Výpis všech autorů

Karel Skála

Narozen 28.1.1863 v Horažďovicích, zemřel 30.6.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, jazykovědné práce.

Karel Šípek

Narodil se v roce 1857 v Bohdanči v rodině hostinského Jana Pešky. Studoval na reálce v Pardubicích, od roku 1873 studuje v Praze a od roku 1877 působí jako učitel a později jako ředitel školy. Karel Šípek měl vřelý vztah k divadlu, je autorem knihy Vzpomínky na Prozatimní, ve které zachytil historii českého divadelnictví a měl přátelské vztahy s řadou herců. Pokusil se i o dramatickou činnost, ale jeho tři aktovky propadly při premiéře v roce 1913. Šípek vynikl jako libretista - napsal pro Karla Kovařovice texty několika oper, z nichž se prosadily opery Psohlavci a Na Starém bělidle. Již od počátku působení v Praze přispíval do humoristických časopisů, kde psal pod několika pseudonymy, především jako Karel Šípek. Povídky z časopisů později shrnul do 10 svazků, které postupně vycházely v letech 1888 až 1923. Povídky byly zaměřeny na zážitky ze školního prostředí, na život v tehdejší Praze a na osudy lidí v rodném městě . Neúspěch uvedení aktovek v roce 1913 autor velmi těžce nesl a tato událost zřejmě způsobila mozkovou mrtvici a částečné ochnutí. Poslední léta života strávil v Praze a převážně v Bohdanči, kde je pochován.

Karel Sellner

Narozen 23.10.1873 v Daliměřicích, zemřel 25.2.1955 v Mladé Boleslavi. Učitel, redaktor, prozaik.

Kamila Šírová-Motyčková

Narozena 3. 1. 1977 v Praze. Novinářka, fotografka, překladatelka z angličtiny, autorka knih o cestování.

Jürgen Scheunemann

Autor turistických průvodců.

Juraj Špitzer

Juhan Smuul

Juhan Smuul, vlastním jménem Johannes Schmuul byl estonský spisovatel a novinář. Pocházel z rolnické rodiny z ostrova Muhu, střední školu nedokončil kvůli nemoci. Za druhé světové války sloužil v Rudé armádě. Po válce byl redaktorem periodik Rahva Hääl, Sirp ja Vasar a Pioneer. V roce 1951 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Estonska, poslancem Nejvyššího sovětu SSSR a od roku 1953 do své smrti zastával funkci předsedy Estonského svazu spisovatelů. Byla mu udělena Stalinova cena , Leninova cena a titul národního spisovatele Estonské SSR . Smuulova raná tvorba náleží k socialistickému realismu, později se zaměřil na čtenářsky atraktivní reportáže z cest po světě. Jeho nejpřekládanějším dílem je Ledová kniha, pojednávající o výpravě do Antarktidy. K dobrodružnému žánru patří i prózy Japonské moře, prosinec a Punťa mořeplavec. Sbírka povídek Dopisy ze Sydegate zobrazuje s humorem život na estonském venkově. Smuul je také autorem divadelní hry Lea, odehrávající se za druhé světové války, a satirického monodramatu Plukovníkova vdova. Napsal scénář k úspěšné filmové komedii Suleva Nõmmika Tady jsme. Byla po něm pojmenována Literární cena Juhana Smuula a v obci Koguva se nachází muzeum věnované jeho tvorbě.

Joseph E Stiglitz

Americký ekonom, profesor Columbijské univerzity. Je nositelem Medaile Johna Batese Clarka a Nobelovy ceny za ekonomii . Zastával funkci viceprezidenta a hlavního ekonoma Světové banky. Zabývá se zejména problematikou ekonomického rozvoje a globalizačních procesů ve světové ekonomice. V širším povědomí je znám jako kritik činnosti mezinárodních institucí a liberálních ekonomů . Ekonomům a politikům v České republice a ostatních tranzitivních ekonomikách je znám jako kritik "šokové terapie" transformace ekonomiky a metody kupónové privatizace. V roce 2000 zakládá při Columbijské univerzitě Iniciativu pro politický dialog , think tank zaměřený na otázky mezinárodního rozvoje. Stiglitz bývá nejčastěji řazen k ekonomické škole tzv. "nových keynesiánců," navazujících na ekonomickou teorii a závěry J. M. Keynese, prosazujícího státní zásahy do ekonomiky, zejména prostřednictvím fiskálních stimulů. Cílené státní zásahy do ekonomiky podle Stiglitze přinášejí v řadě oblastí efektivnější výsledky, než jakých by bylo dosaženo samovolným působením neregulovaných tržních mechanismů . Často pracuje s teorií existence tzv. asymetrických informací, příčiny nezaměstnanosti dle něj tkví v problematice tzv. efektivních mezd, což, spolu s Carlem Saphirem, osvětluje v tzv. Saphirově-Stiglitzově modelu.

