Výpis všech autorů

Simona Votyová

Simona Votyová je spisovatelka, novinářka. Několik let působila v televizi Prima jako reportérka krimi ve hlavním zpravodajství. Poté nastoupila do neziskového sektoru v rámci projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Stala se PR manažerkou v asociaci pomáhající lidem s autismem APLA . Pravidelně přispívala do několika časopisů, např. Žena a život, a měla vlastní blog na serveru Proženy.cz, který se jmenoval „14 000 dní do smrti“. Také se podílela na několika dokumentech . V letech 2016–2018 natáčela reportáže pro Českou televizi do pořadu Gejzír. Podle její první knížky vznikl dětský muzikál Bílý dalmatin, který hrálo několik let divadlo Kalich pod režií Mirjam Landa. Je autorkou dětské populární kapely Čiperkové, která ji vedle psaní knih v současné době zaměstnává. Na motivy jejího románu Provařená se bude v roce 2019–2020 natáčet film. Má dvě děti – Sabinu a Matěje. Žije za Prahou v malé vesnici. Svého biologického otce našla teprve před několika lety díky Facebooku. Její příbuzný je spisovatel Jaroslav Vejvoda a již zesnulý scenárista Věroslav Trnka .

Radek Vobr

PhDr., Ph.D., absolvent tělesné výchovy a matematiky, doktorské studium pedagogiky sportu, cvičitel windsurfingu, zabývá se aplikací matematických a statistických metod a využitím počítačových technologií v oblasti kinantropologie.

Nataly von Eschstruth

Nataly Auguste Karline Amalie Hermiona z Eschstruth je původní jméno německé spisovatelky Nataly von Knobelsdorff-Brenkenhoff . Začala psát povídky už v roce 1884.

Markéta Vokurková

Karel Vodák

Narozen 9.4.1923 v Brně, zemřel v roce 2000 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.

Jaroslav Vojta

Narozen 27.12.1888 v Kutné Hoře, zemřel 20.4.1970 v Praze. Herec, memoáry, anekdoty.

Honza Vojtíšek

Narozen 1978 v Orlové. Strojní mechanik a železničář. Hudebník. Autor hororových povídek, vydavatel elektronického hororového čtvrtletníku Howard, editor antologií, komiksový scenárista a spoluorganizátor HorrorConu .

Denisa Vostrá

Mgr. Ing. Denisa Vostrá 1980—1984 Gymnázium Jana Nerudy, Praha 1985—1990 VŠCHT Praha, obor Chemické inženýrství 1990—1997 FF UK Praha, obor Japanologie 1994—1995 studijní pobyt v Paříži od 1997 překlady z japonštiny a z angličtiny, publikační a redakční činnost 2001—2007 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny od 2001 práce na didaktických materiálech, výuka japonštiny od 2003 spolupráce s Výzkumným ústavem dramatické a scénické tvorby DAMU apod.) 2004—2007 testování vytvořené metodiky výuky japonštiny v praxi, tvorba učebnice od 2006 výuka japonštiny v dětských kurzech, tvorba metodiky pro děti od září 2009 doktorské studium na DAMU, Praha, obor Teorie a praxe divadelní tvorby od září 2009 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny 2009—2010 výuka předmětu Úvod do japanistiky na Masarykově univerzitě v Brně od října 2010 výuka japonštiny na Metropolitní univerzitě v Praze

C&K Vocal

C&K Vocal je renomovaná česká vokální skupina, která je již řadu let významnou součástí české hudební scény. Skupinu založil v roce 1969 Ladislav Kantor, ke kterému se později v průběhu historie skupiny připojili další členové, například Jiří Cerha, Helena Arnetová a další. C&K Vocal je známá svým jedinečným spojením žánrů, kdy do svých vokálních aranží zapojuje prvky jazzu, vážné hudby i rocku. Jsou oceňováni pro své složité harmonie a inovativní přístup k vokální hudbě.

Zdeněk Jizera Vonásek

Vox

Vox je termín, který může označovat různé umělce nebo kapely napříč žánry a obdobími, protože je to slovo s běžným latinským kořenem, které znamená "hlas". Pokud však máte na mysli klasického skladatele Vox , neexistuje žádný známý skladatel s tímto přesným jménem. Je možné, že " Vox " může být součástí širšího názvu nebo nahrávací společnosti . Pokud máte více podrobností nebo souvislostí o daném umělci, skladateli nebo skupině, mohl bych poskytnout přesnější informace.

