Výpis všech autorů

Svetozár Hurban Vajanský

Svetozár Hurban-Vajanský, vlastním jménem Svetozár Miloslav Hurban byl slovenský spisovatel, publicista, literární kritik a politik. Narodil se jako nejstarší syn Jozefa Miloslava Hurbana a jeho manželky Anny Hurbanové, roz. Jurkovičové. Vystudoval právnickou akademii v Bratislavě. Pracoval jako koncipient v Trnavě, Budapešti, Bratislavě i Vídni a poté si otevřel vlastní právní praxi ve Skalici. V roku 1875 se oženil s Idou Dobrovitsovou. V roce 1878 byl povolán do armády. Později se stal redaktorem Národních novin v Martine a později jejich šéfredaktorem. Působil jako spolupracovník časopisu Oro, roku 1881 obnovil vydávání časopisu Slovenské pohľady, okolo kterého se soustředil slovenský literární a kulturní život. Od roku 1894 byl též tajemníkem ženského spolku Živena. Vícekrát byl za svoji novinářskou a publicistickou činnost vězněn. Pochován je na Národním hřbitově v Martině. Náhrobek navrhl Dušan Jurkovič Svojí literární tvorbou se řadí mezi autory slovenského realismu. Většinu děl napsal ve slovenštině, ale psal též německy a jeho manželka část jeho prací přeložila do němčiny. Ve svých dílech reagoval na soudobé společenské problémy, věnoval se i problematickým vztahům jednotlivce a národa nebo i boje za zachování národa. Zpočátku se věnoval zejména psaní poezie, později se věnoval i próze a překladům.

Jana Vaňková

Narozena 6. 1. 1956 v Rokycanech. PhDr., lingvistka a vysokoškolská pedagožka zaměřená na syntax a stylistiku češtiny, na současný český jazyk a kulturu jazykového projevu. Autorka publikací z oboru, spoluautorka učebnič češtiny .

David Vávra

David Vávra je český architekt, herec a spisovatel. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Pochází z Prahy-Braníku, kde vyrůstal a kde dodnes bydlí. K tomuto místu se vztahuje celý jeho život. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze. Jako architekt působil především v Praze a okolí. Je znám též jako spoluautor a zasvěcený průvodce úspěšného televizního seriálu Šumná města. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech. Měl blízko k monarchismu a v roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia spisovatele Petra Placáka. V roce 2013 podpořil též založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. Naopak v rozhovoru z roku 2020 se proti označení za monarchistu ohradil a řekl, že je „typický sociální demokrat první republiky.“ Jako architekt se věnuje především obnovám budov, v menší míře i navrhování nových budov, a to budov pro bydlení. Vítězný návrh nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického označil za vizionářskou stavbu s velkým potenciálem pro význam české architektury. Podle Davida Vávry je kvalitní architektura hodna být v kontextu se starší architekturou. Moderní může koexistovat se starým. V jeho dílech je v pozadí cítit inspiraci z období moderních proudů architektury ze začátku dvacátého století. Nenásilně a harmonicky působí například prvky kubistické prvky osvětlení ve vstupním foyer Švandovo divadla a interiér baru kulturního domu Dobeška navržen v decentním retro-stylu. Založil vlastní alternativní divadlo Sklep. Jako herec účinkoval v desítkách filmů. V televizi ho proslavila role Egona v rámci jazykových kurzů Alles Gute satirického pořadu Česká soda. Oblibu si získal také jako průvodce v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o moderní české a moravské architektuře. Netradičním, spíše poetickým než odborným pří...

Brian K Vaughan

Brian K. Vaughan je jednou z největších osobností současného komiksu a držitel neuvěřitelného množství komiksových cen. A přitom začal docela nedávno, roku 1997, a docela nenápadně, druholigovou sérií Cable. Ovšem být nenápadný dlouho nevydržel. Zvlášť, když začal tvořit vlastní postavy. Jako první pro Marvel stvořil padoucha jménem Hood ve stejnojmenné superhrdinské kriminálce. A udělal postavu tak plastickou, že dnes už funguje samostatně - Hood je jedním z nejnebezpečnějších padouchů Marvelu . Poté Vaughan přešel do DC a stvořil své nejslavnější dílo. Y: Poslední z mužů. Masivní postkatastrofický příběh, který dokazuje, že svět bez mužů by ani náhodou nebyl tak idylický, jak se nám feministky snaží namluvit. Nebyla to nekonečná série, ale řada, která měla začátek a konec a silný příběh mezi tím. Mezi jeho další slavné série patří Runaways, příběh skupiny dětí, které utečou z domova poté, co zjistí, že jejich rodiče jsou superpadouši. Tahle série o týmu, jehož bojovým pokřikem je „Snažte se neumřít!“ je Vaughan v kostce – sympatické postavy, popkulturou prosáklé a přitom věrohodné dialogy, zajímavý příběh s nečekanými a občas docela brutálními zvraty. Vaughan také stvořil politickou fikci Ex Machina o prvním superhrdinovi, který se stal starostou New Yorku. Víc než o souboje s padouchy jde o řešení politických problémů, takže není divu, že kritika tuhle sérii označuje za „Západní křídlo se superschopnostmi“. Částečně se v politických vodách ještě máchá Pride of Baghdad, příběh lvů uprchlých během amerického útoku na Bagdád. Vaughan ale nezůstal jen u komiksu. Byla mu nabídnuta práce na jednom z nejúspěšnějších televizních seriálů současnosti, na Ztracených. I když to nebude asi zásluha jenom Vaughana, tak v době jeho příchodu začala jít kvalita opět prudce nahoru. Podle komiksů Y: Poslední z mužů, Ex Machina a Runaways se už chystají celovečerní filmy....