Josef Suchomel

Narodil se 9. prosince 1907 v Hodkovičkách a v Praze vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Byl žákem slavného profesora Charváta a do Teplic přišel hned po ukončení 2. světové války. Nastoupil zde jako primář interního oddělení teplické nemocnice. Působil zde 25 let až do roku 1970, kdy odešel do jižních Čech. Byl velkým milovníkem Českého středohoří a také jedním z lékařů, kteří prokázali nevšední literární talent. Tento talent ve spojení s láskou k přírodě dal vzniknout jeho literární prvotině "Kde se země zapomněla", která vyšla v roce 1962. Pro děti napsal zajímavý příběh "Jezevčíkem to začíná", poté se na řadu let odmlčel. Až v roce 1983 vyšly "Živé vody", inspirované krásou jižních Čech. V té době se ovšem pustil do vytouženého a dlouho odkládaného cestování a vydal se do světa. V roce 1985 vyšel jeho první cestopis "Z Tahiti na Tuamotu" , v příštím roce následovala kniha "Dobrý den Afriko" a drobnější črty z návštěvy Nepálu, Indie, Cejlonu a Turecka shrnul do díla "Setkání na cestách", které vyšlo v roce 1993. Krátce před svými devadesátými narozeninami, 4. listopadu 1997, náhle zemřel v Klikově na Třeboňsku.

Josef Stupka

Josef Stupka je český pedagog a historik. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a už jako středoškolský učitel sepsal učebnice Automatizace pro střední průmyslové školy elektrotechnické a Elektrická měření . Učil v Praze na průmyslové škole elektrotechnické, dále na Střední průmyslové škole spojové techniky v Praze 1 a na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze-Dejvicích. Po roce 1968 pracoval v dělnických profesích. Je členem redakční rady Městského úřadu v Kralupech a členem Čs. archeologické společnosti. Na počátku 90. let se podílel na obnově kralupského muzea, s nímž spolupracuje dosud. Dlouhodobě, po více než 20 let, se zabývá na odborné úrovni historií města Kralupy nad Vltavou a jeho okolím. Z dějin Kralup za tu dobu publikoval nejméně 200 kratších medailonků s historickou tematikou v místním měsíčníku Kralupský Zpravodaj. Rozsáhlejší studie mu bývají otiskovány ve Vlastivědném sborníku Kralupska a pravidelně přispívá do regionálního tisku . Knižně mu vyšly tituly Kralupy nad Vltavou – 100 let města , Zajímavosti o Kralupech nad Vltavou – výročí 750 let obce , Kralupy nad Vltavou, městské části a blízké okolí v minulosti a ve vzpomínkách , Kulturní a historické památky Kralupska , Zmizelá tvář Kralup , Mé město a můj život , Město v slzách: Kralupy nad Vltavou 22. březen 1945 , Velká kronika kralupská : L.P. 1253 – L.P. 2010 , Kralupy v proměnách času a ve spolupráci s Tomášem Fabiánem vznikla kniha Kralupy nad Vltavou na starých pohlednicích . Za propagaci města Kralupy nad Vltavou byl 21. listopadu 2012 inženýr Josef Stupka jmenován Čestným občanem.

Josef Štěpánek

Narozen 12.9.1842 v Dašicích, zemřel 30.12.1913 v Chrudimi. Pedagogické práce, hra.

Josef Souček

Josef Souček byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918–1938 první synodní senior Českobratrské církve evangelické. Po absolvování teologických studií v zahraničí působil jako vikář v reformovaných sborech Velim , Německé pro Daňkovice , Praha-Nové Město , od 11. listopadu 1897 do 31. prosince 1932 farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu. Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých, moravských a slezských evangelíků. Již 28. listopadu 1903 předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy, který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – Kostnické jednoty. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských a augsburských farních sborů do nového církevního společenství – Evangelické církve bratrské, od roku 1919 Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm , konaný ve dnech 17. – 18. prosince 1918 v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako synodní senior v letech 1918–1932 souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od 1. ledna 1933 až do své smrti zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků. Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik Husovy československé ...

Josef Šnejdar

Doc. Ing. Josef Šnejdar, CSc. se jako odborník a řídící pracovník podílel na významných stavbách, mimo jiné na rekonstrukci a dostavbě Národního divadla . Prací v nejvyšších stavebních pozicích byl komunistickým režimem pověřován navzdory pro tehdejší dobu nevyhovujícímu kádrovému profilu, od roku 1957 byl hlavním stavbyvedoucím výstavby sídliště Milín, od podzimu 1959 na výstavbě areálů Vysoké školy zemědělské, Státního veterinárního ústavu a Ústavu teoretických základů chemické techniky v Praze-Suchdole. Byl jmenován hlavním inženýrem pro stavbu Paláce kultury , ředitelem stavby Rekonstrukce Národního divadla a dostavby jeho okolí , od 1.7.1987 byl zmocněncem vlády pro čtyři významné stavby, především pro dostavbu nemocnice v Motole. Od 17.1.1991 do zrušení Ministerstva výstavby a stavebnictví byl náměstkem ministra. Svou životní dráhu vylíčil poutavým způsobem v autobiografické knize Bůh, osud a já, kterou sepsal a vydal ve věku 90 let. Do zahájení gymnaziálního studia v konviktu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě prožíval Josef Šnejdar 11 let dětství v rodině věteřovského kostelníka, po zrušení gymnázia za okupace pokračoval ve studiích jako člen jezuitského řádu a v roce 1950 byl v rámci proticírkevního tažení tehdejším režimem internován v Bohosudově. Následovalo 40 měsíců vojenské služby u PTP a zaměstnání na různých pozicích ve stavebnictví s tím, že zamýšlené studium filozofie mu nebylo z kádrových důvodů umožněno a po třech měsících studia mu bylo v roce 1954 odepřeno i studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve stavebních profesích byl postupně dosazován do řídících funkcí na významných stavbách a za úspěšné vedení a včasné dokončení výstavby Paláce kultury byl v roce 1981 odměněn Řádem práce. I přes tyto pracovní úspěchy zastával jako zaměstnanec podniku Průmstav podřadné funkce a teprve na zásah vysokého vládního činitele byl po neusp...

