Výpis všech autorů

Stanislav Langer

Stanislav Langer byl český klinický psycholog a vysokoškolský učitel, autor pedagogicko-psychologických výzkumných prací i knižních publikací. Narodil se v Mnichově Hradišti. Po maturitě na gymnáziu nastoupil v roce 1945 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde studoval obor čeština – filosofie. Po ukončení studia v roce 1948 pokračoval v přípravě na doktorát filozofie – obor psychologie. Doktorát složil v roce 1951. V roce 1963 obhájil kandidaturu věd a v roce 1968 docenturu, obojí z oboru psychologie. Do zaměstnání nastoupil v roce 1949 na základní škole v Doksech. Dále vyučoval na základní škole v Semilech a na uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 1952 nastoupil jako klinický psycholog do poradny ve zdravotnictví v Hradci Králové. Odtud přešel v roce 1960 na Pedagogický institut, později Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Zde působil až do roku 1980, kdy přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Současně působil i externě na Vysokém učení technickém v pedagogickém studiu inženýrů. Během své učitelské činnosti se věnoval především výzkumné činnosti na školách i ve zdravotnictví. Na toto téma psal publikace do periodických psychologických, pedagogických i zdravotnických časopisů. Zároveň vydal i několik knižních publikací. Spolupracoval též s Vysokou školou v Drážďanech. Byl průkopníkem poradenské psychologie v republice, spoluzakladatelem první lékařsko-psychologické poradny a zakladatelem psychologické poradny na základní škole v Chlumci nad Cidlinou v 50. a 60. letech). Po odchodu do důchodu pokračoval ve výzkumné činnosti v poradnách. Provedl více než 9 000 psychologických vyšetření a zpracoval je ve svých výzkumných pojednáních. V roce 1990 obhájil velmi úspěšně doktorát věd z psychologie, ale ten mu později univerzitní komise z neznámých důvodů zamítla. Kromě činnosti...

Jožka Baruch

R. Michalik

John Henry Newman

Svatý John Henry Newman byl anglikánský a katolický teolog a filozof, roku 1879 jej Lev XIII. jmenoval kardinálem. Ctihodným byl prohlášen 21. ledna 1991. Papež Benedikt XVI. jej při své návštěvě Spojeného království 19. září 2010 v Birminghamu blahořečil. Papež František jej svatořečil 13. října 2019. Jako anglikánský duchovní byl Newman představitelem reformního tzv. Oxfordského hnutí v anglikánské církvi. Jeho snahy bývají označovány též jako anglokatolicismus. Newman se proslavil svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve. Ve svých 90 traktátech obhajoval katolicitu anglikánské církve. V slavném traktátu č. 90 kritizuje 39 článků anglikánské víry. Později konvertoval ke katolictví. Jeho dílo ovlivnilo spisovatele G. K. Chestertona natolik, že také přestoupil do katolické církve.

Boris Bálent

Boris Bálent bol bibliograf, knihovník. Pseudonym: Cyril Todorov, Dr. Boris, C. Bálent.

Stanislav Kulhánek

Narozen 28.5.1885 v Kladně, zemřel 15.4.1970 tamtéž. Středoškolský profesor, grafik, ilustrátor bibliofilií, časopisecké články.

