Výpis všech autorů

Otakar Šourek

Otakar Šourek byl český muzikolog a hudební badatel, sbormistr a klavírista. Je znám především jako znalec, publicista a popularizátor díla Antonína Dvořáka. Již od narození měl blízko k hudbě, neboť jeho otec zpíval v pražském Hlaholu, hudbě se později věnoval po celý život, nebyla však jeho hlavní profesí. Po dokončení gymnázia vystudoval stavební inženýrství na pražském Českém vysokém učení technickém a následně pracoval jako úředník, prakticky až do svého odchodu na odpočinek v roce 1939. Významná je však jeho činnost hudební a především hudebně-publicistická, kterou provozoval vedle svého zaměstnání. Jako hudebník působil v Akademickém orchestru, byl sbormistrem Technického pěveckého sboru a sboru Smetana. Jako hudební publicista se proslavil především svými články v časopisech a novinách Smetana, Samostatnost, Národní obzor, Rozvoj, Lidové noviny, Auftakt, Hudební revue ad. Jeho příspěvky se týkaly zejména Antonína Dvořáka, ale i jiných českých skladatelů. Jeho nejvýznamnějším literárním počinem je čtyřsvazková monografie Život a dílo Antonína Dvořáka. Je také autorem notových edic Dvořákových skladeb. Svým dílem se velmi zasloužil o šíření Dvořákovy slávy v českých zemích i za hranicemi.

Jiří Stano

Jiří Stano je český spisovatel. Působil jako redaktor, reportér a fejetonista Rudého práva. Narodil se 29. ledna 1926 v osadě dolu František v rodině důlního geometra. Začal studovat na reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze, ale za okupace bylo studium přerušeno totálním nasazením ve Vítkovických železárnách a na šachtě František. Po osvobození dokončil gymnázium a byl přijat na Karlovu univerzitu v Praze, kde studoval psychologii, sociologii a filozofii ; dosáhl akademického titulu doktor filozofie . V roce 1950 byl pověřen řízením brněnského nakladatelství Rovnost. V roce 1952 nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu. Po návratu do civilu byl od roku 1954 zaměstnán v Rudém právu, kde vystřídal řadu pozic . Jako reportér procestoval mnoho zemí Evropy, Asie a Afriky. V roce 1993 se stal spoluzakladatelem Výboru národní kultury a spoluzakládal i Unii českých spisovatelů. Obdržel Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní literární dílo. Psal velmi angažovaně, prosocialisticky, častým námětem mu byli horníci a havíři. Dále psal reportáže z cizích zemí. Zvláštní kapitolu spisovatele Jiřího Stana tvoří cestopisy a reportáže. V nich čtenář pozná, že mu nejde jen o cestovatelské zážitky, ale o hluboce promyšlenou konfrontaci dneška s kulturně společenským vzepjetím lidského ducha v různých koutech světa a v různých historických etapách. Čtenáře Stano upoutá i jazykovým mistrovstvím. Dovede nově vidět i to, co čtenář se domnívá, že už zná z historie, filmu či jiných knih.

Jacqueline Susann

Jacqueline Susann se narodila roku 1918 ve Filadelfii v rodině malíře a učitelky. V osmnácti letech odešla z domova a proslavila se jako herečka nejprve na newyorských scénách a později v televizi, kde vynikla i jako moderátorka. V mediální superhvězdu ji však proměnily až její velmi úspěšné romány Údolí panenek , Stroj lásky a Jedenkrát to nestačí . S prvním jmenovaným se dokonce dostala do Guinessovy knihy rekordů; počet prodaných výtisků přesáhl sedmnáct milionů. Jacqueline Susann se provdala za producenta Irvinga Mansfielda, který jí byl velkou oporou nejen v profesním životě. Zemřela roku 1974 v New Yorku.

Iosif Vissarionovič Stalin

Ruský diktátor, autor politických spisů.

Harriet Beecher Stowe

Harriet Beecher Stoweová byla americká spisovatelka a abolicionistka. Pocházela z americké rodiny, ve které byla zakořeněná puritánská tradice a odpor k otrokářství. Jejím nejznámějším dílem je román Chaloupka strýčka Toma, který významně ovlivnil Ameriku i Británii v boji proti otroctví. Celkově napsala přes dvacet knih, tři cestopisy a kolekce článků a dopisů. Svou spisovatelskou kariérou a veřejným vystupováním se aktivně podílela na změně společenských poměrů tehdejší doby. Harriet Beecher Stoweová se narodila ve městě Lichfield v Connecticutu jako sedmá ze třinácti dětí. Její sestra, Catharine Beecher Stoweová, se prosadila jako propagátorka vzdělávání žen a dětí. Harriet velkou část svého života prožila na rozhraní severních a jižních částí Ameriky, takže všechna její díla namířená proti otrokářství vycházejí ze skutečnosti, kterou autorka znala od dětství. Svého budoucího manžela Calvina Ellise Stowa potkala v literárním a společenském klubu Semi-Colon Club. Calvin Stowe byl zarytým odpůrcem otrokářství a manželé Stoweovi podporovali takzvanou Podzemní železnici a ubytovávali uprchlé otroky. 25. listopadu 1862 se Harriet Beecher Stoweová setkala ve Washingtonu s prezidentem Abrahamem Lincolnem. Po celý život svou novinářskou a literární činností přispívala k boji proti otrokářství v Americe. Zemřela 1. července 1896 ve věku 85 let v Hartfordu a je pochovaná na historickém hřbitově Phillips Academy v Andoveru, Massachusetts. Jejím nejznámějším dílem je melodramatický román Chaloupka strýčka Toma , který poprvé vyšel v abolicionistickém týdeníku National Era roku 1851. Kniha se v následujících letech stala velmi populární a vyšla v nákladu stovek tisíc výtisků. Všechny osudy postav v ní, jakkoli jsou neuvěřitelné, se zakládají na pravdě. Hrdinové tohoto románu – strýček Tom, teta Chloe, George Harris a jeho žena Eliza – reprezen...

Eduard Stehlík

Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

Blanka Stehlíková

Historička umění, publicistka PhDr. Blanka Stehlíková Csc., se narodila 26. 8. 1933 v Březových Horách jako dcera básníka a malíře Ladislava Stehlíka. Do školy chodila v Myslívi, poté navštěvovala Spolkové dívčí gymnázium v Českých Budějovicích a od roku 1945 až do roku 1951 Státní reálné gymnázium Jana Masaryka v Praze. Poté vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor dějiny umění. Diplom kandidáta věd, za disertaci Česká angažovaná grafika 1917 – 1927, jí byl předán v roce 1989. Bohatá je její odborná činnost v oblasti umění 20. století , pracovala také jako vědecká síla v kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců, dále jako redaktorka Večerní Prahy. V letech 1986 – 1991 byla členkou poroty Nejkrásnější knihy ČSSR. Od roku 1990 je členkou vědecké rady Památníku Terezín. Bohatá je také její kurátorská a publikační činnost. Je také autorka četných novinových a časopiseckých článků. V roce 1986 převzala cenu Svazu českých výtvarných umělců za přínos v oblasti knihy a ilustrace, dvě pamětní medaile Památníku Terezín a v roce 2007 obdržela medaili Václava Hollara. Zaměřuje se na oblast ilustrací dětské knihy, je autorkou několika monografií a mnoha výstav, spolupracovala s kolegy ve Spojených státech amerických, v Německu i v Japonsku

Barbara Siegel

Americká spisovatelka, spoluautorka divadelních recenzí, hororových a fantasy příběhů.

Alfons Bohumil Šťastný

Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Radoslav Šrot

Český odborník a publicista v oboru zahrádkářství.

Oldřich Šuleř

Oldřich Šuleř byl český spisovatel, dramatik a publicista. Vystupoval také pod literárními pseudonymy Ján Obraz, Jiří Pelíšek, J. Chabala, Jura Machýček, Cyril Krútílek, atd. Studoval na gymnáziu v Opavě a ve Valašském Meziříčí. Jako totálně nasazený pracoval na šachtě a ve zbrojovce. Po skončení druhé světové války vystudoval právnickou fakultu UK . V roce 1949 se zúčastnil celostátní rozhlasové soutěže o nejlepší rozhlasovou hru. Soutěž vyhrál a to rozhodlo o jeho další spisovatelské dráze. Pracoval jako redaktor v rozhlasu, ředitel knihovny, šéfredaktor časopisu Červený květ a předseda ostravské pobočky Obce spisovatelů. Byl čestným občanem města Ostravy.

Jiří Solar

ing. Jiří Solar - 1898 Milevsko -1981 Tábor, spisovatel, reklamní agent fa Baťa, autor reklam a sloganů . Jeho rodné jméno bylo Josef Slabý, v roce 1931 nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara, pravděpodobně pro nevhodnost do reklamních akcí, kde pracoval. Po vystudování Gymnázia v Táboře studoval Zemědělskou školu v Táboře, dále Vysokou zemědělskou školu v Praze, stal se vedoucím reklamní agentury fa Baťa ve Zlíně, dále psal hlavně cestopisné práce, jelikož na kole cestoval po celé Evropě, byl autorem textu ke gramofonovým deskám mnoha reklamních sloganů, ke kterým též vyráběl štočky.

Jiří Šebánek

Narozen 1930, zemřel 4. 4. 2007 v Praze . Scénárista, dramatik a cimrmanolog.

Ján Šmok

Ján Šmok byl československý kameraman, fotograf, teoretik obecné komunikace, specializovaný teoretik filmového a televizního obrazu i fotografie a vysokoškolský pedagog pracující s vlastními, velmi promyšlenými výukovými metodami. Působil na pražské FAMU. V řadě rovin přispěl k etablování fotografie jako uměleckého směru v Československu. Zasazoval se také o vzdělávání neprofesionálních fotografů a rozvoj výuky fotografie v základním uměleckém školství. S tím souviselo také jeho předsednictví Svazu českých fotografů v 80. a 90. létech 20. století, kde založil galerii fotografie v pražské Kamzíkově ulici a podpořil rozvoj sbírky fotografie. Jako pedagog byl autorem řady publikací a učebnic o komunikaci, filmu, televizi a fotografii. Byly přeloženy také do angličtiny a francouzštiny a sloužily k výuce i na zahraničních školách . Do roku žil 1939 s českými rodiči na Slovensku, vychodil obecnou školu v Levoči, gymnázium v Kežmaroku a v Bratislavě. Na začátku druhé světové války přesídlil do Prahy, kde studoval obor knižní vazba na Státní grafické škole. Na konci války byl zaměstnancem společnosti PragFilm. Mezi lety 1946–1951 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1951 se stal jejím kmenovým zaměstnancem, tajemníkem katedry filmové fotografie a techniky, později byl jmenován proděkanem . V roce 1958 se habilitoval jako docent v oboru kamera, roku 1975 byl jmenován profesorem. Mezi roky 1973–1976 byl prorektorem AMU. Šmokova habilitace a profesura byly odrazem progresívního vztahu FAMU k integraci technických věd do vzdělávacího systému, kde netvořily, jak je to běžné na konzervativních uměleckých školách, jen pomocné disciplíny, ale byly plnohodnotnou součástí komplexní teorie umění. Šmokovou zásluhou bylo v této souvislosti také prosazení moderní teorie komunikace do výuky všech oborů školy . Na většině tradiční...