Josef Slowík

Narozen 1973 ve Vlašimi. PhDr., Ph.D., speciální pedagog, práce z oboru, též autor počítačových příruček.

Josef Slanina

Narozen 6. 10. 1921 v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, zemřel 8. 3. 2017. Odborný pedagog, člen Českosloveské národně socialistické strany a Sokola, ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 letům vězení, pracoval v Konfederaci politických vězňů.

Josef Šír

Josef Šír byl český regionální buditel, který působil jako učitel na školách v Krkonoších a Podkrkonoší. Bývá zaměňován se svým jmenovcem Josefem Šírem z Křížlic, který byl obdobného zaměření a působil přibližně v téže době. Josef Šír vystudoval Učitelský ústav v Jičíně. Během let vystřídal tato učitelská působiště: Roztoky u Jilemnice, Stará Ves u Vysokého nad Jizerou, Poniklá, Benecko, Horní Štěpanice. Napsáno bylo mnohé v různých publikacích o jeho učitelské dráze. Spoustu informací pisatelé článků neověřovali a tak se chyby opisovaly. Nebylo snadné všechny potřebné dokumenty v archivech vyhledat a doložit, jak tomu vlastně ve skutečnosti bylo či nikoliv! Ověřený soupis o jeho působení na školách je možné najít v literárně-rodopisném sborníku Josef Šír. Tato níže vypsaná data jsou čerpána především ze školních Pamětních knih , takže jsou správná. Do důchodu odchází 1. 4. 1919 a stěhuje se do Jičína. Avšak žádá o reaktivaci... V 8. května 1920 se Josef Šír stěhuje do Příchovic , kde má vyučovat na české menšinové škole. Děti se ho však nikdy nedočkaly: stihla ho pravděpodobně mrtvice v předvečer prvního dne v novém působišti, byl nalezen 9. 5. ve svém novém bytě mezi svými právě vybalovanými knihami. Pohřben byl 12. 5. po boku své manželky v Roztokách u Jilemnice. Pozn.: Několikráte se objevila i informace, že působil na škole v Kruhu u Jilemnice. V pamětní knize školy v Kruhu však o tom záznamu není! Zde v Kruhu učil jeho zeť Josef Panýr * 1874 - Horní Branná, + 1950 - Praha). Šír se však na škole v Kruhu vyskytoval také, ale byl to Jaroslav Šír * 27. 4. 1871 - Horní Branná. Je však možné, že mohl na školu v okolí zaskočit za nějakého kolegu... V časopise Zlatá Praha byl Šírovi věnován osmiřádkový nekrolog s j...

Josef Sekal

Narozen 17.10.1936. Fotograf.

Josef Schrötter

Josef Schrötter je český psychotronik, léčitel, senzibil a záhadolog. Autor více než desítky knih s tematikou železnic, ale též o alternativní medicíně, léčitelství, psychotronice a paranormálních jevech. Josef Schrötter vyrůstal v železničářské rodině a v tomto oboru i pracoval převážnou část svého profesního života . Jako malý chlapec pomocí siderického kyvadla určoval budoucím maminkám pohlaví dětí. K alternativní medicíně jej přivedl jeho přítel psychotronik inženýr Aleš Rumler, který v Šumperku v 70. letech dvacátého století organizoval přednášky o psychotronice. Josef Schrötter se také účastnil kurzů o léčitelství a alternativní medicíně v Uničově a v Koutech nad Desnou. Po návratu z vojenské prezenční služby pracoval Josef Schrötter na železnici v Šumperku, kde se stal svědkem hledání vodovodního potrubí pomocí virgule . Dva až tři roky se věnoval diagnostice nemocí v lidském těle tak, že rukou nebo virgulí hledal nad přítomnou osobou „anomálie“ lidského biopole. Když viděl v televizi pořad o Karlu Kožíškovi a jeho experimentech s primářem MUDr. Zdeňkem Olivou v Hustopečích u Brna, začal se také věnovat diagnostice pomocí automatické kresby. Kromě diagnostiky a energetické terapie se Josef Schrötter věnuje i vyhledávání geopatogenních zón . V roce 1993 na 8. kongresu pro výzkum psychotroniky v USA byl členem české delegace vedené dr. Zdeňkem Rejdákem. Na tomto kongresu měl Josef Schrötter přednášku na téma „Vliv geopatogenních zón na bezpečnost dopravy“. V USA se Josef Schrötter setkal poprvé s léčivými 3D obrázky „pro třetí oko“. Pomocí počítače tento typ obrázků také Josef Schrötter sám vytváří a „aktivuje je“. Také provádí diagnostiku čaker, testy šíře lidského biopole a stavu aury. K léčení používá terapeutickou metodu su-jok, stlačování různých bodů na rukou nebo byliny. Mezi jeho ...

