Výpis všech autorů

Vilém Hohler

Narozen 6.5.1925 v Tachově. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře teorie tělesné výchovy, práce z oboru.

Josef Herink

Narozen 8.6. 1951 v Turnově. RNDr., autorské a spoluautorské knižní publikace .

Eduard Jírů

Ing., absolvent ČVUT, specialista osobní ochrany pracujících. Autor odborných statí z oboru.

Alan Lowell

O životě tohoto autora není nic bližšího známo.

Sophie de Ségur

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

Anna Regina Husová

Anna Regina Husová v Matriční knize Husa byla česká pedagožka, spisovatelka a kulturní pracovnice. Rodiče: Josef Husa, vojenský vysloužilec a podruh z „Křešťovic“ a Anna Veronika Husová-Šamanová . Bratr Josef Ján Husa byl učitelem v Benátkách nad Jizerou Anna Regina navštěvovala v letech 1873–1875 Měšťanskou dívčí školu v Písku, kde dosahovala nejvyšších hodnocení. Pak se přihlásila do studia na c. k. českém ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, která studovala do roku 1879. Také zde dosahovala výborných výsledků a dokonce v posledním ročníku získala stipendium. Zkoušku dospělosti složila 29. června 1879, dostala Vysvědčení dospělosti pro školy obecné. Svou učitelskou dráhu začala v Protivíně. Na dalším místě – ve Vodňanech se spřátelila s Františkem Heritesem. Roku 1889 se vrátila do měšťanské dívčí školy v Písku, kde pracovala 37 let, než odešla do výslužby. Definitivní učitelkou pro odbor gramaticko-historický byla ustanovena 15. prosince 1894. Během školních let obdržela od úřadů pochvalná uznání, např. 1912 od c. k. okresní školní rady v Písku „… za dosavadní horlivé a každým směrem úspěšné působení ve službě školní, …“ Dne 26. listopadu 1920 byla jmenována definitivní ředitelkou při občanské škole dívčí v Písku. Byla velkou cestovatelkou, ale své zážitky z cest uchovala většinou jen v podobě ručně psaných konceptů. Sbírala lidový oděv Prácheňska – hlavně ženský sváteční nebo obřadní oděv. Spolu se svojí přítelkyní Emílií Fryšovou spravovala píseckou sbírku oděvů. Husová sbírala také jihočeské pohádky, říkanky, pověsti a písně, ale byla i autorkou mnoha knih pro děti a mládež, v nichž se objevovaly sociální náměty, motivy vlastenectví, domova, poctivosti a pracovitosti, stejně jako kladné lidské city. Pro její tvorbu byly charakteristické přírodní motivy a výchovný záměr. Byla aktivní členkou spolků: Spolek paní a dívek písecký...

Miloslava Měšťáková

Blažena Urgošíková

Narozena 18.10.1935 v Stádleci . Rozená Kosobudová, Mgr. Archivářka a filmová historička. Práce v oboru.

