, kde strávil deset let jako kytarista v různých glamrockových skupinách. Pak opustil hudební branži a stal se spisovatelem na plný úvazek. Nyní žije v Londýně. Dvojitý kříž je jeho první román. Navštivte jeho internetové stránky www.chriscarterbooks.com.

      Více od autora
      Camilla Läckberg

      Camilla Läckberg

      Camilla Läckberg je švédská spisovatelka detektivních románů. Jean Edith Camilla Läckbergová nebo jen Camilla Läckbergová se narodila ve městě Fjällbacka v Bohuslänu. Vystudovala Göteborskou univerzitu a získala titul z ekonomie. Přestěhovala se do Stockholmu, kde pracovala jako manažerka pro společnost Telia a Fortum. Po absolvování kurzu tvůrčího psaní „Jak napsat zločin“, se rozhodla věnovat literární tvorbě. Již měla rozepsán román „Ledová princezna“. Hlavními postavami série detektivních příběhů jsou spisovatelka Erica Falcková a detektiv Patrik Hedström. Děj se odehrává v přímořském městečku, autorčině rodné Fjällbacce. Desátá kniha série je Čarodějnice z roku 2018. Camilla Lackbergová se spisovatelkou Denise Rudbergovou uváděla také televizní pořad o literatuře s názvem Läckberg & Rudberg. V roce 2012 se zúčastnila švédské verze Dancing With the Stars . V roce 2011 napsala knihu pro děti, Super-Charlie - Příběhy neobyčejného miminka. Z miminka se stane s „pomocí hvězdného prachu“ superhrdina – neobyčejný Super-Charlie. Autorka napsala dalších deset pokračování. Super-Charlie se stal inspirací pro napsání dvou popových písní, Super-Charlie a Fly With Me, produkované švédskou hudební producentkou Pelle Nylén, se kterou Camilla spolupracuje. Společně s přítelem z mládí, známým kuchařem Christianem Hellbergem napsala dvě kuchařky. V roce 2019 Camilla Läckbergová vydala první knihu o podnikatelce Faye, Zlatá klec a v roce 2020 volné pokračování Stříbrné slzy. Camilla Läckbergová je spolumajitelkou klenotnické společnosti Sahara Silver a také partnerkou ve zdravotnické společnosti Hedda Care. Stojí v čele produkční společnosti Bad Flamingo Studios, spolu s bratry Alexanderem a Bakerem Karimem, která byla založena v roce 2021. Camilla Läckbergová pomáhá několika neziskovým organizacím, je ambasadorkou švédského fondu pro děti s rakovinou. Její knihy byly vydány ve více než 60 zemích a pro...

      Více od autora
      C. S Forester

      C. S Forester

      Anglický spisovatel, dramatik, novinář a válečný zpravodaj. Autor série 11 historických románů z námořnického prostředí doby napoleonských válek.

      Více od autora
      Bolesław Prus

      Bolesław Prus

      Aleksander Głowacki, známý pod pseudonymem Bolesław Prus , byl polský prozaik a publicista období pozitivismu a realismu, jehož tvorba odráží základní proměny společnosti ve 2. polovině 19. století. Byl také mimo jiné kronikářem Varšavy, filosofem, popularizátorem vědy či propagátorem turistiky a cykloturistiky. Narodil se 20. srpna roku 1847 ve městě Hrubieszów v Lublinském vojvodství. Jeho otec Antoni Głowacki byl ekonom se šlechtickými kořeny . Aleksandrova matka Apolonia Trembińska zemřela, když chlapci byly 3 roky. O šest let později mu zemřel také otec a o malého Aleksandra se starala jeho babička Marcjanna Trembińska, jež bydlela ve městě Puławy. Po její smrti se chlapec přestěhoval k tetě Domicele z Trembińskich Olszewské do Lublinu, kde 4 léta navštěvoval reálku . Poté bydlel ve městě Siedlce , kde se o něj staral o 13 let starší bratr Leon Głowacki, učitel historie. Společně se v roce 1862 přestěhovali do Kielc, kde Aleksander navštěvoval školu. Vlivem staršího bratra Leona, příslušníka strany „Červených“, 16letý Aleksander Głowacki v roce 1863 přerušil školu a účastnil se lednového povstání. 1. září byl raněn během potyčky ve vsi Białki, vzdálené 4 km od Siedlec. Dostal se ruského zajetí, ale vzhledem k jeho mladému věku a na přímluvu tety se mohl po propuštění z nemocnice vrátit do Lublinu a bydlet z rodinou. 10. ledna roku 1864 byla v „Kurierze Niedzielnym“ publikována jeho báseň Do Pegaza, podepsána pod pseudonymem Jan w Oleju. 20. ledna roku 1864 byl Głowacki za účast v povstání zatčen. Od ledna do května byl vězněn na Lublinském zámku a v kasárnách . Vojenský soud mu odebral šlechtický titul. Poněvadž jeho starší bratr Leon Głowacki trpěl nevyléčitelnou psychickou chorobou, staral se o Aleksandra strýc Klemens Olszewski. Po propuštění z vězení chlapec v Lublině opět chodil do školy, kterou ...