Vladimíra Vopičková

Známá ilustrátorka, malířka a autorka leporel s bezpočtem roztomilých ilustrací které dětem usnadňují a dospělým zpestřují čtení veršovaných textů a hádanek.

Vít Voženílek

Narozen 8.8.1965 ve Vysokém Mýtě. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie.

Veronika Volhejnová

Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.

Václav Votruba

Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...

Tomáš Vosolsobě

Tomáš Vosolsobě byl český malíř, filatelista a příležitostný fotograf. Po ukončení studií na Akademii výtvarných umění v Praze pracoval jako výtvarník z povolání, věnoval se rovněž filmové tvorbě a navrhoval reklamní grafiku. V 70. letech pracoval jako fotograf pro Poštovní muzeum v Praze. Díky tíživým okolnostem v Československu odešel roku 1982 do Švýcarska, kde strávil 18 let života. Jeho umělecký styl je osobitý a jeho díla vždy reagovala na proměňující se dobu. Byl představitelem informelu, ve svých výtvarných dílech rozvíjel téma symetrie a nemalou část své tvorby zasvětil výrazným barevným kontrastům. Byl členem Svazu československých výtvarných umělců, Unie výtvarných umělců České republiky a Středočeského sdružení výtvarníků. Svá díla vystavoval na řadě samostatných i skupinových výstav.

Stanislav Vodička

Stanislav Vodička byl český umělecký knihvazač a spisovatel. Narodil se 15. 3. 1910 v Rožďalovicích na Nymbursku v chudé rodině. Začal se učit na krejčího, ale po 2 týdnech z učení odešel. Potom se díky šťastné náhodě dostal ke knihaři Janu Rajmanovi, kde se vyučil uměleckým knihařem. Spolu s ním se u Rajmana vyučil také Josef Studený ze Skřinářova, který byl synovcem básníka Jakuba Demla. Tak v knihařské dílně Jana Rajmana v Rožďalovicích poznal Stanislav Vodička Jakuba Demla asi roku 1928. Po vyučení se Vodička přestěhoval na nějaký čas do Prahy, kde pracoval u knihaře Ludvíka Bradáče. Po vojenské službě se pak vrátil do Rožďalovic. V roce 1934 odkoupil za 10 000 Kč od výše zmíněného J. Studeného knihařskou dílnu v Tasově. Dílna byla v domě č. p. 27, který patřil poštmistrovi Antonínu Demlovi, bratru básníka Jakuba Demla. V městečku Tasově na Českomoravské vrchovině žil S. Vodička téměř 20 let. Začátky v dílně bez zákazníků byly těžké. Jak říkal, vázal od bohatě zdobených a zlacených knih až po knihy, které rozžvýkala kráva. Vázal knihy mimo jiné také pro Nakladatelství Marie Rozy Junové, která vydávala díla Jakuba Demla nebo pro Dominikánské nakladatelství v Olomouci. Některé Demlovy knihy také koloroval. Ve Vodičkově knihařské dílně se často scházel Jakub Deml se svými přáteli a za krátko i knihař patřil mezi ně. O tomto přátelství i tehdejší době podal později svědectví v knize „Básník Jakub Deml v Tasově“. V roce 1948 svědčil u soudu ve prospěch Jakuba Demla, který byl neprávem obviněn z kolaborace s fašisty. Ve prospěch J. Demla svědčil také básník Vítězslav Nezval. V dubnu 1937 se S. Vodička oženil. Bydlel u Tasova na samotě zvané Papírna, v domě, kde se dříve ručně vyráběl papír. V tomto domě kdysi nějaký čas bydlel svůdce a vrah žen Hugo Schenck. Za války byla nouze o materiál a tak si vydělával a bylinami barvil zvířecí kůže sám. Po válce roku 1946 přemístil dílnu do tasovského lihovaru. ...

Orchestr Josefa Vobruby

Josef Vobruba byl český dirigent, skladatel a aranžér, známý svým významným přínosem československé hudební scéně, zejména v žánrech jazzu a taneční hudby. Narodil se 26. března 1932 v Praze a zemřel 24. května 1982. Vobruba založil Orchestr Josefa Vobruby , který se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stal jedním z významných souborů v Československu.

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Jaroslav Vojta

Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...

F. P Vožický

Narozen 28.6.1867 v Mladé Vožici, zemřel 22.12.1929 v Praze. Redaktor, prozaik, dramatik.