Jonathan Stroud

Jonathan Anthony Stroud je autorem fantasy knížek, určených převážně dětem a mládeži. Narozen roku 1970 v Bedfordu, v Anglii, Jonathan Stroud začal s psaním jeho prvních příběhů jako velmi mladý. Vyrostl ve St Albanii, kde si užíval čtení knih, kreslení obrázků a psaní knížek. Mezi sedmým a devátým rokem začal být velice často nemocný, takže strávil většinu dní v nemocnici nebo doma v posteli. Aby unikl nudě, začal se zabavovat knihami a různými příběhy. Poté, co dokončil studium anglické literatury na University of York pracoval v Londýně jako editor pro Walker Books store. Začal se pohybovat mezi jinými styly psaní a knížek, což ho brzy inspirovalo k psaní vlastních knih. Během roku 1990 publikuje svá vlastní díla, což mu přináší nečekaný úspěch. V březnu roku 1999, Jonathan vydal své první dílo - určené dětem: Skrytý oheň což započalo škálu Stroudových fantasy/mytologických knížek pro děti. Mezi jeho nejslavnější knihy patří bestseller Bartimaeova trilogie . Jonathanem zajímavě pojaté prostředí příběhu sleduje chování, myšlení a etiku společnosti vládnoucích kouzelníků – mágů a zotročených démonů, rozdělených podle své moci do pěti vzájemně nespolupracujících kategorií. Děj prvního příběhu se odehrává v současné lidské společnosti Anglie a města Londýna a vše je viděno z perspektivy sarkastického a egocentrického džina Bartimaea. Knihy z této trilogie jsou: Amulet Samarkandu , Golemovo oko , a Ptolemaiova brána . Později v roce 2010 vydal Jonathan Stroud ještě The Ring of Solomon, jehož děj předchází dříve uveřejněnému prvnímu dílu. Jeho první knihy byly publikovány v Spojených státech a knížka Amulet Samarkandu se dočká zfilmování, které stále není dokončené. V roce 2013 začal vydávat sérii Lockwood & Co . : Screaming Staircase , The Whispering Skull , The Hollow Boy , The Creeping Shadow ...

John Spencer

John Spencer byl americký herec, který se proslavil především rolí Lea McGarryho v politickém a dramatickém seriálu stanice NBC Západní křídlo . Výkon v seriálu mu přinesl ocenění Emmy v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli v dramatickém seriálu v roce 2002 a dvě ceny Screen Actors Guild Awards v kategorii nejlepší obsazení dramatického seriálu v letech 2000 a 2001. Spencer zemřel na infarkt myokardu v nemocnici v Los Angeles.

John Selby

Americký psycholog se specializací na tělesné poruchy.

Jiřina Šejbalová

Jiřina Šejbalová byla česká operní pěvkyně, vynikající činoherní herečka a divadelní pedagožka, od roku 1928 až do roku 1971 členka Národního divadla v Praze. Pocházela z úřednické rodiny, oba rodiče však byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Po studijích na Pražské konzervatoři, kde studovala nejprve operní zpěv, teprve později i dramatický obor, nastoupila jako pěvkyně do opery Státního divadla v Brně. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba. Na pražské HAMU vyučovala jevištní řeč. Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hlas, jakož i osobitý herecký projev. Jednalo se o velmi výraznou hereckou osobnost. V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.

Jiřina Šedinová

Jiřina Šedinová je hebraistka a přední česká překladatelka moderní izraelské literatury, historička židovské kultury a vysokoškolská pedagožka. Maturovala roku 1964 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze 4. Dále vystudovala v letech 1964-69 obor historie - hebraistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1973 získala titul PhDr. a roku 1990 obhájila vědeckou práci a získala titul CSc. V letech 1969-90 působila jako odborná pracovnice a 1991-95 jako vědecká pracovnice Židovské muzea v Praze. V letech 1995-99 vyučovala na Státní jazykové škole. Roku 1999 obhájila na FFUK aspiranturu, stala se docentkou, dvě desetiletí vedla obor hebraistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášela židovské dějiny, kulturní dějiny a literaturu. Na tuto oblast hebraistických a judaistických studií se soustředila již při práci v Židovském muzeu. V rámci vědeckého úkolu Hebraica Bohemica zpracovávala hebrejskou historiografickou literaturu . Výsledky své práce publikovala v odborných judaistických časopisech. Překládá z hebrejské literatury starší i současné, jak poezii, tak prózu. V oblasti starší literatury se zaměřuje především na středověké, renesanční a barokní literární památky vzniklé v českých zemích. Současnou hebrejskou literaturu v jejích překladech reprezentují díla izraelských autorů. Do roku 2013 vedla obor hebraistika v Ústavu Blízkého východu a Afriky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dosud přednáší. Externě vyučuje také na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Jiří Svoboda

Narozen 5. 9. 1951 v Praze, zemřel pravděpodobně v lednu 2008 . Česko-kanadský cestovatel a spisovatel, emigrant po roce 1968, vyznavač autostopu, autor cestopisů.

