Výpis všech autorů

František Harant

František Harant byl český matematik. Zaměřoval se na diferenciální geometrii a výuku deskriptivní geometrie. V letech 1936-1944 studoval reálné gymnázium v Plzni, v roce 1945 se zapsal na studium matematiky a deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě. Pro učitelství na středních školách v roce 1946 složil I. státní zkoušku, v roce 1948 pak II. státní zkoušku. Již od roku 1946 začal spolupracovat s Vysokou školou inženýrského stavitelství při ČVUT, a to na II. ústavu matematiky nejprve jako pomocná síla, v letech 1947-1949 jako pomocný asistent. Po absolvování povinné vojenské služby od r. 1951 nastupuje jako odborný asistent pro deskriptivní geometrii na katedře matematiky a deskriptivní geometrie. Kandidátskou práci z oblasti diferenciální geometrie O kolineárních plochách obhájil v roce 1962. V roce 1972 pak habilitoval a obhájil práci Dotykové vlastnosti a poloinvarianty přímkových a kuželosečkových kolineačních ploch.

Jarka Rus

Narozen 8.11.1883, zemřel 24.6.1966. Učitel, muzejník, konzervátor, sokolský pracovník, publicista.

Josef Buriánek

RNDr., autor publikací z oblasti potravinářské technologie.

Josef Hrubíšek

Autor publikací z oboru cukrovarnictví.

Oldřich Augusta

Narozen 30.5.1924 ve Vysokém Mýtě, zemřel 1.8.1997. Ředitel divadla v Liberci, loutkář, autor her, redaktor časopisu z oboru.

Drahoslav Šonský

Narozen 6.11.1934 v Roudném. Ing., CSc., zahradní a krajinářský architekt, odborné práce z okrasného zahradnictví.

Jan Strnad

Narozen 16. 5. 1958 v Semilech. Mgr., výtvarný pedagog, restaurátor a publicista, práce z oboru dějin výtvarné kultury Jizerských hor, výstavních katalogů, kniha o Městském divadle v Jablonci nad Nisou.

Zdeněk Pavlíček

Zdeněk Pavlíček je bývalý československý biatlonista. Na XII. ZOH v Innsbrucku 1976 skončil ve štafetě na 4x7,5 km na 9. místě. Získal 5 titulů mistra Československa v závodě jednotlivců a 3 tituly ve štafetě.

Josef Hassdenteufel

Ing. Josef Hassdenteufel , profesor elektrotechnické fakulty, práce z oboru elektrotechniky.

Georges Limbour

Spolužák dramatika Armanda Salacroua a malíře Jeana Dubuffeta byl od 20.let minulého století členem surrealistické skupiny, z níž byl ale v r. 1929 vyloučen, posléze podepsal anti-bretonovský pamflet Un Cadavre. Jeho knihy si zachovávají snový charakter, udávající tón zvláštním, vášnivým dobrodružstvím. V roce 1924 vydal básnickou sbírku Soleils bas a 1930 básnické vyprávění L'Illustre cheval blanc . Kniha Sběrači vanilky, též Vanilovníky je považována za veledílo poetické prózy. Pozdější knihy La Pie voleuse , Le Bridge de Madame Lyane , ale zejména poslední Mámení moře dokazují, že spisovatel neopustil svou doménu pestré, naivní a melancholické atmosféry, kde dětské snění zůstalo v rukou dospělého básníka, který s ní dovede čarovat. Zejména ve Vanilovnících a Mámení moře dosáhla autorova metoda vrcholu, v níž je děj jakýmsi mýtem, podávajícím svědectví o básníkově vztahu k životu a světu. Blízký vztah k malířům své generace vyjádřil m.j. studií o André Massonovi.

Zdeněk Trnka

Narozen 2.10.1912 v Praze, zemřel 1.3.1968 tamtéž. Ing., dr.techn., DrSc., profesor elektrotechnické fakulty, publikace z oboru.