Zdeněk Vogel

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Vladimír Vogeltanz

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Rudolf Jordán Vonka

Narozen 17.10.1877 v Křinci u Rožďalovic, zemřel 30.6.1964 v Praze. Odborný učitel, komeniolog, spisy z oboru, překlady z angličtiny, holandštiny, němčiny.

Petra Vondrová

Mgr., Ph.D., pedagožka, publikace a články z oboru výtvarné výchovy.

Pavel Vosoba

Ing. Pavel Vosoba, CSc. je poradcem a spolumajitelem poradenské společnosti M.C.TRITON, s.r.o. V posledních letech se věnuje obchodu a rozvoji zákaznického přístupu u společností poskytujících služby.

Olga Votočková-Lauermannová

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Karel Vojáček

Narozen 1874 v Pardubicích. MUDr., publikace z oboru lékařství.

Jaroslav Vojtěch

Narozen 3.3.1922 v Jaroměři, zemřel 17.9.2003. PhDr., redaktor, anekdoty, překlad z ruštiny.

Jan Votýpka

Mládí Jan Votýpka prožil na českomoravském pomezí, v okolí Nové Bystřice. Této oblasti také věnoval jednu ze svých prvních prací . Vystudoval odbornou geografii na Přírodovědecké fakultě UK , na fakultě už zůstal jako asistent a přednáší zde již více než 30 let. V roce 1991 se habilitoval, v letech 1991–97 stál v čele Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK. Votýpka je specialistou v oblasti geomorfologie, zejm. geomorfologických procesů a jejich dynamiky . Dále se věnuje fyzické geografii světa, především oblastem Severní Ameriky a bývalého SSSR, které důkladně procestoval . Z Votýpkových regionálních prací zmiňme alespoň dvoudílnou učebnici Fyzická geografie SSSR , knihu Severní Amerika a z posledních let skripta Fyzická geografie Evropy , v nichž Evropu nepopisuje podle zemí, ale podle geologických celků.

Dagmar Vojířová

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Bronislava Volková

Bronislava Volková, rodným jménem Bronislava Fischerová je česká spisovatelka a bohemistka žijící ve Spojených státech amerických. Vyrůstala v Praze. Její otec byl strojní inženýr, matka houslová virtuoska. Vystudovala španělštinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlova, absolvovala v roce 1968. Na fakultě poté i pracovala. V roce 1974 emigrovala z Československa, spolu s manželem, hispanistou Emilem Volkem. Učila poté na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Marburku. Od roku 1976 žila v USA, učila na Harvardově univerzitě a na University of Virginia. Od roku 1982 působila na Indiana University v Bloomingtonu, kde třicet let vedla obor bohemistiky na katedře slavistiky. V roce 1991 se zde stala profesorkou slavistiky a bohemistiky, rok poté mimořádnou profesorkou komparatistiky, v roce 2005 mimořádnou profesorkou židovských studií. Dnes je emeritní profesorkou. První básně publikovala v angličtině, roku 1981, v oklahomském časopise Nimrod. Poté se vrátila i k češtině, když začal publikovat básně a eseje v exilovém tisku, jako byl mnichovský Obrys, pařížské Svědectví, římské Listy nebo vídeňský Paternoster. Od té doby napsala jedenáct knih poezie, která je obvykle označována za existenciální a metafyzickou. Své knihy tradičně sama ilustruje svými kolážemi. Překlady jejích knih vyšly v jedenácti jazycích, mj. v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině, angličtině a ve slovenštině. V roce 2008 spolu s Clarice Cloutierovou sestavila rozsáhlou antologii české poezie v angličtině Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry. Vedle toho píše lingvistické studie, například Emotive Signs in Language nebo A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature . Je členkou PEN klubu. Věnuje se reiki, a to i jako lektorka.

