Výpis všech autorů

Josef Vlček

Josef Vlček byl moravský katolický aktivista, vydavatel a předseda Matice cyrilometodějské. V devíti letech vstoupil jako čekatel do salesiánské kongregace ve Fryšťáku, kde pak setrval až do roku 1939. V mládí byl hodně činný v katolickém sportovním hnutí Orel, za který byl ještě počátkem roku 1939 účasten na evropském sletu katolických sportovních organizací v Jugoslávii. Ve Fryšťáku dálkově vystudoval gymnázium. Roku 1939 následně po dohodě s představenými a na základě přání otce Ignáce Stuchlého, který jej výrazně ovlivnil v jeho duchovním vývoji, z kongregace odešel a vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Studia byl však nucen po zrušení všech českých vysokých škol přerušit a jen díky štěstí se vyhýbal nuceným pracím v Německu . Po roce 1945 působil jako generální tajemník Matice cyrilometodějské, po roce 1948 zastupoval biskupa Štěpána Trochtu ve vyjednávání mezí církví a státem za udržení církevního školství. Roku 1947 se navíc stal tajemníkem Ústředí svobodných škol. V srpnu 1948 se oženil s Ludmilou Schönweitzovou, nedlouho poté se jim narodila dcera Jana. Rodinné štěstí však netrvalo dlouho. Po vyhrocení situace v roce 1949 byl přinucen spolu se skupinou dalších lidí k útěku za hranice. Ten se však nepodařil – skupina byla vyzrazena a Vlček byl spolu se skupinou dalších katolických intelektuálů ve vykonstruovaném politickém procesu Valena a spol. v první instanci odsouzen k trestu smrti, který mu následně byl změněn na 21 let vězení. Byl vězněn celkem deset let. Během výkonu trestu pracoval jako vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Propuštěn byl po amnestii v roce 1960. V roce 1968 se stal tajemníkem Díla koncilové obnovy olomoucké arcidiecéze a pracoval jako v olomoucké pobočce tiskového družstva Logos. Dílo bylo však nastupující normalizací zakáz...

Josef Veselka

Narozen 23. 3. 1965 v Praze. Prof. MUDr. CSc., FESC, FSCAI, kardiolog. Primářem Kardiovaskulárního centra pro dospělé, Kardiologické oddělení FN Motol Praha. Věnuje se především intervenční kardiologii a echokardiografii. Publikace z oboru.

Josef Velek

Josef Velek byl český novinář a publicista, považovaný za zakladatele české ekologické žurnalistiky. V roce 1974 vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a ve stejném roce spoluzakládal v rámci tehdejšího oficiálního Socialistického svazu mládeže Hnutí Brontosaurus zaměřené na ochranu přírody. Publikovat začal v šedesátých letech, od roku 1975 byl redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval cestopisným reportážím a problematice ochrany přírody a životního prostředí; každý týden zde připravoval rubriku Zápisník Brontosaura tvořící pravidelnou součást stránky s dopisy čtenářů. Je považován za zakladatele české ekologické žurnalistiky. Za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování. 30. dubna 1990 se utopil v Rudém moři při potápění u letoviska Safaga během expedice Blue World 90. V červnu 1989 byl jako první Čech zapsán na čestnou listinu Organizace spojených národů Global 500 jednotlivců i organizací, kteří významně přispěli k ochraně a zlepšování životního prostředí. Skupina recesistů, kteří se vydávali za lesníky, psala Velkovi dopisy, v nichž upozorňovali na ohroženou šelmičku kňavu obecnou, žijící v Jeseníkách. Josef Velek jim zpočátku věřil a psal o živočichovi v Zápisníku Brontosaura. Později se sám přiznal, že mystifikaci uvěřil. Václav Petříček ve vzpomínkovém článku o Josefu Velkovi a hnutí Brontosaurus uvádí případ kňavy jako jediný příklad toho, že Josef Velek kvůli množství práce „odborně zakolísal“. Mystifikační teorii o kňavách pak od roku 1991 rozvíjeli studenti biologických oborů a uspořádali několik recesistických kňavologických kongresů.

Jiří Vokiel Čmolík

Narozen 4. 10. 1977. Český transformační řečník a učitel, který propojuje principy neurovědy s praktickou rovinou našich životů. Master techniky firewalking . Autor literatury a online programů o osobnostním rozvoji a finančním investování.

