Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 181 - 240 z celkem 3252 záznamů

Peter Weiss
Peter Ulrich Weiss se narodil 8. listopadu 1916 ve vesnici Nowawes u Berlína. Po nástupu fašismu v Německu se rodina dostala do nebezpečí, Peter byl po otci poloviční žid, proto emigrovali v roce 1934 do Velké Británie, do Chislehurstu poblíž Londýna. V londýnské emigraci navštěvoval Polytechnic School of Photography. V letech 1936-1939 studoval výtvarné umění na Pražské akademii, od roku 1918 měl po svých předcích i československé občanství. Po obsazení českých Sudet Němci se jeho rodina v roce 1938 odstěhovala do Švédska a rok nato je následoval i Peter, který se v roce 1946 stává švédským občanem. V roce 1943 oženil se švédskou malířkou Helgou Henschen. V průběhu budoucího života se žení ještě dvakrát, v roce 1949 si bere za manželku Carlotu Dethorey a v roce 1964 se jeho životní partnerkou stává Gunilla Palmstierna. Jeho první uvedená divadelní hra, Der Turm, měla premiéru v roce 1950. Padesátá léta byla ve znamení jeho velké aktivity. Mimo psaní divadelních her, vyučoval výtvarné umění, ilustroval švédské vydání knihy Pohádky tisíce a jedné noci. Od roku 1952 byl i členem Experimentálního filmového studia, v němž natočil nejprve pět několikaminutových snímků Studie I-V . Po několika dalších krátkých filmech vyvrcholila, v roce 1959, jeho tvorba natočením experimentálního snímku Hägringen a málo známého Flamboyant Sex , k prvnímu z nich si složil i hudbu. O filmu napsal i knihu Avantgarde Film . Od počátku roku 1960 se věnoval i psaní prózy, většinou románům, např. Abschied von den Eltern nebo Fluchtpunkt . Světovou pozornost si ovšem získal divadelní hrou Die Verfolgung und Ermordung Jean Paul Marrats dargestellt durch die Schauspielgruppe zu Charenton unter Anleitung des Herrn de Sade (Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Maratta provedené divadelním souborem blázince v Charentonu ...
Více od autora
Olga Walló
Olga Walló je česká dabingová režisérka, psycholožka, překladatelka a spisovatelka, dcera dabingového režiséra K. M. Walló. Jako dabingová režisérka pracovala zhruba na stovce celovečerních filmů. V současné době se věnuje své původní profesi psychoterapeutky, dále také pracuje jakožto překladatelka, věnuje se i své vlastní literární tvorbě.
Více od autora
Martha Wells
Americká spisovatelka, vzděláním antropoložka, autorka sci-fi a fantasy románů, povídek a esejů.
Více od autora
Marcia Willett
Marcia Willettová začala psát v roce 1982, kdy se svým druhým manželem strávila rok na plachetnici. Dodnes vydala 13 románů a už její první díla si svým kultivovaným stylem a hlubokým porozuměním pro lidské slabosti získala srdce britských i zahraničních čtenářů.
Více od autora
Kurt Weill
Kurt Weill byl německý hudební skladatel známý svou divadelní tvorbou a spoluprací s dramatikem Bertoltem Brechtem. Weill se narodil 2. března 1900 v německém Dessau a již od útlého věku projevoval hudební talent. Studoval skladbu u Ferruccia Busoniho a vyvinul styl, který kombinoval klasickou hudbu s jazzem a dalšími populárními formami. Ve spolupráci s Brechtem vytvořil jedno ze svých nejslavnějších děl "Die Dreigroschenoper" , které mělo premiéru v roce 1928 a obsahovalo dnes již klasickou píseň "Mack the Knife".
Více od autora
Karel Weis
Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista. Narodil se v Praze v rodině kováře. Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista . V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu . Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé . V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie . V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou , se kterou měl pak čtyři syny . Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži. Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách. Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor . Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll. Opery a operety Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928. Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač. Do Národní politiky přispíval svými fejetony. Pamětní síň má, jako sběratel jihočeských písní, v Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po ...