Georges M Grant

Frederick James Gould

Narodil se v Brightonu, syn Williama Jamese Goulda a jeho manželky Julia. Vyrůstal v Londýně a ve věku sedmi let byl poslán ke studiu a zpěvu ve sboru v kapli sv. Jiří, Windsorského hradu. Poté šel do školy v Chenies v Buckinghamshire, kde se stal denním a nedělním posluchačem. Ve věku patnácti let si myslel, že slyšel hlasy v jeho hlavě, které zvolaly: "Jak úžasná je láska Boží!" Studoval teologii "v druhu zbožného vzteku". Nicméně poté, co byl v roce 1877 jmenován vedoucím učitelem ve velké škole Missendenu, začal rozvíjet pochybnosti o své vlastní náboženské víře. V roce 1879 se přestěhoval do Londýna a začal pracovat jako učitel ve veřejně financovaných školách v chudších částech východního konce. Brzy v roce 1880 se aktivně zapojil do Secularistického hnutí. On byl přeložený ze školy v Bethnal Green do Limehouse v roce 1887, poté, co jeho publikované poznámky v světském přehledu viděl jeho zaměstnavatel, Londýnská školní rada, a on byl zbaven možnosti vyučování Bible. Později požádal, aby mu bylo dovoleno pokračovat v biblickém učení, zdůraznit jeho etické, nikoli nadpřirozené prvky, ale toto bylo odmítnuto.

Karel Prach

Narozen 20.10. 1953 v Plané u Mariánských lázní, Prof., RNDr., CSc., botanik a vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Ŭn Ko

Jihokorejský básník.

Aleksandr Tamonikov

František Doucha

Páter František Doucha byl český katolický kněz, spisovatel, překladatel a bibliograf. Spolu s Karlem Aloisem Vinařickým bývá označován za zakladatele české literatury pro děti. Překládal ze 14 jazyků , ale jeho překlady, dříve vysoko hodnoceny, byly dnes většinou nahrazeny překlady zdařilejšími. Jeho význam je časový a tkví především ve tvorbě pro děti , která měla především výchovnou funkci. Z dnešního pohledu se jeho převážně mravokárné verše pro děti jeví jako vyhraněně didakticky schematizované. Podle některých názorů byla mravokárná schematičnost poezie 19. století v jeho tvorbě přivedena k dokonalosti, podle jiných nejsou jeho verše tak schematické ani ve formě, ani v obsahu jako díla jeho předchůdců, mj. proto, že bere v potaz i psychologii dítěte. Dále sbíral lidové písně, podílel se na Jungmannově a Kottově slovníku, byl uznávaným znalcem lužické srbštiny a lužickosrbské literatury. František Doucha zemřel v Praze dne 3. listopadu 1884 a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.

František Houska

23.7.1873 – 10.8.1945 Svojí činností v kynologické oblasti působil již v období Rakousko-Uherska, hlavně pak v období boje o záchranu plemene českého fouska po první světové válce. Za největší úsilí možno považovat léta 1924 – 1945, kdy zemřel. Vynikajícími odbornými znalostmi a organizační schopností, dále nekompromisností a zkoumáním historie plemene se zařadil na přední místo své doby v záchraně plemene českého fouska. Stal se největší osobností Klubu chovatelů českých fousků. Z jeho podnětu byl v roce 1924 ustaven Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek. Vyhledával a zachraňoval poslední zbytky chovného materiálu. Jméno Františka Housky je zapsáno v historických dokumentech české myslivecké organizace mezi významnými postavami, a to mezi literáty 20. století. Byl významným publicistou. Po smrti Podhajského se stal odborným redaktorem časopisu Stráž myslivosti pro loveckou kynologii. Jeho nejvýznamnějším vydáním bylo dílo OHAŘ, dále pak CHOV A VÝCVIK LOVECKÝCH PSŮ. Z jeho zachovalé korespondence víme, že psal další, mnohem rozsáhlejší vydání odborné knihy o loveckých psech, která měla být dána do tisku po skončení 2. světové války. Zemřel a profesoru Jaroslavu Svobodovi a bratrovi Františka Housky se ani po určité době nepodařilo rukopis nalézt. OHAŘ byl výsledkem jeho životních zkušeností v teoretických studiích všech známých světových kynologických děl. Zařadil se mezi naše nejpřednější odborníky své doby. Získal také mnoho cenných poznatků o původu českého fouska, značnou měrou se podílel na zdokumentování toho, že český fousek je opravdu nejstarším plemenem hrubosrstých ohařů v Evropě a také naším národním plemenem. V této práci dále pokračoval MVDr. Josef Kuhn. Houska byl zakladatelem Jihočeského loveckého klubu v Písku, který stál též při zrodu České myslivecké jednoty v roce 1923....

