Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Výpis všech autorů

      Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...

      Zobrazuji 301 - 360 z celkem 14505 záznamů
      A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
      S S. S' Sa Sæ Sb Sc Sd Se Sə Sf Sg Sh Si Sj Sk Sl Sł Sm Sn So Sø Sp Sq Sr St Su Sv Sw Sy Sz
      Victoria Schwab

      Victoria Schwab

      Victoria Schwabová je americká spisovatelka, autorka literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Je dcerou britské matky a amerického otce z Beverly Hills. Publikuje od roku 2011. Svojí druhou knihou, mysteriózním příběhem s prvky fantasy, The Archived, vydanou nakladatelstvím Hyperion, New York, v roce 2013 se zařadila mezi úspěšné autorky YA literatury ve Spojených státech amerických a uznání se jí dostalo i v zahraniční. Přestože odborné kritiky a recenze vytýkají dílu řadu nedostatků, mezi čtenáři, kterým je určeno, si získalo uznání a další pokračování série s názvem The Unbound, vyšlo v nakladatelství Hyperion, New York, v lednu 2014. Její knihy The Near Witch, Vicious a The Invisible Life of Addie LaRue se staly no.1 New York Times bestsellery. Její kniha Temnější tvář magie je jedna z nejprodávanějších knih nakladatelství Waterstone a vyhrála v roce 2015 cenu Telegraph za nejlepší young adult knihu roku. Neustále se pohybuje mezi Nashvillem, Francií a Edinburghem.

      Více od autora
      Valerij Vladimirovič Sinel‘nikov

      Valerij Vladimirovič Sinel‘nikov

      Ruský psychoterapeut, psycholog, homeopat.

      Více od autora
      Tomáš Sedláček

      Tomáš Sedláček

      Tomáš Sedláček vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde obdržel titul PhDr. a vyznamenání děkana. Dnes zde vyučuje filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Za diplomovou práci o etice a ekonomii získal Hlávkovu cenu. Je stipendistou Yale University a přednáší pro mnohé české a zahraniční univerzity. V roce 2006 jej Yale Economic Review zařadil do pětice mladých perspektivních ekonomů . V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla. Byl také expertním poradcem ministra financí - věnoval se reformám a snižování schodku veřejných rozpočtů. Založil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Forum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB a je členem Národní ekonomické rady vlády . Je žádaným řečníkem a pravidelným komentátorem ekonomického i společenského dění. Tomáš Sedláček je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University. Ze všeho nejraději jezdí na kole a lyžuje.

      Více od autora
      The Smurfs

      The Smurfs

      The Smurfs , v češtině známí jako "Šmoulové", jsou fiktivní skupinou malých modrých postaviček, které vytvořil belgický kreslíř Peyo v roce 1958. Ačkoli jsou známí především díky komiksům a televizním seriálům, The Smurfs se objevují i na hudebních albech. Tato alba obvykle obsahují písničky pro děti a často se vztahují k postavám a příběhům ze šmoulího světa. Hudba je obvykle odlehčená a navržená tak, aby byla zábavná pro mladší publikum. Je však důležité poznamenat, že The Smurfs jako skupina není tradičním umělcem ani kapelou, ale spíše značkou používanou k prodeji různých produktů, včetně hudby, založených na populárních postavičkách.

      Více od autora
      Sláva Štochl

      Sláva Štochl

      Sláva Štochl byl český fotograf. Začínal fotografováním sportu. Ve svých sedmnácti letech dosáhl prvního úspěchu, když jeho snímky otiskl sportovní týdeník Star, pro který pak fotografoval sportovní reportáže. V květnu 1945 dokumentoval Pražské povstání. Po válce se věnoval fotografování přírody, zejména ryb, a myslivecké tematiky.

      Více od autora
      Peter Stoličný

      Peter Stoličný

      19. marec 1945 je slovenský spisovateľ, scenárista a publicista. Má české občianstvo a žije v Českej republike. Po skončení štúdia réžie a dramaturgie v Prahe žil v Bratislave, kde pôsobil ako televízny a divadelný dramaturg. Vytvoril veľké množstvo literárnych diel pre deti a mládež. V súčasnosti sa ako vysokoškolský pedagóg v Českej republike špecializuje na oblasť mediálnej komunikácie.

      Více od autora
      Pavel Sýkora

      Pavel Sýkora

      Vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scénáristiky. Nyní pracuje jako redaktor. Píše poezii, prózu a filmové scénáře. Jako prozaik debutoval dvojnovelou Vánoce na krku , po níž následoval historický triptych Zápasy a bloudění . Narozen 25. 2. 1954 v Praze, zemřel 18. 3. 2005.

      Více od autora
      Patrick Süskind

      Patrick Süskind

      Patrick Süskind je německý spisovatel a scenárista. Narodil se v Ambachu u Starnberského jezera nedaleko Mnichova. Jeho otec Wilhelm Emanuel Süskind byl spisovatel a novinář. Patrick Süskind navštěvoval školu v Holzhausenu, v malé vesničce v Bavorsku. Jeho matka pracovala jako sportovní trenérka, jeho starší bratr Martin E. Süskind je také novinář. Süskind má mnoho aristokratických příbuzných ve Württembergu a je jedním z potomků Johanna Albrechta Bengela a reformátora Johannese Brenze. Po civilní službě studoval středověkou a moderní historii na mnichovské univerzitě a v letech 1968-1974 navštěvoval univerzitu v Aix-en-Provence na jihu Francie. Süskind také navštěvoval hodiny angličtiny, španělštiny, latiny, řečtiny, politiky, umění a teologie. Finančně podporován rodiči odešel do Paříže, kde psal převážně krátké, nevydané povídky a scénáře, které nebyly zfilmovány. Patrick Süskind žije sám v Mnichově, v Seeheimu a ve Francii . Nejezdí ani na propagační turné svých knih a není v kontaktu s jinými autory. Prorazil až prózou Kontrabas, jež byla převedena na divadelní hru. V letech 1984/1985 se konalo více než 500 představení, což z jeho hry udělalo nejprodávanější hru na několik let. V 80. letech měl úspěch i se scénáři k Monaco Franze a Kir Royal . Za scénář k filmu Rossini, který režíroval Helmut Dietl, získal v roce 1996 ocenění německého ministerstva kultury. Další ocenění odmítl. Jeho nejznámější dílo Parfém: Příběh vraha z roku 1985, bylo také roku 2006 zfilmováno Tomem Tykwerem. S více než 12 milióny prodanými kopiemi a překlady do 46 jazyků je pravděpodobně nejznámějším současným německým autorem na světě. Jeho román byl na seznamu bestsellerů časopisu Spiegel po dobu 9 let. Je také autorem novel Holub , Pan Sommer , Tři příběhy a úvahy a sbírky esejí O lásce a smrti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patrick Süskind na anglické W...

      Více od autora
      Otokar Simm

      Otokar Simm

      Vlastivědný badatel a publicista. Otokar Simm se narodil v Jablonci nad Nisou, kde jeho rod žije nejméně v pátém pokolení. Absolvent strojní průmyslové školy dvacet let pracoval na Bytovém podniku v Jablonci, na Městských úřadech ve Velkých Hamrech a Jablonci. Působil také jako redaktor Jabloneckého měsíčníku. Otokar Simm má niterný vztah k Jizerským horám, od počátku 90. let publikuje vlastivědné články v časopisech Jizerské a Lužické hory či Krkonoše – Jizerské hory. Je autorem mnoha textů ke knihám s regionální tematikou, spoluautorem knih o Jizerských horách. Spolupracoval na metodických příručkách zaměřených na vysokohorskou turistiku, z německých originálů překládá regionální literaturu.

      Více od autora
      Neal Shusterman

      Neal Shusterman

      Neal Shusterman vyrostl v Brooklynu. Je autorem mnoha knih pro mládež včetně románů Everlost a Downsiders, za který byl nominován na dvanáct státních čtenářských cen a který byl vyhlášen nejlepší knihou pro mládež a tipem pro nerozhodné mladé čtenáře podle Americké knihovnické asociace . V roce 2015 získal National Book Award za literaturu pro děti a mládež. Píše také scénáře k filmům a televizním programům, jako jsou Animorphs a Husí kůže . Neal je otcem čtyř dětí a žije v jižní Kalifornii.

      Více od autora
      Miroslav Slach

      Miroslav Slach

      Miroslav Slach byl prozaik a dramatik, původně autor literatury pro mládež s historickou tematikou, od konce 60. let též autor literatury pro dospělé s náměty z okupace a pobytu J. W. Goetha v Čechách. Miroslav Slach se narodil v učitelské rodině. Jeho otec působil jako profesor, později ředitel na rolnických školách na Slovensku. Studoval na reálném gymnáziu v Prešově a Bánské Bystrici, kde v roce 1938 maturoval. Na lékařské fakultě v Praze studoval Miroslav Slach jen do uzavření vysokých škol. Pracoval zprvu jako zemědělský dělník, až se mu podařilo se dostat na Amerlingův učitelský ústav v Praze. Po jeho absolvování působil jako učitelský praktikant a výpomocný učitel. V roce 1944 byl Miroslav Slach totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, koncem války byl v ilegalitě. Po osvobození začal opět učit na měšťance ve Všetatech a při zaměstnání studoval na filozofické fakultě v Praze obory dějepis, filozofie, slovanská filologie a literární historie. Doktorskou práci obhájil na téma Drama a Karel Čapek. Učil na středních školách, byl i ředitelem základní školy. V roce 1979 se rozhodl věnovat pouze literární práci.

      Více od autora
      Milan Svoboda

      Milan Svoboda

      Učitel jógy, zabývá se alternativními terapiemi a duchovním poznáváním. Práce z oboru.

      Více od autora
      Martin Smrček

      Martin Smrček

      Martin Smrček je český zoolog, zabývající se převážně popularizací přírodních věd. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze , kde následně získal titul RNDr. . Od ukončení studií pracovně směřoval tam, kde se mohl věnovat popularizaci přírodních věd. Byl tajemník Biologické olympiády a spoluzakladatelem Mezinárodní biologické olympiády, vedl přírodovědné kroužky, ze kterých vzešla řada významných přírodovědců, ale i osobností . Od roku 1990 pracoval jako redaktor v časopise ABC, po čase i jako šéfredaktor. V roce 2001 založil a následně vedl časopis Náš miláček. V roce 2005 přešel do Českého rozhlasu, kde pracoval dva roky na úseku multimédií, hlavně ale jako člen týmu, připravujícího projekt Odhalení – Trochu jinou reality show z pavilonu goril v pražské zoo. Tento projekt získal v říjnu 2006 prestižní ocenění Panda Award v britském Bristolu. Od roku 2007 pracoval jako hlavní zoolog v ZOO Dvůr Králové nad Labem, od roku 2011 pracuje v Zoo Praha. V nejrůznějších periodikách publikoval stovky populárně naučných článků. Je autorem či spoluautorem více než patnácti populárně naučných knih , Život ve vodě , Život bez vody , Psi do kapsy , Kapesní atlas psů , Kapesní atlas ptáků , Exotičtí pěvci celého světa , Papoušci celého světa , Pes pro mě , Naši ptáci , Hrajeme si se zvířaty , Odhalení - trochu jiná reality show , Exotičtí ptáci , Psi celého světa ). Od roku 1985 se intenzivně věnuje fotografování zvířat, zvláště psů a ptáků. Jeho fotografie doplňují řadu knih jiných autorů, hlavně ale knihy, které spolu s manželkou Leou napsali....

      Více od autora
      Ludvík Štěpán

      Ludvík Štěpán

      Ludvík Štěpán byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Narodil se v Dačicích na Moravě, jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem. Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně. Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty. Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně . Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice , byl ředitelem umělecké a reklamní agentury . Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur. Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica Litteraria – Literárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas. Jeho prvotinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty...

      Více od autora
      Lawrence Sanders

      Lawrence Sanders

      Lawrence Sanders se narodil v Brooklynu. V letech 1943–1946 byl v americkém námořnictvu. První román napsal ve svých téměř padesáti letech. Napsal více než dvacet knih. Psaním byl doslova posedlý, neměl žádné koníčky a dokonce ani auto. Říkal, že když píše, je pro něj jeho fantazie důležitější než osobní život.

      Více od autora
      Josef Šubrt

      Josef Šubrt

      Narozen 20.2.1929, zemřel 29.8.1976 v Praze. Nakladatelský redaktor, publikace pro mládež.

      Více od autora
      Josef Strnadel

      Josef Strnadel

      Narozen 23.2.1912 v Trojanovicích pod Radhoštěm, zemřel 4.3.1986 v Praze. PhDr., knihovník, národopisný pracovník, beletrista, literární historik, referent a kritik, pořadatel literárních sborníků, překladatel z ruštiny, němčiny.

