Výpis všech autorů

Jana Svobodová

Jana Mařasová je česká herečka, zpěvačka a dabérka. Narodila se do rodiny herců a zpěváků Jany Svobodové a Luboše Svobody. Jako malá se učila hrát na klavír v Lidové škole. Už v deseti letech začala zpívat s rodiči v divadle Semafor, kde se stala pravidelnou vystupující v pořadech Miloslava Šimka . Tam získala i svůj umělecký pseudonym „Mařasová“, od přezdívky „Mařaska“ vymyšlené Luďkem Sobotou. V roce 1987 úspěšně absolvovala hudebně dramatické oddělení na Státní konzervatoři v Praze. Jako filmová herečka se uplatňovala hlavně v 80. letech, pak se věnovala především dabingu a divadlu.

Jana Švábová

Narozena 6. 4. 1952 v Praze, zemřela 31. 3. 2011. PhDr., středoškolská pedagožka, filoložka, bohemistka a germanistka, autorka turistických průvodců, textů k mapám a jejich překladů do němčiny.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou

Jana Šrámková

Jana Šrámková je česká spisovatelka. Vystudovala Evangelikální teologický seminář, v roce 2009 dokončila studium tvůrčího psaní a redakční práce na Literární akademii. Významně na sebe upozornila svou prvotinou, novelou Hruškadóttir , za niž sklidila pozitivní kritiku a získala za ni Cenu Jiřího Ortena. Ocenění se dočkala zvláště rafinovaná práce s kompozicí, schopnost udržet v textu zároveň několik časových vrstev a získat sílu příběhu z pnutí mezi nimi. V roce 2010 vydala knížku pro děti Putování žabáka Filemona o cestě tří přátel, plyšového žabáčka a dvou oveček, do Podkrkonoší, aby objevili továrnu na hračky, z níž Filemon, eponymní hrdina, pochází. Jana Šrámková publikuje recenze v Respektu či A2, její fejetony vycházejí v časopisech Brána, Život víry aj. Český rozhlas Plus v rámci ranního vysílání pravidelně vysílá její glosy. Je dcerou českého evangelikálního kazatele a teologa Pavla Černého. Jednou povídkou je zastoupena v antologii evropských povídek pro děti Aarhus 39

Jana Smejkalová

Narozena 1929, zemřela 1981. Autorka učebnic angličtiny.

Jana Schlossarková

Jana Schlossarková je česká regionální lidová básnířka a spisovatelka Od narození žije a bydlí v Hlučíně. Svého otce nikdy nepoznala, neboť padl v bojích druhé světové války. Vyrůstala tak pouze s matkou, svojí sestrou a tetou . Po základní škole pokračovala v Opavě na Střední zdravotnické škole. Následně se stala dětskou sestrou v obci Ludgeřovice. Věnuje se také literární tvorbě, k níž získala vlohy po svém otci a od jeho sestry Marie Hrbáčové. Schlossarková zaznamenávala příběhy, které si pamatovala jak ze svých dětských let, nebo z dospělosti, například od pacientů ze svého zaměstnání v lékařské ordinaci. Po sametové revoluci začala svými povídkami přispívat do místního periodika Hlučínsko. Posléze začala svou tvorbu vydával i knižně. První z nich byla publikace „Co na Prajzke se stalo a co povědalo“ vydaná roku 1998 obsahující 36 básní, jež výtvarně doplnila hlučínská umělkyně Iva Karasová-Třísková. Dílo se setkalo se zájmem čtenářů a Schlossarková proto připravila její pokračování, které vydala roku 1999 pod názvem „Co se stalo, u peřa povědalo“, opět s ilustracemi Karasové-Třískové. Vedle literární činnosti hraje Schlossarková na varhany v hlučínském kostele. A připravuje kurzy pečení. Na nich se připravují například hlučínské koláče, jež jsou charakteristické použitím tučného těsta a zdobením, na které se nepoužívá drobenka, nýbrž specifické kopečky. Během roku 2009 připravila několik článků pro Opavský Deník. Vedle toho je také zvána na besedy se čtenáři. V roce 2006 připravil o Schlossarkové Český rozhlas pořad ze série Apetýt. O pět let později o ní natočila Česká televize díl nazvaný Na Prajzské se povědalo… z cyklu Na hranici tradic.

