Výpis všech autorů

Barbora Vencourová

Walter J Veith

Walter Julius Veith je jihoafrický zoolog, který po svém obrácení na křesťanskou víru odmítl teorii evoluce ve prospěch kreacionismu a vzdal se vyučování na Ústavu zoologie na univerzitě v Kapském městě. Vystupuje po celém světě na veřejných přednáškách.

Vladimír Vendyš

Narozen 10.4.1896 ve Veltrusích, zemřel 11.10.1961 v Praze. PhDr., docent anglistiky na Vysoké škole obchodní. Práce v oboru, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Vercors

Vercors je pohoří nacházející se ve Francii v departementech Isére a Drôme. Masiv je vápencový a svou svérázností je v rámci francouzských alp ojedinělá. Nejvyšším vrcholem je Grand Veymont . Oblast Vercors je symbolem za hnutí odporu proti německé říši za druhé světové války. Svůj pseudonym si podle ní zvolil spisovatel Jean Bruller. Jedná se o vápencovou náhorní planinu vyzdviženou do průměrné výšky 1500 metrů. Ta je rozdělena mnoha vodními toky do hlubokých kaňonů . Celá oblast je velmi vyhledávána speleology pro své krasové planiny, jež jsou pokryty četnými závrty, škrapy či jeskyněmi. Voda zde ve vyvěračkách vyhlubuje hluboké propasti či soutěsky. Geomorfologicky se pohoří dělí na dvě části. Vyhledávanější je centrální část, kde se nalézají nejvyšší vrcholy. Druhá, méně známá a tudíž ne tolik nepopulární je západní část pohoří. Na jihu masivu leží jistě nejpohlednější hora pohoří a jeho symbol - Mont Aiguille . Poblíž města Die se nabízejí jedinečné scenérie v Cirque d´Archiane. Světově proslulé propasťovité jeskyně Gouffre Berger se nacházejí právě v masivu Vercors na planině Sornin. Ještě po druhé světové válce byl největší z propastí svou hloubkou -1141 m označována za nejhlubší na světě. Na ploše 135 000 ha byl v roce 1970 vyhlášen přírodní park Parc naturel regional du Vercors. Původní horskou, divokou přírodu zde chrání přísné předpisy, které zakazují jakýkoli zásah člověka i třeba stavby turistických chat.

Theodor Hendrik van de Velde

Práce z oboru fyziologie.

Rudolf Veselý

Rudolf Veselý byl pedagog, botanik-mykolog a publicista. Absolvent učitelského ústavu v Soběslavi po učitelské praxi v Praze a dálkovém studiu Přírodovědecké fakulty UK se zabýval systematikou a taxonomií hub. Spolu s Františkem Smotlachou založil v roce 1921 Československou mykologickou společnost. Zpracovaná díla o houbách a atlasy většinou sám ilustroval. Daroval soběslavskému a táborskému muzeu sbírku hub a lišejníků.

Rita Vémolová

Editorka sborníku z mezinárodního kolokvia o řízení osvojovacího procesu.

Nico Vermeulen

Studoval novinářství a politické vědy. Zkušenosti se zahradničením získal již v dětství. Založil pracovní skupinu na ochranu sukulentů a vypěstoval i ty nejpomaleji rostoucí kaktusy již od semene.Vydává měsíčník o přírodě. Procestoval celý svět a jeho články a fotografie se objevily již v mnoha časopisech.

Lenka Velebová

Autorka knihy o konstruování oděvních střihů.

Jiří Vencovský

Nrozen 16.11.1953. Doc., MUDr., CSc., revmatolog, zabývá se imunologií a imunogetikou systémových onemocnění.

Jiří Maria Veselý

Jiří Maria Veselý byl římskokatolický kněz řádu dominikánů, politický vězeň a archeolog. Jiří Maria Veselý se narodil jako Leopold Veselý v Protivanově na Drahanské vrchovině v tradiční věřící rodině, ze které v minulosti vzešlo několik kněží a řeholníků. Jeho rodiči byli Josef Veselý a Marianna, roz. Kolísková . Prožil jakousi osobní konverzi a vstoupil k dominikánům v Olomouci. Řád jej poslal studovat do Říma na dominikánskou universitu Angelicum. V Římě se zúčastnil pohřbu řeholníka Hyacinta Marii Cormiera OP, shodou okolností mohl nést rakev s jeho tělem. Právě za jeho římských studií vypukla 2. světová válka. Rektor university jej zapojil do odboje. Ve Veroně jen těsně unikl trestu smrti zastřelením, protože byl křivě obviněn z kolaborace s Němci. Po válce jej měl ministr obrany a pozdější prezident generál Ludvík Svoboda jako sekretáře. V roce 1946 se stal převorem pražského dominikánského kláštera u kostela sv. Jiljí. Tam působil do roku 1950, kdy byl se spolubratřími internován v klášteře v Želivi na Pelhřimovsku, který tehdy fungoval jako internační tábor pro katolické duchovní pro režim zvláště „nebezpečné“. V Želivi se octl na pokraji smrti. Po špatných injekcích dostal celkovou otravu krve a lékař mu dával jen několik dní života. Nepochopitelným způsobem se však uzdravil. Čtrnáct dní po jeho uzdravení byl internační tábor v Želivském klášteře zrušen a kněží byli propuštěni. Otec Jiří se vrátil do rodného Protivanova a hledal zaměstnání. Místní farář mu obstaral místo na archeologických vykopávkách na Velehradě. Otec Jiří tam na sebe upozornil StB tím, že objevil údajný hrob arcibiskupa sv. Metoděje. Tato informace byla nepřijatelná a na pokyn StB byly vykopávky zničeny. Otec Jiří si je ale stihl fotograficky zdokumentovat. V době politického uvolnění v roce 1968 na pokyn představeného odcestoval do Itálie, v...