Jiří Vítovec

Narozen 25.2.1951. Profesor vnitřního lékařství , MUDr., CSc., FESC, kardiolog, klinický farmakolog. Od promoce na LF MU v Brně působí ve FN u sv. Anny v Brně. Přednosta I. interní kardioangiologické kliniky . Byl proděkanem Lékařské fakulty MU . Hlavní zájem: kardiovaskulární farmakologie, intenzivní kardiologická péče, srdeční selhání a hypertenze. Publikace z oboru.

Jindřich Vodák

Jindřich Vodák , literární a divadelní kritik, překladatel, středoškolský učitel, ministerský úředník. Po maturitě na Prvním českém reálném gymnáziu ve Spálené ulici v Praze pokračoval studiem romanistiky, germanistiky a bohemistiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po sedmi semestrech však studia zanechal. Nejprve v letech 1891-1894 působil v redakci Ottova slovníku naučného, kde psal a posléze též redigoval literárněvědná hesla, zejména z frankofonní oblasti. Od roku 1894 vyučoval francouzštinu a němčinu na středních školách v Kutné Hoře, Hradci Králové, Lounech . Po sňatku s Antonínou Vodákovou, roz. Dobšovou , se v srpnu 1899 vrátil do Prahy. Vedle své učitelské profese na žižkovské reálce se od ledna 1899 doživotně věnoval soustavné žurnalistické činnosti. Po vzniku ČSR byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde byl odborovým a později ministerským radou pro oblast divadla a literatury. I po odchodu do penze působil nadále jako ministerský referent a odborný poradce. V roce 1929 obdržel čestný doktorát filozofie Komenského univerzity v Bratislavě. Byl činný jako literární a divadelní kritik v Literárních listech, Nivě, Rozhledech. Od roku 1898 v dalších periodikách: Čas, Lidové noviny, Rozvoj, později kulturním referentem Českého slova. V roce 1908 spolu s Josefem Svatoplukem Macharem redigoval literární časopis Novina, v letech 1920–1922 redigoval týdeník Jeviště. Všude uveřejňoval obsažné a břitké kritiky, někdy pod zkratkou v. d. Přeložil do češtiny několik románů francouzských autorů. Po jeho úmrtí manželka Antonína uspořádala žurnalistickou pozůstalost, pod editorským vedením Josefa Trägera a Alberta Pražáka vyšlo v letech 1941-1953 pět svazků Vodáko...

Jaroslav Vinař

Narozen 25.8.1921 v Semíni. RNDr., geograf, autor map.

Jan Voldán

Autor špionážních románů.

Jan Vojáček

Vystudoval dnešní 1. lékařskou fakultu Karlovy University, 1999 jmenován profesorem pro obor vnitřní nemoci, specializuje se na kardiologii, intervenční metody a krevní srážlivost, 1996 Fellow of the European Society of Cardiology . 2002 Fellow of the American College of Cardiology , 2004-2014 přednosta 1. interní kardioangiologická kliniky LF UK a FN Hradec Králové, publikuje v domácích i zahraničních časopisech, autor 7 monografií , 5 kapitol v monografiích, spoluautor 2 skript a dvou vydání učebnice Klener - Vnitřního lékařství , Bureš - Vnitřního lékařství a dvou vydání učebnice Kardiologie pro sestry na jednotkách intenzivní péče, spoluautor knihy Intenzivní medicina na principech vnitřního lékařství.

Hela Volanská

Hela Volanská, vlastním jménem Friedmanová - †23.12. 1996 v Praze), lékařka, slovenská prozaička, byla autorkou reportáží, literatury faktu i prózy o partyzánském boji. Narodila se v chudé židovské rodině. Vystudovala medicínu na UK v Bratislavě. Za 2. světová války byla internována v koncentračním táboře v Novákách. Odtud utekla a aktivně se zúčastnila Slovenského národního povstání. Od roku 1946 žila v Praze, svá díla však psala slovensky. V sedmdesátých letech se otevřeně postavila proti normalizačnímu procesu, proto byla v roce 1971 vyloučena ze Svazu slovenských spisovatelů. Publikovat mohla až po roce 1989.

Dalibor Vácha

Dalibor Vácha je český historik a spisovatel historických a fantasy románů. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity roku 2012 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě téže univerzity. Zabývá se dějinami velkých válek 20. století, problematikou československých legií v Rusku a meziválečnými dějinami Československa. Váchův debut Červenobílá obdržel Literární cenu Knižního klubu.

