Výpis všech autorů

Jan Šálek

Prof. Ing. Jan Šálek, CSc. , vedoucí Kabinetu ŽP, Ústav vodního hospodářství krajiny Fakulty stavební VUT v Brně, též dlouholetý spolupracovník Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. M. Brno. Práce z oboru zemědělského a vodního stavitelství, tvorby krajiny a ekologie.

Martin Benka

Martin Benka byl slovenský akademický malíř, národní umělec a nositel zlatého Řádu republiky. Je považován za zakladatele moderního slovenského projevu v malbě a kresbě. Věnoval se rovněž gobelínové tvorbě, scénickému výtvarnictví, hudbě a houslařství. Martin Benka se vyučil malířem pokojů v Hodoníně u malířské a natěračské firmy „Lesquier“. Teprve potom navštěvoval soukromou malířskou školu Aloise Kalvody v Praze. Mj. namaloval série pohlednic s texty v esperantu nebo na motivy esperanta. Byl také autorem studie PRI SLOVAKA ARTO a povídek LA AKVOGUTETO, RUĜAJ DIANTOJ a STRANGA KONCERTO.

Ladislav Hanus

Prof. PhDr. ThDr. Ladislav Hanus, DrSc. h. c. byl římskokatolický kněz, historik umění, slovenský novotomistický filozof, spolu se svým učitelem Františkem Skyčákem, ml. významný představitel slovenské kulturní filozofie, profesor morální teologie v Spišské Kapitule, překladatel, esejista a publicista. Ladislav Hanus maturoval na reálném gymnáziu v Liptovském Mikuláši. Od roku 1926 studoval teologii v bohosloveckém semináři na Spišské Kapitule. V akademickém roce 1927/28 přestoupil ke studiu filozofie a teologie do Innsbrucku, kde promoval roku 1932 a získal doktorát teologie. Jako kaplan působil v Spišských Vlaších , v Spišské Nové Vsi a konečně v letech 1935–1938 u Andreje Hlinky v Ružomberku. V letech 1938–1950 působil jako profesor morální teologie v kněžském semináři na Spišské Kapitule. Od roku 1941 redigoval časopis Kultura, profilovaný jako časopis slovenské křesťanské inteligence av letech 1944–1945 avantgardní časopis Obroda, na který navázal v letech 1946–1948 časopis Verbum. V letech 1951–1952 se skrýval před státní bezpečností . Na podzim 1952 byl bezpečností chycen, tvrdě vyslýchán a na základě vykonstruovaných a nepravdivých obvinění, vedených proti katolické církvi a katolicismu, odsouzen na 16 let odnětí svobody za údajnou velezradu. Ve vězení byl fyzicky i psychicky týrán. Jeho spoluvězni byli mimo jiné například teolog a historik umění kněz Josef Zvěřina, biskup Ján Chryzostom Korec a další. Na svobodu byl propuštěn na podmínku až v roce 1965. Mohl pracovat pouze jako topič v Technickém skle v Bratislavě. Od roku 1968 se vrátil do kněžské pastorace jako farář v Kvačanech a Hybiach. Do důchodu odešel v roce 1983. Od té doby až do své smrti žil v Ružomberku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Hanus na slovenské Wikipedii....

Steve Toltz

Po ukončení univerzity v Newcastle, New South Wales, v roce 1994 střídavě žil v Montrealu, Vancouveru, New Yorku, Barceloně a Paříži, pracoval na svojí knize a živil se jako fotograf, telemarketer, ochranka, učitel angličtiny či scénárista... Jeho první román Zlomek celku byl v roce 2008 v užší nominaci na cenu Booker Prize.

Igor Adamovič

Přední slovenský pěstitel a šlechtitel mečíků úspěšný i ve světě . Držitel mnoha ocenění v šlechtění mečíků.

Simon Millar

Vojenský historik a voják.

Zdeněk Kříček

Ing., regionální publicistika o Rumburku a okolí.

Jaroslav Hocký

Středoškolský pedagog, regionální publicistika o Rumburku a okolí.

Václav Kůdela

Narozen 29. 5. 1936 v Těšově, zemřel 23. 2. 2022. Prof. Ing., DrSc., fytopatolog, práce o ochraně a ošetřování rostlin a zemědělských plodin, pořadatel sborníků o ochraně rostlin.