Jan Sviták

Jan Sviták se narodil 1.8.1983 v Rýmařově. Hned z kraje života byl přestěhován do Brna, pak do Holešova, kde zůstal dalších osmnáct let. Jeho nesporný literární talent se objevil už v době, kdy navštěvoval mateřskou školu. Vzhledem k tomu, že ještě neuměl psát, se jeho dekadentně laděný příběh O kozlíčkovi Bradáčkovi, zachoval pouze jako audionahrávka. Od té doby toho napsal spoustu. Doposud vyšly tři knihy, dvě pro dětského čtenáře a jedna pro dospělého. Jan Sviták píše temnou literaturu a je přesvědčen o tom, že v každém člověku je kout, do kterého je potřeba posvítit...

Jan Sucharda

Povoláním fotograf a grafik. Navíc velký milovník a obdivovatel ostrova Islandu zavěšeného pod severním polárním kruhem. Od své první návštěvy v roce 2001 zůstává Islandu každoročně věrný a za těch patnáct let najezdil po ostrově desítky tisíc kilometrů po všech cestách i „necestách“, ale vždy s respektem k islandské přírodě a její křehkosti. Patrně v Česku není nikdo další, kdo by měl Island tak detailně procestovaný. Je autorem šesti knih věnovaných Islandu. Dvě jsou fotografické, ve dvou dalších předává cestovatelům své poznatky a zkušenosti z cestování především po vnitrozemských cestách . V závěru roku 2014 vydal knížku Island – 111 nej…, s podtitulem Kapesní obrazový průvodce po Islandu. Je to netypický průvodce - mozaika krásných a zajímavých míst, která je myšlena jako inspirace nejenom pro lidi, kteří na Islandu ještě nebyli, ale i pro ty, kteří se sem vracejí, aby poznali nové kouty této překrásné země. Více jak deset let vystavuje své fotografie, na kterých zachytil zvláštní atmosféru islandské krajiny, na různých místech republiky a věnuje se také přednáškám s promítáním o Islandu. Od roku 2010 vede některé zájezdy na Island pro CK Periscope Skandinávie.

Jan Šťovíček

Jan Šťovíček, mezi přáteli známý jako Šťovík, vystupující ve svých knihách pod označením Sorrel, žije v Praze, ale k zastižení je převážně na cestách mezi Krkonošemi, Českým rájem a Alpami. Ačkoli zastává všeobecný světonázor, že „veškerý optimismus je pouhý nedostatek informací“, působí na své okolí spíše stimulativně, což někdy hraničí až s patologickou hyperaktivitou. K jeho nejoblíbenějším činnostem patří lyžování, snowboarding, rafting a nejen divoká voda obecně na všech známých typech plavidla od kajaku po trajekty, lezení po skalách a po horách, orientační a jiné běhy, zkrátka univerzální typ, co dělá všechno a neumí nic. Uvedené outdoorové aktivity pak za mrzký peníz provádí i jako sportovní instruktor a průvodce pro cestovní kanceláře, zejména rafting a VHT. Protože život ale není jen zábava, předvádí dílčí pokusy o seriózní práci jako saniťák, či chcete-li zdravotnický záchranář u rychlé záchranné služby středočeského kraje. Mimo psaní, průvodcování, zachraňování a instruktorské činnosti pochopitelně i fotografuje. Fotografie prezentuje formou přednášek a promítání, řidčeji výstavami. Jako kytarista a textař působí v hudebním formaci Appaloosa.

Jan Štolba

Básník, prozaik a literární a filmový kritik Jan Štolba se narodil v roce 1957 v Praze. Necelý rok studoval na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, po nedokončeném studiu pracoval jako skladník, ošetřovatel, sanitář, opisovač not, topič, listonoš, učitel ve zvláštní škole a hlídač. Během osmdesátých a devadesátých let hrál na saxofon v řadě pražských jazzových, folkových a rockových souborů V letech 1988–1990 žil s vystěhovaleckým pasem v New Yorku. Od poloviny devadesátých let žije střídavě v Praze a v Austrálii.

