Výpis všech autorů

Jana Valoušková

Autorka učebnic němčiny.

Jan Vrabec

Slovenský knižní ilustrátor, autor knih pro děti.

Jan Volný

Autor slovníku Německo-českého se již dalšího 2. vydání opraveného slovníku nedožil. Zemřel 5.1.1955

Jan Vlk

Jan Vlk byl český právník, notář, buditel a básník. Narodil se v Telči, studoval v Jihlavě, Brně a pak právnickou fakultu olomoucké univerzity. Během studií v Olomouci se začal podílet na českém vlasteneckém hnutí, podílel se na založení Slovanské lípy, prvního českého politického spolku na Moravě. Účastnil se také bojů v Praze během revolučního roku 1848. Po rozpuštění Slovanské lípy během Bachova absolutismu jeho vlastenecká a politická činnost na čas ustala. Do roku 1850 působil jako právní koncipient u Aloise Pražáka v Brně. Po složení soudcovské zkoušky se stal auskultantem u soudu v Novém Jičíně, pak působil také v Hranicích, Těšíně, Varíně, Bratislavě, Zlatých Moravcích, Skalici a v Trenčíně. Po zrušení c. k. soudů v Uhrách byl v roce 1861 jmenován notářem ve Znojmě, kde u něj jako koncipient pracoval Jaroslav Palliardi. V roce 1867 dvakrát neúspěšně kandidoval do Moravského zemského sněmu za venkovské obce Znojemska, ale pokaždé jej porazil Johann Fux. Ve Znojmě začal působit jako národní buditel. V místním převážně německém prostředí prosazoval zájmy Čechů. V roce 1868, u příležitosti 70. narozenin Františka Palackého inicioval první moravský tábor lidu v Kravsku, první veřejné vystoupení Čechů na Znojemsku. Inicioval také vznik Vzájemné záložny, českého peněžního ústavu, a byl předsedou Znojemské matice školské. V roce 1870 stál u zrodu Besedy Znojemské, stal se jejím předsedou, kterým byl až do své smrti. V rámci Besedy působil jako herec a dramaturg, na divadlo přispíval i finančně. Skladbě básní se začal věnovat v roce 1848. Psal milostnou lyriku s motivy národního obětování a nadšení. Jeho nejznámější báseň Přijde jaro, přijde byla později zhudebněna Arnoštem Förchtgottem. V letech 1852–1853 se poezii přestal věnovat a napsal dvě právnická díla. Zemřel 31. července 1896 v Liliendorfu u Vranova nad Dyjí. Jeho pohřeb na hřbitově ve Znojmě ...

Jan Vitoň

VITOŇ, Jan, PhDr. Působí na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, na Zdravotně sociální fakultě. Zaměření obecně vědní / Dějiny Etnografie, folkloristika a etnologie Kultura Literární věda Literární věda - Literární historie Literární věda - Literární komparatistika Literární věda - Literární kritika Etnografie, folkloristika a etnologie - Poláci Dějiny - Polsko Jazykověda - polština Jazykověda - Translatologie Zaměření geografické Polonistika - Dějiny Polonistika - Etnografie, folkloristika a etnologie Polonistika - Jazykověda Polonistika - Kultura Specializace v rámci slavistiky - dějiny polské literatury - teorie a praxe přkladu z polštiny do češtiny

Jan Vařejčko

Narozen 1930, zemřel 8. 10. 1987. Doc., MVDr., ing., CSC., zvěrolékař, autor knih o drobných domácích zvířatech, zejména o kočkách, a veterinární genetiky.

Jan Váňa

Jan Váňa byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů , v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady. Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě. V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky i s konkrétními představiteli veřejného života. Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku. Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích. Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen. Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu...

Honza Vojtíšek

Narozen 1978 v Orlové. Strojní mechanik a železničář. Hudebník. Autor hororových povídek, vydavatel elektronického hororového čtvrtletníku Howard, editor antologií, komiksový scenárista a spoluorganizátor HorrorConu .

