Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1621 - 1680 z celkem 123058 záznamů
Karel Ladislav
Karel Ladislav Kukla, byl prozaik, dramatik, novinář, nakladatelský redaktor, překladatel z angličtiny a francouzštiny. Současným čtenářům je známý především svou knihou Podzemní Praha. Už jako poměrně mladý zazářil aktovkou Anatomové, která se na repertoár Národního divadla dostala v době, kdy bylo Kuklovi sotva 21 let. Hra byla příznivě přijata i dobovými kritiky. Úspěch Kukla sklidil i svou následující činohrou Svatební noc, která následně získala Nerudovu cenu. V dalších letech se K. L. Kukla i přes dosavadní úspěchy divadelní tvorbě příliš nevěnoval a naplno žil novinářským řemeslem. Psal fejetony do Národní politiky. Pro nakladatele Bedřicha Kočího redigoval Národní obzor a Velký lidový slovník naučný. Redigoval také přírodopisný Svět zvířat a jiné tiskoviny. Vedle toho do češtiny z angličtiny přeložil Twainova Dobrodružství tuláka Finna . Převyprávěl i pohádky Boženy Němcové . K. L. Kukla žil poměrně bohémským životem. Miloval život noční Prahy, jako investigativní novinář si oblíbil prostředí pražské galérky. Jeho reportáže žel trpěly značným zkreslováním a zveličováním pražského života, pražského podsvětí zvláště. Výsledkem toho byla jeho nejznámější braková díla z pražského podsvětí. Ve fiktivní reportáži Podzemní Praha například popisuje ve skutečnosti neexistující podzemní labyrint pod hlavním městem, který podle Kukly podzemními štolami spojuje pražské Židovské pece s podzemím Vyšehradu. Jinými podzemními chodbami vedenými pod dnem Vltavy je pravobřežní podzemní Praha spojena s podzemím na pravém břehu Vltavy. Různými chodbami se tak lze podle Kukly dostat až daleko za Břevnov. Jeho smyšlené reportáže – zvláště Podzemní Praha – byly na přelomu 19.a 20. století i během první republiky velice populární. Miroslav Josef Krňanský natočil podle Kuklovy knihy Bahno Prahy němý film. Podzemní Praha se jako tragikomedie dostala koncem dvacátých let do repertoáru Tylova divadla. Začátkem sedmdesátýc...
Více od autora
Josef Spilka
Narozen 7.3.1899 v Ratboři u Kolína, zemřel 25.8.1986 v Praze. Pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, editor českých přísloví, beletrista pro děti, básník, překladatel ze slovenštiny, němčiny a ukrajinštiny.
Více od autora
Jiří Sovák
Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer , byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem. Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci. Jiří měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava. Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce. Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu. Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře , v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru. Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru , kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34. Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“ Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Go...
Více od autora
Jiří Hanibal
Jiří Hanibal je český spisovatel, scenárista a režisér. Své dětství a mládí strávil v rodném Táboře, zde také v roce 1948 odmaturoval. V letech 1948–1953 studoval na pražské FAMU. V československém filmu začínal nejprve jakožto asistent režie a pomocný režisér s Vojtěchem Jasným, Karlem Kachyňou, Zbyňkem Brynychem a Martinem Fričem. Do roku 1959 působil také jako odborný asistent na FAMU, poté pracoval až do roku 1991, kdy odešel do důchodu, ve filmovém studiu Barrandov. Nyní působí coby literát na volné noze.
Více od autora
Jeff Lemire
Jeff Lemire je kanadský komiksový scenárista a kreslíř proslul pro své autorské komiksy Sweet Tooth, The Nobody a Descender. Dále také prací na sériích Animal Man a Green Arrow . Komiksy Jeffa Lemireho vydávají například nakladatelství CREW a Comics Centrum. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeff Lemire na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jaromír Pelc
Jaromír Pelc je český básník 70. – 80. let dvacátého století, autor parafrází rockové poezie , knih o Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, o výtvarném umění , editor . Jeho básně zhudebnil a zpívá Vladimír Mišík. Maturoval v roce 1970 na gymnáziu v Praze-Žižkově. Poté v letech 1970–1972 studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy a současně působil v redakci týdeníku Svět práce. Studium nedokončil . Od roku 1982 studoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ obor moderní dějiny. Toto studium zakončil diplomovou prací Boj proti fašismu v letech 1933–1938 a kulturní fronta, doktorský titul získal v roce 1989. V letech 1972–1986 pracoval v týdeníku Tvorba jako redaktor přílohy LUK a literární přílohy Kmen. V letech 1987–1990 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. V letech 1990–1991 spoluvydával literárně-erotickou revue Sextant. V roce 1991 se stal majitelem Nakladatelství Niké, které vydávalo například časopis Rodinný lékař , fotografické publikace, ale také četné bibliofilské tisky. V poslední době se výhradně věnuje modernímu českému výtvarnému umění. S využitím archivů i sbírek, převážně vlastních, pořádá tematické výstavy v ČR a USA. Od roku 1993 byl souběžně také šéfredaktorem časopisu o nadacích a neziskovém sektoru Grant a předsedou představenstva i ředitelem akciové společnosti Questor, zabývající se organizací a správou neziskových institucí v ČR .
Více od autora
Ivana Peroutková
Ivana Peroutková je spisovatelka, redaktorka, překladatelka, vdova po předčasně zesnulém bubeníkovi skupiny Olympic Milanu Peroutkovi . V letech 1978 – 1982 vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor divadelní a filmová věda. Po škole publikovala divadelní recenze, krátce pracovala v Čs. televizi a pak jako redaktorka nakladatelství Panorama, odkud odešla na mateřskou dovolenou. V roce 1992 jí vyšla prvotina Na vahách života , následovaly převyprávěné Staré pověsti české a v roce 2000 novela Dům s vůní zmoklé psí srsti . V dalších letech napsala několik dětských knížek: Anička a její kamarádky, Anička ve městě, Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem , a Modrý kocourek . Publikovala dva romány: Nad ledem, pod ledem a Drama Hedviky P. . Je scenáristkou komiksové verze Foglarovy knihy Hoši od bobří řeky . V roce 2009 jí v nakladatelství Artur vycházejí čtyři knížky pro dospívající dívky: Denisa mezi skleněnými střepy, Denisa a její podzimní můra, Denisa ve víru vloček, Denisa maluje lásku. Živí se psaním a překládáním. Žije v Praze. Má dceru a dva syny.
Více od autora
Ian McEwan
Ian McEwan je britský spisovatel, držitel Řádu britského impéria a autor známého románu Betonová zahrada. Pro ni a pro svá raná díla bývá v angličtině a francouzštině přezdíván Ian Macabre , v češtině někdy jako básník perverze. McEwan se narodil v Aldershotu v Anglii, ač velkou část svého života strávil na Dálném východě, v Německu a v severní Africe, kde byl jeho otec vyslán jako armádní důstojník. Mladý Ian vystudoval University of Sussex a University of East Anglia, kde byl absolventem kurzu tvůrčího psaní Malcolma Bradburyho. V roce 1999 s ním jeho první žena, Penny Allen, prohrála soudní spor a McEwanovi bylo uděleno opatrovnictví nad oběma jejich syny. Jeho druhá žena, Annalena McAfee, je redaktorkou britského deníku The Guardian. V březnu 2004, jen několik měsíců poté, co jej britská vláda přizvala na večeři s americkou první dámou, Laurou Bushovou, mu byl odepřen přístup do USA na bezpracovní vízum . Po pár dnech a mnoha ohlasech v britských médiích byl McEwan nakonec do USA přijat. Celní úředníci, jak sám uvedl, mu sdělili: „Stále vás nechceme pustit, přitahujeme takhle ale mnoho nežádoucí publicity.“ Vláda USA McEwanovi později poslala omluvný dopis. Je členem Královské literární společnosti , Královské umělecké společnosti a Americké akademie umění a věd . V roce 1990 mu byla udělena Toepferovou nadací v Hamburku Shakespearova cena. Jeho pravděpodobně největším oceněním je Řád britského impéria, jejž obdržel v roce 2000. V témže roce byl hostem Pražského festivalu spisovatelů. Ian McEwan je ateista. Jeho prvním vydaným dílem byla sbírka „makabrózních povídek“ První láska, poslední pomazání , jež v roce 1976 vyhrála Cenu Somerseta Maughama. Mezi první romány patří ...