Zdeněk Váňa

PhDr. Zdeněk Váňa, CSc. se narodil 13.2.1924 v Čákovičkách nedaleko Prahy. V letech 1945 - 1948 studoval archeologii a české dějiny na Karlově univerzitě v Praze. Pracoval pak jako archeolog v muzeu v Teplicích v severozápadních Čechách. V roce 1953 přešel do Slovanského ústavu Československé akademie věd v Praze, kde spolu s prof. Janem Eisnerem vydával jako výkonný redaktor periodický sborník Vznik a počátky Slovanů. Od roku 1964 působil jako vědecký pracovník archeologického ústavu ČSAV v praze. Prováděl řadu výzkumů časně středověkých hradišt' v Čechách, např. v Zabrušanech, Vlastislavi, Bílině, Levousích, Libušíně. 10 let vedl rozsáhlý výzkum na Budči, jednom z hlavních center vznikajícího českého státu. Zaměřuje se na dílčí i obecné problémy slovanské etnogeneze, kulturního vývoje i archeologického výzkumu historických počátků Slovanů. Studoval v četných evropských muzeích, přednášel doma i v zahraničí, např. ve Varšavě, Berlíně, Bělehradě, Göttingenu atd. Publikoval množství článků a studií v odborných časopisech, vedle samostatných publikací, jako Objevy ve světě dávných Slovanů. Kniha Svět dávných Slovanů je výsledkem více než 30-ti letého studia a výzkumné činnosti.

Vladislav Valach

Narozen 7. 7. 1919 v Horním Jelení, zemřel 1995. MUDr., patolog, v letech 1960-1974 vedl Ústav patologie Lékařské fakulty UJEP a Fakultní nemocnice Olomouc.

Victoria Vázquez

Španělská autorka knih pro děti.

Miloslav A Valouch

Narozen: 4. srpna 1903 Pavlovičky Zemřel: 13. března 1976 Praha Miloslav A. Valouch byl český a československý fyzik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V letech 1934-1952 byl docentem a asistentem teoretické fyziky na ČVUT Praha, od roku 1952 působil na Univerzitě Karlově. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát získal až dodatečně v červnu 1948 poté, co se poslanec Klement Gottwald stal prezidentem republiky. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1954.)

Lenka Vachalovská

Narozena 31. 5. 1961. PhDr., CSc., učitelka němčiny a ruštiny, autorka učebnic německého jazyka, překladů z němčiny.

Karel Valdauf

Karel Valdauf byl český hudebník a skladatel. Je autorem více než 150 písní. Pocházel z rodiny venkovských hudebníků. Jeho otec i strýcové hráli v kapele jeho dědečka. On sám začal v této kapele hrát již jako třináctiletý kluk. Poprvé hrál na taneční zábavě na malý bubínek, flétnu a housle. V letech 1928–1930 studoval na vojenské hudební škole a poté hrál šest let u plukovní hudby v Plzni na flétnu, podle potřeby i na baskřídlovku, klarinet, saxofon, kytaru, harmoniku či bicí. Po odchodu do civilu vytvořil malou kapelu a cestoval s kočovnou divadelní společností. Stal se flétnistou policejní hudby v Praze a v roce 1942 založil u policie salonní orchestr, který nesl název "Orchestr kriminální policie". Po 2. světové válce založil konečně orchestr pod vlastním jménem. Orchestr Karla Valdaufa se stal v Československu nesmírně populární a postupně se zařadil mezi špičkové dechové orchestry Evropy. Často koncertoval v zahraničí a jeho nahrávky vycházely na gramofonových deskách v Německu, USA, Rakousku, Japonsku, Jugoslávii, Švýcarsku a v Holandsku. Své hudební znalosti, které mu ve Svinech poskytl Štěpán Valter, si prohloubil v letech 1950–1954 na Pražské konzervatoři studiem skladby u Jaroslava Řídkého a dirigování u Bohuslava Špidry a Pavla Dědečka. Z prvního manželství měl dceru Evu a syna Karla . S druhou manželkou, Zorkou Kohoutovou, zpěvačkou své kapely Valdaufinky, měl dva syny, a to Jana a Dana . Později se oženil ještě potřetí s Ivanou Seinerovou. Každoročně je v Trhových Svinech pořádán festival dechových hudeb na počest Karla Valdaufa. Koná se vždy předposlední srpnový víkend. Karel Valdauf je znám především svými populárními polkami, jako jsou Soběkurská, Berounská, Březnická, Pod jednou střechou nebo Kudy kam. Psal také valčíky – Až nás cesty svedou, Dva stíny a další. Od svých kolegů skladatelů se lišil tím, že jeho skladby jsou svižné, synkopické, a dobře zní i v p...