Richard Hulata

Charles Pergler

F. J Müller

Vilmos Voigt

Maďarský semiotik, folklorista, literárny vedec a komunikológ.

Jan Paul

PAULÍK Jaroslav Jan Narodil se v Pelhřimově v rodině profesora gymnázia, po absolvování pražské filozofické fakulty a dosažení doktorátu učil moderní filologii na obchodní akademii v Praze. Vedle tohoto občanského povolání byla mnohostranně literárně činný - jako překladatel, jako redaktor časopisů Prospekt , Rozpravy Aventina externě spolupracoval s nakladatelstvím Sfinx, kde připravoval české vydání Larousse. Významnou složkou jeho mnoha činností byla i divadelní a filmová kritika. Již v letech 1925-1927 spolupracoval s deníkem Lidové noviny, kam napsal kritické články a filmové recenze. V roce 1929 spolupracoval s časopisem Signál, kam psal recenze o divadelních představeních v tehdejší Praze. .V letech 1932-1934 také spolupracoval s časopisem Rozhledy po literatuře a umění, kde působil jako filmový referent. Jeho zájem o film , byl dán jeho estetickým vnímáním filmu jako nového způsobu vyjáření a jazykovou průpravou . Spolupracoval také s Literární noviny , Kromě toho hodně cestoval – zejména po západní Evropě a severní Africe. Jeho literární tvorba je poměrně obsáhlá, rozptýlená, ale převážně na stránkách časopisů – jsou to básně, trampské písničky, cestopisné črty, fejetony, literární, filmové a divadelní kritiky a studie. První jeho vydanou knihou byla knížka próz „Zadní Indie“. Následuje první román „Arizona“, jež byl kritikou označen jako první český trampský román. V roce 1931 vycházejí „Sentimentální cesty“ – cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru. Stejně exotický je však pro J. J. Paulíka i půvabný kopec Křemešník, k němuž se jako domovu rád vrací z dalekých cest ve svých fejetonových črtách i v osobním vzpomínání. „Technika flirtu neboli umění nedokonale milovati“ – to je kniha patnácti vtipných a ironických esejí o flirtu a lásce, o muži a ženě. Pro další román „Utonulá“ si vybral J. J. Paulík místo děje Pelhřimov . Tento román je maloměstsko...

Rudolf Mikolajek

Marie-France Hirigoyen

Francouzská psychiatrička, psychoanalytička a rodinná terapeutka, zabývající se problémem násilí.

Stanley Keleman

Keleman se narodil v Brooklynu v roce 1931, byl synem přistěhovalců z Maďarska a Rumunska. V roce 1954 absolvoval chiropraxi v Institute of New York. Během jeho raných let jako chiropraktický lékař se od roku 1955 zaměřil na snižování stresu a začal pozorovat vztah mezi emočním konfliktem, pohybem organismu a narušením držení těla. V roce 1957 se stal členem Institutu pro bioenergetickou analýzu Alexandra Lowena a do 70. let zde působil jako hlavní trenér. Navštěvoval Institut Alfreda Adlera a jeho myšlení bylo hluboce ovlivněno Adlerovými představami o vztahu fyzického stavu organismu k jeho fungování a roli společnosti v rozvoji osobnosti. Toto vzdělání vyvážilo charakterologické přístupy Lowena, Freuda a Reicha. V této době také začal vést emocionální expresivní třídy, aby prozkoumal vztah mezi pohybovými vzory a psychologickým výrazem.

