Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1381 - 1440 z celkem 122224 záznamů
O Henry
William Sydney Porter , známý pod svým pseudonymem O. Henry, byl americký spisovatel, jenž se proslavil psaním krátkých povídek o obyčejných lidech. Na konci většiny jeho povídek dochází k překvapivému zvratu děje, což je pravděpodobně jeden z prvků, které zaručily O. Henryho úspěch. O. Henry se narodil ve městě Greensboro v USA a stal se lékárníkem. V 19 letech se přestěhoval do Texasu, kde začal pracovat jako pokladník v bance. Začal psát pro zábavu, oženil se a narodila se mu dcera. Později byl obviněn ze zproněvěry peněz a uprchl do Hondurasu, kde napsal svou první sbírku příběhů. Po smrti své ženy v roce 1897 se vrátil zpátky do Texasu, kde se vzdal policii a byl odsouzen na pět let do vězení. Zde a pak i po propuštění a přestěhování do New Yorku, se O. Henry dál věnoval psaní. Celkem napsal více než 600 povídek a stal se známým spisovatelem. Zemřel v roce 1910 na jaterní cirhózu, zřejmě způsobenou alkoholismem.
Více od autora
Miroslav Míčko
Miroslav Míčko byl historik umění, estetik, vysokoškolský pedagog, výtvarný kritik, a překladatel. Miroslav Míčko absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury , románskou filologii a estetiku a dějiny výtvarného umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R.M. Rilkeho k výtvarnému umění. Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry a v revue Umělecké besedy Život a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. expozic na bienále v Benátkách. V letech 1945–46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou. V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako pedagog dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze: v letech 1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry. kromě toho vyučoval dějiny umění a estetiky také na AVU . Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA. Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie. V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004. Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století nebo F. Goyou a své statě shrnul v knize Člověk v umělci . Míčko je au...
Více od autora
Milan Valenta
Milan Valenta, mistr sportu je bývalý československý atlet-výškař. Osobní rekord 207 cm skočil stylem stredl ve Štětíně 16.7.1961. Jako 9. muž historie československé atletiky překonal v roce 1959 hranici výšky 200 cm. Reprezentoval v 8 mezistátních utkáních a na dalších mezinárodních závodech. Nejcennější medaili za 203 cm přivezl z Univerziády v Sofii konané v roce 1961. Zde vyhrál světový rekordman Valerij Brumel výkonem 225 cm. K jeho dalším výrazným úspěchům lze počítat 1. a 2. místo na Memoriálu Evžena Rošického 1963 a 1961 v Praze na Strahově. Zejména v roce 1961 porazil výkonem 201 cm 21 výškařů - kromě čs. špičky i švédského olympionika K. A. Nilssona, budoucího světového rekordmana - Číňana Ni Chin-China a olympioniky R. Koteie a S. Iguna . Závod vyhrál olympijský vítěz 1960 R. Šavlakadze , třetí skončil K. Brzobohatý .
Více od autora
Michal Vaněček
Ing. Michal Vaněček, Ph.D., MBA je autorem úctyhodné řady téměř 30 knih povídek a pohádek. Ač to vypadá na první pohled zcela neslučitelně s pohádkami, jeho hlavní profesí jsou informační systémy. Je spolumajitelem a ředitelem společnosti T-SOFT a.s., a to již 27 let. Mimo to se věnuje nadaci a charitativní činnosti. V rámci Nadace T-SOFT ETERNITY vydává též knížky, zejména s medicínskou tematikou nebo s tematikou, která je obtížně uplatnitelná komerčně. Sám se jako autor, spoluautor nebo manažer podílel na téměř 60 knižních titulech a CD. V současné době významně spolupracuje s nakladatelstvím Grada, kde vydává úspěšné a oblíbené knihy pro děti i pro dospělé. Mezi bestselery se řadí kniha – Co má vědět správný Čech. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Od roku 2007 je členem Komory daňových poradců a rovněž i certifikovaným účetním. Vykonává daňové poradenství a lektorskou a publikační činnost v oblasti problematiky správy bytového fondu. Vzdělání: · MBA 2008 – B.I.B.S. · Ph.D. 2004 – VVŠ PV Pozemího vojska ve Vyškově · VŠ 1987 – ČVUT FEL, obor elektronické počítače
Více od autora
Meagan McKinney
Meagan McKinney se vzdala slibné kariéry bioložky a začala se živit výlučně psaním. Meagan McKinney také najdete pod pseudonymem Ruth Goodman. Nyní žije v New Orleans.
Více od autora
Martina Hošková
Narozena 1990 v Šumperku. DiS., nakladatelská redaktorka, editorka a grafička, zaměřená na multimediální služby a cestovní ruch.
Více od autora
Luigi Pirandello
Luigi Pirandello byl italský dramatik, prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1934. Luigi Pirandello se narodil roku 1867 v usedlosti Chaos poblíž města Agrigento na Sicílii v zámožné, patriotické rodině vlastníků sirných dolů. Do základní školy nechodil, měl domácího učitele. Poté ho otec zapsal na technický institut, ale Pirandello po dvou letech přestoupil na klasické gymnázium. Po jeho ukončení se zapsal současně na filozofickou i právnickou fakultu v Palermu. Roku 1887 se přestěhoval do Říma ke strýci z matčiny strany a pokračoval již pouze ve studiu na fakultě filozofické. Kvůli neshodě s profesorem latiny musel školu opustit a dokončit univerzitní vzdělání v německém Bonnu, kde promoval roku 1891. Roku 1893 se vrátil do Říma, kde se po svatbě s dcerou otcova společníka roku 1894 natrvalo usadil. Svou literární činnost zahájil Pirandello roku 1889 sbírkou básní Hravá bolest inspirovaných poezií Giosua Carducciho. V Bonnu vznikly básnické sbírky Gaiin svátek a Rýnské elegie napsané po vzoru Johanna Wolfganga Goetheho. V Římě navázal kontakty s literárními kruhy, především s krajanem Luigim Capuanou, který ho nasměroval od poezie k próze. Roku 1893 napsal svůj první román Marta Ajala , který byl silně ovlivněn poetikou verismu, a roku 1894 svou první povídkovou sbírku Lásky bez lásky. Roku 1897 přijal Pirandello místo na katedře stylistiky v učitelském ústavu v Římě. Roku 1902 vydal svůj druhý román Pořadí vykazující již rysy jeho poetiky humoru, kterou Pirandello naplno rozvinul roku 1904 ve svém nejznámějším románu Nebožtík Mattia Pascal a jejíž principy důkladně vysvětlil roku 1908 ve svých literárněvědných esejích Umění a věda a O humoru. Podle Pirandellova názoru je povinností umělce odhalit rozpor mezi jevem a podstatou . Stržení „masky“ může zpočátku vyvolat smích, další analýza však vede k tragickému poznání podstaty...
Více od autora
L. Ron Hubbard
Lafayette Ronald Hubbard byl americký spisovatel, zakladatel dianetiky a scientologie. Mimo obrovského množství scientologické literatury napsal také mnoho dobrodružných a vědeckofantastických děl. Ty zpočátku publikoval v různých pulpových magazínech, čímž se zařadil mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Narodil se v Tildenu v Nebrasce v rodině armádního důstojníka a feministické vysokoškolské pedagožky. V mládí hodně cestoval . V roce 1930 se zapsal na studium stavebnictví na George Washington University ve Washingtonu. Zapsal se také např. do jednoho z prvních kursů jaderné fyziky , nicméně oproti svým tvrzením neprospěl. Universitu nedokončil, opustil ji v roce 1931. Živil se pak jako pilot a spisovatel, jako letec se zúčastnil různých expedic. V roce 1933 si vzal svou první ženu, spisovatelku Margaret Grubbovou, s níž měl dvě děti. Krátce sloužil u United States Marine Corps a za druhé světové války sloužil u United States Navy. Hubbard psal pro různé literární časopisy vědeckofantastické, fantastické, detektivní, westernové a dobrodružné prózy, a to povídky, romány a jeden scénář. Používal řadu pseudonymů, byl velmi známým autorem. V roce 1950 publikoval knihu Dianetika, moderní věda o duševním zdraví , v níž popsal vlastní psychologickou teorii, nazývanou dianetika. Tato kniha se přes odmítnutí odborné veřejnosti široce rozšířila a stala se bestsellerem, jen za rok po vydání se prodalo 150 000 výtisků. Registroval také spolek Hubbard Dianetic Research Foundation . V roce 1952 rozšířil Hubbard dianetiku o „užitou náboženskou filosofii“, kterou nazval scientologie. V témže roce si také vzal svou poslední manželku, Mary Sue Whippovou. Až do konce života pak stál v čele scientologické církve. ...