Edith Neubauer

Německá historička umění.

Oskar Back

Autor publikací o ventilátorech.

Jann S Wenner

V roce 1967, 20letý Jann S. Wenner odešel z Californské university, začal psát do časopisu Rolling Stone a tím změnil americkou kulturu. Po celou dobu své slavné historie, Wenner drží závazek ke kvalitě novinářství, drží Rolling Stone svěží a dynamický. Wenner editoval "Gonzo: Život Hunter S. Thompson," vydané nakladatelstvím Little, Brown v roce 2007. Kniha nabízí neohroženou historii spisovatele. Wennerův nakladatelský úspěch spočívá v jeho intuitivní chápání měnícího se životního stylu svých čtenářů. V roce 1985, ve spolupráci s Lorimar Telepictures, Wenner koupil časopis McFadden Publishing. S více než 27 milionů čtenářů Wenner dosáhl mimořádného úspěchu ve vydavatelském světě, což bylo potvrzeno četnými oceněními. Wenner je otcem šesti dětí. Bydlí v New Yorku.

Nicholas Schaffner

Americký novinář a písničkář. Psal např. pro The Rolling Stone, Musician, The Village Voice a Trouser Press. Zemřel 28. 8. 1991, krátce po vydání knihy A Saucerful of Secrets: The Pink Floyd Odyssey . Příčinou smrti byla nemoc AIDS.

Ivo T Havlů

Narozen 11.3.1923 v Praze, zemřel 13.8.1991. JUDr., Libretista, textař, překladatel her z angličtiny.

John Beecher

Emil Hácha

Emil Dominik Josef Hácha byl český právník a politik. Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Po rozbití zbytku Československa a vytvoření protektorátu Čechy a Morava nacistickým Německem ke dni 15. března 1939 byl učiněn protektorátním státním prezidentem a zůstal jím až do zániku protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost právně-teoretická, literární a překladatelská. Narodil se v Trhových Svinech jako Emil Dominik Josef Hácha do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy a jeho manželky Marie Karolíny Pavlíny Háchové, roz. Klausové . Následně absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze. Roku 1902 se Hácha oženil s Marií Klausovou. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu , který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit. V roce 1920 obhájil svoji habilitační práci na Právnické fakultě UK, kde jako docent působil mezi lety 1924 a 1929. Po smrti Pantůčka byl v roce 1925 prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem jmenován druhým prezidentem NSS. Jako právník se stal ceněným pro svoje znalosti anglosaského zvykového práva a mezinárodního práva. V Československu byl člen legislativní rady vlády ČSR, člen České akademie a České učené společnosti. Jako uznání Háchových hodnot lze považovat členství u haagského rozhodčího soudu. Velkou změnu pro Háchu přinesl rok 1938. Toho roku zemřela Marie Háchová, jeho žena, se kterou prožil harmonické manželství, a také se rozvedla jeho dcera. Druhá změna přišla po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o auto...

Theodor Syllaba

Narozen 20.11.1925 v Kralovicích, zemřel 2002. PhDr., CSc., profesor, pracovník knihovního a dokumentačního střediska pro slovanskou filologii filosofické fakulty University Karlovy v Praze. Autor bibliografií a práce z oboru moderních českých a ruských dějin.

Bohumil Piller

Spoluautor práce z oboru textilu.

Gleb Aleksandrovič Goryšin

Ruský prozaik a novinář.

Stig Dagerman

Stig Dagerman byl švédský spisovatel a žurnalista. Ve 40. letech 20. století byl považován za jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších švédských spisovatelů. Narodil se roku 1923 jako syn střelmistra. Studoval historii umění a literaturu, stal se kulturním redaktorem listu Arbetaren. Celý jeho tvůrčí literární život trval tři roky a jedenáct měsíců. Za tu dobu stihl napsat a vydat čtyři romány, sbírku povídek, reportážní knihu a čtyři dramata. Velmi silně a citlivě prožíval situaci poválečného světa, kterou zažil jednak ve Švédsku, ale také jako reportér v drsné a tragické realitě poválečného Německa. Přes svůj nesporný talent a úspěch páchá ve velkém vypětí a citově zničený roku 1954 sebevraždu udušením výfukovými plyny svého auta. Několik dní předtím píše své přítelkyni:

Tim Stafford

Americký autor knihy o sexuálních vztazích.