Svatopluk Janouch

Narodil se 6. listopadu 1913 v Holíně u Jičína. Jeho rodina měla silnou legionářskou tradici, neboť jeho dva strýcové bojovali v čs. legiích v první světové válce. Svatopluk vystudoval jičínské gymnázium a v letech 1933-1934 prodělal prezenční vojenskou službu ve Škole pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově. Po praxi u leteckého pluku 3 na Slovensku se rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka a v letech 1934-1936 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v Prostějově, kde byl vyřazen jako poručík letectva. Ke dni 1. 8. 1936 nastoupil jako pozorovatel k 1. Letce leteckého pluku 1 „TGM“ v Praze-Kbelích. Po absolvování stíhacího výcviku sloužil pak u 43. stíhací letky, která létala se stíhačkami Avia B-534. Od 8. 7. 1938 u ní Janouch vykonával funkci střeleckého důstojníka. To již byla jednotka přečíslována na 31. letku a působila na jižní Moravě a na Slovensku a to až do okupace. Proto se 24. 5. 1939 Janouch rozhodl pro odchod za hranice. Nejprve se dostal do Polska, odtud lodí do Velké Británie a stejně pak do Francie. Zde vstoupil do Cizinecké legie a sloužil, s ostatními čs. letci, u 1. pluku v Sidi-bel-Abbés. Po vypuknutí války však byli všichni přiděleni k letectvu a prodělali přeškolení na francouzskou techniku. Janouch byl nejprve poslán k ERC 572 na letišti Oran-La Senia, poté se přesunul do Blídy a finální fázi přeškolení na stíhačky Morane MS.406 prodělal u GC II/9 opět na letišti v Oranu-La Senii v severní Africe. Dne 15. 12. 1939 odplouvá na západní frontu a stává se příslušníkem GC I/6, která je také vyzbrojena standardní francouzskou stíhačkou MS.406. Na frontě byl Janouch velmi aktivní – nalétal 55 hodin a sestřelil tři německá letadla. Ovšem dříve než oslavil první vzdušné vítězství musel sám použít padáku. Dne 11. 3. 1940 pronásledoval společně s pěti dalšími stíhači průzkumný Do 17P, když náhle z motoru jeho Moranu vyšlehly ...

Břetislav Mičulka

Narozen 1926. Zemědělský ing., šlechtitel ovocných plodin, též práce o pěstování a šlechtění lilií.

Donald Miller

Mark Jevsejevič Berljand

P. N Krasikov

Rudolf Dostál

Narozen 28.3.1885 v Prorubech u Potštejna, zemřel 19.6.1973 v Brně. PhDr., DrSc., profesor botaniky, literatura z oboru.

Fr. Gust

John Fante

John Fante byl americký prozaik a scenárista. Narodil se v Coloradu r.1909 italskému zedníkovi Nicola Fantemu a Mary Capolungo původem z Chicaga. V dětství býval často svědkem opilých výstupů otce, stejně tak na něj měla vliv i hluboká zbožnost matky, což se následně promítlo do jeho literární tvorby. V Boulderu vystudoval církevní školu a jezuitskou střední školu s internátem. Dále studoval na coloradské univerzitě a na Long Beach City College. Začal psát v roce 1929 a po několika neúspěšných pokusech o vydání mu vyšla první povídka v časopise The American Mercury roku 1932. Následovaly další publikované povídky v různých časopisech a první román Počkej na jaro, Bandini! s Arturo Bandinim v hlavní roli. Tahle postava se objeví ještě ve třech dalších beletristických dílech – Zeptej se prachu, Cesta do Los Angeles a Sny o kopci Bunker Hill – tyto 4 knihy bývají nazývány jako tzv. sága o Arturo Bandinim. Kromě beletrie se věnoval i psaní scénářů. V roce 1937 se oženil s básnířkou Joyce Smart, s níž měl čtyři děti – tři syny a jednu dceru – a aby zajistil početnou rodinu, začal pracovat pro Hollywood. Mj. se podílel na filmech Full of Life, The Reluctant Saint, Something for A Lonely Man, My Six Loves a Walk on the Wild Side. Roku 1955 byl postižen cukrovkou, jejímž následkem v roce 1978 oslepl. V tvorbě však neustal a své ženě Joyce nadiktoval román Sny o kopci Bunker Hill. John Fante zemřel 8. května 1983 ve věku 74 let. Většina Fanteho děl se odehrává v Coloradu nebo v Kalifornii. Jeho styl se vyznačoval stručností a přímočarostí, obsahoval mnoho dialogů. Své texty členil na velmi krátké kapitoly, čímž dosáhl efektu rychlého plynutí děje. Jako jeden z prvních spisovatelů dokázal vylíčit krušný život spodní vrstvy obyvatel Los Angeles. Dalšími tématy, na něž lze ve Fanteho knihách narazit jsou kromě bídy identita italských přistěhovalců v Americe, rodinný život v duchu tradic křesťansk...