Více od autora
John Wain
John Barrington Wain byl anglický prozaik a básník, představitel generace Rozhněvaných mladých mužů. Studoval na St. John's College v Oxfordu, kde v roce 1946 promoval. Poté se živil jako novinář - literární kritik, kromě novin přispíval ještě do rozhlasu. V roce 1983 obdržel Řád britského impéria.
Více od autora
Jerzy Wittlin
- polský spisovatel a satirik, ředitel nakladatelství Iskry, uměleckých a filmových nakladatelství.
Více od autora
Jan Wanner
Jan Wanner je historik, specialista na moderní dějiny a dějiny mezinárodních vztahů. Ve své práci se zaměřuje především na oblast SSSR a na problematiku Středního východu. Po ukončení studia nastoupil na Katedru obecných dějin FF UK, kde působil řadu let jako odborný asistent. Později se jeho hlavním působištěm stal Orientální ústav ČSAV, naposledy pak Historický ústav AV ČR. Zároveň externě spolupracoval s FSV UK, FMV VŠE a dalšími akademickými pracovišti doma i v zahraničí. Jeho práce má příznivý mezinárodní ohlas, vysoce ceněna je například syntéza Spojené státy a evropská válka 1939–1945. Dnes je v penzi.
Více od autora
Hartmut Wilke
Německý mořský biolog, hydrobiolog, ichtyolog, ředitel zoologické zahrady ve Frankfurtu. Práce z oboru.
Více od autora
G. Willow Wilson
Gwendolyn Willow Wilsonová je americká spisovatelka a oceňovaná komiksová scenáristka . Za studií v Bostonu konvertovala k islámu, později žila v Egyptě a své zkušenosti popsala v autobiografii The Butterfly Mosque . Pobývá střídavě v Káhiře a Seattlu.
Více od autora
Connie Willis
Connie Willis, celým jménem Constance Elaine Trimmer Willis . Dříve učitelka, nyní spisovatelka. První povídku publikovala v roce 1971, ale teprve v 80. letech získala věhlas všestranné a kvalitní autorky povídek, publikovaných zejména v časopisu Isaac Asimov\'s SF Magazine. Povídka s tematikou cest v čase Fire Watch získala Huga a Nebulu, postkatastrofická povídka A Letter from the Clearys obdržela Nebulu, znovu obě ceny získala povídka The Last of the Winnebagos , humorná povídka parodující atmosféru vědeckých konferencí At the Rialto byla oceněna Nebulou a povídka Even the Queen Hugem. Dosud vyšly dvě sbírky povídek – Fire Watch a Impossible Things . Č. vyšly povídky v antologiích To nejlepší ze science fiction. První reprezentativní ročenka a Alien sex . Společně s Cynthií Feliceovou napsala dva nepříliš výrazné SF romány Water Witch a Light Raid . Mimořádný kritický ohlas zaznamenal její první samostatný román Lincoln’s Dreams s motivem psychického spojení s minulostí, konkrétně s dobou války Severu proti Jihu. Posun v čase do minulosti, tentokrát do morem stiženého středověku, je tématem rovněž úspěšného a Hugem oceněného románu Doomsday Book . W. je talentovaná spisovatelka, schopná napsat lehkou humoresku stejně jako procítěné drama; v současné době je zřejmě nejpopulárnější ženskou SF autorkou střední generace. In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction
Více od autora
Carl Friedrich von Weizsäcker