      Více od autora
      Jindřich Snížek

      Jindřich Snížek

      Spisovatel a filmový publicista. Vystudoval reálné gymnázium v Kutné Hoře a učitelský ústav v Hradci Králové. Účastnil se bojů v první světové válce a po návratu domů působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku. V roce 1923 byl obviněn, že se účastníkem vraždy hajného v roce 1918 .

      Více od autora
      Jaroslav Schmid

      Jaroslav Schmid

      Narozen 28. 4. 1948. Kulturní pracovník, v letech 1984-1990 ředitel Knihovny města Plzně. Autor, ilustrátor a překladatel publikací o válečných letounech.

      Více od autora
      Jan Sedlák

      Jan Sedlák

      prof. PhDr. Jan Sedlák. CSc. je českým historikem umění, především architektury. V současné době působí jako děkan Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho odborný zájem se týká především architektury historismu, secese a meziválečného modernismu. Publikoval například knihy o brněnské secesi a brněnských vilách, věnoval se také moravské tvorbě Jana Santiniho. Spíše okrajově se věnoval také malířskému dílu, konkrétně dílu Henriho de Toulouse-Lautrec a Paula Gauguina.

      Více od autora
      J. Michael Straczynski

      J. Michael Straczynski

      Joseph Michael Straczynski je americký spisovatel a producent televizních seriálů. Píše romány, povídky, knihy komiksů a rádiová dramata. Je také divadelní dramatik, žurnalista a autor oblíbené knihy o psaní scénářů. Je autorem, výkonným producentem a hlavním scenáristou vědeckofantastických televizních seriálů Babylon 5 Křížová výprava , Jeremiah a Sense8 . Straczynski napsal většinu epizod Babylonu 5, za zmínku stojí nepřerušená řada 59 epizod, obsahující všechny díly 3. a 4. sezóny. Již od roku 1985 se účastní také mnoha internetových komunikačních sítí jako např. Usenet a internetových fór , kde reaguje na dotazy fanoušků. Jedná se o přítele a spolupracovníka spisovatele z oblasti spekulativního žánru Harlana Ellisona, žáka a přítele Normana Corwina a upřímného obdivovatele díla Roda Serlinga. Vystudoval Státní univerzitu v San Diegu, kde získal titul bakalář v psychologii a sociologii . V době studia na SDSU napsal mnoho článků pro studentské noviny, které pak byly vtipně nazývané „Daily Joe“ . Při psaní také spolupracoval se svou bývalou ženou Kathryn M. Drennanovou. Jím užívané profesionální jméno je J. Michael Straczynski, ačkoli neformálně bývá oslovován „Joe“. V tisku a částečně také na Usenetu sám sebe často podepisuje pouze iniciálami JMS. Fanoušky je také často označován jako „Great Maker“ . Jako autor komiksů napsal mimo jiné Worldsinger , sešit vydaný DC Comics, příběh posádky z původního seriálu Star Trek.

      Více od autora
      Eugène Sue

      Eugène Sue

      Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...

      Více od autora
      Eduard Stehlík

      Eduard Stehlík

      Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

      Více od autora
      Vladimír Smolák

      Vladimír Smolák

      Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.

      Více od autora
      Tamara Starnovská

      Tamara Starnovská

      Narozena 1957. Dietní sestra . Publikace v oboru.

      Více od autora
      T Svatopluk

      T Svatopluk

      Vlastním jménem Svatopluk Turek. Pocházel z rodiny lékaře. Po maturitě na reálce v Kroměříži začal studovat malbu na Akademii výtvarného umění v Praze u prof. Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského. 1922 ze školy odešel a studia již neukončil. Živil se výtvarnou prací. 1924 spoluzakládal v rodné obci organizaci KSČ. Od 1926 byl reklamním malířem u firmy Baťa ve Zlíně. Próza Botostroj, vyjadřující jeho postoj k této firmě, však vyvolala soudní proces, v němž byl rodinou Tomáše Bati žalován za urážku na cti. Proces probíhal od ledna 1933 do února 1938, kdy bylo vydání knihy soudně zakázáno. Po nuceném odchodu ze Zlína Svatopluk několik měsíců pracoval u prostějovské oděvní firmy Nehera a pak se stal výtvarníkem a spisovatelem ve svobodném povolání. Krátce redigoval časopis Nový obzor , od prosince 1938 do okupace kryl svým jménem jako majitel a vydavatel časopis Svět v obrazech . Žil postupně v Krásně nad Bečvou u Valašského Meziříčí, v Radošovicích u Prahy a v Praze. Během války se účastnil komunistického odboje, podílel se mj. na tisku ilegálního Rudého práva. Po 1945 pracoval nejprve v redakci Rudého práva a od 1947 opět ve Zlíně jako redaktor závodního listu Tep nového Zlína. Od 1950 se věnoval literatuře. Debutoval 1925 povídkou v časopise Pramen. Dále postupně přispíval do novin a časopisů: Lidová kultura, Tvorba, Kultura doby, Čteme, Praha–Moskva, Literární noviny, Rudé právo, Český dělník, po 1945 : Nový život , Literární noviny, Host do domu, Květy , Plamen, Tvorba, Film a doba. Režisér K. M. Walló natočil filmy podle románů Botostroj a Bez šéfa . Novela Švédský mramor byla Jaroslavem Kubátem zdramatizována pro divadlo s titulem Skandál v Březůvce ....

      Více od autora
      Miloš Štípl

      Miloš Štípl

      Ljuba Štíplová je básnířka, scénáristka, autorka příhod postaviček legendárního Čtyřlístku a námětů k mnoha Večerníčkům. Je držitelkou ceny za celoživotní práci s dětskou knihou, kterou uděluje každý rok nakladatelství Albatros. Ljuba Štíplová se narodila v Praze. Studovala na UMPRUM, obor sochařství, studia však nedokončila. Původně psala satiru především pro časopis Dikobraz. Dlouhá léta spolupracovala se Sluníčkem, kde vycházeli Atomíci. Téměř čtyřicet let vymýšlí příhody postaviček v Čtyřlístku. Zemřela v září 2009 v Praze, kdy podlehla následkům úrazu ze srpnové autonehody.