Herbert Vollmann

Herbert Vollmann – 1999) byl německý spisovatel. V roce 1934 vyhověl Abd-ru-shinově výzvě a následoval jej do osady Grálu na Vomperbergu v Tyrolsku. Zde začal duchovní cvičení. Ve správě Grálu působil ve vedoucí pozici až do smrti v roce 1999. Důvěrné rozhovory s Abd-ru-shinem mu umožnily rozvinout a prohloubit znalosti nabyté prostřednictvím Poselství Grálu

Giorgio Vasari

Teoretik umění, estetik, historik výtvarného umění.

Gejza Vámoš

Gejza Vámoš byl slovenský prozaik, dramatik a lékař. Narodil se v roce 1901, v maďarsky hovořící židovské rodině v Dévaványi na území dnešního Maďarska. Vyrůstal spolu se třemi sestrami, Margitou, Veronou a Editou. Jeho otec Vojtech Vámoš byl židovského vyznání a pracoval jako úředník na železnici. Ve čtyřicátých letech byl spolu s dalšími Židy deportován ze Slovenska. Gejza Vámoš odmítal ortodoxní židovství i jakoukoli jinou výlučnost a považoval se za liberálního občana a demokrata. Navštěvoval maďarské gymnázium v Nitře, které ukončil maturitou v roce 1919. V témže roce se stal posluchačem lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium mediciny absolvoval částečně i v Anglii, kam později často jezdíval, a ukončil je v roce 1925. V době studií a krátké praxe v Praze se stýkal se slovenskými intelektuály, kteří zde žili, byl členem spolku Detvan. Ze slovenských spisovatelů mu byli myšlenkově nejblíže Laco Novomeský, Vladimír Clementis nebo Janko Alexy, spoluzakladatel časopisu Svojeť. Studoval také externě Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1932 doktorát za práci Princíp krutosti. Po skončení studia mediciny pracoval krátký čas jako lékař v Praze a potom působil jako lékař – balneolog ve slovenských lázních Piešťany, kde se specializoval na léčbu revmatismu. Mezi jeho pacienty patřil i František Xaver Šalda. V roce 1929 cestoval po Anglii, Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se zúčastnil vojenských manévrů, které se staly inspirací jeho díla Jazdecká legenda. V roce 1934 vypukla v Piešťanech tzv. "bahnianská aféra" poté, co Gejza Vámoš uveřejnil v literárním magazínu Slovenské smery úryvky z připravovaného románu Žid severu a juhu. Místní židovská obec a spolek lázeňských lékařů ho obvinili z urážky židovství, lázní Piešťany i lékařského stavu. To spolu s obavami z pronásledování ohledně svého původu přispělo k tomu, že s...

František Vrba

František Vrba byl český sbormistr a hudební skladatel. Vystudoval gymnázium v Roudnici a poté pracoval jako státní úředník v Roudnici a v Praze. Po 2. světové válce byl referentem na odboru kultury Zemského národního výboru v Praze. Hudbu studoval soukromě, ale zabýval se jí s plnou vážností. Základy hudebního vzdělání si odnesl již z Roudnice, kde byl žákem Vojtěcha Šístka. Později studoval u hudebních skladatelů Vojtěcha B. Aima a Františka Spilky. Úspěšně složil i státní zkoušky z klavíru a sborového zpěvu. V Roudnici i v Praze se věnoval rozvoji a organizaci hudebního života. Řídil pěvecké sbory, obstarával klavírní doprovod na koncertech sólistů. Založil několik souborů komorní hudby a aktivně se jako klavírista účastnil jejich koncertní činnosti. V letech 1921–1926 byl varhaníkem v kostele československé církve. V roce 1938 se podílel na založení spolku amatérských hudebníků Heroldův klub, který pracuje dodnes. Rovněž stál u zrodu Společnosti pro starou českou hudbu, která se později stala součástí Společnosti Národního musea. Přispíval nejen do hudebních rubrik regionálních novin, ale i do odborných hudebních časopisů. Těžiště jeho skladatelské činnosti bylo ve skladbách komorních, písních a sborech. Jeho písně měla v repertoáru řada významných českých pěvců. Úspěšné byly i jeho instruktivní skladby pro klavír.

František Vosmík

Narozen 25. 11. 1935 v Charvartcích. MUDr., DrSc., profesor dermatovenerologie , významný histopatolog. Působí jako vedoucí doškolovacícho institutu pro dermatologii, přednosta II. dermatovenerologické kliniky 1. LF UK v Praze. Zajímá se o lymfomy, maligní melanom, imunofluorescenci, autoimunní choroby.

František Vitásek

Narozen 7.1.1890 ve Velké Bystřici u Olomouce, zemřel 19.8.1973 v Brně. Univerzitní profesor, RNDr., DrSc, profesor geografie, publikace z oboru.

František Vavřín

Narozen 6.12.1884 v Praze, zemřel 21.2.1936 tamtéž. Bankovní úředník, překladatel z němčiny.

Felix Adam Vondruška

básník, prozaik, profesor, chemik a fyzik * 19.5.1879 Hluboká nad Vltavou + 1955 Dvorec, Nepomuk Byl nejdéle působícím profesorem 2. československé státní reálky v Plzni. Bylo to v letech 1909-1939. Patřil mezi vrcholné osobnosti plzeňského kulturního života. Jeho ctižádost směřovala k umělecké literatuře, značný počet jeho děl ve svém celku však jen nepatrně přesáhl hranici průměru. Divadelní zájmy, postřeh a schopnost rozebírat dramatický text pozitivně ovlivňovaly kvalitu jeho recenzí a dotvářely ovzduší, je¬muž vévodil Bohumil Polan. F. A. Vondruška byl nepostradatelnou osobností Spolku přátel vě¬dy a literatury české, neúmorná byla jeho přednášková činnost. V tomto rámci se zajímal i o okolnosti rumburské vzpoury, kterou vedl jeho žák S. Vodička. Jedním z jeho žáků byl i Miroslav Horníček.

Evžen Vítkovský

Ing. Evžen Vítkovský, nar. 16.6.1944 v Praze. Vystudoval ČVUT v Praze a v roce 1968 emigroval do Austrálie, kde podnikal ve strojírenském odvětví. Po listopadu 1989 se začal postupně vracet do své vlasti. Bydlí střídavě v Praze a ve Všetatech-Přívorech, zabývá se sběratelstvím historických předmětů a zejména spisováním. Je autorem čtyř knížek: Poločas najád , Legendy mladé Libuše , Sámova říše žen a Něžněnky .

Eva Všetíčková

Redaktorka časopisu o vaření, spoluautorka kuchařek.

Eugen Vencovský

Narozen 9.4.1908 v Prostějově, zemřel 6.1.1999 v Plzni. MUDr., DrSc., profesor, přednosta psychiatrické kliniky v Plzni. Práce v oboru.

Ethel Lilian Voynich

Ethel Lilian Voynichová byla v Irsku narozená spisovatelka a hudební skladatelka, dcera anglického matematika George Boolea, manželka V. M. Voyniche, polského literátora a bibliofila, dočasného majitele tzv. Voynichova manuskriptu. Po přestěhování do Anglie začala intenzivně pracovat pro „Spolek přátel ruské svobody“. Její nejznámějším dílem je Střeček , které popisuje období Itálie, nacházející se pod nadvládou Rakouska. Příběh je o muži jménem Arthur Burton a o jeho nemilosrdném osudu. Díla Jack Raymond, Olive Latham a An Interrupted Friendship jsou pokračováním Střečka.

Emil Pavel Vacek

Narozen 8. 7. 1905 v Únanově , zemřel v březnu 1973 v Prostějově. Spisovatel.

Eliška Vyhnánková

Narozena 25. 9. 1981. Konzultantka, lektorka, zabývá se poradenstvím a školením pro využití sociálních sítí.

Dagmar Vránová

Narozena 1972. MUDr., práce z makrobiotiky, dietetiky a reflexní terapie, věnuje se celostní medicíně a lektorské činnosti.

Charlotte Valandrey

Francouzská herečka a spisovatelka.

Boris Ivanovič Vronskij

Ruský geolog, spsovatel, básník.

Boleslav Vomáčka

Boleslav Vomáčka byl český hudební kritik a hudební skladatel. Pocházel z muzikantské rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi studoval práva na Karlově Univerzitě. Souběžně studoval na varhanním oddělení Pražské konzervatoře a posléze i skladbu v mistrovské třídě Vítězslava Nováka, kterou absolvoval roku 1910. Studoval rovněž zpěv u Josefa Krummera a zpíval pravidelně v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně. Studium práv dokončil v roce 1913 a stal se soudním praktikantem v Mladé Boleslavi. V následujících letech pracoval jako advokátní koncipient v Táboře, Mladé Boleslavi a v Praze. Po vzniku Československé republiky vstoupil roce 1919 do služeb ministerstva sociální péče, kde se vypracoval až na místo sekčního šéfa. Za okupace byl nucen odejít do předčasného důchodu, ale po osvobození se vrátil na ministerstvo práce a sociální péče, kde pak působil až do řádného důchodu na konci roku 1949. Pracoval však ještě dalších 5 let na hudebním odboru ministerstva kultury. Vedle svých úředních povinností byl činný i jako redaktor několika českých i zahraničních novin mimo jiné i Lidových novin či L'Europe Centrale. Byl jedním z nejvýznamnějších českých hudebních kritiků, který spojoval úctu k tradici s živým pochopením soudobého dění. V jeho publikační činnosti bojoval za prosazení děl Leoše Janáčka, Josefa Suka či Otakara Ostrčila na česká i světová koncertní pódia. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově . Ve svém rodišti byl sbormistrem pěveckého sboru Boleslav. Byl členem hudebního odboru Umělecké besedy, spoluzakladatelem Spolku pro moderní hudbu, spoluzakladatelem Ochranného svazu autorského, předsedou obchodní komise Hudební matice, členem představenstva Divadelního a literárního jednatelství, členem ústředního výboru Svazu československých skladatelů a místopředsedou jeho české sekce, členem redakční radu časopisu Hudební rozhledy, lektorem hudební vědy na Filozofické fakultě Uni...

Bohumil Vančura

Bohumil Vančura je český malíř, grafik, typograf a ilustrátor. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru užité malby, absolvoval u profesora Emila Filly. Věnoval se realistické malované ilustraci, a proto byl vyhledávaným ilustrátorem vědecké, zvláště přírodovědecké literatury. K jeho dodnes nejvydávanějším knihám ilustrací patří atlasy Houby, Motýli nebo Léčivé rostliny. Spolupracoval často s nakladatelstvím Artia, takže jeho tituly vycházely v různých jazykových mutacích. Dále se věnoval grafické úpravě knih a typografii, zejména spolupracoval s nakladatelstvími Orbis, Odeon, Československý spisovatel a Academia.

Bertrand Vergely

Bertrand Vergely absolvoval vysokoškolská studia filozofie a přednáší filozofii na pařížském Ústavu politických věd. Je autorem řady publikací o filozofii.

Běla Vobecká

RNDr. Běla Vobecká, spoluautorka učebnic matematiky.

Ashlee Vance

Ashlee Vance je americký sloupkař a autor. Je známý biografickou knihou o Elonu Muskovi, která vyšla v roce 2015. Nejdříve byl znám tím, že psal do periodika The Register, pak se přesunu do The New York Times a poté Bloomberg Businessweek. Pokryl firmy jako IBM, HP, Intel a Dell a též píše o různých technologiích např. o robotech, samohybech Segway či programovacím jazyce R. V roce 2007 napsal knihu "Geek Silicon Valley" o historii Silicon Valley. V roce 2015 vydal biografii Elona Muska. Jeho příspěvky se objevují v mediích jako The Economist, Chicago Tribune, CNN.com, The Globe, Mail, the International Herald Tribune, CNET.

Anna Vydrová

Slovenská autorka kuchařských knih a praktických příruček proženy.

Alena Viltová

Překladatelka publikací pro děti, převážně z němčiny, pracovnice v nakladatelství.

Alena Vančurová

Narozena 5. 5. 1957 v Čáslavi. Prof., Ing., Ph.D., ekonomka a vysokoškolská pedagožka, specializace na oblast veřejných financí a daňový systém, publikace z oboru.

Zuzana Vaňková

Zdeňka Vykoukalová

Narozena 1979. Psycholožka, práce ze sociální psychologie.

Zdenka Valentová

Beletristka, knihy a ilustrace pro děti.

Zdeněk Vondrák

Bc. Daňový poradce, práce z oboru.

Zdeněk Vodrážka

Narozen 10. 7. 1927 v Plzni, zemřel 8. 7. 2015. Prof. Ing. Dr., DrSc., biochemik, obor lékařské a potravinářské chemie a biochemie. Zabýval se krevními bílkovinami, metabolizmem krevních buněk a enzymy.