Marie de France

Marie de France byla středověkou básnířkou. O jejím životě se mnoho neví, ale pravděpodobně se narodila ve Francii a v druhé polovině 12. století žila v Anglii. Žila a psala na neznámém dvoře, ale její práce byly téměř určitě známy na královském dvoře krále Jindřicha II. Plantageneta. Její jméno i geografické upřesnění známe pouze z jejích rukopisů. Je považována za první francouzskou básnířku. Marie de France psala nářečím francouzštiny používané v oblasti Île-de-France , ale v jejích textech se objevuje i vliv anglonormanštiny. Stejně jako většina autorů a učenců své doby uměla latinsky, a k tomu ještě anglicky a nejspíš i bretonsky. Je autorkou Lais of Marie de France . Ze střední angličtiny přeložila Ezopovy bajky do angonormanské francouzštiny a podle latinských textů sepsala Espurgatoire seint Partiz . Poslední dobou je někdy označována za autorku haliografie svaté Æthelthryth, anglické princezny a královny a později abatyše. Její Lejchy jsou čteny ještě i dnes a ovlivnily vývoj pozdější rytířské literatury. Lejchy Marie de France jsou 12 krátkých epických básní. Jsou psané anglonormanštinou a složeny byly nejspíš v druhé polovině 12. století. Krátké lejchy z většiny oslavují koncept dvorské lásky, již hlavní postavy prožívají, a individualitu postav. Britská knihovna má pět různých rukopisů s jedním či více lejchy, ale pouze jeden rukopis ze 13. století obsahuje všech 12 příběhů. Marie de France je za sebou uspořádala nejspíš tak, aby dala do kontrastu kladné a záporné činy, které mohou z lásky vzejít. V tomto rukopise chválí liché lejchy postavy, které vyjadřují lásku druhým. Sudé lejchy naopak varují před tím, jak láska k sobě samému může vést k neštěstí. V tomto rukopise je také prolog o 56 verších, ve kterém Marie popisuje, proč lejchy zkomponovala. Píše, že byla inspirována příkladem sta...

Sof'ja Vasil'jevna Kovalevskaja

Ruská matematička, mechanička a vysokoškolská pedagožka, autorka prací z oboru. Také spisovatelka. Publikovala rusky, německy, švédsky a francouzsky.

