Výpis všech autorů

Zuzana Vávrová

Narozena 13. 11. 1991. Autorka autobiografické knihy.

Zdeněk Vágner

Vyučený elektrikář. Poprvé se dostává do Afriky v roce 1970 jako pomocník otce při odchytu a transportech zvířat do tehdejšího Československa. Postupně účastník dalších pěti expedic. V období 1981 - 1983 působí přes Polytechnu u jedné holandské firmy specializované na odchyt a přepravu divokých zvířat. V letech 1984 - 1986 pracuje v Namibii. V roce 1987 se natrvalo usazuje v Tanzánii a začíná se živit jako profesionální doprovod zahraničních lovců. Dosud napsal: Kimuri , Africké safari, Lví píseň a Sloní píseň.

Zdena Vágnerová

Zdena Vágnerová . Manželka Josefa Vágnera , vystřídala několik dělnických i úřednických profesí, též ošetřovatelka zvířat v zoologické zahradě.

Vlastimil Vacek

Narozen 30.11.1898 v Břežanech u Kralovic, zemřel 17.7.1965 v Mirošovicích u Prahy. Autor divadelních her a národopisných scén, autor a překladatel libret. Též básník, prozaik, publicista, ochotnický herec, zemědělec.

Vlasta Váňová-Čtvrtková

Narozena 27.2.1917 ve Vídni , zemřela 21.11.1968 v Praze. Básnířka, beletristka, též knihy a hry pro děri.

Vladimíra Varmužová

Autorka slovníku herců.

Vladimír Vanýsek

Emer. prof. RNDr. Vladimír Vanýsek, DrSc., . Vystudoval fyziku a astronomii na univerzitách v Brně a Praze. Působil jako vedoucí katedry astronomie na matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze a na řadě zahraničních univerzit. Spolupracoval na projektu ISO . Redigoval mezinárodní časopis Earth, Moon and Planets.

Vladimír Valouch

Narozen 9.7.1975 ve Šternberku. Absolvent Fakulty Tělesné Kultury UP Olomouc, trenér, sportovní publicista, autor prací o fitness a aerobiku.

Vladimír Vaclík

Vladimír Vaclík byl český publicista, betlémista a středoškolský profesor. Narodil se roku 1925 na Křivoklátě. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor etnografie a bohemistika . Jeho první povolání bylo středoškolský profesor, ale žurnalistika jej lákala více a tak se stal redaktorem Svobodného slova. Literárně debutoval v roce 1947. Jeho odborné práce vyšly knižně i v odborných časopiseckých publikacích v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a v Itálii. Po srpnu 1968 musel z politických důvodů opustit nejen učitelskou profesi, ale bylo mu zakázána i literární činnost. Když nemohl dělat novinařinu, začal v tajnosti pomáhat své manželce Marii budovat malé muzeum v Třebechovicích pod Orebem a přeměňovat je v opravdové muzeum betlémů. Vlastníkem známého Třebechovického betlému byl tehdy František Skřivan. Marie Vaclíková mu pomáhala od roku 1955. V roce 1966 byl betlém převezen a vystaven na Světové výstavě v Montréalu 1968. Při návratu zpět byl vystaven v nizozemském miniaturním městečku Madurodamu a v Londýně. Po jeho návratu do Československa se začala budovat stála expozice. V tehdejší době však nebylo možné betlém s náboženskou tematikou vystavit samotný a tak mu kulisu tvořil zároveň památník dělnického hnutí v Třebechovicích. Správou zařízení byla pověřena Marie Vaclíková, původním povoláním učitelka, která činnost vykonávala za podpory svého muže Vladimíra. Postupně spolu připravovali přeměnu památníku v řádné muzeum. V tehdejší době to však nebylo lehké, ale výsledek se podařil a roku 1984 bylo v Třebecho­vicích otevřeno první specializované muzeum betlémů v Československu. Zejména díky Vladímírovi Vaclíkovi, Jiřímu Šimkovi a Zdeňku Škvárovi vzniklo 10. listopadu 1990 v Hradci Králové České sdružení přátel betlémů, jehož se stal prvním předsedou. Než odešel do důchodu, byl doktor Vladimír Vaclík, po smrti manželky na krátko...

