Výpis všech autorů

Jaroslav Šonka

Narozen 23. 8. 1918 v Praze, zemřel 22. 10. 1990 tamtéž. JUDr., překladatel z francouzštiny, angličtiny a řečtiny.

Jaromir Soukup

Jaromír Soukup je český podnikatel, miliardář, mediální magnát, moderátor a politický aktivista. V roce 1993 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1991 Soukup založil mediální agenturu Médea, které je majoritním vlastníkem. Ta vlastní v Česku a na Slovensku řadu dceřiných firem zabývajících se poradenstvím, výzkumem trhu nebo působením na veřejnosti . V roce 2000 založil vydavatelství Empresa Media. V roce 2012 koupil televizi Barrandov a stal se také jejím generálním ředitelem. Podle zjištění, která v únoru 2019 publikoval Deník N, měl Soukup přinejmenším v letech 2013 a 2014 ovládat skořápkovou firmu Generra Limited se sídlem v kyperském hlavním městě Nikósie. Přes ni měly protéct stamiliony korun, téměř deset milionů právě k Soukupovi. V květnu 2019 server Aktuálně.cz informoval o tom, že nemovitost v pražském Braníku, v níž měl Soukup hlášeno trvalé bydliště a kde sídlilo také jeho politické hnutí List Jaromíra Soukupa, jakož i vydavatelství Empresa Media a mediální agentura Médea, bylo zatíženo zástavou, jíž Soukupova firma J.S.P. ručila bance ČSOB za úvěry v hodnotě přesahující 630 milionů korun, které čerpala agentura Médea. Soukup svou půjčkou financoval volební kampaň Strany zelených pro parlamentní volby v roce 2006 a spoluvytvářel její ekonomický program. Po volbách vyjednával s koaličními partnery část ekonomického programu vlády a následně byl nominován do funkce náměstka ministryně školství mládeže a tělovýchovy Dany Kuchtové v druhé vládě Mirka Topolánka. Po konfliktu s vedením SZ v čele s Martinem Bursíkem financoval volební kampaň Olgy Zubové a její Demokratické strany zelených. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 kandidoval jako člen Demokratické strany zelených na 9. místě kandidátky této strany, ale neuspěl. DSZ získala pouze 0,62 % hlasů. V roce 2010 v době předvolební kampaně nepřímo podpo...

Jana Šouflová

Tři roky práce jako výtvarná redaktorka v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis – . Teď u firmy ICZ – Web design. Jana Šouflová se narodila roku 1975 a vystudovala obchodní akademii. Je malířkou, ilustrátorkou a designérkou. Tři roky pracovala v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis . V současné době pracuje pro ICZ jako webový designér. Většina jejich obrazů je malována smíšenou technikou akvarelu a akrylu. O své technice říká: „Ke své dosti prapodivné technice jsem došla coby naprostý samouk po dlouhém bádání a k mé radosti spojuje rychlost akvarelu s efekty, které je možné dosáhnout pouze olejomalbou. Akryly používám vždy jen dva - základní barvu a bílou.“ Jako ilustrátorka má na svědomí řadu knih , pro knihkupectví Krakatit namalovala nástěnou malbu draka. Jako designérka vytvořila několik webů a také logo pro Fantasyplanet nebo pamětní medaily pro lékaře. Od roku 2001 se věnuje hře na keltskou harfu a je členem Harfové společnosti. Také se věnovala orientálnímu tanci, který se učila tři roky u Anife Vyskočilové a pak ho na její škole rok učila. Bohužel musela přestat kvůli zdravotním potížím způsobeným boreliózou. Její další velkou zálibou je jachting, ke kterému říká: „Na moři jsem začila jedny z nejkrásnějších chvil. Pro mnohé mé přátele bylo překvapením, když jsem si v letošním roce udělala "kapitánské papíry" a protože mi hrdost nedala, bylo to pěkně pocitvě zde v Čechách. Mnozí si, at ut kvůli tomu, že jsem dívka nebo kvůli mé miniaturní postavě, mysleli, že jde o vtip. Ne, opravdu nejde. :-) Takže až uvidíte něco zrzavého v pruhovaném tričku, co není za kormidlem vidět a málem rozboří městské molo, pak jste se pravděpodobně setkali se mnou.“ I když je především ilustrátorkou českých fantasy knížek, napsala několik fantasy povídek...

František Soukup

Odborný asistent na katedře německého jazyka Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.

Fedor Soldan

Jeho otec František Soldan , básník z okruhu Moderní revue, vydal sbírky Soumraky , Z mého panoptika a Faunovy melodie . Fedor Soldan studoval v Praze na gymnáziu a na FF UK češtinu a historii . 1929–1938 byl zaměstnán v Ottově slovníku naučném nové doby, nejprve jako redaktor literární rubriky, od 1934 jako vedoucí interní redakce. Od 1938 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, pak na ministerstvu školství, od 1940 působil v nakladatelství Melantrich jako redaktor Českého slova. Za články v tomto deníku během okupace byl 1946 očistnou komisí Syndikátu spisovatelů na čtyři roky distancován, a tím i suspendován z publikační činnosti. Po odchodu z Melantrichu pracoval Soldan od 1946 v nakladatelství Orbis a poté ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění . Od roku 1954 učil na Vyšší pedagogické škole v Ústí nad Labem, krátce na FAMU a 1961–1975 na Pedagogickém institutu UK . Habilitoval se 1964 na plzeňském Pedagogickém institutu prací Jiří Wolker. Debutoval 1927 v Lidových novinách, dále přispíval do periodik: Literární rozhledy, Literární noviny, Rozpravy Aventina, Levá fronta, Index, Kultura doby, České slovo, Mladá fronta, Rudé právo, Tvorba, Večerní Praha aj. V první polovině 30. let byl členem literární skupiny Levá fronta. 1936–1939 redigoval časopis Kultura doby. V knižní prvotině z 30. let Karel Hlaváček, typ české dekadence se Soldan představil jako literární kritik a historik, jenž k literatuře přistupuje s ideologickými kritérii uplatňovanými u nás globálně až později, v 50. letech. Dokázal zde ještě spojit popis s poučením strukturalismu a ocenit dekadenci, ale jen proto, že dekadentní individualismus pojímal jako nutné stadium myšlenkové revoluce. V následujícím eseji O Nezvalovi a poválečné generaci vrcholí přímočarost Soldanova ideologického pojetí v přesvědčení, že ...

Emilie Sosnová

Autorka učebnice německé konverzace.

Čeněk Sovák

Narozen roku 1902, zemřel 12.4.1982 v Praze. Autor loutkových her, říkadel pro děti, překladatel z angličtiny.

Camilla Sopwith

Ilustrátorka kuchařských knih.

Zdeněk Souček

Prof., JUDr., DrSc., MBA, odborník v oboru strategického řízení, ekonomických modelů, strukturálního bilancování, spoluzakladatel Moravské vysoké školy v Olomouci.

Vladimír Soják

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Vladimir Georgijevič Sorokin

Ruský prozaik, dramatik a výtvarník.

Vadym Mykolajovyč Sobko

Ukrajinský spisovatel, romanopisec a dramatik.

Václav Šolín

Václav Solín byl knězem Jednoty bratrské, hudebníkem a spisovatelem. Roku 1557 byl na synodu ve Slížanech ordinován na kněze. Byl jedním z prvních spolupracovníků ivančické tiskárny a do počátku roku 1564 jejím správcem. