Výpis všech autorů

Jeremy Strong

Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.

Ivana Štětkářová

Narozena 11. 3. 1963 v Praze. MUDr., docentka neurologie, neurofyzioložka, zabývá se elektromyografií a evokovanými potenciály, periferním nervovým systémem, míšními funkcemi, spasticitou a vertebrogenní problematikou. Věnuje se též literární, výtvarné a hudební činnosti.

Eva Štolbová

Eva Štolbová je zajímavá žena s ještě zajímavějšími zážitky. Jako učitelka byla před rokem 1989 vyhozena ze škol, kde učila, nebo z Československé televize. Její byt se stal místem setkání disidentů a lidí, kteří nesouhlasili s tehdejším režimem. Ještě dva dny po Sametové revoluci ji a její přátele zatkla Státní bezpečnost. Žila s americkým saxofonistou Tonym Scottem a slovenským spisovatelem Dominem Tatarkou, na které s láskou vzpomíná. Narodila se 23. července 1935 v Ostravě a dětství, zasažené válkou, prožila ve Zlíně. V roce 1951 se odstěhovala s rodiči do Prahy, kde vystudovala Univerzitu Karlovu a stala se učitelkou českého jazyka pro střední školy. Od 60. let minulého století působila jako redaktorka Československé televize, kde vytvořila množství vzdělávacích nebo dokumentárních pořadů. V roce 1979 musela televizi opustit. Pak pracovala 10 let na pekárenském a obchodním učilišti. V roce 1988 spoluzaložila Demokratickou iniciativu a těsně před Sametovou revolucí Liberálně demokratickou stranu.

Alfons Bohumil Šťastný

Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

A.  J Šťastný

Zuzana Stirská

Vladimír Stuchl

Vladimír Stuchl byl český redaktor, básník, prozaik a překladatel, autor přírodní a společenské lyriky a literatury pro děti a mládež. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Strakonicích roku 1941 byl totálně nasazen v tamní zbrojovce. Roku 1945 se přestěhoval do Prahy a vystudoval filozofii, sociologii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně studoval v letech 1950–1951 na Ústřední politické škole KSČ. Od roku 1947 vystřídal několik redaktorských míst a pracoval také v tiskovém oddělení Ústřední rady odborů. V letech 1955–1960 byl zpravodajem ČTK v USA a v letech 1961–1969 redaktorem a šéfredaktorem časopisu Květy. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání, od roku 1972 redaktorem agentury DILIA. Debutoval roku 1943 sbírkou melodických a impresionisticky laděných básní s pocity smutku a melancholie. V padesátých letech publikoval prorežimní poezii, oslavující cestu ke komunismu. Později se v jeho básních objevuje lyrizace všedního života. Z pobytu v USA vytěžil knihu reportáží Dobrý večer, Ameriko!, jejichž základem je tendenční kontrast mezi kapitalismem a socialismem, a také náměty pro knihy pro děti a mládež. Uspořádal také několik básnických pásem z tvorby jiných autorů . Jeho dílo doplňují překlady z angličtiny.

Veronika Štroblová

Mgr., autorka výukových listů z oblasti českého jazyka a literatury, vychází v rámci projektu "V lavici" .

Renata Štulcová

Narodila se 23. října 1969 v Rakovníku, když Slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra. Roku 1976 se přestěhovala do Litoměřic. Na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudovala matematiku a geografii a poté na Karlově univerzitě anglický jazyk a literaturu. Během studia angličtiny se zajímala o využití dramatu ve výuce a absolvovala jsem kurzy Dramatické výchovy na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1993 učí na základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích.

Petra Štarková

Narozena 24. 12. 1975 v Moravské Třebové. Psycholožka a spisovatelka. Autorka populárně-odborných článků, fantasy a sci-fi povídek.

Paul Stewart

Paul Stewart je uznávaný autor knih pro dětské čtenáře. Spolu s Chrisem Riddellem je tvůrcem populárních kronik Světakraje, které byly doposud přeloženy do dvacetijazyků, mimo jiné samozřejmě do češtiny. Jeho oblíbenou pochoutkou jsou koblihy, zvláště ty s dírou uprostřed :-)

Miloš Štípl

Ljuba Štíplová je básnířka, scénáristka, autorka příhod postaviček legendárního Čtyřlístku a námětů k mnoha Večerníčkům. Je držitelkou ceny za celoživotní práci s dětskou knihou, kterou uděluje každý rok nakladatelství Albatros. Ljuba Štíplová se narodila v Praze. Studovala na UMPRUM, obor sochařství, studia však nedokončila. Původně psala satiru především pro časopis Dikobraz. Dlouhá léta spolupracovala se Sluníčkem, kde vycházeli Atomíci. Téměř čtyřicet let vymýšlí příhody postaviček v Čtyřlístku. Zemřela v září 2009 v Praze, kdy podlehla následkům úrazu ze srpnové autonehody.

Matteo Strukul

Matteo Strukul se narodil v Padově roku 1973. Absolvoval právnickou fakultu se specializací na evropské právo. Publikoval řadu historických románů, které vyšly ve dvaceti zemích. Největší úspěch zaznamenala trilogie "Medicejští". Píše pro kulturní rubriku "Venerdi di Repubblica a spolu se svou manželkou Silvií žije střídavě mezi Padovou, Berlínem a Transylvánií.

Kate Stewart

Americká spisovatelka. Autorka romantické prózy.

Josef Staněk

Turistické průvodce po severovýchodních Čechách.

Jessica Steele

Americká spisovatelka milostných románů.

Jana Strouhalová

Jan Stach

Právník a vysokoškolský pedagog.Autor literatury faktu a příběhů s kriminální zápletkou. Člen AIEP, Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu.

František Stavinoha

* 10. 7. 1928, Zašová † 8. 4. 2006, Kladno – Švermov Prozaik, publicista, horník Narodil se jako poslední ze sedmi dětí valašského pasekáře. Po absolvování měšťanské školy ve Valašském Meziříčí se učil pekařem a knihařem, později byl zaměstnán v různých manuálních profesích . Roku 1950 byl odsouzen za pobuřování k pětiměsíčnímu trestu vězení, který vykonával v jáchymovských dolech; v témže roce byl povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocného technického praporu na dole Zápotocký v Kladně a dole Gottwald v Libušíně. V roce 1953 podepsal pětiletý úvazek práce v hornictví, na jehož základě byl z vojenské služby propuštěn. Od té doby žil v Kladně. Pracoval v místních dolech, nejprve jako horník, později signalista a těžmistr, od roku 1975 ze zdravotních důvodů v povrchovém provozu; do důchodu odešel v roce 1983. V letech 1994–1998 byl v Kladně členem městského zastupitelstva; 2003 mu zde bylo udělěno čestné občanství. V 60. letech publikoval soudničky v časopisech Kladenská záře, Čs. horník a energetik a Svoboda; po roce 1973 přispíval články, fejetony a povídkami do periodik: Dikobraz, Práce, Rudé právo, Mladá fronta, Květy, Čs. voják, Tvorba, Kmen, Mladý svět, Literární měsíčník, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Roháč aj.; v 90. letech otiskoval povídky a fejetony v sobotních přílohách Občanského deníku, Práva lidu, Venkova, Rudého Práva a Práva, v Novém dikobrazu, Vlastě, Kladenských novinách, Haló novinách aj. Od 80. let spolupracoval s Československou televizí: podle vlastních námětů napsal scénáře k inscenacím a filmům Pravda neroste na višni , Hvězdy nad Syslím údolím , Pohled z hlubin , Kolotoč a devět vnuků ...

Andrej Štiavnický

Andrej Štiavnický sa už skoro tridsať rokov venuje štúdiu historických dokumentov o Alžbete Bátoryovej. Výsledkom jeho dlhoročnej práce je úspešná pentalógia o živote tejto kontroverznej osobnosti našich dejín a jej nasledovníčky Anny Rosiny Listhiusovej. Interview: Pred knihami o Alžbete Bátoryovej ste napísali dve iné. O čom boli a čím ste sa v tej dobe zaoberali? Prvá kniha Milovať bez lásky a sexu? vyšla v roku 1996 a obsahovala 111 otázok biskupovi Rudolfovi Balážovi, ktoré sa týkali sexu a morálky. Bolo to vysielané aj v rádiu a kniha mala vynikajúci ohlas. Ďalšia sa volala Európan na križovatke dejín a života a išlo o filozofické otázky o zmysle života. Tieto knihy boli mojimi prvotinami, no už v tom období som sa venoval historickému výskumu. Kedy vás očarila história Čachtického hradu a život Alžbety Bátoryovej? Štúdiu historických dokumentov sa venujem už 28 rokov. Je to náročné a obsiahle štúdium, každý, kto si prečíta moje knihy, pochopí to. Špecializujem sa na obdobie 16. a 17. storočia a život Alžbety Bátoryovej ma veľmi zaujal. Ako osemročný chlapec som si prečítal Čachtickú pani od Joža Nižňanského a chcel som sa dozvedieť, aká je pravda o tejto historickej postave. Zaujímalo ma, či sa skutočne kúpala v krvi a či vraždila mladé dievčatá. To bol prvotný impulz a neskôr aj záujem môjho srdca. Počas štúdia som sa dostal k materiálom doktora Kočiša, ktorý je v tomto smere mojím veľkým vzorom. Je to celoživotné štúdium a stále sa venujem tejto téme, lebo sa zdá, že je nevyčerpateľná. Život Alžbety Bátoryovej študujete už dlhé roky. Čo pre vás táto postava, ako súčasť slovenskej histórie, znamená? Vzhľadom na to, že ide o veľmi negatívnu osobu a vzhľadom k rozsahu jej trestnej činnosti, preniká oveľa vyššie, ako hovoria historici. V dvadsiatom storočí ju spôsobom mučenia prevýšil len Hitler s koncentračnými tábormi a Stalin s gulagmi. Nikto iný pred týmito diktátormi a vrahmi miliónov ľudí nedokázal urobiť s ľudskou dôstojnosťou to, čo urobila Al...

Vladimíra Staňková

Narozena 1987 v Havířově. Bohemistka a literární vědkyně. Redaktorka ve společnosti Knihy Dobrovský. Korektorka, editorka, lektorka češtiny pro cizince. Autorka překladu dětské knihy z italštiny.

Věra Stauchová

Narozena 17.3.1922 v Praze, zemřela 26.7.1971 v Maďarsku. PhDr., romanistka, pracovnice katedry jazyků, učebnice francouzštiny.

Stromboli

Stromboli je česká rocková skupina, kterou v roce 1982 založil kytarista a zpěvák Michal Pavlíček. Kapela se rychle stala známou pro svou jedinečnou směs rockové hudby, která obsahovala prvky jazzu a progresivního rocku. Získali si pověst díky svým dynamickým živým vystoupením a složitým hudebním aranžmá. V roce 1987 vyšlo debutové album " Stromboli ", které představilo jejich inovativní styl a získalo jim uznání kritiky na české hudební scéně.

Sting

Sting , narozený 2. října 1951 ve Wallsendu v anglickém Northumberlandu, je známý hudebník a skladatel, který je známý svým osobitým hlasem a fúzí rocku, jazzu, reggae, klasiky, new-age a worldbeatu ve své hudbě. Proslavil se jako zpěvák a baskytarista rockové skupiny The Police v letech 1977 až 1986. S The Police se Sting stal jedním z nejprodávanějších hudebních umělců na světě. Skupina vydala několik alb, která se umístila na předních příčkách hitparád, a získala šest cen Grammy.

Miroslav Střelák

Narozen 14.5.1934 v Praze. Hudební pedagog.

Martin Stejskal

Martin Stejskal je český malíř, esejista a esoterik hlásící se k surrealismu. Vystudoval Odbornou školu výtvarnou v Praze. V r. 1963 se spřátelil s básníkem Karlem Šebkem, který ho seznámil se surrealistickým okruhem. Od roku 1968 se podílí na činnosti Surrealistické skupiny v Československu a je členem redakční rady revue Analogon. Koncem 60. let poznal českého alchymistu a hermetika Theofana Abbu a spolupracoval s ním až do jeho smrti. Podle jeho dispozic vytvořil velké tarotové karty, které vydal vlastním nákladem i tiskem jako samizdat s názvem 22 arkán Theofana Abby. Později spolupracoval na českých překladech knih francouzského alchymisty Fulcanelliho. . Koncem 60. let 20. století se dvakrát účastnil spolu s několika výtvarníky ze Surrealistické skupiny experimentace s kyselinou lysergovou a psilocybinem ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích. Zážitky z pokusů natrvalo ovlivnily jeho tvorbu. Je autorem interpretačních metod konturáže, leptomanie a fázovaných ilusí, v nichž vždy metamorfuje několik statických obrazů v cyklu následných fází. V roce 1976 vydal v Paříži v nakladatelství Editions surréalistes velkoformátovou knihu-bibliofilii 14 vlastních litografií Maisons , doprovázenou básnickými texty francouzského surrealisty Vincenta Bounoura. Podle autorových kreseb litografie zhotovil prestižní pařížský litografický atelier Babette Pons. Přispěl svým textem do kolektivního sborníku La civilisation surréaliste . Začátkem 90. let byl zvolen do prvního předsednictva obnovené společnosti čs. hermetiků Universalia. Spolupracoval na koncepci souborné hermetické expozice Opus Magnum v roce 1997 v Domě U kamenného zvonu v Praze a napsal text pro obsáhlý katalog-knihu, kterou i graficky upravil. Podíl...

Karel Stejskal

PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.

Jiří Stibral

Jiří Stibral byl český architekt, výtvarník, profesor a pedagog a pozdější ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Za svou architektonickou kariéru vypracoval celou řadu novorenesančních, novogotických či secesních návrhů staveb na území Čech, především pak v rodné Praze. Specializoval se také na navrhování interiérů sériových i speciálních luxusních železničních vozů pro firmu Ringhoffer. Narodil se 27. července 1859 do rodiny věhlasného pražského hodináře Josefa Stibrala, mj. opraváře Staroměstského orloje, a Anny, rozené Krausové. V letech 1875 až 1881 studoval architekturu na německé polytechnice u Josefa Zítka, věnoval se také výtvarné tvorbě. Mezi lety 1885 a 1886 pracoval v ateliéru architekta Quida Bělského, od roku 1886 začal pedagogicky působit na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze v oborech ornamentálního kreslení, nauky o barvách a deskriptivní geometrie. Roku 1887 se v Praze oženil s Boženou Bazikovou, rok nato se jim narodil syn Zdeněk. Následně vyjel díky stipendiu F. J. Gerstnera do Itálie, dále zemí Beneluxu, Velké Británie a Německa a Ruska: s přítelem spisovatelem Juliem Zeyerem podnikli roku 1888 cestu na Krym a do Zakavkazí. Od roku 1889 působil pak ponejvíce v Čechách, velká část jeho prací byla vytvořena v novorenesančním slohu. Stibral vytvořil několik významných projektů pro průmyslnickou rodinu baronů Ringhofferů v okolí města Kamenice, jižně od Prahy, stejně jako návrhy železničních vozů, které firma Ringhoffer vyráběla ve svých smíchovských strojírnách, na kterých Stibral s firmou dlouhodobě spolupracoval od roku 1884. Od 80. let intenzivně spolupracoval se sochařem Josefem Václavem Myslbekem, tehdejším ředitelem Uměleckoprůmyslové školy. Řadu zakázek realizoval také pro hraběte a poslance Arnošta Emanuela Silva-Tarouca. V letech 1896 až 1898 byl členem Umělecké komise Magistrátu města Prahy a účastnil se sporů o způsob provádění asanace Starého Města pražského, zapo...

Jan Štěpánek

Narozen 1948. Ilustrátor, autor komiksů.

Dana Stabenow

Dana Stabenow je americká spisovatelka a novinářka, žijící ve městě Homer na Aljašce. Do roku 2020 vydala na čtyři desítky knih - především detektivky, vědeckofantastické a historické romány. Mezi bestlsellery patří zejména řada detektivních příběhů, jejichž ústřední postavou je aleutská vyšetřovatelka Kate Shugak. Za první knihu z této řady, která vyšla v roce 1992 pod názvem A Cold Day For Murder , obdržela Dana Stabenow prestižní cenu Edgar . Dana Stabenow vyrostla na menší rybářské lodi svých rodičů, plavící se v Aljašském zálivu. Už tam začala psát příběhy o jiných dětech, které žijí v normálních podmínkách na pevnině. Po studiích žurnalistiky na Aljašské univerzitě v Anchorage se vydala do Evropy a jako baťůžkářka zde cestovala čtyři měsíce. Po návratu na Aljašku pracovala pro ropné společnosti Alyeska Pipeline a Brirish Petroleum. Po třicítce se rozhodla opustit námezdní práci v ropném průmyslu a věnovat se spisovatelské tvorbě. Její prvotina Druhá hvězda vyšla v roce 1991 a o rok později vydala první knihu ze série krimi příběhů vyšetřovatelky Kate Shugakové Chladný den pro vraždu. Dana Stabenow do roku 2020 vydala 22 titulů z cyklu detektivních příběhů s vyšetřovatelkou Kate Shugak. Za v pořadí 18. knihu z této série Though Not Dead získala v roce 2012 cenu Nero Award. Dana Stabenow žije v aljašském městě Homer a provozuje zde centrum Storyknife Writers Retreat, určené pro workshopy a tvůrčí pobyty spisovatelek ze Spojených států i z jiných zemí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dana Stabenow na anglické Wikipedii.

Barbora Šťastná

Barbora Šťastná, rozená Chvojková, je česká spisovatelka, novinářka, blogerka a překladatelka. Vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scénáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka píšící o filmu. Několik let byla redaktorkou časopisu ELLE, nyní je šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie. S manželem a dětmi žije v Praze na Žižkově.

Ulf Stark

Celým jménem Ulf Gottfrid Stark je švédský spisovatel a scénarista. Je považován za předního švédského spisovatele pro děti a mládež. Vyrostl na předměstí Stockholmu v Stureby. Do těchto míst se několikrát vrátil ve své tvorbě. Jeho kariéra začíná poměrně brzy, již na střední škole. V 19 letech vydal svou první básnickou sbírku a nedlouho poté následoval první román. První dětskou knížku napsal v roce 1975, sktuečný průlom však nastal až v roce 1984. Je autorem několika filmových adaptací svých knih, v roce 1999 napsal filmový scénář filmu Tsatsiki, morsan och polisen . V letech 1989 - 1998 působil ve Švédské acociaci pro dětské knihy.

Petra Stehlíková

Petra Stehlíková vystudovala střední zdravotnickou školu — obor zdravotní laborant. Vystřídala několik zaměstnání, naposledy pracovala jako hotelová recepční. Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem . Román Naslouchač vycházel od roku 2014 na internetu. Autorka žije v Praze, v současné době je na mateřské dovolené.