Carl Friedrich von Weizsäcker byl německý fyzik, filosof a veřejný činitel. Narodil se v rodině diplomata a se svými rodiči pobýval na různých místech: ve Stuttgartu, v Baselu a od roku 1925 v Kodani, kde se seznámil s W. Heisenbergem, který ho získal pro studium fyziky. V letech 1929 až 1933 studoval fyziku, astronomii a matematiku v Berlíně, v Lipsku a v Göttingenu; mezi jeho učiteli byl i Heisenberg a Niels Bohr. Roku 1937 se oženil se švýcarskou historičkou G. Wille a měl s ní čtyři děti. V roce 1989 získal Templetonovu cenu. Po habilitaci v roce 1936 pracoval Weizsäcker ve fyzikálním ústavu v Berlíně a zabýval se hlavně vazební energií atomového jádra a nukleárními procesy, jež probíhají v nitru hvězd. Už před začátkem 2. světové války věděl o možnosti atomové či „uranové“ bomby a spolu s Heisenbergem a s objevitelem štěpení jádra Otto Hahnem o tom diskutovali. Weizsäcker vytvořil teorii plutoniové bomby, dal to na vědomí Ministerstvu války a v roce 1942 podal patentovou přihlášku. Roku 1941 navštívil spolu s Heisenbergem N. Bohra v tehdy obsazené Kodani. Heisenberg později řekl, že smyslem bylo uzavřít dohodu o tom, že se bomba vyvíjet nebude, Bohr však rozhovor pochopil jako nabídku ke spolupráci na německém projektu a za dobrodružných okolností uprchl do Británie a do USA. Jeho svědectví přispělo k tomu, že vědci v USA naopak vývoj bomby navrhli a uskutečnili. Německé velení však usoudilo, že se musí soustředit jen na projekty, které slibovaly rychlé nasazení a projekt bomby nepodpořilo. Další výzkum pak probíhal v malém měřítku a bez naděje na realizaci, nicméně pokračoval až do roku 1945. Od roku 1946 vedl Weizsäcker Planckův ústav pro fyziku v Göttingenu, věnoval se však především – jako jiní účastníci vývoje atomové bomby – otázkám odpovědnosti vědců a vědecké etiky. Veřejně vystupoval proti vyzbrojení Německa atomovými zbraněmi a zabýval se otázkami světového mír...
Více od autora
Bill Watterson
Narodil se roku 1958 ve Washingtonu. Jeho zálibou bylo již od dětství kreslení komiksů a během svých školních let přispíval komiksovými stripy například do školních novin . V této době objevil komiksové stripy jako například Pogo nebo Krazy Kat, které ještě víc ovlivnily jeho touhu stát se karikaturistou. Proslavil se svými komiksovými díly, jejichž hlavní protagonisté Calvin a Hobbes se stali legendami. Knihy o nevyzpytatelném šestiletém Calvinovi a jeho nejlepším kamarádovi Hobbesovi, plyšákovi, který ožívá pouze v Calvinově až příliš velké fantazii, vycházely od roku 1985 do roku 1995, kdy Watterson oznámil, že již dosáhl vrcholu a jeho nejslavnější dílo je uzavřenou kapitolou.
Více od autora
Adam Williams
Adam Williams, syn hongkongského tchaj-pana , se narodil a vyrůstal v Asii, i když vzdělání se mu dostalo ve Velké Británii. Jeho předkové žijí v Číně již od osmdesátých let devatenáctého století a Adam tedy navázal na dlouhou rodinou tradici a začal pracovat pro významnou obchodní společnost Jardine Matheson, v níž se nakonec vypracoval až na místo výkonného ředitele pro Čínu. Tuto funkci pak získal i ve společnosti Jardine Fleming. Podnikl expedici na velbloudech do srdce pouště Taklamakan, kde se pokoušel najít ztracená města Hedvábné stezky. Když tuto výpravu úspěšně přežil, přihlásil se do závodu „Rhino Charge“. Je rovněž nositelem Řádu Britského impéria
Více od autora
Wallace Delois Wattles
Autor techniky kreativní vizualizace, publikace o osobním rozvoji a budování úspěchu.