George Sand

George Sandová , vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, baronka Dudevant , byla francouzská romantická spisovatelka. George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády a vnuk francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta Françoise Casimira Dudevanta, se kterým pak měla dvě děti, Maurice Sanda, celým křestním jménem Jean-François-Maurice-Arnauld , a Solange Sand . V roce 1835 opustila baronka Dudevant manžela pro jeho hrubé chování vůči ní i s dětmi, a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání však neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty. George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým novým partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Franzem Lisztem. O nikoliv bezkonfliktním vztahu obou přítelkyň podala George Sandová zprávu ve svém životopise. George Sandová se stala proslulou také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Franzem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, o něhož obětavě pečovala a rozešla se s ním až krátce před jeho smrtí . Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou. Byla také blízkou přítelkyní romanopisce Honoré de Balzaca i malíře Eugène Delacroix. Určitou zajímavostí je, že George Sandová patři...

František Sláma

Eva Semotanová

Eva Semotanová je česká vysokoškolská pedagožka, historička zabývající se historickou geografií, dějinami kartografie a srovnávacími dějinami měst. V letech 1972–1977 vystudovala v oboru archivnictví - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1984 nastoupila do Historického ústavu Akademie věd. Zde se nejprve věnovala jako vědecká pracovnice oddělení dějin středověku historické geografii, dějinám kartografie a srovnávacím dějinám měst. Od 1. června 2012 byla v Historické ústavu AV jmenována ředitelkou. Věnovala se zároveň přednáškám z historické geografie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a stala se členkou řady vědeckých a vědecko- správných rad a komisí. Je členkou ediční rady Historického atlasu měst České republiky. V letech 2005–2010 pracovala na koncepci vědeckého Akademického atlasu českých dějin. Je autorkou řady knih. 8. listopadu 2004 jí byla udělena „Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za výzkum“ za projekt Historický atlas měst České republiky a 13. prosince 2007 jí byla udělena na Jagellonské univerzitě v Krakově „Cena Waclawa Felczaka a Henryka Wereszyckého“ za výstup grantového projektu GA ČR: Kladsko. Proměny středoevropského regionu.

Alena Štěpánková

Alena Štěpánková, rozená Veselá , je česká varhanice a hudební pedagožka, dcera Vítěslava Veselého. Od roku 1952 působila téměř padesát let na brněnské JAMU – k jejím nejvýznamnějším žákům patří Věra Heřmanová, Kamila Klugarová, Petr Kolař, Zdeněk Nováček, David Postránecký. Pomohla oživit činnost brněnského Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno. Je předsedkyní Spolku pro výstavbu koncertní síně v Brně a podílí se na organizaci Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Významně se zasloužila o dokončení rekonstrukce Besedního domu v Brně. Získala mnohá ocenění, např. zlaté medaile Masarykovy univerzity a JAMU, dvě Ceny města Brna , Cenu Českého hudebního fondu za propagaci soudobé české hudby v zahraničí a Cenu Jihomoravského kraje . K jejím devadesátinám jí brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil v květnu 2013 medaili sv. Cyrila a Metoděje. Ve středu 28. října 2020 byla oceněna za zásluhy v umění i výchově prezidentem Milošem Zemanem. FRYDRYCH, Karol. Státní vyznamenání Aleny Štěpánkové–Veselé. Zpravodaj Musica sacra, Brno, 2020, roč.28, č. 3, s. 23–24. ISSN 2336–5374.

Zdeněk Schröter

Autor publikace o pravidlech silničního provozu.

Vladimír Šustr

Vladimír Šustr byl český spisovatel, autor dobrodružných románů pro mládež i pro dospělé. Šustr vystudoval roku 1930 obchodní školu v Olomouci a do roku 1936 pracoval jako úředník. Poté působil jako nezávislý reportér v Jižní Americe . Po návratu do vlasti pracoval do roku 1943 opět jako úředník, poté jako reklamní textař a od roku 1950 jako scenárista Československého státního filmu. V letech 1952–1958 však musel pracovat jako pomocný dělník a topič. Od roku 1958 se mohl zcela věnovat literatuře. Šutr je autorem řady dobrodružných románů odehrávajících se většinou v Jižní Americe, přispíval i do Rodokapsu a Rozruchu. Psal také divadelní hry pro mládež.

Stanislav Šusta

Stanislav Šusta je český spisovatel, prozaik a autor literatury faktu. Stanislav Šusta se roku 1941 vyučil strojním zámečníkem a pak pracoval jako dělník. Roku 1948 maturoval na strojní průmyslové škole. Následné studium na Vysoké škole politické nedokončil. V letech 1948-1950 byl redaktorem Rudého práva a pak Obrany lidu. Roku 1956 absolvoval vojensko-politické učiliště a roku 1957 přestoupil do složek Ministerstva vnitra. Roku 1973 vystudoval fakultu žurnalistiky. V letech 1969–1979 byl redaktorem a později i šéfredaktorem časopisu Stráž vlasti a od roku 1980 pracoval jako redaktor nakladatelství Naše vojsko. Jako spisovatel se soustředil na psaní literatury faktu, detektivních románů, dobrodružných příběhů pro mládež z práce Veřejné bezpečnosti a příběhů z občanské války v Rusku. Jeho knihy jsou ideově orientované na komunistický režim v Československu.

Rod Stewart

Rod Stewart je britský rockový a popový zpěvák a skladatel, známý svým chraplavým hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu. Stewart se narodil 10. ledna 1945 v Londýně v Anglii a proslavil se na přelomu 60. a 70. let 20. století ve skupině The Jeff Beck Group a poté ve skupině Faces, než se vydal na sólovou dráhu, která upevnila jeho status hudební ikony. Jeho charakteristický hlas a směs rocku, folku, soulu a blues z něj udělaly jednoho z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob.

Patricia Scanlan

Patricia Scanlan se narodila v Dublinu, kde stále bydlí. Je autorkou knih Veselý večírek, Město dívek, Město žen, Město života. Pracuje jako redaktorka seriálů a autorsky přispívá do seriálu Open Door. Vyučuje také tvůrčí psaní na střední škole a je činná v Adult Literacy zabývající se vzděláváním dospělých.