      Více od autora
      Jiří Svoboda

      Jiří Svoboda

      Ing. Jiří Svoboda pracoval jako matematik ve výpočetním středisku Elektromontážních závodů v Praze. O problematiku klimatu se zajímá od 70. let. Je autorem několika publikací o kolísání klimatu v historii lidstva a o vlivu podnebí na vývoj společnosti. Odmítá názor o antropogenní příčině klimatických změn. Připouští sice, že emise skleníkových plynů světové klima ovlivňují, mnohem větší váhu však přisuzuje přírodním faktorům, nyní hlavně změnám sluneční aktivity, která je v posledních letech nízká. Neobává se proto oteplování, naopak, očeká pokles průměrných globálních teplot o 1 až 1,5 stupně Celsia. Chladná fáze prý potrvá do roku 2030 až 2040. Kvůli svým názorům bývá příležitostně terčem kritiky ze strany vystudovaných klimatologů. Jiří Svoboda je autorem těchto knih: Jak to bylo s Atlantidou , Velká kniha o klimatu Zemí koruny české , Utajené dějiny podnebí , Amerika - záhada dvou tisíciletí , Utajené dějiny podnebí .

      Více od autora
      Jiří Šetlík

      Jiří Šetlík

      Jiří Šetlík je český historik a teoretik výtvarného umění, výtvarný kritik, diplomat a vysokoškolský pedagog. Je vnukem Karla Hoffmanna a bratrancem Adrieny Šimotové. Jeho manželkou byla herečka Zuzana Talpová . Pochází z rodiny Ing. Ivana Šetlíka, který po válce zakládal Spojené farmaceutické závody a když roku 1949 odmítl vstoupit do KSČ, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dva a půl roku vězení za špionáž. Matka Dagmar Šetlíková byla dcerou proslulého prvního houslisty českého kvarteta Karla Hoffmanna, pracovala v České filharmonii na administrativním místě a díky znalosti mnoha jazyků zajišťovala podporu při pobytu mnoha zahraničním hudebním osobnostem. Jiří Šetlík studoval od roku 1940 na česko-ruském gymnáziu na Pankráci. Za okupace nemohl pokračovat a středoškolská studia ukončil roku 1948 na reálném gymnáziu v Michli. Jako člen Sociálně-demokratické mládeže obdržel po sloučení s KSČ stranickou legitimaci. V letech 1948–1953 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Po absolvování vysokoškolského studia sloužil tři roky jako osvětový pracovník u oddílů PTP. V letech 1955–1958 byl aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, kde roku 1962 obhájil kandidátskou disertaci. V letech 1967–1968 absolvoval postgraduální studium na Institute of International Education v USA, díky stipendiu, které pro něj zařídil ředitel Guggenheimova muzea Thomas M. Messer. V letech 1949–1952 působil jako externí pracovník v nakladatelství SNKLHU v Praze a v Národní galerii. Od roku 1958 do roku 1964 byl vedoucím sbírky moderního umění Národní galerie v Praze, poté působil jako externí pedagog Na AVU a na Univerzitě 17. listopadu v Praze. V letech 1968–1970 byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a založil zde oddělení architektury a fotografie. Počátkem normalizace byl za své postoje během 60. let vyloučen...

      Více od autora
      Jan Sokol

      Jan Sokol

      Jan Sokol byl český filosof, disident, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista a politik. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta České republiky v únoru 2003. Byl jedním z výrazných českých křesťanských intelektuálů. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednášel na četných českých i zahraničních univerzitách, zejména na evropská a filosofická témata. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy . Patřil mezi aktivní přispěvatele Wikipedie, byl také čestným členem spolku Wikimedia Česká republika. Narodil se 18. dubna 1936 v Praze do katolické rodiny, jeho otec Jan byl architekt, jeho dědeček František Nušl byl astronom a matematik. Jeho mladší bratr Václav je grafický umělec. Vyučil se na zlatníka; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později byl vedoucím výzkumným pracovníkem ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Byl jedním z hlavních architektů operačních systémů pro počítače EC1021 a řady EC1025, EC1027. Pomohl najít uplatnění při programátorské práci lidem vyhozeným z různých zaměstnání a celý tento tým se stal pro fungování ústavu nepostradatelný. Zabýval se různými odvětvími techniky , ale i botanikou. Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou , dcerou filosofa Jana Patočky. Manželé měli dva syny a dceru. Od roku 1990 byl Jan Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost (v letech 1995–2000 v...

      Více od autora
      Jan Schneider

      Jan Schneider

      Jan Schneider byl český textař, básník, dramatik, scenárista, novinář, překladatel a divadelní organizátor, někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa, muž spojený s organizací cen Thálie. Svá literární díla vydával také pod pseudonymem Jan Chum. Narodil se sice v Písku, ale své dětství prožil v jihočeském Táboře, kde úspěšně absolvoval gymnázium. Věnoval se ochotnickému divadlu, které se jmenovalo Intimní scéna. Následně vystudoval statistiku na VŠE Praha a stal se inženýrem. V roce 1956 se jeho překlad básní recitoval v poznaňském literárním kabaretu Žioltodziob, následně se po překladu do francouzštiny objevily i ve studentském časopise pařížské Sorbonny. Doma se poprvé jeho básně objevily na stránkách časopisů, konkrétně Květen a Kultura, v roce 1958. Následovala spolupráce s malými divadly − Semafor, Paravan, Na Zábradlí, Rokoko. V Semaforu se zviditelnil v roce 1961 pořadem tzv. chuligánských veršů Vo co de, v němž účinkoval spolu s Waldemarem Matuškou a Pavlínou Filipovskou. O rok později odešel do Rokoka a stal se jeho kmenovým autorem, mimo jiné pořadů Rokokokoktejl či úspěšných komedií. Na Zábradlí uváděl spolu s Jaroslavem Jakoubkem šansony zpívané především Ljubou Hermanovou. V plzeňském divadle Alfa napsal spolu s Bohuslavem Ondráčkem písně do komedií Francimor a Edudant a Černej sen, které zpívali Marta Kubišová a Václav Neckář. V Divadle 
E. F. Buriana uvedl svou burlesku Poetikon. V roce 1967 vznikl první český divadelní muzikál Gentlemani, na němž opět spolupracoval s Bohuslavem Ondráčkem. Uveden byl v Praze i Brně, ale také v Budapešti či západoněmeckém Giessenu. Písně s jeho texty zpívali např. Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška či Eva Pilarová. V 60. letech působil v Československém rozhlase, kde vedl tehdejší pořad Mikrofórum, což bylo z ideologického hlediska bráno jako konkurence hudebních pořadů Svobodné Evropy typu Afternoon Music. V písňových...

      Více od autora
      Ivana Šelešovská

      Ivana Šelešovská

      Narozena 6. 3. 1979. PhDr. Slavistka, překladatelka z makedonštiny, redaktorka.