Paul-Louis Courier

Paul Louis Courier byl francouzský helénista, překladatel, spisovatel, autor politických pamfletů. Paul Louis Courier se narodil 4. ledna 1772 v Paříži. Byl synem Louise-Élisabeth de Montdeville et Jean-Paul Couriera de Méré, bohatého měšťana z provincie Touraine. Jeho rodiče se vzali až v r. 1777 a Paul Louis byl pokřtěn 2. prosince 1777 a uznán za legitimního potomka. Rodina se nejprve usadila v Touraine, ale v r. 1784 přesídlili do Paříže, aby synovi umožnili soukromé vzdělání a vojenskou kariéru. Courier se velmi brzy začal zajímat o řeckou literaturu. Otec jej vedl ke studiu matematiky, ale kromě toho se učil řečtinu. Od r. 1792 se stal žákem dělostřelecké školy v Chalons-sur-Marne. Ze školy odešel o rok později v hodnosti poručíka do Thionville. Ve francouzské armádě se zapojil do války první koalice jako příslušník dělostřeleckého pluku a v jejím průběhu vystřídal řadu míst ve Francii a Itálii. V roce 1804 získal řád Čestné legie a byl jmenován velitelem dělostřelectva neapolské armády. Více než válčení ho ale zajímalo studium helenistiky. Ve volném čase se věnoval četbě a studiu jazyků a trvale udržoval korespondenci se známými helenisty v Paříži a dalšími francouzskými a německými učenci. Přeložil Xenofontovo pojednání o jezdectví. V roce 1809 byl na vlastní žádost z armády propuštěn. V italských knihovnách se věnoval studiu starých italských a antických rukopisů. V Laurentinské knihovně ve Florencii objevil kopii Longusova románu Daphnis a Chloé a připravil jeho nové kompletní vydání. V roce 1812 se vrátil doPaříže. O dva roky později se oženil s Herminií Clavierovou, dcerou svého přítele a usadili se v Touraine, kde zakoupili vinařství La Chavonnière ve vesnici Véretz. Měli dva syny Paula a Louise . Po restauraci Bourbonů P.L.Courier jako nezávislý, svobodomyslný člověk se smyslem pro spravedlnost kritizoval poměry, které vládly v zemi za režimu „bílého teroru“. Začal psát své politické pam...

Vincenzo Padula

Kněz z jižní Itálie, z Kalábrie, z jehož literární tvorby mají největší cenu články, které zveřejňoval v letech 1864-1865 ve svém časopise "Il Bruzio". Jsou to současně politické reportáže a národopisné studie, odpovídající na otázku, jak žije lid v Kalábrii. Hovoří z nich radikální kněz, který správně odhalil kořeny zla a utrpení v sociálních poměrech, ale myslně očekával nápravu od vládnoucí třídy a nabádal ji, aby se dobrovolně vzdala části svého majetku a svých výhod ve prospěch strádajících mas měst i venkova. Knižně byly vydány pod názvem "Lidé v Kalabrii" . Padula psal rovněž verše a sbíral lidovou poesii, v níž především víděl umělecky a lidsky cenný materiál pro poznání života a tužeb lidu a dovedl z něj těžit nejen literárně, nýbrž i agitačně.

Miloš Vajkrt

Narozen 1942. Ing. chemie, specializace na anorganické technologie a drahé kovy, též práce historické, o minulosti lidstva, zejména o Zlaté říši Inků.

Sara Schneidman

Eva Krtilová

Narozena 18.12.1923 v Praze, zemřela 31.5.1982 tamtéž. PhDr., historička umění, monografie z oboru.

Chris Lewis

Chris Lewis je bývalý novozélandský tenista. V roce 1975 vyhrál dvouhru juniorů ve Wimbledonu a byl světovou juniorskou jedničkou. Jeho profesionální kariéra trvala od roku 1975 do roku 1986, vyhrál tři turnaje ATP ve dvouhře a osm turnajů ve čtyřhře, jeho nejlepší postavení na světovém žebříčku bylo 19. místo ve dvouhře a 46. místo ve čtyřhře. Jeho trenéry byli Harry Hopman a Tony Roche. Největšího úspěchu dosáhl ve Wimbledonu 1983, kde jako nenasazený hráč postoupil do grandslamového finále. Za daviscupový tým Nového Zélandu odehrál 42 zápasů, z toho 24 vítězných, a v roce 1982 se podílel na postupu Novozélanďanů do semifinále Světové skupiny. V roce 1983 byl zvolen novozélandským sportovcem roku. Profesionálními tenisty byli i jeho mladší bratři David a Mark. Jeho dcera Geneva je houslovou virtuózkou. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do novozélandského parlamentu za stranu Libertarianz. Žije v USA, kde provozuje tenisovou akademii.