Jana Větvičková

Narozena 12.11.1966 v Praze. Ing. Autorka kuchařských receptů, spoluautorka článků z oboru biomedicína, patologie, imunologie.

Dmitrij Veriščagin

Publikace v oboru alternativní medicíny.

Václav Veselý

Narozen 6. 5. 1911 v Hamburgu , zemřel 1997. Chemický technolog, zabýval se problematikou tuhých paliv a atomové energie.

Tarjei Vesaas

Tarjei Vesaas byl norský spisovatel, představitel modernismu. Vydal dvacet románů, čtyři sbírky povídek, šest sbírek básní a tři divadelní hry. Pocházel ze selského rodu z Vinje. V Telemarku žil celý život a své literární texty také vždy psal místním dialektem, ovšem nebyl autorem regionálním, naopak ho vždy lákala univerzální témata. Začínal venkovským realismem . Postupně však přidával silný psychologický rozměr a silnou metaforou. Vrcholem této nové linie se stal román Dům v temnotách , kde se vyrovnával ze zkušeností života v okupovaném Norsku během druhé světové války. Téma narušené komunikace mezi lidmi dominuje v románu Bělidlo ve Vesaasově nejoceňovanějším románu Ptáci , jehož hrdinou je vesnický blázen, i v románu Ledový zámek , za který získal Literární cenu Severské rady.

Stanislav Vejmola

Narozen 29.4.1936 Hranice. Vysokoškolský učitel, ekonom, matematik, publikace z oboru a z rekreační matematiky.

Lope de Vega

Lope de Vega byl španělský dramatik, básník a prozaik. Studoval teologii a filozofii. Je mu připisováno přibližně 2000 her, z nichž se dochovalo 425. Mezi nejlepší se řadí zejména jeho historická dramata, která mají složité zápletky a rušný děj, s častým motivem cti. Vytvářel dramata „pláště a kordu“ a je zakladatelem nového dramatu jménem španělská komedie, což je veršované drama, kde se mísí tragické a komické prvky, rozdělené do tří částí. Studoval na jezuitské koleji v Madridu, ale ve dvanácti letech utekl z domova a vstoupil do služeb ávilského biskupa. Ve třinácti letech napsal svoji první divadelní hru. Po krátký čas studoval na univerzitě, prošel i armádou, v níž se účastnil invaze do Anglie, poté žil ve Valencii. Prožíval mnoho milostných vztahů . Byl dvakrát ženatý, ale k hlavní událostí v jeho životě došlo v roce 1634, kdy mu královský komorník unesl dceru. O rok později Lope de Vega zemřel. Za jeho rakví šel celý Madrid. Lopemu de Vegovi se připisuje až 2 000 prací, z nichž se dochovalo asi 470. Jeho autorství je však potvrzeno jen u 314 z nich. Psal mimo jiné náboženské hry , pastýřské hry , národní komedie s náměty antické a jiné historie , mravoličné komedie , komedie pláště a dýky , pastýřské romány a sonety . Lope de Vega je považován za tvůrce tzv. komedie pláště a dýky, která čerpá náměty ze šlechtické společnosti, přináší témata, jako jsou láska, čest, žárlivost. Nezajímá se o prostředí a okolnosti, ale plně se soustřeďuje na zápletku. Prostřednictvím těchto...

Ladislav Větvička

Ladislav Větvička je svéráznou postavou ostravského regionu. Jeho svébytné texty, kresby, fotografie, hudba, divadelní, filmové scénáře a další a další aktivity si již více než dvacet let nacházejí své fanoušky nejen v Ostravě, ale i v celé České republice a okolních zemích, speciálně v Polsku a na Slovensku. Možná je to dáno tím, že v každém Ostravákovi je kus Slováka, Poláka, Prajzáka, Moraváka a možná i kousek Čecha. Veřejnosti je znám převážně jako autor aktuálních postřehů a blogů na serveru iDNES a jako autor knih Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku a Osudové setkání 1913. Ve svém díle využívá ostravského dialektu a slangu, ale neomezuje se jen na dění v ostravském regionu. Právě naopak. Ostrava je pro něj domovským místem. Místem, odkud čerpá svůj sarkasmus a černý humor a vyráží na spanilé jízdy po zemích českých i daleko za obzor střední Evropy, aby vám o nich s humorem sobě vlastním povyprávěl na stránkách svého blogu.

Jevgenij Serafimovič Veltistov

Ruský spisovatel a scénárista. Proslavil se vědeckofantastickou prózou pro mládež, zejména sérií s postavami robota- chlapce Elektronka a jeho kamarádem Serjožou. Dobrodružství bylo v roce 1980 zfilmováno a běželo i v Československé televizi. Manželka Marta Petrovna Baronovová byla také spisovatelka, jednu knihu napsali spolu .

Jaromír Vejvoda

Jarmila Veselá

Narozena 29.11.1899 v Praze, zemřela 2.1.1972 tamtéž. JUDr., docentka práva a trestního řízení na právnické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru a v oboru aplikace německého práva v Protektorátu Čechy a Morava.