      Více od autora
      Hugo Siebenschein

      Hugo Siebenschein

      Hugo Siebenschein byl český literární historik, germanista, lexikograf a autor učebnic. Je znám především svým česko-německým a německo-českým slovníkem, zatím nejmodernějším ve své rozsahové kategorii.

      Více od autora
      František Smolík

      František Smolík

      František Smolík byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem . Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla . Krátce navštěvoval soukromou školu Karla Želenského . Sám začínal hrát již před první světovou válkou v různých kočovných a venkovských hereckých společnostech , kde žil dosti nuzným způsobem života. Od roku 1914 působil na scéně smíchovského Intimního divadla a smíchovské Arény. Po první světové válce, kdy bojoval v řadách rakouské armády v Rusku a v Itálii, hrál opět ve Švandově divadle, v pražské Uranii a v sezóně 1921/1922 v divadelním souboru Revoluční scéna E. A. Longena, působícím v Adrii na Václavském náměstí. V roce 1921 jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf Jaroslav Kvapil do činohry Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1934, odkud pak přešel hrát na naši první scénu do Národního divadla, kde působil až do roku 1965. K jeho největším úspěchům na této scéně patřilo účinkování v Čapkově Bílé nemoci koncem 30. let. V roli dr. Galéna se znovu představil v r. 1957. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný v r. 1960. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, charakter, slušnost, noblesu, ohleduplnost, laskavost, zdvořilost i kavalírství. Tyto své pozitivní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných divadelních a filmových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy. Fr...

      Více od autora
      František Šmahel

      František Šmahel

      František Šmahel je český historik–medievista, který se zabývá dějinami pozdního středověku, zvláště počátky české reformace, dějinami humanismu, dějinami Univerzity Karlovy a pozdně středověkou filosofií. Po maturitě na Reálném gymnáziu v Chrudimi roku 1953 pracoval František Šmahel jako horník na dole Jan Šverma v Ostravě. V letech 1954–1959 vystudoval Filozofickou fakultu UK a do roku 1963 byl ředitelem Městského muzea v Litvínově. Roku 1963 získal doktorát a roku 1965 titul CSc na FF UK a v letech 1964–1974 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. V letech 1975–1979 pracoval jako řidič tramvaje v Praze, v letech 1980–1989 jako historik v Museu husitského revolučního hnutí v Táboře. Roku 1990 získal titul DrSc a v letech 1990–1998 byl ředitelem Historického ústavu ČSAV . V roce 1991 se habilitoval pro obor starších českých dějin a v letech 1993–1998 byl vedoucím semináře českých středověkých dějin na FF UK. Roku 1995 byl jmenován profesorem. V letech 1998–2004 působil jako ředitel Centra medievistických studií, od roku 2004 jako zástupce ředitele. Kompletní bibliografie Františka Šmahela viz databáze Bibliografie dějin Českých zemí .

      Více od autora
      Ernest H Shepard

      Ernest H Shepard

      Britský ilustrátor knih pro děti.

      Více od autora
      Don Sparling

      Don Sparling

      Narodil se v kanadské Ottawě. Na Torontské a Oxfordské univerzitě vystudoval anglický jazyk a literaturu. Do Československa poprvé přicestoval pár týdnů po před 21. srpnem 1968, v březnu 1969 nastoupil jako lektor do brněnské Státní jazykové školy. V letech 1970-1977 vyučoval angličtinu v Praze, poté v letech 1977-2009 působil na Masarykově univerzitě coby učitel na katedře anglistiky, odkud přešel jako zakladatel a ředitel do Centra zahraničních studií. Jako manažer vedl několik let Brno Expat Centre. Obdivuje slovácký folklor .

      Více od autora
      Yvetta Simonová

      Yvetta Simonová

      Yvetta Simonová je známá česká zpěvačka, která významně ovlivnila hudební scénu ve své zemi. Narodila se 2. května 1928, na hudební dráhu se vydala v poválečných letech a rychle se stala jednou z vůdčích osobností české populární hudby. Její kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž vydala řadu alb a singlů a zaujala posluchače svým osobitým hlasem a emotivním vystupováním.

      Více od autora
      Wolf-Dieter Storl

      Wolf-Dieter Storl

      Wolf-Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog a spisovatel, který se zabývá především využitím léčivých bylin a zkoumáním šamanismu v tradičních společnostech. Ve svých dílech se věnuje úloze rostlin v životě člověka, včetně sakrální symboliky, magie, léčitelství a stravování. Narodil se v roce 1942 v Sasku. Ve věku 11 let se celá rodina odstěhovala do Ohia, kde vyrostl a vystudoval. V roce 1966 nejdříve získal titul BA antropologie na Ohio State University a následně titul MA sociologie na Kent State University. V roce 1974 pak získal titul Ph.D. na univerzitě v Bernu, s dizertací na téma šamanismu mezi Američany evropského původu. Vedl řadu terénních výzkumů mezi spiritualisty ve Spojených státech amerických, dále v antroposofické komunitě poblíž Ženevy, mezi tradičními farmáři v oblasti Emmental ve Švýcarsku a mezi vinaři ve Francii. Pobýval s tradičními léčiteli kmene Šajenů. Vyučoval na univerzitách ve Vídni, v Bernu, v Oregonu a v indickém Váránasí. V roce 1984 se vrátil do Německa, kde se svou rodinou žije v podhůří Alp, píše knihy a vede semináře v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. Je častým hostem televizních pořadů především v Německu.

      Více od autora
      Waltraud Schaffer

      Waltraud Schaffer

      Německá publicistka. Zabývá se astrologií.

      Více od autora
      Vladimíra Strnadelová

      Vladimíra Strnadelová

      Absolvovala fakultu všeobecného lékařství v Olomouci, atestovala v oboru neurologie. Další studie v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, homeopatii, dietologii. Studium a stáže u nás i ve světě . Víc jak dvacet let praxe v přírodní medicíně.