John Kenneth Galbraith

John Kenneth Galbraith byl vlivný kanadsko-americký ekonom, harvardský profesor, spisovatel, veřejný intelektuál, ekonomický popularizátor, prezidentský poradce a velvyslanec USA v Indii. V ekonomii je řazen mezi post-keynesiánce a institucionální ekonomy. Politicky patřil k představitelům sociálního liberalismu. Jako aktivní člen Demokratické strany USA působil v administrativách prezidenta F. D. Roosevelta, H. Trumana, Johna F. Kennedyho a L. B. Johnsona a významně se podílel na tvorbě hospodářské politiky USA druhé poloviny 20. století. Během svého života napsal více než 30 knih, z nichž několik se stalo svého času ekonomickými bestsellery, a cca 390 odborných článků. Jeho knihy jsou napsány populárním, netechnickým stylem, srozumitelném i laikovi. Nejznámější je trilogie Americký kapitalismus , Společnost hojnosti a Nový industriální stát . Galbraith je také autorem několika významných ekonomických konceptů, např. teorie vyvažující síly, teorie konvergence ad. Mimo jiné zpopularizoval termíny „technostruktura“ či „konvenční moudrost“. Za rozhodující faktor ekonomického vývoje považoval technologický pokrok. Ačkoli se sám za institucionalistu nepovažoval, v jeho díle je patrný vliv Thorsteina Veblena, zakladatele amerického institucionalismu. Spojuje je mimo jiné velmi sarkastická kritika soudobého kapitalismu. Galbraith byl také velkým kritikem mainstreamové, tj. neoklasické ekonomie, kterou nazýval blackboard economics. Obviňoval své kolegy z konvenční moudrosti, která nepřipouští originální myšlenky a neodpovídá na problémy své doby. Ve 30. letech proto plně přijal učení J. M. Keynese, které bylo v té době velmi revoluční. Zastával mnoho kontroverzních názorů, co se týče reklamy, plánovaného hospodářství či regulace cen. Mnohé ze svých názorů však postupem času mírnil. V Československu byl Galbraith známý v 60. letech díky své knize Nový indu...

Zdeňka Landová

Narozena 15.7.1929 v Praze, grafička, ilustrátorka, regionální historička. Napsala a nakreslila seriály z okupace, byl o ní natočen dokumentární film o historii pražské čtvrti Braník.

Hana Forsterová

Milostné romány pro ženy. Červená knihovna 1. pol. 20. století.

Josef Bernášek

Autor publikací z oboru automobilismu.

Vladimír Rohlena

Vladimír Rohlena . Nakladatelský a rozhlasový redaktor, novinář a publicista, autor kabaretních pásem a rozhlasových her.

Tchien Ťien

Čínský básník.

Mauláná Núruddín Abdurrahmán Džámí

Miroslava Přikrylová

Autorka je absolventkou FF UK, obor archivnictví-dějepis; je odbornou pracovnicí Archivu hlavního města Prahy; věnuje se pražské městské správě 16. a 17. stol., působí jako správkyně ikonografické sbírky.

