Výpis všech autorů

Václav Smetáček

Václav Smetáček byl významný český dirigent, skladatel a hobojista. Je znám především díky svému dlouholetému působení ve funkci šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kterou zastával v letech 1942-1972. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání a stal se jedním z předních těles v Československu. Smetáček byl také uznávaným pedagogem, vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.

Richard Halliburton

Richard Halliburton byl americký cestovatel, dobrodruh, publicista a spisovatel, autor cestopisů. Studoval na univerzitě v Princetonu, kde složil roku 1922 bakalářské zkoušky. Pak se ale nechal najmout jako námořník na dobytčí loď plující do Evropy a od té doby se až do svého zmizení v roce 1939 prakticky neustále toulal po celém světě, až se nakonec zcela ztratil beze stop. Cestoval po nejméně přístupných koutech světa a zkoušel po významných historických osobnostech opakovat jejich činy . Všechny své prožitky popsal ve svých velmi úspěšných cestopisech a dnes je považován za klasika amerického cestopisného žánru. Jeho příběhy jsou napsány s hlubokým smyslem pro krásu a poezii a s notnou dávkou humoru. Poslední radiotelegrafická zpráva od něj byl zachycena 24. března 1939 během jeho cesty čínskou džunkou Sea Dragon přes Tichý oceán z Hongkongu do San Franciska. Loď ani jeho tělo nebyly nikdy nalezeny. Halliburton má náhrobní kámen na hřbitově Forest Hills při rodinné hrobce .

Jan Morávek

Jan Morávek byl prozaik, dramatik, novinář, autor tzv. lidových románů. Jeho díla, převážně situovaná do Posázaví, jsou nenáročnou. ale ve své době velmi oblíbenou četbou. Jan Morávek se narodil v rodině hostinského a řezníka. Po absolvování měšťanské školy studoval na vyšší průmyslové škole v Praze. Protože ho však více přitahovala literatura a herectví, po smrti svého otce zběhl k divadlu.V dalších letech vykonával vojenskou prezenční službu a bojoval v první světové válce. Po válce se vrátil k herectví. Složil zkoušky do Vinohradského divadla, ale nakonec nastoupil do Hašlerova divadélka Lucerna. V roce 1919 se Jan Morávek stal redaktorem týdeníku Obrana venkova a Kalendáře republiky, postupně působil v nakladatelství Melantrich, redigoval Pražský ilustrovaný zpravodaj. Na stránkách tohoto zpravodaje otiskoval příspěvky význačných spisovatelů a vědců, reprodukce děl známých malířů a fotografů. Rovněž zde uveřejňoval své beletristické práce a reportáže. V ostatním tisku Melantrichu publikoval fejetony, povídky, novely i romány na pokračování. Od roku 1941 se Jan Morávek věnoval pouze spisovatelské činnosti. Národní knihovna ČR eviduje téměř 40 různých knih , čtyři divadelní hry, písně a filmové náměty, jejichž autorem je Jan Morávek.

Hana Prošková

Hana Prošková, rozená Bořkovcová byla česká spisovatelka především detektivních povídek a novel. Hana Prošková se narodila v rodině hudebního skladatele Pavla Bořkovce. Po maturitě na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské strávila zbytek druhé světové války jako totálně nasazená v leteckém průmyslu. Po válce vystřídala celou řadu zaměstnání až se roku 1966 stala redaktorkou v nakladatelství Albatros, kde pracovala až do důchodu. Do literatury vstoupila Hana Prošková roku 1962 jako básnířka . Dále doprovodila verši celou řadu dětských leporel, omalovánek a vystřihovánek, překládala z němčiny, ruštiny a slovinštiny. Nejširší veřejnosti je ale známá jako autorka perfektně psychologicky prokreslených detektivních povídek a novel spojených ve většině případů dvěma hlavními hrdiny – amatérským detektivem a znalcem lidské povahy malířem Horácem a kriminalistou nadporučíkem a později kapitánem Vašátkem. Dcery: Magdalena Rejholcová, Marie Kroupová, Kateřina Závadová 12 vnuků, mezi nimi Pavel Rejholec , Janek Kroupa, Mikuláš Kroupa V letech 2013 až 2019 připravila Česká televize sérii televizních filmů, v nichž byly detektivní povídky přeneseny do tehdejší současnosti. V hlavním rolích se představili David Matásek jako Horác a Viktor Preiss jako Vašátko, cyklus režírovala Lucie Bělohradská.

Giuseppe Verdi

Giuseppe Verdi byl významnou osobností operního světa, proslulou svým mimořádným přínosem pro tuto uměleckou formu v 19. století. Verdi se narodil 10. října 1813 v italském Le Roncole a jeho hudební genialita se projevila již v raném věku. Na italské operní scéně se prosadil hned svým prvním velkým úspěchem, operou "Nabucco" v roce 1842. Následovala řada oper, které upevnily jeho pověst jednoho z největších italských operních skladatelů.

Frank Sinatra

Frank Sinatra byl americký zpěvák, herec a producent, který je jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob a prodal více než 150 milionů desek po celém světě. Sinatra se narodil 12. prosince 1915 v Hobokenu ve státě New Jersey a proslavil se ve 40. letech 20. století poté, co v roce 1943 podepsal smlouvu s nahrávací společností Columbia Records. Jeho kariéra se vyznačovala hladkým, charismatickým hlasem a schopností předávat emoce prostřednictvím své hudby. Poté, co se zpočátku proslavil jako člen orchestrů Harryho Jamese a Tommyho Dorseyho, se stal úspěšným sólovým umělcem.

David Gemmell

David Gemmell byl anglický spisovatel fantasy literatury. Gemmellovy knihy v Česku vydávalo nakladatelství Návrat, nyní je ve stejné edici publikuje Perseus. Již v 16 letech byl vyloučen ze školy za organizování hazardních her a musel začít pracovat. V noci si přivydělával jako vyhazovač z nočních klubů, k čemuž mu značně dopomáhala jeho robustní postava, ale k násilí se uchyloval jenom minimálně a to díky své neobyčejné výřečnosti. Pracoval také jako novinář na volné noze pro několik významných deníků . Zemřel 28. července 2006 po prodělané operaci srdce. Každou jeho knihu lze číst samostatně a další díly jen volně navazují. Následuje seznam jeho knih .

Bruno Traven

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. V Chlumci setrval až do dospělosti, spolu s rodiči a mladším bratrem. Do míst svého mládí se Matějček později rád vracel ve vzpomínkách. Jeho rodiče pocházeli z českobratrských kořenů a tato tradice byla zachována i jeho třemi dětmi . Matějček se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Po velmi úspěšné maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích vzhledem k válce nemohl studovat, a tak pracoval v otcově hřebčíně jako zemědělský dělník a později u Bati ve Zlíně. Po válce vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii . Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948. Krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ , poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v n...