Mirko Svrček

Mirko Svrček byl český botanik a mykolog. Jeho oficiální autorská botanická a mykologická zkratka je „Svrček“. Po studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze byl jeho vědecký život spjat s Národním muzeem v Praze. Zde pracoval z počátku v botanickém oddělení, od roku 1965 působil v mykologickém oddělení. Mykologické oddělení pravidelně navštěvoval po svém odchodu do důchodu v roce 2014. Desítky tisíc herbárřových exemplářů, které shromáždil v Československu a několika dalších evropských zemích jsou uloženy v mykologickém herbáři Národního muzea , včétně typových sbírek taxonů, které popsal. V letech 1974 až 1992 byl vedoucím redaktorem mezinárodního vědeckeho časopisu Česká Mykologie, obecně Czech Mycology. Byl dlouholetým členem České vědecké společnosti pro mykologii . Na jeho počest byly popsány rody Svrcekia a Svrcekomyces . Pét druhů hub Ascomycetes má své epitety odvozené z jeho příjmení: Amicodisca svrcekii , Octospora svrcekii , Rhodophyllus svrcekii , Solenia svrcekii a Capronia svrcekiana . Byl autorem popisů novych druhů, na příklad:

Martin Šinkovský

Z tvůrčí činnosti jsem nejvíc pyšný na Krysáky , Sajbršanson a komiksy, které vytvářím s výtvarníkem TICHO762 . Absolvoval obor teorie a dějiny dramatických umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na komiksech jako scenárista nejčastěji spolupracuje s Tichem 762, své práce publikovali v časopisech ABC, Bublifuk nebo KomiksFest! revue, společně také připravili komiksy pro počítačovou hru Československo 38–89. Je spoluautorem večerníčku Krysáci, úspěšně se věnuje i psaní knížek pro děti.

Jiří Svoboda

Ing. Jiří Svoboda pracoval jako matematik ve výpočetním středisku Elektromontážních závodů v Praze. O problematiku klimatu se zajímá od 70. let. Je autorem několika publikací o kolísání klimatu v historii lidstva a o vlivu podnebí na vývoj společnosti. Odmítá názor o antropogenní příčině klimatických změn. Připouští sice, že emise skleníkových plynů světové klima ovlivňují, mnohem větší váhu však přisuzuje přírodním faktorům, nyní hlavně změnám sluneční aktivity, která je v posledních letech nízká. Neobává se proto oteplování, naopak, očeká pokles průměrných globálních teplot o 1 až 1,5 stupně Celsia. Chladná fáze prý potrvá do roku 2030 až 2040. Kvůli svým názorům bývá příležitostně terčem kritiky ze strany vystudovaných klimatologů. Jiří Svoboda je autorem těchto knih: Jak to bylo s Atlantidou , Velká kniha o klimatu Zemí koruny české , Utajené dějiny podnebí , Amerika - záhada dvou tisíciletí , Utajené dějiny podnebí .

Jan Štursa

Jan Josef Štursa byl český sochař, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Po skončení měšťanky se chtěl stát zahradníkem, avšak jeho otec si přál, aby jeho syn byl krejčí. Tento záměr však jeho otci rozmluvil jeho učitel kreslení Jan Šimek, který rozpoznal jeho mimořádný talent. Vydal se proto studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kterou absolvoval roku 1898 s mimořádně dobrými výsledky. Po škole začal pracovat v lomu v Mittelsteinu a v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. V práci však již v roce 1899 skončil a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, kde úspěšně složil zkoušky a byl přijat do studií pod vedením Josefa Václava Myslbeka. V Myslbekově ateliéru vznikaly jeho první akty. Dívčí akt Z lázně zaujal Myslbeka natolik, že ho v roce 1903 nechal odlít do bronzu a vystavit na rektorátu AVU. Akademii úspěšně absolvoval v roce 1904. Díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. Od roku 1908 pak pracoval jako Myslbekův asistent na AVU, až do vypuknutí první světové války. Za války sloužil u 81. pluku v Jihlavě, krátce na to se dostal na frontu u Haliče. Po zranění a pobytu v nemocnici se vrátil zpět do Jihlavy, kde pobýval až do roku 1916, kdy ho z vojenské služby vysvobodilo jmenování profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze po smrti Stanislava Suchardy. Na akademii zpočátku vedl medailérskou školu. V roce 1919 se stal nástupcem J. V. Myslbeka v roce 1922 se stal rektorem AVU a tuto funkci zastával až do roku 1924. V letech 1916–1925 bydlel na adrese Anglická čp. 1219/27, na fasádě domu směrem na náměstí Míru je pamětní deska s bustou. Byl řádným členem České akademie věd a umění a členem Societé Nationale des Beaux Arts v Paříži, SVU Mánes a uměleckých spolků v Mnichově a Vídni. Dne 28. dubna 1925 se zúčastnil umístění své sochy Dar nebes a země v Moderní galerii v pražské Strom...

Ferdinand Schulz

Ferdinand Schulz byl český vychovatel, novinář, kritik, populární spisovatel a politik. Narodil se ve mlýně Korečníky nedaleko Ronova. Od sedmi let žil v Nymburce. Gymnázium začal studovat u piaristů v Mladé Boleslavi, studium dokončil v Praze na Akademickém gymnáziu, kde jeho spolužáky byli také Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Pak pokračoval studii přírodních věd, historie, jazyků a filozofie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté se stal vychovatelem mladého Václava z šlechtické rodiny Kouniců a s ním procestoval část Evropy – Německo, Švýcarsko, Francii. Životní zkušenosti se projevily v jeho bohaté novinářské i spisovatelské činnosti. Od roku 1872 byl profesorem češtiny a němčiny na tehdy nové Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Byl aktivní i v politickém životě. Od roku 1867 do roku 1871 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu, který ho roku 1867 zvolil i poslancem Říšské rady . Patřil do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Již v 1. polovině 60. let nicméně v rámci Národní strany reprezentoval liberální křídlo, které se roku 1864 zaobíralo ideou na ustavení samostatné strany. 8. ledna 1864 se zúčastnil schůzky několika politiků a novinářů, kterou svolal Rudolf Thurn-Taxis. Na následné schůzce pak došlo k zformulování programu zamýšlené strany, ale k faktickému vydělení radikálně demokratického proudu z jednotné Národní strany tehdy ještě nedošlo. V srpnu ...