Antonín Vojtek

Narozen 10.ledna 1934 v Horních Bojanovicích. Žije a pracuje v Břeclavi. Je absolventem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Bývá nazýván “Malířem jižní Moravy”. Na jižní Moravě se narodil, na jižní Moravě žije. Jižní Moravu miluje a celý život ji ztvárňuje svým osobitým způsobem. Antonín Vojtek se zajímal o výtvarnou tvorbu od mládí. Kreslil a maloval v okolí své rodné obce Horní Bojanovice na břeclavském okrese. Svou výstavní činnost zahájil v této obci v roce 1965. Od té doby do současné doby vystavil svá díla na 200 místech, a to samostatně . V České republice to bylo například v Praze, Brně, Mar. Lázních, Františkových Lázních, Hustopečích u Brna, Břeclavi, Lednici na Moravě, Mikulově, Dačicích, Třebíči, Adamově, Kyjově, Znojmě, Zlíně, Podivíně, Kroměříži, Jihlavě, Olomouci, Tišnově, Slavkově u Brna, Hodoníně … a dalších desítkách míst. V zahraničí: v Německu, Rakousku, Skotsku, Itálii, Řecku, USA, Chorvatsku. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galeriích a soukromých sbírkách v téměř padesáti zemích světa . V současné době tvoří nejvíce olejomalby. Můžeme však sledovat i jeho tvorbu kresebnou a grafickou, akvarely i plastiky. V posledních létech vychází každoročně barevný kalendář s jeho dílem a patrony se stávají významné osobnosti České republiky .Od roku 2001 se akt křtu kalendáře stává významnou společenskou událostí s bohatým kulturním programem. Od 2012 připravujeme setkání s dalšími osobnostmi z řad mužů České republiky, kteří přijmou záštitu nad kalendáři.Pro rok 2013 to byl rybář Jakub Vágner, následující rok zpěvák Jožka Černý.

Sylvie Vodáková

Narozena 31. 7. 1926 v Martine , grafička a ilustrátorka působící v Česku.

Svatopluk Voděra

Narozen 16.2.1936 v Třemošné, zemřel 2001. Doc., Ing. arch., CSc., architekt, práce z oboru.

Petr Vokáč

Narozen 1972. Historik, věnuje se náboženství starých Slovanů a období středověku v Čechách.

Pavla Vošahlíková

Pavla Vošahlíková je česká historička. Její specializací jsou české dějiny na přelomu 19. a 20. století, zejména problematika všedního dne. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala historii a filozofii, poté nastoupila do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , kde působí dodnes a jehož byla přechodně zástupkyní ředitele. Pět let řídila Nakladatelství HÚ, kromě toho byla předsedkyní vědecké rady ústavu. Externě přednášela na Stavební fakultě a Fakultě architektury ČVUT, v současné době vede kurzy na Fakultě sociálních věd a Filozofické fakultě UK. Absolvovala několik studijních stáží v zahraničí a je nebo byla členkou několika vědeckých společností a redakčních rad. Jako vedoucí Biografického oddělení HÚ stála v čele rozsáhlého projektu, jehož výstupem je Biografický slovník českých zemí. Věnuje se rovněž popularizaci vědy, mj. ve spoupráci s Českým rozhlasem a Českou televizí.

Miroslav Vondra

Narozen 1939. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce fyziky.

Ljubov' Fedorovna Voronkova

Ruská spisovatelka dětské literatury.

Lenka Volfová

Narozena 1977. RNDr., programátorka a středoškolská pedagožka.

Jiří Votava

Narozen 23.2.1942 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, práce z oboru neurologie, rehabilitace a využití jógy v rehabilitaci.

Jaroslava Volčíková

Autorka příručky německé konverzace.

Jana Volfová

Jana Volfová je česká učitelka a politička, v letech 1998 až 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD a předsedkyně organizace Sociálně demokratické ženy. Po odchodu ze strany byla v letech 2005 až 2007 místopředsedkyní NEZ/DEM, v letech 2007 až 2011 předsedkyní strany SDŽ - Strana důstojného života, od roku 2011 statutární místopředsedkyní formace SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové a od ledna 2014 její předsedkyně pod novým názvem Česká Suverenita. Od června 2015 je také první místopředsedkyní spolku Blok proti islámu. Jana Volfová uvádí, že je „z rodiny německých antifašistů, kteří za své názory skončili v koncentračních táborech“: její prarodiče z otcovy strany byli krátce po 15. březnu 1939 zatčeni v Brně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, babička byla celou válku vězněna v Ravensbrücku. Otec Volfové po srpnu 1968 emigroval do Švédska. Po maturitě na gymnáziu v roce 1977 Volfová pracovala v základním a středním školství; v letech 1982 až 1989 vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk a občanská nauka. V letech 2002–2004 byla ředitelkou městské Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Horních Počernicích. Je rozvedená, má dceru Janu a syna Zdeňka. Volfová v listopadu 1989 vstoupila do České strany sociálně demokratické, v letech 1993–1997 vykonávala funkci organizační tajemnice strany. V letech 1993–2004 byla předsedkyní organizace Sociálně demokratické ženy. Ve funkci předsedkyně ženské sekce ČSSD se profilovala jako výrazná politická osobnost. V době vlády Miloše Zemana dokonce netradičním způsobem přikročila k ustavení Stínové vlády žen. Jinak ale byla politickou spojenkyní Miloše Zemana již od počátku 90. let. V komunálních volbách roku 1994 a znovu komunálních volbách roku 1998 byla za ČSSD zvolena do zastupitelstva městské části Praha 7. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena z 2. místa kandidátky ve městě Světlá nad Sázavou...