Andre Agassi

Andre Kirk Agassi je bývalý americký profesionální tenista asyrského původu. Jeho energická hra z něj udělala oblíbence mnoha diváků. Tenisovými fanoušky a hráči je považovaný za jednoho z nejlepších tenistů historie. Dokázal vybojovat prvenství ve všech nejvýznamnějších turnajích: vyhrál všechny čtyři grandslamové turnaje – Wimbledon 1992, US Open 1994, 1999, Australian Open 1995, 2000, 2001, 2003 a French Open 1999. V týmu USA dvakrát vyhrál Davis Cup – 1990, 1992. V roce 1996 získal na Olympiádě v Atlantě zlatou medaili a v roce 1990 vyhrál Turnaj mistrů. Je zatím posledním americkým tenistou, který vyhrál dvouhru na French Open a na Australian Open . Dále vyhrál 17 turnajů nejvyšší kategorie ATP World Tour Masters 1000, a hrál celkem 94 krát ve finále turnajů ATP, a z toho 61 vyhrál. Šestkrát se stal světovou tenisovou jedničkou, a celkem vedl světový tenisový žebříček mužů ve dvouhře 101 týdnů. Je jedním ze sedmi tenistů, kterým se podařilo zvítězit ve všech čtyřech turnajích Grand Slamu. Navíc byl jediným tenistou historie, jenž držel Golden Slam, což je označení pro zisk Grand Slamu a olympijské vítězství ve dvouhře . Jedna ze dvou žen, která Golden Slamu dosáhla, je jeho manželka Steffi Grafová, s níž má dvě děti. S profesionálním tenisem skončil 3. září 2006 po prohře ve 3. kole proti Němci Benjaminu Beckerovi na US Open. V roce 2011 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Ve své autobiografii Open vydané 27. října 2009 přiznal, že během kariéry užil drogu metamfetamin. Popisuje v ní také drsné podmínky v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho. V roce 2017 začal trénovat tenistu Novaka Djokoviče. Jeho otec Emmanuel Agassi pocházel z Íránu a reprezentoval rodnou zemi v boxu na olympiádě v letech 1948 a 1952. V USA žil od roku 1952 a pracoval jako číšník. S manželkou Betty měl čtyři děti , které vedl značně autoritativními metodami ke s...

Jeffrey L Ethell

Americký vojenský letec. Celým jm. Ethell, Jeffrey Lance. Nar. 29. 9. 1947, zemř. 6. 6. 1997.

Galénos

Klaudios Galénos, známý spíše jako Galén, byl jeden z nejznámějších starověkých lékařů. Byl také významným filosofem pozdní antiky a originálním logikem. Jeho jméno Claudius v řeckých zdrojích chybí a objevuje se až v renesanci.

Svatopluk Mrázek

Svatopluk Mrázek byl český trenér a funkcionář basketbalu. V československé basketbalové 1. lize žen v ročníku ligy 1953 byl trenérem družstva žen Spartak Autopraga Vysočany, s nímž se umístil na pátém místě. Po této sezóně s dvěma hráčkami přešel do klubu Slovan Orbis Praha a jako trenér převzal ligové družstvo žen, které poté vedl 20 ročníků ligy až do sezóny 1972/1973. S družstvem získal v 1. lize basketbalu žen devět titulů mistra Československa a čtyři druhá místa.,, V FIBA Poháru evropských mistrů v basketbale žen v šesti ročnících poháru dovedl družstvo žen Slovan Orbis Praha třikrát do semifinále mezi čtyři nejlepší týmy Evropy a třikrát až do finále, v němž ale třikrát podlehlo a to dvakrát 18násobnému vítězi této soutěže Daugava Riga a jednou bulharskému družstvu Slavia Sofia a Slovan Orbis Praha tak skončil třikrát na 2. místě FIBA Poháru evropských mistrů v basketbale žen. Byl také trenérem československé basketbalové reprezentace žen celkem na deseti světových a evropských soutěžích, z toho šestkrát jako hlavní trenér a čtyřikrát jako asistent trenéra . S reprezentačnám týmem Československa získal celkem osm medailí, z toho jako trenér šest medailí – tři stříbrné , tři bronzové a jako asistent trenéra dvě bronzové a dvě čtvrtá místa . Kluby: celkem 21 ligových sezón, 9 titulů mistra Československa a 4x 2. místo Pohár evropských mistrů v basketbale žen Československo: v letech 1954–1964 a 1986–1987 celkem 6x trenér a 3x asistent trenéra reprezentace, celkem 7 medailových umístění: 3x 2. místo, 4x 3. místo...

Andrzej Czeslaw Klimuszko

Polský kaplan, františkán, vizionář a jasnovidec.

Paul Sutter

Farář.

Aleksandr Nikolajevič Stepanov

Ruský spisovatel.

František Vlček

Návody k životnímu úspěchu.

Martha Ostenso

Spisovatelka.

Vlasta Řezníčková

Publikace o zařízení bytu.