Victoria Van Tiem

Autorka je podobně jako hlavní hrdinka v Lásce jako z filmu malířka, majitelka galerie a bývalá kreativní ředitelka. A také zapálená filmová fanynka. Ne nadarmo získala černý pásek v judu. Stará se o dvě děti, manžela a boubelaté mikroprasátko.

Vendula Vaňková

Spoluautorka práce z oboru dějin české literatury.

Václav Váňa

PhDr., zabývá se problematikou kulturního dědictví.

Václav Vacek

Farář ve farnosti Letohrad. Václav Vacek, nar. 1946, vyučen nástrojařem, po získání maturity při zaměstnání začal studovat strojní fakultu na ČVUT. V Praze objevil živé křesťanství, vstoupil na CMBF v Litoměřicích. Na kněze vysvěcen r. 1975. Působil v řadě farností královéhradecké diecéze. Za minulého režimu pracoval v církevním disentu, byl členem sboru poradců kardinála Tomáška. Zaměřuje se na porozumění Bibli, liturgii, v pastoraci se zvlášť věnuje rodině a spiritualitě mužů. Od r. 1990 je farářem v Letohradě. Václav Vacek , katolický kněz. Narodil se v Dolní Čermné u Letohradu v rodině účetního a švadleny jako prostřední ze tří dětí. Otec byl politický vězeň nacistického i komunistic­kého režimu. Vystudoval bohosloví v Litoměřicích a v roce 1975 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan a administrátor působil postupně v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné. V osmdesátých letech byl členem sboru poradců kardinála Františka Tomáška, podílel se na vydávání církevního samizdatu. V roce 1990 byl ustanoven farářem v Letohradu, později byl jmenován členem ­kněžské a pastorační rady Královéhradecké ­diecéze. Je autorem knihy Pozvání k Večeři Páně . Populární jsou jeho televizní diskuse, které moderuje s architektem a hercem Davidem Vávrou.

Selma Van de Perre

Nizozemská odbojářka, novinářka žijící ve Velké Británii.

Rudolf Vaněček

Narozen 28. 5. 1916 v Praze, zemřel 7. 8. 2012. MUDr., profesor patologické anatomie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Rüdiger Vaas

Německý filozof a spisovatel.

Roger Vadim

Roger Vadim, rodným jménem Roger Vladimir Plémiannikov byl francouzský herec, scenárista, žurnalista, publicista, režisér a producent, po svém otci ruského původu. S jeho jménem je spojován i životní osud známé francouzské herečky Brigitte Bardotové, což byla i jeho první manželka. Jeho rodiče uprchli před bolševickou říjnovou revolucí v roce 1917 z Ukrajiny do Francie, jeho otec pak působil ve francouzských diplomatických službách. Od svých 16 let působil jako herec, v roce 1947 se stal asistentem filmového režiséra Marca Allégreta, kde působil také jako scenárista. Na počátku 50. let pracoval také jako žurnalista pro známý týdeník Paris Match. Na počátku 70. let působil v Hollywoodu. Ke konci svého života se věnoval především televizní a divadelní režii. Na počátku 60. let také několik let žil s herečkou Catherine Deneuve. Zemřel ve věku 72 let na rakovinu lymfatických uzlin, je pochován na hřbitově v Saint Tropez. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Vadim na anglické Wikipedii.

Robert Valentin

Autor počítačových příruček.