Více od autora
Homéros
Homér je jméno nejstaršího známého řeckého básníka a pěvce , jemuž se připisuje autorství epických básní Ilias a Odysseia, zakládajících děl starořecké i evropské literatury. Jeho jméno podle Wolfganga Schadewaldta znamenalo „záruka či rukojmí“, podle starověkého historika Efora od jeho domnělé slepoty ze spojení ὁ μὴ ὁρῶν – „nevidící“, jako „Slepý“. Krom obou eposů se mu také připisují tzv. Homérské hymny, směšnohrdinský epos Batrachomyomachia parodující Ilias, lyrické básně na oslavu antických božstev, epigramy a další zlomky. Homérská otázka je už od starověku řešený spor o Homérově autorství obou eposů, jeho životě i o tom, zda je postavou historickou nebo jen legendární. Dnes se obvykle předpokládá, že díla vycházejí ze starší ústní tradice a jejich podoba pochází z raného archaického období a Odysseia je mladší než Ilias. Básně jsou psány archaickým, tzv. homérským jazykem ve verších zvaných daktylský hexametr a jejich obsah se váže k trojské válce, která se hypoteticky datuje do začátku temného období . Proto se také hovoří o homérském období, homérském náboženství apod.
Více od autora
Hana Vrbová
Hana Vrbová byla česká spisovatelka, redaktorka a překladatelka , manželka překladatele Jaroslava Piskáčka . Hana Vrbová se narodila roku 1929 v Praze. Po ukončení studia češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se věnovala překladům převážně klasické a novodobé ruské a ukrajinské poezie. Dětskou literaturu překládala rovněž z němčiny, slovenštiny a angličtiny. Za jazykové spolupráce Marie Krčmové přebásnila ze staročeštiny Kroniku tak řečeného Dalimila . Co se týče autorčiny vlastní tvorby, Hana Vrbová psala původní poezii, prózu i divadelní a rozhlasové hry pro děti a mládež. a spolupracovala na vytvoření jedné z nejzdařilejších variant školního slabikáře, který vydalo nakladatelství Fortuna roku 1993. Hana Vrbová zemřela roku 1995 v Praze.
Více od autora
Gilbert Delahaye
Gilbert Delahaye byl belgický autor. Je nejlépe známý pro knihy o holčičce Martince, sérii ilustrovaných příběhů pro děti, které připravil s umělcem jménem Marcel Marlier.
Více od autora
Giacomo Casanova
Giacomo Girolamo Casanova byl italský spisovatel, intrikán, špión a diplomat. Zanechal po sobě všestranné literární dílo , nicméně je především známý jako dobrodruh a muž, jehož jméno je synonymem pro svůdce. Této pověsti se těší pravděpodobně zásluhou svého nejvýznamnějšího autobiografického díla, „Dějiny mého života“ , v němž autor bez skrupulí popisuje svá četná milostná dobrodružství. Giacomo Casanova se narodil v Benátkách v ulici Calle della Commedia v sousedství kostela sv. Samuela, kde byl také pokřtěn. Jeho otcem byl herec Gaetano Casanova a matkou Zanetta Farussi; některé zdroje ho ale považují za nemanželského syna matky se šlechticem a abbém Michelem Grimanim. Rodiče byli herci a zdá se, že především matka byla ve své profesi úspěšná, neboť se o ní zmiňuje Carlo Goldoni ve svých Pamětech, kde ji popsal slovy: „… překrásná vdova a velice schopná žena“. Malý Giacomo, vychovávaný babičkou Marziou Farussiovou, byl křehkého zdraví. Proto ho babička jednoho dne odvezla k čarodějnici do Murana a té se podařilo vyléčit jeho potíže. Po tomto dětském zážitku ho zájem o magické praktiky provázel po celý zbytek života, ale on sám byl prvním, kdo se vysmíval důvěřivosti, s níž mnozí přijímali esoterismus. Vystudoval na padovské univerzitě filozofii a práva, absolvoval v roce 1742. Následně cestoval na ostrov Korfu a do Istanbulu. V roce 1743 se vrátil do Benátek a v témže roce jeho babička Maria zemřela. Abbé Grimani jej dovedl učit v semináři, ale dlouho tam pro své nemravné chování nevydržel, údajně sváděl ostatní seminaristy. byl ze studií vyloučen a od konce března do konce července vězněn v benátské pevnosti sv. Ondřeje . Spíše než o výkon trestu, šlo o výstrahu a snahu o nápravu jeho bouřlivých prostopášných sklonů. Když se dostal na svobodu, odcestoval díky matčiným dobrým vztahům jako doprovod bi...
Více od autora
Gayle Forman
Gayle Formanová je oceňovaná prozaička a respektovaná novinářka, která se ve svých článcích věnuje především problémům dospívající mládeže . Beletrii začala psát, když se v roce 2002 vrátila z cesty kolem světa, kterou podnikla s manželem Nickem. V psaní totiž viděla způsob, jak na cestách zůstat, i když se zrovna doma v Brooklynu stará o dcerku Willu, jež se narodila krátce po jejich návratu. Celosvětovým hitem se stal třetí román Gayle Formanové z roku 2009 nazvaný Zůstaň se mnou , který doposud vyšel ve více než třiceti zemích po celém světě.
Více od autora
Garth Nix
Garth Nix je populární australský spisovatel s mnoha čtenáři a fanoušky. Zaměřuje se zejména na fantasy tematiku. Mezi jeho díla patří populární knižní série Staré království, Klíče ke království či Sedmá věž. Narodil se v sobotu 19. července 1963 v australském Melbourne. V dětství se jeho domovem stalo město Canberra. V letech 1984 až 1986 navštěvoval Cannberskou univerzitu. Vystudoval zde profesionální psaní. Roku 1987 se přestěhoval do Sydney a dodnes tu poblíž Coogee Beach žije se svou ženou Anne. Spolu mají syny Thomase a Edwarda. Poté, co pracoval jako publicista, knižní redaktor nebo literární agent mnoha firem, se v roce 2002 stává spisovatelem z povolání. Jeho knihy se prodávají po celém světě, byly přeloženy do více jak 28 jazyků a ocitají se na výčtech bestsellerů časopisů jako jsou The New York Times, Publishers Weekly, The Bookseller, The Australian a The Sunday Times. Uvedená data se prvotně vztahují k vydání v anglické verzi, v závorce jsou uvedená data českého vydání.
Více od autora
František Widimský
Narozen 15.11.1887 v Plzni, zemřel 25.12.1974 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, pracovník olympijského výboru, překlad z francouzštiny.
Více od autora
František Trávníček
Narozen 17.8.1888 ve Spešově u Blanska, zemřel 6.6.1961 v Brně. PhDr., profesor českého jazyka, publikace z oboru.