František Růžička

František Růžička je bývalý český fotbalista, střední obránce. Začínal v pražské Aritmě. V československé lize hrál tři roky za Duklu Praha, 2 sezóny za Slavii Praha a do roku 1970 za Bohemians. Dobrý poziční hráč, tvrdý, výborně hrál hlavou. Do sítě Slavie v Edenu dal na jaře 1967 za Bohemians vítězný gól skoro ze 60 metrů. Bohemians hráli bez vyloučeného záložníka Jiřího Kříže, Růžička zahrával volný přímý kop několik metrů za půlící čárou a houštinou těl zapadl míč do sítě překvapeného brankáře Slavie. Po zápase se konal velký průvod fanoušků Bohemians klokanů z Edenu do Ďolíčku. S Duklou získal v roce 1958 mistrovský titul.

Věra Chaloupková

Ilustrátorka.

Nikolaj Nikolajevič Sapfirov

Blanka Kavánová

PhDr. Blanka Kavánová, CSc. Specialistka na raný středověk, podílela se zejména na systematických výzkumech Mikulčic. Zabývá se sídlištní archeologií, stratigrafií, keramikou, kostěnou a parohovou industrií a v poslední době především problematikou velkomoravského šperku. Archeologii vystudovala na brněnské univerzitě a po studiích nastoupila v roce 1971 na brněnský Archeologický ústav, kde působí jako vědecká pracovnice v rámci Střediska pro slovanskou a středověkou archeologii. Několik let vedla v rámci ústavu knihovnu a archiv. Zaměření: slavistika: - archeologický výzkum Velké Moravy - kostěná a parohová industrie, - středohradištní keramika z Mikulčic, - stratigrafie hradiště v Mikulčicích, - velkomoravské kostelní pohřby

Jaroslav Vaniš

Jaroslav Vaniš byl český historik. Zabýval se dějinami středověku a raného novověku, historickou geografií a dějinami hudby. Pracoval v Historického ústavu. Vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě. Poválečná studia na Karlově univerzitě zakončil v roce 1953 doktorátem. Zároveň studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky skladbu. Diplomovou práci zde napsal na téma Palestrinovy melodiky. Po studiích nastoupil do Historického ústavu, v němž prožil celý svůj profesní život. Od roku 1954 pracoval v oddělení historické geografie. V oblasti dějin hudby spolupracoval s Československým rozhlasem. Jeho pozůstalost je uložena v Archivu Národního muzea. Bibliografie dějin českých zemí, zpracovaná Historickým ústavem AV ČR, ukazuje šíři Vanišova badatelského záběru. Historik patřil k zakladatelům historické geografie jako samostatné vědní disciplíny v Čechách. Vanišovým hlavním dílem je monumentální, téměř tisícistránková edice latinsky vedené účetní knihy Loun z 2. poloviny 15. století. Kniha je jedinečným pramenem k hospodářským dějinám nejen Loun. Zachycuje mj. náklady na městské stavby, opravy a novostavby hradeb, výdaje na výkon městské samosprávy včetně soudnictví, popisuje hospodaření Loun ve vlastní režii, příjmy z poddanských vesnic, správu záduší, péči o městskou školu a mnoho dalších aspektů městské každodennosti včetně dějin cen a mezd.

Stanislava Pošustová-Menšíková

Stanislava Pošustová je česká překladatelka a knihovnice. Překládá z angličtiny, především knihy z žánrů fantasy, beletrie a literatury faktu. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získala doktorát z filozofie. V období normalizace se podílela na výrobě samizdatové literatury. Do češtiny přeložila přes 50 titulů. Je dvorní překladatelkou knih J. R. R. Tolkiena do češtiny. Jejím vůbec nejznámějším překladem je Tolkienova trilogie Pán prstenů a na ní navazující další knihy. Překlad původně vznikl pro její osobní potřebu v letech 1979–1980. Oficiálně vyšel až v letech 1990–1992. Následující Tolkienovo dílo Silmarillion překládala hned dvakrát, protože původní samizdatová verze z roku 1981 se ještě před vydáním ztratila kdesi mezi disidenty. Překládala také fantasy literaturu od H. P. Lovecrafta, ovšem díla J. R. R. Tolkiena považuje v rámci fantasy literatury za nadstandardní. Významně jsou v její tvorbě zastoupeny také Případy bratra Cadfaela od Ellis Petersové. Jejím otcem byl československý politik Stanislav Pošusta.