Vilém Vrabec

Vilém Vrabec byl český kuchař a učitel, autor desítek kuchařských knih v nichž sebral několik tisíc kuchařských receptů. Jeho nejvýznamnějším dílem je Velká kuchařka, do níž shrnul poznatky z předchozích knih. Vyšla v mnoha vydáních a byla přeložena do řady jazyků. Narodil roku 1901 v Horním Růžodole na Liberecku ve velmi chudé rodině. Již na obecné škole učitel objevil ve Vilémovi výtvarný talent a doporučil rodičům, aby chlapce poslali na výtvarnou školu. Rodiče si to však nemohli dovolit. Po první světové válce se vydal do světa na zkušenou. Jeho touha studovat výtvarnou školu jej vedla do Berlína, kde se přihlásil na soukromou umělecko-průmyslovou školu. Aby mohl platit studium, sehnal si práci jako aranžér výkladních skříní největšího berlínského lahůdkářství Kempiňski a po nocích zde ještě vypomáhal v kuchyni. Peníze však na studium nestačily a po roce se musel vrátit domů. Zkušenost u Kempiňského mu však pomohla rozhodnout se, co dál: bude se věnovat kulinářství a kreslení zůstane jeho celoživotním koníčkem. Věděl, že cesta k úspěchu nebude jednoduchá, vždyť neměl ani výuční list. Své zkušenosti z Berlína ale uplatnil poměrně brzy – nastoupil jako aranžér výkladních skříní v největším pražském Lippertově lahůdkářství a záhy mu dovolili zavádět i mnohé receptury studené kuchyně, které odkoukal v Berlíně. S Prahou se však Vilém Vrabec nespokojil a hledal další příležitosti, jak se něco nového naučit. Často pracoval jen za nocleh a stravu, zato asistoval tehdy uznávaným kuchařům v nejlepších hotelech v Německu, Švýcarsku a Rakousku, zaklepal i na dveře londýnského Savoye. Obohacen mezinárodními zkušenostmi se vrátil do Čech, pracoval jako kuchař studené kuchyně v Puppu v Karlových Varech, v Esplanade v Mariánských Lázních a pak přišla osudová nabídka do ostravského Grand automatu. V roce 1926 jej požádala ostravská obchodní akademie, aby vedl dekorativní a aranžérský kurz. Kurz měl tak obrovský úspěch, že...

Tom Clancy

Thomas Leo Clancy Jr. byl americký spisovatel známý jako Tom Clancy. Nejznámější tvorbou jsou jeho fiktivní válečné knihy založené na popisu současných vojenských technologií. Vystudoval Loyola High School a Loyola College . Byl dvakrát ženatý a měl 5 dětí. Žil v Prince Fredericku ve státě Maryland. Zemřel v nemocnici v Baltimoru v noci z 1. na 2. října 2013. Také byly podle jeho knih vytvořeny počítačové hry . Dokonce byl vytvořen seriál Jack Ryan a film Jack Ryan.

Sigrid Undset

Sigrid Undsetová byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1928. Sigrid Undsetová se narodila roku 1882 v Dánsku. Její matka byla Dánka a otec věhlasný norský archeolog Ingvald Undset . Otec probudil v Sigrid zájem o norskou historii a o četbu staroseverské literatury, zemřel však, když jí bylo dvanáct let. Sigridina matka pak zůstala sama se třemi dětmi a měla velké existenční problémy. Proto se Sigrid rozhodla vystudovat obchodní akademii a po ukončení studia pracovala několik let jako úřednice v kanceláři firmy Wisbeck, která v Norsku zastupovala známý koncern AEG. Roku 1907 publikovala Sigrid Undsetová své první dílo, realistický román ze současnosti Paní Marta Oulie, po kterém následovaly další tematicky podobné romány, novely a povídky , ve kterých jako jedna z prvních zachytila život současných žen a s tím související mezilidské a rodinné problémy. Undsetová se však nezabývala ani tak postavením ženy ve společnosti, jako spíše posláním ženy v manželství a rodině, které viděla v péči o rodinu a ve vytváření harmonického rodinného soužití. Podstatu rozporů mezi mužem a ženou viděla v přehnaných emancipačních snahách, které podrobovala kritickému rozboru a odmítala feminismus. Působivost jejích příběhů je založena na jemné psychologické kresbě ženských postav, které nejsou vždy úspěšné, ale znají i hořkost porážky a hluboké deprese. V roce 1909 získala Sigrid Undsetová státní stipendium a odjela nejprve do Německa a pak do Říma. Tam se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, za kterého se roku 1912 provdala. Manželství se však rozpadlo , Undsetová se odstěho...

Sidney Sheldon

Sidney Sheldon, vlastním jménem Sidney Schechtel, byl americký spisovatel, dramatik a scenárista. V roce 1937 se odstěhoval do Hollywoodu, kde započal kariéru scenáristy. Na základě jeho scénářů bylo vytvořeno 23 celovečerních filmů. Zabýval se též muzikálovou tvorbou. Muzikál Římské svíce se dostal i na Broadway Theatre, což mu zaručilo úspěch. Byl třikrát ženatý, poprvé s Jane Kaufman Hardingovou , pak s herečkou a designérkou Jorjou Curtrightovou, s níž strávil přes 30 let. Po její smrti se oženil s Alexandrou Kostoffskou. Zemřel v roce 2007 na zápal plic. Za svá díla získal divadelní cenu Tony, později též ocenění Emmy za práci na seriálu Já sním o Jeannie. V roce 1947 se stal držitelem Oscara za původní scénář k filmu The Bachelor and the Bobbysoxer. Napsal celkem 18 románů. Často psal o lidech v nebezpečných situacích. Jeho hlavními hrdinkami jsou mnohdy odvážné a schopné ženy, které i přesto však mají dostatek ženskosti.

Roger Zelazny

Roger Zelazny byl americký autor fantasy a science fiction literatury. Mezi jeho nejslavnější díla patří série Tajemný Amber. Jednalo se o jediné dítě Josephine Sweetové a Josepha Franka Zelazneho , jeho otec již v mládí emigroval z Polska a se svou ženou Josephine se seznámil v Chicagu. V letech 1955 — 1959 studoval na Western Reverse University v Clevelandu, kterou ukončil jako bakalář z angličtiny, poté vystudoval na Columbia University v New Yorku se specializací na alžbětinské drama, školu dokončil roku 1962 jako magistr. V letech 1962 – 1969 pracoval jako zaměstnanec zdravotní a sociální pojišťovny v Clevelandu a v Baltimore. Konečně v roce 1969 se dal na spisovatelskou dráhu jako autor na volné noze. Ve svých 38 letech se přestěhoval do Santa Fe, kde žil až do své smrti. Zemřel na selhání ledvin v důsledku rakoviny tlustého střeva. Jeho první publikovanou prací se stala povídka Passion Play roku 1962. Vrchol jeho tvorby spadá do šedesátých a sedmdesátých let 20. století, je řazen k autorům Nové vlny. Pro jeho práce je charakteristické určité zamlžení hranice mezi science fiction a fantasy. Některé jeho romány jsou založeny na mytologiích různých kultur. Například Pán světla se odehrává ve světě hinduistických božstev, Oko kočky obsahuje prvky navažského náboženství, egyptští bohové figurují v románu Creatures of Light and Darkness. Bohové, bytosti s božskou mocí a lidé, kteří se stali bohy, jsou častým tématem jeho prací. Patrně nejznámějším dílem je desetidílná série známá jako Amber. Prvních pět knih popisuje příběh amberského prince Corwina. Další pětice pokračuje líčením osudů Corwinova syna Merlina – čaroděje a počítačového experta Spoluautor Robert Sheckley

Petra Dvořáková

Petra Dvořáková je česká spisovatelka a scenáristka. Vystudovala střední zdravotnickou školu a pracovala jako zdravotní sestra. Dálkově poté vystudovala filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V mládí trpěla anorexií, o čemž napsala autobiografickou knihu Já jsem hlad. Spolupracuje s Českou televizí, píše např. scénáře k dětskému pořadu Planeta YÓ. Žila v Lavičkách u Velkého Meziříčí, nyní bydlí ve Znojmě, má syny Dominika a Vítka.

