Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1 - 14 z celkem 14 záznamů

Bedřich Utitz
Bedřich Utitz byl český válečný veterán a novinář. Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z Čech. Ve 12 letech jeho věku se rodina přestěhovala do Prahy, protože odtud pocházel jeho otec. V Praze studoval německé reálné gymnázium ve Štěpánské ulici a odmaturoval v září 1938. Dne 30. dubna 1939 emigroval přes organizaci Černá růže do Palestiny. V roce 1940 se dostal do armády a sloužil v československé jednotce. S 200. protiletadlovým plukem se účastnil obrany Tobrúku. Později jej přijali do důstojnické školy v Haifě a v roce 1943 se přesunul do Británie. Zúčastnil se v řadách Československé samostatné obrněné brigády se na podzim 1944 obléhání Dunkerque proti útočné vozbě v Oddílu kanónů. V lednu 1945 byl německou armádou při hlídce zajat a přesunut do Dunkerque. V dubnu 1945, po dvou měsících jeho zajetí, proběhla jeho výměna za německé zajatce. Po válce zamířil zpátky do Prahy a začal studovat chemii, vysokou školu ale brzy opustil. V roce 1946 nastoupil do České tiskové kanceláře a v roce 1949 do Telepressu. Po jeho rozpadu pracoval v Ústavu pro experimentální chirurgii v Krči jako knihovník a dokumentarista. Od roku 1954 pracoval v Československém rozhlasu. Začínal v německojazyčném vysílání a vypracoval se až na vedoucího ústřední redakce zahraničního vysílání. V letech 1963–1965 pracoval v americkém rozhlasovém vysílání na Kubě. Později se stal zpravodajem Čs. rozhlasu. Po návratu z Kuby vedl až do okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 německou sekci zahraničního vysílání rozhlasu. V roce 1968 zamířil do SRN, nejprve na roční neplacenou dovolenou. V roce 1969 zůstal v emigraci, kde sehnal práci na tiskovém oddělení německého ministerstva zahraničí. V roce 1971 spolu s Adolfem Müllerem založil v Kolíně nad Rýnem nakladatelství Index. Toto nakladatelství bylo zrušeno v roce 1989. Nakladatelství Index vydalo do konce 80. let na 200 ...
Více od autora
Jörg von Uthmann
Německý právník, diplomat a novinář žijící v Paříži, též spisovatel a autor cestovních průvodců.
Více od autora
Monika Utnik-Strugała
Filoložka, romanistka, novinářka, též autorka publikace pro děti.
Více od autora
Růžena Utěšilová
Narodila se do rodiny úředníka 13. prosince roku 1900 v Horní Cerkvi u Pelhřimova. Vyrůstala společně s dalšími pěti sourozenci. Rodina se přestěhovala do Prahy v roce 1912. Prostředí rodiny, ve které budoucí spisovatelka vyrůstala bylo harmonické a tak i školní výsledky Růženy Neureiterové, jak se jmenovala za svobodna, patřily vždy mezi ty nejlepší. Po měšťanské škole, kterou ukončila v roce 1915, přešla na obchodní školu a odtud v roce 1917 vedla její cesta ke studiu na učitelský ústav. Po skončení studia v roce 1920 se stala úřednicí Okresní záložny na Smíchově. Od dětství zvídavá, pokračovala v dalším doplňování svých vědomostí tak, že ve svém volnu poslouchala přednášky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, především profesorů Jana Máchala a Václava Tilleho. V roce 1921 se vdala a v době po roce 1923 se již plně věnovala literární a dramatické práci. Její příběhy vycházely dílem z jakýchsi představ o jednání a citových problémech dívek, pocházejících obvykle z lepší společnosti, které překonaly těžké zkoušky a dosáhly svého štěstí. Bez výrazných uměleckých záměrů, dosahovala úspěchů u svých čtenářů, včetně návštěvníků divadelních scén, které nastudovaly její hry. Její žánrová rozmanitost byla velmi pestrá, počínaje románem se sociálním pozadím, detektivní zápletkou, humoristickým i romantickým zabarvením děje. Často využívala situační komiku a v různých podobách obměňovala situace začínající zmatkem, rostoucím nedorozuměním, neustálých nových zvratů až do zdárného vyřešení zápletky. Románový debut si odbyla románem Jenka /1928/ a ještě téhož roku vydala příznivě přijatou rozsáhlejší prózu Tajemství starých hodin /1928/. V roce 1930 debutovala i jako dramatička inscenací na téma dívčí svět s velmi výmluvným názvem Dívčí vzpoura /1930/. Po sobě jdoucí dramatické tituly měly vzhledem k srozumitelným zápletkám a ve své době i malé přesycenosti dívčími příběhy, velkou obec příznivců, např. : Alenina sázka /1931/; Uličnice /1932, prem. 1929/; Směji m...
Více od autora
Haig Utidjian
Britský dirigent a sbormistr arménského původu, též muzikolog a odborník na díla z období patristiky, kurátor výstavy arménského knižního umění.
Více od autora
Emil Utitz
Emil Utitz byl filosof, estetik a psycholog, profesor několika univerzit i Univerzity Karlovy, který se zabýval hlavně estetikou, teorií umění a fenomenologií. Narodil se v židovské rodině podnikatele G. Utitze, v letech 1902–1906 studoval v Mnichově, v Lipsku a v Praze práva, filosofii a psychologii. Byl spolužákem Franze Kafky. Promoval na Německé univerzitě v Praze, roku 1911 se habilitoval na univerzitě v Rostocku, kde pak do roku 1924 přednášel estetiku a psychologii a v letech 1924–1933 byl profesorem filosofie na univerzitě v Halle. Po nacistickém převratu byl penzionován a odešel do Prahy, kde do obsazení roku 1939 přednášel filosofii a psychologii na Německé univerzitě. Patřil ke kroužku německy mluvících literátů kolem J. Urzidila a byl spoluzakladatelem Cercle philosophique de Prague. Stýkal se s německými emigranty a pražskými umělci Jeho českým protějškem byl Jan Blahoslav Kozák. Dne 30. července 1942 byl Utitz deportován do Terezína, kde podobně jako Leo Baeck patřil mezi prominentní vězně, spravoval knihovnu a přednášel pro vězně na různá témata. Přežil koncentrační tábor, 1945 se vrátil do Prahy a přednášel s různými obtížemi na Karlově univerzitě. Byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV v Praze. Roku 1947 vydal knihu Psychologie života v Terezínském koncentračním táboře, kde mimo jiné popisuje pravidelné diskusní schůzky několika vědců v ghettu. Od roku 1956 působil jako profesor na univerzitě v Rostocku.
Více od autora
Rustam Izmajlovič Utjamyšev
Více od autora