Vítězslav Gardavský

Vítězslav Gardavský byl spisovatel, dramatik, básník, voják, učitel, chalupář, řidič, skladník, dělník...a především filozof. Vítězslav Gardavský se narodil dne 24. října 1923 v Zábřehu u Ostravy. Jeho otec i matka byli učitelé. V roce 1934 nastoupil Vítězslav ke studiu na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Vítězslav byl již tehdy na svůj věk velmi talentovaný, jeho zálibou byla poezie, divadlo, film. Když v roce 1942 Vítězslav odmaturoval z latiny, řečtiny, němčiny a dalších disciplín a tím ukončil studium na gymnáziu, byl nasazen na nucené práce ve Vídni a v Lipsku. V tamějších továrnách pracoval do jara 1945. Po návratu se rozhodl pokračovat ve studiu. V letech 1945 - 1949 studoval na Karlově univerzitě češtinu a filozofii. Poté nastoupil ke krátké učitelské praxi na gymnáziích v Praze a Novém Bydžově. V dalších letech působil jako voják v hodnosti nadporučíka v Moravské Třebové a zároveň učil na zdejším vojenském gymnáziu. V roce 1951 se zde oženil a ještě téhož roku se mladé rodině narodila dcera Dagmar. Roku 1953 byl pan Gardavský přeložen na Vojenskou akademii v Brně, kde se stává asistentem na katedře mezinárodních vztahů. O dva roky později přechází na nově založenou fakultu filozofie. Od tohoto okamžiku se Vítězslav začal aktivně věnovat studiu filozofie a dějin. V roce 1956 se narodila druhá dcera Alice. Ovšem co se kariéry týče, přichází v letech 1958 - 1960 nepříjemnosti ze strany politické. Vítězslav je podroben stranickému řízení pro preferování odborných hledisek před politickými. Za trest byl v roce 1959 přeložen k pluku do Znojma. Na katedru se vrátil o rok později a to jen díky tomu, že připravil malý divadelní soubor k vítězství v celonárodní soutěži. V těchto letech se zase panu Gardavskému začíná dařit. V roce 1963 se mu podařilo obhájit kandidátskou práci „Katolicismus a Německo“ a stává se kandidátem filozofických věd. Hned nato začal pracovat na spisu Fenomén Německo, j...

M. R Lovric

Spisovatelka, autorka antologií a historických romancí.

Amitav Ghosh

Amitav Ghosh je bengálský spisovatel z Indie, píšící anglicky. Proslavil se hlavně svými romány s historickými náměty, většinou z asijského prostředí . Česky zatím vyšly romány Skleněný palác a Hladový příliv. Reflektuje v nich mj. složité osudy lidí v dobách kolonialismu a v postkoloniálních společnostech. Z tvorby mimo románový žánr vyšla v češtině kniha Ve starobylé zemi, což je velmi vydařené spojení společenskovědního textu s krásnou literaturou. Narodil se v Kalkatě. Studoval historii a sociologii na Dillíské univerzitě a v Oxfordu, kde získal v roce 1982 doktorát v oboru sociální antropologie. Podle vlastních slov však vždy chtěl být více spisovatelem než antropologem. V roce 2008 byl nominován na Man Bookerovu cenu za svůj román Sea of Poppies. Jeho eseje vycházejí v The New Yorker a New York Times. Žije v New Yorku, ale pravidelně se vrací do Indie, kde má rovněž dům v Goe.

Jana Hošková

Někdejší tanečnice, choreografka a taneční pedagožka Jana Hošková zanechala v českém tanci nejvýraznější stopu jako kritička a dlouholetá šéfredaktorka časopisu Taneční listy . Profesionální taneční praxi završila studiem oboru Dějiny a teorie tance na pražské DAMU, kde byla mimo jiné žačkou guru české taneční kritiky a libretisty Jana Raimosera, a poté nástavbového studia estetiky na FF UK. Absolvovala kurzy a zahraniční stáže v Německu, Bulharsku, Rusku, Anglii, USA, v Indii či na Kubě. Jako pedagog působila mj. na Katedře tance AMU, spolupracovala s Výzkumným ústavem pedagogickým a MŠMT, podílela se na založení Konzervatoře Duncan Centre v Praze. Jako publicistka přispívala do řady odborných zahraničních periodik, spolupracovala s Conseil International de la Danse UNESCO, Society of Dance History Scholars či Dance Library Lincoln Centre New York. Byla členkou odborných komisí, poradních sborů a porotkyní na mezinárodních soutěžích doma i v zahraničí. Jako fundovaná odbornice na balet a lidový tanec stále aktivně sleduje taneční dění u nás i v zahraničí, o kterém referuje v několika oborových periodikách, je členkou Rady Tanečního sdružení ČR.