Karel Baxa

Karel Baxa byl český politik, právník, první předseda československého ústavního soudu a dlouholetý starosta Prahy. Byl známý pro své antisemitské názory . Narodil se v Sedlčanech jako syn Jana Baxy, ředitele místní školy. Matkou Karla Baxy byla Františka Pujmanové, dcera kupce a hostinského v Humpolci. Bratr Františky Pujmanové, Jan Pujman , byl manželem Johany Nepomuceny Havlíčkové , mladší sestry Karla Havlíčka Borovského. Po ukončení akademického gymnázia v roce 1881 Karel Baxa začal studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Promován byl v roce 1887. Poté působil jako soudní úředník v Táboře, Chebu a Přimdě. Od roku 1891 byl advokátem v Praze, od roku 1896 ve vlastní advokátní kanceláři. Jako obhájce se účastnil mnoha procesů vedených proti redaktorům českého tisku, např. procesu s Omladinou v roce 1894. Od roku 1892 vydával radikální týdeník Radikální listy. Karel Baxa byl také činný v politice, v letech 1895–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu za městskou skupinu Kolín. Od roku 1903 byl rovněž poslancem Říšské rady za městskou kurii, obvod Praha-Staré Město. Nastoupil sem 26. března 1903 místo Quida Bělského. Mandát obhájil ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za okrsek Čechy 001. Opětovně získal za tentýž obvod poslanecké křeslo ve volbách roku 1911. V Říšské radě setrval až do konce monarchie. V květnu 1906 se uvádí jako jeden z šesti členů poslaneckého klubu Česká národně sociální jednota na Říšské radě. Po volbách roku 1907 usedl do poslaneckého klubu Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokokových a státoprávních poslanců. Po volbách roku 1911 byl členem parlamentního Českého národně sociálního klubu. N...

Josef Brázda

Narozen 14. 2. 1924 v Doubravníku, zemřel 16. 4. 2018. Středoškolský pedagog, po roce 1948 účastník třetího odboje, politický vězeň, autor vzpomínkové publikace.

Inka Faustová

Lektorka, vede výtvarné kurzy pro děti. Publikace z oboru.

Rigobert Günther

Německý historik.

Junot Díaz

Junot Díaz je spisovatel a profesor americko-dominikánského původu. Za svůj román Krátký, leč divuplný život Oscara Wajda získal v roce 2008 Pulitzerovu cenu. Junot Díaz se narodil roku 1968 ve Villa Juana poblíž Santo Dominga v Dominikánské republice. Je třetím z pěti dětí. Dětství prožil s matkou a prarodiči, zatímco jeho otec pracoval ve Spojených státech. V šesti letech společně se zbytkem rodiny za otcem emigroval a dospívání prožil v New Jersey. Oproti svým sourozencům měl problémy s osvojením angličtiny, proto byl přesunut do speciální třídy. V učení angličtiny mu pomohly časté návštěvy knihoven a obliba literatury. Na univerzitě Rutgers University-New Brunswick vystudoval v roce 1992 angličtinu. Po dokončení studií pracoval v univerzitním nakladatelství. V této době vytvořil částečně autobiografickou postavu Juniora, který se stal hlavní postavou jeho budoucích knih Drown a A v tu chvíli je po lásce . Původně měl být Junior hlavní postavou šesti nebo sedmi autorových knih. Magisterský titul získal na Cornellově univerzitě. Díaz učí kreativní psaní na univerzitě MIT a je spoluzakladatelem spisovatelské organizace Voices of Our Nations Art Foundation, která dává prostor spisovatelům barevné pleti. Od roku 2010 je členem komise Pulitzerovy ceny, která vybírá vítěze a finalisty ocenění. V eseji s názvem The Silence uveřejněné v New Yorkeru Díaz přiznal, že trauma sexuálního zneužívání, kterým si prošla jeho postava, je založeno na jeho osobní zkušenosti se znásilněním, když mu bylo osm let. "Když mi bylo osm let, byl jsem znásilněn. Dospělým, kterému jsem důvěřoval. Poté, co mě znásilnil, mi řekl, abych se vrátil druhý den, jinak budu 'mít průšvih'. A protože jsem byl vystrašený a zmatený, druhý den jsem se vrátil a byl opět znásilněný. Nikomu jsem nikdy neřekl, co se stalo, ale dnes to říkám vám. A všem, kdo jsou ochot...