Ramón del Valle-Inclán

Ramón María del Valle-Inclán y de la Peña byl španělský spisovatel původem z Galicie, básník a dramatik, iniciátor španělského modernismu a jedna z hlavních postav tzv. Generace 98. Jeho světonázor prošel vývojem od esteticismu ke společenské angažovanosti. Valle-Inclán studoval v galicijské Pontevedře a v Santiagu de Compostela. Většinu literárně činné části života prožil v Madridu, kde byl jednou z výrazných postav místní bohémy, zvláště po amputaci levé ruky, na jejímž zápěstí byl zraněn v hádce s jiným spisovatelem v roce 1899, a rána se zanítila. Podnikl také několik cest do zemí Latinské Ameriky. Ve 30. letech, kdy se schylovalo ke španělské občanské válce, se postupně přiklonil k levici. Valle-Inclán vstoupil do literatury v roce 1902 Podzimní sonátou, první ze čtyř prozaických „sonát“ s prvky dekadence, pamětí estéta hraběte Bradomína. Zejména zpočátku jej silně ovlivňoval nikaragujský modernista Rubén Darío. V letech 1907–1909 vydal románovou trilogii Karlistická válka. Mezi pozdní prozaická díla patří román Tyran Banderas, zakládající dílo specifické tradice románů o diktátorovi, později zdomácnělé na latinskoamerické půdě. Valle-Inclán je tvůrcem esperpenta, stylu či vidění světa využívajícího grotesky, satiry, deformace, blízkého expresionismu. Nejznámější esperpentistickou divadelní hrou jsou Světla bohémy . Valle-Inclán také zdramatizoval některé vlastní prózy.

Pietro Sj Vanetti

Pavel Vašák

Pavel Vašák byl český literární teoretik, textolog a editor děl Karla Hynka Máchy. Přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 2001–2005 byl jejím děkanem. Maturoval v roce 1957 na jedenáctiletce v Havlíčkově Brodě. Poté vystudoval matematiku a matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1963. Již na fakultě se zaměřil na matematickou lingvistiku. Po škole a vojně krátce pracoval ve Státním výzkumném ústavu pro komplexní mechanizaci a automatizaci průmyslu skla a jemné keramiky, načež se stal vědeckým pracovníkem v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, kde nastoupil do oddělení matematické lingvistiky. V letech 1968–1969 byl na vědecké stáži na Štrasburské univerzitě ve Francii. Po návratu byl přijat do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1976 získal titul kandidát věd. V roce 1979 si udělal doktorát. V letech 1993–1995 byl hostujícím profesorem českého jazyka a české literatury na Univerzitě Paříž IV. V roce 1995 se stal docentem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve stejném roce začal učit na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde se stal proděkanem a později děkanem. V roce 2005 odešel do důchodu.

Patricia Van Wie

Otakar Vávra

Profesor Otakar Vávra byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem , Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice . Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejvýznamnějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednu z jeho nejpřínosnějších osobností. Vychoval také řadu tvůrců tzv. nové vlny. Narodil se v rodině ředitele všeobecné úvěrní společnosti v Hradci Králové Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové 11. února 1902, necelý měsíc před narozením jeho staršího bratra, spisovatele a scenáristy Jaroslava Raimunda Vávry. Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou . Od roku 1937, kdy natočil Filosofskou historii, byl profesionálním filmovým režisérem. V době nacistické diktatury za druhé světové války se soustředil převážně na tvorbu politicky neutrálních psychologických filmů. Za svou činnost tehdy přijal státní ocenění Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava, za což byl později výrazně kritizován.Když se jednou Arnošt Lustig ptal Otakara Vávry, proč přijal toto vyznamenání, odpověděl mu: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“ Od roku 1945 byl v KSČ. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký...

Monika Valentová

Monika Valentová je česká moderátorka a aromaterapeutka. Narodila se v Praze. Od 3 do 7 let žila s rodiči v Nigérii, kde pracoval její otec. Maturovala na Akademickém gymnáziu Štěpánská. Poté vystudovala bakalářský obor žurnalistika a masová komunikace se specializací televizní a filmová žurnalistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Již během studia začala pracovat ve sdělovacích prostředcích. Působila jako reportérka v rádiích Bonton, City a Evropa 2. V posledně jmenovaném rádiu strávila sedm let, připravovala a hlásila zde zprávy, moderovala publicistické bloky a zpracovávala filmové rubriky. Na TV Prima uváděla talk show Sauna, magazín Prima jízda, filmový týdeník Kinorevue aneb Dotkněte se hvězd a klipový pořad S.O.S. Od srpna 2004 moderovala Snídani s Novou. Do roku 2003 psala pro časopis Cinema. V roce 2011 moderovala pořad na Metropol TV, o rok později na TV Pětka pořad Supermáma. Od roku 2015 uvádí rubriku v pořadu Gondíci s. r. o. na TV Prima. Dále moderuje různé společenské a sportovní akce a věnuje se aromaterapii. V roce 2002 se provdala za moderátora Martina Veselovského, se kterým má dvě dcery – Rozálii a Viktorii.