Pavol Hammel

Pavol Hammel je významný slovenský zpěvák, skladatel a hudebník, který je široce uznáván za svůj přínos slovenské hudební scéně. Narodil se 7. prosince 1948 v Bratislavě, svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a rychle se stal významnou osobností domácího popového a rockového žánru. Hammel byl zakládajícím členem vlivné skupiny Prúdy, která sehrála zásadní roli při formování slovenského beatového hnutí. Jeho spolupráce s Mariánem Vargou v Prúdech vedla v roce 1969 k vytvoření kultovního alba "Zvoňte zvonky".

Pavel Frýbort

Pavel Frýbort, vlastním jménem Pavel Hříšný byl český publicista, prozaik, překladatel z polštiny a dramatik. Po maturitě na SVVŠ v Turnově studoval v letech 1966–1968 psychologii v Krakově , poté na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zde však studium nedokončil. Roku 1970 začíná pracovat pro deník Mladá fronta, souběžně s tímto zaměstnáním absolvoval scenáristiku na FAMU. Ve druhé polovině 70. let spolupracoval s Československým rozhlasem, v letech 1978–1982 působil na lektorském oddělení Filmových studií Barrandov, v letech 1984–1989 redaktor časopisu Kmen, od roku 1990 spoluvydavatel detektivní revue Knokaut. V roce 1995 se stal dramaturgem situačního seriálu Nováci, vysílaného televizí Nova. V posledních letech pracoval jako redaktor týdeníku Květy. Pavel Frýbort byl ženatý a má dvě dcery. Témata a hlavní postavy jsou ve většině děl podobná. Hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé, mající sny a ideály, ale při cestě za nimi se stávají oběťmi manipulací vyšších mocí a často pak musejí bojovat i o holý život. Díla obsahují rychlé zvraty, kriminální i erotické zápletky a překvapivé pointy.

Miroslav Smotlacha

Miroslav Smotlacha byl český potravinářský chemik a popularizátor mykologie a houbaření, čestný předseda České mykologické společnosti. Narodil se v Praze-Vinohradech. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského v Praze a absolvoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze s konečným zaměřením na chemii potravinářskou a kvasnou. Pracoval jako technolog-vedoucí technického rozvoje a výzkumu na generálním ředitelství o. p. Mrazírny. Miroslav Smotlacha i jeho otec František Smotlacha jsou pohřbeni na hřbitově Olšany – konkrétně na VII. hřbitově, 23 oddělení, č. hrobu 3. Houbám se věnoval již od dětství, přestože nesplnil přání svého otce a nevystudoval přírodní vědy. Od svých čtrnácti let působil v redakci časopisu českých houbařů – Mykologickém sborníku. V roce 1956, po smrti svého otce, známého popularizátora houbaření a zakladatele vysokoškolského sportu Františka Smotlachy, byl zvolen jednatelem Československé mykologické společnosti , kde aktivně působil až do své smrti. Zabýval se praktickou mykologií, zejména technologií kulinářského a průmyslového zpracování hub a houbovými potravinářskými výrobky vůbec. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek. Výrazně přispěl k rozšíření znalostí o jedlých i jedovatých houbách, angažoval se v ochraně hub, lesů a přírody vůbec. Pracoval v redakci Mykologického sborníku, po smrti RNDr. Jiřího Hlaváčka byl jeho šéfredaktorem . Rozsáhlá je jeho práce v oboru dřevokazných hub a jiných škůdců. Laboratoř dřevokazných hub v ČMS, kterou vedl, vypracovala přes deset tisíc posudků. Smotlacha tak přispěl k záchraně a opravám mnoha českých památek. Ing. Miroslav Smotlacha byl za své celoživotní dílo v roce 2005 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně, v roce 2006 byl zvolen čestným předsedou České mykologické společnosti....

Jonathan Swift

Jonathan Swift byl anglický spisovatel, satirik, pamfletista, básník a anglikánský kněz, autor fantastického cestopisu Gulliverovy cesty. Narodil se v Dublinu anglickým rodičům. Záhy přišel o oba rodiče a o výchovu se pak staral jeho strýc. Studoval na latinské škole v Kilkenny a v letech 1682–1686 absolvoval s ne příliš dobrým prospěchem dublinskou univerzitu Trinity College. Roku 1688 odjel do Londýna a stal se tajemníkem anglického státníka, whigistického politika, diplomata a učence sira Williama Templea, na jehož doporučení se dal vysvětit na kněze. Za svého dlouhého pobytu na Templeově venkovském sídle Moor Park získal značné vzdělání a politický rozhled, poznal řadu osobností a sám začal psát. Po Templeově smrti roku 1699 působil deset let jako farář v irském Laracoru u Dublinu. Roku 1702 získal na dublinské universitě Trinity College titul doktora teologie. Často také jezdil na delší pobyty do Londýna, kde se díky svým politickým pamfletům stal známou osobností. Kolem roku 1710 se rozešel s whigy, nedokázal u nich vzbudit zájem o problémy chudé irské církve. Přešel k toryům, jejichž představitelům prokazoval neocenitelné služby svými politickými brožurami, pamflety a články v časopise The Examiner, který nějaký čas vedl. Ale ani jejich podpora mu nepomohla získat stálé místo v Anglii, ani se nestal biskupem, jak očekával. Byl jen roku 1713 jmenován děkanem katedrály sv. Patrika v Dublinu a tam od roku 1714 prožil zbytek svého života. Od roku 1701 měl poměr s Ester Johnsonovou. Seznámil se s ní jako její učitel za svého působení u sira Templea a žila s ním v Irsku až do své smrti roku 1728 . Kromě ní se Swift ještě blízce stýkal s Ester Vanhomrighovou , jež se do něj vášnivě zamilovala, když mu bylo přes čtyřicet . I Vanessa šla za ní...

Jiří Hlavenka

Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor v oblasti informačních technologií, od roku 2016 zastupitel a od roku 2020 radní Jihomoravského kraje. Po absolvování Gymnázia a Střední odborné školy Mikulov vystudoval v letech 1983 až 1988 obor tepelná a jaderná energie na Strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně . Od počátku 90. let 20. století podniká v oblasti informačních technologií. Je jedním z vlastníků brněnského vydavatelství Computer Press či prvního internetového obchodu v zemi Vltava.cz . Angažoval se také v představenstvech firem CP Online a CP Books. Od roku 2005 je členem statutárních orgánů společnosti FAYN Telecommunications , jež je virtuálním mobilním operátorem. V posledních letech je spíše investorem a publikuje články z oblasti informačních technologií . Jiří Hlavenka žije v obci Braníškov v okrese Brno-venkov. Je ženatý a má syna. Ve volném čase ho zajímá hudba a biologie, sám hraje na akustickou kytaru a na klavír. Věnuje se i sportu, má rád aktivní turistiku a jízdu na horském kole. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice nestraníka za SZ lídrem společné kandidátky SZ a Pirátů v Jihomoravském kraji a byl zvolen zastupitelem. Je předsedou Komise Rady Jihomoravského kraje pro informační otevřenost. V krajských volbách v roce 2020 obhájil post krajského zastupitele, tentokrát jako nestraník za Piráty na 2. místě jejich kandidátky. Dne 11. listopadu 2020 se navíc stal radním Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum, inovace a IT....

Jaroslav Žák

Narozen 28.11.1906 v Praze, zemřel 29.8.1960 tamtéž. Středoškolský profesor, prozaik, dramatik, literatura pro děti.