Václav Švejcar

Narozen 1924, zemřel 6.11.2006. Ing., CSc., publikace z oboru vinařství.

Erika Podlipná

Erika Podlipná, rod. Gáliková, * 5. marca 1943. Po stredoškolských štúdiách bola o. i. r. 1970 – 72 správkyňou pamätnika SNP v Nemeckej pod správou Horehronského múzea v Brezne, potom pôsobila v Banskej Bystrici: 1972 – 82 a 1985 – 89 ako kultúrna referentka Okr. osvetového strediska, medzitým r. 1982 – 85 bola riaditeľkou Závodného klubu ROH Slovenka, členka redakčných rád a kultúrnych komisií odborových organizácií, od 1989 na invalidnom dôchodku. Popri publicistických príspevkoch v literárnych časopisoch bola jednou z kmeňových autoriek banskobystrického štúdia Slov. rozhlasu. R. 1993 vydala román Koláž s pod titulom Pocta Dominikovi Tatarkovi; od r. 2002 uverejňuje v pražských Slov. pohľadoch na pokračovanie druhý diel Koláže s názvom Sprítomňovanie. R. 2003 vydala memoáre Viliama Nisterenka Po vlastnej ceste, 2006 knihu Sekvencie.

Wilfried Dieter

Wolfgang Ladenbauer

Barbora Buchalová

James Gardner

Therese Mohn

Therese žije v malém městečku na pobřeží Norska. Když jí bylo 7, začala se učit jezdit na koni. Therese si dobře pamatuje na svou první hodinu – kůň zničehonic přešel do cvalu a ona se rozplakala. Počáteční strach ale brzo vystřídalo nadšení a láska ke koním. Když začala Therese chodit na vysokou školu, nemohla už jezdit tak jako dřív. Studovala také v Anglii a ve Francii, a tak na koně nebylo příliš mnoho času. Sen o vlastním koni proto stále zůstává snem. Od dětství Therese touží vyprávět příběhy, které jí její bujná fantazie neustále kreslí před očima. Když jí bylo 11, začala psát svůj první román – samozřejmě o koních. Nikdy ho však nedokončila. Už v té době si však vypěstovala vášeň pro čtení a psaní – když nemohla jezdit, pořád jí zůstaly aspoň knížky. Therese miluje dortíky, zmrzliny a sladkosti všeho druhu a má jedno tajemství – je přesvědčená, že všechny malé holčičky jsou přestrojené princezny.

Uta Over

Německá spisovatelka, novinářka a překladatelka, zaměřená na chov a život zvířat.

František Udržal

František Udržal byl český politik, meziválečný československý ministerský předseda a ministr národní obrany. Narodil se v české statkářské rodině. Jeho otec František Udržal starší byl dolnoroveňským starostou a okresním zastupitelem v holickém okrese. V letech 1883–1886 studoval na hospodářské akademii v Táboře a posléze strávil ještě dva semestry studia na zemědělské univerzitě v Halle. Po vojenské službě v rakousko-uherské armádě se stal záložním důstojníkem. Roku 1894 převzal rodinné hospodářství v Dolní Rovni na Pardubicku. Od počátku 90. let 19. století se též začal politicky angažovat na Pardubicku. Nejprve se podílel na činnosti mladočeské strany, později České strany agrární, v níž již v roce 1906 patřil mezi hlavní politiky. Ve volbách roku 1897 byl zvolen poslancem Říšské rady za všeobecnou kurii v Čechách, obvod Chrudim, Pardubice atd. Opětovně byl za stejný obvod zvolen ve volbách roku 1901. V roce 1903 se ovšem rozešel s mladočechy a nadále působil v Říšské radě coby nezávislý zákonodárce. Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil ve volbách roku 1907 konaných již podle rovného volebního práva, po zrušení kurií . V parlamentu usedl do frakce Klub českých agrárníků. Mandát obhájil ve volbách roku 1911 za stejný obvod. Během XXII. zasedání v letech 1917–1918 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918. Byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, podle jednoho zdroje od roku 1898, v dobových zápisech ze schůzi sněmu ale je uváděno, že nastoupil v doplňovacích volbách roku 1899. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí, Louny. Mandát zde za mladočechy obhájil v řádných zemských volbách roku 1901. Rezignoval roku 1903. Zatímco Antonín Švehla jako předseda strany se orient...