Více od autora
Kristin Cast
Kristin Cast žije v oklahomském velkoměstě Tulsa. Studuje vysokou školu, obor komunikační studia, a její touha stát se spisovatelkou, tak jako její matka, se splnila, když spolu napsaly sérii fantasy Škola noci.
Více od autora
Katherine Stone
Skvělá vypravěčka K. Stoneová, autorka 11 románů, napsala mimo jiné úspěšné bestsellery Síla naděje, Sliby, Žárlivost, Křehké vztahy nebo Perlový měsíc. Než se začala naplno věnovat psaní, provozovala lékařskou praxi. Dnes žije s manželem poblíž Seattlu.
Více od autora
Kateřina Lefebvre
Narozena 30. 4. 1973 v Brně. Mgr., průvodkyně, autorka článků o cestováni, knihy o štěněti. Též spoluautorka literárních a jazykových příruček.
Více od autora
Karel Ladislav
Karel Ladislav Kukla, byl prozaik, dramatik, novinář, nakladatelský redaktor, překladatel z angličtiny a francouzštiny. Současným čtenářům je známý především svou knihou Podzemní Praha. Už jako poměrně mladý zazářil aktovkou Anatomové, která se na repertoár Národního divadla dostala v době, kdy bylo Kuklovi sotva 21 let. Hra byla příznivě přijata i dobovými kritiky. Úspěch Kukla sklidil i svou následující činohrou Svatební noc, která následně získala Nerudovu cenu. V dalších letech se K. L. Kukla i přes dosavadní úspěchy divadelní tvorbě příliš nevěnoval a naplno žil novinářským řemeslem. Psal fejetony do Národní politiky. Pro nakladatele Bedřicha Kočího redigoval Národní obzor a Velký lidový slovník naučný. Redigoval také přírodopisný Svět zvířat a jiné tiskoviny. Vedle toho do češtiny z angličtiny přeložil Twainova Dobrodružství tuláka Finna . Převyprávěl i pohádky Boženy Němcové . K. L. Kukla žil poměrně bohémským životem. Miloval život noční Prahy, jako investigativní novinář si oblíbil prostředí pražské galérky. Jeho reportáže žel trpěly značným zkreslováním a zveličováním pražského života, pražského podsvětí zvláště. Výsledkem toho byla jeho nejznámější braková díla z pražského podsvětí. Ve fiktivní reportáži Podzemní Praha například popisuje ve skutečnosti neexistující podzemní labyrint pod hlavním městem, který podle Kukly podzemními štolami spojuje pražské Židovské pece s podzemím Vyšehradu. Jinými podzemními chodbami vedenými pod dnem Vltavy je pravobřežní podzemní Praha spojena s podzemím na pravém břehu Vltavy. Různými chodbami se tak lze podle Kukly dostat až daleko za Břevnov. Jeho smyšlené reportáže – zvláště Podzemní Praha – byly na přelomu 19.a 20. století i během první republiky velice populární. Miroslav Josef Krňanský natočil podle Kuklovy knihy Bahno Prahy němý film. Podzemní Praha se jako tragikomedie dostala koncem dvacátých let do repertoáru Tylova divadla. Začátkem sedmdesátýc...
Více od autora
Josef Bohuslav Foerster
Josef Bohuslav Foerster byl český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik. J. B. Foerster pochází z kantorského rodu s dlouhou hudební tradicí. Otec, Josef Förster , byl významnou osobností pražského hudebního života. Proslul zejména jako ředitel kůru u sv. Vojtěcha, kde usiloval o reformu chrámové hudby v duchu ceciliánského hnutí. Roku 1887 byl povolán na kapelnické místo u sv. Víta. Pedagogicky působil na učitelském ústavu a na Pražské konzervatoři. Jako skladatel na sebe upozornil především skladbami církevními a varhanními. Důkazem všeobecně uznávané hudební autority Josefa Foerstera je jeho zvolení členem Akademie věd. Matka J. B. Foerstera, Marie, roz. Hladíková , byla rovněž hudebně vzdělaná stejně jako všichni jeho sourozenci . Mladší bratr Viktor Foerster byl malířem a mozaikářem. Josef Bohuslav byl vychováván v harmonickém rodinném prostředí prodchnutém uměním a intelektem. Otec, ačkoliv si z praktických důvodů nepřál, aby se jeho děti věnovaly hudbě „z povolání“, si velmi zakládal na jejich hudebním vzdělání. Devítiletého J. Bohuslava poslal do klavírního ústavu Celestýna Müllera, po třech letech byl převzat do domácího vyučování. Osenický děd Foerster ho učil na violoncello, Josef Cainer na varhany. Mezi lety 1871-1875 vystudoval J. Bohuslav gymnázium ve Spálené ulici a od roku 1875 pokračoval ve studiu na vyšší reálce pražské, kde byly položeny základy jeho všestranné vzdělanosti, zájmu o literaturu a malířství. Odtud také pramení jeho obdiv k tvorbě Josefa Václava Sládka, který trval po celý život. Před ukončením střední školy J. B. Foerstera hluboce zasáhla smrt jeho milované matky. Tato smutná událost se pravděpodobně výrazně promítla do základní nálady a charakteru Foersterovy rané tvorby. Po maturitě začíná na přání otce studovat chemii na německé tech...
Více od autora
Joe Hloucha
Joe Hloucha, vlastním jménem Josef Hloucha , byl český japanolog, spisovatel, cestovatel a sběratel umění. Narodil se v roce 1881 v Podkováni u Mladé Boleslavi, jako třetí z devíti dětí, v rodině pivovarského sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny Hlouchové, rozené Matouškové. Čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku; žijící sourozenci byli starší sestra Anna, starší bratr Karel Hloucha a dva mladší sourozenci, bratr Jiří a sestra Jiřina. Základní školu navštěvoval v Libochovicích, kde rodina bydlela od roku 1885. Další vzdělání získal na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze, kam se rodina v roce 1895 přestěhovala. Následným dvouletým studiem na obchodní akademii a absolvováním ročního kurzu účetnictví na pražské univerzitě se připravoval na úřednickou dráhu. Od mládí byl velmi ovlivněn svým strýcem, spisovatelem a cestovatelem, Josefem Kořenským. Zvláště jeho dílo Cesta kolem světa podnítilo Hlouchův zájem o cestování. Jeho vzorem se stali známí cestovatelé té doby Emil Holub a Enrique Stanko Vráz, se kterým se i osobně poznal. Když otec získal do pronájmu malostranský pivovar „U sv. Tomáše“, přál si, aby některý ze synů převzal jednou jeho živnost, ale Joe Hloucha začal pracovat v Náprstkově muzeu, kde třídil japonské a africké sbírky. Prohluboval tím svůj zájem zejména o východní kultury a samostudiem japonštiny získával stále větší znalosti o Japonsku. Ještě před svou první cestou do této země, v roce 1905, napsal svůj první román Sakura ve vichřici, který byl považován za jeho osobní příběh, i když se v tomto případě jednalo o fikci. V roce 1906 navštívil poprvé Japonsko a to rozhodlo o jeho dalším směřování. Úřednické povolání vykonával jen příležitostně, protože mnoho času potřeboval ke třem svým zásadním životním činnostem: psaní, cestování a sběratelství. Při pobytech v Japonsku mu byli velkou oporou Češi, kteří tam žili a pracovali, architekt Jan Letzel nebo ing. Karel Jan Hora s manželkou Fuku Takemoto, k...