Čestmír Vejdělek

Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Emigroval do Německa. Publikoval též pod pseudonymem Alexandr Jandera. Jeho syn Čestmír Kopecký se stal televizním producentem a dramaturgem. Bývalý redaktor a v letech 1951 až 1967 ředitel nakladatelství Mladá fronta. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy . Protože byl v době normalizace politicky perzekvován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích . V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy. Je mimo jiné autorem několika románů žánru sci-fi, z nichž patrně vůbec nejznámější a nejčtenější je román Návrat z ráje z roku 1961, který původně vyšel na pokračování v časopise Mladý svět. Z exilu pochází jedna SF povídka Květinový dar, otištěná roku 1991. Zemřel ve svých 86 letech 14. listopadu 2011 v Kolíně nad Rýnem.

Cecily Von Ziegesar

Cecily von Ziegesarová sama navštěvovala jednu z elitních středních škol na newyorském Manhattanu, a tak má mnoho příhod z knih řady Gossip Girl a To je ona reálný základ v jejích zážitcích. Po maturitě nastoupila na vysokou školu Colby College ve státě Maine, kde se věnovala umění. Po dokončení studia odešla pracovat do rozhlasu v Budapešti, odkud se po roce vrátila do Spojených států a nastoupila na Arizonskou univerzitu ke studiu uměleckého psaní. Poté se přestěhovala do Londýna, kde pracovala ve vydavatelství. Když se i odtud vrátila domů, našla práci ve společnosti zabývající se balením knih a právě zde ji napadla myšlenka začít se psaním první knížky nesoucí titul Gossip Girl. V současné době se plně věnuje psaní dalších dílů této úspěšné řady, kterou rozšířila o další úspěšnou sérii To je ona. Americká společnost CW natočila televizní seriál Gossip Girl a v Americe se vysílá od poloviny září 2007.

Zdeněk Vošický

Narozen 1949. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce přírodních věd.

Zdeněk Vančura

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Vladimir Vysockij

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...

Václav Veber

Václav Veber byl český historik, působící na katedře politologie a v Centru pro evropskou integrační politiku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Odborně se zabýval dějinami 20. století se zaměřením na dějiny východní Evropy, dějiny Ruska a dějinami „sjednocené Evropy“. Po studiu na klasickém gymnáziu v Hradci Králové absolvoval v letech 1950–1953 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil od roku 1953 jako asistent a odborný asistent na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1961 jako odborný asistent na katedře základů marxismu-leninismu filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1962 obhájil interní aspiranturu na FF UK a v roce 1967 získal titul docenta. V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z univerzity a poté působil až do roku 1990 v různých povoláních . V roce 1990 se vrátil jako pedagog na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na Metropolitní univerzitě Praha.

Tvrtko Vujity

Tvrtko Vujity je maďarský spisovatel. Jeho otec byl horník, matka učitelka na vesnické škole. Díky náhodě se ve svých devatenácti letech stal válečným zpravodajem poté, co se ocitl v obklíčení během války v bývalé Jugoslávii, v Sarajevu. Vystudoval novinařinu na univerzitě v Miami ve Spojených státech. Je nositelem mnoha novinářských ocenění, v Maďarsku obdržel za svou práci Pulitzerovu pamětní cenu, v roce 2001 státní vyznamenání, kříž za zásluhy a pomoc poskytnutou při převozu posledního válečného zajatce ze Sovětského svazu do jeho vlasti. Pravidelně přednáší na maďarských i zahraničních univerzitách. V maďarské televizi tv2 má vlastní program s názvem pekelné příběhy, v němž své reportáže komentuje naživo. Je ženatý. Jeho žena Gyöngyi je bývalá hráčka maďarské basketbalové reprezentace. Mají spolu tři syny a žijí v Budapešti. Specializuje se na ohrožené kraje a oblasti. Zajímá se o nevšední osudy lidí často na okraji společnosti. Jeho knihy dosáhly nákladů více než půl miliónu výtisků a staly se bestsellery nejen v Maďarsku, ale i v mnoha dalších zemích.

Tomáš Valenta

Metodik a manager sportovních programů, lektor sportovních kurzů.