Anita Diamant

Americká novinářka a publicistka.Autorka publikací o náboženství a životním stylu. Narodila se v newyorském Brooklynu odkud se z rodiči ve dvanácti přestěhovala do Denveru. Vystudovala anglistiku a literární komparatistiku na Coloradské univerzitě a ve Waschingtonově univerzitě v St.Louisu.Autorka se proslavila hned svý debutem Červený stan, kde rozvíjí pohnutý příběh dívky Díny z rodu Jákoba. V zájmu o upozaděné ženské hledisko v dějinách autorka zůstala v knize Po noci přijde den nebo Bostoňanka. Nyní žije v novoanglickém státě Massachusetts, jehož zanikající venkovské kráse zasvětila prózy Dobrý přístav a Poslední dny Dogtownu .

Dionysios C Tsichritzis

Guy Chaussinand-Nogaret

Francouzský historik.

Petr Kolínský

Mgr. Petr Kolínský je český scénograf, architekt, malíř, grafik, designér a pedagog. Narodil se do učitelské rodiny, v níž vyrůstal se čtyřmi dalšími dětmi. Na Divadelní fakultě Akademie múzických umění vystudoval obor scénografie a na fakultě též 16 let pedagogicky působil a zastával i funkci tajemníka katedry. Vyučuje ale i na středních školách. Je člen hodnotitelských komisí či lektorem workshopů zaměřených na vzdělávání amatérských divadelníků. Vedle toho byl 3 roky konzultantem výboru pro vzdělávání Parlamentu České republiky. Je tvůrcem scénických a kostýmních výprav, grafických návrhů a výstavních realizací či architektonických projektů pro divadelní představení a filmová natáčení. Byl spolupracovníkem režisérů Karla Smyczka , Otakara Vávry, Jitky Němcové, Věry Chytilové , Antonína Moskalyka, Jiřího Stracha, Ladislava Smočka nebo Jiřího Krejčíka. Projekčně se účastnil příprav výstav v Národním, Náprstkově či Uměleckoprůmyslovém muzeu a na Pražském hradě. Výstavy, které realizoval , jsou oceňovány pro svoji odbornou názornost a jejich významné didaktické působení. Vytvořil též grafické návrhy plakátů, log a značek, ale i hudebních nosičů. Je autorem výtvarných děl či oděvů a šperků . Jeho díla jsou součástí především soukromých sbírek. Napsal dílo „Kostým a herecká tvorba“ a je též ilustrátorem některých dílů encyklopedie „Dějiny odívání“ autorky Ludmily Kybalové. S manželkou Rut vychovávají celkem pět dětí – Terezii, Josefa, Jana, Annu a Viktorii....

Crittenden Marriott

B. Marcel

Marcel Kušar

Chorvatský filolog.

Zdeněk Wilhelm

Narozen 11.1.1956 v Moravské Třebové. Doc. MUDr., CSc., onkolog . Absolvoval LF MU v Brně, obor stomatologie i všeobecné lékařství, aspirantura z normální a patologické fyziologie , habilitoval 2006. Věnuje se problematice metabolismu za různých stavů, jak v experimentu , tak i v praktické medicíně . V oblasti neurofyziologie se věnoval regulaci dýchání na úrovni respiračních neuronů prodloužené míchy v oblasti tzv. respiračního pacemakeru i jeho ovlivnění anestezií. Dále se věnuje dynamice změn minerálů v séru a ostatních tkáních. Práce z fyziologie, interního lékařství a metabolismu iontů, též odborné překlady z němčiny, také se věnuje keramice.