František Bernard Vaněk

František Bernard Vaněk byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles , potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově. Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi. V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní poli...

Francisca Valiente

Španělská ilustrátorka dětské literatury.

Eva Vančurová

Eva Vančurová je bývalá československá hráčka basketbalu a psycholožka. Za reprezentační družstvo Československa, jehož trenérem byl Lubomír Dobrý, odehrála 22 zápasů v letech 1947 až 1952 a získala dvě medaile, bronzovou na Mistrovství Evropy 1950 v Budapešti a stříbrnou na Mistrovství Evropy 1952 v Moskvě. Na ME 1950 se 76 body byla nejlepší střelkyní národního týmu Československa. V československé basketbalové lize žen v basketbalovém družstvu žen Sparty Praha začala svou kariéru u trenéra JUDr. Miloslava Kříže. V osmi odehraných ligových sezónách získala 5 titulů mistra Československa, dvě druhá a jedno třetí místo., Po skončení basketbalové kariéry pracovala jako vědecká pracovnice katedry psychologie University Karlovy a Pedagogického ústavu Akademie věd a ze svého oboru napsala řadu knih .

Vladimír Vavřínek

PhDr. Vladimír Vavřínek, CSc., Dr.h.c. je český historik specializující se na byzantsko-slovanské vztahy. V letech 1949–1953 vystudoval historii a klasickou filologii na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1956 do roku 1959 působil jako vědecký aspirant v Historickém ústavu ČSAV; v téže instituci pak setrval jako vědecký pacovník oddělení středověkých dějin do roku 1966. V letech 1966–1969 pracoval jako vědecký pracovník v oddělení byzantologie Ústavu dějin východní Evropy ČSAV. Od roku 1970 až do roku 1992 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV. Mezi lety 1992 a 2007 působil ve Slovanském ústavu AV ČR, nejprve jako vedoucí vědecký pracovník , poté jako ředitel ústavu . Od roku 2007 je emeritním vědeckým pracovníkem tohoto ústavu. Během života absolvoval řadu studijních pobytů v zahraničí, např. v USA, SRN, Velké Británii nebo Rakousku. Přednášel v mnoha zemích Evropy i severní Ameriky, mimo jiné i na Harvardu. Po roce 1989 získal řadu ocenění v České republice i v zahraničí; je m.j. nositelem Medaile Josefa Hlávky, kterou získal v roce 2006 za vědecké dílo v oboru byzantologie. V roce 2011 mu bulharská Universita Episkopa Konstantina Preslavského v Šumenu udělila akademickou hodnost doctor honoris causa za vědecký přínos k cyrilometodějským studiím. Jako externí pedagog přednášel na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze a v Ústavu klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně . V letech 1994 – 1998 pak pravidelně přednášel jako hostující profesor v oddělení středověkých studií Central European University v Budapešti. Působil také v mnoha vědeckých radách a komisích. V letech 1991 – 1996 byl např. předsedou Českého balkanistického komitétu, v letech 1990 – 2010 také předsedou Českého národního byzantologického komitétu ; v lednu 2011 byl zvolen doživotním čestným členem Č...

Vladimír Válek

Vladimír Válek je významný český dirigent, proslulý svým přínosem klasické hudbě v České republice i na mezinárodní scéně. Narodil se 2. ledna 1935 v Moravské Třebové a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Válek vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. V průběhu let zastával prestižní funkce, například šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jako hostující dirigent působil také u mnoha orchestrů po celém světě.