Jan Stoklasa

Narozen 18.8.1938 v Praze, zemřel 9.9. 2004. RNDr., biolog, vedoucí katedry didaktiky biologie, práce z oboru.

Jan Staněk

Narozen 12.7.1870 v Horním Římově u Českých Budějovic, zemřel 4.3.1948 tamtéž. Písmák, prozaik, lidový romanopisec.

Jan Souček

Narozen 31. 7. 1899 v Jičíně, zemřel 26. 8. 1983. Pedagog, psycholog, filolog a sociolog, odborný pracovník Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, signatář Charty 77. Práce a překlady v oboru pedagogické psychologie a sociologie.

Ján Solovič

Jan Slavík

Narozen 24. 8. 1953 v Praze. Doc., PaedDr., CSc., pedagog, přednáší didaktiku na pedagogické fakultě, práce z oboru a z oboru arteterapie.

Jan Skutil

Narozen 8.8.1934 v Brně, zemřel 12.2.1998 tamtéž. Učitel, archivář, vlastivědné práce.

Jan Skopal

Narozen 1917, zemřel 1980. Československý letec.

Jan Šibík

Jan Šibík je český fotoreportér. Dlouhou dobu pracoval pro časopis Reflex. Je známý svými fotografiemi z válečných konfliktů. Je držitelem třetího místa v kategorii Sportovní příběhy v soutěži World Press Photo, dvakrát byl hodnocen hlavní cenou v soutěži Czech Press Photo, je laureátem hlavní ceny Golden Prisma Award a také obdržel od města Plzeň Cenu 1. června, která bývá udělována za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. Jan Šibík byl fotoreportérem a hlavním fotografem pro český časopis Reflex od roku 1993. Během svého působení podnikl přes dvě stě cest do všech koutů světa. Fotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu i krvavý zánik Ceauşescova režimu v Rumunsku. Byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii, hladomoru v Súdánu, Somálsku a Etiopii. Zažil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, exodus iráckých Kurdů do Íránu. Zaznamenal války v Afghánistánu, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, v gruzínské Abcházii, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, Jihoafrické republice a Iráku. Genocidu ve Rwandě, uprchlické tábory v Tanzanii, Súdánu, Haiti, Angole a Somálsku. V posledních letech se Jan Šibík zaměřil na konflikt v Palestině. Během celého roku 2004 fotil epidemii AIDS na Ukrajině. V roce 2005 zaznamenal děsivé následky přívalové vlny na Srí Lance, bizarní poměry v komunistické Severní Koreji, pohřeb papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu i Jásira Arafáta v Ramalláhu, odchod izraelských osadníků z pásma Gazy a následky hurikánu Katrina v New Orleansu. Ve svých fotografických začátcích nosil fotoaparát neustále s sebou a dělal náhodné jednotlivé snímky. Snažil se najít téma, které by kompletoval do celku. V té době byl fotbalovým fanouškem a začal propojovat obě záliby - fotografoval divácké potyčky. Během své kariéry dostal nabídku na spolupráci s americkou agenturou AP, která mu nabízela mnohem větší rozpočet než měl dosud a lépe by se postarala o jeho bez...

Jan Seghers

Jan Seghers alias Matthias Altenburg, se narodil v roce 1958. Spisovatel, reportér, kritik a esejista. Žije ve Frankfurtu nad Mohanem. Se svými romány si vydobil přední místo mezi současnými spisovatlei. Vydal: 2004 Ein allzu schönes Mädchen 2005 Die Braut im Schnee 2008 Partitur des Todes 2010 Die Akte Rosenherz

Jan Šach

Narozen 10.12.1970 v Čáslavi. Mgr., historik. Práce z oboru.

Jakub Smolík

Jakub Smolík je český zpěvák a hudebník známý svou tvorbou v žánru pop music. V hudebním průmyslu působí již několik desetiletí, svou kariéru zahájil v 80. letech 20. století. Smolíkova hudba se často vyznačuje romantickými melodiemi a procítěnými texty, které mají ohlas u širokého publika. V průběhu let vydal řadu alb a singlů, čímž si vytvořil rozsáhlou diskografii, která ukazuje jeho pěvecký talent a uměleckou konzistenci. Jeho přínos české hudbě mu vynesl věrnou fanouškovskou základnu a uznání v rámci hudebního průmyslu.