Enn Vetemaa

Enn Vetemaa byl estonský spisovatel literatury 2. poloviny 20. století – prozaik, dramatik i básník. Enn Vetemaa vystudoval chemii na polytechnickém institutu v Tallinnu a krátce působil jako chemický inženýr ve výrobě. Následně však od technické kariéry přešel k umění. Na tallinské konzervatoři absolvoval obor skladba. Než se roku 1977 stal spisovatelem na plný úvazek, působil jako redaktor a kulturní činitel. Do světa literatury vstoupil Enn Vetemaa jako básník počátkem 60. let, dnes je znám především svou prózou. Ještě v 60. letech vydal několik novel, které jsou detailními analýzami lidské osobnosti a chování. První z nich je novela Pomník z roku 1965, jež popisuje konání sochaře kariéristy, který jako by tahal za pomyslné nitky a manipuloval svým okolím ke svému vlastnímu prospěchu. Kritizováno je zde předstírané omezování a podléhání konvencím bez ohledu na umělecký přínos či jiné společenské hodnoty. Druhou obdobně zaměřenou novelou je Hudlař z roku 1967. Zde se jedná o psychologickou analýzu vyhrocenou tragickým příběhem nevděku a zrady osoby, která byla pro vývoj protagonistova života nepostradatelná. Zároveň dílo nabízí letmý pohled na způsob, jakým fungovala kultura SSSR, a na ty, kteří se kulturního dění účastnili. Ze druhé poloviny 70. let pochází tzv. malý román Snovači stříbrných snů , který poukazuje na to, jak jsou různé posty obsazovány nedostatečně kvalifikovanými či neschopnými lidmi. Dílo je psáno z pohledu několika postav, je tedy zároveň sondou do jejich niter, jejich myšlenek a plánů. V roce 1979 vyšla kniha s názvem Ach tak... popisující příběh člověka, který se i přes veškerou snahu být co nejprospěšnější zprotiví režimu a nedosáhne vytouženého povýšení. Všechna čtyři zmíněná díla, v češtině vydaná roku 1984 pod souhrnným názvem Snovači stříbrných snů, spojuje téma potrestané touhy dosáhnout něč...

Zdeněk Večeřa

Práce z oboru chemie.

Václav Ventura

doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D. Studium: 1970 - 82 - studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, t.č. v Litoměřicích, Universitas vitae , studium na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1982 - státní závěrečné zkoušky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1997 - obhajoba disertační práce De votis monasticis. Elementa biblica et philosophica na Evangelické teologické fakultě v Praze Zaměstnání: 70. a 80. léta - zdravotnický pracovník, vychovatel mentálně postižených, pracovník na archeologickém výzkumu , knihovník od 1990 - redaktor Teologických textů, odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK v Praze , odborný asistent na CM teologické fakultě UP Olomouc , 2001 - habilitace na CMTF UP v Olomouci, habilitační práce: Jan Evangelista Urban. Sonda do české teologie a spirituality, od 2002 - vedoucí katedry filosofie a patrologie CMTF UP v Olomouci.

The Ventures

The Ventures je americká instrumentální rocková skupina, která vznikla v roce 1958 v Tacomě ve státě Washington. Skupina, kterou vytvořili Don Wilson a Bob Bogle, je široce uznávaná pro svůj vliv na styl surfové hudby, přestože nepochází z tradiční surfařské oblasti. Proslavili se hitem "Walk, Don't Run" z roku 1960 a jsou známí svým inovativním používáním kytarových efektů a nahrávacích technik. The Ventures ' hudba často obsahovala melodické kytarové linky a sevřené aranže, což jim pomohlo stát se jednou z nejprodávanějších instrumentálních kapel všech dob.

Ryan Ver Berkmoes

Autor turistických průvodců. Napsal více než 110 příruček pro Lonely Planet.

Radoslav Večerka

Radoslav Večerka byl český jazykovědec, vysokoškolský pedagog, publicista, editor a literární vědec, který se zabýval slavistikou se zaměřením na paleoslovenistiku, slovanskou jazykovou komparistiku a dějiny slavistiky. Vystudoval češtinu, rusistiku a slovanskou srovnávací jazykovědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jeho učiteli byli mj. paleoslovenista Josef Kurz, bohemisté František Trávníček a Adolf Kellner, indoevropeista Václav Machek a zakladatel české školy literární komparatistiky Frank Wollman. Již v období studií zahájil svou pedagogickou činnost jako asistent , po absolutoriu zůstal ve svazku fakulty . V roce 1952 získal doktorát filozofie, od 1957 kandidát filologických věd , 1988 doktor filologických věd . V letech 1967–1968 byl proděkanem FF UJEP v Brně, 1990–1991 vedoucím Katedry českého jazyka na FF MU, 1990–1997 člen vědecké rady FF MU. Jako hostující profesor přednášel na univerzitách v Erlangenu, Münsteru, Regensburgu, Heidelbergu, Freiburgu im Breisgau , dále v Sofii, Veliko Tarnovo , Budapešti, Szegedu a ve Vídni . Jeho celoživotní vědecké zaměření je oborově orientováno především na paleoslovenistiku , dále zpracovává problematiku staroslověnštiny v širokých souvislostech kulturně historických a literárních, významné jsou také práce z oblasti slovanské komparatistiky, etymologie a dějin oboru. Kromě své rozsáhlé pedagogické, badatelské, publikační, redakční a editorské činnosti patří k dlouholetým členům vědecké rady Slovanského ústavu AV ČR v Praze, Československého a později Českého komitétu slavistů i Komise pro staroslověnskou a církevněslovanskou lexikologii a lexikografii při Mezinárodním komitétu ...