Vašek Vašák

Vašek Vašák, do 90. let Václav Vašák, je český hudebník, zpěvák, publicista, spisovatel, moderátor a fotograf. Václav Vašák žil až do osmnácti let v Hostomicích pod Brdy, kde byl jeho otec lékárníkem a matka laborantkou. V Hořovicích vystudoval v roce 1968 Střední průmyslovou školu elektrotechnickou a několik let pracoval jako projektant . Současně zpíval s pražskou rockovou kapelou Beatus, s níž absolvoval konkurz do Armádního uměleckého souboru, kde pak působil krátce ve sboru a poté ve folkové skupině. V té době chodil na Lidovou konzervatoř , kterou absolvoval v oborech zpěv a skladba. Je také absolventem European School of English ve Vallettě v Maltě. Je členem Syndikátu novinářů, Ochranného svazu autorského, Obce spisovatelů, DILIA, OOAS, Intergramu, dříve i Akademie populární hudby. V roce 1979 odešel jako muzikant na volnou nohu. Rok účinkoval s orchestrem Václava Hybše,dva roky se skupinou F. R. Čecha a vlastní kapelou Zip. Zúčastnil se hudebních soutěží Bratislavská lyra, Děčínská kotva i v Sopotech. S Pavlem Veselým a Jiřím Sýkorou měli pořad Pokus pro dva , s Luďkem Brábníkem a Jiřím Sýkorou Poslední koncert a Branky, brepty, sekundy. V letech 1985 až 1995 účinkoval jako zpěvák v představeních dvojice Karel Šíp – Jaroslav Uhlíř. Kromě toho měl s Jiřím Sýkorou autorské klubové pořady . V roce 1991 mu nabídl textař Zdeněk Rytíř spolupráci na dvojalbu Milana Knížáka Obřad hořící mysli, na němž se Vašák podílel jako aranžér, zpěvák, hudebník a hudební režisér. Společně s Rytířem se současně stali členy Knížákovy undergroundové skupiny Aktual . Později se rovněž podílel na nahrání Knížákových alb Navrhuju kryssy , Atentát n...

Valburga Vavřinová

Narozena 22.5.1968 v Praze. Historička, památkářka, spisovatelka, autorka publikace o vánočních zvycích.

Sarah Vaughan

Sarah Vaughan , přezdívaná "Sassy" a "The Divine One", byla americká jazzová zpěvačka proslulá svým výjimečným hlasovým rozsahem, výrazným frázováním a bohatým, sametovým hlasem. Vaughanová se narodila 27. března 1924 v Newarku ve státě New Jersey, brzy se začala zajímat o hudbu a svou kariéru zahájila jako klavíristka a varhanice v místním kostele. Průlom v její kariéře nastal po vítězství v amatérské soutěži v harlemském divadle Apollo Theater v roce 1942, což ji přivedlo k účinkování jako zpěvačka s big bandem Earla Hinese.

Miloslav Vávra

Narozen 8.8.1910 v Morkovicích u Kroměříže, zemřel 1991. Ing., CSc., profesor Vysoké školy zemědělské v Brně. Práce v oboru ovocnictví.

Miloslav Valouch

Narozen 20.8.1878 v Lazcích u Olomouce, zemřel 11.6.1952 v Praze. PhDr., státní úředník v Praze, matematik. Práce v oboru.

Maria Valtorta

Maria Valtorta byla italská římskokatolická spisovatelka a básnířka. Narodila sa v Caserte rodičom pochádzajúcim z Lombardie. Otec Jozef sa narodil v Mantove roku 1862, vykonával službu pri 19. hlavnom jazdeckom regimente ako poddôstojník v hodnosti hlavného zbrojného strážmajstra. Dobrý a ústupčivý človek bol láskavým otcom a vychovávateľom jedinej dcéry. Matka Iside Fioravanzi sa narodila v Cremone roku 1861, bola profesorkou francúzštiny. Egoistická a bezohľadná deptala manžela a dcéru nezmyselnou, niekedy až krutou prísnosťou. Mária pri narodení takmer zomrela, potom ju zverili najatej dojke nie najlepších mravov. Mala iba osemnásť mesiacov, keď rodičia s dcérou opustili juh a odišli bývať do Faenze v kraji Romagna. Ďalšie sťahovanie do Milána a do Voghery znamenali rozhodujúce obdobia jej telesného vývoja a jej intelektuálneho i náboženského vzdelania, pri ktorom preukázala svoj silný charakter, prenikavé schopnosti, lásku k štúdiu a hlbokú duchovnú citlivosť. Štúdiá zavŕšila v prestížnom Kolégiu Bianconi v Monze, ktoré bolo jej hniezdom pokoja počas štyroch rokov, na konci ktorých ako sedemnásťročná pochopila, aký by mal byť jej vnútorný život podľa Božieho plánu. Roku 1913 jej otec odišiel zo zdravotných dôvodov do dôchodku a rodina sa presťahovala do Florencie, kde sa Mária venovala kultúrnym záujmom. Často chodievala s otcom do mesta. Keď sa začala svetová vojna, preukazovala lásku voči blížnym ako dobrovoľná ošetrovateľka vo vojenskej nemocnici. No vo Florencii ju poznačili aj veľmi tvrdé skúšky. Hrozná mama dvakrát prekazila jej túžbu vydať sa a roku 1920 ju istý delikvent udrel po chrbte železnou tyčou, čo znamenalo začiatok jej budúcich chorôb. Vtedy dostala Mária prozreteľnostne možnosť stráviť dva roky v Reggio Calabria u príbuzných, majiteľov hotela. Títo dobrí ľudia svojou láskou a prekrásna príroda sa podieľali na pookriatí jej tela i duše. Počas týchto prázdnin pocítila nové podnety k životu zakorenenom v Kristovi, ale ...