John R. W Stott

John Robert Walmsley Stott byl britský kazatel a teolog, jeden z vůdců britského a světového evangelikálního hnutí.John Stott je autorem asi 50 knih, které vyšly ve více než 70 jazycích, včetně češtiny. Mimo to je autorem stovek projevů a klíčových teologických dokumentů uznávaných řadou evagelikálních církví.

Ezras Asratovič Asratjan

Alois Spisar

Alois Spisar byl český římskokatolický reformistický kněz a náboženský spisovatel, poté duchovní Církve československé , teolog, profesor Vysoké školy bohovědné CČS v Praze a Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Absolvoval katolický arcibiskupský konvikt v Kroměříži a již jako římskokatolický kněz–modernista a středoškolský profesor náboženství se v letech po skončení první světové války a založení Československé republiky zúčastnil moravského zápasu o reformu Římskokatolické církve, mj. po boku kněze Matěje Pavlíka . V průběhu tzv. pravoslavné krize se postavil na stranu ThDr. Karla Farského a od roku 1921 se stává knězem Církve československé, působícím v olomouckém a kroměřížském regionu. Na konci dvacátých let je již oprávněně chápán jako ideový pracovník s celocírkevní autoritou. Mimořádná úloha mu připadla na pokračujícím I. řádném sněmu CČS v roce 1931, který přijal jeho koncepci Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé za směrodatnou věroučnou normu; formálně platila až do roku 1971, kdy byly sněmem po téměř patnáctileté celocírkevní diskusi promulgovány Základy víry CČS/H. V letech 1932-1934 stanul v řídící funkci prvního samostatného teologického ústavu CČS v její historii, Vysoké školy bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, na níž zastával místo profesora systematické teologie. V lednu 1934 se teologové i bohoslovci CČS vrátili na Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou . Jako výraz smíření s evangelíky byla na ní v roce 1935 zřízena samostatná sekce pedagogů Církve československé, Aloisu Spisarovi byl po zásluze 30. 4. téhož roku udělen čestný doktorát teologie a byl jmenován prvním řádným profesorem za CČS pro obory věrouka a etika. Ve své další pedagogické, vědecké i publicistické činnosti „…dovedl ...

Zdena Vágnerová

Zdena Vágnerová . Manželka Josefa Vágnera , vystřídala několik dělnických i úřednických profesí, též ošetřovatelka zvířat v zoologické zahradě.

Otto Ludwig

Německý prozaik a dramatik.

Lev Semenovič Fridland

Ruský autor publikací z oblasti lékařství.

Josef Woldřich

Narozen 18.2.1880 ve Vídni , zemřel 3.8.1937 v Praze. PhDr., profesor geologie, publikace z oboru.

Ladislav Ženíšek

Ladislav Ženíšek byl český fotbalový obránce, reprezentant a později trenér. Svou fotbalovou kariéru začal v SK Pardubice, odkud se v roce 1924 dostal do klubu FK Viktoria Žižkov. Poté byl angažován v zámoří v Spartě Chicago, odtud se vrátil roku 1929 na Žižkov. Téhož roku přestoupil do prvoligového týmu SK Slavia Praha Odehrál 22 reprezentačních utkání za národní tým, kde debutoval v roce 1926. Prosadil se až později. Byl členem československého mužstva na Mistrovství světa ve fotbale 1934 a nejlepším zadákem celé soutěže. Tehdy mu bylo 30 let a byl tak nejstarším hráčem celého mistrovství. Byl hráčem důrazným až tvrdým a temperamentním. Po skončení aktivní fotbalové kariéry se věnoval mládeži a trenérské práci. Trénoval 15 různých týmů. Zemřel po delší nemoci dne 14. května 1985.