      Více od autora
      Blanka Stehlíková

      Blanka Stehlíková

      Historička umění, publicistka PhDr. Blanka Stehlíková Csc., se narodila 26. 8. 1933 v Březových Horách jako dcera básníka a malíře Ladislava Stehlíka. Do školy chodila v Myslívi, poté navštěvovala Spolkové dívčí gymnázium v Českých Budějovicích a od roku 1945 až do roku 1951 Státní reálné gymnázium Jana Masaryka v Praze. Poté vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor dějiny umění. Diplom kandidáta věd, za disertaci Česká angažovaná grafika 1917 – 1927, jí byl předán v roce 1989. Bohatá je její odborná činnost v oblasti umění 20. století , pracovala také jako vědecká síla v kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců, dále jako redaktorka Večerní Prahy. V letech 1986 – 1991 byla členkou poroty Nejkrásnější knihy ČSSR. Od roku 1990 je členkou vědecké rady Památníku Terezín. Bohatá je také její kurátorská a publikační činnost. Je také autorka četných novinových a časopiseckých článků. V roce 1986 převzala cenu Svazu českých výtvarných umělců za přínos v oblasti knihy a ilustrace, dvě pamětní medaile Památníku Terezín a v roce 2007 obdržela medaili Václava Hollara. Zaměřuje se na oblast ilustrací dětské knihy, je autorkou několika monografií a mnoha výstav, spolupracovala s kolegy ve Spojených státech amerických, v Německu i v Japonsku

      Více od autora
      August Sedláček

      August Sedláček

      August Sedláček byl český historik, genealog, sfragistik a heraldik. Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici, v rodině justiciára Františka Sedláčka a jeho manželky Františky, rozené Šemberové . Zde také začal chodit do školy. Dne 16. června 1850 se přestěhoval s rodiči do Počátek , kam byl jeho otec přeložen jako soudce nově zřízeného okresního soudu. Poslední roky tehdejší hlavní školy absolvoval v Jindřichově Hradci. Poté začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud přestoupil na gymnázium v Písku, kde v roce 1863 maturoval. V letech 1863–1867 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celá rodina byla v Praze policejně hlášena od roku 1872. Mimo jiné navštěvoval přednášky historiků Václava Vladivoje Tomka, Antonína Gindelyho, Konstantina Höflera, archeologa Jana Erazima Vocela a klasického filologa Jana Kvíčaly. Podobně jako Zikmunda Wintera i jeho nejvíce inspiroval archivář Josef Emler. V letech 1867–1869 působil v Litomyšli jako středoškolský profesor dějepisu, zpočátku též latiny, češtiny a němčiny, poté v letech 1869–1875 v Rychnově nad Kněžnou a v letech 1875–1899 v Táboře, kde mimo jiné učil Emanuela Chalupného. V Ličně nedaleko Rychnova nad Kněžnou se v roce 1871 oženil s Ernestinou Hlavatou. Když v 52 letech v roce 1899 zemřela, odešel do penze a přestěhoval se do Písku, kde pracoval jako městský archivář. Dne 26. dubna 1922 se v Písku oženil podruhé, s učitelkou Terezou Barcalovou , která byla téměř o 40 let mladší. Již od mládí tíhl k historické topografii a ke kastelologii. Přípravou patnáctidílného díla Hrady, zámky a tvrze království Českého strávil přes dvacet let. Z nakladatelských důvodů vycházelo po celý jeho život a vydání bylo dovršeno teprve posmrtně. Při práci v archivech shromáždil množství materiálu, jen gene...