Jiří Švejnoha

Jiří Strádal

Narozen 1956. Autor prací z oblasti profesní orientace a volby povolání.

Jiří Stivín & Co. Jazz System

Jiří Stivín je uznávaný český flétnista, saxofonista a skladatel, který je známý svou všestranností v různých hudebních žánrech, včetně jazzu, vážné a avantgardní hudby. Stivín se narodil 23. listopadu 1942 v Praze a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Je uznáván pro svůj výjimečný talent a inovativní přístup k hudbě, který často zahrnuje prvky tradiční české lidové hudby.

Jiří Srnka

Jiří Srnka, známý také jako Georg Sirnker byl český hudební skladatel. Již od svých osmi let byl žákem legendárního houslového pedagoga Otakara Ševčíka. Pod jeho vedením hrál již v deseti letech Mozartův houslový koncert A-dur. Po maturitě na gymnáziu v roce 1922 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na housle u Jana Mařáka a Jindřicha Felda a skladbu o Otakara Šína. Absolvoval rovněž mistrovskou školu u Vítězslava Nováka a mikrotonální oddělení Aloise Háby. Po dokončení studia byl houslistou a kapelníkem v Osvobozeném divadle, v orchestru Jaroslava Ježka. V roce 1931 si i zahrál úlohu dirigenta ve filmu Voskovce a Wericha Pudr a benzin. Krátce působil v orchestru Národního divadla a v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. V letech 1950–1953 pracoval jako externí učitel v kabinetu hudby Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze. S filmem se seznámil v roce 1936 jako člen skupiny mladých dokumentaristů vedených režisérem Jiřím Weissem a jeho první filmovou hudbou byl právě Weissův dokument Dejte nám křídla. Filmová hudba se stala jeho celoživotním posláním. Vedle Otakara Jeremiáše a E. F. Buriana se stal vůdčí a průkopnickou osobností filmové hudby u nás, ale řada jeho děl je mimořádným přínosem pro filmovou hudbu světovou. Napsal hudbu k téměř dvěma stům celovečerních filmů , ale i mnoha seriálům . Jeho poslední filmovou hudbou byla v roce 1977 hudba ke snímku režizéra Ivo Tomana Ve znamení Tyrkysové hory. Mimo filmové hudby komponoval i scénickou hudbu k činoherním dramatům a napsal i celou řadu vokálních i instrumentálních skladeb. Za svá díla získal řadu cen a vyznamenání.

Jiří Špaček

Vystudoval sociologii a následně mediální studia na Univerzitě Karlově. Pracuje v oboru komerční komunikace a webových technologií. Volný čas věnuje své přítelkyni, dále pak Ameli - fenečce dovezené až z Mexika, aktivně fotbalu a pasivně filmu... Zajímá se o společnost, média ale i filosofii nebo fyziku či neurovědu. V jeho textech je proto možné sledovat drobné poznatky nebo odkazy na různé vědní disciplíny. Napsal kdysi pár povídek, které poslal do dnes už známé literární soutěže pořádané Městskou knihovnou v Čelákovicích a pár se jich i porotcům zamlouvalo, i když asi nejcennějším bylo zvláštní ocenění od nakladatelství Argo. Novela Druhá je první knihou a prvním příběhěm sci-fi žánru, který autor kdy napsal a také vydal vlastním nákladem. Jak už to ale chodí, na psaní nemá moc času.

Jiří Slíva

MUDr. farmakolog, věnuje se problematice léčby bolesti, práce a články z oboru.

Jiří Skalička

Narozen 23.4.1922 v Kyjově, zemřel 19.2.1997 v Olomouci. PhDr. CSc., docent české literatury, práce z oboru.

Jiří Škabrada

Jiří Škabrada je architekt, vysokoškolský pedagog, pracovník státní památkové péče se zaměřením na lidovou architekturu, historické stavební konstrukce, typologii staveb. V letech 1963-1969 vystudoval Stavební fakultu na ČVUT v Praze, obor architektura. V letech 1971-1974 byl interním aspirantem na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Od roku 1974 prováděl pomocné práce při výzkumech Archeologického ústavu AV ČR, 1974-1986 byl zaměstnán ve Státní ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů – průzkumové středisko 03, ateliér lidové architektury. V letech 1986-1989 byl vědeckým pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, vedoucím oddělení lidové architektury, archeologických a technických památek. Zde významně přispěl k vyhlašování vesnických památkových rezervací a zón. Svými výzkumy přispěl k posunu v poznání typologie nejstarší vrstvy dochovaných vesnických staveb. Od roku 1989 byl vědeckým pracovníkem, od r. 1993 docentem, od r. 2005 profesorem na Fakultě architektury ČVUT v Praze pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Působil jako vysokoškolský pedagog také na ZČU v Plzni a FF Univerzity Pardubice, Fakulta restaurování v Litomyšli . Od roku 2007 působí jako profesor na Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK Praha a Fakulty stavitelství ČVUT Praha. Je zakládajícím členem Sdružení pro stavebněhistorický průzkum. Výzkumy lidové architektury a vesnického urbanismu. Stavebně-historické průzkumy v kombinaci s dalšími výzkumnými metodami. Aktivity pro ochranu lidových staveb a venkovských sídel. Spolupráce na výzkumu pražských románských domů se Zdeňkem Dragounem a Michalem Trymlem . Systematicky se věnuje také prosazování konzervace historických staveb, citlivému přístupu k uchování historické konstrukční substance i architektonických prvků, jakož i kvalifikovaného přístupu k zachování či revitalizaci prostředí městských i venkovských s...