Alexander Gordon Smith

Britský spisovatel a vydavatel. Autor knih pro děti a mládež, populárně-naučných knih a thrillerů.

Richard Sobotka

Richard Sobotka se narodil 15.3.1935 v Zašové u Valašského Meziříčí, kde také navštěvoval obecnou školu. Základní znalosti do života mu dalo Palackého gymnázium ve Valašském Meziříčí. Řadu let pracoval v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Zde měl možnost sledovat obrovský rozmach techniky, od elektronek až po barevné obrazovky, což z něj udělalo fandu technického pokroku. Poznal zde také velké množství zajímavých lidí a jejich osudy, které jej inspirovaly v jeho další tvůrčí činnosti. Publikoval především v časopise Červený květ, který vycházel v Ostravě a stal se pro valašský region určitou literární základnou. Knižně debutoval v roce 1979 knížkou pro děti Příběh toulavého kocoura. Místem děje jeho povídek je Valašsko. Rozvíjejí příběhy současných lidí, kteří se ocitli v mezních situacích. Jemný vypravěčský smysl pro humor a citový odstín situací je přítomen ve všech povídkách. Těžištěm literární práce Richarda Sobotky je rozsáhlá publikační činnost v tisku a dlouholetá spolupráce s rozhlasem Ostrava. Je nositelem řady ocenění a vítězem mnoha literárních soutěží, mj. Cena E. E. Kische 2005 za knihu Hurá na medvěda. Publicista, dramatik a spisovatel Richard Sobotka žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm, kde je i organizátorem literární soutěže Rožnovský fejeton.

Radomír Socha

RNDr. Radomír Socha, DrSc. Narozen v Krnově. Vědecký pracovník v oboru entomologie v Biologickém centru Akademie věd ČR - Ústavu původní biologie v Českých Budějovicích. Zabývá se též mykologií, fotografováním přírody, malbou obrazů a psaním poezie.

Miroslav Slach

Miroslav Slach byl prozaik a dramatik, původně autor literatury pro mládež s historickou tematikou, od konce 60. let též autor literatury pro dospělé s náměty z okupace a pobytu J. W. Goetha v Čechách. Miroslav Slach se narodil v učitelské rodině. Jeho otec působil jako profesor, později ředitel na rolnických školách na Slovensku. Studoval na reálném gymnáziu v Prešově a Bánské Bystrici, kde v roce 1938 maturoval. Na lékařské fakultě v Praze studoval Miroslav Slach jen do uzavření vysokých škol. Pracoval zprvu jako zemědělský dělník, až se mu podařilo se dostat na Amerlingův učitelský ústav v Praze. Po jeho absolvování působil jako učitelský praktikant a výpomocný učitel. V roce 1944 byl Miroslav Slach totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, koncem války byl v ilegalitě. Po osvobození začal opět učit na měšťance ve Všetatech a při zaměstnání studoval na filozofické fakultě v Praze obory dějepis, filozofie, slovanská filologie a literární historie. Doktorskou práci obhájil na téma Drama a Karel Čapek. Učil na středních školách, byl i ředitelem základní školy. V roce 1979 se rozhodl věnovat pouze literární práci.

Mary Wollstonecraft Shelley

Mary Wollstonecraft Shelley byla anglická spisovatelka tvořící v období romantismu, která psala mimo jiné gotické romány, známá je především svým dílem Frankenstein. Byla druhou manželkou Percyho Bysshe Shelleyho. Mary Shelleyová se narodila v Somers Town v Londýně v roce 1797. Byla druhou dcerou slavné feministky a spisovatelky Mary Wollstonecraftové. Její otec, William Godwin, byl také slavný, byl to anarchistický filosof, romanopisec, novinář a ateista. Matka Mary zemřela v horečkách 11 dní po jejím narození. Od té doby ji vychovával otec Godwin, který jí poskytl bohaté, i když neformální vzdělání a vštěpoval jí své vlastní liberální politické teorie. Když jí byly čtyři, její otec se opět oženil, ale Mary měla se svou nevlastní matkou komplikovaný vztah. A měla velmi nadaného syna Roku 1814 Mary navázala milostný poměr s jedním z politických stoupenců svého otce, Percym Bysshe Shelleym, který byl v té době ženatý. Společně s nevlastní sestrou Claire Clairmontovou se Mary a Shelley vydali přes Francii do Německa a dále cestovali napříč kontinentální Evropou. Po jejich návratu do Anglie čekala Mary s Percym dítě. Během následujících dvou let čelila s Percym kritice ze strany společnosti, neustálým dluhům a smrti jejich předčasně narozené dcery. Po sebevraždě Shelleyho první ženy Harriet roku 1816 milenci uzavřeli sňatek. Léto roku 1816 pár strávil ve společnosti Lorda Byrona, Johna Williama Polidoriho a Claire Clairmontové ve Švýcarsku blízko Ženevy, kde se zrodil nápad pro román Frankenstein poté, co při společném čtení německých strašidelných příběhů Byron navrhl, aby se každý z nich pokusil napsat něco podobného. Shellyovi roku 1818 opustili Británii a odešli do Itálie, kde přišli o druhé i třetí dítě, než se Mary narodil jediný potomek, který přežil, Percy Florence Shelley. V roce 1822 se její manžel utopil, když se jeho plachetnice potopila během bouřky při městě Via...