      Více od autora
      Arnold Bennett

      Arnold Bennett

      Enoch Arnold Bennett byl anglický romanopisec a dramatik. Zpočátku pracoval stejně jako jeho otec jako právník, později se stal novinářem a profesionálním spisovatelem. Část života strávil v Paříži a jeho manželkou byla francouzská herečka Marguerite Soulié. Za první světové války pracoval pro britské ministerstvo informací, také psal literární kritiky do listu London Evening Standard. Napsal scénář k filmu E. A. Duponta Piccadilly. Knižně vyšly také jeho deníky. Bennettovy realistické příběhy ze života britských středních vrstev získaly za jeho života značný čtenářský úspěch. Jeho tvorba je spojena s rodným regionem Staffordshire, proslulým keramickým průmyslem . V roce 1923 získal za román Londýnský antikvář cenu James Tait Black Memorial Prize. Ve Stoke-on-Trent byl v roce 2017 odhalen jeho pomník.

      Více od autora
      Antonio Vivaldi

      Antonio Vivaldi

      Antonio Vivaldi byl italský barokní skladatel, houslový virtuos, pedagog a duchovní. Narodil se v Benátkách v roce 1678, je považován za jednoho z největších barokních skladatelů a jeho vliv byl za jeho života široce rozšířen po celé Evropě. Je známý především jako skladatel instrumentálních koncertů, zejména pro housle, dále duchovních sborových děl a více než čtyřiceti oper. Jeho nejznámějším dílem je série houslových koncertů známá jako "Le Quattro Stagioni" neboli "Čtvero ročních dob".

      Více od autora
      Antonín Matzner

      Antonín Matzner

      Antonín Matzner byl český publicista, spisovatel, producent, hudební režisér a dramaturg. Antonín Matzner studoval klavír u Marty Mikelkové, hudební teorii a skladbu u Josefa Bartovského, Bořivoje Mikoty a Františka Kováříčka. Po studiích začal publikovat v časopisech Mladý svět, Melodie, Hudební rozhledy atd. V roce 1960 založil v Plzni jazzový klub. Zabýval se hlavně hudební lexikologií. Kromě publicistické činnosti prakticky spolupracoval s předními populárními i jazzovými interprety jako producent a hudební režisér. Byl dramaturgem festivalu Pražské jaro.

      Více od autora
      Anna Gavalda

      Anna Gavalda

      Anna Gavalda je francouzská spisovatelka. Když se narodila, jako Anne-Gaëlle Coche, její otec prodával informační systémy bankám a maminka malovala šátky. Se svými rodiči a třemi sourozenci žila na starém opatství v Eure-en-Loire. Když jí bylo 14 let, její rodiče se rozvedli. Po maturitě na katolické internátní škole Saint-Pie X de Saint-Cloud vystudovala moderní literatury na Sorbonně. Než se stala spisovatelkou „na plný úvazek“, vystřídala řadu zaměstnání – od servírky, přes au-pair po učitelku francouzštiny. Svou literární kariéru začala v 90. letech. Jejím prvním úspěchem byl milostný dopis, s nímž vyhrála soutěž La plus belle lettre d’amour organizovanou rozhlasovou stanicí France Inter. Její první kniha, Kdyby tak na mě někdo někde čekal byla vydána roku 1999 nakladatelstvím La Dilettante. Kniha byla velkým úspěchem: prodalo se celkem 1 885 000 výtisků, získala cenu RTL-Lire; i přesto ji ale několik nakladatelství, které Anna oslovila před La Dilettante, odmítlo vydat. Podobných úspěchů jako Kdyby tak na mě někdo někde čekal dosáhla i další její díla: A taková to byla láska... se prodalo 1 259 000 výtisků, Prostě spolu 2 040 000 výtisků. Úspěchem byl i film podle románu Prostě spolu , který navštívilo 2,4 milionu diváků. Zfilmován byl i román A taková to byla láska... Vede rubriku časopisu Elle týkající se dětské literatury a je také členkou poroty Mezinárodního festivalu komiksu v Angoulême. Anna Gavalda je rozvedená, má dvě děti, Louise a Félicité . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Gavalda na francouzské Wikipedii.

      Více od autora
      Anita Ganeri

      Anita Ganeri

      Indická spisovatelka, žije ve Velké Británii. Autorka populárně-naučných publikací pro děti a mládež.