Simon Vestdijk

Simon Vestdijk byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli. Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel. Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce. Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku. Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny. V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“

Roger Vailland

Roger Vailland, byl francouzský spisovatel. Po literárních začátcích ve skupině Le Grand Jeu se věnoval více než 15 let novinářství. Jeho literární dílo navazuje na linii francouzské literatury vedoucí od kardinála de Retz přes Choderlose de Laclos ke Stendhalovi. Do skupiny Le Grand Jeu patřili René Daumal, Roger-Gilbert Lecomte, A. Rolland de Renéville, Josef Šíma. divadelní hry: řada esejů, několik cestopisů, studie, filmové scénáře

Orchestr Josefa Vobruby

Josef Vobruba byl český dirigent, skladatel a aranžér, známý svým významným přínosem československé hudební scéně, zejména v žánrech jazzu a taneční hudby. Narodil se 26. března 1932 v Praze a zemřel 24. května 1982. Vobruba založil Orchestr Josefa Vobruby , který se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stal jedním z významných souborů v Československu.

Miroslav Verner

Miroslav Verner je český archeolog a egyptolog, v letech 1975–2000 byl ředitelem Československého, resp. Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze a Káhiře. Specializuje se na archeologii doby stavitelů pyramid zejména v období 5. dynastie, pod jeho vedením probíhal český výzkum v Abúsíru. rozhovory Chrám světa, Academia 2010

Miroslav Váša

Miroslav Váša byl český malíř, grafik a ilustrátor. Věnoval se především knižním ilustracím a návrhům knižních obálek a také užité a propagační grafice.

Marta Vencovská

Autorka česko-ruského slovníku.

Marie Vítková

Marie Vítková byla česká pedagožka, odborná spisovatelka a redaktorka. Rodiče Marie byli Arnošt Vítek tajemník na okresním zastupitelství v Náchodě a Marie Vítková-Řezníčková , svatbu měli 22. srpna 1865. Marie měla šest sourozenců, byli to: Jan Vítek , Hedvika Vítková , Arnošt Vítek , JUDr. Otto Vítek , Františka Vítková a JUDr. Jaroslav Vítek . Marie Vítková byla učitelkou domácích nauk, autorkou učebnic, redaktorkou Časopisu učitelek , jako redaktorka spolupracovala v Pedagogických rozhledech a v časopisu Komenský. Z katolické církve vystoupila 13. 10. 1920. Žila v Praze VII 839, na adrese V Zátiší 16.

Ludvík Večeřa

Narodil se roku 1918 ve Velkém Meziříčí, zemřel předčasně v Praze, v roce 1975. Byl vyučeným ovocnářem, ale věnoval se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích především růžím. S obdivuhodnou akribií zkoumal progresivní metody šlechtění a pěstování růží, výsledky své práce průběžně publikoval. Věnoval se testování světového sortimentu a pochopitelně i šlechtění, vytvořil téměř dvacet nových sort, ne u všech stihl, bohužel, osobně dokončit uznávací řízení. Velice záslužná je pak Večeřova činnost na poli organizace odborného života, připomeňme, že byl jedním z hlavních iniciátorů založení našeho Rosa klubu.

Lucie Víchová

Narozena 1979. Mgr., pedagožka, zaměřená též na volnočasové aktivity dětí.

Lenka Vybíralová

Narozena 6.2.1954 v Jičíně. Knižní a časopisecké ilustrace pro děti, animované filmy, spolupracuje s nakladatelstvím Albatros.

Karol Vaculík

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Jiří Voldán

Narozen 20.3.1901 v Praze, zemřel 5.10.1985 v Praze. Herec, novinář, prozaik, kabaretiér, hudební skladatel a textař písní, překladatel z ruštiny.

Jaromír Veber

Prof. Ing. Jaromír Veber, CSc. Absolvent Fakulty výrobně-ekonomické Vysoké školy ekonomické v Praze, docent v oboru ekonomika průmyslu , docent v oboru podnikové hospodářství . V roce 2002 byl jmenován profesorem. Od roku 1994 je vedoucím katedry managementu, od roku 2006 je děkanem Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Odborně se zaměřuje na produktový a provozní management, management kvality a environmentu, prosperitu a výkonnost organizací, krizové řízení. Je manažerem kvality , absolventem tréninkového kurzu pro experty-hodnotitele modelu EFQM . Je autorem nebo spoluautorem řady odborných publikací, například Management - základy, prosperita, globalizace , Management kvality, environmentu a bezpečnosti , Řízení jakosti a ochrana spotřebitele , řady vysokoškolských skript, řady vysokoškolských skript, více než sta odborných statí atd. Působí také jako poradce pro zavádění systé mů managementu kvality a environmentu .