Ludvík Štěpán

Ludvík Štěpán byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Narodil se v Dačicích na Moravě, jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem. Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně. Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty. Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně . Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice , byl ředitelem umělecké a reklamní agentury . Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur. Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica Litteraria – Literárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas. Jeho prvotinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty...

Ladislav Štaidl

Ladislav Štaidl je významný český skladatel, hudebník a producent, který se významně zapsal do českého hudebního průmyslu. Narodil se 10. března 1945 v Praze a do širokého povědomí se dostal díky spolupráci s nejvýznamnějšími českými zpěváky a umělci. Štaidl se proslavil zejména spoluprací s legendárním českým zpěvákem Karlem Gottem, kterému dělal dirigenta a zajišťoval hudební doprovod na mnoha Gottových vystoupeních a nahrávkách.

Karel Šebesta

Narozen 10. 10. 1948 v Českých Budějovicích. Prof. PhDr., CSc., bohemista. Překladatel ze švédského jazyka.

Julian ič Semenov

Josef Strnadel

Narozen 23.2.1912 v Trojanovicích pod Radhoštěm, zemřel 4.3.1986 v Praze. PhDr., knihovník, národopisný pracovník, beletrista, literární historik, referent a kritik, pořadatel literárních sborníků, překladatel z ruštiny, němčiny.

Johanna Spyri

Johanna Spyri, roz. Heusserová , byla švýcarská spisovatelka knih pro děti. Proslavila se románem Heidi, děvčátko z hor . V dětství strávila několik let poblíž Churu v Graubündenu, později toto prostředí použila ve svých románech. Některá z českých vydání byla převyprávěna, jiná pouze inspirována: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johanna Spyri na anglické Wikipedii.

J. Michael Straczynski

Joseph Michael Straczynski je americký spisovatel a producent televizních seriálů. Píše romány, povídky, knihy komiksů a rádiová dramata. Je také divadelní dramatik, žurnalista a autor oblíbené knihy o psaní scénářů. Je autorem, výkonným producentem a hlavním scenáristou vědeckofantastických televizních seriálů Babylon 5 Křížová výprava , Jeremiah a Sense8 . Straczynski napsal většinu epizod Babylonu 5, za zmínku stojí nepřerušená řada 59 epizod, obsahující všechny díly 3. a 4. sezóny. Již od roku 1985 se účastní také mnoha internetových komunikačních sítí jako např. Usenet a internetových fór , kde reaguje na dotazy fanoušků. Jedná se o přítele a spolupracovníka spisovatele z oblasti spekulativního žánru Harlana Ellisona, žáka a přítele Normana Corwina a upřímného obdivovatele díla Roda Serlinga. Vystudoval Státní univerzitu v San Diegu, kde získal titul bakalář v psychologii a sociologii . V době studia na SDSU napsal mnoho článků pro studentské noviny, které pak byly vtipně nazývané „Daily Joe“ . Při psaní také spolupracoval se svou bývalou ženou Kathryn M. Drennanovou. Jím užívané profesionální jméno je J. Michael Straczynski, ačkoli neformálně bývá oslovován „Joe“. V tisku a částečně také na Usenetu sám sebe často podepisuje pouze iniciálami JMS. Fanoušky je také často označován jako „Great Maker“ . Jako autor komiksů napsal mimo jiné Worldsinger , sešit vydaný DC Comics, příběh posádky z původního seriálu Star Trek.

Herma Svozilová-Johnová

Herma Svozilová-Johnová byla česká spisovatelka a básnířka, orientovaná zejména na tematiku společenských a citových vztahů; autorka próz pro mládež. Narodila se na samém začátku 1. světové války do známé prostějovské rodiny. Otec Cyril Svozil byl prostějovský advokát, poslanec a sběratel výtvarného umění. Josef Svozil , její děd, se proslavil jakožto průkopník v oboru chmelařství a pivovarnictví na Litovelsku. Byl rovněž vydavatelem olomouckých Selských listů a litovelské Selské stráže. Její osobnost formovalo kultivované rodinné prostředí paralelně se vzděláním, kterého se jí dostalo. Nejprve v letech 1926 až 1928 studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově a poté mezi lety 1928 a 1930 na lyceu Saint-Germain-en-Laye ve Francii. Maturovala v roce 1934 na francouzském reálném gymnáziu v Praze. V letech 1935 a 1937 absolvovala pobyt na univerzitě v Oxfordu. Během svého života vystřídala mnohá občanská povolání. Pracovala například na státních statcích na zámku Kačina u Kutné Hory či v Žacléři nebo v zelinářství v Praze-Jinonicích. V letech 1958 až 1960 působila v zahraničním oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti a mezi lety 1966 a 1970 v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů. Do literatury vstoupila již v roce 1929, kdy začala publikovat drobné články v regionálním tisku. Po druhé světové válce tiskl časopis Vlasta její verše zaměřené na budovatelské tovární prostředí. V prvních novelách a románech věnovala pozornost životu na rodném Prostějovsku a zajímavě popsala nerovný vztah muže a ženy. Do tohoto období náležejí zejména díla S okupační tematikou úspěšně pracovala v díle Vysoké napětí z roku 1948. Traumata padesátých let vylíčila v knize Justina je svědek . K válečné atmosféře se vrátila v knize Odskok z Oxfordu , zasazené do moravské vesnice v předvečer 2. světové války. V Mořském dně se pokusila o beletristickou reflexi československé...

František Syrový

Zkušený kuchař - cukrář, sestavil tuto "kuchařku" tak, aby se dalo použit čerstvé ovoce na moučníky.

Evžen Škňouřil

Ing. Evžen Škňouřil , lodní kapitán, numismatik, autor publikací o lodích a lodní dopravě.