Více od autora
Jiří Všetečka
Jiří Všetečka byl český fotograf , první docent fotografie v Československu, tvořící od roku 1958. Proslavil se zejména svými snímky z Prahy, dokumentárními snímky a ilustracemi inspirovanými podle knih. Nejznámější je Nezvalův Pražský chodec. Jeho druhým stěžejním dílem je Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských, ke které uspořádal výstavu a vydal knihu. Na katedře fotografie FAMU vyučoval předměty dokumentární fotografii a audiovizuální prostředky ve výuce. S oblibou fotografoval na čtvercový formát, využíval dlouhých teleobjektivů, které ještě s pomocí telekonvektorů prodlužoval. Do roku 1992 fotografoval pouze černobíle, potom začal experimentovat i na barevný film. Do konce života fotografoval na klasický film. Výpravná Všetečkova "Praha světlem tvořená" je však "barevná". Jeho poslední velkoformátová kniha, opět "černobílá", "Jiří Všetečka ...chodec s objektivem", zachycuje také dramatické události srpna 1968 i listopadu 1989 a rovněž jeho "profesní" setkání s našimi i americkými prezidenty , líčené s typickou Všetečkovou odvahou a příslovečným humorem. Spolupracoval s časopisy jako jsou například Československá fotografie, Film a doba, Svět v obrazech, MY 68, Literární měsíčník, Prostor, Reflex, Kulturní rozvoj. Jeho aktivity zasahovaly také do divadla a filmu, což dokládá jeho spolupráce s institucemi jako byly a jsou Vinohradské divadlo, Československý státní film, Hudební divadlo Karlín, Československá televize, Český rozhlas, Česká filharmonie, Panton. Také ve skupině projektování na ČVUT v Praze natočil několik 16 mm výukových a technických filmů a později i videí, pro účely propagace fakulty i výuky. Pro účely racionalizace výroby natáčel od šedesátých let se svými kolegy z katedry pomocí dvou kamer AK 16 filmy nejen inscenované v laboratoři projektování, ale i v praxi podniků tehdejšího Českosloven...
Více od autora
Jiří Kotalík
Narozen 22. 7. 1920 v Praze, zemřel 26. 1. 1996 tamtéž. PhDr., profesor dějin umění, umělecký kritik, překladatel z angličtiny, ředitel Národní galerie v Praze, publikace z oboru.
Více od autora
Jiří Kostečka
Jiří Kostečka je český pedagog, didaktik češtiny, autor učebnic českého jazyka a literatury. V roce 2014 byl oceněn ministrem školství nejvyšším resortním vyznamenáním, Medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně za celoživotní pedagogické působení. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-angličtina. Z fakultních učitelů byl nejvíce ovlivněn profesorkou Marií Čechovou, která ho při studiích i v dalším profesním působení výrazně orientovala na didaktiku českého jazyka a slohu. Následně se věnoval pedagogické činnosti na řadě středních i vysokých škol v České republice i v zahraničí. V r. 1982 nastoupil jako učitel češtiny, angličtiny a filozofie na Gymnázium Na Zatlance, pak působil na několika dalších pražských gymnáziích a na Gymnáziu Václava Hraběte v Hořovicích. Devět let strávil na kolejním Gymnáziu Open Gate, kde se podílel na výuce podle programu mezinárodní maturity International Baccalaureate, stejně jako později na Gymnáziu Nový PORG v Praze. Souběžně s výukou na středních školách vedl semináře didaktiky českého jazyka i literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Katedře českého jazyka a literatury na Technické univerzitě v Liberci. V roce 2008 obhájil disertační práci na téma Motivace a aktivizace žáků při výuce českého jazyka na gymnáziích. V roce 2014 pomáhal založit bilingvní česko-anglickou základní školu Wonderland Academy v Praze, na které působil jako ředitel a učil na 1. stupni. V zahraničí vyučoval v letech 1993 až 1996 češtinu na Pekingské univerzitě zahraničních studií. Dále učil výběrově starořeckou literaturu na athénském gymnáziu Moraitis School; při výměnných pobytech též vyučoval na gymnáziu v nizozemském Hilversumu a na Brecon High School ve Velké Británii. V pedagogické dráze pokračuje od roku 2017 působením u krajanských dětí v Austrálii a na Novém Zélandu. Kostečka je členem redakční rady recenzov...
Více od autora
Jan Keller
Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici. V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace . Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout ...
Více od autora
James Joyce
James Augustine Aloysius Joyce byl irský, anglicky píšící romanopisec a básník. Svým dílem náleží mezi klíčové představitele modernistické literatury, vedle např. Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginie Woolfové. V jeho díle se často objevuje motiv jeho rodného města, Dublinu, přestože většinu svého dospělého života prožil v zahraničí. Dalším silným motivem v jeho díle je římskokatolická církev, nejzřetelněji je jeho vztah k této instituci vidět v psychologii Štěpána Dedala, autobiografického hrdiny Joyceova románu Portrét umělce v jinošských letech a vedlejší postavy románu Odysseus. Jeho literární tvorba vstoupila do dějin písemnictví 20. století svou modernistickou experimentální formou, rozvinutou zejména v románu Odysseus. 16. červen je od roku 1954 slaven v Irsku jako Bloomsday, oficiální státní svátek upomínající na Joyceovu památku. Název Bloomsday odkazuje na jeho nejslavnějšího hrdinu, Leopolda Blooma. Narodil se na jižním předměstí Dublinu zvaném Rathgar. Vyrůstal v katolické rodině. Byl prvorozeným dítětem. Jeho otec byl výběrčím daní. Zpočátku jeho post zaručoval rodině slušné ekonomické postavení, ale alkohol a nezodpovědnost v práci způsobovaly, že se rodina propadala více a více do chudoby. James měl devět sourozenců, pět jich však zemřelo v dětství. Od šesti let byl vzděláván na internátní jezuitské koleji Clongowes Wood, od devíti na podobné instituci Belvedere College, obě se později staly jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval moderní filologii na University College v Dublinu. Na jazyky měl talent, uměl italsky, francouzsky, německy a norsky. K norštině ho přivedl obdiv k Henriku Ibsenovi. Po promoci v roce 1902 odešel do Paříže, kde zamýšlel studovat medicínu, což se však nestalo. Sesbíral zde mnoho zkušeností, když pracoval mj. jako novinář či učitel angličtiny. Do Dublinu se vrátil roku 1903 pouze na krátko, zhrub...
Více od autora
Ivan Sviták
Ivan Sviták byl český filozof, kritik, básník a politik. Hlásil se k marxistickému humanismu a k tradicím reformního československého socialismu. Vyrůstal v Hukvaldech, kde žil jeho děd, Leopold Sviták, konstruktér automobilů. Rodiče se roku 1938 přistěhovali do Prahy . Ivan Sviták vystudoval gymnázium v Dejvicích a v letech 1943-1944 prodělal totální nasazení v ČKD. Zajímala ho filozofie. V letech 1945–1949 vystudoval právnickou fakultu UK a zapsal se na přednášky filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd . V letech 1945–1948 působil jako člen ústřední komise mládeže při Československé sociální demokracii, přičemž v rámci strany reprezentoval radikálně levicové křídlo. V roce 1948 po únorovém převratu přešel do KSČ. V roce 1949 získal titul doktor filozofie a od roku 1949 přednášel dějiny filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V letech 1954–1964 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV, kde dosáhl titulu kandidát věd. Orientoval se na historii filozofického myšlení a otázky ateismu, později na vztah umění a moci. Od roku 1956 se profiloval jako kritik dogmatického pojetí marxismu. V roce 1964 byl jako „revizionista“ propuštěn z ČSAV a vyloučen z KSČ, když byly v časopise Tvář uveřejněny výňatky z jeho Nevědecké antropologie. V letech 1964–1968 byl spolupracovníkem Filmového ústavu. Zde roku 1968 publikoval spis Lidský smysl kultury, v němž se zabýval rolí kultury v moderní společnosti. Koncem 60. let 20. století načas spolupracoval se surrealistickým okruhem UDS . Přispěl i do sborníku tohoto okruhu Surrealistické východisko. V této době se rovněž zapojil do reformního hnutí pražského jara. Patřil k radikálním intelektuálům, působil jako ideolog Klubu angažovaných nestraníků . V této době navázal kontakty s přípravným výbo...