Zdeněk Velíšek

Bystrý, neúnavný a neobyčejně precizní rukopis Velíška charakterizuje jako autoritu v našich poměrech mimořádnou. Přes velký pracovní úvazek ve zpravodajství je Velíšek portálu ČT24 věrný od jeho založení. Jeho pohled na evropskou a světovou zahraniční poltiku je nenahraditelný. Dlouholetý člen a doyen zahraniční rubriky zpravodajství ČT - moderátor, redaktor, reportér a editor pořadu Evropské události. Komentátor světové zahraniční politiky, vynikající znalec problematiky EU, spolupracovník celé řady renomovaných redakcí, služebně nejstarší spolupracovník a komentátor internetového portálu ČT24.

Zdeněk Karel Vysoký

Narozen 11. 4. 1903 v Praze, zemřel 4. 10. 1979 tamtéž. Klasický filolog, překladatel antických dramat, středoškolský a vysokoškolský učitel antické literatury, řečtiny a latiny.

Zbyněk Vavřín

Otec byl okresním soudcem v Pelhřimově a zde také Zbyněk Vavřín prožil své dětství a absolvoval zdejší reálné gymnázium. Po maturitě /1938/ i během okupace pracoval v pelhřimovské nemocnici jako úředník. Vedle zájmu o literaturu a publikační činnost se u něj projevoval v té době také zájem o amatérské divadlo. Na konci roku 1943 inicioval a spoluzaložil Dramatické studio mladých při Jednotě divadelních ochotníků Rieger v Pelhřimově. Spolu s ním a dalšími byli zakládajícími členy i Oldřich Lipský a jeho bratr Lubomír Lipský. S vydaným zákazem činnosti se od podzimu 1944 mladí divadelníci scházeli tajně a pod změnili si název na Malá komedie. V druhé polovině roku 1945, po osvobození vlasti, se soubor plně profesionalizoval a přesídlil do Prahy, kde pod názvem Divadlo satiry hrál v malostranské Umělecké besedě. Zbyněk Vavřín jako dramaturg zde působil až do konce sezóny 1947/48. V roce 1945 se stal spoluzakladatelem satirického časopisu Dikobraz s řadou osobností výtvarného a literárního života, jehož název měl navrhnout Jaroslav Seifert. Jeho redaktorem byl až do roku 1957. Československá televize, studio Praha hledalo schopné literáty, kteří by byli schopni zkvalitnit televizní zábavu. Zbyněk Vavřín se tak stal dramaturgem a pracoval zde až do roku 1979, kdy odešel do důchodu. Časopisecky již jako septimán publikoval různé články, včetně poezie ve Studentském časopise a v Kultuře mladých . V průběhu okupace v době od 1943–44 zveřejňoval v Lidových novinách verše pro děti. Po roce 1945 byl autorem, který přispíval do časopisů Dikobraz, Plamen, aj. Byl rovněž autorem koláží a různých pásem-Vánoční dekameron /1963/, Jarní dekameron /1964/, u obou rež. Jaroslav Vašta/, Když hvězdy vyplovou/1975, rež. Jan Bonaventura/, Šel pan Lada na houby /1975, rež. Zdeněk Podskalský/, Devět jablek pro Helenu /1975, rež. Jan Bonaventura/. Známý je jeho soubor scénářů s haškovskou tematikou - Leporelo /1975, rež. Jan Bonaventura/, Z Haškova světa zvířat /1978, rež. M...

Walter J Veith

Walter Julius Veith je jihoafrický zoolog, který po svém obrácení na křesťanskou víru odmítl teorii evoluce ve prospěch kreacionismu a vzdal se vyučování na Ústavu zoologie na univerzitě v Kapském městě. Vystupuje po celém světě na veřejných přednáškách.

Volodymyr Vladko

Volodymyr Mykolajovyč Vladko byl ukrajinský sovětský spisovatel, autor vědeckofantastických knih pro mládež, jeden ze zakladatelů sovětské vědeckofantastické literatury. Po studiích na Leningradské univerzitě pracoval jako novinář. Do literatury vstoupil jako autor schematických a agitačních budovatelských povídek, črt a reportáží, poté se však soustředil na psaní vědecko-populárních a vědeckofantastických děl pro mládež, které mu přinesly úspěch.