Vladimír Lorenz

Vladimír Lorenz byl československý judista a odbojář. V judu obdržel stupeň 8. dan, byl znám pod přezdívkou „Kazik“ nebo „Lora", ale to byla přezdívka od aikidistů z počátku tréninků na Balkáně. Jinak bývá také označován za zakladatele aikido v Čechách. Vladimír Lorenz se narodil do české rodiny dne 20. srpna 1925 v Krompachách na Slovensku. Jeho otec byl na Slovensko služebně vyslán. Ještě jako dítě se s rodiči přestěhoval do Čech . V mládí se jako skaut zúčastnil mobilizace v oddílech SOS v pevnosti Hanička. Během nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje v organizaci železničářů Modrá fronta. Pak byl vyloučen z reálky v Hradci Králové, důvodem bylo odmítnutí hajlovat při návštěvě německého inspektora. Přestoupil do Bechyně na odbornou keramickou školu, kde se po čase zapojil do činnosti odbojové skupiny knížete Alfonse Paara a zámeckého učitele Langa. V dubnu 1943 byl však Vladimír Lorenz prozrazen a zatčen. V Hradci Králové jej gestapo krutě vyšetřovalo, aby vyzradil jména svých kompliců. Poté byl vyšetřován na Pankráci a půl roku v pražském Petschkově paláci. Neprozradil nikoho. Nakonec byl Lorenz převezen do Terezínské Malé pevnosti, kde mezitím čekal, až se dostane k soudu. V Terezíně jako vězeň pracoval na stavbě podzemní továrny v Radobýlu a okolních silnic. Počátkem roku 1945 byl Vladimír Lorenz v Norimberku odsouzen k trestu smrti oběšením a stětím za přípravu velezrady a přechovávání zbraní. Smrti unikl dílem náhody 23 dní před vykonáním rozsudku, když během spojeneckého náletu na Norimberk bylo rozbombardována také věznice. Během putování do Čech byl opět chycen a konec války prožil ve vězení v Litoměřicích. Během těchto válečných let se mu dostalo přezdívky „Kazik“, což bylo též jeho krycí jméno v odboji. V letech po válce začal cvičit judo, jež...

Junyu Kitayama

Džun'jú Kitajama – 19. ledna 1962 v Praze) byl japonský profesor s doktorátem z filozofie, lingvista, metafyzický humanista, buddhista, spisovatel, překladatel a učitel juda a japonštiny. Pocházel z bývalého samurajského rodu, jeho děd byl v Japonsku známý šermíř. Byl nejstarším synem Akira Šinobu Kitajamy – představeného buddhistické svatyně Kjónendži ve městě Jaizu. V roce 1921 maturoval v Šizuoce, kde tedy vystudoval střední školu tehdejšího typu. V roce 1924 absolvoval školu Šúkjó daigaku . V některých německých pramenech je uváděno, že pan Kitajama byl buddhistický mnich a u některých jeho pozdějších děl je uváděno, že pochází z Taišó Univerzity. V roce 1926 odcestoval do Německa, kde navštěvoval kurzy filozofie. Nejprve na univerzitě ve Freiburgu pod vedením Edmunda Husserla. Od roku 1927 pokračuje ve studiu na Univerzitě v Heidelbergu u Karla Jasperse. Sem odešel proto, že doufal, že zde rychle dokončí své doktorandské studium a vrátí se zpět do Japonska, jelikož jeho otec mu přestal posílat peněžní příspěvky. Edmund Husserl poslal do Japonska o Kitajamovi pochvalný dopis a na základě toho zřejmě zůstal. Studuje také historii náboženství pod vedením W.Otta. Kitajamovou filozofickou specializací bylo téma indického mahajánového buddhismu a na toto téma v roce 1931 pod vedením Karla Jasperse dokončil a zkompletoval svoji doktorandskou práci. Některé japonské prameny uvádějí, že titul Ph.D. získal v roce 1929 a roku 1930 skončil svoji působnost na univerzitě v Heidelbergu. Od 1930 do 1936 byl 'lektorem' japonské kultury a jazyka a asistentem na univerzitě ve Frankfurtu a také na univerzitě v Marburgu, kde se seznámil s Ottem a Frickem...

Viktor Josef Bezděka

Český katolický kněz, premonstrát v Želivě, archivář, historik. Zabýval se životopisy světců a osob v pověsti svatosti.

Evelyne Stein-Fischer

Evelyne Stein Fischerová se narodila v Paříži a má dvě děti. Studovala publicistiku a grafiku. Po studijních cestách po Anglii, Francii a Švýcarsku nyní pracuje jako novinářka, spisovatelka a ilustrátorka ve Vídni. Vydala více úspěšných knížek pro mládež.