Aleksandr L'vovič Kljačkin

Sovětský technik, autor publikace o letadlových reaktivních motorech.

Victor Ion Popa

Rumunský učitel, herec, překladatel, dramatik a autor populárních písní.

Miroslav Sládek

Miroslav Sládek je český ultrapravicový politik, publicista, zakladatel a předseda Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa , později zakladatel strany Republikáni Miroslava Sládka. Vyrůstal v Kostelci nad Orlicí, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor knihovnictví a vědecké informace. Je římský katolík. Před rokem 1989 pracoval v Českém úřadu pro tisk a informace . Miroslav Sládek roku 2014 čelil exekucím. Jeho stávající manželkou je Laura Sládková, rozená Laura Rajsiglová , která se rovněž angažovala ve vedoucích pozicích v SPR-RSČ. Brzy po sametové revoluci se začal politicky angažovat, nejprve v okruhu Demokratické iniciativy. Již v prosinci 1989 okolo něj vznikla zatím izolovaná pražská skupina nazvaná Republikánská strana. Na území Československa v té době vznikalo paralelně několik formací navazujících na meziválečný agrarismus a republikanismus. V následujících týdnech probíhal jejich integrační proces. Skupina okolo M. Sládka se koncem ledna 1990 spojila s Republikánskou unií, ale po několika týdnech ji kvůli Sládkovým ambicím opustila. Dne 24. února 1990 se konal ustavující sjezd Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa, na kterém tuto formaci Miroslav Sládek definoval jako radikálně pravicovou stranu odmítající spolupráci s komunisty. Byl pak trvale předsedou SPR-RSČ. V roce 1992 neúspěšně kandidoval na prezidenta ČSFR a roku 1993 na prezidenta České republiky. Ve volbách roku 1992 byl za SPR-RSČ zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za SPR-RSČ a poslanecký mandát zastával do předčasných voleb roku 1998. V 90. letech se profiloval jako stoupenec připojení Zakarpatské oblasti z...

Brunonia Barry

Brunonia Barryová se narodila a vyrostla v Massachusetts. Vystudovala literaturu a kreativní psaní na Green Mountain College ve Vermontu a na Univerzitě v New Hampshiru. Láska k divadlu přivedla Barryovou k její první práci v Chicagu, kde vedla reklamní kampaně pro různé divadelní soubory. Poté, co se přestěhovala do Kalifornie, pokračovala ve studiu scénáristiky u slavného hollywoodského autora Roberta McKeeho. Čtení z krajky je její první román. Barryová na něm pracovala osm let a rozhodla se jej vydat vlastním nákladem. Strhující a překvapivě vypointovaný román o novodobém honu na čarodějnice vzápětí oslavil u kritiky i čtenářů tak nevšední úspěch, že se jej rozhodlo koupit prestižní newyorské nakladatelství HarperCollins za přímo pohádkovou sumu. V současnosti žije Brunonia Barryová spolu se svým manželem a psem, který dostal jméno Byzanc, zpět v rodném Massachusetts, ve městě Salem.

Vladimír Podlena

Vladimír Podlena , kapitán dálné plavby, spoluautor publikace z oblasti námořního loďstva.