Bedrich Formánek

doc. Ing. Bedrich Formánek, Ph.D. je slovenský šachových skladatel, rozhodčí, funkcionář a publicista. Publikoval více než čtyři sta šachových skladeb. Přes půl století byl předsedou slovenské, resp. československé organizace kompozičního šachu, v letech 1994-2002 pak prezidentem Světové organizace kompozičního šachu . Dvakrát byl kapitánem slovenského družstva, když získalo 2. místo ve světové soutěži kompozičního šachu. Napsal přes 7000 šachových rubrik, publikoval buďto sám anebo byl spoluautorem osmi knih, přibližně dvaceti brožur a stovky článků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bedrich Formánek na slovenské Wikipedii.

Pavel Korčák

Ing. architekt, publikace o Táboru.

Tage Voss

Dánský prozaik, esejista a lékař.

Karel Kašák

Narozen 29. 4. 1974 v Českém Krumlově. Bc., archeolog zaměřený na archeologii středověku a novověku, především na historická jádra středověkých měst.

Oleg Aleksandrovič Švidkovskij

Ruský architekt a historik umění, autor publikací z oboru.

Zdena Kaprálová

Zdena Kaprálová rozená Šrámková. Její otec, pokrokový statkář řadu let vykonával funkci starosty a podílel se na zakládání různých spolků. Zdena vystudovala střední školu v Prostějově. Kvůli maminčině nemoci nepokračovala ve studiu na univerzitě a absolvovala Soukromou školu pro dívky na Klášterním Hradisku v Olomouci. V roce 1932 se provdala za Aleše Kaprála, průmyslového chemika, jehož rod měl kořeny ve Vrbátkách. Zprvu s ním žila v Belgii a v roce 1939 koupila mlýn v Říčkách u Brna. Její manžel byl ředitelem Biochemy v Modřicích. Chtěli zde najít útočiště a aspoň částečný klid před útrapami nadcházející druhé světové války. Kaprálovi mlýn od základu rekonstruovali, aby vyhovoval veškerým požadavkům kladených na moderní bydlení tehdejší doby a proměnili jej v útulný domov, ve kterém prožili léta německé okupace. V dubnu 1945 se údolím Říčky přehnala fronta a mlýn byl následkem těžkých bojů silně poškozen. Po skončení války odešli Kaprálovi na sklonku roku 1946 spolu s dvěma dcerami za prací do tehdy velmi neklidné Indie, pak do Austrálie, kde žili v Sydney a nakonec se v roce 1957 usadili v Arizoně ve Spojených státech. Tam inženýr Kaprál dosáhl mnoha úspěchů v průmyslové chemii. Děti Eva Searle a Jana Abels . Životní osudy své rodiny, zejména v letech války prožívaných v Horním mlýně, popsala paní Kaprálová v knize Zítra bude líp . V roce 1993 byl mlýn ve značně zdevastovaném stavu navrácen paní Kaprálové, která se jej rozhodla pronajmout Junáku - Svazu skautů a skautek České republiky. Její čin připomíná pamětní deska, umístěná na hlavní mlýnské budově. Dne 17. srpna 1992 navštívila Zdena Kaprálová rodiště a spolu s manželem se stali čestnými občany obce Vrbátky. K 1. červnu 1995 byla Základní škola ve Vrbátkách pojmenována jménem slavné rodačky. Kaprálův mlýn v Říčkách věnovali potomci v roce 2007 skautům....