Více od autora
Theodore Wilden
Jeho otec byl Čech, působící v Řecku jako velvyslanec. Jeho matka byla Řekyně aristokratického původu. Vladimír Visek měl uredne provedenou změnu jména na Theodore Wilden a podařilo se mu změnit národnost a státni občanství po své matce. V Praze žil na povolení k trvalému pobytu, a proto jako cizinec mohl cestovat do zahraničí. V roce 1971 byl vyhoštěn jako „persona non grata“ , protože si někdo uvědomil, že jeho knihy nejsou v souladu s politickým smýšlením. Pokud se jeví jako mystifikátor, tak určitě ne proto, že by měl ve skutečnosti něco společného se špionáží. Podobnost je čistě náhodná s tématikou, o které psal. Sám o sobě rozšířil svého času všeobecně přejímanou fámu, že je česky píšící Řek, který se narodil v Praze jako syn řeckého diplomata a jako dítě tam prožil i 2. světovou válku. V dospělosti pak prý žil střídavě v Praze a v Athénách . Podle více či méně věrohodných svědectví je ale ve skutečnosti Čech, vlastním jménem Vladimír Víšek, mimořádně inteligentní a jazykově výjimečně vybavený člověk. Jeho první knihy ho zpopularizovaly v kruzích pražské bohémy 60. let. Docházel např. na proslulé divoké večírky do domu Jiřího Muchy. V letech 1962-1971 vydal česky celkem pět vynikajících románů ze světa špionáže a organizovaného zločinu. Podle různých náznaků mohl být napojen na tajné služby, ale není vyloučeno, že je to jenom další z jeho mystifikací. Nicméně opakovaně vyjížděl do zahraničí v době, kdy to u nás zdaleka nebylo běžné. Vrcholem jeho díla je román Umřít někde jinde , jenž bůhvíjak unikl bdělému oku strážců ideové čistoty na počátku normalizace. V ich-formě sugestivně líčí nejen strhující špionážní zápletku ze studené války , ale i frustrace a deziluze člověka, který nahlédl do skutečných mechanismů světa. Román už podruhé nesměl vyjít a v Praze se půjčoval za 100 Kč . ...
Více od autora
Susan Wilson
Prožila podobně jako hrdinka jejího románu nejhezčí okamžiky dětství na ostrově. V jejím případě to byl Martha´s Vineyard na východním pobřeží USA a okouzlil jí natolik, že se sem později s manželem a dvěma dětmi přestěhovala natrvalo.
Více od autora
Šárka Waisová
Narozena 1978. Doc., PhDr., Ph.D., politoložka, vysokoškolská pedagožka, specializace na problematiku mezinárodních vztahů.
Více od autora
Roger Williams
Roger Williams byl novoanglický protestantský duchovní a zakladatel kolonie Rhode Island. Byl jedním z prvních propagátorů náboženské svobody, oddělení církve od státu a obhájce územních nároků amerických indiánů. Roger Williams se narodil v Londýně v prosinci 1603, vystudoval Pembroke College v Cambridgi a stal se puritánským kaplanem. Začátkem roku 1631 připlul se svou ženou do Bostonu, hlavního města kolonie Massachusetts, aby zde hledal náboženskou svobodu. Brzy po svém příjezdu začal působit potíže vládnoucí kongregační církvi. Vládnoucí puritáni zde nebyli ochotni poskytnout náboženskou svobodu nikomu a přijali zásadu, že při volbách do samosprávy mají hlasovací právo jen členové puritánské církve. Světské úřady s ní spojené měly právo trestat kacíře, protože „trestání kacířů církvi neuškodilo“. To vedlo k formalismu a pokrytectví. Williams prosazoval důsledné oddělení světských a duchovních úřadů, kritizoval massachusettské puritány za nedostatečné zpřetrhání pout s anglikánskou církví a prosazoval svobodu svědomí a vyznání u každého jednotlivce. Tyto názory hlásal veřejně a brzy se dostal do sporu s představiteli kolonie. Williams cestoval i mezi místní indiány kmenů Narragansett a Wampanoag, studoval jejich kulturu, sestavil slovník a jakéhosi průvodce indiánskou zemí. Posléze začal obhajovat jejich územní práva. Kritizoval královský patent, z něhož puritáni odvozovali své nároky na kolonizaci Nové Anglie, tvrdil, že by půdu měli získávat odkupem od domorodců. Po dlouhé řadě sporů došla puritánským představitelům definitivně trpělivost v roce 1635 a rozhodli o vyhoštění nenapravitelného duchovního zpět do Anglie. Williams se však o deportaci dozvěděl včas a stačil s hrstkou svých příznivců uprchnout k indiánům do blízkosti zálivu Narragansett. Náčelníci Miantonomo a Canonicus poskytli uprchlíkům část území. Williams a jeho věrní zde založili osadu Providence – základ budoucí kolonie Rhode Island. Do malé kolonie přicházeli další osadníci...
Více od autora
Robert M. L Winston
Britský profesor gynekologie, vědec, politik a moderátor televizních populárně-naučných pořadů.
