Výpis všech autorů

Petr Vybíral

Narozen 1966 v Jihlavě. Bohemista, pedagog, jazykový redaktor. Zabývá se spisovností, sociolingvistikou, češtinou v médiích, argumentací.

Petr Vokáč

Narozen 1972. Historik, věnuje se náboženství starých Slovanů a období středověku v Čechách.

Nico Vermeulen

Studoval novinářství a politické vědy. Zkušenosti se zahradničením získal již v dětství. Založil pracovní skupinu na ochranu sukulentů a vypěstoval i ty nejpomaleji rostoucí kaktusy již od semene.Vydává měsíčník o přírodě. Procestoval celý svět a jeho články a fotografie se objevily již v mnoha časopisech.

Mojmír Vlašín

Mojmír Vlašín je český zoolog, ekolog, aktivista a politik, v letech 2004 až 2008 zastupitel Jihomoravského kraje, v letech 1990 až 1994 a opět 2002 až 2018 zastupitel města Brna, nestraník za Stranu zelených. Pochází z rodiny normalizačního literárního vědce Štěpána Vlašína. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie. Po absolvování školy byl mimo jiné náměstkem ředitele Českého ústavu ochrany přírody. V současnosti je zaměstnán v Ekologickém institutu Veronica , externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a je soudním znalcem v oboru ochrana přírody. Je aktivní v řadě nevládních ochranářských a vědeckých organizací, mj. těchto: Ekologický institut Veronica, Česká společnost ornitologická, Česká společnost pro ochranu netopýrů, Poradní sbor Pálava, nebo Natural Areas Asotiation. Také je jedním ze zakladatelů Česko-nepálské společnosti. Patří mezi členy redakční rady časopisu Sedmá generace. V České televizi uváděl ekologický soutěžní pořad pro děti Hra na zelenou. Ve vědecké oblasti se zabývá především ochranou netopýrů, obojživelníků a plazů. Věnuje se preventivní ochraně životního prostředí, začátkem devadesátých let spolu s Alešem Máchalem napsali knížku Desatero domácí ekologie; název této knihy časem zdomácněl a používá se pro dobrovolné a preventivní možnosti ochrany životního prostředí každého jednotlivce. Je autorem řady recesistických divadelních her pro brněnský ekologický institut Veronica. Mojmír Vlašín je ženatý, má dvě dospělé děti . V roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva města Brna, kde pracoval do roku 1994 jako místopředseda komise pro životní prostředí. V roce 2002 byl opět zvolen do zastupitelstva města Brna i do zastupitelstva městské části Brno-Ořešín, kde v letech 2005–2006 vykonával funkci místostarosty. V letech 2004–2008 byl členem zastupitelstva Jihomoravské...

Milada Vilímková

Vystudovala dějiny umění a klasickou archeologii na UK v Praze . Vzdělání si doplnila studiem egyptologie a egyptského výtvarného umění. Provdala se za židovského rabína Otto Munelese. Napsala několik knih: Starověký Egypt, Židovské město pražské, Stavitelé paláců a chrámů, Ve znamení břevna a růží. Vydala informační brožuru – Státní zámek Vizovice a památky v okolí. Spolu s manželem je pohřbena na Židovském hřbitově v Praze.

Martina Vašáková

Narozena 20. 9. 1964 v Praze. Pneumoložka, primářka Pneumologické kliniky 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, náměstkyně ministra zdravotnictví.