Miroslav Vaněk

Miroslav Vaněk je český historik, zabývající se českými moderními dějinami a jeden z prvních průkopníků české orální historie. Od roku 2017 je ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Miroslav Vaněk se narodil 11. března 1961 v Teplicích. Po střední škole nastoupil na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni obor učitelství pro první stupeň ZŠ a v roce 1985 po úspěšném absolvování obdržel titul Mgr. Profesi učitele na ZŠ se věnoval v letech 1986-1990, následně až do r. 1992 pracoval jako středoškolský profesor na pražském gymnáziu. Během své učitelské kariéry získal na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni titul PaedDr. a v roce 1992 tamtéž úspěšně dokončil druhé magisterské studium v oboru historie – český jazyk. V témže roce nastoupil na pozici odborného a posléze vědeckého a výzkumného pracovníka Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze , kde se v roce 2000 stal vedoucím nově vzniklého Centra orální historie. V této funkci setrval až do roku 2017, kdy byl jmenován ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V roce 2000 rovněž získal na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci titul Ph.D. , o sedm let později se stává docentem a v roce 2010 byl jmenován profesorem v oboru historie se zaměřením na české a československé dějiny . Zároveň působí také jako vysokoškolský pedagog na Pracovišti orální historie – soudobé dějiny FHS UK a v letech 2008-2017 byl také jeho vedoucím. Mezi jeho další úspěchy patří založení a vedení České asociace orální historie , jejíž je od r. 2013 čestným předsedou. V roce 2008 byl jmenován do čela nově zřízeného Českého národního komitétu orální historie při AV ČR. Práce Miroslava Vaňka má ohlas rovněž v zahraničí, kde si vybudoval jméno známého a respektovaného historika v odborných mezinárodních kruzích: nejprve v ...

Miluše Válková

Je absolventkou katedry romanistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Španělštinu studovala také na Mezinárodní univerzitě Menéndeze Pelaya v Santanderu. Překládá ze španělštiny i do španělštiny, má za sebou několik literárních překladů. Jako novinářka se zaměřuje převážně na Španělsko. Tato země se stala její celoživotní láskou, neustále se tam vrací a její historii, kulturu, umění, přírodní krásy i současný život přibližuje na stránkách novin a časopisů. Je autorkou miniprůvodců "Costa Brava" a "Costa Azahar -Valencie - Costa Blanca". Provozuje informační portál o Španělsku www.spanelsko.info. Putování Svatojakubskou cestou považuje za jeden ze svých nejsilnějších životních prožitků.

Miloš Vacek

Born 20 June 1928, Horní Roveň - died 29 February 2012, Prague Czech composer, conductor, organist and choirmaster

Milan Vároš

Po absolvovaní Jedenásťročnej strednej školy v Bytči pracoval rok v rodnom meste ako redaktor okresných novín. Potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave . V r. 1960 – 1969 bol redaktorom denníka Smena. Pre svoje postoje k politickým udalostiam rokov 1968 – 1969 bol politicky diskriminovaný a nemohol publikovať. Od r. 1969 pracoval ako redaktor vo vydavateľstve Smena, kde redigoval edíciu Dobrodružné romány. Od r. 1990 bol šéfredaktorom týždenníka Život a od r. 1995 aj šéfredaktorom mesačníka Rodina. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.

Milan Vacek

Matematik. Autor vysokoškolských učebnic z oboru.

Milada Vávrová

Narozena 1921 v Jihlavě, zemřela 2008. Spisovatelka, ve svém díle dokumentuje činnost bojovníků proti fašismu na Vysočině.

Massimo Vacchetta

Italský veterinář, ochrance přírody, zejména ježků. Publikace z oboru.