Marcel Vanek

Narozen v roce 1964 v Bratislavě ilustrátorovi a divadelní herečce. Později se u babičky v Košicích začínal postupně věnovat minerálům.

Lukáš Vavrečka

Narozen 2. 3. 1987 v Lounech. Žije a studuje v Humpolci. Publikuje v Listech Vysočiny. Spisovatel a básník, píše hry, povídky, detektivky.

Dalibor Vácha

Dalibor Vácha je český historik a spisovatel historických a fantasy románů. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity roku 2012 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě téže univerzity. Zabývá se dějinami velkých válek 20. století, problematikou československých legií v Rusku a meziválečnými dějinami Československa. Váchův debut Červenobílá obdržel Literární cenu Knižního klubu.

Zdeněk Vančura

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Tomáš Valenta

Metodik a manager sportovních programů, lektor sportovních kurzů.

Roger Vailland

Roger Vailland, byl francouzský spisovatel. Po literárních začátcích ve skupině Le Grand Jeu se věnoval více než 15 let novinářství. Jeho literární dílo navazuje na linii francouzské literatury vedoucí od kardinála de Retz přes Choderlose de Laclos ke Stendhalovi. Do skupiny Le Grand Jeu patřili René Daumal, Roger-Gilbert Lecomte, A. Rolland de Renéville, Josef Šíma. divadelní hry: řada esejů, několik cestopisů, studie, filmové scénáře

Miroslav Váša

Miroslav Váša byl český malíř, grafik a ilustrátor. Věnoval se především knižním ilustracím a návrhům knižních obálek a také užité a propagační grafice.

Karol Vaculík

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Jack Vance

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

Irena Vaverková

Autorka učebnic němčiny.

František Jan Vavák

František Jan Vavák, zvaný též Franěk , byl milčický rychtář a český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho pradědem byl Karel Vavák zvaný Vyšerovský, který spolu s bratrem Václavem a sestrou Magdalenou prodal roku 1650 rodinné majetky ve Vyšerovicích . Součástí vyšehořovického statku byla i vyšehořovická tvrz. Rod vyšehořovických Vaváků ovšem nebyl rodem rytířským, jak se sám František Jan Vavák ve svých pamětech domnívá, nýbrž rodem dvořáků . Dvořáci bývali privilegovanými poddanými . Karel Vavák Vyšerovský ovšem již roku 1639 získal v obci Pečky statek zemřelého Jana Špeldy, jehož osiřelou dceru Kateřinu pojal za manželku. Později rodina přesídlila do Milčic , kde se před polovinou 18. století narodil i František Jan. Vzdělání v jeho době na venkově bylo podle dekretu Marie Terezie pouze triviální v obecné škole, další znalosti František Jan Vavák získal jako samouk četbou knih a stykem se vzdělanci. Prakticky celý svůj život pracoval jako sedlák a kromě toho byl voleným rychtářem obce Milčice. Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, i když záběr jeho kronik je spíše regionální. V jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového baroka. Vavákovy hodnoty byly důsledně konzervativní. Oceňoval barokní tradici české země, zbožnost, píli a pracovitost. Ostře odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským osvícenským reformám. Během života obdržel i čestné občanství města Plzně, a také pans...

Boris Valníček

Boris Valníček  je český astrofyzik, astronom, vědec, popularizátor vědy v oblasti astronomie a astrofyziky, zakladatel a lídr československého kosmického výzkumu a československé rentgenové astronomie a nositel řady státních a rezortních vyznamenání a veterán odboje druhé světové války. Boris Valníček se narodil 11. dubna 1927 v Jičíně v tehdejším Československu. Jeho otec Jan Valníček byl bývalý československý legionář, který působil v Rusku a povolání vojáka se věnoval i po konci první světové války, kdy kolem roku 1930 nastoupil službu ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Rodina se poté odstěhovala do Prahy, kde Boris maturoval na Reálném gymnáziu v Karlíně a v období druhé světové války, mezi léty 1943 až 1945, působil v domácím odboji ve skupině Předvoj. Mezi léty 1946-1950 vystudoval meteorologii a experimentální fyziku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V roce 1950 nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV, kde se původně zabýval meteorologií a dlouhodobými změnami počasí, nicméně posléze se začal zabývat prací v oblasti sluneční fyziky a v roce 1953 obhájil disertační práci na téma slunečních vlivů v meteorologii. V rámci svého výzkumu se zabýval také vývojem přístrojové techniky pro pozorování Slunce. Po založení organizace INTERKOSMOS v roce 1967 vedl práce na přípravě československých kosmických experimentů jako vedoucí oddělení kosmického výzkumu Astronomického ústavu ČSAV. V roce 1984 získal vědeckou hodnost doktora matematicko-fyzikálních věd. Od roku 1992 je v důchodu. Boris Valníček působil v Astronomickém ústavu ČSAV, kde dlouhá léta působil jako vedoucí skupiny kosmického výzkumu a je autorem více než 130 vědeckých a odborných publikací. Mezi jeho největší profesní úspěchy patří vedení, organizace a koordinace československého podílu na vesmírném programu Interkosmos, jehož náplní byl astronomický...