Mario Vargas Llosa

Mario Vargas Llosa je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům , který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim. Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské. V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie . Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu. V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“ Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Marian Váross

Marian Váross bol slovenský axiológ, teoretik a historik umenia. Stredoškolské a vysokoškolské štúdium s aprobáciou slovenčina a filozofia absolvoval v Bratislave. Už ako študent začal pracovať v Štátnom psychotechnickom ústave, pričom si študijné zameranie rozšíril o psychológiu. Úzke prepojenie filozofie a psychológie sprevádzalo V. odborné zameranie po celý život, nielen vzhľadom na témy, ale aj pokiaľ ide o metódu. Okrem psychologicko-filozofickej profilácie už od gymnaziálnych čias pravidelne písal a publikoval state, eseje, črty o výtvarnom umení. Vlastnú profesionálnu dráhu možno datovať jeho doktorskou dizertáciou Osobnosť ako hodnotiaci akt. Pokus o psychologickú analýzu hodnôt . Na formovanie a vyzrievanie V. filozofických názorov mali nepochybne významný vplyv a dosah študijné postgraduálne pobyty na Sorbonne a v Cambridge . Počas týchto pobytov vznikli rozsiahle práce, ktoré doposiaľ neboli v slovenčine publikované: Le fanatisme . Tvorivé úsilie a jeho produkty z oblasti filozofie však V. po návrate z cudziny nemohol nikdy naplniť v inštitucionalizovanej podobe, čo mu však nezabránilo v ich rozvíjaní a prehlbovaní mimo oficiálneho prúdu filozofie uväznenej v jednostrannom modeli uvažovania. Po rozpustení Štátneho psychotechnického ústavu nakrátko zakotvil na pracovisku pre psychológiu a sociológiu, lenže už v r. 1951 ho administratívnym zásahom preradili za prekladateľa z ruštiny do Vydavateľstva SAV. Po ustanovení SAV v r. 1953 V. inicioval založenie Kabinetu pre teóriu a dejiny umenia, z ktorého neskôr vznikol Ústav teórie a dejín umenia. Stal sa jeho riaditeľom a v tejto funkcii pôsobil do r. 1970. Po odstavení...

Ladislav Vlasák

Narozen 7. 12. 1963 v Ústí nad Labem. Autor námětů ke kresleným vtipům. Spolupracuje s kreslířem Petrem Maděrou.

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Josef Velfl

Josef Velfl je český historik a muzejník, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Je autorem mnoha článků i knih z dějin příbramského regionu. Josef Velfl se narodil v Rakovníku, ale už když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Příbrami. V roce 1975 absolvoval příbramské gymnázium a poté Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned poté nastoupil do příbramského Hornického muzea, jehož ředitelem se v roce 1994 stal. Za jeho působení se areál muzea rozšířil o několik objektů, včetně historických dolů Anna a Vojtěch, řadu památek pomohl zachránit a expozici muzea modernizovat. Pomáhal také při budování muzea obětí komunismu, který podle jména pracovního tábora nese označení Památník Vojna. V letech 1990 až 1992 byl zmocněncem federální vlády pro analýzu událostí let 1967–1970. Založil country skupinu Bonanza. Napsal více než 200 článků do odborného tisku a je též autorem několika monografií. Podílel se i na vzniku několika dokumentárních filmů a výstav. Třikrát získal Medaili mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v roce 2007 oceněn Zlatou medailí Českého báňského úřadu, v roce 2008 Medailí Středočeského kraje. Další ocenění obdržel od Armády ČR, ministerstva obrany či spolků účastníků odboje a politických vězňů. Je čestným členem Českého svazu bojovníků za svobodu. 4. dubna 2015 mu Čestné občanství udělila obec Chotilsko.

Josef Vaněk

Narodil se dne 6. února 1886 v Bukovině u Hradce Králové a zemřel 9. září 1968 v Chrudimi. Josef Vaněk byl neobvykle aktivní a velmi úspěšný český zahradní architekt, průkopník a propagátor našeho československého zahradnictví, v neposlední řade soudní znalec a autor rady publikaci z oboru zahradnictví a ovocnářství. V tématických článcích poskytoval odborné rady a šířil pěstitelské způsoby a zásady, které platí dodnes. Opomenout nesmíme ani Vaňkovu bohatou odbornou knižní tvorbu. Přátelil se s řadou významných osobností své doby, patřili k nim například bratří Čapkové, Petr Bezruč, Ignát Hermann, Alois Jirásek, Alberto Vojtech Fric, Alfons Mucha či Josef Lada. Josef Vaněk byl všestranně a nevšedně aktivním člověkem, dokonce ani znárodnění jeho velkozávodu roku 1948 ho neodradilo a dál pokračoval ve své veřejné a osvětové činnosti. Až do svých osmdesátin přednášel po různých koutech naší republiky.