Mario Vargas Llosa

Mario Vargas Llosa je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům , který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim. Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské. V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie . Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu. V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“ Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Marie Vacková

Fotografická publikace.

Marie Vacínová

Nar. 19. 1. 1948 v Praze. PhDr., CSc. psychologických věd.

Jozef Vajda

Josef Vančura

Narozen 21.2.1870 v Lišově, zemřel 26.5.1930 v Mariánských Lázních. JUDr., profesor římského práva, práce v oboru.

Josef Valenta

Narozen 29. 7. 1954 v Brandýse nad Labem. Doc., PhDr., CSc., činný na katedře pedagogiky FF UK a katedře výchovné dramatiky DAMU, vysokoškolský pedagog, divadelní teoretik a praktik. Práce z oboru psychologie dramatické výchovy, scénologie každodenního chování, vzdělávání dospělých, didaktiky osobnosti a sociální pedagogiky.

Jiří Vávra

Práce z oboru fyziky, učebnice.

Jiří Vašíček

Český zpěvák. Narozen 6. srpna 1933, zemřel 13. listopadu 2001.

Jiří Vaníček

Doc. PaedDr. Jiří Vaníček, Ph.D. je vedoucí katedry informatiky na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích. Odborně se věnuje didaktice informatiky a počítačem podporované výuce matematiky. Připravuje nové učitele informatiky a ICT pro 1. až 3. stupeň škol. Je autorem úspěšné řady učebnic informatiky pro 2. stupeň základních škol, které vyšly v nakladatelství Computer Press. Je vedoucím organizačního výboru národní soutěže žáků ZŠ a SŠ v informatice Bobřík informatiky.

Jiří Vandas

Narozen 1961. Numismatik, práce z oboru.

Jiří Valoch

Jiří Valoch je umělec, kurátor výstav, teoretik a umělecký kritik, sběratel. Jiří Valoch navštěvoval Gymnázium Brno, Elgartova. V letech 1965 až 1970 studoval bohemistiku, germanistiku a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium zakončil diplomovou prací Experimentální poezie a její české realizace zabývající se typologií a genezí vizuální a fonické poezie. Otec Jiřího Valocha byl významný český archeolog doc. Karel Valoch, který se zasloužil o zásadní výzkumnou činnost v jeskyni Kůlně a na Stránské skále. Jiří Valoch je tvůrcem vizuální a konceptuální poezie, fotografické poezie, fotografických konceptů, textových instalací a konceptuálních kreseb. Jedno z děl rané tvorby Jiřího Valocha slovo "Dream" možná ještě zůstává vyryté podle slov autora "ve stále stárnoucím dubu" v Moravském krasu. Vizuální poezii se věnuje od roku 1964. Nejprve se zabýval tvorbou nesémantických a ryze vizuálních estetických struktur, od roku 1970 se navrátil k sémantickému významu, ovšem při krajní redukci slov. Od konce 60. let k médiu strojopisu přibyly také nové typy vyjádření – sporadicky kresba, autorská kniha a fotografie. Na počátku 70. let tvořil intimní photo-pieces, pracoval s textovými zásahy do negativu a pozitivu fotografie. Na konci 60. let se zapojil též do mezinárodního hnutí poštovního umění . V roce 1970 realizoval také kolektivní land-artové akce. Fotografii jako médium opustil v roce 1975, kdy také publikoval první monografii Poesia Visiva . První samostatnou výstavu VCH 64/67 měl v roce 1967 v Divadle hudby v Ústí nad Labem. V Československu v průběhu 70. a 80. let prakticky nevystavoval. Jeho vizuální básně se objevovaly na zahraničních výstavách a v publikacích. Svou tvorbu také prezentuje v podobě autorských knih vydávaných buď vlastním nákladem nebo prostředni...

Jiří Vágner

Zabývá se typografií knih a uměleckým ručním sázením písma.

Jiří Vacek

Narozen 13. 8. 1947 v Jindřichově Hradci, zemřel 10. 10. 2018. V letech 1968-1989 emigrace. Protidrogový expert, zakládal Městskou policii v Liberci, působil jako poradce ministrů vnitra a obrany, asistent předsedy KDU-ČSL.