Více od autora
František Antonín Novák
František Antonín Novák se narodil dne 20. října 1892 v Chotěbuzi u Těšína, zemřel 17. prosince 1964 v Praze. Z Těšínska se jeho rodiče brzy odstěhovali do Plzně, gymnázium absolvoval v Roudnici nad Labem. Na univerzitě studoval přírodní vědy a chemii, v roce 1918 se stal asistentem na farmaceuticko-botanickém ústavu Karlovy univerzity. V roce 1921 habilitoval ze systematické botaniky a na Vysoké škole obchodní potom habilitoval pro obor užitkových rostlin. Od roku 1934 byl řádným profesorem systematické botaniky na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1945 botanický ústav vedl, ve stejném roce se stal i děkanem přírodovědecké fakulty UK. Popularizaci botaniky se věnoval na stránkách měsíčníku Naší přírodou, později řídil botanickou část Chvilek v přírodě , od roku 1948 řídil měsíčník Československé botanické listy. Pořádal i botanické exkurze v okolí Prahy. Od roku 1919 jezdíval na Slovensko, kde se zabýval především studiem hvozdíků, od roku 1923 se výrazně věnoval floristickému průzkumu Balkánského poloostrova. Z jeho prací jmenujme alespoň: Monografická studie o Dianthus gratianopolitanus Vill. . Monografická studie evropských druhů rodu Dianthus ze skupiny Dianthi fimbriati . Systematická botanika, 2. svazky, in: Rostlinopis . Rostliny, svazek I . Rostliny, svazek II, Horské rostliny . Květena a vegetace hadcových půd . Rostliny, svazek III . Horské rostliny , ty vyšly v roce 1963 i v polštině . Farmaceutická botanika: Systematika a morfologie léčivých rostlin . Vyšší rostliny: tracheophyta . Společně s Jaromírem Klikou, Karlem Šimanem a Bohumilem Kavkou také napsal ve své době velmi úspěšnou knihu Jehličnaté ....
Více od autora
Danka Šárková
Narozena 13. 2. 1969 v Praze. Psycholožka zaměřená na hlubinnou psychologii, pracuje v oblasti osobního rozvoje a alternativní medicíny, externí redaktorka a nakladatelka . Též autorka společenských románů, knih pro děti a kuchařské knihy. Vede kurzy automatického psaní.
Více od autora
Bohuslav Reynek
Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...
Více od autora
Antonín Trýb
Antonín Trýb , byl český lékař, básník a spisovatel. V roce 1903 vystudoval gymnázium v Příbrami, roku 1909 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a roku 1912 se habilitoval pro dermatovenerologii. Od roku 1923 byl řádným profesorem dermatovenerologie. V Brně založil Dermatovenerologickou kliniku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a v letech 1921–1956 byl jejím přednostou. Na fakultě je po něm dnes pojmenován Klub Antonína Trýba. Zabýval se pohlavními nemocemi, je průkopníkem histopatologie kůže u nás. Byl asistentem v Histologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, působil na Kožní klinice České lékařské fakulty v Praze pod vedením profesora Vítězslava Janovského, během 1. světové války vedl vojenskou nemocnici pro veneriky v Pardubicích, v letech 1919–1920 pracoval na Sibiři při misi Československých legií mezi Vladivostokem a Tomskem, poblíž Vladivostoku také řídil nemocnici pro veneriky. V letech 1927–1928 a 1952–1953 byl děkanem Lékařské fakulty MU. Původně byl sociálním demokratem, po sloučení části sociálních demokratů s komunistickou stranou se stal členem KSČ. Byl vyznamenán Řádem 25. února a v roce 1954 obdržel Řád práce. Byl šéfredaktorem Lékařských listů, členem redakce České dermatologie a Encyklopedie praktického lékaře, psal do Lidových novin. Byl badatelem, básníkem a prozaikem.
Více od autora
Anthony Ryan
Anthony Ryan je skotský spisovatel fantasy a sci-Fi, nejznámější svými knihami o Vélinovi Al Sorna, z nichž první byla vydaná v roce 2013. Než se začal naplno věnovat psaní, pracoval jako výzkumník. V současné době žije v Londýně v Anglii. Má titul v oboru středověké historie. Pochází ze Skotska, vystudoval historii a většinu svého dospělého života žil a pracoval v Londýně. Po dlouhé kariéře v britské státní správě začal po úspěchu svého prvního románu Píseň krve psát na plný úvazek. V současnosti dokončuje druhý díl plánované trilogie Tower Lord a pokračuje v psaní sci-fi série Slab City Blues, která vychází v elektronické podobě. Románu Píseň krve se už prodalo přes sto tisíc výtisků.
Více od autora
Angela Marsons
Angela Marsonsová je britská spisovatelka známá zejména detektivními příběhy Kim Stoneové. Během tří let se prodalo přes tři miliony výtisků jejích románů. Angela Marsonsová pochází z Brierley Hill, města v hrabství West Midlands. Původním povoláním byla členkou ochranky v nákupním středisku Merry Hill, kde strávila 19 let. V roce 2014 ale pro nadbytečnost o práci přišla. V té době se zároveň musela starat o svou partnerku, která se právě zotavovala po náročné operaci. Aby nepřišly o domov, musely si na splácení hypotéky půjčit od svých nejbližších a část majetku prodat. Celých 25 let se snažila uspět v různých nakladatelstvích, pokaždé byla ale odmítnuta. Průlom nastal v říjnu roku 2014, kdy dostala nabídku z digitálního nakladatelství Bookouture. Smlouva na první čtyři knihy byla podepsána během jednoho týdne. Smlouvy na další knihy následovaly, aktuálně je naplánováno vydání celkem 25 knih s detektivem inspektorkou Kim Stoneovou. Prozatím bylo do češtiny přeloženo 12 románů s touto hlavní postavou, celkově jich autorka napsala 16.
Více od autora
Amálie Kutinová
Amálie Kutinová byla moravská spisovatelka a farmaceutka, která se proslavila zejména díky šestidílné sérii knih Gabra a Málinka. Byla matkou české spisovatelky a dramatičky Marie Kubátové. V březnu 1903 se rodina řídícího učitele Jana Taubera a Amálie Tauberové-Matějíčkové , přestěhovala z Rouchovan do Štítné nad Vláří. Roku 1907 vypukl ve Štítné obrovský požár, kterému padla za oběť téměř celá vesnice, Jan Tauber byl během hašení postižen mrtvicí, která jej trvale upoutala na lůžko. Po předčasném penzionování se celá rodina odstěhovala v roce 1909 do Valašského Meziříčí, kde Málinka se svou starší sestrou Gabrou nastoupila v září téhož roku do dívčího reálného gymnázia. Gabra ani Málinka však gymnázium nedokončily. Málinka předčasně ukončila studium na valašskomeziříčském gymnáziu v červnu 1915 a odjela do Prahy k sestře Ludvice Bendové, kde nastoupila jako lékárenská praktikantka v lékárně na Vinohradech. Na jaře 1916 se objevuje v lékárně v Táboře u lékárníka Ptáka. V roce 1918 nastoupila ke studiu dvouletého oboru Farmacie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po dokončení studia v roce 1920 se provdala za ing. Jana Kutinu, který v Praze na Pankráci vlastnil od roku 1911 malé nakladatelství, později nazvané Besední pořady. Právě v tomto nakladatelství Amálie Kutinová začala od roku 1935 vydávat své vzpomínky na dětství a mládí pod názvem Gabra a Málinka. Gabro-málinkovský cyklus vycházel v letech 1935 až 1947. Veselé a laskavé příběhy si získaly u mladých čtenářů velkou popularitu, která vyvrcholila po roce 1989 vydáním 5. a 6. dílu. Po obsazení zbytku Československa německými vojsky našla rodina útočiště v Křinci u Nymburka, kde Málinka opět pracovala jako lékárnice. O životě ve venkovské lékárně napsala spisovatelka laskavé povídky, které byly později vydány pod názvem Naši pacienti. V roce 1948 byla Amálii Kutinové zakázána totalitním režimem další spisovatelská činnost. V roce 1949 b...