Jitka Vítová

Narozena 1967 v Trutnově. Spisovatelka, autorka knih pro děti.

Jiří Vraný

Narozen 1943. Ing., publikace o historii letectví.

Jiří Vacek

Jiří Vacek je český mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury. Působí jako učitel jógy, mystiky a nedvojné filozofie – advaity v Čechách i v zahraničí. Ve své praxi vychází z učení Šrí Ramany Mahárišiho, tamilského mudrce z Arunáčaly. Je autorem encyklopedie z oblasti jógy a mystiky s názvem Řada nejvyšší jóga a mystika. Jeho články byly publikovány v mnoha časopisech tuzemských i zahraničních. Je též autorem mnoha CD a DVD s duchovní tematikou. Do českého jazyka přeložil díla z nejrůznějších oblastí duchovní literatury, především učení Ramany Mahárišiho, ale i mnoha dalších. Jako popularizátor jógy a mystiky značně ovlivnil a stále ovlivňuje současnou duchovní scénu. Jiří Vacek se narodil v roce 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat již v roce 1945. Jeho první knihou s duchovní tematikou byl Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická od Karla Weinfurtera, podle kterého začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce. Od počátku byl přitahován osobou Ramany Mahárišiho, duchovního učitele a mudrce z 19. až 20. století, jehož átmavičáru od konce padesátých let i praktikoval. Jeho dalšími duchovními mistry, se kterými byl osobně v kontaktu, pak byli Jarka Kočí z Ostravy a Míla Tomášová. Za komunistického režimu byl Jiří Vacek pro své duchovní zájmy vyslýchán Státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití a následně i několikrát vyhozen ze zaměstnání. Bez ohledu na to však již v té době šířil své práce a překlady a to ve formě samizdatů. Po roce 1989 začal veřejně působit a vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou Ramany Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl z křesťanství či zenbuddhismu. Jeho vlastních praktických děl, která dosud vydal, je více než 100 a překladů více než 30. Ve volném čase se věnuje veřej...

Jiří Maria Veselý

Jiří Maria Veselý byl římskokatolický kněz řádu dominikánů, politický vězeň a archeolog. Jiří Maria Veselý se narodil jako Leopold Veselý v Protivanově na Drahanské vrchovině v tradiční věřící rodině, ze které v minulosti vzešlo několik kněží a řeholníků. Jeho rodiči byli Josef Veselý a Marianna, roz. Kolísková . Prožil jakousi osobní konverzi a vstoupil k dominikánům v Olomouci. Řád jej poslal studovat do Říma na dominikánskou universitu Angelicum. V Římě se zúčastnil pohřbu řeholníka Hyacinta Marii Cormiera OP, shodou okolností mohl nést rakev s jeho tělem. Právě za jeho římských studií vypukla 2. světová válka. Rektor university jej zapojil do odboje. Ve Veroně jen těsně unikl trestu smrti zastřelením, protože byl křivě obviněn z kolaborace s Němci. Po válce jej měl ministr obrany a pozdější prezident generál Ludvík Svoboda jako sekretáře. V roce 1946 se stal převorem pražského dominikánského kláštera u kostela sv. Jiljí. Tam působil do roku 1950, kdy byl se spolubratřími internován v klášteře v Želivi na Pelhřimovsku, který tehdy fungoval jako internační tábor pro katolické duchovní pro režim zvláště „nebezpečné“. V Želivi se octl na pokraji smrti. Po špatných injekcích dostal celkovou otravu krve a lékař mu dával jen několik dní života. Nepochopitelným způsobem se však uzdravil. Čtrnáct dní po jeho uzdravení byl internační tábor v Želivském klášteře zrušen a kněží byli propuštěni. Otec Jiří se vrátil do rodného Protivanova a hledal zaměstnání. Místní farář mu obstaral místo na archeologických vykopávkách na Velehradě. Otec Jiří tam na sebe upozornil StB tím, že objevil údajný hrob arcibiskupa sv. Metoděje. Tato informace byla nepřijatelná a na pokyn StB byly vykopávky zničeny. Otec Jiří si je ale stihl fotograficky zdokumentovat. V době politického uvolnění v roce 1968 na pokyn představeného odcestoval do Itálie, v...