Neal Stephenson

Neal Stephenson je americký spisovatel. Jeho beletristická díla bývají řazena do rozličných kategorií, od cyberpunku, přes historické romány, science fiction až po postcyberpunk. Některé knihy mu vyšly pod pseudonymem Stephen Bury. Ve svých knihách se zabývá matematikou, kryptografií, filozofií, měnami a historií vědy. Mimo to píše i nebeletristické články o technologii pro různé časopisy, například Wired, a dřív pracoval na částečný úvazek jako poradce pro firmu Blue Origin, která vyvíjí suborbitální kosmickou stanici. Narodil se ve městě Fort Meade v americkém státě Marylandu. Pochází z rodiny techniků a vědců. Jeho otec je profesorem elektrotechniky a dědeček z otcovy strany býval učitelem fyziky; jeho matka pracuje v biochemické laboratoři, tchán byl profesorem biochemie. V roce 1960 se jeho rodina přestěhovala do státu Illinois a posléze v roce 1966 do Iowy, kde vystudoval střední školu. Své vzdělání dokončil na Bostonské univerzitě. Nejprve se specializoval na fyziku, ale později se přeorientoval na geografii, protože při jejím studiu mohl trávit více času na univerzitním mainframu. Odpromoval v roce 1981 jako bakalář v geografii s vedlejším předmětem fyzikou. Od roku 1984 žije převážně na severozápadě Spojených států. Momentálně bydlí se svou rodinou v Seattlu. Píše i literaturu faktu. Jeho In The Beginning Was The Command Line je esej o operačních systémech, popisující mimo jiné historii Dosu, Windows, Linuxu a Beosu a jejich vztahy mezi nimi. Esej se problematikou zajímá jak z kulturního, tak z technického hlediska a soustředí se zejména na vývoj grafických uživatelských rozhraní. Byla vydána jako kniha v roce 1999. Řada jiných Stephensonových esejí vyšla v časopise Wired.

Miroslava Štěpánková

Narozena 1968. PhDr., Ph.D., psycholožka, práce z vývojové psychologie, psychoterapie a logoterapie.

Miloslav Studnička

Geobotanik a pracovník význačné české botanické zahrady. RNDr.Miloslav Studnička, CSc. Absolvoval studium odborné botaniky se zaměřením na geobotaniku a taxonomii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti je ředitelem Botanické zahrady v Liberci. V r. 1989 obhájil dizertační práci pod vedením akademika Slavomila Hejného na téma Studie kriticky ohroženého druhu Pinguicula bohemica se zřetelem na možnosti jeho záchrany. Svojí vědeckou i publikační činnost soustřeďuje především na xerotermní vegetaci Českého středohoří, slatinnou vegetaci na Českolipsku, některé rezervace Broumovska a Jizerských hor, dále pak na masožravé rostliny a orchideje a na kapradiny. Během působení v liberecké botanické zahradě popsal několik nových druhů pro Mexiko a několik nových kultivarů masožravých rostlin. Věnoval se botanice na expedicích do Makaronésie, Brazílie, Nikaraguy, Venezuely, Mexika a Indie. Za těžiště své práce považuje populárně vědeckou činnost, mimo jiné je spoluautorem architektonických projektů všech současných expozic Botanické zahrady Liberec, kde také pořádá naučné výstavy. V Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., vyšly M. Studničkovi knihy Masožravé rostliny a Kapradiny - Atlas domácích a exotických druhů , který je dosud nejobsáhlejším přehledem kapradin v české literatuře. Publikace se věnuje jejich systému, rozmnožování, pěstování a ekologii, text je doplněný bezmála 500 fotografiemi ze sbírek botanických zahrad, nebo pořízených ve volné přírodě po světě i v české krajině. V r. 2011 vydalo Nakladatelství jeho knihy povídek S botanikem v tropech 1–3 .

Ladislav Štoll

Ladislav Štoll byl český marxistický literární kritik, představitel stalinistického pojetí teorie umění, československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Narodil se v rodině nájemce zámeckého hostince na Malé Skále u Turnova Emila Štolla a jeho ženy Anny, rozené Škopánové . Vystudoval reálku v Turnově a obchodní dopravní abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii v Praze-Karlíně , vojenskou službu absolvoval u letectva . V roce 1930 jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Praze v Eskomptní bance a Živnobance jako úředník, odkud byl v roce 1931 propuštěn za článek Úředníci v Levé frontě o sympatiích bankovního úřednictva ke komunismu a jeho postavení v době krise. Po svém propuštění se stal komunistickým novinářem a začal se věnovat literární kritice. Roku 1926 vstoupil do KSČ, v roce 1929 se oženil. Byl předním členem Levé fronty a odpovědným redaktorem stejnojmenného časopisu. Od roku 1934 byl redaktorem Rudého práva. Roku 1934 byl stranou vyslán do Moskvy jako překladatel Marxových a Engelsových spisů z němčiny, kde zůstal s rodinou až do roku 1936. S Juliem Fučíkem se podílel na českém vysílání moskevského rozhlasu. Mobilizace se zúčastnil jako poručík bombardovací letky detašované v Horních Počernicích. Během okupace Československa pracoval v Akciové společnosti pro zpracování kukuřice , podílel se na vydávání ilegálního Rudého práva, za což byl v roce 1944 několikrát vyšetřován gestapem. V roce 1947 se stal místopředsedou Kulturní jednoty, která sdružovala kulturní a uměleckou obec. V dubnu 1948 patřil k hlavním řečníkům na Sjezdu národní kultury. Po roce 1948 vystřídal mnoh...