Vladimír Vonka

Narozen 31. 7. 1930 v Praze. Prof., MUDr., DrSc. Práce z virologie, experimentální onkologie a molekulární biologie. Zabývá se úlohou virů u zhoubných nádorů a vývojem nových vakcín.

Vladimír Vokolek

Vladimír Vokolek byl český meditativní básník, prozaik a esejista, poválečný představitel tzv. spirituální poezie. Narodil se v rodině Václava Vokolka, majitele pardubické tiskárny, která ve 30. letech proslula mimo jiné vydáváním uměleckých tisků katolických autorů, jako byli např. J. Deml, J. Zahradníček či B. Reynek. Vladimír měl dva bratry a sestru: Vojmír byl výtvarník, Vlastimil převzal otcovu tiskárnu, Květa se stala řádovou sestrou. Po maturitě na gymnáziu roku 1933 se Vladimír zapsal ke studiu jazyků a filosofie na FF UK. Studia nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V letech 1945 – 46 absolvoval knihovnický kurs a od roku 1946 působil jako ředitel okresní knihovny v Děčíně. Roku 1949 byl ovšem z této funkce odvolán a v roce 1954 byl donucen z knihovny odejít. Živil se tedy jako učitel základní školy v Děčíně, poté jako redaktor časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po jeho zákazu v roce 1970 byl až do roku 1973, kdy odešel do důchodu, bez trvalého zaměstnání. Jeho syn Václav Vokolek je prozaik a básník, autor vizuální poezie. Vokolkova poezie je ovlivněna křesťanským pohledem na svět a inspirována díly Máchovými, Březinovými a Zahradníčkovými. - výpovědi o zrůdnostech 2. světové války a pokus dobrat se příčin krize tradičních mravních hodnot: - básnické sbírky z období komunistické totality, jež kolovaly především v opisech: - Vokolkovy prózy ze 40. - 60. let: - eseje, jejichž hlavním posláním je polemika s odosobňujícími tendencemi totalitního režimu:

Vladimír Vendyš

Narozen 10.4.1896 ve Veltrusích, zemřel 11.10.1961 v Praze. PhDr., docent anglistiky na Vysoké škole obchodní. Práce v oboru, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Vladimír Vaclík

Vladimír Vaclík byl český publicista, betlémista a středoškolský profesor. Narodil se roku 1925 na Křivoklátě. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor etnografie a bohemistika . Jeho první povolání bylo středoškolský profesor, ale žurnalistika jej lákala více a tak se stal redaktorem Svobodného slova. Literárně debutoval v roce 1947. Jeho odborné práce vyšly knižně i v odborných časopiseckých publikacích v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a v Itálii. Po srpnu 1968 musel z politických důvodů opustit nejen učitelskou profesi, ale bylo mu zakázána i literární činnost. Když nemohl dělat novinařinu, začal v tajnosti pomáhat své manželce Marii budovat malé muzeum v Třebechovicích pod Orebem a přeměňovat je v opravdové muzeum betlémů. Vlastníkem známého Třebechovického betlému byl tehdy František Skřivan. Marie Vaclíková mu pomáhala od roku 1955. V roce 1966 byl betlém převezen a vystaven na Světové výstavě v Montréalu 1968. Při návratu zpět byl vystaven v nizozemském miniaturním městečku Madurodamu a v Londýně. Po jeho návratu do Československa se začala budovat stála expozice. V tehdejší době však nebylo možné betlém s náboženskou tematikou vystavit samotný a tak mu kulisu tvořil zároveň památník dělnického hnutí v Třebechovicích. Správou zařízení byla pověřena Marie Vaclíková, původním povoláním učitelka, která činnost vykonávala za podpory svého muže Vladimíra. Postupně spolu připravovali přeměnu památníku v řádné muzeum. V tehdejší době to však nebylo lehké, ale výsledek se podařil a roku 1984 bylo v Třebecho­vicích otevřeno první specializované muzeum betlémů v Československu. Zejména díky Vladímírovi Vaclíkovi, Jiřímu Šimkovi a Zdeňku Škvárovi vzniklo 10. listopadu 1990 v Hradci Králové České sdružení přátel betlémů, jehož se stal prvním předsedou. Než odešel do důchodu, byl doktor Vladimír Vaclík, po smrti manželky na krátko...