Jaroslav Vojta

Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...

Jan Vondrák

Narozen 12.9.1940 v Písku. Ing., DrSc., geodet, astronom, , práce z oboru astronomického pozorování.

Ilona Vlachová

Spoluautorka publikace o Stanislavu Vydrovi.

Il'ja Iosifovič Varšavskij

Ilja Iosifovič Varšavskij, rusky: Илья Иосифович Варшавский byl sovětský spiovatel sci-fi. Mezi sovětskými vědeckými fantasty má zvláštní místo. Objevil se v literatuře na počátku 60. let jako více než padesátiletý inženýr chemie, který své literární pokusy psal více méně pro zábavu, „pro domácí potřebu“, jak se nám vyjádřil. A právě tato nenucenost, vtipný nadhled i smysl pro humor a perfektní pointu způsobily, že se stal v tehdejší době ojedinělým zjevem mezi sovětskými spisovateli vědecké fantastiky. Jeho literární polemiky s určitými přemrštěnými vědeckými hypotézami i prostě jen variace na některá běžná témata, do nichž Varšavskij ironicky zasadí dnešního člověka jako hlavního činitele, to všechno satirickou formou vlastně přehodnocuje obor vědecké fantastiky. V 2. polovině 60. let se Varšavskij jako spisovatel odmlčuje. Vleklá choroba ho na několik let vyřadila z práce. A když se roku 1970 začínají objevovat práce Varšavského, vidíme, že v jeho spisovatelském vývoji došlo k jistému posunu. Zatímco v dřívějším období se mezi lehkými a vtipnými povídkami vyskytly tu a tam práce vážného, burcujícího charakteru, pak ve druhé fázi spisovatelovyy tvorby je tomu naopak – množí se témata společensky i ideově závažnější, varující, znepokojivá, a dílka ladění humorného se mezi nimi objevují sporadičtěji. Vstoupil do literatury, a v řadě svých prací až do konce vytrval, jako vtipný, dobře informovaný glosátor velkých vědeckých a vědeckofantas­tických problémů a hypotéz, u něhož přes veškerý upřímný zájem o všechno fantastické proráží v nejvypjatějších chvílích na povrch střízlivá logika pozemšťana. V tom byl jeho největší přínos…

Helena Vrábková

Narozena 12.5.1958 ve Strakonicích. Novinářka, spisovatelka. Zabývá se astrologií, horoskopy a vykládáním tarotu.

Elias Vella

P. Elias Vella OFM Conv. je katolický kněz, exorcista z Malty. Narodil se 28.února 1941 na Maltě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1964. V letech 1980 - 1986 byl provinciálním představeným františkánů minoritů na Maltě a od roku 1993 působí v diecézi jako hlavní exorcista a prezident diecézní komise pro okultismus a satanismus. Je žádáným kazatelem na duchovních cvičeních, seminářích a konferencích po celém světě. Je také autorem mnoha knih, které byly vydané v maltštině, angličtině, italštině, portugalštině, slovenštině a také v češtině.

Denisa Valachová

Narozena 11. 5. 1988 v Ostravě. Stavební inženýrka, též vysokoškolská pedagožka.

Cyril Vitberk

Autor kriminálních příběhů a detektivních povídek.

Cynthia Victor

Spisovatelka.

Christiane Verdoux

Francouzská lékařka, specializace gynekologie a interní medicína.