      Více od autora
      Andreas von Rétyi

      Andreas von Rétyi

      Andreas von Rétyi se už dvacet let jako nezavislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední ředě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

      Více od autora
      Alena Peisertová

      Alena Peisertová

      Alena Peisertová pracovala v nakladatelství Albatros a je přítelkyní a spolupracovnicí ilustrátorky Heleny Zmatlíkové.

      Více od autora
      Alain-René Lesage

      Alain-René Lesage

      Alain-René Lesage byl francouzský spisovatel. Napsal více než sto veseloher, které byly určeny pro tzv. jarmareční divadlo. K nejznámějším patří komedie Turcaret. Součástí jeho díla byly i mravoličné, satirické a pikareskní romány. Typické pro ně bylo, že měly kulisy soudobého Španělska, avšak utajeně v nich Lessage kritizoval poměry francouzské. Ke známým patří román Kulhavý ďábel a Příběhy Gila Blase. Byl též překladatelem ze španělštiny a řečtiny.

      Více od autora
      Zdeněk Zapletal

      Zdeněk Zapletal

      Zdeněk Zapletal je český spisovatel a scenárista. Narodil se v Kyjově, do pěti let vyrůstal v Bzenci, potom ve Zlíně. Jeho otec v roce 1968 emigroval do Kanady. Po maturitě na SVVŠ v Otrokovicích studoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1975. Během studií hrál v bratislavské folkové skupině Tunel a psal texty i hudbu k vlastním písničkám. Po studiích pracoval v letech 1975 - 1982 jako lékárník v Holešově. Poprvé publikoval básně v Mladém světě a kratší prózy v regionálním tisku. Po úspěchu románu Půlnoční běžci, který se v té době stal bestsellerem , odešel na volnou nohu a živil se jako spisovatel. V devadesátých letech vystřídal několik zaměstnání, byl prodavačem v butiku, stavebním dělníkem, řidičem, moderátorem zlínského Rádia Publikum . Dva roky byl vedoucím knihkupectví Votobia v Kroměříži a Přerově. Později byl redaktorem a šéfredaktorem dalšího zlínského rádia – AZ Rádia. V roce 2004 byl „duchovním otcem“ tvůrčích dílen časopisu Reflex pořádaných v Hotelu Ogar v Pozlovicích. Má tři děti. Žije na Vysočině u Žďáru nad Sázavou. Na rok 2005 připravoval vydání románu Popík u brněnského nakladatelství Petrov. Kniha však vyšla až v roce 2013 v nakladatelství NOVELA BOHEMICA.

      Více od autora
      Zdeněk Thoma

      Zdeněk Thoma

      Zdeněk Thoma je český fotograf, publicista a cestovatel, původním povoláním chemik. Je členem Asociace profesionálních fotografů, Syndikátu novinářů ČR a Obce spisovatelů. V roce 1970 absolvoval roční cestu do Asie, kterou od té doby systematicky fotografuje. V osmadvaceti zemích tohoto kontinentu, hlavně v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách strávil přes sedm let života. Výsledkem jeho práce je řada cestopisů, obrazových publikací a více než 160 fotografických výstav. Nejvíce ho zajímá kulturní historie čaje, umění orientálních zahrad a krajina v proměnách světla. Zdeněk Thoma se narodil vojenskému lékaři MUDr. Otomaru Thomovi v Praze. Od svých dětských let fotografoval a sám si také snímky zpracovával. Když se ve svých čtrnácti letech vydal s ještě mladším kamarádem na cestu autostopem kolem republiky, napsal si z putování podrobný deník ilustrovaný kresbami a svými snímky, a tehdy se začalo formovat to, co ho baví a živí dodnes: fotografování, psaní, cestování. Studoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze, maturoval 1958. Po studiu pracoval jako chemik v laboratořích Kovohutě Hostivař, ale jeho záliba ve fotografování a první publikační úspěchy ho v roce 1964 přivedly k životu na volné noze. Intenzivně spolupracoval s časopisy MY 64, Student, Univerzita Karlova, Reportér a Mladý svět. Současně v letech 1964–1970 vykonával funkci organizačního vedoucího tehdy slavného bigbeatového Divadelního klubu Olympik se scénami ve Spálené ulici a v Divadle Sluníčko založeného populární dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann. V letech 1967–1969 studoval obor fotografie na pražské FAMU, kde jeho profesory byli Ján Šmok, Ludvík Baran a na literaturu Milan Kundera, ale školu opustil kvůli cestování. Na sklonku pražského jara se mu podařilo zorganizovat Expedici Sakura – roční cestu čtyř kamarádů autostopem napříč Asií s cílem na Světové výstavě Expo ’70 v Japonsku. Tato dobrodružná cesta pozn...