Jindřich Vacek

Narozen 16. 8. 1917 v Plzni, zemřel 10. 4. 1997 tamtéž. PhDr., CSc., profesor historie a vysokoškolský pedagog, odborný publicista.

Jean Vanier

Jean Vanier byl kanadský katolický teolog, humanitář a zakladatel komunit L'Arche , ve kterých bydlí ve společném domově lidé s mentálním postižením spolu s asistenty. Založil také hnutí Víra a Světlo. V roce 2015 se stal laureátem Templetonovy ceny. Necelý rok po jeho smrti se objevila informace, že v letech 1970 až 2005 sexuálně zneužíval ženy, které se k němu obracely s žádostí o pomoc.

Jaroslav Váňa

Narozen 21.5.1921 v Pravech. Ing., externí pracovník na katedře automatizace chemických výrob Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích. Práce v oboru.

Jaroslav Valášek

Slovenský vysokoškolský pedagog, prof., Ing., CSc., se zaměřením na technické zařízení budov.

Jaromír Vaňous

Narozen 16. 8. 1929 v Dlouhé Třebové, zemřel 23. 8. 2000 v Plzni. Beletrista, básník, novinář, od r. 1974 žil v Rokycanech.

Jan Vážný

Jan Vážný byl profesor římského práva. Působil postupně na právnických fakultách Univerzity Karlovy v Praze, Univerzity Komenského v Bratislavě a Masarykovy univerzity v Brně. Právníkem byl už strýc František Vážný, významný soudce, a také jeho bratr František vystudoval práva a později byl docentem obchodního a směnečného práva. Jan absolvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, poté začal studovat na pražské právnické fakultě, kde v roce 1914 získal titul doktora práv. Pak vstoupil do služeb justice, roku 1919 byl jmenován soudcem Vrchního zemského soudu v Praze, soudil ale jen do roku 1921, protože zájem o vědu u něj brzo převážil nad právní praxí. Už na fakultě se velmi zajímal o římské právo, studoval jej u profesora Heyrovského, po absolvování se mu věnoval na univerzitě v Římě u profesora Bonfanteho. Roku 1920 se prací Actiones poenales habilitoval v Praze a už o rok později byl jmenován mimořádným profesorem římského práva na právnické fakultě nově založené Univerzity Komenského v Bratislavě, kde působil až do roku 1927. Za tohoto období absolvoval studijní pobyt u známého profesora Riccobona v Palermu a vydal např. spisy Římské právo obligační a Custodia v právu římském . Byl také členem Učené společnosti Šafaříkovy a dopisujícím členem Instituto di studi legislativi v Římě. Posledním jeho pedagogickým působištěm byla brněnská právnická fakulta, kde už učil jeho strýc a později i bratr. Jedno funkční období zde byl děkanem. Účastnil se mezinárodních konferencí a vydal např. díla Římský proces civilní , Vlastnictví a práva věcná nebo Pupilární substituce ve vývoji římského práva . Systematické zpracování celého římského práva soukromého Soustava práva římského už nestihl dokončit. Po německé okupaci se zapojil do odboje, byl členem odbojové skupiny ÚVOD a v období tzv. první heydrichiády byl spolu s dalšími brněnskými pedagogy zatčen. Po výsleších ...

Ján Vanovič

Ján Vanovič byl slovenský a československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Vystudoval právo v Bratislavě a Budapešti, od roku 1886 působil jako advokát v Martině. Dlouhodobě se angažoval v Matici slovenské. V letech 1931–1939 byl jejím předsedou. Už v 3. třetině 19. století patřil mezi nejvýznamnější politiky Slovenské národní strany. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. Patřil mezi signatáře Martinské deklarace. Podle údajů k roku 1920 byl profesí advokátem v Turčianském Svätém Martině. V letech 1919–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Usedl sem na 30. schůzi v únoru 1919. Byl členem Slovenského klubu . V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Slovenskou národní a rolnickou stranu poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Strana později splynula s Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu . V letech 1922–1938 byl generálním dozorcem evangelické církve na Slovensku.