Quido Vetter

Quido Vetter , byl český matematik, pedagog a historik exaktních věd. Narodil se v Praze na Starém Městě. Jeho otec Karel Vetter byl ředitelem "Lipské pojišťovací společnosti". Po absolvování základního a gymnaziálního vzdělání pokračoval ve studiu na České technice a následně na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy matematiku a deskriptivní geometrii. Studium ukončil v roce 1907 a vydal se dráhu středoškolského profesora. Působil v Lipníku nad Bečvou, Chrudimi a od roku 1914 v Praze. Roku 1909 se oženil s pozdější poslankyní a senátorkou Národního shromáždění Annou Bečvářovou. V roce 1913 se stal na základě disertační práce z matematiky doktorem filozofie. V roce 1917 předložil na filozofické fakultě Karlovy univerzity habilitační práci „O metodice dějin matematiky“, na jejímž základě se v roce 1919 habilitoval pro dějiny matematiky. V roce 1924 byla tato habilitace rozšířena i na českou pražskou techniku a byl jmenován na univerzitě mimořádným profesorem pro dějiny matematiky a pro didaktiku matematiky. V roce 1929 byl přijat jako dopisující a v roce 1933 pak jako řádný člen Académie internationale d’Histoire des Science. O rok později se stal jejím viceprezidentem a poté na tři roky i jejím prezidentem. V roce 1937 Quido Vetter dočasně ukonči své působení na pražské univerzitě a ještě v tomto roce přijal místo ředitele reálky v Humpolci. V roce 1939 odešel do penze. Po skončení II. světové války se vrátil k působení na pražské univerzitě, kde přednášel dějiny matematiky. Quido Vetter byl první vysokoškolský profesor v Československu který se věnoval zejména starověké matematice babylonské, řecké, egyptské a arabské. Byl členem několika zahraničních institucí, např. Comité belge d´historie des sciences v Bruselu, Commission d´historie des sciences při Centre de synthese v Paříži a Unio nationalis et internationalis totius energiae renovatricis v Rio de Janeiru. Během svého života vytvořil mimo jiné tém...

Petr Velfel

Narozen 4.6.1966 v Olomouci. Mgr., vydavatel a publicista, práce z oblasti astronomie, bydlení a životního stylu, též překladatel a fotograf.

Pavel Josef Vejvanovský

Pavel Josef Vejvanovský byl český hudební skladatel a trubač barokní éry. Je uznáván pro svůj významný přínos hudebnímu životu moravské Kroměříže, kde působil po většinu své kariéry. Vejvanovský zastával funkci kapelníka na kroměřížském biskupství pod patronací biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Jeho skladby zahrnují rozmanitou instrumentální hudbu, jako jsou sonáty, serenády a symfonie, což byly typické žánry barokního období.

Miloš Veselý

Překlady z němčiny.

Milada Večeřová

Česká pedagožka, spisovatelka, redaktorka a překladatelka. Narozena 26. 8. 1930 v Dolním Újezdě u Litomyšle . PhDr. Středoškol. pedagožka, redaktorka, autorka beletrie, knih pro děti. Překladatelka z ruštiny a běloruštiny. Narodila se v Dolním Újezdě u Litomyšle. V dětství onemocněla tuberkulózou kostí a strávila čtyři roky v Hamzově dětské léčebně v Košumberku . Vystudovala gymnázium v Litomyšli a poté filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-ruština. Zprvu pracovala jako nakladatelská redaktorka, poté se věnovala učitelskému povolání. Učila na Střední všeobecné vzdělávací škole a na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Pardubicích. Mnozí bývalí žáci vzpomínají na paní profesorku s láskou, podle jejich svědectví nebyla na ně příliš přísná, přesto si dokázala získat autoritu a vzbudit u studentů zájem o literaturu a poezii. Počátkem devadesátých let však učitelství opustila a věnovala se cele literatuře. Známá je především její tvorba pro děti. První knížka Nouzové přistání je příběhem pro kluky a jejich tatínky, kterým učarovaly letecké motory. Klukovské hrdiny najdeme i v další knize Hokejka – do jakého prostředí čtenáře zavede, napovídá už její název. Doslov k ní napsala paní Marie Hašková, maminka slavného „Dominátora“. Dějištěm jsou samozřejmě Pardubice. Naopak převážně dívčí hrdinky má samozřejmě nejvýznamnější dílo paní Večeřové. Jmenuje se Děti z Košumberku a vyšla v roce 1996. V ní se autorka vrací do svého dětství a přibližuje čtenářům právě dobu, kdy se léčila v Košumberku. Může se tedy zdát, že půjde o velice smutné čtení . Ano, píše, přesto však v knížce nenajdeme přehnaný sentiment a dojde i na chvíle úsměvné. Děti z Košumberku oslavily nejen ty, kteří sami Hamzovou léčevnou prošli, ale i mnoho dalších čtenářů. Pro ty, kteří je ještě neznají, určitě stojí za přečtení. Poslední knihou...

Maria Venturi

Patří mezi populární italské autorky ženské literatury a její díla dokážou rozplakat nejednu citlivou čtenářku či televizní divačku. I u nás má mnoho obdivovatelů, a to především díky televizním seriálům natočeným podle jejich románů, k nimž například patří "Vítězství lásky", "Srdce v bouři", "Žena ve stínu", "Svět se přece nezboří", "Okouzlení" nebo "Tam kde vychází slunce". Maria Venturi pracovala jako ředitelka časopisů Novella 2000 a Anna, nyní je aktivní novinářkou a autorkou televizních scénářů. Spolupracuje s populárními italskými časopisy Oggi, Bella a Messaggero.