Robert Anton Wilson

Robert Anton Wilson byl americký spisovatel, filosof, esejista, vydavatel, dramatik, futurista a stoupenec libertinismu. Sám sebe popisuje jako agnostického mystika. Wilson se narodil jako Robert Edward Wilson v Methodistické nemocnici, v Brooklynu v New Yorku, první roky života strávil v úzké komunitě Flatbush, později se s rodinou přestěhoval do Gerritsen Beach, kde žil do 13 let. Trpěl dětskou obrnou a prošel úspěšnou léčbou tzv. metodou Elizabeth Kennyové, která byla tehdy lékařskou společností American Medical Association zakázána. Léčbou také prošel známý herec Alan Alda. Určité následky - malé záchvaty záškubů trápily Wilsona celý život, příležitostně užíval hůl do roku 2000, kdy utrpěl velký záchvat a dále až do smrti trpěl post-polio syndromem. Wilson navštěvoval katolickou základní školu, pak Brooklyn Technical High School, kde se osvobodil z vlivu katolické církve. Pracoval jako řidič záchranné služby a navštěvoval New York University, kde studoval technické vědy a matematiku. Pracoval jako technik, obchodník, reklamní textař, a redaktor časopisu Playboy . Po otci své matky přijal jako umělecký pseudonym jméno Anton, tvrdil, že si jméno Edward nechává až se proslaví velkým americkým románem, ale v literatuře je natrvalo zapsán pod jménem "Robert Anton Wilson". V roce 1979 získal titul Ph.D. z psychologie na Paideia University in California , což byla neakreditovaná instituce. Wilson přepracoval svou disertační práci a vydal ji v roce 1983 jako Prometheus Rising.V roce 1993 občané města Santa Cruz v Kalifornii vyhlásili 23. červen za Den Roberta Antona Wilsona. Wilson se oženil se spisovatelkou Arlen Riley v roce 1958; měli čtyři děti, Christina, Graham, Alexandra. Patricia, nejmladší dcera, známá jako Luna byla zabita při loupeži v obchodě, kde pracovala v roce 1976 ve věku 15 let. Stala se první osobou, jejíž mozek byl uchován Bay Area Cryonics Society p...

Heide-Lore Kluckhohnn

Německá autorka dětské knihy o psech.

Jaromír Gelnar

Narozen 19.1.1931 v Ostravě, zemřel 25.10.1990 v Havířově. PhDr., CSc., etnograf a folklorista, literatura o lidových písních.

Grażyna Motylewska

Polská knižní ilustrátorka dětských knih.

Richard Berger

Martin Hengel

Martin Hengel byl německý evangelický teolog a novozákonní badatel. V letech 1972–1992 působil na Univerzitě v Tübingen. Specializoval se na dějiny raného judaismu a křesťanství. Zajímal jej především vztah mezi helenismem a palestinským judaismem a jejich vliv na počátky křesťanství. Při Univerzitě v Tübingen založil Institut pro starověký judaismus a helénská náboženství přitahující badatele z celého světa.

Jiří Hofman

Jiří Hofman je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, pak náměstek ministra práce a sociálních věcí. V roce 1996 se uvádí jako invalidní důchodce z Frýdku-Místku. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v petičním výboru a v letech 1998-2002 navíc byl členem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V červnu 2002 po odchodu ze sněmovny byl zvolen do dozorčí rady podniku Severomoravská energetika. V září 2002 ho pak ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach jmenoval svým náměstkem. V září 2006 ho po nástupu na tento rezort odvolal nový ministr Petr Nečas. Angažoval se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Frýdek-Místek za ČSSD. V komunálních volbách roku 1998 kandidoval, ale nebyl zvolen.

Rami M Shapiro

Rabín, spisovatel a esejista, žije v Miami.