Více od autora
Ivan Bičík
Ivan Bičík je český sociální geograf, docent Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v Praze, dětství prožil na pražské periferii v Motole a v poválečném Frýdlantu v Čechách, vylidněném odsunem. Po studiích nejprve učitelství zeměpisu a následně ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK a po základní vojenské službě se na fakultu vrátil jako pedagog. Zpočátku se zaměřil především na geografii socialistických států a měl možnost poznat reálné fungování tehdejšího systému na mnoha služebních cestách a expedicích v Rusku a ve střední Asii. Zde také prožil srpnovou okupaci roku 1968. V 70. letech také organizoval a zúčastnil se expedice studentů na Střední východ. O této cestě vydal spolu s M. Krůtou knihu Cílem je Zágros. Ivan Bičík je ženatý a s manželkou Helenou má tři děti: Marek je novinář, David je brankář a Karolína . Do 70. let hrál volejbal za tým Matematickofyzikální fakulty UK Praha a později do 90. let trénoval ženský volejbalový tým MFF UK Praha. V 80. letech zakládal spolu s prof. Václavem Gardavským nový obor geografie cestovního ruchu a od 90. let se intenzivně věnuje sledování a hodnocení využití zemědělského půdního fondu. Habilitace proběhla v roce 1990. Po celou dobu své akademické dráhy publikuje v předních českých a zahraničních časopisech . V rámci Mezinárodní geografické unie řídil pracovní komisi Land Use /Land Cover a v rámci této komise vydává ve spolupráci s dalšími zahraničními kolegy Atlas Land Use. V roce 1994 byl zvolen prezidentem České geografické společnosti a tuto funkci vykonával do roku 2006, v roce 2018 pracuje jako člen Hlavního výboru této společnosti a zástupce České geografické společnosti v Radě vědeckých společností. V 90. letech se zapojil i do řízení Univerzity Karlovy, v prvním porevolučním období pracoval jako proděkan Přírodovědecké fakulty ...
Více od autora
Isabel Allende
Isabel Allende Llona je současná chilská spisovatelka. V roce 2010 získala chilskou Národní cenu za literaturu jako čtvrtá žena v pořadí. Spisovatelka je dcerou chilského diplomata Tomáse Allende a Francisky Llony. Narodila se v Limě, když její otec pracoval v Peru jako velvyslanec. V roce 1945 se její rodiče rozvedli a Isabel se s matkou a dvěma sourozenci vrátila do Chile, kde žila až do roku 1953. Později žila střídavě v Bolívii a Libanonu. Část svého života strávila i v Bruselu a Švýcarsku. Kromě spisovatelské činnosti se věnovala žurnalistice. Pracovala jako novinářka v časopisech a v televizi. Roku 1963 se jí a manželovi Migueli Fríasovi narodila dcera Paula , o 4 roky později, po návratu do Chile, syn Nicolás . Kvůli cestám, při kterých prezentovala své knihy, skončilo jejich manželství rozvodem. Isabel Allendeová je neteří Salvadora Allende, bývalého prezidenta Chile, který spáchal sebevraždu při vojenském puči v Chile v roce 1973. Tehdy nadobro opustila Chile a odešla se svou rodinou do Venezuely. Od roku 1988 žila se svým druhým manželem, Williamem Gordonem, v Kalifornii. V roce 2015 se pár po 27 letech manželství oficiálně rozešel. Od roku 1959 do 1965 pracovala v Organizaci spojených národů v Santiagu de Chile. Spolupracovala s nejrůznějšími časopisy a novinami, napsala několik pohádek, divadelních her. V roce 1982, kdy ve věku 99 let umíral její dědeček, se rozhodla napsat mu dopis, který se později stal jejím stěžejním dílem. Dům duchů se setkal s velkým úspěchem a byl převeden i na filmová plátna. Roku 1984 vydala O lásce a temnotě, která byla později také zfilmována. O 8 let později zemřela na porfyrii její 28letá dcera Paula. Isabel Allende se rozhodla napsat svoji autobiografii Paula, ve které vypráví o svém dětství a mládí až do okamžiku svého exilu. Roku 2003 jí bylo uděleno americké občanství a o 4 roky později obdržela titul Doctor Honoris Causa Univerzity v Trentu. V...
Více od autora
Hans Fallada
Hans Fallada, vlastním jménem Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen byl německý spisovatel první poloviny 20. století.. Jeho pseudonym pochází z kombinace jmen postav z pohádek bratří Grimmů: Hans je z pohádky Hans im Glück a Fallada je jméno koně v pohádce Die Gänsemagd . Fallada se narodil roku 1893 v Pomořansku v Greifswaldu jako syn venkovského soudce. Roku 1901 byl jeho otec přidělen k Odvolacímu soudu v Berlíně, kde Fallada začal studovat na gymnáziu. Roku 1909 pokračoval ve studiu v Lipsku, když byl jeho otec přeložen k Nejvyššímu říšskému soudu. Na obou školách byl outsiderem a uzavíral se do sebe. Jeho roky dospívání tak byly charakterizovány rostoucí izolací, pochybnostmi o vlastních schopnostech a také sporem s otcem, který chtěl, aby se stal advokátem. V tomto období také vznikly jeho celoživotní problémy s drogami, zaviněné braním léků tišících bolest ze zranění, které utrpěl při vážné dopravní nehodě . Jeho rodiče jej poslali na osm týdnů na léčení do sanatoria ve městečku Bad Berka a pak roku 1911 na gymnázium do Rudolstadtu. Zde se seznámil s Hannsem Dietrichem von Neckerem a společně se rozhodli zinscenovat souboj a spáchat tak sebevraždu. Fallada souboj přežil a byl obviněn z vraždy. Posléze byl prohlášen za nepříčetného a obvinění bylo staženo. Školu musel ovšem Fallada opustit. Na začátku první světové války se přihlásil do armády jako dobrovolník, ale byl odmítnut. V letech 1917 až 1919 se na různých psychiatrických klinikách léčil ze své závislosti na alkoholu a morfiu. Do této doby se také datují jeho první literární pokusy. Roku 1920 vyšel jeho první román Der junge Goedeschal a roku 1923 další román Anton und Gerda . Následně prošel mnoha zaměstnáními. Pracoval na různých statcích nebo obchodech se zemědělskými plodinami, byl například ú...
Více od autora
H. P Lovecraft
Americký spisovatel, básník, esejista a amatérský žurnalista se zaměřením na literární tvorbu v oblasti fantasy, science fiction a hororu propojených v žánru „weird fiction“.
Více od autora
Géza Včelička
Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička , byl český levicový novinář, reportér, spisovatel , cestovatel, trampský organizátor a malíř. Géza Včelička byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky a švadleny Marie, rozené Plassové . Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava . Ten se v roce 1919 utopil. Rodina se často stěhovala, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě. Na přání otce se vyučil číšníkem a pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy pracoval 6 let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor. Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona . Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu. Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu. V letech 1928 cestoval do Bulharska a ...
Více od autora
Fredrik Backman
Fredrik Backman je švédský sloupkař, blogger a spisovatel. Je autorem knih Babička pozdravuje a omlouvá se a Muž jménem Ove. Obě knihy byly bestsellery v jeho rodném Švédsku a byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Fredrik Backman vyrostl v Helsingborgu. Píše pro Helsingborgs Dagblad a Moore Magazine. V roce 2012 debutoval s knihou Muž jménem Ove, která byla zfilmována a měla premiéru 25. prosince 2015. Backman je ženatý s Nedou Shafti Backmanovou.