Jakub Šlouf

Narozen 13. 9. 1982 v Plzni. Autor básní, historik, archivář.

Jakob Sprenger

Jakob Sprenger byl kněz a údajný spoluautor spisu Malleus maleficarum . V sedmnácti letech byl přijat mezi dominikány. Později se stal horlivým reformátorem uvnitř řádu. V letech 1472–1488 působil jako převor konventu v Kolíně nad Rýnem. V roce 1474 zde založil největší německé Růžencové bratrstvo. Patřili do něj dokonce i císař Fridrich III. a jeho syn Maxmilián I. V Kolíně byl také v roce 1480 jmenován děkanem teologické fakulty Kolínské univerzity. Výuková místnost bývala při jeho přednáškách přeplněna posluchači. Následujícího roku byl Sprenger jmenován do pozice inkvizitora pro oblast Mohučska, Trevírska a Kolínska. K rozšíření názoru o Sprengerově spoluautorství na spisu Malleus maleficarum přispěla papežská bula Summis desiderantes affectibus papeže Inocence VIII. z roku 1484. Papež v ní Sprengera žádá, aby pomáhal Heinrichu Kramerovi v jeho práci. Všechna vydání knihy po roce 1519 už uvádějí Sprengera za Kramerova spoluautora. Odborníci nyní uvádějí, že Sprenger se o čarodějnice nezajímal a nemůže proto být spojován s jakýmkoliv čarodějnickým procesem. Jeho osobní vztah ke Kramerovi byl zatrpklý a využíval svého postavení k tomu, aby Kramerovi značně ztěžoval jeho práci i život. Někteří badatelé se tedy domnívají, že Sprengerovo spojení s Malleus maleficarum je pouze výsledkem Kramerových snah propůjčit knize co nejvíce autority. Novější výzkum však ukazuje, že i když hlavním autorem knihy byl Kramer, Sprenger se na jejím vytváření také podílel, a to minimálně tím, že do první části spisu přispěl teoretickým materiálem. V tomto článku byly použity překlady textů z článků James Sprenger na anglické Wikipedii a Jakob Sprenger na německé Wikipedii.

Jacques Sternberg

Jacques Sternberg byl belgický prozaik, pamfletista, esejista, novinář, publicista a autor románů a novel z oblasti sci-fi a fantasy. Jacques Sternberg prošel mnoha zaměstnáními, než zakotvil v literatuře. Pracoval „v papíru“ od baliče po reklamího textaře, založil několik revuí jepičího trvání, až se ujal v časopisu Magazine littéraire pravidelné rubriky Le moi littéraire, vynikající nekonvenčním vyjadřováním soudů zvláště vůči snobskému literárnímu konzumentství. V oblasti sci-fi na sebe upozornil především romány Prohřešek , Východ je v hloubi prostoru , Pozor, obydlená planeta aj. Dívka, moře a noc vyšla v roce 1976 a je považována za Sternbergův nejlepší román. Není to „technická“ sci-fi, je to román milostný, v němž se mísí skutečnost s fantastičnem.

J. Z Svoboda

Zuzana rozená Renčová, provdaná Nováková , básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodi...

J. V Šimák

J. I. M Stewart

Anglický autor detektivních románů a novel, profesor anglického jazyka a literatury, literární kritik, publikoval pod pseudonymem i vlastním jménem.

J. E Shane

Německý autor sešitových westernů.

J Svoboda

Narozen 12.6.1840 v Praze, zemřel 8.4.1914 v Praze. Novinář, politik, prózy, dramata, politicko-historické práce, překlady.

J Strítecký

J Staňková

J Sokol

J Skalník

J Scheinost

Ivona Špačková

Narozena roku 1976 ve Valašském Meziříčí. Učitelka angličtiny a prvního stupně základní školy, také spoluautorka učebnic.

Ivo Šteiner

Narozen 15.8.1940 v Londýně . Prof., MUDr., CSc., lékař, patolog, práce z oboru zejména patologie srdce a cév.