Otakar Jedlička

Otakar Jedlička byl český lékař, novinář a spisovatel. Od studentských let přispíval do většiny českých časopisů prózami, vesměs nepříliš originálními a silně inspirovanými příkladem známých spisovatelů. Podrobně zpracoval dějiny bojů v Čechách r. 1866. Byl aktivním členem Sokola. Současníci jej oceňovali pro obětavou vlasteneckou práci i osobní vlastnosti. Narodil se 22. prosince 1845 v Hořiněvsi jako syn lékaře. Nižší školy studoval v Broumově, poté absolvoval gymnázium v Hradci Králové. Roku 1861 se tam spřátelil s o deset let starším spisovatelem Josefem Barákem. V roce 1865 odešel do Prahy, kde byl přijat na lékařskou fakultu. Brzy ho ale postihla rodinná tragédie – zemřel mu otec a tím ztratil zdroj příjmu. Nezbylo mu než si přivydělávat doučováním a novinářstvím, což mělo nepříznivý vliv na jeho studijní výsledky. Na druhou stranu, i s pomocí Josefa Baráka, se zde začala rozvíjet jeho literární tvorba. V Praze rovněž vstoupil do Sokola a byl v této organizaci velmi aktivní. V letech 1872-5 byl praporečníkem, roku 1873 byl zvolen do výboru správního a zábavního. Roku 1876 přijal místo lékaře v Kutné Hoře a o dva roky později ve Smiřicích. Zde roku 1882 obětavě pomáhal při epidemii neštovic. V témže roce onemocněl a určitou dobu se léčil v Piešťanech. V únoru 1883 se při cestě k nemocnému nachladil a na následky nemoci zemřel ve Smiřicích 27. června téhož roku. Byl oceňovaný pro přátelskou povahu, obětavé vlastenectví a lidumilnost. Na pohřeb mu přišlo asi deset tisíc lidí, zejména z blízkého okolí, Hradce Králové a Jaroměře. Literární prvotiny uveřejnil roku 1864 v Nerudově časopisu Rodinná knihovna. Poté přispíval do většiny českých novin a časopisů, jako např. Národní listy, Národní pokrok, Svoboda, Květy, Světozor aj. Měl obdiv k předním vlasteneckým spisovatelům a snažil se napodobovat jejich styl, neusiloval příliš o um...

Edward Schillebeeckx

Edward Cornelis Florentius Alfonsus Schillebeeckx byl belgický teolog a dominikán. Po ukončení humanistických studií v jezuitské koleji v Turnhoutu vstoupil Schillebeeckx ve 20 letech do Řádu kazatelů. Studoval filozofii a teologii v Gentu a Lovani, kde se mu dostalo klasické formace tomistického druhu. Roku 1941 byl vysvěcen na kněze a roku 1943 dosáhl v teologii lektorátu. Začal ihned vyučovat na řádovém učilišti v Lovani. Roku 1951 se stal doktorem teologie v Le Saulchoir, kde navázal přátelství s Marie-Dominikem Chenu. Roku 1956 byl jmenován profesorem dogmatiky na Vyšším institutu náboženských věd lovaňské univerzity. O rok později mu byla nabídnuta katedra dogmatiky a dějin teologie na univerzitě v Nijmegen a následujícího roku získal též katedru křesťanské antropologie na lékařské fakultě téže univerzity. Kardinál Bernard Jan Alfrink si jej povolal jako svého perita na jednání Druhého vatikánského koncilu a Schillebeeckx se tak stal jednou z významných postav tohoto koncilu. Ke konci koncilu mu byla spolu s Pietem Schoonenbergem svěřena příprava základních linií tzv. Holandského katechismu. Roku 1965 založil spolu s Karlem Rahnerem časopis Concilium. Publikace knih Jezus, het verhaal van een levende a Gerechtigheid en liefde. Genade en bevrijding vyvolala vážnou kritiku mezi katolickými teology. Roku 1978 byl proto povolán do Říma, aby vyjasnil některé body své nauky. Schillebeecx namísto toho poslal do Říma jen malý spisek, v němž odpověděl na christologické námitky. Po volbě Jana Pavla II. byl Schillebeeckx znovu povolán do Říma, tentokrát uposlechl. Při pohovorech se třemi teology měl vyjasnit některé své formulace, které se týkaly božství Ježíše Krista, jeho vědomí, hodnoty oběti Kristovy, ustanovení eucharistie, založení církve, Ježíšova početí a objektivity Ježíšova vzkříšení. Výsledkem pohovorů byl požadavek vůči Schillebeeckovi, aby ...