Lara Chapman

Americká spisovatelka.

Eduard von Ambach

Německý spisovatel.

Grigorij Jakovlevič Bej-Bijenko

Ruský zoolog a entomolog, vědec, vysokoškolský profesor, publikoval v oboru.

Vojtěch Gall

Narozen 6.2.1902 na Kladně, zemřel 2.4.1982 v Českých Budějovicích. Ing., dr., středoškolský profesor, architekt a publicista.

Fernando Ortiz

Kubánský esejista a folklorista, entograf a sociolog, filozofické spisy a eseje, pojednání o afrokubánské kultuře.

Vratislav Vyhlídka

Vratislav Vyhlídka se narodil v roce 1980. Po absolvování základní školy v rodné Kardašově Řečici, studoval na Obchodní akademii v Jindřichově Hradci. Po studiu se chvíli živil jako novinář - v Praze přispíval do deníku Haló noviny, poté se vrátil zpět do Jižních Čech a psal pro Deník Jindřichohradecka. Práci novináře však opustil a nakonec zakotvil na pozici ředitele velkého supermarketu. Literární tvorbě se věnoval už na střední škole, zabýval se hlavně historií. Také se zajímá o občanskou válku USA - je fanouškem Jihu.

Ladislav Zamykal

Narozen 31.8.1884 v Prostějově, zemřel 22.8.1937 v Olomouci. Katolický kněz, kulturní pracovník, redaktor regionálního a církevního tisku, náboženské spisy.

Vjaceslav V.

Herbert W Franke

Herbert Werner Franke je rakouský vědec v oboru informačních technologií a spisovatel science fiction. Používá také pseudonymy Sergius Both a Peter Parsival. V roce 1950 získal doktorát z teoretické fyziky na Technické univerzitě ve Vídni. Pracoval ve firmě Siemens, od roku 1957 je romanopiscem, scenáristou a esejistou ve svobodném povolání, přednášel také o počítačové grafice na Mnichovské univerzitě. Je členem PEN-Zentrum Deutschland. Patřil k průkopníkům digitálního umění, v roce 1979 byl spoluzakladatelem organizace Ars Electronica. Ve svém díle se věnuje otázkám možného dalšího vývoje technologie a civilizace. Je také odborníkem v oboru speleologie. V roce 2007 převzal Čestný odznak Za vědu a umění. V českém překladu vyšla jeho kniha Průnik do podsvětí.