Více od autora
Ramona Wulf
Ramona Wulf je německá zpěvačka a umělkyně, která svou kariéru zahájila v 70. letech jako členka diskotékové skupiny Silver Convention. Narodila se 18. října 1954 v Mnichově a zpočátku byla známá jako Ramona Kraft. S kapelou Silver Convention získala mezinárodní uznání, zejména po účasti skupiny v písňové soutěži Eurovize v roce 1977 s písní "Telegram", kde reprezentovala Německo.
Více od autora
Petr Weiss
Petr Weiss je český sexuolog , klinický psycholog a psychoterapeut, žijící a působící v Praze. Patří mezi sexuology často kontaktované masmédii. Zabývá se sexuálními dysfunkcemi, deviacemi, transsexualitou, partnerskými vztahy a psychoterapií. Hlásí se k svému židovskému původu. V roce 1978 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1980 i doktorát. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci získal v roce 1999 titul Ph.D. a posléze se stal i docentem a profesorem klinické psychologie . V roce 2014 mu byl Akademií věd ČR udělen titul DSc. K sexuologii se podle vlastních slov dostal náhodou. Pracoval na sexuologických odděleních psychiatrických léčeben v Horních Beřkovicích a v Praze-Bohnicích. Pracuje jako klinický psycholog v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK a od roku 2001 přednáší sexuální psychologii na Filozofické fakultě UK. Je také vědeckým sekretářem České sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Působí jako soudní znalec v odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie a sexuologie. Dne 16. září 2016 měl na Vysočině mezi obcemi Rynárec a Houserovka dopravní nehodu, když se svým vozem vjel do protisměru, kde se střetl s automobilem značky Ford Focus. V důsledku této nehody zemřeli ve druhém voze dva lidé a další osoba byla těžce zraněna . Za usmrcení z nedbalosti mu hrozily až tři roky vězení. V první polovině července roku 2017 jej Policie ČR navrhla obžalovat z usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což mu hrozí až šestileté odnětí svobody. V říjnu 2017 rozhodl okresní soud v Pelhřimově o trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců s podmínečným odkladem na tři roky, státní zá...
Více od autora
Per Wahloeoe
Více od autora
Patricia Wentworth
Patricia Wentworth, rozená Dora Amy Elles, byla britská spisovatelka detektivek. Studovala v Londýně, nejprve soukromě, pak navštěvovala dívčí Blackheath High School. Po smrti svého prvního manžela, George F. Dillona, se v roce 1906 usadila v Camberley, Surrey. V roce 1920 se vdala za George Olivera Turnbulla a měla jednu dceru. Napsala sérii 32 kriminálních románů , převážně se slečnou Silverovou jako hlavní hrdinkou, z nichž první vyšel v roce 1928, a poslední byl vydán v roce její smrti. Slečna Silverová je někdy přirovnávána k Jane Marpleové vytvořenou Agathou Christie. Slečna Silverová je vychovatelka v důchodu, která se stane soukromým detektivem. Úzce spolupracuje se Scotland Yardem, a to zejména s inspektorem Frankem Abbottem. Patricia Wentworth napsala také dalších 34 knih mimo tuto sérii.
Více od autora
Otto Wichterle
Otto Wichterle byl světově proslulý český vědec a vynálezce, pracující zejména v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele patřil. Proslulý je především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidového vlákna – silonu. Otto Wichterle se narodil 27. října 1913. Pocházel ze zámožné rodiny prostějovských podnikatelů a jeho otec Karel Wichterle byl spolumajitelem firmy Wichterle a Kovářík . Matka Pravoslava byla dcerou Jana Podivínského, zemského poslance a majitele velkostatku Kostelec na Hané, její dědeček Tomáš byl také poslancem a zakladatelem cukrovaru ve Vrbátkách a sladovny v Prostějově. Otto byl spolu s bratrem Janem nejmladší ze všech dětí Karla Wichterleho a jeho ženy Pravoslavy Podivínské. Otto neměl ani mnoho kamarádů. V šesti letech v důsledku šoku, když téměř utonul v jezírku močůvky, trpěl horečkami, které neustupovaly celé léto. Rodinný lékař nařídil klid na lůžku a předpovídal mu jeden rok života. Po roce, kdy byl Otto stále naživu a dokonce horečky částečně polevily, začala za ním domů docházet učitelka Vlková a probírala s ním a jeho bratrem Janem látku obecné školy. Po dalších dvou letech nastoupil v roce 1921 Otto do obecné školy na Kollárce – po přezkoušení ředitelem rovnou do páté třídy. Následně i přes svůj nízký věk nastoupil na Státní gymnázium v Prostějově. Jeho situace ve třídě byla opravdu nezáviděníhodná – byl daleko mladší a nejmenší, a nesměl se kamarádit s kluky z ulice. Během dvou let se to vyrovnalo a v tercii začal Otto hrát tenis. Stal se členem juniorského tenisového mužstva, které se v Prostějově zformovalo. Tenisem trávil téměř veškerý svůj volný čas, což se začalo brzy ...