Josef Stivín

Josef Stivín , byl československý sociálně demokratický politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl rovněž literárně činný — přispíval do socialistického tisku, psal básně a knihy pro děti. Vystupoval i pod pseudonymem Foltýn. Ve Vídni se vyučil typografem a začal se tam angažovat v řadách vídeňské sociální demokracie. Pak se přesunul do českých zemí. Od roku 1911 působil jako šéfredaktor sociálnědemokratického listu Právo lidu. Patřil k vlivným členům strany. Ve 20. letech 20. století byl jedním z tajemníků představenstva sociální demokracie. Roku 1927 vedl komisi pro vypracování nového programu. Na sjezdu strany v roce 1930 pak vystupoval v debatě okolo podoby programu. Ve vedení strany zasedal i po sjezdu v roce 1937. V letech 1918–1920 zasedal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce. Byl po deset let místopředsedou poslanecké sněmovny. Podle údajů z roku 1935 byl novinářem. Bydlel v Praze. Stivín byl rovněž literárně činný jako básník, spisovatel a novinář. Některé práce podepisoval pseudonymem Foltýn. Knižně vyšly např.: Na přelomu 20. a 21. století vyšly jeho verše např. ve výborech:

Jaroslav Štrait

Jaroslav Štrait je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČ, později za KSČM. Působí jako publicista a historik, vydal práce z dějin dělnického hnutí, protifašistického odboje, česko-ukrajinských vztahů a regionální díla zaměřená na východní Čechy. Zabýval se též numismatikou. Po několik volebních období působil v parlamentu. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do České národní rady za KSČ. Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny . Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V lednu roku 1994 přešel do samostatného poslaneckého klubu KSČM poté, co se koalice Levý blok rozpadla na několik levicových frakcí. Mandát ve sněmovně obhájil ve volbách v roce 1996 a volbách v roce 1998. Po celé období let 1992-2002 byl členem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V roce 2002 po odchodu ze sněmovny avizoval, že odchází do penze a hodlá se věnovat výchově vnoučat. V roce 2004 se zmiňuje jako pořadatel vzpomínkové akce, kterou pořádal Klub českého pohraničí. Angažoval se i v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Hradec Králové.

František Starý

Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.

Eugen Strouhal

Eugen Strouhal , v běžném životě a v publikacích užíval jméno Evžen Strouhal, byl významný český antropolog, archeolog, lékař a muzejník, který přispěl k založení vědního oboru paleopatologie. Zabýval se především výzkumem starého Egypta. Působil v Československém egyptologickém ústavu Univerzity Karlovy , následně v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, a později také na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Hlásil se ke katolickému vyznání a prosazoval ekumenický přístup. Eugen Strouhal se narodil v Praze do vědecké rodiny. Oba jeho rodiče byli lékaři. Dědeček, Vincenc Strouhal, patřil mezi kapacitu v oblasti experimentální fyziky, jeho biografii věnoval i jednu ze svých posledních knih Profesor Čeněk Strouhal, zakladatel české experimentální fyziky. V roce 1956 vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze Fakultu všeobecného lékařství a o tři roky později Filozoficko-historickou fakultu. Od roku 1956 do roku 1957 působil jako lékař ve Františkových Lázních. Následně roku 1957 nastoupil jako odborný asistent do Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, kde působil do roku 1960. Zde započala jeho pedagogická činnost, která zaznamenala u studentů velkou popularitu. Poté krátce působil na lůžkovém oddělení Výzkumného ústavu endokrinologickém v Praze-Motole. Od roku 1961 se stal členem Československého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde působil do roku 1968. V těchto letech také učil antropologii a archeologii zahraniční studenty v angličtině a francouzštině na Univerzitě 17. listopadu. Vzhledem k událostem Pražského jara roku 1968 byl pro udržení se na Karlově univerzitě nucen vstoupit do Komunistické strany Československé. To odmítl a rozhodl se pro zaměstnání v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, kde mu bylo umožněno v započaté práci pokračovat. Zde působil j...