Tone Seliškar

Slovinský básník a prozaik; novinář. Predstavitel sociální poezie expresionistického ražení, se značným slklonem k volnému verši a k rytmické próze. Zpracoval sociální a partizánskou tematiku, v jeho poezii jsou časté robotnické náměty.

Jos Vinzenz

Ludwig Salvator

Ludvík Salvátor byl toskánský princ a rakouský arcivévoda, významný cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. V německy mluvících zemích a na Baleárských ostrovech se jedná o mimořádně populárního příslušníka habsburského rodu, jehož příznivci se sdružují do četných spolků. Ludvík Salvátor byl uznávaným vědcem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského řádu zlatého rouna. V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského Leopolda II. z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou. Narodil se ve Florencii v rezidenci Palazzo Pitti 4. 8. 1847. Ve věku dvanácti let je nucen s rodiči a sourozenci uprchnout z Toskánska, jelikož ve sjednocené Itálii již není pro neitalské dynastie místo. Rodina najde ochranu u císaře Františka Josefa I. a usadí se v Čechách – v roce 1860 obdržel Ludvíkův otec od císaře doménu Brandýs nad Labem a Přerov nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor. Ludvíkův otec Leopold se nakonec usadil na zámku v Ostrově nad Ohří. Po vypuknutí první světové války musel Ludvík Salvátor uposlechnout rozkazu císaře Františka Josefa I. a vrátit se do vlasti. Se svou družinou, která se skládala z pestré směsice příslušníků různých národů, se usídlil na zámku v Brandýse nad Labem. Následkem vlhkého počasí se zhoršil jeho zdravotní stav a 12. října 1915 zemřel. Pohřben je v Kapucínské hrobce ve Vídni. Přestože po sobě Ludvík Salvátor zanechal řadu nemanželských dětí, neměl legitimního dědice. Brandýský zámek a veškerý...

Amand von Schweiger-Lerchenfeld

Rakouský autor cestopisných spisů.

Filip Wittlich

Narozen 15. 11. 1967 v Praze. Mgr., Ph.D., vedoucí kurátor oddělení dokumentace sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Autor textu fotografické publikace o vládních palácích.

Nostradamus

Michel de Nostredame zvaný Nostradamus byl francouzský lékař, proslul jako věštec. Narodil se v rodině Židů, kteří konvertovali ke křesťanství. V patnácti letech, kdy studoval v Avignonu, měl již zkušenosti s astrologií. Roku 1529 začal studovat lékařskou vědu na univerzitě v Montpellieru , ale byl ze studia vyloučen. Později se zdokonaloval v Agenu pod dohledem lékaře a filologa Julese-Césara Scaligera. Jeho manželka a dvě děti podlehly morové epidemii. Po jejich smrti počal Nostradamus studovat morovou problematiku v Marseilles a v Aix-en-Provence. Stal se z něj odborník, který na rozdíl od většiny současníků nevěřil, že mor je nezvratným Božím trestem. Snažil se vyrobit lék na bázi cypřiše, kosatce, červené růže a dalších složek. Tvrdil, že všichni, kdo si směsí potřou rty, jsou před morem chráněni. Navrhoval hygienická opatření, radil polévat vše octem a výtažky z rostlin kvůli dezinfekci, chránit si nos a ústa, mýt si ruce před jídlem atp. Stejně jako všichni tehdejší lékaři opíral se Nostradamus při určování příčin nemoci o astrologii. V té době se věřilo, že všechny části těla jsou ovlivněny pohybem planet a jejich konstelací. Na hvězdách zakládá svá proroctví. Když v jednom z nich předpověděl téměř přesně smrt Jindřicha II., získal si důvěru Kateřiny Medičejské, která jej přijala do svých služeb. Vrcholu kariéry dosáhl roku 1564, kdy byl jmenován dvorním lékařem a rádcem krále Karla IX. O dva roky později Nostradamus umírá v Salon-de-Provence jako jeden z nejuznávanějších mužů francouzského království. Narozen 14. nebo 21. prosince roku 1503 v Saint-Rémy-de-Provence v jižní Francii, kde je dosud dochován dům, v němž se narodil. Michel de Nostredame pocházel z početné rodiny. Jeho otec Jaume de Nostredame (obchodník s obilím a církevní not...