Jan Valný

Narozen 24.3.1958 v Lounech. Dělník v Kladně, básník.

Jan Vácha

Narozen 19. 3. 1967. Autor básnické sbírky.

J. Manson Valentine

Americký mořský biolog, vědecký pracovník muzea Bishop na Honolulu. Objevitel tzv. Bimini road v Karibiku. Spolupráce se spisovatelem Ch. Berlitzem.

Ivan Vavřík

Publikace v oboru Umění, architektura, kulturní dědictví.

Hugo Vavrečka

Hugo Vavrečka byl český novinář, národohospodář, politik a diplomat. Byl dědečkem Václava a Ivana Havla. Reálku v Moravské Ostravě úspěšně ukončil maturitní zkouškou v roce 1899, poté se přihlásil ke studiu elektrotechniky na německém Vysokém učení technickém v Brně. Po jeho absolvování v roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u rakousko-uherského námořnictva v Pule. V říjnu 1905 se do Brna vrátil, získal místo odborného asistenta na české technice a začal s technickým poradenstvím v oboru strojním a elektrotechnickém. Pozice asistenta na Vysokém učení technickém jej neuspokojovala, a proto přešel do redakce Lidových novin, kde měl na starost otázky národohospodářské. Od počátku působení v Lidových novinách rozvíjel svůj literární talent psaním humorných povídek a fejetonů. Pod pseudonymem Hugo Vavris vydal roku 1908 oblíbenou novelu František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, která se později stala předlohou filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese s Vlastou Burianem v hlavní roli. Novinářská činnost jej také zavedla na bojiště První balkánské války, kde v roce 1912 působil jako dopisovatel Lidových novin při bulharském hlavním stanu. V této době se již osobně znal s významnými českými politiky i novináři a také se seznámil s Tomášem Baťou. Po vypuknutí první světové války narukoval k námořnímu velitelství v Terstu a od roku 1916 spolupracoval s českými odbojovými politiky z Maffie. Závěr války již předznamenal jeho budoucí diplomatickou kariéru, když v Terstu vytvořil československou vojenskou jednotku a působil zde jako zplnomocněnec československé vlády. Od ledna 1919 působil v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert. Do vlasti se vrátil koncem léta 1919 a již v únoru 1920 nastoupil do funkce generálního konzula v Hamburku. Po dvou letech přesídlil do Budapešti, stal se tak prvním řádným československ...

Hana Vaňková

Mgr., slavistka, autorka prací z oboru, též překladatelka.

Gary Van Haas

Gary Van Haas je americký spisovatel a novinář. Vystudoval žurnalistiku a pravidelně přispívá cestopisnými reportážemi do renomovaných médií, jako jsou International Herald Tribune, Time, Newsweek, Odyssea nebo Travel Magazine. Na svých cestách si zamiloval zejména Řecko, kde se oženil a již dvacet let zde žije. Věnuje se filmové produkci a rovněž se podílel na výzkumech starověkých řeckých památek. Gary Van Haas je autorem několika románů, mimo jiné akčního thrilleru Ikona , který je zasazený do nádherné řecké scenérie, přibližuje prostředí podvodníků se starožitnostmi a je plný dobrodružství, vydírání a intrik, anebo thrilleru Vražedné šílenství , jenž se odehrává v exotické Indii, kde mimo jiné řádí masový vrah malých holčiček. Oba příběhy spojuje hlavní postava malíře a dobrodruha Gartha Hansona. Autorský styl Garyho Van Haase se vyznačuje zejména akčními a dobrodružnými prvky, detektivní zápletkou, záhadami a tajemnem. A pokud se objeví milostná zápletka, tak rozhodně ne romantická, ale spíše s jízlivou příchutí

František Vavera

Narozen 20. 11. 1980 v Českých Budějovicích. Doc., JUDr., Ph.D., LL.M., právník, vysokoškolský pedagog, zaměřený na trestní právo, kriminalistiku, bezpečnostní právo a legislativu.

František Vašek

Narozen 10. 2. 1924 v Paloníně u Loštic, zemřel 25. 12. 2008 v Brně. JUDr., český historik, práce o protifašistickém hnutí.