Jan Vojáček

Narozen 28. 12. 1981. MUDr., lékař zabývající se preventivní a funkční medicínou, výživou . V letech 2006/2007 prvoligový fotbalista za Sigmu Olomouc.

Jan Erazim Vocel

Jan Křtitel Erazim Vocel byl český romantický básník, dramatik, zakladatel české archeologie jako vědního odvětví, kulturní historik a národní buditel, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Byl synem pekaře. Původně se jmenoval Wotzel, ale jméno si jako student nechal změnit. Po absolvování obecné školy v Kutné Hoře jej katecheta doporučil ke studiu v Praze do piaristického gymnázia v Panské ulici. Dále jeden rok studoval filozofii na pražské univerzitě a odešel na práva na Vídeňskou univerzitu. Tam se seznámil s Františkem Palackým, který se stal jeho celoživotním přítelem, stejně jako malíř Josef Vojtěch Hellich. Roku 1837 studoval soukromě malířství u Jakoba Beckera v Düsseldorfu. Jako chudý literát se musel živit vyučováním, zprvu učil češtinu hraběte Otakara Černína, dále dělal vychovatele ve šlechtických rodinách, nejprve u markýze Pallaviciniho, dále v rodině Leopolda Šternberka, knížete Salm-Salma a od roku 1839 nastoupil jako knihovník paláci hraběte Harracha, tam také vyučoval děti. To mu umožnilo hojně cestovat . Jeho zálibou bylo kreslení a malování památek a krajinomalba. Po návratu do Prahy se stýkal s čelnými představitel vlastenecké společnosti, spřátelil se s Josefem Jungmannem a dalšími obrozenci. Na pozvání Palackého a Jana Norberta Neuberka se stal roku 1843 prvním jednatelem Sboru archeologického musea českého a zároveň po Pavlu Josefu Šafaříkovi převzal redakci Časopisu českého muzea. V roce 1848 vstoupil do řad pracovníků muzea jako kurátor, stal se setníkem gardy Svornost. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Polička v Čechách. Uvádí se jako literát. Patřil ke sněmovní pravici. Na sněmu byl členem školského výboru. Po opětovném zavedení absolutismu zanechal politické i novinářsk...

Hana Volfová

Původním povoláním učitelka mateřské školy, v současné době provozuje soukromou Pohybovou školičku Želva, kde se věnuje pohybovým aktivitám dětí a dospělých, ale převážně třídním kolektivům mateřských škol. Od roku 2004 je cvičitelkou 1. třídy ČASPV předškolních dětí a rodičů s dětmi a od roku 2005 je cvičitelkou jógy 2. třídy ČASPV. Zároveň od roku 2001 lektoruje semináře pro učitele mateřských a základních škol na celém území ČR.