Ivan Štrpka

Ivan Štrpka je slovenský básník a textař, známý především díky spolupráci se slovenským hudebníkem a skladatelem Mariánem Vargou ve skupině Modrý Efekt, známé také jako Blue Effect. Jeho spolupráce s Mariánem Vargou byla plodná zejména v 80. letech 20. století, kdy Štrpkovo básnické cítění v kombinaci s Vargovými hudebními kompozicemi vytvářelo jedinečnou směs progresivního rocku, jazzu a artové hudby. Ivan Štrpka Vliv Štrpky přesahuje hudební oblast i do literatury, kde je uznáván jako významná osobnost současné slovenské poezie.

Ivan Steiger

Ivan Steiger je český karikaturista, ilustrátor, malíř, spisovatel a režisér, který od roku 1969 žije a působí v Německu. Založil také Muzeum hraček na Pražském Hradě a v Mnichově. Narodil se v Praze, kde vyrůstal v Petrské čtvrti. V knize Mýtus zvaný Stínadla barvitě vzpomíná, jak patřil k tzv. Petrákům, tj. klukům z okolí Petrského náměstí, s nimiž vedl velké klukovské války proti klukům z oblasti Na Františku. Tyto dva světy rozdělené po několik klukovských generací, inspirovaly kdysi spisovatele Jaroslava Foglara k sepsání jeho stínadelských románů o Vontech a klucích z Druhé strany. Od roku 1958 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku a psal básně a povídky. Od roku 1961 začal pravidelně kreslit pro Literární noviny a jeho kresby se začaly objevovat i v zahraničních časopisech a novinách. Jeho kresba pařezu, z něhož vyrůstá malá květinka, se stala ve světě jedním ze symbolů okupace. Roku 1969 odešel do Mnichova, kreslil pro Süddeutsche Zeitung a od roku 1972 pravidelně pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde do roku 2011 uveřejnil 9000 kreseb. Jeho drobné a prosté kresby, které vybízejí k přemýšlení, se objevily v mnoha světových novinách, v Evropě i v USA. Steiger je kromě Süddeutsche Zeitung kreslířem Abendzeitung, Twen, a tuctu dalších západoevropských a amerických novin a časopisů. Dlouhodobě spolupracuje s Chicago Tribune Magazine, The Christian Science Monitor, Daily Mirror, Die Welt, Die Weltwoche, Los Angeles Herald Examiner. Jeho kresby se objevují i na prvních stránkách londýnských Times a pařížského Le Figaro. Dnes je Steiger především stálým karikaturistou deníků Frankfurter Allgemeine Zeitung a turínské La Stampa. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří soubor kreslených ilustrací k Bibli. Ilustroval knihy Oty Filipa, Karla Kryla a několik sbírek vtipů a anekdot. Sbírku anekdot o Radiu Jerevan také sám napsal. Jako autor i režisér realizoval 27 krátkých i hraných filmů a v posledních letech maluje také obrazy.[4...

Ivan Spiška

Ing. arch. Ivan Spiška, CSc., slovenský architekt, autor návodů na stavbu a modernizaci rodinných domků.

Ivan Fotijevič Stadnjuk

Ukrajinský spisovatel, scenárista a dramaturg, válečný dopisovatel, .

Iva Šmídová

Narozena 12. 7. 1973 v Brně. PhDr., Ph.D., socioložka se specializací na genderová studia, studia mužů a mužství, sociologii rodiny, genderovanost sociálních institucí.

Iva Šmídová

Ing. ekonomie, práce z finančnictví.

Iva Šípová

Narozena 2.5.1933 v Kročehlavech. Psycholožka, práce z oboru.

Iginio Straffi

Iginio Straffi je italský výtvarník a tvůrce animovaného seriálu Winx Club. Začínal jako tvůrce komiksů. Roku 1995 založil vlastní studio animovaného filmu Rainbow. Jeho prvním vlastním produktem byl seriál Tommy a Oscar. Roku 2004 ve studiu vznikl jeho nejúspěšnější produkt, animovaný seriál Winx Club, který dosáhl světového věhlasu, byl vysílán ve 130 zemích, včetně České republiky . Winx Club, pojednávající o skupině víl -teenagerek, které chrání magický vesmír, se dočkal i tří celovečerních filmů. K dalším Staffiho seriálům patří Prezzy a Monster Allergy. Stal se též koproducent dalšího světoznámého animovaného seriálu Huntik.Jeho novým seriálem bude od roku 2016 seriál Regal academy ve kterém bude hlavní postavou popelka rose

Ian Shapiro

Ian Shapiro je oceňován jako vůdčí postava současných teorií o demokracii. Charakteristickým rysem jeho prací je spojení teoretické erudice a praktické angažovanosti.