José de Espronceda

José de Espronceda, celým jménem José Ignacio Javier Oriol Encarnación de Espronceda y Delgado byl španělský romantický básník. Narodil se ve městě Almendralejo ve Španělsku, v mládí vytvořil tajnou společnost spiklenců proti králi Ferdinandu VII., snažících se pomstít smrt Rafaela del Riega. Po zatčení byl uvězněn v klášteře. Později opustil španělsko a žil v Lisabonu, Belgii, Francii, Anglii a Nizozemí. Do Španělska se vrátil v roce 1833, stal se činným v krajně levicovém křídle španělské politiky. K literatuře ho dovedl jeho učitel a básník Alberto Lista. Pod jeho vlivem začal Espronceda ještě při internaci v klášteře psát nedokončenou historickou báseň El Pelayo. V roce 1834 napsal historický román Sancho Saldaña, napodobeninu Waltera Scotta. Jeho nejvýznamnějším dílem je historická poema Salamanský student a Ďábel svět . Některá jeho další díla jsou Jarifa při orgii , Kat , Zpěv kozákův , Píseň pirátova s tematikou svobody a individualismu a Hymnus na slunce . Byl typickým romantikem, patrně nejvýznamnějším španělským romantickým básníkem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku José de Espronceda na anglické Wikipedii.

Doďa Pražský

Narozen 13. 6. 1892 v Praze, zemřel v únoru 1981 v Praze. Herec, konferenciér, kabaretiér. Autor písní.

Miroslav Vojtěchovský

Miroslav Vojtěchovský je český vysokoškolský pedagog, publicista, kurátor a fotograf skla. V roce 2007 byl prohlášen Osobností české fotografie za dlouhodobý přínos tomuto oboru. Je držitelem titulu QEP . Vojtěchovský vyrůstal v rodině evangelického faráře, která se po odstěhování z Velimi usadila v Humpolci. Z politických důvodů nebyl přijatý na výtvarnou školu v Brně, vystudoval proto tříleté odborné učiliště se sídlem v Českých Budějovicích a Děčíně. Poté absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění . Mezi roky 1978 a 1989 externě vyučoval na FAMU. V roce 1990 se stal vedoucím katedry fotografie na FAMU, v roce 1993 byl zvolen prorektorem AMU pro otázky studijního rozvoje. V této pozici mj. prosadil plnohodnotný anglický studijní program v oboru fotografie a založil Nakladatelství AMU. V roce 1993 byl habilitován docentem za práci na téma Průnik umělecké akademie a univerzity, o čtyři roky později byl jmenován profesorem na základě přednášky K etice fotografie. Po neúspěšné kandidatuře na místo rektora AMU čtyři roky vyučoval na American University ve Washingtonu. Po návratu z USA podruhé zkusil štěstí ve volbách rektora AMU, ve kterých byl poražen o jediný hlas Ivo Mathém. Od roku 2003 postupně začal vyučovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na stejné fakultě Univerzity Karlovy, přednáší na soukromé škole umění a reklamy Orange Factory a vede vlastní ateliér na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Miroslav Vojtěchovský patří k nejvýznamnějším českým fotografům skla. Mezi roky 1969–1970 pracoval v reklamní agentuře Merkur, později byl volným fotografem, který spolupracoval s podniky BVV, Skloexport, Jablonex, Koospol, Motokov, Pragoexport, Pragounion nebo Rapid. Až do svého odchodu do USA se podílel na tvorbě vizuálního stylu firem Moser, Crystalex, Skloex...

Faith Baldwin

Faith Baldwin byla americká spisovatelka romantických románů pro ženy. Svou kariéru začala psaním v ženských časopisech. Její popularita vrcholila v letech 1930 - 1950 kdy napsala většinu svých románů červené knihovny

Tamara Valentová

Halen Ann Augst

Jan Štumpf

Spis z oboru zvěrolékařství.