Alena Vališová

Doc. PhDr., CSc., pedagožka, práce z oboru, práce o asertivitě. Vzdělání: FF UK Praha, obor pedagogika - psychologie Profesní zájem: Obecná pedagogika, Oborová didaktika , Aplikovaná sociální psychologie Autorka pracuje na Katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednáší obecnou a oborovou didaktiku. Specializuje se na problematiku autority a manipulace v sociálních vztazích. Vede kurzy rozvoje sociálních dovedností mladých lidí se zaměřením na aktuální komunikaci a asertivní styl jednání. Je autorkou řady odborných publikací.

Vladimír Vařecha

Narozen 9.8.1917 v Mařaticích na Moravě, zemřel 19.1.1999 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře překladatelství a tlumočnictví filosofické fakulty University Karlovy v Praze, anglista. Autor učebnice angličtiny, editor americké a britské literatury v originále, překladatel z angličtiny.

Věra Vávrová

Publikace v oborech Ekonomie, Řízení, správa a administrativa.

S Valášek

Martina Vašáková

Narozena 20. 9. 1964 v Praze. Pneumoložka, primářka Pneumologické kliniky 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, náměstkyně ministra zdravotnictví.

Mario Vargas Llosa

Mario Vargas Llosa je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům , který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim. Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské. V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie . Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu. V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“ Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Marian Váross

Marian Váross bol slovenský axiológ, teoretik a historik umenia. Stredoškolské a vysokoškolské štúdium s aprobáciou slovenčina a filozofia absolvoval v Bratislave. Už ako študent začal pracovať v Štátnom psychotechnickom ústave, pričom si študijné zameranie rozšíril o psychológiu. Úzke prepojenie filozofie a psychológie sprevádzalo V. odborné zameranie po celý život, nielen vzhľadom na témy, ale aj pokiaľ ide o metódu. Okrem psychologicko-filozofickej profilácie už od gymnaziálnych čias pravidelne písal a publikoval state, eseje, črty o výtvarnom umení. Vlastnú profesionálnu dráhu možno datovať jeho doktorskou dizertáciou Osobnosť ako hodnotiaci akt. Pokus o psychologickú analýzu hodnôt . Na formovanie a vyzrievanie V. filozofických názorov mali nepochybne významný vplyv a dosah študijné postgraduálne pobyty na Sorbonne a v Cambridge . Počas týchto pobytov vznikli rozsiahle práce, ktoré doposiaľ neboli v slovenčine publikované: Le fanatisme . Tvorivé úsilie a jeho produkty z oblasti filozofie však V. po návrate z cudziny nemohol nikdy naplniť v inštitucionalizovanej podobe, čo mu však nezabránilo v ich rozvíjaní a prehlbovaní mimo oficiálneho prúdu filozofie uväznenej v jednostrannom modeli uvažovania. Po rozpustení Štátneho psychotechnického ústavu nakrátko zakotvil na pracovisku pre psychológiu a sociológiu, lenže už v r. 1951 ho administratívnym zásahom preradili za prekladateľa z ruštiny do Vydavateľstva SAV. Po ustanovení SAV v r. 1953 V. inicioval založenie Kabinetu pre teóriu a dejiny umenia, z ktorého neskôr vznikol Ústav teórie a dejín umenia. Stal sa jeho riaditeľom a v tejto funkcii pôsobil do r. 1970. Po odstavení...

Josef Vaněk

Narodil se dne 6. února 1886 v Bukovině u Hradce Králové a zemřel 9. září 1968 v Chrudimi. Josef Vaněk byl neobvykle aktivní a velmi úspěšný český zahradní architekt, průkopník a propagátor našeho československého zahradnictví, v neposlední řade soudní znalec a autor rady publikaci z oboru zahradnictví a ovocnářství. V tématických článcích poskytoval odborné rady a šířil pěstitelské způsoby a zásady, které platí dodnes. Opomenout nesmíme ani Vaňkovu bohatou odbornou knižní tvorbu. Přátelil se s řadou významných osobností své doby, patřili k nim například bratří Čapkové, Petr Bezruč, Ignát Hermann, Alois Jirásek, Alberto Vojtech Fric, Alfons Mucha či Josef Lada. Josef Vaněk byl všestranně a nevšedně aktivním člověkem, dokonce ani znárodnění jeho velkozávodu roku 1948 ho neodradilo a dál pokračoval ve své veřejné a osvětové činnosti. Až do svých osmdesátin přednášel po různých koutech naší republiky.