Jiří Šír

Jiří Šír je specialista na problematiku zemědělství a potravinářství v Evropské unii, v letech 2016 až 2018 a opět od března 2019 náměstek ministra zemědělství ČR. Vystudoval střední zemědělskou školu v Dalovicích – obor pěstitel, a následně v letech 1993 až 1998 Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – obor všeobecné zemědělství . V letech 1992 až 1998 pracoval při studiu v otcově soukromé firmě , po skončení VŠ v roce 1998 nastoupil na Ministerstvo zemědělství ČR jako referent odboru potravinářské výroby se zaměřením na potravinovou legislativu EU. V letech 2002 - 2003 pracoval jako vedoucí oddělení harmonizace potravinářské legislativy EU, v roce 2003 se stal ředitelem odboru pro vztahy s EU. Od konce roku 2003 do roku 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí ČR jako diplomat zemědělského úseku Stálé mise ČR při EU , od roku 2006 pak byl vedoucím úseku zemědělství a životního prostředí SZEU. V letech 2003 až 2008 byl mluvčím České republiky ve Zvláštním zemědělském výboru Rady EU , v r. 2009 během předsednictví ČR v Radě předseda SCA. Na přelomu let 2009 a 2010 pracoval jako poradce ministra zemědělství, byl také předseda Skupiny pro strategické otázky v zemědělství, 2010 až 2011 poradce náměstka ministra zemědělství pro Společnou zemědělskou politiku EU. 2012 až dosud MZV ČR - diplomat zemědělského úseku SZEU v Bruselu a společný mluvčí ČR v SCA. Jiří Šír je ženatý a má dvě děti. Ovládá angličtinu a francouzštinu, je mistrem ČR v karate. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jakožto nestraník na 6. místě kandidátky hnutí ANO 2011, ale neuspěl. Od února 2016 do března 2018 působil jako náměstek ministra zemědělství ČR Mariana Jurečky a Jiřího Milka, na starosti měl Sekci komodit, výzkumu a poradenství. Od března 2019 je opět náměstkem ministra zemědělství ČR (te...

Jiří Siegel

Ing. arch. Jiří Siegel vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Patří ke generaci, která prožila studentská léta v nelehké době, a tak byla vděčna těm profesorům, kteří studenty neúnavně motivovali a ukazovali světlo na konci tunelu. Díky pedagogům Čermákovi, Otrubovi, Houbovi, Schmidtovi, Krisemu, Štěpánkovi, ale i mnoha dalším, se dokázal orientovat v problematice moderní architektury. První praktické zkušenosti získal u legendárního architekta Josefa Havlíčka a potom v ateliéru Antonína Tenzera. Po určitou dobu se u Jiřího Siegela tloukla architektura se sportem. Byl basketbalovým reprezentantem, členem družstva, které získalo titul akademického mistra světa v Paříži 1947 i členem olympijského týmu v Londýně 1948. Nejspíš i úzká vazba na sport způsobila, že potom stál dvacet let v čele jednoho z ateliérů Sportprojektu Praha. Jiří Siegel je autorem pražské sportovní haly na Folimance, sportovní haly ve Znojmě a dalších více než dvaceti sportovních hal po celé republice. Je také autorem objektu české obchodní legace v indonéské Djakartě nebo bývalé budovy Sportturistu na Národní třídě v Praze. Realizoval celou řadu staveb na českých horách: například Dům Horské služby ve Špindlerově Mlýně, hotelový areál v Peci pod Sněžkou, Českou boudu v Jilemnici, Novomísečnou boudu i Sporthotel na šumavském Zadově. Se svým týmem získal druhou cenu v soutěži na Národní stadion v Praze na Maninách. V Kosmonosech u Mladé Boleslavi bylo podle jeho konceptu realizováno padesát řadových domků. Navrhl také domy pro Karla Gotta a Jiřího Šlitra. Rád se baví svou prací i svými koníčky, takže když nesedí u prkna, většinou sedí u klavíru anebo píše. Z textů Jiřího Siegela můžeme cítit vrozený optimismus i osobitý humor. Architekta stále vidí v poloze profesionála syntézy a neúnavně ve svých úvahách vysvětluje nezastupitelnost architekta při tvorbě architektonického díla. Celoživotní zkušenosti promítl do zatím poslední knihy „Dům a jeho architekt“, ...

Jiří Siblík

Narozen 24. 4. 1912 v Ostravě, zemřel 10. 12. 2004 v Praze. Prof., PhDr., historik výtvarného umění, hudební teoretik a pedagog, monografie z oborů.