Jaroslav Němeček

Jaroslav Němeček je český ilustrátor, autor komiksu Čtyřlístek. Kromě toho má na svém kontě i jiné komiksy . Dříve také pracoval pro dětský časopis Mateřídouška. V roce 1969 společně se svou manželkou Lucií na jejich chalupě u Doks na Českolipsku vytvořil kreslený komiksový seriál, v němž hlavní roli měly postavičky kocoura Myšpulína, prasátka Bobíka, zajíčka Pindi a psí slečny Fifinky. První příběh a sešit měl název Vynálezy profesora Myšpulína. Náklad 30 000 kusů byl rozebrán, a tak pokračovali dalšími díly. Od sedmého dílu příběhy začala psát Ljuba Štíplová a náklady některých čísel byly až 220 000 kusů. Po roce 1990 příběhy psali i další spolupracovníci. V roce 2015 byl vydán 600. díl Čtyřlístku. Začátkem roku 2019 Čtyřlístek slaví 50 let. Se svými spolupracovníky a činovníky města Doksy otevřel v prosinci 2011 v podkroví městské knihovny v Doksech Muzeum Čtyřlístek. Poté byla vybudována kolem Máchova jezera naučná stezka.

Iveta Toušlová

Iveta Toušlová je česká novinářka, televizní a rozhlasová moderátorka. Autorsky spolupracuje na televizních pořadech 13. komnata, Toulavá kamera i dalších, které také moderuje. Pochází z rodiny, ve které si rodiče nerozuměli, takže vyrostla v nepříjemné atmosféře. Její rodiče se rozvedli, až když jí bylo 23. V 16 letech vážně onemocněla její matka, takže se musela starat o svou mladší sestru, které v té době byly tři roky. Kvůli tomu získala pocit, že děti jsou spíše starosti a riziko, než radosti, takže své těhotenství oddalovala. Když už dítě chtěla mít, objevily se u ní zdravotní komplikace a v 38 se rozešla s partnerem. S novým přítelem se jí nepodařilo otěhotnět a ve 45 letech dospěla k závěru, že na dítě už je pozdě. Adopci dítěte s partnerem nezvažovali, protože její rodiče jsou z početných rodin, díky čemuž si nepřipadá osamělá. Po studiích češtiny a české literatury na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity vystřídala několik povolání až nakonec začala jakožto redaktorka Jihočeských listů , později přešla do jihočeského Rádia Faktor. V České televizi působila od roku 1995 nejprve coby externí redaktorka, od roku 1996 jakožto členka Redakce zpravodajství ČT. Moderovala také pořad Dobré ráno a hlavní zpravodajskou relaci ČT Události , kdy se spolu s Bohumilem Klepetkem s diváky relace na obrazovkách rozloučila. Poté se autorsky věnovala televizním pořadům a seriálům Je spoluautorka knih cyklu Toulavá kamera, které jsou přepisem stejnojmenného televizního magazínu. Série knih začala být vydávána od roku 2005. Dalšími spoluautory jak TV magazínu, tak knižní série jsou televizní komentátor Josef Maršál a autor mnoha cestopisů Marek Podhorský. Některé svazky byly vydány v počtu 10 - 40 000 výtisků.

F. X Svoboda

Narozen 25. 10. 1860 v Mníšku pod Brdy, zemřel 25. 5. 1943 v Praze. Básník, prozaik, dramatik.

Eva Urbaníková

Eva Urbaníková je slovenská spisovatelka a zakladatelka vydavatelství EvitaPress. V 18 letech odešla z rodné Žiliny, vystudovala žurnalistiku, a poté pracovala jako moderátorka v Rock FM rádiu. Je rozvedená a má dvě děti, Lindu a Filipa. Její knihy jsou pro český knižní trh překládány do češtiny.

Ella Fitzgerald

Ella Fitzgerald , známá jako "první dáma písní", byla americká jazzová zpěvačka proslulá svým čistým tónem, dokonalou dikcí, frázováním, načasováním a improvizačními schopnostmi, zejména v oblasti scatového zpěvu. Fitzgeraldová se narodila 25. dubna 1917 v Newport News ve Virginii a proslavila se poté, co v roce 1934 vyhrála talentovou soutěž v harlemském divadle Apollo. Stala se zpěvačkou orchestru Chicka Webba a v roce 1938 si získala uznání kritiky svým hitem "A-Tisket, A-Tasket". Po Webbově smrti vedla kapelu a poté se vydala na sólovou dráhu.

Andrzej Sapkowski

Andrzej Sapkowski je polský spisovatel, který je považován za jednoho z nejlepších autorů fantasy. Je velice populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku, Německu, v Portugalsku, Francii, Švýcarsku a obrovskou popularitu si vydobyl ve Španělsku. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a navazující sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri. Tato část jeho díla byla i zfilmována a byly vytvořeny hry. Od filmu a starého seriálu se však sám Sapkowski důrazně distancoval. Andrzej Sapkowski se narodil v Lodži a jelikož má nadání na jazyky, tak po studiu vysoké školy pracoval v oblasti zahraničního obchodu. Svou první povídku publikoval v roce 1986 a již o dva roky později byl jedním z nejoblíbenějších spisovatelů fantasy v Polsku. Kromě knih píše i povídky, recenze, komentáře a fejetony, zejména pak do polských fantasy časopisů Fantastika a Magie a Meč Mezi jeho novější díla patří „sága o Reinmarovi z Bělavy“, známější pod názvem Husitská trilogie, je to historická fantasy, která se odehrává v období husitských válek, především ve Slezsku a Čechách. Pro svůj košatý jazyk s množstvím latinských citátů a mistrovskou gradaci děje bývá přirovnávána ke Křižákům Henryka Sienkiewicze. Sapkowski zde projevuje skvělou znalost historických reálií , v příběhu vystupuje mnoho historických osobností z tehdejšího Slezska, Uher a Polska. Podobně jako v jiných románech zde Sapkowski uplatňuje svou pověstnou ironii a skvělý smysl pro detail. Pozn.: Knihy byly vydány znovu jako: Tyto povídky byly vydané ve sborníku Magické střípky

Albert Camus

Albert Camus IPA byl francouzský spisovatel a publicista. Bývá uváděn jako jeden z čelných představitelů existencialismu, přestože taková označení odmítal. Stejně tak si nepřál, aby byl pokládán za filozofa, avšak pozdější filozofické myšlení výrazně ovlivnil. Pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se v Mondovi , kde po otcově smrti na Marně vyrůstal v chudinské čtvrti. V Alžíru Camus vystudoval filosofii a klasické literatury. Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru, Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí . V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu. Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem. Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Zemřel při autonehodě. Spisovatel Giovanni Catelli vytvořil na základě jednoho úryvku v deníku spisovatele Jana Zábrany teorii, že byl Camus ve skutečnosti zavražděn sovětskou tajnou službou KGB na příkaz ministra zahraničí Dmitrije Šepilova. Albert Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života. Albert Camus napsal celou řadu esejů, většina z nich je spíše filosoficky laděna, některé mají i více beletristickou podobu....

Veronika Válková

Veronika Válková je česká spisovatelka fantasy, které svá díla vydává pod pseudonymem Adam Andres. Pod vlastním jménem publikuje beletrii pro děti a učebnice dějepisu. Vystudovala latinu a historii na FFUK a pracuje jako profesorka dějepisu a latiny na víceletém Gymnáziu Na Pražačce. Všechny tyto knížky ilustroval Petr Kopl Veronika Válková publikovala řadu článků v časopise Pevnost, v současné době spolupracuje s časopisem Rodina a škola.

The Rolling Stones

The Rolling Stones je legendární britská rocková skupina založená v Londýně v roce 1962. Je to jedna z nejtrvalejších a nejvlivnějších kapel v historii rocku, známá svou rockovou hudbou založenou na blues, osobitým zvukem a charismatickým vystupováním na pódiu. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvák Mick Jagger, kytaristé Keith Richards a Brian Jones, baskytarista Bill Wyman, bubeník Charlie Watts a klávesista Ian Stewart. V průběhu let prošli Stones několika změnami v sestavě, ale Jagger a Richards zůstali jádrem kapely.