      Více od autora
      Zdeněk Schröter

      Zdeněk Schröter

      Autor publikace o pravidlech silničního provozu.

      Více od autora
      Yrsa Sigurðardóttir

      Yrsa Sigurðardóttir

      Yrsa Sigurðardóttir je islandská spisovatelka, autorka románů pro děti a mládež a detektivek. Rodačka z Reykjavíku ukončila 1983 gymnasium Menntaskólinn í Reykjavík, studovala stavební inženýrství na Islandské univerzitě, které ukončila titulem B. C. a pokračovala na Concordia University v Montrealu, kde v roku 1997 získala akademický titul Master of Science. Několik let pracovala jako inženýrka pro společnost Fjarhitun. Čtyři roky byla technickou vedoucí v mezinárodním týmu pro velký evropský elektrárenský projekt na východě Islandu u Kárahnjúkar Damm. V odlehlém pracovním táboře se zde ve volné čase v 1998 začala věnovat literatuře. Se svým manželem a dvěma dětmi bydlí v Seltjarnernes u Reykjavíku a vede úspěšně dvojí život spisovatelky a inženýrky. Napsala 5 románů pro děti a mládež , 2 z nich získaly islandské ocenění za literaturu tvoří sérii označovanou Tóra Gudmunsdottir, jsou volně propojeny postavou advokátky Tóry Gudmunsdottir a jejího německého přítele Matthiase, bývalého policisty. V dramatických napínavých detektivních příbězích hrají podstatnou roli i nevyřešená tajemství minulosti. Atraktivitu dosahuje autorka zobrazením neotřelého osobitého islandského prostředí a neopomíjí náznaky severské mystiky jako přitažlivou kulisu událostí. Tóra ani Matthias nedisponují nadpozemskými vlastnostmi superhrdinů ani geniálními technickými pomůckami. Je to sympatická realistická dvojice v uvěřitelných přesto dech beroucích příbězích. Další knihy jsou samostatné detektivní romány, ve kterých jsou pro děj důležité záhadno a nadpřirozené jevy. „Ég man þig“ přináší dvojici vyšetřovatelů - policistku Dagný a psycho...

      Více od autora
      Vratislav Ebr

      Vratislav Ebr

      Známý knihkupec, moderátor a sběratel kuriozit. Narozeniny slaví Vratislav Ebr 20. října, ale přesné datum narození nezná. Jeho rodiče a téměř celé příbuzenstvo pozatýkalo gestapo krátce po zjištění totožnosti atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Františka Sívková byla v té době těhotná a to jí prodloužilo život o tři měsíce. Do Mauthausenu byla převezena až po porodu syna. Muka nejistoty a strachu, které před svou smrtí prožívala, si asi nikdo nedokáže představit. Tatínek se o narození syna vůbec nedozvěděl. Dítě putovalo do kojeneckého ústavu v Krči, kde se mělo rozhodnout o jeho dalším osudu. Hrozilo, že bude umístěn do německé rodiny. Naštěstí přišel konec války a ujali se ho manželé Ebrovi. Dali mu jméno Vratislav, snad prý podle data, kdy si ho přinesli domů.

      Více od autora
      Viktorie Hanišová

      Viktorie Hanišová

      Viktorie Hanišová je česká spisovatelka a překladatelka. Vystudovala anglistiku a germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Překládá z němčiny a angličtiny. Vydala tři romány.