Jan Volný

Narozen 12.9.1886 v Lukavci ve Slezsku, zemřel 5.1.1955. PhDr., středoškolský profesor, filolog, dialektolog, německo-český slovník a naopak a učebnice němčiny.

Jan Vik

Jan Vik , někde uváděn též jako Vík, je bývalý český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za SPR-RSČ. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do ČNR, jako poslanec za Sdružení pro republiku – Republikánskou stranu Československa . Po vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 se ČNR transformovala na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V ní obhájil mandát ve volbách v roce 1996 a zasedal v ní až do volbeb v roce 1998. Byl členem výboru pro obranu a bezpečnost. V letech 1992-1996 byl předsedou a v období let 1996-1998 místopředsedou poslaneckého klubu republikánů. 25. července 1995 ho sněmovna zbavila imunity a vydala k trestnímu stíhání v kauze šíření provokačních letáků, které pod názvem Informace spolkové vlády pro vedení sudetoněmeckého landsmanschaftu vyvolávaly dojem návratu majetku sudetských Němců. Případ ovšem policie do voleb v roce 1996 nedořešila a po nich získal Vik opětovným zvolením do sněmovny imunitu, přičemž napodruhé již jej poslanecká sněmovna nevydala. Během volby prezidenta republiky v lednu 1998 přednesl projev, ve kterém přečetl i tzv. „Odkaz Edvarda Beneše“, který byl později identifikován historikem a místopředsedou Společnosti Edvarda Beneše Karlem Novotným jako podvrh z okruhu Sládkových republikánů. V komunálních volbách roku 1998 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva hlavního města Praha za SPR-RSČ. Profesně se uvádí jako tajemník a tiskový mluvčí strany. Zároveň tehdy bez úspěchu kandidoval i do zastupitelstva městské části Praha 7. Působil jako jeden z nejbližších spolupracovníků předsedy strany Miroslava Sládka a byl tajemníkem SPR-RSČ. Po neúspěchu strany ve volbách 1998 ovšem patřil mezi předáky SPR-RSČ, kteří stranu opustili. Aktivoval pak formaci nazvanou Republikáni, která existovala bez větší činnosti od roku 1992 a která potom neúspěšně kandidovala v sněmovních volbách roku 2002....

Jan Erazim Vocel

Jan Křtitel Erazim Vocel byl český romantický básník, dramatik, zakladatel české archeologie jako vědního odvětví, kulturní historik a národní buditel, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Byl synem pekaře. Původně se jmenoval Wotzel, ale jméno si jako student nechal změnit. Po absolvování obecné školy v Kutné Hoře jej katecheta doporučil ke studiu v Praze do piaristického gymnázia v Panské ulici. Dále jeden rok studoval filozofii na pražské univerzitě a odešel na práva na Vídeňskou univerzitu. Tam se seznámil s Františkem Palackým, který se stal jeho celoživotním přítelem, stejně jako malíř Josef Vojtěch Hellich. Roku 1837 studoval soukromě malířství u Jakoba Beckera v Düsseldorfu. Jako chudý literát se musel živit vyučováním, zprvu učil češtinu hraběte Otakara Černína, dále dělal vychovatele ve šlechtických rodinách, nejprve u markýze Pallaviciniho, dále v rodině Leopolda Šternberka, knížete Salm-Salma a od roku 1839 nastoupil jako knihovník paláci hraběte Harracha, tam také vyučoval děti. To mu umožnilo hojně cestovat . Jeho zálibou bylo kreslení a malování památek a krajinomalba. Po návratu do Prahy se stýkal s čelnými představitel vlastenecké společnosti, spřátelil se s Josefem Jungmannem a dalšími obrozenci. Na pozvání Palackého a Jana Norberta Neuberka se stal roku 1843 prvním jednatelem Sboru archeologického musea českého a zároveň po Pavlu Josefu Šafaříkovi převzal redakci Časopisu českého muzea. V roce 1848 vstoupil do řad pracovníků muzea jako kurátor, stal se setníkem gardy Svornost. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Polička v Čechách. Uvádí se jako literát. Patřil ke sněmovní pravici. Na sněmu byl členem školského výboru. Po opětovném zavedení absolutismu zanechal politické i novinářsk...