Jiří Vacek

Jiří Vacek je český mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury. Působí jako učitel jógy, mystiky a nedvojné filozofie – advaity v Čechách i v zahraničí. Ve své praxi vychází z učení Šrí Ramany Mahárišiho, tamilského mudrce z Arunáčaly. Je autorem encyklopedie z oblasti jógy a mystiky s názvem Řada nejvyšší jóga a mystika. Jeho články byly publikovány v mnoha časopisech tuzemských i zahraničních. Je též autorem mnoha CD a DVD s duchovní tematikou. Do českého jazyka přeložil díla z nejrůznějších oblastí duchovní literatury, především učení Ramany Mahárišiho, ale i mnoha dalších. Jako popularizátor jógy a mystiky značně ovlivnil a stále ovlivňuje současnou duchovní scénu. Jiří Vacek se narodil v roce 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat již v roce 1945. Jeho první knihou s duchovní tematikou byl Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická od Karla Weinfurtera, podle kterého začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce. Od počátku byl přitahován osobou Ramany Mahárišiho, duchovního učitele a mudrce z 19. až 20. století, jehož átmavičáru od konce padesátých let i praktikoval. Jeho dalšími duchovními mistry, se kterými byl osobně v kontaktu, pak byli Jarka Kočí z Ostravy a Míla Tomášová. Za komunistického režimu byl Jiří Vacek pro své duchovní zájmy vyslýchán Státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití a následně i několikrát vyhozen ze zaměstnání. Bez ohledu na to však již v té době šířil své práce a překlady a to ve formě samizdatů. Po roce 1989 začal veřejně působit a vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou Ramany Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl z křesťanství či zenbuddhismu. Jeho vlastních praktických děl, která dosud vydal, je více než 100 a překladů více než 30. Ve volném čase se věnuje veřej...

Il'ja Iosifovič Varšavskij

Ilja Iosifovič Varšavskij, rusky: Илья Иосифович Варшавский byl sovětský spiovatel sci-fi. Mezi sovětskými vědeckými fantasty má zvláštní místo. Objevil se v literatuře na počátku 60. let jako více než padesátiletý inženýr chemie, který své literární pokusy psal více méně pro zábavu, „pro domácí potřebu“, jak se nám vyjádřil. A právě tato nenucenost, vtipný nadhled i smysl pro humor a perfektní pointu způsobily, že se stal v tehdejší době ojedinělým zjevem mezi sovětskými spisovateli vědecké fantastiky. Jeho literární polemiky s určitými přemrštěnými vědeckými hypotézami i prostě jen variace na některá běžná témata, do nichž Varšavskij ironicky zasadí dnešního člověka jako hlavního činitele, to všechno satirickou formou vlastně přehodnocuje obor vědecké fantastiky. V 2. polovině 60. let se Varšavskij jako spisovatel odmlčuje. Vleklá choroba ho na několik let vyřadila z práce. A když se roku 1970 začínají objevovat práce Varšavského, vidíme, že v jeho spisovatelském vývoji došlo k jistému posunu. Zatímco v dřívějším období se mezi lehkými a vtipnými povídkami vyskytly tu a tam práce vážného, burcujícího charakteru, pak ve druhé fázi spisovatelovyy tvorby je tomu naopak – množí se témata společensky i ideově závažnější, varující, znepokojivá, a dílka ladění humorného se mezi nimi objevují sporadičtěji. Vstoupil do literatury, a v řadě svých prací až do konce vytrval, jako vtipný, dobře informovaný glosátor velkých vědeckých a vědeckofantas­tických problémů a hypotéz, u něhož přes veškerý upřímný zájem o všechno fantastické proráží v nejvypjatějších chvílích na povrch střízlivá logika pozemšťana. V tom byl jeho největší přínos…

Denisa Valachová

Narozena 11. 5. 1988 v Ostravě. Stavební inženýrka, též vysokoškolská pedagožka.

Antonín Václavovič

Antonín Václavovič . Technik, konstruktér a technolog, práce z oboru strojírenské technologie.

Zdeněk Vališ

Historik druhého československého vojenského odboje. Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor archivnictví - historie. V l. 1979-1993 pracovník, později vedoucí badatelny Vojenského historického archivu Praha. Od r. 1993 pracovník Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu MV ČR Praha. - Publikační činnost zaměřil na archivní a historickou s důrazem na druhý československý zahraniční odboj.