Ladislav Verecký

Ladislav Verecký byl český novinář, fejetonista, překladatel a spisovatel. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor bohemistika a anglistika. Od roku 1994 působil v magazínu Mladé fronty DNES, kde se specializoval na články o jazyku, rozhovory a pravidelně přispíval také do satirického okénka Objev dnes. Jeho příspěvky se objevovaly také na stránkách zpravodajského portálu iDNES.cz. Byl autorem několika knih, například biografie Michala Horáčka pod názvem Kdo víc vsadí, ten víc bere. Zemřel 21. dubna 2010 na zástavu srdce. Jeho dcerou je básnířka a autorka rozhlasových a divadelních her Tereza Verecká, manželkou básnířka a psychoterapeutka Naděžda Verecká.

Karel Veselý

Karel Veselý je hudební publicista a spisovatel. Absolvoval Gymnázium Dr. Karla Polesného ve Znojmě a Filozofickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obory anglistika a filozofie. Pracoval jako učitel nebo překladatel, od roku 2008 se živí jako publicista na volné noze. Spolupracuje s ČR-o Radio Wave, je členem redakce časopisu Full Moon, píše pro A2, Salon Práva nebo portály Alarm a Aktualne.cz. Je autorem či spoluautorem následujících publikací. Karel Veselý se dále podílel na publikacích Dotknout se světa / To touch the world , Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře , Kmeny 90 , Fordlandia a Křičím: „To jsem já.“ . Je členem rady hudební ceny Vinyla.

Josef Veselý

Narozen 1875 v Jičíně, zemřel 27. 4. 1934 v Praze. Dělnický novinář, prózaik, autor společenskovědních prací a překladů.

Josef Velfl

Josef Velfl je český historik a muzejník, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Je autorem mnoha článků i knih z dějin příbramského regionu. Josef Velfl se narodil v Rakovníku, ale už když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Příbrami. V roce 1975 absolvoval příbramské gymnázium a poté Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned poté nastoupil do příbramského Hornického muzea, jehož ředitelem se v roce 1994 stal. Za jeho působení se areál muzea rozšířil o několik objektů, včetně historických dolů Anna a Vojtěch, řadu památek pomohl zachránit a expozici muzea modernizovat. Pomáhal také při budování muzea obětí komunismu, který podle jména pracovního tábora nese označení Památník Vojna. V letech 1990 až 1992 byl zmocněncem federální vlády pro analýzu událostí let 1967–1970. Založil country skupinu Bonanza. Napsal více než 200 článků do odborného tisku a je též autorem několika monografií. Podílel se i na vzniku několika dokumentárních filmů a výstav. Třikrát získal Medaili mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v roce 2007 oceněn Zlatou medailí Českého báňského úřadu, v roce 2008 Medailí Středočeského kraje. Další ocenění obdržel od Armády ČR, ministerstva obrany či spolků účastníků odboje a politických vězňů. Je čestným členem Českého svazu bojovníků za svobodu. 4. dubna 2015 mu Čestné občanství udělila obec Chotilsko.

Josef Velda

Josef Velda byl český herec. S divadlem začínal nejprve jako ochotník ve Smiřicích. Po studiu na gymnáziu v Hradci Králové absolvoval herectví na pražské DAMU, které dokončil v roce 1953. Své první angažmá získal v mosteckém Divadle pracujících, kde působil v letech 1953–1955 a 1957–1961. Zde vytvořil řadu velkých rolí. V roce 1961 byl angažován do pražského Národního divadla, nejprve jako člen pomocného uměleckého souboru a od roku 1963 až do svého odchodu do důchodu v roce 1992 jakožto řádný člen činoherního souboru. Ačkoliv se jednalo o herce s velmi jemným a vřelým hlasovým projevem na scéně Národního divadla i v československém filmu obvykle vytvářel spíše vedlejší, drobné a epizodní role. Jeho dobré hlasové dispozice však velice dobře využil zejména Československý rozhlas, kde účinkoval v řadě významných rozhlasových her. V Československé televizi si také zahrál zejména v televizních inscenacích. Jeho děti dcera Apolena Veldová i syn Martin Velda se také stali herci.

Jiří Veltruský

Jiří Veltruský, původním jménem Jiří Vařečka byl český divadelní teoretik a politolog, představitel poúnorové vlny exilu. Byl synem spisovatele Ladislava Veltruského , jehož pseudonym přijala v roce 1928 rodina jako úřední příjmení. Studoval na Univerzitě Karlově estetiku a sociologii, pod vlivem Jana Mukařovského se hlásil ke strukturalismu, byl také aktivní v Divadelním kolektivu mladých. Poté, co okupanti zavřeli vysoké školy, pracoval jako nakladatelský redaktor a později dělník ve firmě ETA. Účastnil se sociálnědemokratického protinacistického odboje, po osvobození působil v Ústřední radě odborů, pro konflikty s komunistickým vedením byl sesazen a po únoru 1948 emigroval do Rakouska a pak se usadil ve Francii. Působil jako politický publicista v Hlasu Ameriky, Právu lidu nebo ve francouzských časopisech Oedipe, La Révolution prolétarienne a Le Contrat social, byl také dlouholetým funkcionářem Mezinárodní konfederace svobodných odborů. Je spoluautorem komentovaného českého překladu Marxova Kapitálu. Publikoval také pod pseudonymy Daniel Simon, Pavel Bartoň nebo Paul Barton. Jeho manželka Jarmila Veltruská je odbornicí na české středověké divadlo.