Václav Nebeský

Václav Nebeský byl první český historik moderního umění, obchodník s obrazy v Paříži, knihovník Akademie umění, publicista, výtvarný kritik a profesor estetiky a dějin umění na VŠUP. Václav Nebeský byl vnukem básníka a novináře Václava Bolemíra Nebeského. Absolvoval reálné gymnasium v Křemencově ul. v Praze a poté studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1909–10 na pařížské Sorbonně a 1911–13 na Ecole de Louvre. Jako historik umění a kritik přispíval do časopisů Kmen, Červen, od roku 1919 spolupracoval s týdeníkem Tribuna a v letech 1921–24 redigoval časopis Volné směry. V polovině roku 1924 odjel do Paříže a posílal pravidelné poznámky, články a větší studie do různých tiskovin. Od prosince 1924 do jara 1929 u něj na adrese 11bis Rue Delambre bydlel v podnájmu – s nezbytným pianinem – Bohuslav Martinů. Až do roku 1936 provozoval Nebeský v Paříži obchod s uměním. Roku 1937 organizoval československou účast na Světové výstavě a vydal také velmi významné dílo L´art moderne tchécoslovaque. Na podzim roku 1938 se definitivně vrátil domů a většinu času věnoval úsilí o propracování teoretického systému, který pak jako profesor výtvarné estetiky přednášel od roku 1945 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ovlivnil celou řadu mladých umělců, kteří v té době studovali v ateliéru sochařství prof. Josefa Wagnera a malířských ateliérech prof. Františka Tichého a Emila Filly. Václav Nebeský se nezabýval přímo dějinami umění, ale výtvarnou kritikou, teorií umění a estetikou. Nesledoval vnější proměnu jevů, ale vnitřní kontinuitu formy. Dokázal jako jediný teoretik ve své době postihnout rozdíly mezi historií umění, estetikou a výtvarnou kritikou. V jeho pojetí se historická a estetická uměnověda zabývá fenomenologií umění a nikoli jeho výkladem. Václav Nebeský významně zasáhl do hodnocení tvorby 20. století. Jako citlivý a přesný analytik dospěl k závěrům, které si udržely platnost i v ná...

Crispin Simon

Václav Hoffmann

Narozen 1928. Ing., DrSc., profesor ekonomiky průmyslu, práce v oboru.

Thomas J Peters

Narodil se v Baltimoru. Dosáhl vědeckých hodností bakaláře a doktora komerčních věd na Cornellově universitě a doktorátu ekonomických věd a filozofie a v podnikání na Stanfordské universitě. Vede svou vlastní poradenskou kancelář Palo Alto Consultin Centre a přednáší na Vysoké škole obchodní. Býval ředitelem v poradenské kanceláři McKinsey and Company. Je přispěvatelem listu Wall Street Journal a uveřejnil mnoho článků o podnikání. V současnosti žije ve West Tinmouth ve Vermontu se svou ženou Susan Sargent a pokračuje v psaní o obchodních strategiích.

Helena Sůvová

Autorka publikací z oboru ekonomiky.

M. K Rustomji

Autor knih o managementu.

Günter Ogger

Günter Ogger je novinář zabývající se ekonomikou a spisovatel.

André Kostolany

Zdeněk Šíla

Martin Svoboda

Narozen 5.5.1943. Ing. elektotechnik se specializací výpočetní technika, které se věnoval jako systémový programátor i výzkumný pracovník. V Národní knihovně ČR byl ředitel odboru automatizace, v r. 1997 se stal ředitelem Státní technické knihovny.

Jindřich Maťák

Narozen 1930, zemřel v létě 2011. Vyučený elektrikář. Potápěč, držitel nejvyššího instruktorského oprávnění. Autor učebnic a odborných knih o potápění a vodním světě, fotograf podvodního světa. Konstruktér potápěčských přístrojů.

Hilary A James

Petr Marek

Petr Marek je český hudebník, divadelník a filmový režisér známý jako frontman hudební skupiny Midi lidi. Před vznikem Midi lidí v roce 2006 vystupoval jako Muzikant Králíček. Hrál také s Monikou Midriakovou v duu Monikino Kino. Vystudoval filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nyní učí na FAMU. Natočil řadu filmů, v roce 2002 debutoval v kinodistribuci s filmem Láska shora. Je také aktivním divadelním tvůrcem a mimořádným improvizátorem. Kromě vlastních formací Dekadentní divadlo Beruška, Láhor soundsystém, Rádio IVO, ad. spolupracuje také autorsky i herecky s Divadlem VOSTO5 na inscenacích Zahrádkáři a Proton!!!.

Jason Zweig

Americký ekonom, redaktor časopisu Money, též autor materiálů pro muzeum historie amerického finančnictví.