Více od autora
Frédéric Chopin
Frédéric Chopin byl polský skladatel a klavírní virtuos z období romantismu, který trvale ovlivnil světovou klasickou hudbu. Chopin se narodil 1. března 1810 v Żelazowé Woli v tehdejším Varšavském knížectví, vyrůstal ve středostavovské rodině a od útlého věku projevoval mimořádný hudební talent. Hudební vzdělání získal ve Varšavě a ve dvaceti letech, krátce před vypuknutím listopadového povstání v roce 1830, Polsko opustil. Usadil se v Paříži, kde se stal součástí živé umělecké komunity a prosadil se jako skladatel i vyhledávaný učitel klavíru.
Více od autora
František Volf
František Volf byl český národopisec, malíř, spisovatel a pedagog. Byl mj. spoluautorem Českého roku v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách . Po maturitě v roce 1917 byl krátce pomocným učitelem v Branné u Třeboně. V roce 1918 na něj zapůsobil Karel Kálal myšlenkou obrody slovenského národa tak silně, že pak František Volf v letech 1919–1938 žil a působil na Slovensku. Zde studoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě a pracoval jako učitel. Zároveň se zabýval také sběratelskou a etnografickou činností, zprvu na slovenském venkově, později i v Čechách a na Moravě. V roce 1924 se František Volf spřátelil s Karlem Plickou a společně začali připravovat materiál pro vydání lidových písní, poezie i prózy. Roku 1938 se František Volf trvale usídlil v Praze, kde se setkal s malířem, grafikem a ilustrátorem Jiřím Jelínkem. Díky němu se začal od roku 1942 věnovat i výtvarné činnosti: nejprve figurálnímu malířství a kresbě, později krajinářství. Byl autorem či spoluautorem řady knih především s národopisnou tematikou, zúčastnil se řady výstav kolektivních i autorských. V roce 1966 založil Malou lásenickou galerii. V roce 1977 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Konec života prožil opět v rodné Třeboni.
Více od autora
Frances Hodgson Burnett
Frances Eliza Hodgson Burnettová byla anglo-americká prozaička a dramatička, autorka více než padesáti knih a třinácti divadelních her pro děti i pro dospělé. Rozená Hodgsonová, dětství prožila v Anglii. Po smrti otce se zchudlá rodina přestěhovala roku 1865 do USA k příbuzným do Knoxville v Tennessee. V devatenácti letech začala v různých časopisech publikovat své první práce, aby finančně pomohla rodině, protože se po smrti své matky musela starat o čtyři mladší sourozence. Roku 1873 se provdala za Swana Burnetta, dva roky s ním žila v Paříži, kde se jí narodili dva synové. Po návratu do USA se s manželem usadila ve Washingtonu a zde začala psát svá románová díla. Její sentimentální a naivně moralistní příběhy se staly velmi oblíbenými a vydání jejího románu Little Lord Fauntleroy roku 1886 z ní udělalo světově proslulou autorku. Později žila střídavě v USA a v Anglii. Roku 1892 zemřel její nejstarší syn na tuberkulózu, což u ní vyvolalo deprese, se kterými zápasila po celý další život. Roku 1898 se rozvedla, neboť její manžel žil velmi marnotratným životem. Znovu se provdala roku 1900, ale toto manželství vydrželo pouze rok. Ke konci života se usadila na Long Islandu v New Yorku, kde roku 1924 zemřela. Frances Burnettová ve svých románech úspěšně kombinovala realistické detaily ve vykreslení postav a prostředí s romantickými zápletkami plnými nečekaných zvratů. Několik svých románů také zdramatizovala. V on-line databázi Internet Movie Database je možno nalézt 55 filmových a televizních titulů, z nichž téměř dvacet bylo natočeno již v éře němého filmu. K nejznámějším adaptacím patří americký film Little Lord Fauntleroy režiséra Johna Cromwella z roku 1936 a rovněž americký film The Little Princess režiséra Waltera Langa z roku 1939 se Shirley Templeovou v titulní roli. První fil...
Více od autora
Eva Veberová
Narozena 13.4.1926 v Olomouci. Pedagožka, autorka literárních a obrázkových souborů pro děti.
Více od autora
Eva Petrová
Eva Petrová byla česká výtvarná kritička, kurátorka, teoretička a historička umění, grafička, spisovatelka a básnířka. V letech 1948–1953 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku a obhájila zde rigorózní práci Kresby Alšova mládí a kandidátskou dizertaci Figurální obraz v počátcích obrození; Charakter a proměny hlavních tendencí . V letech 1953–1972 byla vědeckou pracovnicí Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, 1964–1970 členkou výstavní komise Galerie Václava Špály . V šedesátých letech připravila Výstavu mladých ke kongresu AICA , výstavu Zdeny Fibichové ve Vídni a výstavu Nová figurace . Na počátku normalizace byla z ÚTDU ČSAV propuštěna. Od roku 1972 působila ve svobodném povolání jako výtvarnice a spisovatelka. Za normalizace uvedla výstavy Olgy Čechové , Jaroslava Šerých a Rudolfa Němce . Po roce 1989 se podílela na koncipování výstavního programu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Byla hlavní teoretičkou skupiny Trasa. Byla členkou, v letech 2005–2009 předsedkyní, výtvarného odboru Umělecké besedy, členkou SČUG Hollar, PEN klubu a Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . Působila v redakční radě časopisu Kámen. Publikovala v časopisech Umění, Výtvarné umění, Ateliér, Výtvarná práce, Zlatý máj, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, ad. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění a přispěla do sborníků ke 200. výročí Velké francouzské revoluce , Česká kultura na přelomu 50. a 60. let a do souboru článků Zakázané umění II. Jejím partnerem a spolupracovníkem byl teoretik umění Luděk Novák . Ve své odborné práci se po více jak padesát l...
Více od autora
Eva Olmerová
Eva Olmerová byla známá česká jazzová a bluesová zpěvačka, proslulá svým silným a emotivním hlasem. Narodila se 21. ledna 1934 v Českých Budějovicích a v 60. a 70. letech 20. století se stala jednou z nejvýraznějších osobností československé hudby. Přestože čelila osobním problémům a bojovala se závislostí, kariéra Olmerové se vyznačovala vášnivými vystoupeními a schopností vtisknout písním hluboký cit.
Více od autora
Emanuel Chalupný
Emanuel Chalupný byl český pedagog, advokát, sociolog, spisovatel, jazykovědec. Zabýval se vztahem sociologie, filosofie a práva a usiloval o vytvoření přesného sociologického pojmosloví a sociologické metodologie. Byl spoluzakladatelem Sociologického ústavu, spoluzakladatelem a později předsedou Masarykovy sociologické společnosti, členem a viceprezidentem Mezinárodního sociologického ústavu v Paříži. Byl také významným veřejným činitelem ve svém rodném městě. Emanuel Chalupný studoval na táborském gymnáziu , již v té době se teprve sedmnáctiletý student jevil jako schopný vědecký talent a začal psát studie , které později použil k rozpracování. Maturoval v roce 1898 a ve studiích pokračoval na právnické a filosofické fakultě české univerzity v Praze . Jeho profesorem byl také Albín Bráf a T. G. Masaryk, který se stal pro studenta autoritou. Kladně hodnotil Chalupného nadání a schopnosti; přemluvil ho, aby vedl v tiskovém orgánu Masarykovy strany – redakci deníku Čas vnitropolitickou rubriku. Emanuel Chalupný také vstoupil do strany a byl zvolen do jejího vedení. Kvůli své tvrdé kritice šéfredaktora Času Jana Herbena se dostal do polemik s J. S. Macharem a 1904 demonstrativně vystoupil ze strany. Během studijního pobytu Chalupný stále udržoval čilé kulturní a politické styky s rodným Táborem. V roce 1903 ukončil studium promocí a stal se doktorem práv. JUDr. Chalupný vykonával právní praxi v letech 1904–1905 jako kandidát advokacie v Mladé Boleslavi u JUDr. Krouského a ve Velvarech u JUDr. Libicha, ale ani zde nepřerušil své styky s Prahou a Táborem. V letech 1906–1910 byl v Praze koncipientem u známého advokáta JUDr. Václava Boučka a poté u JUDr. Eduarda Kalabise, v té době také red...