      Více od autora
      Vincent Šikula

      Vincent Šikula

      Vincent Šikula byl slovenský spisovatel-prozaik, básník a dramatik, autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině lesního dělníka a své vzdělání získal v Dubové, v Nitře a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1956-1959 na Hudební pedagogické škole a po jejím zrušení na Státní konzervatoři hru na lesní roh. V letech 1961-1964 pracoval jako učitel v Modře, v letech 1967-1968 pak pracoval jako redaktor v časopise Romboid, v letech 1969-1973 byl dramaturgem ve Slovenské filmové tvorbě. Od roku 1973 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Slovenský spisovatel, v letech 1994-1999 byl předsedou Spolku slovenských spisovatelů. V roce 1979 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Publikovat začal krátkými prozaickými díly, která mu vyšla ve sbírce v roce 1964. Jeho díla jsou založena na životní a vypravěčské bezprostřednosti, jejich základem jsou osobní zážitky, zkušenosti, dojmy a pocity mladého člověka. Nevytváří ucelené příběhy, jen volně spojuje situace, motivy a představy, čímž zvýrazňuje naoko bezvýznamné věci a odkrývá trvalé hodnoty lidského života, jako je láska, domov, přátelství či práce. Svou tvorbou navazuje na naturismus autorů jako byli František Švantner, Margita Figuli či Dobroslav Chrobák, ale velký vliv na jeho tvorbu měli i starší autoři, jako např. Martin Kukučín, či Jozef Gregor-Tajovský. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vincent Šikula na slovenské Wikipedii.

      Více od autora
      Vasilij Makarovič Šukšin

      Vasilij Makarovič Šukšin

      Vasilij Makarovič Šukšin byl ruský prozaik, scenárista, filmový herec a filmový režisér. Vasilij M. Šukšin se narodil v chudé rolnické rodině. Již od patnácti let pracoval v různých zaměstnáních, později studoval na Kinematografickém institutu v Moskvě. Filmové a literární tvorbě se věnoval od šedesátých let. Vnesl do sovětské prózy prvek hravosti a filmové zkratky, zakrátko se stal mistrem ruské grotesky, situační i slovní komiky. Nejvétši popularitu mu ovšem ve světě vydobyla svou odzbrojující bezprostředností filmová i prozaická podoba Červené kaliny . V. M. Šukšin zemřel na srdeční selhání při natáčení filmu podle románu Michaila Alexandroviče Šolochova – Bojovali za vlast. Za svou tvorbu byl Sukšin vyznamenán in memoriam Leninovým řádem.

      Více od autora
      Ulrich Schaffer

      Ulrich Schaffer

      Německý básník a fotograf.

      Více od autora
      Sylvia Schneider

      Sylvia Schneider

      Německá redaktorka, publicistka, zaměřena zejména na oblast medicíny.

      Více od autora
      Santana

      Santana

      Santana je známá rocková skupina, kterou v roce 1966 v San Franciscu založil mexicko-americký kytarista Carlos Santana . Skupina se proslavila svou ranou tvorbou, která spojovala rock a latinskoamerickou hudbu s jazzovými improvizacemi. Jejich druhé album "Abraxas" vydané v roce 1970 bylo komerčně úspěšné a obsahovalo hity jako "Black Magic Woman" a "Oye Como Va", které pomohly definovat charakteristický zvuk Santana . Debutové album skupiny s vlastním názvem " Santana ," vydané v roce 1969, obsahovalo průlomovou skladbu "Soul Sacrifice", která zazněla na festivalu Woodstock a která sehrála významnou roli při katapultování skupiny mezi mezinárodní hvězdy.

      Více od autora
      Pavel Šidák

      Pavel Šidák

      Narozen 1. 5. 1977 v Praze. PhDr., Ph.D., bohemista, lingvista, autor kritických recenzí a literárních studií.

      Více od autora
      Olga Sommerová

      Olga Sommerová

      Olga Sommerová je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany . V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů a České filmové a televizní akademie . V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem cenzurované rozhovory. Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla. Podle Olgy Sommerové "jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o dět...

      Více od autora
      Miroslav Skála

      Miroslav Skála

      Miroslav Skála byl český spisovatel a novinář. Vystudoval gymnázium v Kyjově. V průběhu druhé světové války byl totálně nasazen na práci v hnědouhelném dole. Po válce vystudoval filozofickou fakultu v Brně obor čeština, ruština a divadelní věda. Poté se stal učitelem, lektorem ruštiny, ale již roku 1954 se stal literárním redaktorem Československého rozhlasu. Zde spolu s Vladimírem Fuxem a Vlastimilem Pantůčkem vytvořili trojici, která vytvořila celou řadu úspěšných pořadů. V roce 1959 spolu založili satirické a kabaretní divadlo Večerní Brno, kde působil jako autor. V rozhlase spolupracoval na cyklu zábavných půlhodinek Na shledanou v sobotu . Po roce 1968 byl donucen opustit brněnský rozhlas, někdy se uvádí, že z politických důvodů, jindy bývá uváděno, že důvodem byla jeho nervová choroba. Po svém odchodu z rozhlasu pracoval v letech 1970 až 1976 jako lektor loutkového divadla Radost, někdy zde dělal i vodiče loutek. V roce 1974 dostal částečný invalidní důchod a od té doby se věnoval literatuře. Psal povídky, divadelní hry a napsal i několik knih včetně žánru sci-fi.

      Více od autora
      Maxmilian Bedřich Stýblo

      Maxmilian Bedřich Stýblo

      Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.

      Více od autora
      Mariusz Szczygieł

      Mariusz Szczygieł

      Mariusz Szczygieł je polský novinář a spisovatel, čechofil propagující ve své vlasti současnou českou kulturu i zvyky. Vystudoval Ekonomické lyceum Štefana Žeromského v Legnici a politické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě . Jako šestnáctiletý se stal dopisovatelem skautského týdeníku Na przełaj. Přes komunistickou cenzuru měl magazín poměrně značnou svobodu ve volbě témat, kterými se zabýval. Výsledkem toho byly na svou dobu šokující Szczygiełovy reportáže o životě náctiletých gayů, pronásledovaných a neakceptovaných svým okolím. Cyklus se jmenoval „Rozhřešení“ a vyvolal tak velkou odezvu čtenářské obce, že se Na przełaj stalo v letech 1986–1987 jedním z nejčtenějších polských týdeníků pro mládež. Obrovskou vlnu odporu polských katolických kruhů zdvihl v roce 1993 reportáží „Polský onanismus“, kterou otiskla Gazeta Wyborcza ve svátečním vydání mezi esejí Czeslawa Milosze a rozhovorem s Václavem Havlem. Popsal v ní sexualitu polské mládeže jinak, než byla prezentována v příručkách Ministerstva školství a tělovýchovy. Tato reportáž nebyla jen provokací, ale především první vlaštovkou sexuální revoluce, jejíž šíření nebylo v Polsku pro komunistickou minulost země a její silnou katolickou tradici tak rychlé jako v jiných evropských zemích. Szcygiełova reportáž vedla k rozsáhlé polemice na stránkách katolického tisku a někteří čtenáři na protest odesílali redakci výtisky sváteční přílohy zpět. Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podz...