Lev Vladimirovič Ginzeurg

Witold Urbanowicz

Witold Urbanowicz byl polské stíhací eso z druhé světové války . Podle úředního záznamu, byl druhý v nejvyšším počtu sestřelů, s 17 potvrzenými sestřely a 1 pravděpodobný. Byl oceněn několika vyznamenání, mimo jiné Virtuti Militari a British Distinguished Flying Cross .Také publikoval několik knih vzpomínek . Urbanowicz se narodil v Olszanka, Augustów kraj . V roce 1930 vstoupil do Szkoła Podchorazych Lotnictwa kadetní leteckou školu v Deblíně , absolvoval v roce 1932 jako 2/Lt. Observer. Pak byl vyslán k noční bombardovací letce 1.LF Leteckého pluku ve Varšavě . Později absolvoval pokročilý pilotážní kurz, aby se stal stíhacím pilotem. V roce 1930 létal s 113. a 111. "č. Kosciuszko" letkou. V srpnu 1936, létání PZL P.11a , sestřelil sovětský průzkumný letoun , který přeletěl do polského vzdušného prostoru. Byl oficiálně pokárán a neoficiálně mu blahopřál jeho nadřízený důstojník a jako "trest" v říjnu 1936 byl převeden do vzdělávacího letectva ke škole v Deblin , kde ho přezdívali " Cobra ". V roce 1946 se vrátil do Polska, ale byl zatčen komunistickou službou tajné policie pro podezření jako špion . Po svém propuštění utekl do USA. Žil v New Yorku pracuje pro American Airlines , Eastern Airlines a Republic Aviation , odešel do důchodu v roce 1973. V roce 1991 navštívil Polsko a po pádu komunismu znovu v roce 1995, kdy byl povýšen do hodnosti generála . Zemřel v New Yorku dne 17. srpna 1996.

Katharine Hepburn

Katharine Houghton Hepburnová, nepřechýleně Katharine Hepburn byla americká herečka. Byla hereckou ikonou mezi americkými hvězdami filmu, televize a divadla, známá nejen svým důvtipem, ale i svou novoanglickou vznešeností a osobní nezávislostí. Katharine Hepburnová je držitelkou čtyř cen Americké akademie filmového umění a věd Oscar za nejlepší herečku z dvanácti nominací celkem. V roce 1976 také obdržela cenu Emmy za hlavní roli v televizním filmu Love Among the Ruins , kde hrála se svým přítelem Laurencem Olivierem. Během své sedmdesát let trvající herecké kariéry byla nominována na dalších pět cen Emmy a na dvě americké divadelní ceny Tony . V roce 1999 ji Americký filmový institut označil za nejlepší ženskou filmovou hvězdu všech dob. Katharine Hepburnová má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Jejími rodiči byli Katharine Martha Houghtonová a Dr. Thomas Norval Hepburn, lékař v nemocnici v Hartfordu , propagátor zdravotní osvěty. Byli to svobodomyslní, vzdělaní a pokrokoví lidé, aktivisté za práva žen a černochů. Svým šesti dětem, které se narodily v průběhu patnácti let, vytvořili milující a chápající rodinné zázemí. Katharine se narodila 12. května 1907 jako jejich druhé dítě a kromě tří bratrů měla dvě mladší sestry. Nejstarší bratr Tom spáchal v 16 letech sebevraždu a Katharine objevila jeho tělo. Důvody se nikdy nezjistily. Datum jeho úmrtí, 8. listopad, vydávala Hepburnová až do pozdního věku za své datum narození. Se svými sourozenci udržovala celý život velmi úzké vztahy a jejich děti jí nahrazovaly vlastní rodinu. Rodina Hepburnových žila ve velkém domě v Hartfordu a prázdniny trávili na poloostrově Fenwick v zálivu Long Island Sound, kde si pořídili letní sídlo. Otec vedl své děti ke sportování a tak Katharine uměla výborně plavat, skák...