Jiří Šerých

Jiří Šerých byl český historik umění, redaktor, výtvarný kritik a básník. V letech 1953–1957 navštěvoval Průmyslovou školu grafickou, obor knižního obchodu. Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy studoval obory knihovnictví a dějiny umění . Od 60. let byl činný jako autor, teoretik umění a redaktor v několika nakladatelstvích a časopisech , historická revue Země Koruny české v nakladatelství Orbis . Jiří Šerých je bratr malíře Jaroslava Šerých , otec malíře Jana Šerých Jiří Šerých byl první, kdo v roce 1966 začal pořizovat soupis výtvarného díla Bohuslava Reynka ve spolupráci s grafikem samotným a posléze i s jeho syny. Šerých tak shromáždil základní údaje o více než třech stech děl z tehdejší tvůrcovy dílny. Shromáždil a vydal Reynkovu korespondenci a je autorem řady textů k Reynkovým výstavám. Kromě Reynka se zabývá také grafickým dílem Karla Demela. Výsledkem celoživotního badatelského úsilí Jiřího Šerých je obsáhlá monografie barokního rytce Michaela Heinricha Rentze, kterou roku 2007 vydalo nakladatelství Karolinum. Na více než 500 stranách mapuje Rentzův život, podrobně se zabývá jeho působením ve službách hraběte Šporka a analyzuje grafické cykly Křesťanský rok, Kniha eremitů a Tanec smrti. Knihu provází podrobný katalog rytcova díla. Jako teoretik fotografie sleduje soustavně tvorbu Františka Dostála a Jana Šplíchala, a kromě toho se zabýval také dílem Tarase Kuščynského, Aloise Nožičky, Milana Borovičky, Jiřího Všetečky, Martina Hrušky nebo Viléma Reichmanna.

Jiří Sekera

Narozen 8.7.1904 v Mnětěši u Roudnice nad Labem, zemřel 23.8.1981 v Praze. Ing., myslivecký odborník, práce z oboru.

Jiří Antonín Švengsbír

Narozen 19.4.1921 v Praze, zemřel 3.3.1983 tamtéž. Grafik, rytec známek, ilustrátor.

Jill Sheldon

Americká spisovatelka romantických příběhů.

Jill Shalvis

Americká spisovatelka romantických příběhů.

Jaroslav Synek

Editor encyklopedie.

Jaroslav Svoboda

Narozen 17.9.1952 v Jindřichově Hradci. MUDr., práce z oboru vnitřního lékařství a imunologie, práce o AIDS.

Jaroslav Světlík

Ing. Jaroslav Světlík, Ph.D., český ekonom se zaměřením na marketingovou komunikaci.Předmětem jeho odborného zájmu je marketing, marketing školy, interkulturní marketing a interkulturní komunikace. Řadu let spolupracuje s domácími i zahraničními firmami a institucemi zejména v oblasti vzdělávání a školení pracovníků a konzultační činnosti.

Jaroslav Švec

Jaroslav Švec, je bývalý český zápasník–judista. V české seniorské reprezentaci působil v letech 1997-2004 v polostřední váze do 81 kg. V roce 2000 a v roce 2004 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na letní olympijské hry. Jeho největším mezinárodním úspěchem v judu jsou dvě bronzové medaile z Akademického mistrovství světa v roce 1998 a z Letní univerziády v Pekingu v roce 2001. Třikrát startoval na seniorském mistrovství Evropy, nakonec bez umístění. Po skončení sportovní kariéry v roce 2004 se věnuje trenérské práci. Působí v Brně jako trenér Sportovního centra mládeže . Byl u začátku sportovní kariéry Lukáše Krpálka.

Jaroslav Šváb

Jaroslav Šváb byl český grafik a ilustrátor. Vzdělání získal v letech 1925–1931 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Františka Kysely a Jaroslava Bendy. V letech 1939–1948 vedl v grafickou školu Officina Pragensis, kterou založil Hugo Steiner-Prag. Jeho žáky tam byli například Libor Fára, Adriena Šimotová nebo Václav Bláha. Ve 30.letech spolupracoval s Pražskou průmyslovou tiskárnou, kterou vedl Method Kaláb. Ve své tvorbě se zabýval většinou aspektů knižního umění, zejména tvorbou knižních obálek, knižních vazeb, ale také tvorbou plakátů. Knižní obálky s jednoduchýn geometrickým členěním a ve 3 kontrastních barvách ve stylu konstruktivismu a minimalismu vytvářel nejčastěji pro nakladatelství Mladá fronta a SNKLHU a Odeon. Kromě toho se zabýval knižní grafikou s krajinářskými motivy. Byl člen SČUG Hollar, s nímž pravidelně vystavoval. Od roku 1964 se účastnil Bienále užité grafiky v Brně. Od roku 1966 byl zasloužilým umělcem.