Více od autora
Ondřej Weigel
Ing. Ondřej Weigel se narodil v Brně. V r. 1989 dokončil studium spalovacích motorů a motorových vozidel na VUT V Brně, nyní pokračuje ve studiu v oboru Dopravní nehody a soudní znalectví motorových vozidel. Praktické zkušenosti získal při opravách automobilů, závodní činnosti i jako mechanik soutěžního týmu. V r. 2000 se stal redaktorem nakladatelství Computer Press se zaměřením na automobilovou a počítačovou literaturu. Autorsky se podílí i na dalších knihách, např. Jak zabránit krádeži vašeho automobilu, Kupujeme ojetý automobil, Renovace a opravy motocyklů a Automobil pro ženy.
Více od autora
Oldřich Wenzl
Oldřich Wenzl byl český básník, člen surrealistické skupiny Ra. Otec JUDr. Oldřich Wenzl st. byl mělnickým advokátem. Oldřich Wenzl vystudoval v roce 1940 gymnázium na Mělníku. Od roku 1945 pracoval jako úřední ředitelství Škodových závodů v Praze a současně studoval práva. Studium ukončil úspěšně v roce 1948. Byl zaměstnán jako úředník a právník v Mělníku, Praze a Neratovicích. Trpěl roztroušenou sklerózou a od roku 1960 do smrti byl hospitalizován, převážně v mělnické léčebně Na Podolí, kde zemřel. Většinu svých básní napsal nebo diktoval v nemocnici. Je pochován na hřbitově v Chloumku u Mělníka. Ludvík Kundera zhodnotil v roce 1963 dílo Oldřicha Wenzla, tehdy již nemocného, takto: Od šedesátých letech 20. století inscenovala jeho verše divadla malých forem a poezie: 1964 Takzvané divadlo poezie, 1967, Malé divadlo hudby Brno, 1972 Viola Praha, 1975 a 1980 Divadlo Orfeus, 1983 Malé divadlo v Ústí nad Labem, 1987 Divadlo Protoč Praha), 1987 Divadlo poezie Teplice, 1989 Divadlo hudby Olomouc, 2012 Hadivadlo Brno. Tzv. Wenzlova vila stojí, ve které Oldřich Wenzl žil, stojí v Mělníku, Radniční ulici č.p. 2. Secesní vila, kterou navrhl architekt Bohumil Hypšman, přešla sňatkem do rodiny Wenzlů. Je označena jako regionální památka. V roce 2017 se město Mělník pokusilo získat vilu v dražbě, ale neuspělo.
Více od autora
Milan Wagner
Narozen 18.8.1937 v Brně. Umělecký fotograf, též biografická publicistika.
Více od autora
Michael White
Britský publicista, popularizátor vědy, spisovatel a autor biografií. Též hudebník. Publikoval též pod pseudonymy Sam Fisher a Tom West.
Více od autora
Men At Work
Men At Work byla australská rocková skupina, která v 80. letech dosáhla významného mezinárodního úspěchu. Skupina byla založena v Melbourne v roce 1979 a v jejím čele stál zpěvák a kytarista Colin Hay, dále hráli Ron Strykert na kytaru, John Rees na baskytaru, Greg Ham na saxofon, flétnu a klávesy a Jerry Speiser na bicí. Nejznámější jsou jejich hity "Who Can It Be Now?" a "Down Under", přičemž druhý jmenovaný se stal neoficiální australskou hymnou.