Vianna Stibalová,

Svatopluk Štampach

Autor publikace o ovoci a zelenině a jejich zpracování v potravinářství, též fotografie.

Rudolf Štechmiler

Narozen 1917, zemřel 20.9.1958 v Praze. Redaktor, technické práce.

Pavol Strauss

MUDr. Pavol Strauss byl slovenský lékař, filozof, prozaik, esejista a překladatel.

Pavla Státníková

Narozena 1962. Mgr., historička, muzejní pracovnice, odborné historické práce zejména o Praze.

Olga Strusková

Olga Strusková je česká publicistka, scenáristka a překladatelka, která se specializuje na propagaci japonského dramatického umění v českém prostředí. Zároveň je aktivní v projektech zaměřených na osoby se zdravotním postižením. Toto téma připomíná jak ve svém díle, tak v pravidelných komponovaných pořadech Zůstaň nad věcí s mladými talentovanými lidmi se zdravotním postižením. Aktivně se podílí na organizaci Světového dne Downova syndromu, které se od roku 2012 koná pod záštitou Organizace spojených národů a během kterého jsou mj. nasvíceny významné budovy modrým světlem. Vystudovala filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté moderní literaturu a umění na Londýnské univerzitě. Vytvořila šedesát filmových dokumentů a podílela se na vzniku čtyř česko-japonských hraných koprodukcí. Je autorkou knížky o architektu J. Letzelovi Dopisy z Japonska, spoluautorkou memoárů o Franku Towenovi Můj život s tancem. V roce 1998 přeložila pro Albatros knihu izraelské spisovatelky Navy Semel Učila jsem se létat. O rok později jí vyšla knížka Děti z planety D.S. . Je také spoluautorkou knihy Metoda Ludmily Mojžíšové a autorkou knihy Jak úspěšně stárnout. Kromě toho působí také jako divadelní režisérka. V jejích inscenacích často hrají osoby se zdravotním postižením. V poslední době zaznamenala úspěch s divadelním představení Z deníku hraběnky M., které bylo napsáno „na tělo“ herečky Zory Jandové. Zpracovává příběh Japonky Mitsuko, která byla manželkou posledního majitele zámku v Poběžovicích. Popisuje rozdílnost evropské a asijské kultury. V roce 1987 získala zvláštní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu , v roce 1989 obdržela cenu za nejlepší drama roku, cenu za nejlepší scénář, zvláštní cenu festivalu v Banffu a Suchumi . V roce 1990 získala jako první zahraniční autor cenu japonské kulturní nadace Hoso Bunka Foundation, v roce 1999 1. ce...

Olga Stehlíková

Olga Stehlíková vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora a redaktorkou literárního on-line Almanachu Wagon, připravuje Ravt, on-line magazín Tvaru. Moderuje dva pravidelné pořady věnované literatuře na stanici Český rozhlas – Vltava. V roce 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, za který roku 2015 získala cenu Magnesia Litera za poezii. Sbírka Vejce/Eggs vyšla v unikátní úpravě v listopadu 2017, spolu se stejnojmennou LP deskou s hudbou Tomáše Brauna, napsanou na vybraná dvojverší z této sbírky. S básníkem Milanem Ohniskem napsala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku společných básní Za lyrický subjekt . V témže roce publikovala svou druhou řadovou sbírku Vykřičník jak stožár . Její básně byly přeloženy do 7 jazyků. Povídky publikovala v časopisu Host a Dobrá adresa. K vydání jsou připraveny rukopisy knih pro děti Kluci netančej a pohádkového příběhu Kařut a Řabach . V roce 2017 zvítězila v čtenářské anketě Tvárnice a stala se kritikem roku 2018.

Oldřich Štefan

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Monika Stehlíková

Narozena 15. 9. 1976. Mgr., MBA, bohemistka, pedagožka, psycholožka a lektorka, zaměřená na učení všímavosti.

Miroslav Stingl

Milena Štráfeldová

Milena Štráfeldová se narodila v roce 1956 v Praze, vystudovala obor teorie a dějiny kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vystřídala řadu zaměstnání v muzeích, knihovnách, na ministerstvu kultury a mnoho let pracovala jako redaktorka v České televizi či různých rozhlasových stanicích. Od roku 2001 působí v zahraničním vysílání Českého rozhlasu, kde se věnuje především českým krajanům a exilu.