Hugo J Slípka

Hugo J. Slípka , redaktor, letec, perutní kronikář, autor vzpomínek z leteckých bojů a publikací o sebeobranných cvičeních.

Honza Slívka

Autor románu v žánru fantasy.

Herbert Spencer

Herbert Spencer byl klasický britský sociolog a filosof. Patří mezi zastánce tzv. „organicistického proudu“ v sociologii, jenž se vyznačuje důrazem na podobnost rysů lidské společnosti a biologického organismu. Mnoho z jeho myšlenek vstoupilo do všeobecného povědomí, jen málo lidí však dnes tuší, kdo je jejich původním autorem. Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem. Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci "Social Statics" . V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha "The Principles of Psychology" však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání: Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. století, ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903. Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s ...

Herbert Schildt

Narozen 28.2.1951. Autor knih o programování.

Helena Šmahelová

Helena Šajgalíková

Slovenská anglistka, autorka učebnic, testů a slovníků z ekonomické angličtiny.

Helen Simonson

Americká spisovatelka britského původu.

Harry Stein

Spisovatel.

Harald Christian Scheu

Narozen 1. 7. 1969 v Neckermarktu , žije v ČR. Právník, působí na katedře mezinárodního práva Právnické fakulty UK.

Hans Scherfig

Hans Christian Scherfig byl dánský spisovatel a výtvarník. Pocházel ze zámožné měšťanské rodiny, studoval zoologii na Kodaňské univerzitě, školu však nedokončil. Cestoval do USA i SSSR, v roce 1931 se oženil s malířkou Elisabeth Karlinskou. V roce 1932 vstoupil do Komunistické strany Dánska a spolupracoval s jejím tiskovým orgánem Land og Folk. Za německé okupace Dánska byl uvězněn, ale z důvodu těžké oční vady byl záhy propuštěn. V roce 1965 mu byla udělena Holbergova medaile a v roce 1973 Velká cena Dánské akademie. Jeho nejznámějším dílem je Promeškané jaro, příběh ze srazu abiturientů, v němž se detektivní zápletka proplétá se satirou na školský systém, založený na pokryteckém konformismu a memorování nepodstatných údajů. Román byl zfilmován v roce 1993 režisérem Peterem Schrøderem. Kromě literárních prací vytvářel také grafiky, jejichž zobrazování exotické přírody bylo inspirováno stylem Henriho Rousseaua. Jeho neteří je filmová režisérka Lone Scherfigová.

Hana Svobodová

Hana Svobodová je česká modelka a I. česká vicemiss 2008. Hana Svobodová pochází ze Zadního Zhořce na Českomoravské vrchovině. Na základní školu chodila do Radostína nad Oslavou a poté studovala na Soukromé střední škole ekonomiky a cestovního ruchu ve Žďáru nad Sázavou. Dále studovala Vysokou školu aplikovaného práva, s.r.o., po roce však studium ukončila. V roce 2008 se přihlásila do soutěže krásy Česká Miss a umístila se jako I. česká vicemiss. Poté reprezentovala Česko na prestižní mezinárodní ekologické soutěži Miss Earth a probojovala se z 85 dívek z celého světa do TOP 16. Jejím přítelem byl v letech 2010-2011 moderátor Leoš Mareš.

Gordon Swanborough

Autor publikací z oblasti vojenství.

Gina Sandford

Autorka publikací v oblasti akvaristiky.

Georgij Chosrojevič Šachnazarov

Ruský právník, politik a politolog arménského původu, též autor vědecko-fantastických próz a divadelních her. Narozen v Ázerbajdžánu, později žil v Rusku.

George Saunders

Inženýr geolog, autor fantastických povídek situovaných do americké budoucnosti.