Michal Brandejs

doc. Ing. Michal Brandejs, CSc., ženatý, 2 děti. Pracoviště Centrum výpočetní techniky, Fakulta informatiky. Katedra počítačových systémů a komunikací, Fakulta informatiky, Vývojový tým Informačního systému Masarykovy univerzity, Masarykova univerzita v Brně, Botanická 68a, 602 00 Brno Funkce na pracovišti vedoucí Centra výpočetní techniky, docent Katedry počítačových systémů a komunikací, vedoucí vývojového týmu IS MU Vzdělání a akademická kvalifikace 2007: doc. v oboru Informatika 1992: CSc. ve Výpočetní technice, \"Operační systémy\" 1986: Ing. z Výpočetní techniky, VUT Brno, \"Operační systémy\" Přehled zaměstnání 2007 - : docent FI MU 1998 - : vedoucí vývojového týmu IS MU 1995 - : vedoucí Centra výpočetní techniky FI MU 1994 - 2007: odborný asistent FI MU 1986 - 1994: odborný asistent Katedra matematické informatiky Přírodovědecké fakulty MU Pedagogická činnost Přednášky: Architektura počítačů, UNIX, Počítačové sítě. Vedené závěrečné práce: 15 za posledních 5 let Vědeckovýzkumná činnost Informační systémy. Informační systém Masarykovy univerzity. Vyhledávání podobností v textech a vyhledávání plagiátů. Universitní aktivity 2011 - dosud: člen Kolegia rektora Masarykovy univerzity 1997 - 2000: člen Akademického senátu Masarykovy university 1994 - 2000: člen Akademického senátu Fakulty informatiky MU Ocenění 2009: Bronzová medaile Masarykovy univerzity Vybrané publikace BRANDEJS, Michal a Jitka BRANDEJSOVÁ a Daniel JAKUBÍK a Ľuboš LUNTER. E-learningový portál Masarykovy univerzity. In 9. ročník konference Alternativní metody výuky 2011. 1. vyd. Hradec Králové: GAUDEAMUS, 2011. od s. nestránkováno, 5 s. ISBN 978-80-7435-104-4. info JAKUBÍK, Daniel a Ľuboš LUNTER a Michal BRANDEJS a Jitka BRANDEJSOVÁ. A central repository of publication results, implemented as a part of systems for revealing plagiarism. Seminář ke zpřístupňování šedé literatury 2011 : 4. ročník semináře zaměřeného na problematiku, Praha: Národní technická knihovna, 4, 1, od s. nestránkováno, 6 s...

Jiří Nezkusil

JUDr. Jiří Nezkusil, CSc. - † 2013), docent katedry trestního práva, publikace z oboru.

Antonín Bernáček

Narozen 1914, zemřel 1998. Teolog, spisovatel. Od února 1948 do 1989 žil v emigraci.

Nina Sergejevna Lugovskaja

Ruská malířka, jevištní návrhářka, paměti.

František Bolek

Farář v kostele sv. Michala v Olomouci v letech 1921-1946.

Jozef Zvara

Jozef Zvara byl slovenský architekt v oblasti betonových konstrukcí a mostů. Mezi roky 1944 a 1947 působil coby technik a stavbyvedoucí při rekonstrukcích inženýrských sítí. Následně až do roku 1952 studoval na Stavební fakultě Slovenské technické univerzity v Bratislavě, kdy školu ukončil ziskem vysokoškolského diplomu stavebního inženýra.Následně se stal odborným asistentem na své fakultě na katedře Betonových konstrukcí a mostů. Roku 1962 se habilitoval a získal titul docenta. I v následujících letech působil na téže katedře a to až do roku 1994, kdy se na osm let stal zástupcem šéfredaktora a výkonným redaktorem odborného periodika nazvaného Inžinierske stavby. Zvara se podílel na těchto stavbách:

B. Navrátil

Jakub Hodr

Jakub Hodr byl český římskokatolický kněz, profesor teologie, buditel národa, kanovník a papežský prelát. Narodil se 1. července 1848 v Čejkovicích. Úspěšně absolvoval Německé gymnázium v Brně a poté od roku 1869 studoval na Bohosloveckém ústavu v Brně. V době svých studií se přátelil s Tomášem Garriguem Masarykem. Na kněze byl vysvěcen roku 1873 a po vysvěcení se stal kaplanem ve Šlapanicích. Poté byl poslán do Vídně kde získal doktorát teologie. Po návratu do Brna byl roku 1879 jmenován prefektem Chlapeckého semináře a později regentem. V letech 1880–1902 byl profesorem církevních dějin a kanonického práva na bohosloveckém ústavu. Byl členem Dědictví sv. Cyrila a Metoděje a Českého čtenářského spolku v Brně. Roku 1901 se stal kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. Papež mu udělil titul Tajného papežského komořího a později Tajného papežského preláta. Jeho velkým zájmem bylo cestování, navštívil např. Itálii, Německo a Francii. Zemřel 9. března 1927 v Brně. Jeho tělo odpočívá na Ústředním hřbitově města Brna.