Jaroslav Veteška

Dr. Veteška patří u nás k velmi fundovaným odborníkům v oblasti andragogiky a řízení lidských zdrojů. Jeho práce týkající se kompetencí ve vzdělávání patří ke špičkovým dílům v oboru. Toto nové dílo lze přiřadit k probíhající diskusi o kompetencích v e vzdělávací oblasti i v oblasti intervence do lidských zdrojů v podnicích a organizacích Velmi správně je v práci charakterizována kontextuální specifičnost významu pojmu kompetence v různých etapách lidského života... Autor velmi přesvědčivě ukazu je, že kompetence mohou být získávány a ovlivňovány prostřednictvím vnějších intervencí do lidských zdrojů. doc. PhDr. Jaroslav Mužík, DrSc.Katedra andragogiky a personálního řízeníFilozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze Akcent, který autor k lade nejen na edukační, ale rovněž na sociální rozměr daného konceptu, činí z posuzované odborné publikace nejkomplexnější zdroj poznatků určený nejen pro pedagogické pracovníky, andragogy různé profilace, ale zároveň též pro studenty i praktiky obor ů personální řízení, respektive řízení či rozvoj lidských zdrojů Zvláště pozitivně hodnotím autorův soustavný zájem o deskripci a analýzu změn v paradigmatech počátečního i dalšího vzdělávání a jejich reflexi ve vlastní vědecko-výzkumné činnosti, je jíž závěry jsou v textu rovněž uvedeny a vhodně tak doplňují další statistická data, týkající se jak účasti na vzdělávání zvláště u dospělé populace, tak obecnějších požadavků na výsledky učení... PhDr. Michaela Tureckiová, CSc.Katedra andragogiky a personálního řízeníFilozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze Publikace se teoreticky a metodologicky zabývá významným fenoménem přelomu 20. a 21. století klíčovými kompetencemi v kontextu sociálních a hospodářských změn. Autor dává uvedené ko mpetenční pojetí do širších edukačních souvislostí, a to vždy se stálým zřetelem k možnostem aplikace do různých společenských oblastí, zejména pak do vzdělávání, rozvoje a řízení lidských zdrojů prof. PhDr. Alena Vališová, CSc.Katedra věd o výc...

Jan Veselý

Vystudoval střední reálné gymnázium v Benešově. Vystřídal řadu manuálních zaměstnání , v letech 1957–93 pracoval jako montér a později technik u Komunálních služeb Benešov. Amatérsky se zabývá malováním, vystavoval v Benešově, Praze, Kolíně aj., věnuje se též příležitostně časopiseckým a knižním ilustracím.

Irene von Velden

Německá prozaička, autorka milostné a dobrodružné literatury.

Hudáčková Věra

František Vencovský

František Vencovský byl český ekonom. Zabýval se zejména teorií měnové politiky a dějinami českého ekonomického myšlení. V roce 1949 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem profesora Karla Engliše. Později získal na Vysoké škole ekonomické i titul docent a profesor pro obor finance. Od roku 1970 pracoval jako poradce guvernéra České národní banky . Od roku 1993 vyučoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Z jeho dalších aktivit lze jmenovat předsednictví ve vědeckém grémiu České bankovní asociace, členství ve vědecké radě Fakulty financí a účetnictví VŠE a redakčních radách časopisů Finance a úvěr, Politická ekonomie a Bankovnictví. Od roku 2008 nese jeho jméno největší posluchárna Vysoké školy ekonomické – Vencovského aula.

Fráňa Velkoborský

Fráňa Velkoborský byl český básník, dramatik, textař a prozaik, autor knih pro mládež. Narodil se jako syn nadlesního v osadě Býkov, která patří k obci Hromnice, kde chodil do základní školy. Do měšťanky chodil Přešticích a obchodní akademii absolvoval v Plzni. Poté studoval v Ženevě na Institutu Jeana-Jacquese Rousseaua a na Mezinárodní škole křesťanského sdružení mladých lidí YMCA. V letech 1923-1952 pracoval jako sekretář YMKY v Banské Bystrici, v Bratislavě a v Hradci Králové a jako její zástupce procestoval Švédsko, Švýcarsko, Polsko, Finsko a Anglii. Když byla YMCA nucena ukončit svou činnost, pracoval nejprve jako topič a údržbář v kotelně v Ústí nad Labem a pak jako správce domova důchodců v Doběticích. Zemřel tragicky následkem pádu do sklepní šachty. Debutoval roku 1925 sbírkou křehké reflexivní lyriky Tiché průboje a celkem vydal osm básnických sbírek převážně s meditativním a nostalgickým vyzněním, zachycujících zpočátku rozpor mezi nadějemi mládí a nebezpečími, které je ohrožují, poté vyjadřující pokoru před tajemnými přírodními silami. Jako autor knih pro mládež upravil mýty, pověsti a pohádky severoamerických Indiánů a napsal dobrodružnou povídku Jabloňová stezka z doby osidlování Ameriky na přelomu 18. a 19. století. Byl otec překladatele Jana Petra Velkoborského. Publikoval, zejména pro děti, v řadě časopisů a deníků jako Lidové noviny, Mladý hlasatel, Právo lidu, Pestrý týden aj.