Donna Summer

Donna Summer , narozená 31. prosince 1948 jako LaDonna Adrian Gainesová, byla americká zpěvačka, skladatelka a herečka, která se proslavila v éře diskoték na konci 70. let. Summer, pětinásobná držitelka ceny Grammy, byla první umělkyní, jejíž tři po sobě jdoucí dvojalba se dostala na první místo amerického albového žebříčku Billboard a v USA se jí podařilo během 13 měsíců získat čtyři singly na prvním místě.

Charles Alden Seltzer

Charles Alden Seltzer se narodil 15.8. roku 1875. Janesville, Wisconsin a zemřel 9.2. 1942 Cleveland, Ohio. Ve své době populární autor westernů. Než začal psát, pracoval jako tesař a dvě období byl starostou v North Olmstead, Ohio. Největší popularity dosáhl v Anglii a Austrálii.

Bohumila Sílová

Bohumila Sílová byla česká spisovatelka knih pro děti. Bohumila Sílová, rozená Nováková, pocházela z rodiny vinohradského majitele obuvnické dílny Josefa Nováka. Matka Antonie, rozená Lešová, jí zemřela již v útlém mládí a po otcově smrti roku 1914 se s ní nevlastní matka, která zůstala bez prostředků, odstěhovala ke svým příbuzným do Těptína poblíž Jílového u Prahy. V Jílovém vychodila obecnou školu a od roku 1919 studovala na měšťanské škole v Praze, kde také v letech 1923–1925 vystudovala obchodní školu. Krátce pracovala jako úřednice, ale brzy se díky své zálibě v literatuře stala zaměstnankyní půjčovny knih pro děti v Ústřední knihovně hlavního města Prahy. Na přelomu 20. a 30. let pracovala v nakladatelství Aventinum a pak až do války jako sekretářka nakladatelského družstva Kmen. Poté se stala spisovatelkou z povolání s výjimkou několika poválečných let, kdy vedla dětskou rubriku Rudého práva. V letech 1934–1935 redigovala společně s Jaroslavem Raimundem Vávrou časopis Zora. Dne 16. února 1930 se v Nuslích provdala za absolventa obchodní školy Jiřího Sílu , pozdějšího komunistického novináře. Toto manželství bylo v roce 1937 rozvedeno a následně téhož roku prohlášeno za rozloučené. Dcera Eva Kantůrková je rovněž spisovatelka. Bohumila Sílová je především autorkou pohádek pro nejmenší čtenáře, ve kterých se dotýká i problémů sociálních a politických. Proslavila se především díky své sérii příběhů ze života malého černouška Pavího Očka. Jde o téměř nepostřehnutelně didaktické féerie s humanistickou tendencí a s napínavým obratně vystavěným dějem. Kromě toho je autorkou dívčích románků a dvou knih s budovatelskou tematikou. Za nejživější a nejbezprostřednější z dívčích románků považuje kritika Čechy krásné, Čechy mé, dívčí deník se silně autobiografickými prvky. Koncem roku 1948 oznámil denní tisk, že Bohumila Sílová nastoupila na rok jako dělnice d...

Aleš Skřivan

Narozen 11.11.1944 v Uhříněvsi. Prof., PhDr., historik, práce a překlady z oboru novodobých dějin a mezinárodních vztahů.

Yvetta Simonová

Yvetta Simonová je známá česká zpěvačka, která významně ovlivnila hudební scénu ve své zemi. Narodila se 2. května 1928, na hudební dráhu se vydala v poválečných letech a rychle se stala jednou z vůdčích osobností české populární hudby. Její kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž vydala řadu alb a singlů a zaujala posluchače svým osobitým hlasem a emotivním vystupováním.

SBB

SBB , zkratka pro "Silesian Blues Band", později změněná na "Szukaj, Burz, Buduj" , je známá progresivní rocková skupina, která vznikla v roce 1971 v polských Siemianowicích. Skupinu původně tvořili multiinstrumentalista Józef Skrzek, kytarista Apostolis Anthimos a bubeník Jerzy Piotrowski. SBB se rychle proslavila v Polsku i v zahraničí díky své jedinečné směsi rocku, jazzové fúze a prvků polské lidové hudby.

Rudolf Schams

PhDr. Rudolf Schams, narozen r. 1886 v Třeboni, zemřel r. 1974 v Praze. Československý pedagog - působil jako středoškolský učitel v Praze, jazykovědec.

Pavel Sýkora

Vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scénáristiky. Nyní pracuje jako redaktor. Píše poezii, prózu a filmové scénáře. Jako prozaik debutoval dvojnovelou Vánoce na krku , po níž následoval historický triptych Zápasy a bloudění . Narozen 25. 2. 1954 v Praze, zemřel 18. 3. 2005.

Olga Sommerová

Olga Sommerová je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany . V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů a České filmové a televizní akademie . V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem cenzurované rozhovory. Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla. Podle Olgy Sommerové "jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o dět...

Miloš Štípl

Ljuba Štíplová je básnířka, scénáristka, autorka příhod postaviček legendárního Čtyřlístku a námětů k mnoha Večerníčkům. Je držitelkou ceny za celoživotní práci s dětskou knihou, kterou uděluje každý rok nakladatelství Albatros. Ljuba Štíplová se narodila v Praze. Studovala na UMPRUM, obor sochařství, studia však nedokončila. Původně psala satiru především pro časopis Dikobraz. Dlouhá léta spolupracovala se Sluníčkem, kde vycházeli Atomíci. Téměř čtyřicet let vymýšlí příhody postaviček v Čtyřlístku. Zemřela v září 2009 v Praze, kdy podlehla následkům úrazu ze srpnové autonehody.

Lawrence Sanders

Lawrence Sanders se narodil v Brooklynu. V letech 1943–1946 byl v americkém námořnictvu. První román napsal ve svých téměř padesáti letech. Napsal více než dvacet knih. Psaním byl doslova posedlý, neměl žádné koníčky a dokonce ani auto. Říkal, že když píše, je pro něj jeho fantazie důležitější než osobní život.