Vojtěch Vacke

Narozen 18.3. 1940 v Nezabudicích na Rakovnicku, zemřel 1991. Spisovatel, scénárista a dramatik. Svou tvorbu směřoval především na děti. Je autorem mnoha pohádek, např. Princezny a loupežníci, Jak se bubnuje na princezny a dalších. Psal také scénáře k filmům pro děti a mládež, např. Třetí skoba pro kocoura. Celý jeho tvůrčí i osobní život byl spjat s Uherským Hradištěm a Slováckým divadlem. Od roku 1971 zde začal pracovat jako kulisák, ale podílel se také na dramaturgii divadla. Má dva syny.

Vlastimil Vavřín

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vladimír Vanýsek

Emer. prof. RNDr. Vladimír Vanýsek, DrSc., . Vystudoval fyziku a astronomii na univerzitách v Brně a Praze. Působil jako vedoucí katedry astronomie na matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze a na řadě zahraničních univerzit. Spolupracoval na projektu ISO . Redigoval mezinárodní časopis Earth, Moon and Planets.

Violaine Vanoyeke

Francouzská spisovatelka, básnířka, historička, editorka, profesorka klasické filologie, producentka kulturních programů, literární kritička a pianistka.

Věnceslava Väterová

Narozena 17.8.1939 v Bylanech. Pedagožka, autorka učebnic, didaktických a metodických materiálů k výuce matematiky.

Václav Vaško

Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...

Orchester Karel Valdauf

Miroslav Válek

Miroslav Válek byl slovenský básník, publicista, překladatel, spisovatel, autor literatury pro děti a mládež, československý politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a Slovenské národní rady a dlouholetý ministr kultury Slovenské socialistické republiky za normalizace. Pocházel z úřednické rodiny a své vzdělání získal v Trnavě a v letech 1947-1949 v Bratislavě na Vysoké škole obchodní, kterou ale nedokončil. V letech 1949-1963 pracoval jako redaktor ve vícero časopisech a nakonec se stal šéfredaktorem časopisu Mladá tvorba. V roce 1962 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1966-1967 vedl časopis Romboid a zároveň zastával funkci tajemníka Svazu slovenských spisovatelů, později v letech 1967-1968 byl jeho předsedou. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Válek ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, které pak přednesl sjezdu, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti. 20. dubna 1968 opustil Válek a Vojtech Mihálik redakci listu Kultúrny život se zdůvodněním, že časopis jednostranně prezentuje arabsko-izraelskou šestidenní válku ve prospěch Izraele. Historik Jan Rychlík ale za rezignací spatřuje spíše pocit izolovanosti, které oba čelili pro svůj nesouhlas se začínajícím reformním hnutím pražského jara. Aktivně se angažoval i v politice. V letech 1968-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Od roku 1969 byl členem ÚV i předsednictva ÚV KSS. Zastával i posty v celostátní komunistické straně. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V listopadu 1969 byl i č...

Karel Vaca

Karel Vaca byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf a kostýmní výtvarník. Karel Vaca studoval v Praze užitou a reklamní grafiku, nejprve roku 1937 v Ateliéru Rotter a pak roku 1938 v Rotterově škole užitého umění. V letech 1945–1950 vystudoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Emila Filly Po skončení studia krátce pracoval v textilní firmě v Prostějově jako podnikový výtvarník a reklamní grafik, ale ještě roku 1950 se stal umělcem ve svobodném povolání. Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval s Divadlem satiry a Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a dalšími scénami. Vedle práce pro divadlo se věnoval malířství, užité grafice a knižním ilustracím . Byl také autorem 341 divadelních a filmových plakátů. Ve své malířské tvorbě zobrazoval stylizované postavy žen, věnoval se zátiší a krajinám, které byly abstrahovány až přecházely do barevných polí. Byl členem skupiny Trasa. Zúčastnil se více než 260 kolektivních výstav po celém světě.

Josef Vařeka

Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.

Josef Vaněk

Narozen 6. 2. 1886 v Bukovině u Hradce Králové, zemřel 9. 9. 1968 v Chrudimi. Zahradní architekt, publikace z oboru zahradnictví, ovocnictví a zelinářství.

Josef Vachek

Prof. PhDr. Josef Vachek, DrSc., byl český lingvista, anglista a bohemista, jeden z významných představitelů Pražského lingvistického kroužku. Josef Vachek se zabýval fonologií, fonetikou a mluvnicí angličtiny i češtiny, obecnou lingvistikou a teorií překladu a psaného jazyka. Působil kromě jiného jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd.

Jean Van Hamme

Narozen 16. 1. 1939 v Bruselu, belgický scénárista.

Ján Vasek

Autor detektivních a kriminálních románů.