Více od autora
E. L Doctorow
Edgar Lawrence Doctorow, vlastním jménem Edgar Lawrence, americký spisovatel, bývá označován za představitele historizující fikce, která se vyznačuje prolínáním skutečných a fiktivních událostí, aktualizujícím pojetím historie, nikoliv však dokumentární věrností. E. L. Doctorow se narodil v New Yorku. Je vnukem židovských přistěhovalců. Po studiích v Kenyon College a na Kolumbijské univerzitě pracoval jako nakladatelský redaktor. Učil na několika univerzitách, svoji profesi profesora zakončil na Newyorské univerzitě. Od roku 1984 je členem Americké akademie a Národního institutu umění a písemnictví. Edgar Lawrence Doctorow je jedním z nejvýznamnějších soudobých spisovatelů USA. Za jeho dílo mu byly uděleny téměř všechny důležité ceny a vyznamenání. Zemřel 21. července 2015 ve věku 84 let.
Více od autora
Donát Sajner
Donát Šajner, vlastním jménem Jaroslav Šajner byl český spisovatel-prozaik a básník a po roce 1948 i funkcionář v kulturní politice. Po vystřídání několika zaměstnání se stal v roce 1957 redaktorem Československého rozhlasu, od roku 1972 byl vedoucím tajemníkem Svazu spisovatelů. Byl básníkem, autorem knih pro děti a mládež a rozhlasových her. Ve svých dílech často popisuje osudy prostých lidí a krásu jihu Čech. Začal psát již v době německé okupace v období Protektorátu.
Více od autora
Dana Hlavatá
Slovenská spisovatelka, televizní dramaturgyně, věnuje se rozhlasové tvorbě a televizní scenáristice. Narozena v Zábřehu nad Ostravicí , žije v Bratislavě. Svou prvotinu napsala pod pseudonymem Kristína Lumiská.
Více od autora
Bruce Springsteen
Bruce Springsteen , často označovaný jako "The Boss", je kultovní americký zpěvák, skladatel a hudebník, známý díky své práci s kapelou E Street Band. Jeho kariéra se vyznačovala jak uznáním kritiky, tak i úspěchem u lidí, a to díky charakteristické značce heartland rocku protkaného popovými háčky, poetickými texty a americkým sentimentem. Springsteenovo průlomové album "Born to Run" z roku 1975 ho katapultovalo ke slávě, ale teprve album "Born in the U.S.A." z roku 1984 z něj udělalo celosvětovou superstar, která zaznamenala sedm hitů v top 10 a stala se jedním z nejprodávanějších alb všech dob.
Více od autora
Boris Vian
Boris Vian , pseudonym Vernon Sullivan , byl francouzský prozaik, novinář a kritik, jazzový hudební skladatel, trumpetista, dramatik, písničkář, herec, malíř, překladatel, scenárista a člen kolegia patafyziky. Jeho nejznámějším románem je Pěna dní z roku 1947. Vian trpěl vrozenou srdeční chorobou, která pravděpodobně ovlivnila jeho hektický způsob života a práce. Narodil se v rodině vzdělaného obchodníka jako druhé ze čtyř dětí. Studoval jazyky, literaturu a studia zakončil na technice. Roku 1942 se seznámil Claudem Abadiem, a poté se Vian stal hudebníkem v jeho jazzovém orchestru. Druhá světová válka se Viana nijak nedotkla, neboť ji prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl Vian v roce 1945 nucen hledat práci, kterou nalezl ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která však byla vydána až později. Jeho první román Naplivu na vaše hroby se stal ve Francii bestsellerem a umožnil Vianovi stát se finančně nezávislým. Vian román prezentoval jako dílo Vernona Sullivana, Američana černé pleti, sám sebe uváděl pouze jako překladatele. Přestože mystifikace vyšla brzy najevo, Vian pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Příběh vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy. Nakladatel tohoto díla byl obžalován pro nemravnost a Vian odsouzen k 15 dnům vězení. O rok později vyšel Vianův nejslavnější román Pěna dní, který se stal populárním až po Vianově smrti. Vian zemřel při promítání filmové verze románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání. V jeho dílech se objevuje více témat, která by šlo označit jako stěžejní . Tato témata se mísí s jakousi idealizací lásky. Dále u něj lze najít prvky existencialismu jako je pocit strachu z nepřátelské společnosti a út...
Více od autora
Bohuslav Hlinka
Byl spisovatelem z povolání.Věnoval se literatuře faktu a encyklopedické literatuře z různých oborů.Na jeho konte je neméně než patnáct titulů,jež byly přeloženy i do němčiny,francouzštiny,španělštiny,angličtiny a arabštiny.Velmi se ve svých knihách zabýval problematikou peněz.
Více od autora
Bianca Bellová
Ing. Bianca Bellová pochází z Prahy, má bulharské předky. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do několika časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech. V současnosti se živí překládáním a tlumočením z angličtiny. Je vdaná za Angličana, zpěváka Adriana T. Bella, s nímž má tři děti. V roce 2009 vydala svou prvotinu Sentimentální román, novela Mrtvý muž vyšla v Hostu o dva roky později. Je držitelkou ceny Magnesia Litera 2017 - Kniha roku - za knihu Jezero.
Více od autora
Arthur Schopenhauer
Arthur Schopenhauer byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie a ač zůstal za svého života téměř neznámý, svým přesvědčením o iracionálním základě světa výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzscheho. Byl synem gdaňského velkoobchodníka. V roce 1793, tedy pět let po synově narození, přesídlil otec do Hamburku. Devátý až jedenáctý rok svého života strávil Schopenhauer u otcova přítele v Le Havru, kde se dokonale naučil francouzsky. Také později brali s sebou rodiče chlapce na své dlouhé cesty Belgií, Francií, Švýcarskem a Německem. Za svého půlročního pobytu v Anglii se důkladně seznámil s anglickým jazykem a literaturou. V šestnácti letech vstoupil na přání svého otce do učení u hamburského obchodníka. Otcova smrt , k níž došlo krátce poté, přiměla matku Johannu Schopenhauerovou, později známou spisovatelku, která byla o dvacet let mladší než manžel, aby přesídlila do Výmaru. Zde se setkával mladý Schopenhauer např. s Goethem, Schlegelovými apod. a osvojil si vzdělání potřebné k tomu, aby se mohl zapsat na univerzitu. Výmarské společnosti nicméně mladý Arthur připadal příliš kritický a přemoudřelý, s matkou se proto po hádce rozešel ve zlém a až do její smrti se s ní nestýkal. Se svou sestrou Adel vedl pouze sporou korespondenci, po svém odchodu z domova se potkali pouze jednou v roce 1840, Adel o devět let později umírá. Dva roky studoval v Göttingenu, pak stejně dlouho v Berlíně. Roku 1813 promoval prací O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu. Následná čtyři léta žil v Drážďanech, kde napsal spisy O vidění a barvách a pak i své hlavní dílo Svět jako vůle a představa . Roku 1820 se habilitoval v Berlíně, ale po neúspěšném prvním semestru, kdy všichni posluchači následovali slavného Hegela, se stáhl do ústraní. Hegelovi nicméně nikdy svůj neúspěch nezap...
Více od autora
Antoon Coolen
Antoon Coolen je nizozemský prozaik a dramatik katolického zaměření, původním povoláním novinář. Narodil se ve Wylre . Jeho dílo došlo většího ocenění v zahraničí než v Nizozemsku, kde mu byl vyčítán přílišný provincionalismus. Sbíral a překládal folklorní tvorbu. Do češtiny byly překládány zejména jeho regionální fatalistické romány z brabantského venkova. Zemřel v Eindhovenu.