Karel Schelle

Karel Schelle je český právník historik, advokát a vysokoškolský pedagog. Vystudoval právnickou fakultu v Brně, kde působí jako docent na Katedře dějin státu a práva. Přednáší a vede semináře především z českých a československých právních dějin a dějin veřejné správy. Karel Schelle rovněž působil v letech 1991–1993 na Palackého univerzitě v Olomouci. Od roku 1992 je advokát. V letech 1991–1995 byl proděkanem a v roce 1994 zastupujícím děkanem Právnické fakulty Masarykovy univerzity a 2001–2003 byl rektorem Vysoké školy Karla Engliše v Brně. Od roku 2010 je člen redakční rady časopisu Journal on European History of Law. Vykonává také funkci předsedy představenstva Evropské společnosti pro právní dějiny . Vědecky se zabývá dějinami veřejné správy v první ČSR a v období socialismu, jakož i ústavním vývojem v této době. Karel Schelle je členem vědecké rady a hlavním editorem Encyklopedie českých právních dějin.

José Silva

José Silva byl americký podnikatel, elektrotechnik, parapsycholog a autor několika knih. Vytvořil metodu, jejímž cílem bylo pomoci lidem zvýšit jejich IQ, rozvíjet psychické dovednosti, intuici a schopnost léčit sebe i ostatní. José Silva se narodil 11. srpna 1914 v Laredu, ve státě Texas. Když mu byly čtyři roky , zemřel jeho otec. Matka se krátce na to provdala znova. On, jeho mladší bratr a starší sestra byli vychování jeho babičkou. V roce 1920 začal pracovat jako pouliční prodavač novin, čistič bot, uklízeč kanceláří a prodejce čerstvě vylíhnutých kuřat. Vytvořil skupinu mladých lidí, kteří ještě před nástupem do zaměstnání získali prodejní zkušenosti, když prodávali drobné výrobky pro domácnost. Jeho sourozenci, kteří na rozdíl od něj chodili do školy, jej naučili číst a psát. On sám do školy začal chodit až po druhé světové válce, kdy ve škole začal sám vyučovat. Okolo roku 1929, při čekání u holiče, našel v novinách nabídku korespondenčního kurzu pro opraváře rádii. Majitel holičství mu neumožnil vzít si tento výtisk novin, místo toho s ním uzavřel dohodu. Umožní Silvovi absolvovat tento kurz, ale pod jeho jménem. Denně Silva vyplnil test, za což zaplatil holiči 1 USD. Když mu bylo 15 let, úspěšně absolvoval kurz. Certifikát dostal majitel holičství, José Silva si otevřel na druhé straně města Laredo opravárenskou dílnu na rádia. Tato firma mu vydělala více než 500.000 USD, což mu umožnilo věnovat se výzkumu psychiky člověka po dobu 20 let. V období 2. světové války se setkal s válečným psychologem, který ověřoval psychický stav odvedenců. V té době měl José Silva již tři děti, celkem měl deset dětí. Za druhé světové války byl instruktorem spojovacích jednotek . V tomto období se setkal s hypnózou, díky knize, kterou mu zapůjčil výše uvedený válečný psycholog. Po konci války byl z armády propuštěn s 200 USD. Neměl úspory. začal znovu budovat svou firmu na opravu...

Jiří Šolc

Jiří Šolc byl český vojenský historik. V roce 1968 začal působit ve Vojenském historickém ústavu, který musel za normalizace opustit. K činnosti historika se vrátil po sametové revoluci. Napsal řadu knih týkajících se československého odboje za druhé světové války.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách . V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. Hodně se také věnuje sakrálním tématům . Ženatý je od roku 1971, se svojí manželkou Agnes mají dceru Moniku, která je úspěšnou flétnistkou. Jindřich Štreit vydal 37 knih, mnoho katalogů a ilustrací knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017. Měl více než 1400 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnější sbírkách u nás i ve světě. Bylo o něm natočeno několik filmů, Jan Špáta: Mezi světlem a tmou 2000, Aleš Koudela: Jindra ze Sovince, 2006, Libuše Rudinská: Na tělo, 2018. V roce 2019 Kamil Zajíček se Štěpánkou Bieleszovou natočili film o Štreitových aktivitách v Sovinci, který získal 1. cenu v ČR a 3. cenu na světovém festivalu v Šanghaji. Za své poslání považuje Štreit svými projekty poukazovat na problémy ve společnosti, které se neřeší nebo jen velmi pomalu. Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Jindřich Štreit byl vesnický učitel a v roce 1945 se oženil s Antonií Steinhilberovou , která pocházela z podnikatelské rodiny. Jindřichova sestra Jaroslava učila na stejné škole. Bratr Jiří , lesní inženýr, je autorem mnoha patentů v oblasti lesnictví a podniká stejně jako i další bratr Miroslav v oblasti dřevařství. Nejmladší bratr Antonín se věnoval atel...

Jan Václav Antonín Stamic

Jan Václav Antonín Stamic , známý též jako Johann Wenzel Anton Stamitz, byl významný český hudební skladatel a houslista 18. století, narozený 19. června 1717 v Německém Brodě v Čechách. Často je mu připisována role jednoho ze zakladatelů Mannheimské školy, která významně ovlivnila vývoj klasicistní symfonické hudby. Stamitzova kariéra vzkvétala, když se přestěhoval do Mannheimu a stal se houslistou dvorního orchestru. Rychle se vypracoval na pozici koncertního mistra a později se stal vedoucím orchestru.

Hugo Siebenschein

Hugo Siebenschein byl český literární historik, germanista, lexikograf a autor učebnic. Je znám především svým česko-německým a německo-českým slovníkem, zatím nejmodernějším ve své rozsahové kategorii.