Platón

Platón byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm le...

Pavel Augusta

Pavel Augusta je český geolog, geofyzik a publicista. Vedle prací ze svého oboru napsal také populárně naučné knihy pro děti a mládež. V letech 1995 až 2005 byl členem Rady České tiskové kanceláře, mezi roky 2002 a 2004 radě také předsedal. Je autorem publikací: Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Augusta

Miloslav Nevrlý

Miloslav Nevrlý je český zoolog, publicista, spisovatel, cestovatel, turista a skaut. Narodil se v Praze, kde vystudoval reálné gymnázium a přírodovědeckou fakultu University Karlovy . Ještě před promocí získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do odchodu do důchodu v roce 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Svůj zájem věnoval zejména Jizerským horám. Profesně se zabýval nejen např. studiem tamní zvířeny netopýrů, ale i obecnou historií tohoto pohoří, o kterém napsal řadu větších i menších prací. Z nich nejznámější je Kniha o Jizerských horách, za kterou obdržel v roce 1976 výroční nakladatelskou cenu. Zatím poslední čtvrté vydání této knihy je z roku 2007 a tato kniha je považována za bibli tzv. „pomníčkářů“ – lidí, kteří bloudí po Jizerských horách a hledají velké množství pomníčků ukrytých v kopcích. Zároveň dlouhé roky vykonával dobrovolnou funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Jako terénní pracovník se stal autorem i mnoha turistických publikací a map. Jako hlavní autor se rozhodující měrou podílel na koncepci a tvorbě Turistického průvodce Jizerskými horami. Jeho bibliografie obsahuje mj. i stovky novinových článků. V novinářské anketě Osobnost Liberecka získal v roce 2003 hlasováním veřejnosti druhé místo. Je od roku 1961 ženatý, má tři děti a jedenáct vnuků. Skautem se stal po válce v roce 1946, po roce 1968 pomáhal vést v Liberci Miloši Zapletalovi 2. skautský oddíl. V letech 1970–1989 jako činovník Turistického oddílu mládeže TJ Dynamo se věnoval mládeži staršího skautského věku a vedl oddíl starších známý jako "SPERHO" což je zkratka ze slov "Společnost pro exploataci rumunských horských oblastí". Oddíl Sperho vyrážel pod jeho vedením na každoroční legendární puťáky do Rumuns...

Mike Oldfield

Mike Oldfield je uznávaný anglický hudebník a skladatel, známý především díky svému přelomovému albu "Tubular Bells" z roku 1973, které se stalo mezinárodní senzací a určujícím dílem progresivního rockového žánru. Úvodní znělka alba byla slavně použita ve filmu "Vymítač ďábla", čímž se jeho místo v populární kultuře ještě více upevnilo. Oldfieldova kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž předvedl svůj talent v různých hudebních stylech, včetně rocku, folku, vážné a elektronické hudby.

Lucy Maud Montgomery

Lucy Maud Montgomery byla kanadská spisovatelka. Narodila se 30. 11. 1874 v Cliftonu na Ostrově prince Edwarda v Kanadě. Její rodiče byli Hugh John Montgomery a Clara Woolner Macneill. Když byly Lucy Maud necelé dva roky, zemřela její maminka na tuberkulózu a její otec se rozhodl, že se přestěhuje do západní Kanady, kde se později znovu oženil. Maud zůstala na farmě u svých prarodičů na ostrově prince Edvarda v Cavendishi. Coby jediné dítě v domě starých prarodičů hledala zábavu jak ve své fantazii a představivosti, tak i v knížkách a přírodě, ale především v psaní. V devíti letech začala psát poezii a vedla si deník. Ve školním roce 1893–1894 studovala na Prince of Wales College a získala učitelskou licenci. Když potom v roce 1898 učila na škole v Lower Bedeque, zemřel náhle její dědeček. Maud se hned vrátila do Cavendishe, aby se starala o svoji babičku, která by jinak jejich dům opustila. Nechtěla tam být sama. Zůstala v domě s babičkou celých 13 let, kromě několika měsíců v letech 1901–1902, kdy pracovala jako korektorka pro The Daily Echo v Halifaxu. Během pobytu v Cavendishi spisovatelka psala a tvořila. V roce 1905 napsala Maud svoji první knihu Anna ze Zeleného domu a poslala ji do mnoha vydavatelství. Když ji ale všude odmítli, uložila svůj rukopis do krabice a zapomněla na něj. Pak ho znovu našla v roce 1907 a to už měla větší štěstí. Našel se vydavatel, který se rozhodnul pro to, aby Anna Shirleyová spatřila světlo světa v knižní podobě. Tak se o rok později, 1908, i stalo. Když v roce 1911 zemřela Maud její babička, ona se vdala za reverenda Ewena Macdonalda, se kterým byla tajně zasnoubená od roku 1906. Přestěhovali se do Leaskdale , kde se později narodily jejich tři děti – Chester , Hugh a Stuart – a Maud tu napsala většinu svých knih. Po svatbě už nikdy na Ostrově prince Edwarda ne...

Ladislav Beran

Narodil se v roce 1945 v Písku, působil v Moravské Třebové, Táboře, nyní žije a tvoří v jihočeském Písku. Koketovat se psaním začal už na učilišti v Milevsku, kam se datují jeho první pokusy se psaním do závodního časopisu Jiskra, později píše do časopisu Zítřek a Jihočeská pravda. První krimi-povídky vznikají kolem roku 1985-6. Za povídku Aukce dostává v roce 1986 Cenu ministra vnitra. V témže roce je v Jihočeském nakladatelství Růže přijat rukopis krimi povídek a rok nato vychází prvotina Aukce. Jeho jméno se již jistě zapsalo do povědomí čtenářů české detektivní literatury. V jeho knihách jsou velice příjemnou a lidskou formou popsány případy, které vyšetřuje písecká kriminální služba Pro povídky s kriminální tématikou si bere náměty zejména ze své dlouholeté kriminalistické praxe, poslední dobou se věnuje krimi příběhům písecké četnické pátračky z 30-tých let minulého století. Povídky publikoval a publikuje v celostátním a regionálním tisku, v časopisech Voják, Policista, Vlasta, Stalo se, Jedním dechem, Krimi- signál. Řadě jeho krimipovídek se v poslední době dostalo i rozhlasového dramatického zpracování Autor je od roku 1989 člen Mezinárodní organizace dobrodružné a detektivní literatury AIEP – česká sekce, člen Obce spisovatelů Praha a člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Účastní se pravidelně setkání literátů „Zeyerovo Vodňany“. Je držitel několika prestižních literárních cen.

Karel Svolinský

Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...

Karel Schulz

Karel Schulz byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest , který ho však proslavil až po jeho smrti. Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka. Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. Od roku 1922 počal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Karel Schulz řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926. V roce 1926 přerušil z finančních důvodů studia. V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930. Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina. Dcera Jiřina, provdaná Topolová byla manželkou spisovatele Josefa Topola . Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin . Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů a vedoucím redaktorem Národní politiky . Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o n...

Josef Maršál

Narodil se v r. 1966. Reportér a televizní moderátor, Ing. ekonom.