Více od autora
Angela Marsons
Angela Marsonsová je britská spisovatelka známá zejména detektivními příběhy Kim Stoneové. Během tří let se prodalo přes tři miliony výtisků jejích románů. Angela Marsonsová pochází z Brierley Hill, města v hrabství West Midlands. Původním povoláním byla členkou ochranky v nákupním středisku Merry Hill, kde strávila 19 let. V roce 2014 ale pro nadbytečnost o práci přišla. V té době se zároveň musela starat o svou partnerku, která se právě zotavovala po náročné operaci. Aby nepřišly o domov, musely si na splácení hypotéky půjčit od svých nejbližších a část majetku prodat. Celých 25 let se snažila uspět v různých nakladatelstvích, pokaždé byla ale odmítnuta. Průlom nastal v říjnu roku 2014, kdy dostala nabídku z digitálního nakladatelství Bookouture. Smlouva na první čtyři knihy byla podepsána během jednoho týdne. Smlouvy na další knihy následovaly, aktuálně je naplánováno vydání celkem 25 knih s detektivem inspektorkou Kim Stoneovou. Prozatím bylo do češtiny přeloženo 12 románů s touto hlavní postavou, celkově jich autorka napsala 16.
Více od autora
Andrew Morton
Andrew Keith Paul Morton je australský programátor, vývojář linuxového jádra. Udržuje patchset známý jako mm tree, který obsahuje nedostatečně testované změny, které by později mohly být přidány do oficiálního jádra spravovaného Linusem Torvaldsem. Často bývá označován za Linusovu pravou ruku. Na konci 80. let byl jedním z partnerů společnosti v Sydney, která produkovala počítačové kity Applix 1616, dále byl také hardwarovým inženýrem pro dnes již neexistující australskou dílnu herních výrobků Keno Computer Systems. Získal titul honours degree v oboru elektroinženýrství na University of New South Wales v Austrálii. V roce 2001 se Andrew Morton a jeho rodina přestěhovali z Wollongong, New South Wales do Palo Alto v Kalifornii. V červenci 2003 se Morton přidal k Open Source Development Labs. V srpnu 2006 byl zaměstnán firmou Google.
Více od autora
Alberto Vojtěch Frič
Alberto Vojtěch Frič byl český etnograf, cestovatel, botanik, fotograf a spisovatel. Jihoameričtí indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú , v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů. Frič se narodil jako druhý syn v rodině právníka a náměstka pražského primátora Vojtěcha Friče a jeho manželky Rosalie rozené Švagrovské . Byl pokřtěn po otci Vojtěch, jméno Alberto si zvolil jako španělskou variantu svého jména, aby se od otce odlišil. Již od mládí projevoval výjimečné nadání v přírodovědných oborech, které ho zajímaly. Jako malý kluk přinesl domů kaktus Echinopsis eyriesii, původně jen jako rekvizitu pro pomstu na strážníkovi, který ho vždycky šacoval, zda nepřenáší vejce bez zaplacení patřičných poplatků. Nahmatat pichlavý kaktus byla pro strážníka velmi bolestivá zkušenost a kaktus tak splnil svůj účel; byl potom postaven na okno a dlouhou dobu ponecháván bez povšimnutí. Posléze však vykvetl a to upoutalo Fričovu pozornost. Sám o tom později napsal: „Z tak neforemné, nevzhledné rostliny, která mohla mít pro mne význam jenom potud, pokud sloužila mi za nástroj odplaty, vyvinovala se krása, jakou jsem dosud nepoznal…“ Nově objevený svět rostlin Friče nadchnul. V 15 letech již byl považován za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě a odborníci evropského formátu mu zasílali žádosti o konzultace při jejich určování a zvali jej na vědecké konference. Studia na technice nedokončil. Mimo rozsáhlých znalostí o kaktusech samozřejmě sbíral také kaktusy samotné, v roce 1899 však celá jeho kolekce pomrzla. Frič se poté rozhodl založit novou, z kaktusů, které si sám sesbírá. Jako osmnáctiletý dostal první povolení k zahraniční cestě. V letech 1901–1929 podnikl 7 cest do Jižní Ameriky a jednu do Severní, kde se soustředil jednak na sběr kaktusů, jednak objevování nových končin a sběr etnografických materiálů o divoce žijících indiánských kmenech. Na svých cestách pořizoval botan...
Více od autora
Vojtěch Zelinka
Narozen 8.9.1890 v Praze, zemřel 5.4.1963 v Dolních Počernicích. Středoškolský profesor, publikace z oboru literární historie, školní literární příručky.
Více od autora
Vlasta Rejtharová
Autorka francouzsko-českých slovníků, příručky francouzštiny pro vědecké pracovníky a příručky psané angličtiny.
Více od autora
Vláďa Zíka
Vladimír Watzke byl český spisovatel. Byl autorem desítek knížek různých žánrů, zejména dívčích a humoristických románků. Užíval různé pseudonymy, především Vláďa Zíka. Podepisoval se Vladimír Vacke-Zíka. Spisovatel Vladimir Watzke a malíř Josef Vacke byli bratři. Oba byli potomky Karla Watzka a Anny Zykové. Pár měl společně tři děti; Vladimír Watzke se narodil v roce 1900, Karel Watzke se narodil roku 1902 a Josef Watzke se narodil v roce 1907. Vladimír Watzke vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci. Kvůli přivýdělku začal v polovině třicátých let psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Mimo hlavního Vláďa Zíka také Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Georg Bobbin či Eva Chválová. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní. Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty.
Více od autora
Věra Martinová
Věra Martinová je česká country a folková písničkářka a kytaristka, uznávaná pro svůj osobitý hlas a emotivní vystupování. Svou kariéru zahájila v 80. letech a rychle se stala jednou z vůdčích osobností české country scény. V průběhu let vydala Martinová řadu alb, na kterých předvedla svůj talent jako zpěvačka i skladatelka. V její hudbě se často objevují témata lásky, životních bojů a krásy přírody, která v její rodné zemi rezonují u širokého publika. Věra Martinová byla několikrát oceněna v rámci cen Czech Country Music Awards, což odráží její významný přínos tomuto žánru v České republice. Její oddanost svému řemeslu a konzistentní tvorba upevnily její status vlivné osobnosti české hudby.
Více od autora
Václav Šindelář
Václav Šindelář byl český stavitel a mecenáš, zakladatel branické vilové čtvrti Dobeška. Narodil se v roce 1884 v Praze, v dnešní budově Jedličkova ústavu. V letech 1911–1914 byl hlavním stavbyvedoucím při stavbě sanatoria pražského sanatoria v Podolí, jehož investorem byl lékař Rudolf Jedlička a které navrhl architekt Rudolf Kříženecký. Při realizaci sanatoria získal své první zkušenosti z oboru stavebnictví. V roce 1914 byl rekrutován do oblasti města Kragujevac, kde se účastnil bojů první světové války. V prosinci 1914 byl zraněný a následně propuštěný z vojenské služby. Ještě v téže roce se stal členem stavebního spolku Dobeška. Členové spolku se zavázali, že si pro své realizace vždy najmou architekta, což bylo ve své době unikátní. Většina stavebníků tohoto družstva si vybrala projekční a stavební kancelář Václava Šindeláře a lokalitu Dobeška. Charakter této vilové čtvrti určil právě Václav Šindelář. V roce 1921 v neoklasicistním stylu navrhl budovu Branického divadla, jehož výstavba se financovala podobně jako Národní divadlo. Konaly se lidové sbírky, přijímaly dary, byly vystaveny úpisy a uzavíraly se půjčky. V letech 1924 až 1925 projektoval pro místní ochotníky Branické divadlo. První přestavení se zde konalo už 1. srpna 1925. V roce 1932 na své náklady postavil a upravil klubovnu v lesíku na Dobešce, kde se dodnes pořádají volejbalové turnaje. Zemřel 31. ledna 1951 na infarkt poté, co se vrátil z návštěvy mladšího bratra Antonína Šindeláře v plzeňské věznici na Borech, který byl odsouzen na 15 let v kauze Hospodářská rada, která byla součástí vykonstruovaného procesu s Miladou Horákovou.