      Více od autora
      Václav Mencl

      Václav Mencl

      Václav Mencl je český pravicový politik, člen ODS, počátkem 90. let 20. století primátor Brna, v letech 1996-1998 senátor a v letech 2002 až 2013 poslanec Poslanecké sněmovny. Od roku 2015 je členem RRTV. V roce 1967 vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně a poté až do roku 1990 pracoval jako projektant ve Výzkumném ústavu vodohospodářském podniku Stavoprojekt Brno. V komunálních volbách roku 1990 byl za Sdružení pro Brno zvolen do zastupitelstva Brna. Stal se pak primátorem Brna. Jeho nástup do funkce byl výsledkem složitých povolebních jednání. Ačkoliv v zastupitelstvu byla výrazně zastoupeno Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, nedokázalo získat většinovou podporu pro svého kandidáta. Naopak Menclovo Sdružení pro Brno, ač relativně menší subjekt, mělo blíže k Občanskému fóru a výsledkem dohod pak bylo zvolení Mencla primátorem. Členem ODS se stal roku 1991. Po dobu výkonu primátorské funkce čelil opakované kritice a opozice z řad HSD-SMS se snažila docílit jeho odvolání. Z primátorské funkce byl nakonec odvolán 30. září 1992. V období let 1992 až 1995 pracoval jako vedoucí Ústavu územního plánování na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. V letech 1995 až 1998 byl náměstkem ministra hospodářství a ministra pro místní rozvoj coby ředitel sekce regionální politiky a územního plánování. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za Senátní obvod č. 19 – Praha 11. V 1. kole získal přes 47 % hlasů a v 2. kole porazil svého rivala poměrem 64:36. Zasedal v senátním výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a byl místopředsedou senátorského klubu Občanské demokratické strany. V horní komoře parlamentu setrval jen po dva roky, do senátních voleb roku ...

      Více od autora
      Václav Černý

      Václav Černý

      Václav Černý byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof. Po maturitě na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 . Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře. Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus. Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z fil...

      Více od autora
      Théophile Gautier

      Théophile Gautier

      Théophile Gautier byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a kritik. Narodil se v rodině royalistického úředníka v Tarbes v departmentu Hautes-Pyrénées. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s Gérardem de Nerval. Původně studoval tři roky malířství u Louis-Édouard Rioulta. Pétrus Borel a Gérard de Nerval jej představili Victoru Hugovi. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku Le Petit-Cénacle , jehož členy byli Prosper Mérimée, Théophile Gautier, Gérard de Nerval, Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku 1830 se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry Hernani v divadle Comédie-Française známé jako „Bitva o Hernaniho“. Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii. Gautier byl přítelem řady romantiků, Charles Baudelaire mu věnoval své Květy zla . Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy. V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do Passy. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na Balzacovu přímluvu začal psát do Chronicle de Paris, kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do Figara a později do La Presse. Zde debutoval článkem o malbách Eugèna Delacroix. Dále napsal drtivou kritiku obrazu Cromwell nad rakví Karla I.. Tímto článkem napadl měšťanského malíře Hippolyte Delaroche na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky. Ze své cesty do Belgie s Gérardem de Nerval napsal první cestopisnou reportáž, později otištěnou v knize Zigzags. V květnu 1840 odjel do Španělska, kde krát...

      Více od autora
      Tami Hoag

      Tami Hoag

      Tami Hoag, roz. Mikkelson je autorkou více než 30 knih, ichž se prodalo přes 22 milionu výtisků. Publikovat začala koncem 80. let a navzdory tomu, že těžiště jejích tehdejších příběhů tvořily příběhy o lásce, proslulosti dosáhla především svými napínavými romány s kriminální zápletkou. V nakladatelství Knižní klub vyšly její knihy: Hříchy noci, Hříšná vina, Planý poplach, Temný ráj, Úzká zlověstná linka, Popel popelu a Prach prachu.

      Více od autora
      Sylvia Day

      Sylvia Day

      Sylvia Day je autorka romancí historických i sci-fi. Bývalá lingvistka zaměřená na ruštinu, zaměstnaná u amerického vojenského zpravodajství, se nyní plně věnuje psaní. Sylviiny romány získaly různá čtenářská ocenění, včetně kladných recenzentských reakcí, mezi něž patří cena Reader´s Choice z r. 2004. Když nepíše, můžete ji zastihnout při komunikaci s návštěvníky jejího blogu, internetové diskuze nebo chatu.

      Více od autora
      Sting

      Sting

      Sting , narozený 2. října 1951 ve Wallsendu v anglickém Northumberlandu, je známý hudebník a skladatel, který je známý svým osobitým hlasem a fúzí rocku, jazzu, reggae, klasiky, new-age a worldbeatu ve své hudbě. Proslavil se jako zpěvák a baskytarista rockové skupiny The Police v letech 1977 až 1986. S The Police se Sting stal jedním z nejprodávanějších hudebních umělců na světě. Skupina vydala několik alb, která se umístila na předních příčkách hitparád, a získala šest cen Grammy.