Více od autora
Ludwig Winder
Ludwig Winder byl český německy píšící spisovatel, novinář a literární kritik židovského původu, člen tzv. Pražského kruhu. Ludwig Winder se narodil 7. února 1889 v jihomoravském Šafově jako jediné dítě z druhého manželství vrchního učitele na židovské škole Maximiliana Windera s Fanny, roz. Löwovou, která byla vychovatelkou dětí v bohatých rodinách. Winderův otec Maximilian pocházel z ortodoxní kolínské rodiny učitele náboženství a znalce Talmudu Wolfganga Windera, ze vzdoru proti otcovskému rozhodnutí vyslat jej na rabínský seminář studoval pražskou techniku, zajímal se však spíše o literaturu , takže studium nedokončil a po absolvování ročního kurzu se stal učitelem. Když bylo Ludwigu Winderovi šest let, odstěhovala se rodina do nedalekého Holešova, kde začal navštěvovat německou obecnou školu místní židovské komunity, na níž jeho otec vyučoval. Další školní vzdělání získal na české Zemské vyšší reálce arcivévody Františka Ferdinanda v Holešově, maturitní zkoušku pak složil v roce 1907 na německé obchodní akademii v Olomouci. Dětství na Hané , prožité v domě přísné matky a poněkud slabého otce, vyplněné tradičními svátky a obřady zredukovanými na bezduchý formalismus, zanechalo ve Winderovi skličující vzpomínky, s nimiž se vyrovnával prostřednictvím psaní. Již v roce 1906 dal na vlastní náklady vytisknout svazek svých prvních Básní . Po maturitě se Winder vydal do Vídně za nejstarším bratrem Ottou z otcova prvního manželství a nastoupil zde do redakce levicově liberálního deníku Die Zeit. Jako reportér lokální redakce měl v letech 1907–1909 příležitost důkladně poznat život hlavního města a seznámit se s labyrintem rakousko-uherské politiky. Pro jeho další vývoj bylo důležité setkání s dílem Sigmunda Freuda, Karla Kraus...
Více od autora
Josef Wenig
Josef Wenig byl český malíř, ilustrátor, jevištní a kostýmní výtvarník. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho otec a předtím i děd působili jako řídící učitelé. Jeho bratr Adolf byl spisovatelem a i další členové širší rodiny byli aktivní v oblasti kultury. Byl synovcem divadelního ředitele a dramatika Františka Adolfa Šuberta a strýcem výtvarníka Adolfa Weniga. Osudnou ránou, nejen pro Josefa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Lišky a na Akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1905. V roce 1907 jej přivedl F. A. Šubert do nově založeného Divadla na Král.Vinohradech jako jevištního výtvarníka. Zde působil s dvojím přerušením až do své smrti. V letech 1922 až 1939 byl i šéfem výpravy. Jen za prvních deset měsíců působení v Divadle na Král. Vinohradech vypravil pětačtyřicet her. Spolupracoval však i s dalšími pražskými a mimopražskými divadly a kabarety a rovněž s Národním divadlem, jehož byl členem v letech 1918–1922. Za třicet let své činnosti jako jevištní výtvarník vypravil přes 620 inscenací. Výtvarný projev Josefa Weniga směřoval k náladové jevištní stylizaci a vyhovoval proto inscenačnímu způsobu Jaroslava Kvapila. Jejich první společnou prací byla inscenace Tylova Strakonického dudáka. Společně pracovali i na mnoha inscenacích her Williama Shakespeara a zdokonalili tzv. shakespearovské jeviště, které s využitím hloubky členěného prostoru dovolovalo bez složitých přestaveb inscenovat hru s mnoha obrazy tak, že pro důležité scény bylo využíváno vyvýšeného jeviště s dekorovaným pozadím, a prostor před oponou,...