Émile Verhaeren

Émile Adolphe Gustave Verhaeren byl belgický, francouzsky píšící básník a dramatik. Narodil se v katolické rodině ve vlámském městečku Sint-Amands , ale jeho vzdělání bylo čistě francouzské. Studoval na lyceu v Bruselu a na jezuitské koleji v Gentu. Zde byli jeho přáteli např. Georges Rodenbach, G. Le Roy, Charles Van Lerberghe. Vzepřel se přání rodiny, aby se stal knězem nebo aby převzal po strýci vedení stáčírny oleje, a v roce 1874 začíná studovat práva v Lovani. Během studií se spřátelil s Maxem Wallerem, který v roce 1881 začal vydávat revui pro moderní belgickou literaturu s názvem La Jeune Belgique. Studia zakončil doktorátem v roce 1881. Poté nastupuje jako koncipient u advokáta Edmonda Picarda . Verhaeren zanedbával své povolání, žil bouřlivým bohémským životem. Opustil zaměstnání a věnoval se pouze literatuře a výtvarné kritice. Špatná životospráva a rozpory s rodinou vedly k tomu, že se zhroutil a propadl dekadenci. Po překonání tohoto období se obrací k aspektům moderní společnosti. Zdá se mu, že civilizační pokrok a humanismus překonají všechny rozpory ve společnosti. Vstupuje do belgické dělnické strany, účastní se osvětové práce. Hodně cestuje: Německo, Španělsko, Londýn, Paříž. Během své druhé návštěvy Paříže v roce 1885 se seznamuje se spisovateli: Joris Karl Huysmans, Maurice Barrès, Stéphane Mallarmé, René Ghil. V roce 1891 se oženil s Marthou Massin. Roku 1899 se trvale usazuje v pařížském předměstí Saint-Cloud. Po vypuknutí první světové války prožívá deziluzi, upadá až ke krajnímu francouzskému nacionalismu. Aby prospěl své napadené vlasti, pořádá přednášková turné. Během jednoho z nich zahynul v Rouenu, kde upadl pod rozjíždějící se vlak., Debutuje sbírkou parnasistní žánrové poezie Les Flamandes, 1883 . Později p...

Denise Vernerey

Francouzská autorka publikací z řeckých dějin.

Božena Vejrychová-Solarová

Božena Vejrychová-Solarová byla česká pedagožka, malířka a spisovatelka. Boženin otec byl Jan Solar obuvník , matka Božena Solarová-Režná , rodiče měli svatbu 3. května 1880. Měla sestru Josefu Solarovou . Provdala se za malíře Rudolfa Vejrycha . Božena Vejrychová-Solarová studovala na soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha svého příštího manžela , u Jindřicha Hlavína a v Paříži. Byla členkou Kruhu výtvarných umělkyň, s nímž vystavovala v Paříži, Vídni a v Praze. Vyučovala kreslení na pražských, zejména dívčích školách, podílela se na tvorbě učebnic. Ilustrovala hlavně dětské knihy, k loutkářství přispěla svými knihami Kašpárkovo divadlo a Loutky Matěje Kopeckého. Bydlela v Praze XII, na adrese Mánesova 30.

Bohumír Vedra

MUDr. Bohumír Vedra, DrSc. byl český lékař a vědec. V letech 1953-1982 publikoval 170 odborných článků, z toho 25 v odborných časopisech v USA, Švédsku, Německu, Švýcarsku a Itálii. Vedle přednášek v ČSSR byl v letech 1966-1982 pozván k přednáškám do Anglie, Irska, Západního a Východního Německa, Francie, Švýcarska, Itálie, Polska, tehdejší Jugoslávie a Egypta. Pro ženy realizoval a z větší části napsal osvětovou publikaci „Lékař píše ženám: Kapitoly pro zdravé i nemocné ženy“, která vyšla v 6 vydáních nákladem 300 000 výtisků. Kniha vyšla v době, kdy nebylo vůbec běžné, aby lékař psal populárně pro neodbornou veřejnost a shledala se s velkým čtenářským ohlasem.

Berry Verhoef

Narodil se v rodině podnikající v oblasti cateringu a vyrůstal obklopen širokou škálou piv. K jeho vášni pro pěnivý mok pravděpodobně přispěl také jeho nizozemský původ. Verhoefova fascinace kulturami a prostředím, z nichž vzešly rozličné typy piva, jej dovedla až ke sběratelství, kategorizaci a k hodnocení piv. Právě hledání dokonalého moku, uvařeného správným způsobem ve správný čas a na náležitém místě, jej přimělo ochutnávat různá piva v širokém rozsahu. Prostřednictvím častých návštěv pivovarů, muzeí, hospod a restauračních zařízení doma i v zahraničí získal autor celkový přehled o světě piva a s pomocí mnoha profesionálů a jiných náruživých milovníků tohoto moku vybudoval rozsáhlou sbírku piv. Z ní také čerpal při práci na této knize, neboť chtěl čtenářům co nejvíce přiblížit rozmanitost pěnivých moků z nejrůznějších končin světa.

Alena Veselá

Alena Večeřová-Procházková

Narozena 1971. MUDr., psychiatrička, od roku 1996 odborná asistentka na Katedře psychiatrie IPVZ v Psychiatrické léčebně Praha-Bohnice. Od roku 2004 působí jako lektorka výcvikové komunity ve Skálově institutu. Odborné práce z psychiatrie a toxikomanie.