Bedřich Vrzal

Spis z oboru strojnictví.

Antonín Václavovič

Antonín Václavovič . Technik, konstruktér a technolog, práce z oboru strojírenské technologie.

Altea Villa

Alfred de Vigny

Alfred Victor, hrabě de Vigny byl francouzský romantický spisovatel, básník a dramatik. Do francouzské literatury vnesl tón romantického pesimismu a úzkosti z „Boží nepřítomnosti“. Pocházel ze šlechtické rodiny, do jejichž osudů zasáhla revoluce. Svoje dětství a rané mládí strávil v Paříži, zčásti v nynějším Elysejském paláci, který byl tehdy nájemním domem. Navštěvoval Lycée Bonaparte a snil o vojenské kariéře. V roce 1814 vstoupil do služeb Ludvíka XVIII., vracejícího se do Francie z anglického exilu, a následoval ho do Bruselu, když na sto dní na sebe strhl vládu Napoleon Bonaparte . Po Napoleonově definitivní porážce vystřídal řadu posádek, kde pokračoval v budování své vojenské kariéry, často se ale zdržoval v Paříži. První básně uveřejňuje v roce 1817 a o pět let později vychází jeho první básnická sbírka Poèmes. V roce 1825 se žení s bohatou Angličankou a nechává se odeslat na dovolenou, aby se mohl cele věnovat básnické tvorbě. Vojenskou službu opouští definitivně v roce 1827. V roce 1826 vydává svazek Poèmes antiques et modernes s básní Le Cor , která líčí Rolandovu hrdinnou smrt. Téhož roku mu vychází historický román „Cinq Mars“. V letech 1827–1829 pracuje na překladech Shakespearových děl Romeo a Julie, Othello a Kupec benátský.

Alberto Villoldo

Psycholog a lékařský antropolog. Je autorem publikací ohledně šamanského a mimosmyslového léčení psychických problémů a poruch. Když mu bylo něco přes dvacet let, stal se Alberto Villoldo nejmladším klinickým profesorem na univerzitě San Francisco State University. Měl na starosti laboratoř biologické samoregulace, kde studoval, jak by energetická medicína mohla měnit chemické procesy v mozku. Jednoho dne mu při práci v laboratoři došlo, že jeho výzkum by se měl zaměřit na celkový pohled místo na detaily – zjistil, že se na svět díval nesprávnou stranou mikroskopu. Potřeboval najít systém, který by zohlednil širší pohled na zdraví než jen to, co se odehrává v neuronové síti v mozku. Alberto pak vyměnil laboratoř za pohorky a letenku do Amazonie – rozhodnutý učit se od výzkumníků, jejichž vize nebyla limitována čočkou mikroskopu, od lidí, jejichž moudrost zahrnovala něco víc než jen tento měřitelný, materiální svět, o kterém ho učili, že to je ta JEDINÁ realita. Objevil, že v Andách a Amazonii žila celá řada mudrců nebo „Strážců Země“, kteří si pamatovali starobylé techniky. Alberto cestoval až do těch nejzapadlejších vesniček a osad a setkával se s ohromným množstvím léčitelů a léčitelek. Nedostatek písemných zápisů těchto tradičních znalostí vedl k tomu, že každá vesnice obohatila dochované praktiky léčení svým vlastním, specifickým stylem a přístupem. Alberto u léčitelů z džungle studoval více než 10 let.

Zdeněk Vališ

Historik druhého československého vojenského odboje. Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor archivnictví - historie. V l. 1979-1993 pracovník, později vedoucí badatelny Vojenského historického archivu Praha. Od r. 1993 pracovník Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu MV ČR Praha. - Publikační činnost zaměřil na archivní a historickou s důrazem na druhý československý zahraniční odboj.