Více od autora
Jaroslav Wykrent
Jaroslav Wykrent je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý především svou tvorbou z 80. a 90. let 20. století. V jeho hudebním stylu se často mísí prvky popu, rocku a jazzu, což odráží rozmanité vlivy české hudební scény. Wykrent je uznáván pro svůj osobitý hlas a schopnost vytvářet melodické skladby, které mají ohlas u širokého publika. V průběhu let přispěl do českého hudebního průmyslu nejen jako sólový umělec, ale také spoluprací s dalšími hudebníky a kapelami. Jeho tvorba je stále oslavována fanoušky, kteří oceňují jeho přínos české hudbě.
Více od autora
J Wolf
Více od autora
Igor Wasserberger
Jazz: muzikológia, dramaturgia, publicistika, redakcia 1954 – 1958 VŠ pedagogická Bratislava, odbor slovenský a maďarský jazyk 1958 – 1962 pedagóg hudobnej výchovy a slovenčiny na všeobecnovzdelávacích školách v Komárne a v Bratislave od 60. rokov teoretická, kritická a publicistická činnosť v oblasti jazzu a modernej populárnej hudby 1962 – 1963 dramaturg rozhlasových jazzových koncertov ; hudobný publicista 1963 – 1976 režisér ozvučenia Československej televízie v Bratislave 1976 – 1992 vedúci dramaturg malých hudobných žánrov v Hudobnej redakcii ČsTV od 70. rokov špecializácia na štúdie z dejín slovenskej populárnej hudby ako scenárista a dramaturg spolupracoval na mnohých TV programoch venovaných slovenskej populárnej hudbe ; spolupracuje na príprave programov Českého rozhlasu venovaných jazzu 1994 – 1999 člen Českej jazzovej spoločnosti 1994 – 2001 člen muzikologickej komisie v Nadácii Český hudobný fond 2003 vydal publikáciu Fenomény súčasného jazzu, Slovart Bratislava. http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=8550
Více od autora
Gustav Winter
Gustav Winter byl sociálnědemokratický novinář a publicista. Gustav Winter se narodil v Radeníně u Tábora jako páté ze šesti dětí v chudé rodině židovského nájemce mlýna. Po absolvování gymnázia v Praze vystudoval filosofii na Karlově univerzitě v Praze. Během studií se živil kondicemi a částečně jej podporovali i starší bratři Lev Winter a Arnošt Winter. Stejně jako jeho bratři byl již od studií činný v sociálnědemokratické straně. Po studiích se stal redaktorem Práva lidu a v letech 1926-38 byl jeho zpravodajem v Paříži. Od roku 1939 byl činný v československém zahraničním odboji ve Francii a ve Velké Británii. Zahynul po delší nemoci v roce 1943 v Londýně. Byl uznávaným znalcem francouzské a španělské politické a kulturní scény. Překládal z francouzštiny, angličtiny a němčiny; do francouzštiny přeložil některá díla Karla Čapka. Jeho zkušenosti z novinářské práce jsou patrné i z jeho knih. Za svou Knihu o Francii obdržel státní cenu za rok 1931.
Více od autora
Gisela Watermann
Gisela Watermannová má v Mnichově vlastní Institut barevného poradenství. Je rovněž autorkou úspěšné publikace Barvy pro váš byt, kterou nakladatelství Ikar vydalo v roce 1994
Více od autora
Fritz Wunderlich
Fritz Wunderlich byl slavný německý tenorista, proslulý svým lyrismem a krásou hlasu, díky nimž se stal jedním z nejvýznamnějších operních pěvců 20. století. Narodil se 26. září 1930 v německém Kuselu a nejprve se vyučil hře na lesní roh, poté se začal věnovat studiu zpěvu na hudební akademii ve Freiburgu. Na operním jevišti debutoval v roce 1955 jako Tamino v Mozartově Kouzelné flétně v Městském divadle ve Freiburgu.
Více od autora
F. B Walsh
Více od autora
Edward O Wilson
Edward Osborne Wilson je profesorem na Harvardské univerzitě a kurátorem entomologické sbírky v univerzitním Muzeu srovnávací zoologie. Vedle Pulitzerovy ceny za publikaci Mravenci, kterou obdržel spolu s Bertem Hölldoblerem, dosáhl mnoha významných vědeckých poct, včetně Národní medaile za vědu a Crafoordovy ceny Švédské královské akademie věd.
Více od autora