      Více od autora
      Maggie Stiefvater

      Maggie Stiefvater

      Maggie Stiefvaterová je americká spisovatelka. Píše fantasy romány převážně pro mládež. Maggie, rodným jménem Heidi, se narodila 18. listopadu 1981 v Harrisonburgu ve Virginii. Vystudovala Mary Washington College, obor historie. Psaní, hudbě a umění se začala věnovat, když jí bylo 22 let. Hraje na klavír, flétnu, dudy a harfu. Její knihy jsou o vílách , vlkodlacích a dalších nadpřirozených bytostech. Kromě psaní je Maggie také vášnivou čtenářkou a hraje na mnoho hudebních nástrojů . V současné době žije Maggie ve Virginii. Je vdaná a má dvě děti, dva neurotické psy, a také nepříčetnou kočku. Jak sama uvádí, vedou tam život hipíků. Zajímavostí je, že má ráda stará auta a jedno takové dokonce vlastní. Je to Camaro z roku 1973 a jmenuje se Loki. Její knižní prvotina, román Lament: The Faerie Queen's Deception vyšel v roce 2008. Do povědomí čtenářů se však dostala až v roce 2009 s románem Mrazení , který je prvním románem z trilogie Vlci z Mercy Falls a který se dlouhou dobu držel mezi nejprodávanějšími tituly žebříčku The New York Times nebo Publishers Weekly. Celá trilogie pojednává o vztahu mezi Grace a Samem. Grace Sama pozorovala už od dětství. Netušila však, že vlk se žlutýma očima, kterým je tolik fascinována, se v létě mění v mladého muže, který se zanedlouho stane nedílnou součástí jejího života. Ovšem doba, na kterou se Sam mění v člověka je rok od roku kratší a mladým milencům nezbývá, než se pokusit zvrátit osud, který hraje proti nim. Když už to vypadá, že by konečně mohli být spolu napořád, začne do lesů utíkat ve vlčím kožichu Grace. Když se do toho zapojí i lovci z Mercy Falls, kteří chtějí vlky vyvraždit, Sam musí začít jednat, aby svou dívku zachránil před jistou smrtí. Deirdre Monaghan a James Morgan jsou nejlepší přátelé a také skvělí muzikanti. Deirdre zjišťuje, že má da...

      Více od autora
      Lea Smrčková

      Lea Smrčková

      Mgr. Lea Smrčková Absolventka Filosofické fakulty UK Záliby – psi, další domácí zvířata a jejich chov, divadlo Semafor a Jiří Suchý, rodina Dnes na volné noze, ještě nedávno pracovala mimo jiné jako redaktorka časopisů Pes přítel člověka a Světem zvířat Spolupracuje s řadou přírodovědných časopisů, kde publikuje především o psech, kočkách a dalších domácích zvířatech Z němčiny přeložila asi 20 knih, především o psech, ale i o dalších zvířatech Je autorkou či spoluautorkou dvou knih o psech a několika dalších publikací

      Více od autora
      Ladislav Soldán

      Ladislav Soldán

      Ladislav Soldán je český literární historik a kritik. Užívá také pseudonymy Ladislav Jurkovič nebo L. Sel.vet V roce 1956 maturoval na JSŠ v Blansku, v letech 1957–1961 absolvoval vysokoškolská studia oboru filozofie - historie na Filozofické fakultě UJEP, nynější Masarykově univerzity v Brně. Tamtéž externě absolvoval obor Divadelní věda . Jako učitel působil na ZŠ v Petrově nad Desnou , poté ve Sloupu v Moravském krasu. Od dubna 1964 se na základě konkurzu stal asistentem tehdejšího Slovenského ústavu pre ďalšie vzdelávanie lekárov v Bratislavě, od 1967 tamtéž ve funkci odborného a vědeckého pracovníka na ústavu přejmenovaném na Inštitút lekárov a farmaceutov . Poté pracoval jako odborný pracovníkem tehdejšího Okresního kulturního střediska v Blansku. V letech 1972–1973 byl jmenován ředitelem zdejšího okresního muzea. Poté byl zaměstnán na brněnských vysokých školách jako učitel. V roce 1968 získal titul PhDr, v roce 1985 se stal docentem. Předmětem jeho badatelského zájmu byly po léta otázky filozofické antropologie a osobnosti Ericha Fromma, dále životního profilu a kritického díla jeho vysokoškolského učitele, v Brně působícího doc. dr. Olega Suse . V roce 1963 se oženil s Marií Heclovou . Jeho druhou ženou byla od roku 1965 Mirjana rozená Kljajić, srbské národnosti , se kterou měl syny Slobodana a Tomislava. Manželka, narozená v Sarajevu, patřila k významným rodinám Sládečků a Odkolků, majitelů mlýnů atd., působících v blízkém okolí Sarajeva, poté z vlastního rozhodnutí přestěhovaných do nynější České republiky.

      Více od autora
      Karel Sellner

      Karel Sellner

      Karel Sellner byl český učitel, archeolog, okresní školní inspektor a spisovatel, zejména historických románů a povídek. Karel Sellner se narodil 23. října v Daliměřicích u Turnova, jako druhorozený syn v početné rodině telegrafisty na turnovském nádraží Karla Sillnera a jeho manželky Barbory, rozené Ctiborové. O domácnost se staraly matka a babička. Otec Karla Sellnera pracoval v různých funkcích na tehdejší Turnovsko – Kralupsko – Pražské dráze. Několik let byl také přednostou stanice v Bezdězi.  V roce 1879 až 1888 chodil do obecné školy. Ve třídě byl nejmladší, přesto ale vynikal a měl výborné výsledky. Nejvíce měl zájem o kreslení, vlastivědu a literaturu. Do této doby spadají jeho první literární a dramatické pokusy. Volný čas věnoval hlavně hře na housle, na klavír, čtení a také samozřejmě každodenním dětským radovánkám. Po absolvování školy nastoupil Karel Sellner na učitelský ústav v Hradci Králové. Zde na něho měli vliv profesoři Adolf Černý, Jan Duchoslav Panýrek, Raimund Vychodil a další. Maturoval s výbornými výsledky v roce 1892. Po maturitě učil na několika obecných a měšťanských školách Loukovec a  Násedlnice na Mnichovohradišťsku. Sem Karel Sellner umístil děj jedné ze svých knih Bohdar, která vypráví o pohanské době. Absolvoval kurzy hry na housle, kreslení, chemie, ale také polního hospodářství. Nejoblíbenější obcí se Sellnerovi staly Březovice v Podbezdězí. Karel Sellner zde učinil mnohé archeologické objevy na ostrohu mezi Žákovým dolem a Nosálovskou roklí. Objevil také mohutné hradiště, které později Eduard Štorch na jeho počest pojmenoval Sellnerovým hradištěm. Krajina v okolí Březovic a všechny pověsti sebrané Sellnerem hrají hlavní roli v řadě jeho knih, jako jsou Tajemný rytíř, Daliboh z Myšlína, nebo Rychtář Ješek. V Březovicích se Karel Sellner seznámil se svou budoucí ženou Zdeňkou, rozenou Hankovou, s níž se 29. listopadu 1902 oženil. Celý pobyt v...