Více od autora
Alfred de Musset
Alfred de Musset byl francouzský romantický básník, spisovatel a dramatik. Narodil se ve staré, avšak nepříliš bohaté šlechtické rodině. Jeho otec Victor-Donatien de Musset-Pathay pracoval jako úředník na ministerstvu války. Vedle toho se věnoval literatuře. Napsal životopis Jeana-Jacquese Rousseau a uspořádal jeho sebrané spisy . Jeho děd Joseph-Alexandre de Musset-Pathay se rovněž zabýval literaturou. Měl staršího bratra Paula , který byl rovněž spisovatelem, a dvě sestry, z nichž jedna zemřela nedlouho po narození. Vystudoval Lyceum Jindřicha IV. v Paříži, kde platil za velice nadaného žáka. Podle přání rodičů měl pokračovat ve studiu na École polytechnique. Nakonec ale začal studovat práva a lékařství a posléze hudbu a kreslení. Žádná studia ale nedokončil a začal se věnovat literatuře. Když mu bylo 17 let, přivedl jej Paul Foucher do společnosti romantiků v čele s Victorem Hugem, která byla nazývána "Le petit-cénacle" a scházela se u básníka Charlesa Nodiera. Sám se ovšem k romantikům nepočítal, dokonce prohlašoval, že v jeho knihovně klidně sousedí Shakespeare s Racinem. Také nikdy – ač se pohyboval v okruhu Victora Huga – nebyl bojovným straníkem romantismu a nikdy do “války romantiků" aktivně nevstoupil. Zachovával důsledně postoj blazeovaného mondénního světáka, povzneseného nad tuto vřavu. V roce 1832 se dokonce s Hugovým kruhem zcela rozešel. Ve svém díle uložil vlastní životní reflexi doby, o níž napsal v prozaickém díle Zpověď dítěte svého věku, že “staré už nebylo a nové ještě nebylo", a v níž – opět podle jeho slov – “lidé trpěli podivnou mravní chorobou: nevírou v cokoliv". Psát dramata začal v roce 1830, ale jeho první hra Benátská noc zcela propadla. Po osobním rozchodu s Hugovým ...
Více od autora
Alena Jakoubková
Alena Jakoubková píšící též pod pseudonymy Anita Pilar a Aliena de Longhe, je autorkou deseti knih, jedenáctá je připravena k vydání a na dvanácté usilovně pracuje. Povoláním je literární redaktorka, k vydání připravuje zejména publikace o umění a historii. První kniha jí vyšla v roce 1999; ačkoli si vždy přála psát romány, osud jí z počátku přihrával jiné žánry. Na jedné straně Ostrov ve znamení tygra a draka, reportážní kniha o Tchaj-wanu, na druhé Hubnout musíš od hlavy, kniha, v níž popsala, jak se jí podařilo v padesáti letech zhubnout skoro dvacet kilo – a váhu si udržet. Svou tvorbou záměrně oslovuje ženy. Chce jim okořenit život romantikou a nabídnout oddechové čtení bez krve a násilí.
Více od autora
Zuzana Bubílková
Zuzana Bubílková , přezdívaná Bubu, je česká komička, televizní novinářka, publicistka a moderátorka. Jejími nejznámějšími televizními a divadelními pořady se staly politicky laděné satirické cykly, které připravovala společně s Miloslavem Šimkem. Narodila se v Gottwaldově manželům Bohumíru a Ludmile Bubílkovým. Své první roky prožila v Holešově, ale ještě během dětství se i s rodiči přestěhovala do Martina na Slovensku. Po ukončení studia žurnalistky v Bratislavě nastoupila jako redaktorka do hudebního měsíčníku Populár, než ji bylo v roce 1974 přiděleno místo v bratislavském studiu Československého rozhlasu, kde působila v pořadu Pozor, zákruta!. Po svatbě přijala příjmení Bohunovská a počátkem 80. let porodila syna Tomáše. Roku 1982 její manžel emigroval, následkem čehož přišla o místo v Československém rozhlasu a byla vyšetřována StB. Ve stejné době čekala druhé dítě, které následně potratila. Po rozvodu, který se táhl několik let, se vrátila ke svému rodnému příjmení. V Československé televizi společně s Otou Černým uváděla pořad Co týden dal. Po rozpadu Československa přesídlila do České republiky a pracovala v České televizi, souběžně s tím také v soukromém rádiu Frekvence 1. Z té doby pochází také její první kontakty s Divadlem Jiřího Grossmanna, kde zpočátku vystupovala v pořadech Miloslava Šimka nejprve pohostinsky, později pravidelně a systematicky. Od roku 1995 pak také pravidelně vystupovali se satirickým pořadem S politiky netančím na veřejnoprávní České televizi a později pod názvem Politické harašení aneb S politiky stále netančíme na TV Nova. Ve své divadelní činnosti na TV Nova pokračovala i po úmrtí svého jevištního partnera Miloslava Šimka. Kvůli nemoci ale musela na čas skončit. Na začátku roku 2008 se vrátila na ČT1 a moderovala pořad Co týden vzal. Ale v polovině roku 2008 její pořad zrušili kvůli narážce na Tomáše Cikrta. Od roku 2...
Více od autora
Vince Flynn
Vince Flynn, celým jménem Vincent Joseph Flynn byl americký spisovatel. Když se rozhodl stát se profesionálním spisovatelem, vzbudilo to u jeho nejbližších nemalý podiv. V dětství totiž trpěl dyslexií a vždy měl velké potíže s psaním a čtením. O to větší bylo všeobecné překvapení, když se hned jeho první román Ultimátum stal bestsellerem. Tomu nicméně předcházelo pět let marného snažení o jeho uveřejnění a něco přes šedesát zamítavých odpovědí od nakladatelů. Nakonec autorovi nezbývalo než si román vydat vlastním nákladem. Od té doby se Vince Flynn stal jedním z nejlépe placených amerických spisovatelů a má na kontě již osm románů. Těší se uznání za erudici v oblasti práce tajných služeb a za své jasnozřivé předpovědi ohledně vzestupu islámského radikalismu a hrozby mezinárodního terorismu. Jeho romány čtou současní i bývalí prezidenti, čelní představitelé světových mocností i důstojníci výzvědných služeb po celém světě. Jeden vysoký představitel CIA údajně před časem své podřízené nabádal, aby „četli Flynna a uvažovali, jak by mohli zlepšit svou práci v boji proti terorismu“. Vince Flynn žil s ženou a třemi dětmi v Twin Cities. V nakladatelství BB/art již vyšly jeho romány Ultimátum, Převzetí moci, Třetí volba, Nebezpečný plán, Výkonná moc, Na počest padlým a Svolení zabíjet. Zemřel v roce 2013 na rakovinu prostaty ve věku 47 let.
Více od autora
Viktor Andrejevič Suvorov
Ruský autor vojensko-historických knih pochybné vědecké hodnoty zaměřených na roli Sovětském svazu v období 2. světové války. Od roku 1978 žije ve Velké Británii.
Více od autora
Věra Provazníková
Věra Provazníková je česká básnířka, spisovatelka a výtvarnice. Narodila se v Praze. Ještě velmi mladá se sblížila s Vladimírem Holanem a Bohuslavem Reynkem. Nezastírá, že tato setkání byla osudová. Židovské město, staroměstské, malostranské uličky jsou další nedílnou součástí jejího zázemí. Ve své tvorbě se domáhá vlastního poetického vidění světa, a to nejen netradičním slovem, ale i ve výtvarném, méně známém projevu. Koláže a obrazy naposledy vystavovala v galerii V podkroví v Praze, v galerii Efram v Mikulově aj. Její výtvarné dílo nebylo dosud publikováno. Mimo tyto pořady dále pracovala na celé řadě Nedělních pohádek a také připravovala čtvrthodinku pro nejmenší. Spolupráce s Pavlem Jurkovičem /Hrajeme si u maminky/ a Zdeňkem Lukášem /kantáta Svítá op. 169/ a Silvií Bodorovou, v současné době s Lubošem Malinou a Martou Töpferovou.
Více od autora
The Doors
The Doors byla kultovní americká rocková skupina založená v roce 1965 v Los Angeles v Kalifornii. Skupinu tvořili zpěvák Jim Morrison, klávesista Ray Manzarek, kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore. Jsou všeobecně považováni za jednu z nejvlivnějších kapel 60. a počátku 70. let 20. století. The Doors Jejich hudba byla fúzí psychedelického rocku, blues a jazzu, přičemž Morrisonovy poetické texty a charismatická pódiová prezentace je odlišovaly od jejich současníků.