Archibald Václav Novák

Archibald Václav Novák byl český cestovatel, spisovatel, nakladatel a komunální politik. Ve 20. a 30. letech 20. století se proslavil jako autor cestopisů a populární beletrie s exotickou tematikou. Archibald Václav Novák se narodil 28. dubna 1895 ve Vodňanech jako nejmladší ze synů soudního úředníka. Dětství bylo ovlivněno úmrtím otce a nelehkou finanční situací rodiny. V pěti letech navíc přišel o levé oko. Vyučil se zedníkem, později odešel do Prahy studovat stavební průmyslovku. V době první světové války pracoval v několika stavebních kancelářích jako stavební technik. V tomto období se také oženil s bankovní úřednicí Marií Hohausovou. Po válce, v roce 1919, se i s manželkou vydal do Francouzské polynésie na ostrov Tahiti. Plánoval se zde usadit, ale chtěl také zjistit stav observatoře, zřízené roku 1910 v Papeete M. R. Štefánikem. Cestoval přes Spojené státy americké, kde si na další cestu vydělával mimo jiné psaním článků do krajanského tisku a přednáškami pro Čechy a Slováky žijící v USA. Nedlouho po příjezdu do Ameriky, 26. prosince 1919, se manželům Novákovým narodil v New Yorku syn Václav. Pobyt v Americe trval téměř rok - teprve v srpnu 1920 pokračoval Archibald Václav Novák s rodinou v cestě na Tahiti přístavu Papeete. Ukázalo se, že relita na ostrovech není tak ideální, jak si Novák představoval. Štefánikovu observatoř nalezl opuštěnou a bez vybavení. Nevyšly ani plány na získání vlastního pozemku. Pobyt na Tahiti tak nakonec trval pouze tři měsíce. Archibald Václav Novák během této doby procestoval ostrov Tahiti, navštívil i sousední ostrov Moorea a také Závětrné ostrovy Huahine, Raiatea, Tahaa a Bora-Bora. Vydal se i na korálový ostrov Anaa v souostroví Tuamotu, aby se seznámil se způsobem lovu perel. Koncem listopadu 1920 opustili manželé Novákovi Tahiti a vrátili se do Spojených států. Zde strávili ještě půl roku, kdy si vyděláva...

Erick Newton

R. G. D Allen

Britský ekonom a matematik.

Jiří Kunštátský

Narozen asi 17.1.1908 v Olešnici na Moravě, zemřel 2.1.1982 ve Šlapanicích u Brna. Ing., DrSc., profesor katedry vodního stavitelství, práce z oboru.

Bruno Budinský

Narodil se 22.7.1934 v Praze. Po absolvování matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze roku 1956 nastoupil na katedru matematiky FSv ČVUT. Roku 1963 obhájil kandidátskou a roku 1969 habilitační práci. Zaměřil se především na aplikace matematiky v inženýrské praxi, zejména v geodézii. Úzká spolupráce s katedrou geodézie a pozemkových úprav a katedrou speciální geodézie vyústila ve vědecké a odborné články a výzkumné zprávy. Napsal řadu původních prací, skript a učebnic z oboru diferenciální geometrie a matematiky, byl významným funkcionářem Jednoty čs. matematiků a fyziků a výtečným pedagogem. Zemřel náhle 8.9.1988 v Praze.

Aleksandra Jakovlevna Bruštejn

Ruská spisovatelka, autorka divadelních her.

Vladimír Pláteník

Slovenský elektrotechnik, autor publikací v oboru.

Josef Vávra

Narozen 1.12.1838 v Praze, zemřel 10.1.1912 tamtéž. Středoškolský profesor v Praze, historik. Práce v oboru historie, geografie a literární vědy.

Čestmír Muzikář

Narozen 11.10.1926 v Praze, zemřel 15.7.1966 v Praze. RNDr. DrSc., asistent katedry teoretické fyziky, práce z oboru.

Vladimir Ivanovič Smirnov

Ruský matematik.

Boris Ivanovič Bursov

Literární vědec.

Pavel Pečínka

Pavel Pečínka vystudoval v Brně politologii, pracoval jako komentátor jihomoravského deníku Rovnost, přispíval do časopisů Listy a Trend.

Vojtěch Lehar

Narozen 19. 5. 1916 v Brníčku, zemřel 9. 7. 2004 v Praze. Plukovník. Působil ve francouzské cizinecké legii, poté v československé zahraniční armádě.