      Více od autora
      Kamila Skopová

      Kamila Skopová

      Výtvarnice a folkloristka. Autorka řady publikací, některé si i sama ilustrovala. Vltavou křtěná výtvarnice a spisovatelka Kamila Skopová je absolventkou Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze. Od roku 1972 se vedle své profese zabývá studiem národopisu. Spolupracuje s řadou folklorních souborů. Je autorkou mnoha výstav lidových zvyků a obyčejů, scénických pásem, replik lidových krojů a předmětů. Učí ve Škole folklorních tradic obor lidový oděv. Už před více než čtyřiceti lety našla svůj nový domov na půli cesty mezi Skutčí a Hlinskem v krásné staré roubence. Kromě svých vystudovaných profesí působila coby autodidakt jako etnografka a zvyky i tradice má doslovně v malíku. Kamila Skopová má dceru Kamilu , syna Štěpána , šest vnoučat a dva pravnuky.

      Více od autora
      Kamil Šrubař

      Kamil Šrubař

      Narozen 1972 ve Zlíně. Mgr., středoškolský učitel matematiky, fyziky a informatiky.

      Více od autora
      Jiřina Šiklová

      Jiřina Šiklová

      Jiřina Šiklová, rozená Heroldová je česká socioložka, publicistka, spisovatelka známá angažovaností v gender studies a politice. Mezi lety 1956 a 1969 byla členkou KSČ, kde působila v reformním křídle. Podepsala Chartu 77 a za svoji práci pro český disent byla vězněna. Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Po maturitě na gymnáziu vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Patřila mezi zakládající členy katedry sociologie na Filozofické fakultě UK . Disertační práci, v níž se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí, rozšířila ve studii o tehdejším hnutí západních rebelů . Od roku 1956 byla členkou KSČ. Angažovala se např. na podzim roku 1967 po zastavení vydávání Literárních novin, kdy přemlouvala kolegy, aby zůstali ve straně a podpořili rodící se reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině „Červení proti“. V roce 1969 ze strany vystoupila. Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem, a kde se zapojila do disentu. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Podepsala Chartu 77. V normalizačních letech byla perzekvována a od 8. května 1981 vězněna za pašování nelegální literatury; byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím. Na svobo...

      Více od autora
      Jiří Václav Svoboda

      Jiří Václav Svoboda

      Jiří Václav Svoboda, často uváděn jako Jiří V. Svoboda, přezdívky JVS a JéVé byl český překladatel a básník. Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, slovenštiny, litevštiny a ukrajinštiny; psal také poezii, především pro děti. V letech 1946–1951 byl redaktorem Mladé fronty, 1951–1962 šéfredaktorem Mateřídoušky, od roku 1969 byl zaměstnán jako překladatel ve Výzkumném ústavu mlékárenském. Nejvíce překladů provedl z ruštiny, především Samuila Jakovleviče Maršaka. Podle vzpomínek Ivana Wernische a jiných, uveřejněných v časopise Babylon, měl dlouholeté problémy s alkoholem. Michal Matzenauer uvádí: „On měl takový týdenní cyklus, ve dvě, ve tři dorazil domů, vzbudil svou ženu Alenku s tím, že si ji vzal, aby mu dělala teplý večeře a v půl pátý ráno už zase vyrážel k Tatrovce, kde otevírali v pět ráno .“ Karel Oujezdský na něj vzpomíná mj. takto: „ ... vstával třeba už o půl pátý ráno a než šel do práce, v hospodě U Váhy na Smíchově si dal tři, čtyři i pět piv. Nevím, jestli byl alkoholik, ale každopádně to byl hrdina, kterej si raději přivstal, aby tu hladinku v krvi udržel.“ Prostřední jméno Václav si údajně přidal v 50. letech, aby měl stejné iniciály jako J. V. Stalin, později se k tomu ale nehlásil a tvrdil, že to bylo podle jeho oblíbeného básníka J. V. Sládka.

      Více od autora
      Jaromír Skřivánek

      Jaromír Skřivánek

      Jaromír Skřivánek byl český malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, básník, překladatel a cestovatel. Narodil se a celý život prožil v Čakovicích. V letech 1939–42 studoval na uměleckoprůmyslové škole grafické, později na grafické škole v Praze, v roce 1982 byl na studijním pobytu v Anglii na West Surrey College of Art. Hodně cestoval nejen po Evropě, ale hlavně po Indii a Srí Lance, které byly hlavním předmětem jeho zájmu . Celý život studoval indickou kulturu, zejména filozofii a náboženství, především buddhismus. Indii je také věnována většina jeho obrazů, kreseb, knih, překladů i úvah. Úspěšně tak navázal na přední české malíře tvořící v Indii, Otakara Nejedlého a Jaromíra Hněvkovského. J. Skřivánek byl členem výtvarného spolku Marold , spoluzakladatelem Skupiny Máj 57 , členem Svazu československých výtvarných umělců , Sdružení pražských malířů a Asociace volných grafiků . Měl 45 samostatných výstav v České republice i v zahraničí, především v Indii, účastnil se také řady kolektivních výstav . Jeho obrazy jsou kromě českých galerií i ve Velké Británii, USA a Indii. Tvůrčí umění je zrcadlením vášnivé lásky k životu. Je touhou po něčem, co nás přesahuje, co je mimo nás, ale co chceme pro sebe a pro druhé, pro svět, zpřítomnit. Vnitřní diktát nutící člověka, aby proměnil ve hmotu něco, co je nehmotné, co ho hřeje, povznáší i drtí. I bolest. Co nejsilněji hýbe člověkem.

      Více od autora