Josef Mánes

Josef Mánes byl český malíř, ilustrátor, grafik a jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Výtvarně činný otec i strýc k malířství vychovali a vyučili jeho i jeho sourozence Quida a Amálii. Je považován za mistra české malby a krajinářství v období romantismu a realismu. Duševní chorobě podlehl 9. prosince 1871. Jeho osobní život byl zaslíben ženám. Byl šťastný v období studií, konjunktury svých prací, bohémské nezávislosti a obrozeneckých ideálů. Stal se nešťastným v soužití se sourozenci v rodném domě , při nedostatku zakázek po roce 1848: člověk nepraktický a plachý byl sestrou nucen zříci se své tehdejší lásky, služky Františky Šťovíčkové. Jeho otcem byl proslulý malíř Antonín Mánes, profesor krajinomalby na Pražské malířské akademii, s nímž trojice výtvarně nadaných sourozenců Josefa, Quida a Amálie, podnikala studijní cesty do přírody, například na Říp nebo do Podkrkonoší. Jeho strýc Václav Mánes na téže škole učil figurální malbu, a také dvakrát zaujal místo prozatímního ředitele. Josef od svých patnácti let studoval na pražské umělecké Akademii u profesora Františka Tkadlíka. V roce 1844, nespokojen s akademickým charakterem výuky podle sádrových modelů odešel studovat na akademii do Mnichova, kde pobýval tři roky bez jakéhokoliv hmotného zajištění z domova. Později podnikl i několik studijních cest, mj. do Drážďan, Polska, či Slezska. Jeho osobní život se poněkud zkomplikoval v době, kdy už žil opět v Praze. Tehdy ve svých dvaceti sedmi letech, navázal intimní vztah s Františkou Šťovíčkovou, která byla u Mánesů zaměstnána jako služka. V roce 1850 Františka otěhotněla, ale pod silným nátlakem rodiny se Františky musel vzdát. V té době už vedla domácnost u Mánesů Josefova sestra Amálie, která oba své bratry existenčně zajišťovala. Ta také těhotnou Františku propustila ze svých služeb. Dceru Josefinu, která se v roce 1850 narodila, poté vychová...

Jean Plaidy

Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.

Jack Kerouac

Jack Kerouac IPA, vlastním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac, byl americký spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů beat generation. Proslavil se především svými autobiografickými romány, zejména pak dílem Na cestě. Předci Jacka Kerouaca pocházeli z Francie. Jeho děd, tesař Jean-Baptiste Kirouack, se společně se svou ženou Clémentine Bernierovou přestěhovali z Francie do Nashui, města v americkém státu New Hampshire. Stalo se to v roce 1889 krátce poté, co se jim narodil syn Léon, budoucí Kerouacův otec. Léon se stal reportérem a obchodníkem a roku 1915 si vzal Gabrielle Lévesqueovou, budoucí Kerouacovu matku. Rok po svatbě se jim narodilo první dítě, syn Francis Gerard; roku 1918 pak dcera Caroline. Jako třetí a poslední dítě Gabrielle Kerouacové přišel na svět Jean-Louis. Doma mu říkali „Ti Jean“, čili „Malý Jan“. Teprve později, když se Jean-Luis začal stýkat s nefrancouzskými obyvateli, se z něj stal „Jack“. Když byly Jackovi čtyři roky, zemřel mu ve věku devíti let na revmatickou horečku jeho starší bratr Gerard. Kerouaca tato událost hluboce poznamenala, prohloubila jeho závislost na matce a promítla se i do jeho tvorby. Doma rodina Kerouacových mluvila jedním z francouzských dialektů, proto je Kerouacův mateřský jazyk francouzský. Angličtinu se začal učit až v šesti letech a docela s ní bojoval. Otec Jacka Leo Kerouac byl v Lowellu známou postavou. Vznětlivý, avšak šlechetný, mírně výstřední muž s náklonností k barům a dostihovým závodům si zakládal na své nezávislosti. Vlastnil malou tiskárnu, díky níž mohl zaplatit prostorný starý dům. V roce 1936 se vylila řeka Merrimack z břehů a zatopila otcovy dílny. Ten byl nucen prodat dům a hledat si práci jako tiskař, kdekoli to bylo možné. S úpadkem otcovy role živitele domu a hlavy rodiny sílil matčin vliv. U otce se objevily zdravotní problémy, z části způsobené pitím alkoholu. Nenosil ...

Iva Hercíková

Iva Hercíková, rozená Iva Vodňanská , byla česká spisovatelka, autorka několika desítek románů a novel a několika scénářů. Narodila se v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Liberci roku 1954 vystudovala dramaturgii a divadelní vědu na pražské DAMU . Jejím druhým manželem, od roku 1961 byl Jiří Robert Pick. Od roku 1964 pracovala v agentuře Dilia, pak zůstávala ve Zbraslavi jako spisovatelka. V roce 1986 emigrovala s třetím manželem nejprve do Německa a roku 1987 pokračovali do USA. Nejprve se usadili na Floridě a poté na deset let na Manhattanu v New Yorku. Českého občanství se však Hercíková nikdy nevzdala. Po převratu roku 1989 žila několik měsíců v Praze, ale definitivně se do Česka vrátila až v roce 2000. Žila střídavě v Praze a v Harrachově. Policie potvrdila, že Iva Hercíková spáchala 27. ledna 2007 v Praze sebevraždu oběšením. Důvodem byla její vážná nemoc. Je autorkou řady scénářů pro televizi, film i divadlo. Některé z jejích prací patří do literárního žánru science fiction.

Eva Kantůrková

Eva Kantůrková je česká prozaička a scenáristka. V 80. letech byla signatářkou a mluvčí Charty 77. Pochází z literárně založené rodiny – otec Jiří Síla byl komunistický novinář a matka Bohumila spisovatelka. Má dva syny z prvního manželství s Janem Šternem Ivana Šterna a Jana Šterna . Po ukončení studia filosofie a historie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v roce 1956 pracovala do roku 1958 pro Svaz mládeže a do roku 1967 v Čs. ústředí knižní kultury; poté se věnovala literatuře. Byla členkou KSČ a angažovala se během pražského jara; v roce 1970 ze strany vystoupila, ocitla se na seznamu zakázaných autorů a publikovala jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích. Podepsala Chartu 77, jíž byla od 6. ledna 1985 do 7. ledna 1986 mluvčí, a i jinak se společně s druhým manželem Jiřím Kantůrkem angažovala v disentu. Od 6. května 1981 do 22. března 1982 byla vězněna za podvracení republiky. Aktivně se podílela na vzniku Občanského fóra, v letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady a členkou jejího předsednictva. V letech 1994 až 1996 byla předsedkyní Obce spisovatelů. V rozmezí let 1998 až 2000 ředitelovala odboru literatury a knihoven ministerstva kultury. Od 15. května 2003 byla členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Počínaje rokem 2006 byla prezidentkou nově založené Akademie literatury české.

Edvard Valenta

Edvard Valenta byl český prozaik, básník a publicista. Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů. V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka. Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík , v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. Kovařík , politik a předválečný ministr. Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech. Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939. V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. Ke konci války, když již žil v jiném d...

Doris Dusilová

Učebnice němčiny.

Colleen Hoover

Colleen žije v Texasu se svým manželem a třemi chlapci. Je autorkou pěti románů New York Times bestseller. Její první série byla vydána v roce 2012 a zahrnuje SLAMMED, POINT OF RETREAT a román THIS GIRL. Její druhá série Beznaděj a román LOSING HOPE, publikována v roce 2013, patří k # 1 New York Times bestseller. Vydala novelu, FINDING CINDERELLA, jako poděkování svým čtenářům za jejich pokračující podporu. Novela je románem k její sérii Beznaděj , vyprávějící příběh Daniela a Six, ale lze číst také samostatně. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem je novela FINDING CINDERELLA nyní na www.amazon.com ke stažení do elektronické čtečky ZDARMA.