Shirley Temple-Black

Shirley Jane Temple-Blacková byla americká filmová herečka, diplomatka a politička. V letech 1974–1976 byla velvyslankyní USA v Ghaně, v letech 1989–1992 v Československu. Narodila se v Santa Monice ve velmi skromných poměrech. Od 4 let hrála ve filmu, rychle se stala velmi známou a obdivovanou dětskou filmovou herečkou. Již v roce 1934 byla oceněna při udělování filmových Oscarů. Jako devítiletá měla měsíční příjem v desítkách tisíc dolarů. Její podoba se objevovala na kosmetice, panenky Shirley byly hitem a prodávaly se po milionech. Dne 19. září 1945 se Shirley Temple provdala za herce Johna Agara. V roce 1948 se jim narodila dcera Linda Susan. John a Shirley společně hráli ve dvou filmech, Fort Apache z roku 1948 a Adventure in Baltimore z roku 1949. Dne 5. prosince 1949 Shirley podala žádost o rozvod, v procesu jí byla přidělena péče o dceru Lindu Susan, rozvod byl dokončen přesně po roce, 5. prosince 1950. V lednu 1950 potkala Charlese Aldena Blacka, za kterého se provdala 16. prosince 1950. Téhož dne veřejně oznámila ukončení svojí filmové kariéry. Dne 28. dubna 1952 se jim narodil syn, pojmenovaný po otci Charles Alden Black. Dne 9. dubna 1954 přišla na svět dcera Lori Black. Templeová a Black zůstali manželé až do Blackovy smrti 4. srpna 2005. Na konci padesátých let se znovu krátce objevila jako herečka v divadle a televizi, poté se začala věnovat charitě a politice. V srpnu 1968 osobně krátce zažila tehdejší události v Praze, jelikož tu pobývala jako zástupkyně organizace bojující proti roztroušené skleróze, bydlela v hotelu Alcron. Ve čtyřiačtyřiceti letech onemocněla rakovinou prsu a jako první ze slavných osobností o své nemoci veřejně promluvila, aby tak dodala odvahu ostatním ženám. Jako členka Republikánské strany zastávala několik pozic v politice a diplomacii. Bylo jí uděleno několik čestných doktorátů....

Oldřich Modráček

Ing., publikace z oboru strojírenské technologie.

František Kotšmíd

Narozen 5.10.1907 v Písku, zemřel 2.8.1974. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru sklářství.

Aleksandr Nikolajevič Jakovlev

Ruský politik a politolog, strůjce tzv. perestrojky, politické práce a práce o zločinech komunismu.

Jaroslav Kudrna

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar byl český novinář a básník, publicista, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny, jedna z vedoucích tvůrčích osobností na sklonku 19. století a v 1. polovině 20. století. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Otec ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Matky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější otcovy sestry - byl vychováván matkou a tetami v „olšanské vile“ na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina – Fráňa Šrámek, Karel Toman aj. Studium na gymnáziu a obchodní akademii nedokončil. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny 1893 byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců. Na sklonku 90. let 19. století se Neumann přiklonil k ideologii komunistického anarchismu a k anarchistickému hnutí, které prosazoval v časopise Nový kult. Po kratším pobytu ve Vídni se v letech 1905–14 usadil na Moravě. Zúčastnil se vystoupení předválečné moderny v Almanachu prosazujícím expresionismus, kubismus a futurismus. V roce 1915 narukoval do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze. Zde založil časopis Červen , kolem něhož soustředil jak předválečnou modernu , tak nastupující mladou generaci hlásící se k tzv. proletářskému umění . V roce 1929 byl jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření. Vedl časopis Levá fronta, podílel se na vytvoření protifašistické kulturní...

Tommaso Astarita

Narodil se a vyrůstal v Neapoli. V roce 1983 odešel do USA, kde pokračoval v doktorském studiu. Jeden rok učil na Wright State University v Daytonu, Ohio. Od roku 1989 učí na Georgetown University, kde je proesorem historie a v současné době též ředitelem postgraduálních studií. Svůj výzkum zaměřuje na sociální a ekonomickou historii raně moderní Itálie, zejména jihu.

František Tručka

František Tručka byl český malíř a ilustrátor. František Tručka studoval nejprve na Střední škole uměleckých řemesel v Brně a pak v letech 1932–1935 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Je autorem knižních ilustrací, zejména dětských knih.

Růžena Slavíková

Ladislav Pálka

Český výtvarník. Narozen 14.4.1945 ve Zlíně. Grafik, animátor a knižní ilustrátor.