Zdeněk M Veselý

V letech 1948–1971 byl redaktorem deníku Lidová demokracie, od r. 1971 působil jako nezávislý novinář. Psal též televizní hry, publicistickou literaturu a špionážní a detektivní romány, např. Člověk u klíčové dírky , Ukradl jsem bombu , Zatoulaný kamión . Své první tři beletristické práce publikoval ve spolupráci s Jiřím Brabencem.

Vojtěch Vacke

Narozen 18.3. 1940 v Nezabudicích na Rakovnicku, zemřel 1991. Spisovatel, scénárista a dramatik. Svou tvorbu směřoval především na děti. Je autorem mnoha pohádek, např. Princezny a loupežníci, Jak se bubnuje na princezny a dalších. Psal také scénáře k filmům pro děti a mládež, např. Třetí skoba pro kocoura. Celý jeho tvůrčí i osobní život byl spjat s Uherským Hradištěm a Slováckým divadlem. Od roku 1971 zde začal pracovat jako kulisák, ale podílel se také na dramaturgii divadla. Má dva syny.

Vlastimil Vavřín

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vladimír Vanýsek

Emer. prof. RNDr. Vladimír Vanýsek, DrSc., . Vystudoval fyziku a astronomii na univerzitách v Brně a Praze. Působil jako vedoucí katedry astronomie na matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze a na řadě zahraničních univerzit. Spolupracoval na projektu ISO . Redigoval mezinárodní časopis Earth, Moon and Planets.

Violaine Vanoyeke

Francouzská spisovatelka, básnířka, historička, editorka, profesorka klasické filologie, producentka kulturních programů, literární kritička a pianistka.

Vercors

Vercors je pohoří nacházející se ve Francii v departementech Isére a Drôme. Masiv je vápencový a svou svérázností je v rámci francouzských alp ojedinělá. Nejvyšším vrcholem je Grand Veymont . Oblast Vercors je symbolem za hnutí odporu proti německé říši za druhé světové války. Svůj pseudonym si podle ní zvolil spisovatel Jean Bruller. Jedná se o vápencovou náhorní planinu vyzdviženou do průměrné výšky 1500 metrů. Ta je rozdělena mnoha vodními toky do hlubokých kaňonů . Celá oblast je velmi vyhledávána speleology pro své krasové planiny, jež jsou pokryty četnými závrty, škrapy či jeskyněmi. Voda zde ve vyvěračkách vyhlubuje hluboké propasti či soutěsky. Geomorfologicky se pohoří dělí na dvě části. Vyhledávanější je centrální část, kde se nalézají nejvyšší vrcholy. Druhá, méně známá a tudíž ne tolik nepopulární je západní část pohoří. Na jihu masivu leží jistě nejpohlednější hora pohoří a jeho symbol - Mont Aiguille . Poblíž města Die se nabízejí jedinečné scenérie v Cirque d´Archiane. Světově proslulé propasťovité jeskyně Gouffre Berger se nacházejí právě v masivu Vercors na planině Sornin. Ještě po druhé světové válce byl největší z propastí svou hloubkou -1141 m označována za nejhlubší na světě. Na ploše 135 000 ha byl v roce 1970 vyhlášen přírodní park Parc naturel regional du Vercors. Původní horskou, divokou přírodu zde chrání přísné předpisy, které zakazují jakýkoli zásah člověka i třeba stavby turistických chat.

Věnceslava Väterová

Narozena 17.8.1939 v Bylanech. Pedagožka, autorka učebnic, didaktických a metodických materiálů k výuce matematiky.

Václav Vaško

Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...