Bohuslav Havránek

Bohuslav Havránek byl český filolog, slavista, bohemista, balkanolog, paleoslovenista, rusista, lexikograf, literární historik, dialektolog, textolog, editor staročeských literárních památek a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině středoškolského profesora Václava Havránka a jeho manželky Anny, rozené Wittichové . Byl prostřední ze tří dětí. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a latinu , souběžně slovanskou, klasickou, baltskou a staroindickou filologii. Doktorát získal v roce 1917 , po skončení války strávil jeden semestr na Bělehradské univerzitě. V letech 1917–1929 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Praze , zároveň pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka českého při ČAVU. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku, v dalších letech byl spolutvůrcem jeho jazykovědné teorie i metodologie. Na FF UK se habilitoval v roce 1928 pro obor srovnávací slovanské jazykovědy prací Genera verbi ve slovanských jazycích, od 1928 docent, mimořádný a od roku 1934 řádný profesor téhož oboru na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V roce 1945 byl povolán na FF UK v Praze, kde jako řádný profesor zpočátku vykonával funkci náměstka ředitele semináře a prosemináře pro slovanskou filologii, od roku 1950 vedl katedru českého jazyka, obecného jazykozpytu a fonetiky, ve čtyřech funkčních obdobích byl jejím děkanem a v letech 1953–1961 také rektorem pražské Vysoké školy ruského jazyka. Stál u zrodu Ústavu pro jazyk český, v období 1946–1964 byl jeho ředitelem, následně téměř až do konce života předním vědeckým pracovníkem. Ve funkci místopředsedy vládní komise v roc...

Zdenka Blechová

Zdenka Blechová je úspěšnou autorkou mnoha knih, vykládacích karet a meditačních CD. Narodila se a žije v Plzni. Úspěšně podniká, je majitelkou čajovny kavárny RELAX a Antických lázní v Plzni, či nakladatelství Zděnka Blechová, ve kterém vydává své knihy, karty a CD. Od roku 2003 vydává časopis Mysteria tajemna a pořádá přednášky a semináře v rámci celé České republiky i na Slovensku. Zabývá se poradenskou činností v oblasti mezilidských vztahů, nemoci, zaměstnání a v dalších otázkách života pomocí channelingu , tarotu, numerologie a psychologie. Lidem radí do celého světa prostřednictvím Skypu. Z channelingových sdělení čerpá odpovědi na otázky a pomáhá lidem v obtížných životních situací, mimo jiné je vkládá i do svých knih. Ve svých knihách se blíže zabývá partnerskými vztahy, vztahy rodičů a dětí, otázkami zdraví i otázkami smrti.

Zdeněk Šmíd

Zdeněk Šmíd byl český spisovatel, známý zejména svými humoristickými knihami. Vystudoval gymnázium v Domažlicích , ruštinu na pedagogické škole v Plzni a dějepis a český jazyk na Univerzitě Karlově v Praze . Pracoval jako učitel a středoškolský profesor, v letech 1985–86 jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni, poté se stal spisovatelem z povolání. Dlouhou dobu žil v Karlových Varech, před úmrtím žil v Praze. Začátkem sedmdesátých let byl členem hudební skupiny Bochovští Plavci, se kterou se s úspěchem účastnili i sokolovské Porty. Na jejich vystoupeních byly čteny příběhy z lodního deníku, kde byla použita křestní jména členů kapely. Jeho nejznámějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii, epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků. Pokračování Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách, v němž se tíž hrdinové věnují horské turistice na Slovensku, bylo přijato stejně vřele. Na konci 90. let se Šmíd i zestárlí hrdinové doprovázení novou generací svých dětí pokusili znovu vstoupit do téže řeky v knize Proč bychom se netěšili, aneb jak se držet nad vodou. Osudy hrdinů provází i šest dalších pokračování — beletrizovaných cestopisů ze Skandinávie, severní Afriky, střední Ameriky, Německa, Aljašky a Bornea. Napsal rovněž – zejména po roce 1989 – řadu románů inspirovaných česko-německými vztahy v českém pohraničí před a po druhé světové válce ; román Cejch byl příznivě hodnocen literární kritikou a v roce 2002 v ústeckém Činoherním studiu zdramatizován jako Les divokých sviní, o jedenáct let později pak také v Západočeském divadle v Chebu pod původním názvem Cejch. Zemřel na infarkt myokardu při tzv. šnorchlování na Seychelách....

Zdeněk Durek

MUDr. Zdeněk Durek je lékař, antropolog, filolog, básník a cestovatel. Narodil se v Havlíčkově Brodě v srpnu 1939. Absolvoval fakultu všeobecného lékařství v Praze a spolu s medicínou se věnoval studiu hindštiny, perštiny a urdštiny na Ústavu orientálních jazyků. Později svůj zájem přenesl na další jazykové oblasti, do austronéské zejména. Po studiích pracoval v nemocnici na Vinohradech, na interní klinice prof. Syllaby. V létě 1966 emigroval do Itálie, kde krátkodobě přijal nabídku firmy Rizzoli v Milánu jako obchodní zástupce. V následujícím roce odešel do Spojených států. Žil zpočátku v Kalifornii, za čas si otevřel lékařskou praxi a usadil se trvale v Chicagu. Dnes tam žije se ženou a třemi dětmi. Jako lékař a specialista na tropické choroby se účastnil vědeckých výprav do různých částí světa. Přechodně pobýval v mnoha zemích, do kterých ho vedl soukromý zájem o jazyk a kulturu. Na Papui-Nové Guinei téměř zemřel na zápal mozkových blan. Odtamtud pochází jeho první anglicky psaná sbírka básní Dark Rainbows . Z četných cest sestavil pod názvem Jsi krásnější než krásná knížku překladů z tvorby anonymních básníků Oceánie a Orientu. Vyšla v r. 1993 u nás jako jeho debut. V současné době Zdeněk Durek pracuje na slovnících a učebnicích fidžijštiny, havajštiny a tahitštiny. Cesty a proměny napsal v zahraničí zanedlouho po emigraci. Zároveň s nimi vycházejí v Čechách dvě další knihy jeho poezie: Těžké hodiny a Čekání na čas. Ve Spojených státech vyjdou do konce roku dvě sbírky psané anglicky: Vertical Stages a Unsure Loves a jedna španělsky: La Jaula de Amor . Dr. Zdeněk Durek je členem Rotaryklubu a řady amerických a mezinárodních lékařských společností. Zastával funkci prezidenta Mezinárodního klubu lékařů a v roce 1980 byl zvolen doživotním členem Světového lékařského sdružení....

William Scott

Německý autor dobrodružných románů.

Vlastimil Styblík

Styblík, Vlastimil , český jazykovědec, pedagog, učitel českého jazyka, dlouholetý redaktor časopisu ČJL; metodik a autor řady učebnic, cvičebnic a metodických příruček pro základní školy, účastník řady kolektivních děl; kmenový autor SPN, od r.1954 výzkumný pracovník, později vedoucí oddělení českého jazyka Výzkumného ústavu pedagogického. Bibl.: Přehledná mluvnice češtiny pro ZŠ . Fortuna, Praha 1992; Komplexní jazykové rozbory . SPN, Praha 1992; Přijímací zkoušky na střední školy-český jazyk a literatura . SPN, Praha 2002.

Thor Heyerdahl

Thor Heyerdahl byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější představitele experimentální archeologie a antropologie. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů. Thor Heyerdahl se narodil 6. října 1914 v norském Larviku. Vystudoval zoologii na univerzitě v Oslu a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů. Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal část Tichého oceánu, čili vzdálenost z Jižní Ameriky do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 7 960 km. Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem. Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur. V roce 1955 uskutečnil výzkum na Galapágách. Ten potvrdil, že do země z předkolumbovské Ameriky připlulo několik lodí, ale trvalé osidlování možné nebylo kvůli nedostatku pitné vody. V letech 1955–1956 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově. Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris. V roce 1986 pozval českého experimentálního archeologa Pavla Pavla na Velikonoční ostrov, čímž mu umožnil realizovat experiment pohybu „chůze“ s původní kamennou sochou moai. Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života. Thor Heyerdahl zemřel na rakovinu 18. dubna 200...

Robert Ludlum

Robert Ludlum byl americký spisovatel špionážních románů. Publikoval také pod pseudonymy Jonathan Ryder a Michael Shepherd. Absolvoval Wesleyan University v Middletownu, téměř dvacet let pracoval v zábavním průmyslu jako herec, producent a také jako „hlas“ v mnoha televizních reklamách. Koncem šedesátých let se přeorientoval na literaturu. Už jeho prvotina Dědictví Scarlattů byla velmi úspěšná a totéž lze říci i o jeho dalších románech. Se svou ženou Mary žil na Floridě. Robert Ludlum napsal 39 románů, které byly přeloženy do 32 jazyků a vydány ve 40 zemích. Bylo vytisknuto více než 290 milionů kopií jeho knih. Některé z jeho novel byly zfilmovány. Zápletky v jeho dílech bývají komplikované, napětí vystupňované až do závěrečného překvapivého rozuzlení. Jeho hrdiny jsou obyčejní Američani, kteří jsou proti své vůli vtaženi do vysoké hry rozvědek, tajných organizací a zločineckých skupin. Jediné, na co se mohou spolehnout, je jejich vlastní odvaha, statečnost a smysl pro pravdu a spravedlnost. Jeho dílo bylo inspirováno konspirativními teoriemi z historie a současnosti. Kniha Mataresův kruh čerpala z neověřených informací o tzv. Trilaterální komise a byla vydána pouze několik let po objevení této organizace. Psal dokonce tak realisticky, že na něj svého času CIA nasadila agenta. Překlady názvů jsou podle toho jak byly knihy u nás uvedeny na knižním trhu

Robert A Heinlein

Robert Anson Heinlein byl jeden z nejvlivnějších a nejkontroverznějších spisovatelů science fiction. Společně s A. C. Clarkem a Isaacem Asimovem byli v americké literatuře známi jako „Velká trojka science fiction“ . Po studiích působil pět let u námořnictva, ale pro onemocnění tuberkulózou musel odejít. Krátce podnikal, jako letecký inženýr působil za 2. světové války v Experimentální letecké stanici válečného námořnictva. Po válce se Robert Anson Heinlein věnoval literární činnosti, publikoval v prestižním magazínu Astounding, v American Legion Magazine, The Saturday Evening Post a dalších. Využíval svých znalostí ze studia matematiky a fyziky a s bohatou invencí a vypravěčským darem začal psát povídky a romány pro dospělé i mládež, v nichž se zamýšlí nad rozvojem civilizace a budoucností lidstva. Jako první získal titul Velmistra žánru.

Olga Krumlovská

PhDr. Olga Krumlovská je česká spisovatelka a astroložka. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze.

Masashi Kishimoto

Masaši Kišimoto je japonský mangaka, který se proslavil především mangou Naruto, podle níž vzniklo úspěšné anime se stejným názvem. Masaši se narodil v japonské prefektuře Okajama jako starší z dvojčat. Miloval anime a mangu už od dětství. Jeho prvním objevem bylo anime Doraemon, dále si pak oblíbil tehdejší fenomény jako Mobile Suit Gundam atd. Když začal chodit na základní školu, chytilo ho anime Dr. Slump od Akiry Torijamy. Chtěl si o něm zjistit pár dalších informací a zjistil, že Torijama vymyslel kromě Dr. Slumpa ještě jedno dílo, jímž byl Dragon Ball. Masaši byl okamžitě pohlcen Dragon Ballem a jeho sešity se začaly plnit kresbami z toho seriálu. Akira Torijama se stal jeho vzorem. První manga, kterou Kišimoto kdy vytvořil, se jmenovala Hiatari-kun a pojednávala o chlapci, který je stínovým nindžou. Když si jednou Kišimoto po škole listoval Jumpem, uviděl veliký nápis, na kterém stálo, že se může zúčastnit soutěže Hop Step Award, do níž může zaslat svou vlastní nakreslenou mangu, a když se jim bude líbit, zveřejní ji v samotném časopise. Kišimoto se rozhodl soutěže zúčastnit a dal se hned do kreslení. Problém byl ten, že ač se snažil sebevíc, nemohl najít svůj vlastní, osobitý styl, jímž by mangu nakreslil. Dařilo se mu jen kopírovat ostatní. Po nějaké době snažení nakreslil Kišimoto přibližně třicetistránkovou mangu a ukázal ji bratrovi. Ten mu řekl, že je to o ničem, a tak šel za otcem. Ten mu řekl to stejné. Kišimoto se ale jen tak nechtěl vzdát. A tak to zkoušel znovu a znovu. Finální verzi s názvem Karakuri poslal do vydavatelství Šúeiša, která byla organizátorem soutěže. A skutečně, Kišimotovo snažení se zúročilo; vyhrál soutěž Hop Step Award, a díky této výhře v něm znovu zavládlo nadšení k tvoření mangy. Kišimoto nikdy nepřestal žít ve svém snu, a tak v roce 1999 poslal do Šónen Jumpu první verzi jedné z nejpopulárnějších mang světa: Naruto. Jeho sen – stát se slavným mangakou – se mu nakonec sp...

Markéta Zinnerová

Markéta Zinnerová, provdaná Markéta Jílková je česká prozaička, scenáristka, autorka literatury pro děti a mládež. Po maturitě na JSŠ v Liberci a nástavbovém studiu osvěty v Praze, pracovala v osvětových zařízeních v Liberci a Sokolově. V letech 1962–1964 byla zaměstnána jako průvodčí ČSD. Na konci šedesátých let pracovala v časopisech Mladý svět, Květy. V letech 1971–1976 byla dramaturgyní literárně – dramatického vysílání pro děti a mládež v Československé televizi. Od roku 1976 je spisovatelkou z povolání. V 80. letech pracovala v Československém rozhlase, v letech 1991–1992 působila jako metodička v domově dětí. V letech 1981–1985 vystudovala dálkově dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Ve svých dílech prokazuje důkladnou znalost lidské psychiky, zvláště jemné citové vazby mezi dětmi a dospělými. Autorka se podílela též na doprovodných textech k vystřihovánkám a omalovánkám. Její díla byla často podkladem pro filmové zpracování. a další

Karel Zich

Karel Zich byl český zpěvák a kytarista, známý svým přínosem pro domácí popovou scénu. Narodil se 10. června 1949 v Praze, svou hudební kariéru zahájil koncem 60. let a popularitu získal v 70. a 80. letech. Zich byl uznáván pro svůj výrazný hlas a schopnost coververzí písní různých světových interpretů, které do českého kontextu vnášel s vlastním jedinečným nádechem. Byl také známý svými původními písněmi, které rezonovaly u českého publika. Během své kariéry vydal Karel Zich řadu alb a singlů a stal se známou postavou české populární hudby. Jeho vystoupení se vyznačovala energickou přítomností na pódiu a angažovaností v kontaktu s publikem. Karel Zich zemřel 13. července 2004, ale zanechal po sobě hudební odkaz, který je nadále oslavován fanoušky v České republice i mimo ni.