Jack Vance

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

Ivo Viktor

Ivo Viktor je bývalý československý fotbalista, dnes již legendární československý fotbalový brankář a současný trenér. V reprezentačním dresu ČSSR odehrál v období let 1966–1977 63 mezistátních zápasů, z toho 17 ve funkci kapitána mužstva. Byl brankářem týmu mistrů Evropy z roku 1976 na turnaji v Bělehradě. Tam byl také zvolen nejlepším brankářem. V anketě Zlatý míč o nejlepšího evropského fotbalistu roku 1976 byl třetí. Fotbal začal hrát závodně v roce 1956 jako čtrnáctiletý ve Spartaku Šternberk. V roce 1960 přestoupil do Železáren Prostějov. O rok později posílil tým Rudé hvězdy Brno. Tento klub byl v následujícím roce sloučen se Spartakem ZJŠ Brno. Od roku 1963 až do ukončení své aktivní hráčské kariéry působil Viktor v Dukle Praha. Celkem odehrál 318 prvoligových utkání. V roce 1966 poprvé startoval za československý národní tým v přátelském zápase proti Brazílii na známém stadionu Maracaná. Zúčastnil se také mistrovství světa 1970 v Mexiku. S týmem Dukly Praha získal v letech 1964 a 1966 ligový titul a v letech 1965, 1966 a 1969 také Československý pohár. Celkem byl pětkrát (1968, 1972, 1973, 1975 a 1976 zvolen československým fotbalistou roku. V roce 1977 po zdravotních problémech ukončil aktivní hráčskou kariéru. Od té doby se fotbalu věnuje jako trenér. Roku 2009 získal Cenu Václava Jíry. 28. října 2012 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy.

Irena Vaverková

Autorka učebnic němčiny.

Inna Veselá

Narozena 1933, zemřela 1976. Práce z oboru šachu, překlad z ruštiny.

Gore Vidal

Gore Vidal, vlastním jménem Eugene Luther Vidal jr., byl americký spisovatel, scenárista a politik. Psal také pod pseudonymy Edgar Box, Cameron Kay a Katherine Everard. Narodil se v rodině leteckého instruktora na vojenské akademii ve West Pointu ve státě New York. V letech 1943-46 sloužil v armádě, ale už v tomto raném údobí svého života napsal během svého vojenského pobytu v Tichomoří svůj první román - Williwaw – strohý a zdařilý popis boje mužů s živly. V románu The City and the Pillar rozmnožuje počet mužských postav, jejich různých problémů, jejich hledání a bloudění. Senzaci vzbudil motiv homosexuality, jež se přenáší i do dalšího románu The Season of Comfort . Jeho dědeček, populární slepý senátor za Oklahomu, snil o tom, že si jeho vnuk, který ho už jako desetiletý vodil do Kongresu, zvolí politickou kariéru, ale ten dal nakonec přednost spisovatelské dráze. Politika ale stále byla předmětem jeho zájmu a dokonce se dvakrát ucházel o významné politické funkce – jednou o křeslo člena Sněmovny reprezentantů za New York, podruhé o senátorství v Kalifornii. Vydal hodně přes dvacet románů a jeden povídkový soubor, napsal pět divadelních her a řadu filmových a televizních scénářů a byl výrazně činný publicisticky. Velmi otevřeně hovořil o homosexualitě i politice. Se svým životním partnerem Howardem Austenem se seznámil v roce 1950.

František Vejvoda

Učitel dějepisu na základní škole, od roku 1956 učitel v Odolené Vodě, v roce 1964 zástupce ředitele na ZŠ v Odolené Vodě, v roce 1990 ředitel tamtéž, autor děl o regionálních dějinách a dějinách školství v Odolené Vodě.

František Jan Vavák

František Jan Vavák, zvaný též Franěk , byl milčický rychtář a český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho pradědem byl Karel Vavák zvaný Vyšerovský, který spolu s bratrem Václavem a sestrou Magdalenou prodal roku 1650 rodinné majetky ve Vyšerovicích . Součástí vyšehořovického statku byla i vyšehořovická tvrz. Rod vyšehořovických Vaváků ovšem nebyl rodem rytířským, jak se sám František Jan Vavák ve svých pamětech domnívá, nýbrž rodem dvořáků . Dvořáci bývali privilegovanými poddanými . Karel Vavák Vyšerovský ovšem již roku 1639 získal v obci Pečky statek zemřelého Jana Špeldy, jehož osiřelou dceru Kateřinu pojal za manželku. Později rodina přesídlila do Milčic , kde se před polovinou 18. století narodil i František Jan. Vzdělání v jeho době na venkově bylo podle dekretu Marie Terezie pouze triviální v obecné škole, další znalosti František Jan Vavák získal jako samouk četbou knih a stykem se vzdělanci. Prakticky celý svůj život pracoval jako sedlák a kromě toho byl voleným rychtářem obce Milčice. Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, i když záběr jeho kronik je spíše regionální. V jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového baroka. Vavákovy hodnoty byly důsledně konzervativní. Oceňoval barokní tradici české země, zbožnost, píli a pracovitost. Ostře odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským osvícenským reformám. Během života obdržel i čestné občanství města Plzně, a také pans...

Felix Vodička

Felix Vodička byl český literární historik a univerzitní profesor dějin české literatury. Od 40. let se podílel na činnosti Pražského lingvistického kroužku. V roce 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV. Působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, jehož byl v letech 1968 až 1970 ředitelem. V roce 1970 nuceně odešel do výslužby. Felix Vodička je považován za přední osobnost českého strukturalismu 60. let 20. století. Ve studii Literární historie, její problémy a úkoly zformuloval strukturální koncepci literárněhistorické práce. Usiloval zejména o uplatnění teoretických kategorií na literárněhistorickou problematiku a přispěl k založení teorie literárněkritické recepce. V roce 1969 obdržel Řád práce. V témže roce byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Eva Veškrnová

* 18. 5. 1948 herečka. Sestra Dagmar. Působila v ND Brno. 1987: přežila klinickou smrt a ukončila hereckou kariéru. Stala sa vegetariánkou.

Emil Votoček

Emil Votoček byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební. Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život. V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle. S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek. Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracova...

Delphine de Vigan

Delphine de Vigan je francouzská spisovatelka. Delphine de Vigan psala své první čtyři romány po nocích, protože ve dne pracovala pro společnost v Alfortville, která se zabývala průzkumem veřejného mínění. Její první publikovaná práce Jours sans faim vyšla pod pseudonymem Lou Delvig, ale od té doby psala pod svým vlastním jménem. Její průlomovou prací byla No et moi , která v roce 2009 získala Mezinárodní cenu Rotary a prestižní francouzskou cenu Prix des libraires. Román byl přeložen do dvaceti jazyků a v roce 2010 byl zfilmován režisérem Zabou Breitmanem . Po úspěchu této knihy se začala věnovat pouze literatuře. V roce 2011 vydala román Rien ne s'oppose à la nuit , který pojednává o rodině vyrovnávající se s bipolární poruchou ženy. Tato kniha získala několik francouzských literárních cen, včetně ceny Prix du roman Fnac, ceny Roman France Télévisions, Grand prix des lectrices de Elle a Prix Renaudot des lycéens. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delphine de Vigan na anglické Wikipedii.

Boris Valníček

Boris Valníček  je český astrofyzik, astronom, vědec, popularizátor vědy v oblasti astronomie a astrofyziky, zakladatel a lídr československého kosmického výzkumu a československé rentgenové astronomie a nositel řady státních a rezortních vyznamenání a veterán odboje druhé světové války. Boris Valníček se narodil 11. dubna 1927 v Jičíně v tehdejším Československu. Jeho otec Jan Valníček byl bývalý československý legionář, který působil v Rusku a povolání vojáka se věnoval i po konci první světové války, kdy kolem roku 1930 nastoupil službu ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Rodina se poté odstěhovala do Prahy, kde Boris maturoval na Reálném gymnáziu v Karlíně a v období druhé světové války, mezi léty 1943 až 1945, působil v domácím odboji ve skupině Předvoj. Mezi léty 1946-1950 vystudoval meteorologii a experimentální fyziku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V roce 1950 nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV, kde se původně zabýval meteorologií a dlouhodobými změnami počasí, nicméně posléze se začal zabývat prací v oblasti sluneční fyziky a v roce 1953 obhájil disertační práci na téma slunečních vlivů v meteorologii. V rámci svého výzkumu se zabýval také vývojem přístrojové techniky pro pozorování Slunce. Po založení organizace INTERKOSMOS v roce 1967 vedl práce na přípravě československých kosmických experimentů jako vedoucí oddělení kosmického výzkumu Astronomického ústavu ČSAV. V roce 1984 získal vědeckou hodnost doktora matematicko-fyzikálních věd. Od roku 1992 je v důchodu. Boris Valníček působil v Astronomickém ústavu ČSAV, kde dlouhá léta působil jako vedoucí skupiny kosmického výzkumu a je autorem více než 130 vědeckých a odborných publikací. Mezi jeho největší profesní úspěchy patří vedení, organizace a koordinace československého podílu na vesmírném programu Interkosmos, jehož náplní byl astronomický...