Jaroslav Šulc

Vystudoval Raisův státní učitelský ústav v Jičíně. Pracoval jako odborný učitel v oblasti Beskyd, na Opavsku a Ostravsku . Spolupracoval s ostravským rozhlasem, během okupace působil v Praze. Je autorem básní, prózy i literatury pro děti, jeho dílo má vztah ke kraji a regionálním umělcům. Užíval i pseudonymy Jindřich Hahn, Jan Klen a J. Šulcová. Jako první přišel roku 1948 s myšlenkou realizovat festival Bezručova Opava

Jaroslav Suchl

Jaroslav Šturma

PhDr. Jaroslav Šturma je dětský psycholog, předseda Českomoravské psychologické společnosti. Věnuje se zejména dětem se zdravotním postižením, vyučuje na katedře psychologie Filozofické fakulty UK. V roce 1995 obdržel z rukou prezidenta republiky ocenění za podíl na realizaci projektů Výboru dobré vůle Olgy Havlové. V roce 2003 mu byla udělena medaile Aktion Sonnenschein za úsilí v oblasti integrace dětí s postižením u nás i v zahraničí. V roce 2007 obdržel výroční cenu ministra zdravotnictví za rozvoj zdravotně sociální péče.

Jaroslav Šonka

Autor prácí z oblasti automatizovaných informačních systémů.

Jaroslav Skrbek

Jaroslav Skrbek byl český grafik a malíř. Jaroslav Skrbek byl jediným synem truhláře a textilní dělnice. Dětství prožil převážně ve Vysokém nad Jizerou. Po absolvování jičínské reálky studoval v letech 1907-1909 na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte, poté do roku 1910 u Maxmiliána Pirnera a v letech 1910-1913 na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce prof. Maxe Švabinského. Od roku 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných. Během studií byl nucen si přivydělávat a po skončení školy se stal středoškolským profesorem kreslení v Praze. V letech 1933-1935 měl souborné výstavy svých leptů a akvarelů v Topičově salonu v Praze. V létě často pobýval v rodném Podkrkonoší. Podnikl několik zahraničních cest na kterých zachytil Paříž, Istanbul, Balkán, Amsterdam a venkov v Holandsku. Tvořil lepty a litografie menších formátů s pražskými motivy a zaznamenával krajiny na svých cestách do ciziny. Část jeho díla je věnována horským vlastencům a národním buditelům v Podkrkonoší. Jeho grafické listy se vyznačují dokonalým řemeslným provedením. Všestranný Skrbek v leptech téměř nepracoval s konturami. Vše podřizoval hře světla a stínu. Naopak kresby vynikají pevnou linkou a v akvarely jednoznačně definovanými barevnými plochami. Soubory jeho pražských vedut vlastní domácí galerie a muzea i významné zahraniční sbírky. Velký soubor jeho grafických listů má ve sbírkách Památník národního písemnictví.

Jaroslav Škarvada

Mons. ThDr. Jaroslav Škarvada byl postupně profesor křesťanské dogmatiky, sekretář kardinála Berana, koordinátor duchovní služby českých krajanů, spolupracovník vatikánského státního sekretariátu, titulární biskup litomyšlský a pomocný biskup pražský. Jeho biskupským heslem bylo: Ut omnes unum sint

Jaroslav Šidák

Publikace o průmyslových školách strojnických.

Jaroslav Sejpka

Mgr., středoškolský učitel, spoluautor učebnice přírodopisu.

Jaroslav Schiebl

Jaroslav Schiebl byl rakouský a český novinář, statistik a politik, na sklonku 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Jeho otcem byl podnikatel, novinář a politik Ignác Schiebl. Jaroslav Schiebl navštěvoval reálnou školu v Plzni a pak se vyučil knihtiskařem. Následně cestoval po Evropě. Novinářskou dráhu zahájil v berlínském listu Post. Pokoušel se i o hereckou a malířskou dráhu. Po návratu si v Plzni zařídil malé knihkupectví. Od roku 1871 redigoval v Plzni několik regionálních periodik. Spolupracoval i s pražským deníkem Národní listy, do nichž přispíval coby západočeský zpravodaj. Působil dále jako kulturní historik se zaměřením na dějiny Plzně a spisovatel . Překládal z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Kromě toho byl činný jako archivář a statistik. Statistice se věnoval po roce 1880 a zaměřoval se na sčítání lidu a bytové poměry. Dlouhodobě vedl statistickou kancelář města Plzně. Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k staročeské straně. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi sněmu v prosinci 1893. Zemřel v dubnu 1933. Pohřben byl do výstavní rodinné hrobky na Ústředním hřbitově v Plzni.

Jaroslav Šalda

Narozen 12.8.1912 v Praze, zemřel 19.7.1989 tamtéž. Ředitel Polygrafického průmyslu v Praze. Práce v oboru polygrafie.

Jaromír Švestka

Narozen 15. 9. 1937 v Brně, zemřel 2. 8. 2019. MUDr., DrSc., FCMA , profesor Masarykovy univerzity; psychiatr, významně se zabýval psychofarmakologií: působil na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Brno-Bohunice, v letech 1987-1993 jako přednosta.

Jaromír Šlosar

Narozen 8.8.1953 ve Václavovicích. Básník, prozaik, publicista.

Jarmila Slováková

Jana Svobodová

Narozena 11. 9. 1978 ve Zlíně. Výtvarnice a lektorka. Věnuje se ilustraci, šperku, textilnímu tvoření, pořádá workshopy. Publikace z oboru.

Jana Svobodová

Ilustrátorka, převážně dětských knih.