Více od autora
Václav Fiala
JUDr. Václav Fiala, právník a spisovatel. Narozen 11. ledna 1942 v Podolí u Brna. V letech 1963–68 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po ukončení studií se v hlavním městě natrvalo usadil. V roce 1971 získal titul JUDr. Během své profesní kariéry střídal zaměstnání právníka a novinářského a nakladatelského redaktora. V letech 1968–73 pracoval v památkovém oddělení Pražského hradu a v letech 1980–90 v nakladatelství Lidové demokracie – Vyšehradu. V současné době je šéfredaktorem nakladatelství právnické literatury ASPI. Jako novinář se věnoval filmové a kulturní publicistice a cestopisným reportážím z řady evropských zemí. Jeho hlavní tvůrčí zájem se však soustředil na žánr literárních průvodců, který jako první autor představil na českém knižním trhu. Václav Fiala ke své literární práci po léta trpělivě shromažďuje informace ze všech dostupných tuzemských i zahraničních pramenů. Všechna popisovaná místa poctivě navštívil a fakta, která čtenářům předkládá, zodpovědně prověřil. Výsledkem je obsáhlý archiv, ve kterém je uložen cenný materiál k dalším evropským městům, čekající na literární zpracování.
Více od autora
Stanislav Hložek & Petr Kotvald
Stanislav Hložek & Petr Kotvald je české hudební duo známé svými vystoupeními a nahrávkami v oblasti pop music v 80. letech a později. Ve své vlasti na sebe poprvé výrazně upozornili jako členové skupiny "Kotvald-Hložek-Roth", která se později přejmenovala na "Kotvald-Hložek". Jejich spolupráce se vyznačovala řadou úspěšných hitů a alb a přispěla k rozvoji československé a později české hudební scény.
Více od autora
Sofoklés
Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...
Více od autora
Šimon Matějů
Autor publikace pro děti, vydané s variantami chlapeckého křestního jména v názvu.
Více od autora
Simon Brett
Simon Brett je anglický spisovatel známý svými detektivními romány, v České republice si však větší oblibu získala jeho „prevítovská série“ o výchově dětí. Po studiích na Dulwich College a na Wadham College v Oxfordu pracoval pro BBC Radio a London Weekend Television. Od konce 70. let se plně věnuje spisovatelské činnosti. Je ženatý a má tři děti. V roce 2000 se stal předsedou Klubu detektivů. Brett vytvořil čtyři série klasických detektivních příběhů vyznačujících se výstředními charaktery postav, náhlými zvraty a všudypřítomným humorem. V nejstarší z nich představuje detektiva amatéra stárnoucí herec Charles Paris, řešící kromě detektivních zápletek své problémy s angažmá, pitím a vztahem ke své ženě, se kterou nežije. Série se skládá z 18 románů, z nichž poslední, A Decent Interval, byl vydán v roce 2013 po 15leté přestávce. Část příběhů byla dramatizována pro rozhlas. Ve druhé sérii vystupuje paní Pargeterová, jíž pomáhají v řešení případů přátelé jejího zemřelého manžela. Třetí série, jejíž první kniha The Body on the Beach vyšla roku 2000, se odehrává ve fiktivní vesnici Fethering, nacházející se na jižním pobřeží Anglie. Čtvrtá, nejnovější série byla zahájena v roce 2009 dílem Blotto, Twinks and the Ex-King's Daughter. Odehrává se na začátku 20. století a detektivní zápletky v nich řeší dvojice aristokratických sourozenců Blotto a Twinks. Za celoživotní přínos detektivnímu žánru obdržel Brett v roce 2014 ocenění Diamond Dagger. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Brett na anglické Wikipedii.
Více od autora
Rudolf Kalčík
Rudolf Kalčík byl český středoškolský učitel, spisovatel, redaktor a filmový scenárista, autor ideově prokomunisticky orientovaných dobrodružných próz, zachycujících život pohraničníků a jejich namáhavou a nebezpečnou službu v šumavských lesích. Rudolf Kalčík se narodil v Berehově na Podkarpatská Rusi , kde jeho otec sloužil jako strážník. V šesti letech mu zemřela matka a otec jej poslal na výchovu k příbuzným do jižních Čech. Když se jeho otec přestěhoval do Nového Bohumína, vzal si chlapce zpět k sobě. Zde začal Kalčík studovat gymnázium, ve studiu pak pokračoval Českém Krumlově a v roce 1943 složil maturitu v Českých Budějovicích. Zde a v Třeboni byl pak v letech 1943–1945 totálně nasazen jako úředník. Po skončení války vstoupil do KSČ a začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a studium úspěšně ukončil roku 1950. Již v průběhu studia učil na střední škole ve Velvarech a pracoval jako externí lektor v nakladatelství Svoboda. Základní vojenskou službu vykonával v letech 1950–1952 u Pohraniční stráže na Šumavě, což značně ovlivnilo jeho spisovatelskou práci. Zde působil jako politický pracovník nejprve roty a pak praporu a stal se předsedou ústřední komise Fučíkova odznaku v PS. V letech 1952–1954 učil ve Veltrusích a pracoval rovněž jako redaktor časopisu Pohraniční stráž. Spolupracoval také s časopisem Československý voják, jehož redaktorem byl v letech 1955–1974. V letech 1970–1972 se podílel na vzniku nového normalizačního Svazu českých spisovatelů a byl vedoucím jeho komise pro práci s mladými autory. Krátce byl šéfredaktorem Literárního měsíčníku , roku 1973 se stal předsedou Českého literárního fondu a roku 1974 tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Roku 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem. Kalčík začal publikovat ještě v době svého vysokoškolského studia. Debutoval roku 1947 r...
Více od autora
Roman Vaněk
Roman Vaněk je popularizátor oboru gastronomie, odborný gastronomický poradce, autor kuchařských bestsellerů, moderátor, scenárista, publicista, průvodce rozhlasovými pořady, tvůrce internetových pořadů o gastronomii a zakladatel Pražského kulinářského institutu. Od jara 2018 spolupracuje s novou internetovou televizí MALL.TV. Jeho autorský internetový pořad Peklo na talíři byl oceněn na mezinárodním filmovém festivalu Life Sciences Film Festival cenou studentů a v roce 2013 získal nejvyšší ocenění Křišťálové Lupy ve dvou kategoriích . Narodil se v Praze. Původně se věnoval fotografii. V letech 1984 až 1988 vystudoval Střední odbornou výtvarnou škola V. Hollara v Praze. Po skončení školy nastoupil do Československé tiskové kanceláře jako laborant a fotograf. Po listopadové revoluci v roce 1989 spoluzakládal Studentské listy, souběžně spolupracoval s Lidovými novinami jako fotoreportér. V letech 1993-2005 působil jako zástupce předních brazilských producentů obuvi pro ČR, Slovensko, Estonsko a Lotyšsko. Od roku 2002 začal dovážet brazilská vína a stal se tak historicky prvním dovozcem brazilských vín do ČR. Brazilskou vinařskou asociací byl zvolen členem prestižní mezinárodní poroty Avaliação dos Vinhos Brasileiros pro rok 2006. O brazilském vinařství a gastronomii přednášel v České republice, Německu, Estonsku a Norsku. V letech 2004 až 2007 absolvoval kurzy vaření v hotelu Radisson SAS Alcron pod vedením Jiřího Štifta. Na obchodních zahraničních cestách se seznamoval s gastronomií navštívených zemí. Protože neměl oficiální vzdělání v oboru gastronomie, doplnil si je v roce 2011 absolvováním Střední školy gastronomické a hotelové v Praze, kde získal výuční list v oboru kuchař. V roce 2007 založil s manželkou Janou Pražský kulinářský institut, který nabízí profesionální kuchařské kurzy pro laickou i odbornou veřejnost a ve které nyní působí jako ředitel a lektor. V roce 2010 založil společně se Zdeň...
Více od autora
Radka Srněnská
Narozena 1974 ve Slopném. Nakladatelská redaktorka a autorka publikací z oblasti regionální turistiky. Dříve pracovala v kartografickém vydavatelství.
Více od autora