Anatolij Kornel'jevič Vinogradov

Ruský spisovatel a literární historik.

Alena Vlčková

Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.

Alena Vališová

Doc. PhDr., CSc., pedagožka, práce z oboru, práce o asertivitě. Vzdělání: FF UK Praha, obor pedagogika - psychologie Profesní zájem: Obecná pedagogika, Oborová didaktika , Aplikovaná sociální psychologie Autorka pracuje na Katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednáší obecnou a oborovou didaktiku. Specializuje se na problematiku autority a manipulace v sociálních vztazích. Vede kurzy rozvoje sociálních dovedností mladých lidí se zaměřením na aktuální komunikaci a asertivní styl jednání. Je autorkou řady odborných publikací.

Zdeněk Jizera Vonásek

Vladimír Vařecha

Narozen 9.8.1917 v Mařaticích na Moravě, zemřel 19.1.1999 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře překladatelství a tlumočnictví filosofické fakulty University Karlovy v Praze, anglista. Autor učebnice angličtiny, editor americké a britské literatury v originále, překladatel z angličtiny.

Vít Voženílek

Narozen 8.8.1965 ve Vysokém Mýtě. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie.

Victor Wolfgang Von Hagen

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Věra Vávrová

Publikace v oborech Ekonomie, Řízení, správa a administrativa.

Štěpán Vlašín

Štěpán Vlašín byl český literární kritik a historik. Za mlada byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury. Získal hodnost doktora věd. Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990. Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová, literární historička. Jeho syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem. Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně. Na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici. Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod....

Slavomil Vencl

Narozen 18. 10. 1936 v Dlouhé Třebové, zemřel 23. 6. 2019. Doc. PhDr., CSc., archeolog, pedagog, sběratel umění, redaktor. Práce z oboru, publikovány též časopisecky, také práce z oboru exlibris.

Simona Votyová

Simona Votyová je spisovatelka, novinářka. Několik let působila v televizi Prima jako reportérka krimi ve hlavním zpravodajství. Poté nastoupila do neziskového sektoru v rámci projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Stala se PR manažerkou v asociaci pomáhající lidem s autismem APLA . Pravidelně přispívala do několika časopisů, např. Žena a život, a měla vlastní blog na serveru Proženy.cz, který se jmenoval „14 000 dní do smrti“. Také se podílela na několika dokumentech . V letech 2016–2018 natáčela reportáže pro Českou televizi do pořadu Gejzír. Podle její první knížky vznikl dětský muzikál Bílý dalmatin, který hrálo několik let divadlo Kalich pod režií Mirjam Landa. Je autorkou dětské populární kapely Čiperkové, která ji vedle psaní knih v současné době zaměstnává. Na motivy jejího románu Provařená se bude v roce 2019–2020 natáčet film. Má dvě děti – Sabinu a Matěje. Žije za Prahou v malé vesnici. Svého biologického otce našla teprve před několika lety díky Facebooku. Její příbuzný je spisovatel Jaroslav Vejvoda a již zesnulý scenárista Věroslav Trnka .

S Valášek

Rudolf Vlasák

Narozen 18.6.1888 v Praze, zemřel 4.6.1938 v Kolíně. Telegrafní zřízenec, legionářský spisovatel, prozaik, knihy pro děti, frašky a hry. Absolvent poddůstojnické školy rakouské armády. V 1. světové válce nasazen od počátku na ruské frontě. Do zajetí se dostal již v r. 1915. Do čs. legií se dostal až v r. 1917. Účastník bojů o Vladivostok. Do vlasti se vrátil až v r. 1920 a nastoupil službu u telegrafního pluku v Mladé Boleslavi. V r. 1925 byl penzionován. - Za přechodného pobytu v Praze byl členem redakce Večerníku Práva lidu a spolupracoval s týdeníkem sociálně demokratické strany v Kolíně Středočeské hlasy. - Autor her, frašek, humoresek, povídek a románů z legionářského prostředí. Pro děti napsal např. knihy Dědicové kozácké slávy , Junák Boris , Vánoce sedmé roty , Splněná touha aj.