Łukasz Górnicki

Łukasz Górnicki byl jeden z nejvýznamnějších autorů polské renesance, prozaik, básník a překladatel, sekretář a knihovník krále Zikmunda II. Augusta. Narodil se v Osvětimi v nepříliš bohaté měšťanské rodině, která pocházela z Bochni. Vzdělání získal díky svému strýci Stanisławu Gąsiorkovi, který působil na dvoře Zikmunda I. Starého jako královský kaplan, básník a hudební skladatel. Ten přivedl svého synovce v roce 1538 do Krakova, dohlížel na jeho studia, počátek dvorské kariéry a nakonec ho učinil i svým dědicem. Po studiích v Krakově se Górnicki stal sekretářem krakovského biskupa Samuela Maciejowského. Účastnil se několika diplomatických misí – do Sedmihradska a Itálie. Od roku 1552 pracoval v královské kanceláři. Společně s dvorem krále Zikmunda II. Augusta cestoval do Gdaňsku, Královce a Vídně. V letech 1557 – 1559 navštívil Itálii, kde na univerzitě v Padově studoval práva. Po návratu ze studií se stal v r. 1559 královským sekretářem a krátce poté i knihovníkem . Roku 1561 byl povýšen do šlechtického stavu, r. 1571 byl jmenován starostou v Tykocině nedaleko Białystoku. Až do své smrti v roce 1603 žil na svém statku v Lipnikách u Tykocina a vykonával zde svůj úřad. Łukasz Górnicki se do dějin polské literatury zapsal zejména svým dílem Dworzanin polski . Šlo o adaptaci, která byla již pátým převodem do evropského jazyka díla Itala Baldesara Castigliona Il Cortegiano. Stejně jako originál má Dworzanin polski formu dialogického traktátu, doplněným o polské reálie. Další díla:

Mojmír Maršák

Turistické průvodce.

Václav Klepal

Autor prací z oblasti obráběcích strojů.

Karel Dušek

Po studiu na klatovském gymnáziu studoval lékařství, později filosofii. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu. Jeho první žena, herečka Hana Kubešová, ho přivedla k divadlu. V roce 1900 se stal dramaturgem Národního divadla. Po roce 1918 působil jako šéf činohry Vinohradského divadla. V roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Roku 1998 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Jaroslav Feda

Narozen 5. 3. 1929 v Ostravě, zemřel 4. 8. 2007 v opuštěném lomu nedaleko Prahy. Doc., Ing., DrSc., odborník v oblasti mechaniky zemin a zakládání staveb.

Vojtech Balažovjech

Práce z oblasti mechaniky.

Zdeněk Kejval

Zdeněk Kejval, konstruktér, karosář.

Vladimír Spurník

Učebnice technologie plastických hmot.

Hanuš Landsperský

Autor publikací z oblasti práškové metalurgie.

Josef Poch

Narozen 20.7.1899 v Berouně, zemřel 26.7.1964 v Praze. PhDr., knihovník, publikace z oboru knihovnictví, kulturně historické spisy z Podbrdska.

Josef Heřman

Josef Heřman byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista, malíř a keramik. Narodil se v rodině Karla Heřmana , úředníka lihovaru a matky Františky, rozené Musilové. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Státní odbornou keramickou školu v Bechyni. V roce 1930 se v Hradci Králové oženil s Františkou Hullovou. Za okupace byl zapojen do protinacistického odboje. Za ilegální činnost byl v roce 1940 zatčen a vězněn v Hradci Králové, Drážďanech a v Litoměřicích, později v Golnowě a v Hamburku. Byl levicově orientovaným umělcem. V roce 1954 byl např. oceněn uznáním v oboru malířství v soutěži o výzdobu Muzea Klementa Gottwalda v Praze. V užité grafice byl tvůrcem plakátů, věnoval se úpravě písma, návrhům knižních vazeb. Též se zabýval výstavnictvím a interiérovou tvorbou.