Michael A Stackpole

Michael A. Stackpole se narodil jsem se ve Wausau, Wisconsin 27.11. 1957, rodiče Jim a Janet Stackpole. Otec je pediatr a matka byla učitelkou, než se stala komunální političkou. Má mladší sourozence, bratra Patrika, který absolvoval West Point a dělá vojenskou kariéru a sestru Kerin, která je právnička. Po přestěhování vyrůstal M. A. Stackpole ve Vermontu, v roce 1975 absolvoval Rice Memorial High School a roku 1979 promoval jako BA historie na University of Vermont. Svůj první herní RPG projekt Flying Buffalo vydal v roce 1977. Napsal mnoho různých článků do časopisů. Od roku 1980 projektoval počítačové hry pro Coleco a Interplay Productions, nejúspěšnější byla hra Bard's Tale III, psal také scénáře RPG her – Mercenaries, Spies and Private Eyes a Wasteland. V roce 1986 napsal svůj první fantasy román – Talion: Revenant, který se podařilo vydat až v roce 1997 v nakl. Bantam Books. 1997 začíná s prací na serii BattleTech pro FASA, která se stala zdrojem pro televizní animovaný seriál. Na základě úspěchů serie BattleTech byl M. A. Stackpole vybrán jako autor několika dílů Star Wars pro nakl. Bantam Books. Napsal několik dobře hodnocených románů a povídek, ve kterých rozbijí mnoho obecných zásad fantasy. Nejznámější je jeho DragonCrown War Cycle. První díl z jeho další řady The Age of Discovery Trilogy vyšla v březnu 2005, se odehrává v novém fantasy světě s nekonvenčním přístupem k magii, druhá část trilogie má vyjít v únoru 2006. Michael A. Stackpole žije s Liz Danforth, ilustátorkou SF&F v Arizoně, pracuje jako externí konzultant pro Coleco. Ve čase, kterého tam není moc, slouží jako výkonný ředitel Phoenix Skeptics, zkoumající paranormální jevy a hledající pro ně prozaická vysvětlení . Hraje indoor fotbal a v garáži neustále něco vyřezává ze dřeva. Věnuje se také obhajování herního průmyslu proti nařčením o vlivu her na násilí, vraždy a satanismus....

Mary Stewart

Mary Stewartová je bývalá britská atletka, běžkyně, halová mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů. Startovala na olympiádě v Montrealu, v běhu na 1500 metrů doběhla pátá v semifinále. V následující sezóně se stala evropskou halovou mistryní v běhu na 1500 metrů. Jejím starším bratrem je britský běžec Ian Stewart. V roce 2011 zvítězil její syn Adam Cotton v běhu na 1500 metrů na evropském juniorském šampionátu.

Marie Steigerová

Narozena 1951. Filoložka, redaktorka německých a ruských slovníků.

Lytton Strachey

Anglický prozaik, životopisec a esejista, člen skupiny Bloomsbury. Klasik anglické biografie. Českému čtenáři je patrně nejznámější jeho Královna Viktorie , jejíž úspěch mu umožnil koupit dům, v němž bydlel až do smrti. Jeho první knihou byl titul Landmarks in French Literature, vydaný roku 1912, rok poté, co strávil nějaký čas ve Švédsku a co si nechal narůst plnovous. Z jeho první slavné knihy, skandálního bestselleru Eminent Victorians u nás vyšla poslední z jejích čtyř kapitol, Konec generála Gordona, v edici Symposion v roce 1934. Malířka Dora Carringtonová milovala Stracheyho tak, že po jeho smrti spáchala sebevraždu; žili spolu, i přesto, že Strachey jako homosexuál její lásku nemohl fyzicky opětovat. Jejich korespondence je neobyčejně dojímavá.

Jiří Streit

Narozen 21.1.1912 v Praze, zemřel v roce 1993. Profesor mostního a železničního stavitelství Stavební fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru.

Jiří Štaidl

Jiří Štaidl nebyl umělec, skladatel ani hudební skupina, ale významný český textař a hudební manažer, který v 60. a na počátku 70. let 20. století významně přispěl k rozvoji české hudební scény. Nejznámější je jeho spolupráce s významným českým zpěvákem Karlem Gottem, pro kterého napsal řadu úspěšných písní. Štaidlova práce přesahovala rámec jednotlivých skladeb, podílel se na formování kariéry několika umělců a podílel se na produkci řady alb.

Jakob Streit

Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.

Iginio Straffi

Iginio Straffi je italský výtvarník a tvůrce animovaného seriálu Winx Club. Začínal jako tvůrce komiksů. Roku 1995 založil vlastní studio animovaného filmu Rainbow. Jeho prvním vlastním produktem byl seriál Tommy a Oscar. Roku 2004 ve studiu vznikl jeho nejúspěšnější produkt, animovaný seriál Winx Club, který dosáhl světového věhlasu, byl vysílán ve 130 zemích, včetně České republiky . Winx Club, pojednávající o skupině víl -teenagerek, které chrání magický vesmír, se dočkal i tří celovečerních filmů. K dalším Staffiho seriálům patří Prezzy a Monster Allergy. Stal se též koproducent dalšího světoznámého animovaného seriálu Huntik.Jeho novým seriálem bude od roku 2016 seriál Regal academy ve kterém bude hlavní postavou popelka rose