Více od autora
Stanislava Jarolímková
Pražská rodačka, absolvovala fakultu žurnalistiky UK, psala pro řadu pražských novin a časopisů, spolupracovala i s rozhlasem a televizí. Knihy začala psát v roce 1999 a zatím má na svém kontě 15 vlastních knih.
Více od autora
Saul Bellow
Saul Bellow, vlastním jménem Solomon Bellows byl americký židovský spisovatel; jedna z nejvýznamnějších osobností americké prózy 20. století. Saul Bellow se narodil v Lachine, místní části Montréalu, krátce poté, co jeho rodiče emigrovali z Petrohradu. Dětství strávil na předměstí Chicaga, kam se rodina přestěhovala. Vyrůstal v ghettu a naučil se mnoha jazykům; uměl anglicky, francouzsky, hebrejsky. Rodiče pocházeli z Ruska – byl ovlivněn ruskou literaturou 19. století, ale od mládí na něj působila také četba bible a dramat Williama Shakespeara. Začal studovat na Chicagské univerzitě, ale později přešel na Northwestern University. Původně chtěl studovat literaturu, ale kvůli antisemitským náladám, které údajně vládly na katedře Chicagské univerzity, si zvolil studium sociologie a antropologie. V roce 1941 získal americké občanství a v době vojenské služby během 2. světové války napsal svůj první román Rozkolísaný člověk. Později pracoval jako profesor antropologie, působil zejména na Chicagské univerzitě, ale po obrovském literárním úspěchu svých románů přednášel na řadě univerzit ve Spojených státech i zahraničí. Ačkoli byly jeho první romány kladně přijaty literární kritikou, příliš se neprodávaly. Teprve román Herzog, vydaný v roce 1964, se i přesto, že jde o závažné dílo, dostal na seznam bestsellerů a zajistil mu, společně s dalšími romány 60. a 70. let, světový věhlas. Za svoje románové dílo získal řadu literárních cen, včetně těch nejvýznamnějších: v roce 1975 dostal Pulitzerovu cenu za román Humboldtův dar; v roce 1976 obdržel Nobelovu ceny za literaturu – za pochopení situace člověka a jemnou analýzu současné kultury, která se projevuje v jeho díle. Byl také prvním romanopiscem, který obdržel třikrát Národní knižní cenu . Saul Bellow byl pětkrát ženat; jeho čtvrtou ženou byla matematička rumunského původu Alexandra Ionescu Tulcea, s níž...
Více od autora
Šárka Pěchoučková
Narozena v roce 1961. Matematička zaměřená na didaktiku matematiky. Publikace v oboru.
Více od autora
Rudolf Ströbinger
Rudolf Ströbinger byl novinář, publicista a spisovatel. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako redaktor a zástupce šéfredaktora v Lidové demokracii, po srpnu 1968 emigroval do Německa, kde působil v československém vysílání Deutsche Welle a Rádia Svobodná Evropa a od začátku 80. let až do své smrti byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti. Po listopadu 1989 zůstal v Německu, psal do řady českých deníků a spolupracoval s Českým rozhlasem 6 a rádiem Impuls. Byl autorem i dvou desítek knih literatury faktu; zajímal se především o nejnovější dějiny, zejména o zpravodajské zákulisí první a druhé světové války a historii protinacistického a protikomunistického odboje . Zemřel v severoněmeckém městě Hage, kde dlouhá léta žil.
Více od autora
Rudolf Kalčík
Rudolf Kalčík byl český středoškolský učitel, spisovatel, redaktor a filmový scenárista, autor ideově prokomunisticky orientovaných dobrodružných próz, zachycujících život pohraničníků a jejich namáhavou a nebezpečnou službu v šumavských lesích. Rudolf Kalčík se narodil v Berehově na Podkarpatská Rusi , kde jeho otec sloužil jako strážník. V šesti letech mu zemřela matka a otec jej poslal na výchovu k příbuzným do jižních Čech. Když se jeho otec přestěhoval do Nového Bohumína, vzal si chlapce zpět k sobě. Zde začal Kalčík studovat gymnázium, ve studiu pak pokračoval Českém Krumlově a v roce 1943 složil maturitu v Českých Budějovicích. Zde a v Třeboni byl pak v letech 1943–1945 totálně nasazen jako úředník. Po skončení války vstoupil do KSČ a začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a studium úspěšně ukončil roku 1950. Již v průběhu studia učil na střední škole ve Velvarech a pracoval jako externí lektor v nakladatelství Svoboda. Základní vojenskou službu vykonával v letech 1950–1952 u Pohraniční stráže na Šumavě, což značně ovlivnilo jeho spisovatelskou práci. Zde působil jako politický pracovník nejprve roty a pak praporu a stal se předsedou ústřední komise Fučíkova odznaku v PS. V letech 1952–1954 učil ve Veltrusích a pracoval rovněž jako redaktor časopisu Pohraniční stráž. Spolupracoval také s časopisem Československý voják, jehož redaktorem byl v letech 1955–1974. V letech 1970–1972 se podílel na vzniku nového normalizačního Svazu českých spisovatelů a byl vedoucím jeho komise pro práci s mladými autory. Krátce byl šéfredaktorem Literárního měsíčníku , roku 1973 se stal předsedou Českého literárního fondu a roku 1974 tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Roku 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem. Kalčík začal publikovat ještě v době svého vysokoškolského studia. Debutoval roku 1947 r...
Více od autora
Rainer Holbe
Rainer Holbe, narozen roku 1940 v Chomutově, strávil dětství ve Frankfurtu. V roce 1959 začínal jako volontér u Frankfurter Rundschau, kde v období 1960 - 1965 pracoval jako redaktor.Poté až do roku 1972 vedl frankfurtskou pobočku časopisu Bild und Funk. Od roku 1974 pracoval jako moderátor a redaktor pro zvláštní úkoly u RTL - Radio Luxemburg. Za toto působení byl roku 1988 vyznamenán "Zlatou kamerou". Rainer Holbe organizuje dvakrát ročně parapsychologické semináře ve středisku Etora na ostrově Lanzarote. V roce 1966 začala Holbeova kariéra televizního moderátora. Proslul jako jeden z nejoblíbenějších západoevropských televizních moderátorů při pořadech "Show Chance" a "Starparade" V RTL a později na SAT 1 si neobyčejnou posluchačskou a diváckou oblibu získal jeho seriál "Neuvěřitelné příběhy". Ten posléze ztvárnil v mnoha úspěšných knihách. Čeští čtenáři se doposud mohli seznámit s následujícími tituly: Neuvěřitelné příběhy, Obrazy z říše mrtvých, Fantastické fenomény, Vzpomínky na Atlantidu, a Fantastická budoucnost.
Více od autora
Petronius Arbiter
Petronius, zvaný též Gaius Petronius Arbiter nebo Titus Petronius, byl římský patricij, o jehož působení na dvoře císaře Nerona a stoické smrti se zmiňuje římský historik Tacitus. Často bývá označován za autora Satirikonu. Tacitus ve svých Análech uvádí, že Petronius byl prokonzulem v Bithýnii. Prokonzul Titus Petronius byl osobním přítelem císaře Nerona, který jej učinil „rozhodčím ve věcech vkusu“ . Po neúspěšném Pisonově pokusu o státní převrat ho pretoriánský prefekt Tigellinus, který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, obvinil z účasti na spiknutí. Petronius byl tak v roce 66 n. l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí podle Tacita napsal Neronovi dopis na rozloučenou, ve kterém podrobně vypsal císařovy zločiny a vypsal spolupachatele. Tacitus zdůrazňuje stoický charakter Petroniovy sebevraždy, když uvádí, že po stvrzení inkriminovaného dopisu nezapomněl zlomit svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho zneužití. Petronius je hlavním hrdinou románu Není římského lidu od Jarmily Loukotkové. Vystupuje i v románu Quo vadis od Henryka Sienkiewicze. Dochovanými zlomky Satyrikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmenného filmu. Ve filmu vystupuje rovněž postava autora Petronia, která nese rysy ideálního stoického filozofa, jak je nacházíme například v Senekových textech. Pod Petroniovým jménem je obecně znám román Satirikon či Satyrikon. Tacitus se však nezmiňuje o žádné spisovatelské činnosti Tita Petronia. Do dnešní doby se dochovaly pouze zlomky původně mnohem delšího textu. Autor zde vypráví o putování tří mladíků po Itálii. Tito mladíci zažívají mnohá dobrodružství a jejich zážitky jsou obrazem tehdejších společenských poměrů. Vše je psáno zábavnou a ironickou formou. Nejdelší zachovalou částí je Hostina u Trimalchiona. Hlavním hrdinou této epizody je neotesaný zbohatlík otrockého původu. Průběh hostiny poskytuje barvitý obraz života teh...