Vilém Veverka

Práce z oboru ruštiny.

Věra Vokáčová

Věra Vokáčová, roz. Kramplová byla historička umění, kurátorka a vedoucí sbírek kovu a šperku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Mládí strávené ve skautu a dospívání ve válečných letech ovlivnily její životní postoje. V letech 1952–1957 vystudovala dějiny umění a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Absolvovala obhajobou diplomové práce Renesanční interiérová výzdoba hradu Rožmberka . V 70. a 80. letech absolvovala studijní pobyty v Centre d´etudes archéologique v Poitiers a krátkodobé pobyty v NDR, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a středoasijských a kavkazských republikách SSSR. Mimo krátké období 1957–1958, kdy jako pracovnice Národního muzea připravovala výstavu Husitské hnutí a Jiří z Poděbrad v Táboře, pracovala od roku 1959 nepřetržitě až do roku 1993 jako kurátorka odboru užitého umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Její specializací se staly kovy, dřevo a jiné materiály, stolní náčiní, později zejména kovy a šperky. V letech 1986–1993 byla vedoucí tohoto odboru. Výrazně se zasloužila o rozmnožení a odborné zpracování sbírkových fondů UPM o moderní autorský šperk. Díky její aktivitě a mezinárodnímu renomé mohli čeští a slovenští umělci v oblasti autorského šperku svá díla od sklonku šedesátých let pravidelně vystavovat nejen v Československu, ale též v zahraničí. Zpracovala odborně práce rudolfínského zlatníka Paula van Vianen ve sbírkách UPM. a podílela se významně na týmových projektech, jako byla např. výstava Rudolf II. a Praha . Po odchodu do penze působila v nákupní komisi a poradním sboru UPM. Přednášela na VŠUP, v Institutu výtvarné výchovy UJEP Ústí nad Labem, v ÚBOK, ČFVU, ÚUŘ, Asociaci starožitníků a jinde. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění. Publikovala v časopisech Ateliér, bydlení, Domov, Klenotník Hodinář, Starožitnosti a užité umění, Tvar, Umění a řemesla, Výtvarná práce, ad. Jej...

Věra Vášová

Narozena 4.10.1879 v Praze, zemřela 12.11.1963 v Novém Městě na Moravě. Beletristka.

Valdaufinka

Český dechový orchestr založený a vedený Adolfem Školkou. Název orchestru je poctou dirigentovi, skladateli a aranžérovi Karlu Valdaufovi.

Václav Vratislav z Mitrovic

Václav Vratislav z Mitrovic byl český šlechtic , známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království. Pocházel z rytířské katolické rodiny Vratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětí Štěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově a jeho ženy Kateřiny z Běšin . Vyrůstal v Jindřichově Hradci, kde navštěvoval jezuitskou školu. Zásluhou Adama II. z Hradce, tehdy nejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa a Jiřího , se v patnácti letech stal panošem dvorního rady Fridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císaře Rudolfa II. vyslaného k tureckému sultánovi v Cařihradě . Více než šedesátičlenná družina vyjela z Vídně 1. října 1591 a plula po Dunaji do Bělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000 dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutí Dlouhé turecké války byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku na galejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultána Mehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise. Oženil se s Ludmilou Annou Ježovskou z Lub , jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přinesla Starý Knín. Později s...

Václav Votruba

Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...

Václav Vlček

Narozen v roce 1947. PhDr.,Mgr.Psycholog,vysokoškolský učitel. Věnuje se problematice rekvalifikačního vzdělávání. Publikace z oboru.

Taťána Vargová

Autorka publikací pro práci s předškoláky.

Stanislav Vodinský

Narozen v březnu 1925. Redaktor, publikace o rybách.

Stanislav Valášek

Narozen 1.10.1921 v Praze. Ilustrátor, grafik.

Sonja Vukovic

Německá novinářka.

Sláva Vaneš

Fotograf. Vyučil se u otce a spolu s ním pracoval v jeho ateliéru . Po znárodnění se stal fotografem výrobního družstva Fotografia a později vedl fotooddělení Fakultní nemocnice v Plzni. Proslavil se snímky z osvobození Plzně americkou armádou v r. 1945.

Siobhan Vivian

Americká spisovatelka a televizní scenáristka.