      Více od autora
      Stevie Wonder

      Stevie Wonder

      Stevie Wonder je kultovní americký zpěvák, skladatel, hudebník a producent, který je významnou osobností populární hudby od 60. let 20. století. Narodil se jako Stevland Hardaway Judkins 13. května 1950 v Saginaw ve státě Michigan, v 11 letech podepsal smlouvu s vydavatelstvím Motown Tamla a od té doby u něj působí. Wonder, známý svou hudební genialitou a všestranností, nahrál více než 30 amerických alb.

      Více od autora
      Siegfried Obermeier

      Siegfried Obermeier

      Siegfried Obermeier se narodil v roce 1936 v Mnichově a od roku 1963 až do své smrti žil v Oberschleissheimu. Napsal povídky, eseje, glosy a vyšlo mu asi 30 románů, jež byly přeloženy do mnoha jazyků. Obdržel medaili Littera a Schleissheimskou kulturní cenu.

      Více od autora
      S. S. van Dine

      S. S. van Dine

      S. S. Van Dine , vlastním jménem Willard Huntington Wright, narodil se v Charlottesville ve Virgínii, vystudoval Harvardovu univerzitu a snažil se o kariéru literárního a výtvarného kritika. Zprvu úspěšně: redigoval intelektuálský magazín Smart Set, který po něm převzal slavný ikonoklast a jedovatý satirik H. L. Mencken; spolu s ním a s jiným intelektuálním spisovatelem Georgem Jeanem Nathanem napsal Wright knihu Evropa po 8,15 . V roce 1916 vydal první vážný román Slibný muž , propadák tak dokonalý, že propadl dokonce i podruhé, když jej nakladatel vydal znovu v roce 1930, spoléhaje na to, že Wright byl tehdy na vrcholu slávy. V letech 1923 až 1926 byl Wright, po nervovém zhroucení, upoután na lůžko a lékaři mu zakázali „vážnou“ četbu: a je to neuvěřitelné, ale historie se opět opakuje: pro zábavu si Wright vymyslel první detektivku, a aby neupadl v opovržení u vzdělaných kolegů, vydal ji pod starým rodinným jménem, v němž si změkčil y: S. S. Van Dine. Byla to Bensonova vražda . Estét Wright si předsevzal, že americkou detektivku pozdvihne z bahna braku, a šel na to hlavně tim, že jeho VD Philo Vance je supervzdělaný knihomol a snob, který oplývá citáty, svědčícími o encyklopedických vědomostech. Abychom mu neublížili: nejen tím. Vnesl do americké detektivky noblesní, vytříbený styl, dokonalou dějovou konstrukci, přísnou fair play . Van Dine, vyprávěč příběhů, funguje jako Vanceův watson, a VD má spolupracovníky a protihráče v okresním prokurátorovi Markhamovi a v seržantu Heathovi. Postihl jej ovšem smutný osud všeho příliš snobského: dnes, po letech, je jeho nadřazená moudrost směšná. Wright sám kdysi prohlásil, že i nej...

      Více od autora
      Queen

      Queen

      Queen je britská rocková skupina založená v Londýně v roce 1970, původně ve složení Freddie Mercury , Brian May , Roger Taylor a John Deacon . Hudební styl kapely zahrnuje širokou škálu vlivů včetně rocku, popu, opery a progresivního rocku. Queen se poprvé prosadila albem "A Night at the Opera" v roce 1975, které obsahovalo hitový singl "Bohemian Rhapsody". Tato píseň se stala komerčně úspěšnou a je považována za jednu z nejlepších rockových písní všech dob.

      Více od autora
      Puhdys

      Puhdys

      The Puhdys byla německá rocková skupina, která vznikla v roce 1969 v Oranienburgu ve východním Německu. Skupina byla jednou z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších rockových skupin bývalé Německé demokratické republiky . Jejich hudba byla jedinečnou směsí rocku, popu a balad. Zpívali převážně v němčině a proslulí jsou zejména svými melodickými hymnami, které se staly stálicí východoněmecké hudební scény a zároveň si získaly značnou popularitu i v jiných částech Evropy.

      Více od autora