Více od autora
Petra Nachtmanová
Narozena 9. 11. 1972. Spisovatelka, autorka knih pro mládež, detektivních příběhů, románů pro ženy a cestopisných článků z oblasti Děčínska a Karibiku.
Více od autora
Petr Klučina
Vystudoval obor historie-archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze, do roku 2002 byl ředitelem Historického ústavu Armády České republiky. Specializuje se na vojenské dějiny středověku, zejména na otázky vývoje chladných zbraní a zbroje. Je spoluautorem prvního dílu Vojenských dějin Československa a autorem či spoluautorem mnoha dalších publikací. Podílel se na realizaci expozice Třicetiletá válka ve Vojenském historickém muzeum.
Více od autora
Petr Fiala
Petr Fiala je český politolog, vysokoškolský učitel a politik. Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně PČR, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky ODS. Členem této strany se následně stal 7. listopadu 2013 a na 24. kongresu, který reflektoval drtivou volební porážku, byl 18. ledna 2014 zvolen čtvrtým předsedou Občanské demokratické strany. Od listopadu 2017 je místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR. Mezi 2. květnem 2012 až 10. červencem 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu. V akademickém prostředí byl rektorem a prorektorem Masarykovy univerzity v Brně. Je předsedou správní rady nezávislého think-tanku Pravý břeh, jehož cílem je přispívat k vytváření ideového zázemí pravicové liberálně-konzervativní politiky. Je z tradiční moravské měšťanské rodiny. Jeho dědeček František Fiala byl právník, který za první republiky pracoval jako vrchní rada politické správy na okresních hejtmanstvích v Ostravě, Hodoníně a Olomouci nebo později jako státní rada v Brně. Babička Františka z otcovy strany byla Židovka, celá rodina za války skončila v německém koncentračním táboře. Jeho otec s bratrem Jiřím se jako židovští míšenci dostali do koncentračního tábora až v roce 1944. Otec po válce vstoupil do KSČ, vystoupil po událostech v Maďarsku v roce 1956. Poté musel pracovat v dělnických profesích a kádrový profil celé rodiny byl poznamenán. Jeho matka Zdenka pracovala jako úřednice, později byla v důsledku onemocnění rakoviny v invalidním důchodu. V letech 1983–1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži . Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od ...
Více od autora
Pavol Országh Hviezdoslav
Pavol Országh Hviezdoslav byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel, jedna z vedoucích osobností slovenské literatury a slovenské kultury vůbec. Narodil se na Oravě na severním Slovensku jako třetí dítě chudého zemana. Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti, v Jasenové a v Leštinách. Jako žák měl velmi dobré studijní výsledky a v roce 1862 se dostal na gymnázium v maďarském Miškovci. Zde bydlel u svého strýčka – krejčovského mistra. Na prázdniny nejezdil domů, ale zůstával v Miškovci, kde prostudoval celou strýčkovu knihovnu. Tak si oblíbil poezii a díla maďarských básníků. Po strýčkově smrti v roce 1865 se vrátil domů na Slovensko a nastoupil na evangelické gymnázium v Kežmarku. Po ukončení gymnaziálních studií se přestěhoval do Prešova, kde studoval na Právnické akademii. V době studií pracoval jako editor studentského almanachu Napred. Studium ukončil v roce 1872 a začal působit jako advokátní koncipient ve slovenských městech Dolný Kubín, Martin nebo Senica. V roce 1875 v Budapešti složil advokátské zkoušky a otevřel si v Námestově samostatnou advokátní praxi. Všechna svá tvůrčí léta tak prožil na Oravě, kde působil také jako člen soudu nebo vedoucí filiálky Tatrabanky. V roce 1876 odjel do Dolného Kubína, kde se stal přísedícím soudcem, v květnu se oženil s Ilonou Novákovou, dcerou místního evangelického seniora. Jejich manželství bylo bezdětné, ale když v roce 1887 zemřela jeho matka, v roce 1888 jeho otec a o rok později i jeho bratr Mikuláš, rozhodl se s manželkou, že adoptují obě Mikulášovy děti, synovce Jaroslava a neteř Sidónii. V květnu roku 1918 vedl slovenskou delegaci na oslavách 50. výročí vzniku Národního divadla v Praze. Do svého projevu vložil náznak možného blízkého spolužití Slováků a Čechů. Proto koncem téhož roku nadšeně ...
Více od autora
Pavel Váňa
Pavel Váňa byl český bylinkář , původně vyučený zahradník. Žil převážně v Novém Bydžově, kde pracoval 37 let jako listonoš. Botanice a léčivým rostlinám se věnoval od mládí, později složil zkoušky na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, absolvoval též roční stáž na Lékařské fakultě MU v Brně. Psal do časopisů Receptář, Regenerace, Xantypa, vystupoval též v televizním pořadu Sama doma, na ČRo2 a v regionálních rádiích Regina, Region, Pardubice a dalších.
Více od autora
Pavel Preiss
Pavel Preiss je český historik umění. Zabývá se především uměním v dobách renesance, manýrismu a baroka. Narodil se 21. května 1926 v rodině právníka a státního úředníka na Ministerstvu průmyslu, obchodu a živnosti Dmitrije Preisse . Jeho babičkou byla spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1938–1945 absolvoval Druhé státní Československé reálné gymnázium na Vinohradech. Na konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce v roce 1945 začal studovat dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK. Roku 1950 byl odveden k nově založenému útvaru PTP. Tomuto útvaru zůstal nedobrovolně věrný po celou dobu jeho existence, až do roku 1954. Po návratu z vojny nastoupil do Státní památkové správy, kde se dva roky v Národní kulturní komisi zabýval katalogizací sbírkových předmětů na českých zámcích. V roce 1956 přijal zaměstnání v oddělení historické archeologie Národního muzea. Inventarizace sbírek ho nebavila a nebyl spokojen s administrativním charakterem práce ani s politickými poměry. Badatelsky se zabýval činností Jana Quirina Jahna. Podařilo se mu však získat při práci v muzeu titul kandidáta věd bez nutnosti vstupovat do KSČ. Začátkem 60. let se mu naskytla příležitost pracovat pro Národní galerii, kde se časem dostal i k pořádání zahraničních výstav. Tou dobou také odolal nabídkám spolupráce s StB. Roku 1969 byl jmenován docentem. Krátce přednášel na filozofické fakultě, ale brzy byl nucen odejít. Roku 1992 byl jmenován profesorem a v letech 1993–1994 se mu dostalo cti být hostujícím profesorem na vídeňské univerzitě. Po návratu do Prahy opět přednášel na Karlově univerzitě.