Boleslav Vomáčka

Boleslav Vomáčka byl český hudební kritik a hudební skladatel. Pocházel z muzikantské rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi studoval práva na Karlově Univerzitě. Souběžně studoval na varhanním oddělení Pražské konzervatoře a posléze i skladbu v mistrovské třídě Vítězslava Nováka, kterou absolvoval roku 1910. Studoval rovněž zpěv u Josefa Krummera a zpíval pravidelně v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně. Studium práv dokončil v roce 1913 a stal se soudním praktikantem v Mladé Boleslavi. V následujících letech pracoval jako advokátní koncipient v Táboře, Mladé Boleslavi a v Praze. Po vzniku Československé republiky vstoupil roce 1919 do služeb ministerstva sociální péče, kde se vypracoval až na místo sekčního šéfa. Za okupace byl nucen odejít do předčasného důchodu, ale po osvobození se vrátil na ministerstvo práce a sociální péče, kde pak působil až do řádného důchodu na konci roku 1949. Pracoval však ještě dalších 5 let na hudebním odboru ministerstva kultury. Vedle svých úředních povinností byl činný i jako redaktor několika českých i zahraničních novin mimo jiné i Lidových novin či L'Europe Centrale. Byl jedním z nejvýznamnějších českých hudebních kritiků, který spojoval úctu k tradici s živým pochopením soudobého dění. V jeho publikační činnosti bojoval za prosazení děl Leoše Janáčka, Josefa Suka či Otakara Ostrčila na česká i světová koncertní pódia. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově . Ve svém rodišti byl sbormistrem pěveckého sboru Boleslav. Byl členem hudebního odboru Umělecké besedy, spoluzakladatelem Spolku pro moderní hudbu, spoluzakladatelem Ochranného svazu autorského, předsedou obchodní komise Hudební matice, členem představenstva Divadelního a literárního jednatelství, členem ústředního výboru Svazu československých skladatelů a místopředsedou jeho české sekce, členem redakční radu časopisu Hudební rozhledy, lektorem hudební vědy na Filozofické fakultě Uni...

Aleš Vodička

Zdeněk Vopat

Prozaik.

Zdeněk Vondrák

Bc. Daňový poradce, práce z oboru.

Tomáš Vorel

Tomáš Vorel je český režisér, scenárista a příležitostný herec. Vystudoval pražskou FAMU, obor režie. Od roku 1976 působil v satirickém divadle Sklep a pantomimické skupině Mimóza. Žije v Praze a často pobývá také v Rabštejně nad Střelou.

Tim Voors

Kreativní ředitel působící v reklamě, též cestovatel.

Otakar Vočadlo

Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.

Matthias Vogt

Německý historik, autor příruček všeobecných znalostí.

Lukáš Vodička

Autor učebnic angličtiny, překladatel.

Libor Vozár

Autor kuchařských knih a publikací z oboru potravinářství.

Ladislav Votruba

Ladislav Votruba , byl český stavební inženýr-vodohospodář, vyučující na ČVUT, Stavební fakultě, katedře hydrotechniky. Na Stavební fakultě ČVUT působil plných padesát roků. Po vynikajícím absolutoriu Vysoké školy inženýrského stavitelství při ČVUT působil na Ústavu vodních nádrží a využití vodní energie. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 za protektorátu pak na stavbě přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice. Po skončení 2. světové války pokračoval na ČVUT v Praze v pedagogické a organizátorské práci i ve výzkumu. Zaměřoval se na řadu oblastí vodohospodářské a hydrologické vědy a inženýrských staveb. Byl ženatý. Na Fakultě inženýrského stavitelství byl v několika funkčních obdobích děkanem, popř. proděkanem Stavební fakulty pro vodní stavby a vodní hospodářství a členem vědeckých rad rektorátu ČVUT. V sedmdesátých letech byl vedoucím Katedry hydrotechniky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Po dlouhá léta své pedagogické činnosti přednášel řadu profilových předmětů zaměřených na vodní stavby, soustavy a přehradní komplexy, z nichž mnohé vůbec jako první koncipoval a prosadil jejich zavedení do vědy a školství. Jeho výukou prošlo mnoho vědeckých pracovníků. Podílel se na práci Komise pro vodní hospodářství ČSAV. Hydrologické a vodohospodářské vědě přispěl zejména aplikací pravděpodobnostních metod a teorií spolehlivosti na vodohospodářská řešení, systémovým přístupem k vodohospodářským soustavám, teorií teplotního a ledového režimu na hydrotechnických dílech. V oboru hydrotechnických staveb se nejprve zabýval využitím vodní energie a vodními elektrárnami, ale později věnoval svůj zájem postupně otázkám nádrží a přehrad, ať již šlo o vodohospodářská řešení, betonové či sypané přehrady, moderní technologie a materiály pro výstavbu přehrad, odkaliště, technicko-bezpečnostní dohled na vodních dílech, zimní provoz vodních toků a vodních děl a další. Stal se předsedou Československého pře...

Karl Vocelka

Karl Vocelka je česko-rakouský historik a profesor rakouských dějin na Vídeňské univerzitě. Specializuje se především na dějiny raného novověku.

Karel Vondráček

Narozen 20.12.1897 v Praze, zemřel 19.3.1965 v Brně. RNDr., profesor zoologie, publikace z oboru.

Josef Vohryzek

Josef Vohryzek byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel . Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu. Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek. V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 . Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publik...