Zdeněk Velíšek

Bystrý, neúnavný a neobyčejně precizní rukopis Velíška charakterizuje jako autoritu v našich poměrech mimořádnou. Přes velký pracovní úvazek ve zpravodajství je Velíšek portálu ČT24 věrný od jeho založení. Jeho pohled na evropskou a světovou zahraniční poltiku je nenahraditelný. Dlouholetý člen a doyen zahraniční rubriky zpravodajství ČT - moderátor, redaktor, reportér a editor pořadu Evropské události. Komentátor světové zahraniční politiky, vynikající znalec problematiky EU, spolupracovník celé řady renomovaných redakcí, služebně nejstarší spolupracovník a komentátor internetového portálu ČT24.

Timur Vermes

Timur Vermes je německý novinář a spisovatel. Je synem Maďara, který uprchl z vlasti po potlačeném povstání roku 1956 a Němky. Po maturitě studoval na univerzitě v Erlangenu dějiny a politologii. Působil jako novinář například v mnichovských Abendzeitung nebo kolínském Expressu. V roce 2007 začal psát jako ghostwriter – například Was vom Tode übrig bleibt. Svůj debutový román vydal v roce 2012 pod titulem Er ist wieder da – satiru o Hitlerovi, který se probudí v roce 2011 na jedné louce v Berlíně, začne vystupovat v různých televizních pořadech a získává opět oblibu. Po představení knihy na frankfurtském veletrhu se stal román bestsellerem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Timur Vermes na německé Wikipedii.

Stéphanie Vernet

Francouzská autorka knih pro děti, vystudovala historii.

Sandra Vebrová

Sandra Vebrová je studentka divadelní vědy, nadějná autorka fantasy o vlkodlacích. Sandra Vebrová byla v letech 1993 - 1999 členkou Dismanova rozhlasového dětského souboru a byla oceněna cenou Prix Bohemia za nejlepší dětský herecký výkon v rozhlasové hře Anička skřítek a Slaměný Hubert - za roli Aničky. V roce 1998 vyhrála Sandra Vebrová celostátní literární soutěž o nejlepší pohádkový příběh, kterou pořádal Český rozhlas - pohádka byla i realizována. V témže roce získala 2. místo v Ciak junior, celostátní soutěži o nejlepší námět. V roce 2000 získala 2. místo v celostátní soutěži sci-fi klubu Terminus, kategorie pohádka. V letech 1999 - 2003 byla Sandra Vebrová členkou literárně - dramatického souboru pod vedením herečky a pedagožky Dany Hlaváčové. Nyní studuje na Filosofické fakultě UK Praha - obor divadelní věda. V roce 2005 Česká televize na základě jejího námětu a scénáře natočila a odvysílala televizní pohádku Nepovedený kouzelník. Vedle psaní románů se Sandra Vebrová věnuje také divadlu, dabingu a píše i písňové texty. Práci ve filmu si zkusila v roli sestřičky v seriálu Pojišťovna štěstí. Hereckou zkušenost využívá při besedách a autorských čteních. V budoucnosti by Sandra Vebrová chtěla skloubit psaní knih se scenáristikou. Sní i o generačním románu. Zatím sbírá zkušenosti, mimo jiné i na půlročním studiu ve Španělsku.)

Miloš Večeřa

Miloš Večeřa je právník a vysokoškolský pedagog, zabývající se zejména teorií práva, právní filozofií a sociologií. Je vedoucím katedry právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity a také místopředsedou Českého sdružení pro právní a sociální filosofii. V roce 1972 absolvoval Filosofickou a v roce 1977 Právnickou fakultu Masarykovy univerzity , v roce 1993 získal vědeckou hodnost kandidáta věd v oboru sociologie, v roce 1997 se habilitoval v oboru teorie práva a roku 2005 byl jmenován profesorem v oboru teorie, filozofie a sociologie práva. Až do roku 1990 působil jako podnikový právník, poté se jako odborný asistent vrátil na vysokoškolskou půdu a od roku 1995 vede katedru právní teorie na Právnické fakultě MU. Už od roku 1994 je také asistentem ústavních soudkyň Evy Zarembové a Michaely Židlické.

Michaela Vetešková

Rozhlasová novinářka, autorka několika knížek pro děti a divadelních her. V roce 2011 na sebe upozornila knihou reportážních pohádek Jak maminka vylezla na strom, navázala na ni knihou Jak maminka vylezla na věž . Obě knihy ilustrovala známá výtvarnice Lucie Seifertová. Pojem "reportážní pohádky" vymyslel režisér Karel Weinlich, když si příběhy M. Veteškové pročetl. V podstatě jde o reportáže, které natáčela pro ČRo přetvořené do pohádkové podoby pro děti. V tradici reportážních pohádek pokračuje i nadále. Na podzim roku 2018 vychází u nakladatelství Verzone a vydavatelství Radioservis kniha Jak maminka vyprávěla o 20. století. Výtvarně knihu zpracovala Lenka Jasanská. Michaela Vetešková pak pro předškoláky vytvořila vyprávění o skřítkovi Picimínkovi, který cestuje po městě a hledá si přátelé, a o malém Vlakáčkovi, který žije v kamenném hrádečku a dohlíží na chod na nádraží v Dršovicích. Knihu s ilustracemi Lucie Seifertové věnovala rozhlasovému skřítkovi k jeho 55. narozeninám – Jak Hajaja vyprávěl o Picimínkovi a Vlakáčkovi . Pohádky májí také svou audio-podobu.

Martin Velek

Autor publikací o vojenských letadech a modelářství, překladatel literatury z tohoto oboru.

Lope Félix de Vega Carpio