Timotheus Vodička

Timotheus Vodička nebo také Vavřinec Vodička byl český filosof, katolický spisovatel, redaktor a překladatel. Po maturitě roku 1929 studoval filosofii a dějiny světové literatury na Filosofické fakultě univerzity v Brně. Na počátku studia konvertoval ke katolictví, po promoci roku 1937 vstoupil jako novic do benediktinského kláštera v Břevnově, kde přijal řádové jméno Vavřinec, a studoval teologii v Praze. Roku 1941 řád opustil a působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od roku 1946 v nakladatelství Univerzum. Od roku 1948 nemohl publikovat a roku 1953 odešel do důchodu. V roce 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, do té doby hospodyní kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla. S Demlem ostatně Vodička již dříve spolupracoval a byl editorem nových vydání jeho děl. V rámci tohoto vydávání nicméně Demlovo dílo cenzuroval - například tím, že z něj vyřazoval německé verše a odmítal nově vydat Zapomenuté světlo. S Demlem se nakonec v roce 1959 ve zlém rozešel. Překládal latinskou katolickou literaturu a anglické spisovatele a básníky 19. a 20. století, zejména díla G. K. Chestertona. Vydával dílo J. Demla, sestavil bibliografii J. Floriana a přispíval do mnoha časopisů.

Theodor Hendrik van de Velde

Práce z oboru fyziologie.

Suzanne Vega

Suzanne Vega je americká zpěvačka a skladatelka proslulá svou eklektickou hudbou inspirovanou folkem. Stala se vůdčí osobností folkového hudebního obrození na počátku 80. let 20. století díky svému debutovému albu " Suzanne Vega ," které vyšlo v roce 1985. Její kariéra výrazně nabrala na obrátkách po vydání druhého alba "Solitude Standing" v roce 1987, které obsahovalo hitové singly "Luka" a "Tom's Diner". První jmenovaná píseň jí přinesla uznání kritiků a široké uznání za citlivé ztvárnění zneužívání dětí.

Radek Vystavěl

Narozen 1970. Informatik, práce z manažerské informatiky.

Petr Vopěnka

Petr Vopěnka byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů. V letech 1990–1992 byl ministrem školství. Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha. Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem, a v roce 1967 doktorem věd. Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem, ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990. V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin . V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné. Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií. V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli , a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností. V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1990 byl jmenován p...

Pavel Vosoba

Ing. Pavel Vosoba, CSc. je poradcem a spolumajitelem poradenské společnosti M.C.TRITON, s.r.o. V posledních letech se věnuje obchodu a rozvoji zákaznického přístupu u společností poskytujících služby.

Pavel Vítek

Narozen 8.1.1960 v Praze. MUDr., onkolog, odborné práce z oboru radiobiologie.

Orchester Karel Valdauf

Olga Vychodilová

Narozena 7.5.1949 v Mělníce. Výtvarnice a ilustrátorka.

Miroslav Vondra

Narozen 1939. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce fyziky.

Miroslav Válek

Miroslav Válek byl slovenský básník, publicista, překladatel, spisovatel, autor literatury pro děti a mládež, československý politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a Slovenské národní rady a dlouholetý ministr kultury Slovenské socialistické republiky za normalizace. Pocházel z úřednické rodiny a své vzdělání získal v Trnavě a v letech 1947-1949 v Bratislavě na Vysoké škole obchodní, kterou ale nedokončil. V letech 1949-1963 pracoval jako redaktor ve vícero časopisech a nakonec se stal šéfredaktorem časopisu Mladá tvorba. V roce 1962 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1966-1967 vedl časopis Romboid a zároveň zastával funkci tajemníka Svazu slovenských spisovatelů, později v letech 1967-1968 byl jeho předsedou. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Válek ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, které pak přednesl sjezdu, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti. 20. dubna 1968 opustil Válek a Vojtech Mihálik redakci listu Kultúrny život se zdůvodněním, že časopis jednostranně prezentuje arabsko-izraelskou šestidenní válku ve prospěch Izraele. Historik Jan Rychlík ale za rezignací spatřuje spíše pocit izolovanosti, které oba čelili pro svůj nesouhlas se začínajícím reformním hnutím pražského jara. Aktivně se angažoval i v politice. V letech 1968-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Od roku 1969 byl členem ÚV i předsednictva ÚV KSS. Zastával i posty v celostátní komunistické straně. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V listopadu 1969 byl i č...