Více od autora
Otokar Fischer
Otokar Fischer byl český literární historik a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově, divadelní kritik, teoretik a historik, překladatel, dramaturg, básník a dramatik. Pocházel z české židovské rodiny. V rodném Kolíně vystudoval gymnázium a po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku . V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 na Karlově univerzitě v Praze mimořádným profesorem dějin německé literatury a od roku 1927 byl zde řádným profesorem. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve 30. letech se zapojil do protifašistického hnutí. Jeho literární činnost a zásluhy ve vědním oboru dějiny německé literatury byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění, jejímž řádným členem se stal 29. listopadu 1933 . V letech 1920–1924 vyučoval také na dramatickém oddělení Konzervatoři hudby v Praze světovou literaturu dramatickou a rozbor světových dramat. Jeho celoživotním zájmem bylo divadlo. Už od roku 1907 působil jako divadelní referent v celé řadě novin a časopisů , Přehled, Česká revue, Cesta, Kritika, Právo lidu, Lidové noviny, Prager Presse, aj.) a po roce 1920 i krátce spoluredigoval časopis Jeviště. V jedné sezoně před válkou byl dramaturgem činohry Národního divadla, avšak z funkce odstoupil po devíti měsících pro zásadní programové neshody s vedením divadla. Stal se historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla a jako znalec této problematiky si vydobyl značnou autoritu, takže v roce 1935 po smrti K. H. Hilara byl vybrán jako jeho nástupce ve funkci šéfa činohry....
Více od autora
Ota Holub
Ota Holub byl český spisovatel a publicista zabývající se vojenskou historii, průkopník tzv. „bunkrologie“, jež se věnuje československým opevněním. Pocházel z Malých Svatoňovic na Trutnovsku, v roce 1949 vystudoval trutnovskou obchodní akademii a poté se zabýval žurnalistikou a literaturou faktu. Díky svému studiu na vojenské vysoké škole se ve svých pracích zabýval vojenskou tematikou. Působil v armádě a SNB, dosáhl hodnosti podplukovníka. Dodnes je uznáván jako český nejznámější spisovatel, publicista a žurnalista, zabývající se československou vojenskou historií a vojenstvím. Byl velký a zanícený průkopník popularizace a zpřístupnění prvorepublikových bunkrů a opevnění, také byť amatérský, tak odborně zdatný historik vojenství a autor literatury faktů. Jako jeden z prvních začal v Československu psát opevnění vybudovaném vybudované ve druhé polovině 30. let na ochranu československého státu před Německem. Svými pracemi přivedl celou generaci tzv. bunkrologů právě k zájmu o československé pevnosti, o systém pevnostní ochrany státu proti německému nacismu ve 30. letech a také o československou vojenskou historii. Zajímal se především o rodné Trutnovsko, ale i o sousední Náchodsko, Králicko či Podkarpatskou Rus. Podle předkládaných faktů a skutečných událostí z období 30. let polemizuje o správnosti obranného rozhodnutí státu a Hlavního štábu československé armády při rozhodování mezi variantou tzv. strojové modernizace tehdejší naší armády a správně zvolenou statickou, tedy převážně pevnostní obranou s vybudováním speciálních vojenských útvarů "hraničářů" a jednotek SOS . Ve svých pracích, po zhodnocení odborných vojenských názorů a skutečných parametrů a možností tehdejší obrany československého státu, téměř vždy dochází k závěrům, že byla zvolena správná strategie pevnostní statické obrany země a že prvorepubliková armáda byla logisticky, kapacitně, výcvikově a zejména morálně lids...
Více od autora
Ota Bouzek
Ota Bouzek se narodil roku 1949 v Plzni. Přestože se jeho životním posláním stala péče o les , bylo spektrum jeho životních zálib vždy mnohem pestřejší. Mezi koníčky patřil sport , kytara, kreslení a samozřejmě rybaření, které tak často lidi se vztahem k myslivosti provází. Profesně Ota Bouzek zastával různé funkce v lesnickém provozu, přičemž byl vždy vázán na region Jeseníků Prošel posty lesníka, technika polesí, provozního inspektora, hlavního inženýra LZ, ředitele LZ i ředitele divize lesní výroby. V současnosti pracuje jako vychovatel při Sportovním gymnáziu Vrbno pod Pradědem. Především z dlouholetého působení v lesnických provozech dokázal načerpat nezměrné zkušenosti a zážitky, které se odráží v celé jeho tvorbě.
Více od autora
Oldřich Daněk
Oldřich Daněk byl český dramatik, spisovatel, režisér a scenárista. Ve své dramatické tvorbě se inspiroval epickým divadlem Bertolta Brechta. Jeho otec byl řezník, matka prodavačka. V posledním ročníku gymnázia v Moravské Ostravě byl totálně nasazen na práci do říše. Po válce, v roce 1945, si dodělal maturitu. V té době se stal rovněž hercem ostravského Divadla Petra Bezruče a vstoupil do KSČ. Od roku 1946 začal studovat pražskou DAMU. Absolvoval v roce 1950, a to jak v oboru herectví , tak režie . Po studiu se stal režisérem Klicperova divadla v Hradci Králové, kde působil až do konce roku 1953. V letech 1954–1956 byl umělecký šéf činohry i režisér Divadla F. X. Šaldy v Liberci. V roce 1956 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, nejprve jako externí scenárista, od roku 1958 jako dramaturg a od roku 1960 jako režisér. Napsal pro Barrandov scénáře k řadě filmů, např. Ošklivá slečna nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky . Hojně také v 60. letech publikoval v tisku, zejména fejetony a drobné úvahy . V roce 1967 byl zvolen do ústředního výboru Svazu československých spisovatelů a byl aktivním účastníkem Pražského jara. V roce 1968 podepsal výzvu Dva tisíce slov, za což byl v roce 1970 vyškrtnut z komunistické strany a v roce 1973 propuštěn z Filmového studia Barrandov. Od té doby byl spisovatelem na volné noze. Přes "osmašedesátnický škraloup" mu ale bylo umožněno psát zejména pro televizi a rozhlas . V 80. letech byl dokonce oceněn titulem zasloužilý umělec a Řádem Klementa Gottwalda . V té době spolupracoval zejména s pražským Vinohradským divadlem, pro nějž napsal své nejslavnější hry . Zemřel v Praze, na karcinom hrtanu a selhání srdce. Pohř...
Více od autora
Mona Kasten
Mona Kasten žije se svým manželem a dvěma kočkami na severu Německa. Její záliba v kávě a čokoládě je nejméně tak velká jako záliba ve slovech, která je v ní hluboce zakořeněná už od dětství. Když nepíše nebo nečte, zajímá se o filmy.
Více od autora
Miloslav Moulis
Miloslav Moulis se narodil 30. dubna 1921 v Praze. Jeho otec byl právník a pracoval na ředitelství Československých drah. Za okupace byl jeho otec znovu zajat nacisty a tentokrát trestu neunikl a v roce 1943 byl popraven. Rodina žila v Praze, ale dlouho zde nezůstala a v roce 1923 se přestěhovala do Plzně, kde Miloslav absolvoval místní základní školu a poté chodil do gymnázia . Rodina děti vychovávala ve vlasteneckém duchu a mladého Miloslava zajímal veřejný život, chtěl se stát novinářem. Když byl studenty založen spolek Národní hnutí pracující mládeže krátce po okupaci, stal se jeho členem a byl za aktivity spojené s jeho činností zadržen gestapem . Někteří členové spolku utekli do zahraničního odboje a ti, kteří zůstali, byli zatčeni 29. května 1940. Miloslav Moulis byl odsouzen Lidovým soudem na dva a půl roku vězení. Pustili ho na Vánoce 1942, na svobodě však byl jen krátce a zatkli ho znovu. To už však soud neproběhl, ale odvezli ho rovnou do Malé pevnosti Terezín a poté do Osvětimi. Zde naštěstí nepobyl dlouho a byl poslán do Buchenwaldu, kde strávil zbytek války. 11. dubna 1945 byl tábor osvobozen Američany. Po válce se Moulis vrátil domů do Plzně a začal pracovat v novinách. V roce 1946 se přestěhoval do Prahy. Od té doby je činný literárně . V roce 1966 dostal od Ludvíka Svobody nabídku spolupráce se psaním jeho pamětí. Tato spolupráce trvala až do roku 1969, kdy byla skupina rozpuštěna. Až do roku 1993 potom působil v redakci Národního osvobození při Svazu bojovníků za svobodu. Miloslav Moulis se však publikační činnosti vě...
Více od autora
Milan Munclinger
Milan Munclinger byl významný český flétnista, dirigent, skladatel a muzikolog. Byl významnou osobností české klasické hudební scény, známý zejména svými znalostmi barokní hudby. Munclinger založil v roce 1951 soubor Ars Rediviva, který se specializoval na provozování barokní hudby na dobové nástroje a sehrál významnou roli při oživení zájmu o tento žánr v Československu i mimo něj. Soubor získal mezinárodní uznání díky své interpretaci a nahrávkám děl skladatelů, jako jsou Johann Sebastian Bach a Antonio Vivaldi. Munclingerův přínos klasické hudbě přesahuje rámec interpretační a vědecké práce, neboť se věnoval také výzkumu a psaní o hudební teorii a historii. Jeho umělecké úsilí zanechalo trvalý vliv na oceňování a chápání barokní hudby.
Více od autora
Mazo de La Roche
Mazo De la Roche, vlastním jménem Mazo Louise Roche , byla kanadská anglicky píšící spisovatelka, která se proslavila šestnáctidílným románovým cyklem Jalna, jedním z nejpopulárnějších knižních seriálů své doby. První dva autorčiny romány, Possession a Delight byly ne příliš úspěšné romantické příběhy. Ale již její třetí román Jalna z roku 1927 autorku proslavil. Postupně naň navázala dalšími patnácti díly a vytvořila tak rozsáhlou kroniku rodiny Whiteoakových a jejich usedlosti Jalna. Cyklus se skládá ze šestnácti románů. Jednotlivé díly nebyly napsány chronologicky a každý z nich může být čten jako samostatný příběh. Serie, určená především ženským čtenářům, dosáhla 193 anglických a 92 zahraničních vydání, odehrává se v letech 1854 až 1954, líčí osudy rodiny Whiteoakových, která připlula do Ontaria z Evropy a založila zde rodinné sídlo Jalna, popisuje životní osudy jednotlivých členů rodu a jejich úsilí o zachování celistvosti panství. Jednotlivé díly série uváděné v chronologii děje: Do roku 1949 vyšlo v českém překladu všech doposud napsaných deset dílů z autorčina cyklu. Po komunistickém převratu však přestaly její knihy vycházet. Cyklus Jalny tak mohl u nás kompletně vyjít až v letech 1993-1995.
Více od autora
Martina Blažena Boháčová
Pracuje jako astroložka u jedné zahraniční firmy, má svou soukromou poradnu a píše pod novinářskými přezdívkami do novin a časopisů. Píše horoskopy a články s ezoterickou tématikou. Neustále se snaží vzdělávat, protože vím, že vzdělání je bohatství. Může se pochlubit tím, že má klienty na celém světě a to hlavně díky astrologii a horoskopům které dělá. NA ŽIVOTĚ JE NEJKRÁSNĚJŠÍ TO, ŽE ŽIJEME
Více od autora
Martin Kukučín
Martin Kukučín byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a publicista. Byl nejvýznamnějším představitelem slovenského literárního realismu, zakladatelem moderní slovenské prózy. Narodil se v sedlácké rodině jako syn Jána Bencúra Juriša a Zuzany Bencúrové, rozené Paškové. Měl dva bratry a jednu sestru. Vzdělání získal na slovenském gymnáziu v Revúci, Martině a v Banské Bystrici, gymnázium navštěvoval v Kežmarku a dokončil v Šoproni. Chtěl se přihlásit na teologickou fakultu v Bratislavě, ale kvůli protislovenské atmosféře, která na fakultě vládla, se nakonec rozhodl pro studium na lékařské fakultě v Praze. Po ukončení školy a absolvování praxe v Bratislavě, Innsbrucku a ve Vídni se neúspěšně pokoušel o zaměstnání na Slovensku, proto se přihlásil na souběh a v roce 1893 dostal místo obecního lékaře v obci Selca na ostrově Brač . Spolu s lékařskou ordinací si zde zřídil i lékárnu a stal se aktivním členem a později i předsedou čtenářského a kulturního spolku „Hrvatski Sastanak“. V letech 1896-1897 se pokusil vrátit na Slovensko, ale ani tento pokus se mu nevydařil. V roce 1904 se oženil s Pericou Didolićovou. V roku 1908 odjeli do Jižní Ameriky, kde se usadili v Punta Arenas v Chile, v místě, kde se usadilo mnoho chorvatských vystěhovalců. V letech 1922-1924 žil opět na Slovensku, v letech 1924-1925 zase většinou v Chorvatsku. V roce 1925 se ještě jednou vrátil nakrátko do Jižní Ameriky, aby uspořádal svoje majetkové záležitosti, a na jaře 1926 se definitivně vrátil i se svojí nemocnou manželkou do lázní Lipik v Jugoslávii, kde nakonec i v nedaleké nemocnici zemřel. Pochován byl dočasně v Záhřebu, v roce 1928 byly jeho tělesné ostatky převezeny do Martina na slovenský Národní hřbitov, kde ho pochovali dne 29. října 1928. Svoji literární tvorbu zahájil v roce 1883 povídkou „Na hradskej ceste“. Zpočátku se věnoval hlavně psaní povídek a nov...
Více od autora
Marie Šulcová
Autorka se narodila 6.srpna 1926 v Eseni u Mukačova, dětství prožila v železnici a ve Valdicích u Jičína, odkud pochází její rod, dále v Chýších na Karlovarsku, kde čerpala námět ke své první knize o Karlu Čapkovi ,,Kruh mého času". Pracovala v redakci Ekonomické encyklopedie při Vysoké škole ekonomické v Praze a léta publikovala časopisecky, její první větší práce o velkém českém buditeli doby probuzenecké, Antonínu Markovi ,,Libuňský jemnostpán" byla roku 1971 na zákrok OV KSČ v Jičíně vyhozena ze sazby a vyšla v Jičínském regionálním tisku Předvoj až v roce 1991; zde vycházeli roku 1992 i její ,,Pohádky z pařezu".
Více od autora
Marie Fischerová-Kvěchová
Marie Fischerová, rozená Kvěchová byla česká malířka a ilustrátorka. Narodila se v Kutné Hoře, v rodině c. k. berního inspektora Otomara Kvěcha a jeho manželky Marie, rozené Zavačové. Studovala v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, kde jejími profesory byli například Jakub Schikaneder či Jan Preisler, poté absolvovala roční studijní pobyt v Paříži u profesora Nandina na Colarossiho akademii . S vypuknutím první světové války se vrátila do Prahy, kde se 16. listopadu 1915 provdala za lékaře Jana Fischera. Díky manželovu povolání se dostala do prostředí nemocnice, kde vznikaly její první kresby novorozenců. V roce 1933 se manželé natrvalo přestěhovali do vily Sacrabonie v Černošicích. Měli spolu tři děti, Marii, Jelenu a Jana. V meziválečných letech byla vyhledávanou autorkou knih pro děti, po komunistickém převratu 1948 ji bylo zakázáno publikovat, i z důvodu jejího příklonu k tradičním hodnotám křesťanské společnosti a přirozené religiozitě řady jejích prací. Uchylovala se proto k portrétování rodinných příslušníků, přátel a známých. Kromě světa dětí byly malířčinou inspirací příroda, svoji zahradu a okolí rodinné vily mnohokrát zachytila v kresbách a akvarelech. Malířka velmi ráda cestovala, navštěvovala především etnografické oblasti Čech i Moravy, odkud přivezla mnoho skic lidových krojů. Za etnografickými reáliemi jezdili manželé Fischerovi i do zahraničí, na Slovensko, Podkarpatskou Rus či do Bulharska. Je známá především jako autorka a ilustrátorka knih pro děti či jako ilustrátorka knih jiných autorů Věnovala se také figurální a portrétní tvorbě, namalovala řadu krajinomaleb, sgrafita pro dětskou opatrovnu ve Dvoře Králové, nástěnné obrazy pro školy, její kresby našly uplatnění i v oblastech užitého umění,...
Více od autora