Miloš Vítek

Narozen 1940. Doc., ing., CSc., průkopník systémového inženýrství, děkan Fakulty územní správy, vedoucí katedry společenských věd, práce z ekonomie, politologie a společenských věd a systémové ekologie.

Libor Vykoupil

Libor Vykoupil je český historik a vysokoškolský učitel. V letech 1975 až 1980 vystudoval historii a ruský jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a od roku 1979 je zaměstnán na Historickém ústavu této fakulty. V roce 1982 získal titul PhDr. a v roce 1999 Ph.D. V minulosti byl členem Komise pro zkoumání událostí roku 1968. Spolupracuje též s Českým rozhlasem Brno, kde má svůj vlastní pořad Ecce homo, v němž uvádí výročí dne. Ve svých dílech i ve své pedagogické činnosti se specializuje na moderní české dějiny, období první republiky a vzájemné vztahy Čechů a Němců. Vyučuje však i dějiny Nizozemí do 17. století a dějiny Spojených států amerických v 18. století.

Karel Veselý

Anglista, autor anglických učebnic.

Karel Velebný

Karel Velebný byl český jazzový hudebník, herec a hudební pedagog. Jako hudebník vystupoval se skupinou S+HQ. V šedesátých letech spoluzakládal rozhlasovou Vinárnu U Pavouka i Divadlo Járy Cimrmana; později účinkoval v odštěpené částí – Salónu Cimrman. Roku 1983 Karel Velebný s Alešem Bendou založili Letní jazzovou dílnu; ta se konává v severočeském Frýdlantě a na počest svého spoluzakladatele nese jeho jméno. Byl všestranně nadaným multiinstrumentalistou – velmi dobře ovládal hru na velké množství hudebních nástrojů, zejména žesťových, hrával ale i na vibrafon, xylofon, bicí a klávesové nástroje. Zemřel v Praze roku 1989 ve věku 57 let. Byl zpopelněn a jeho popel rozptýlen na hřbitově Malvazinky.

Karel Vaca

Karel Vaca byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf a kostýmní výtvarník. Karel Vaca studoval v Praze užitou a reklamní grafiku, nejprve roku 1937 v Ateliéru Rotter a pak roku 1938 v Rotterově škole užitého umění. V letech 1945–1950 vystudoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Emila Filly Po skončení studia krátce pracoval v textilní firmě v Prostějově jako podnikový výtvarník a reklamní grafik, ale ještě roku 1950 se stal umělcem ve svobodném povolání. Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval s Divadlem satiry a Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a dalšími scénami. Vedle práce pro divadlo se věnoval malířství, užité grafice a knižním ilustracím . Byl také autorem 341 divadelních a filmových plakátů. Ve své malířské tvorbě zobrazoval stylizované postavy žen, věnoval se zátiší a krajinám, které byly abstrahovány až přecházely do barevných polí. Byl členem skupiny Trasa. Zúčastnil se více než 260 kolektivních výstav po celém světě.

Josef Vlach

Josef Vlach byl významný český houslista, dirigent a komorní hudebník. Narodil se 15. června 1923 v Moravské Třebové v Československu a zemřel 23. února 1988. Vlach je patrně nejvíce znám jako zakladatel a vedoucí Vlachova kvarteta , které založil v roce 1950. Kvarteto si získalo mezinárodní uznání díky své interpretaci klasické hudby, zejména děl českých skladatelů.

Josef Vařeka

Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.

Josef Vaněk

Narozen 6. 2. 1886 v Bukovině u Hradce Králové, zemřel 9. 9. 1968 v Chrudimi. Zahradní architekt, publikace z oboru zahradnictví, ovocnictví a zelinářství.

Josef Vachek

Prof. PhDr. Josef Vachek, DrSc., byl český lingvista, anglista a bohemista, jeden z významných představitelů Pražského lingvistického kroužku. Josef Vachek se zabýval fonologií, fonetikou a mluvnicí angličtiny i češtiny, obecnou lingvistikou a teorií překladu a psaného jazyka. Působil kromě jiného jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd.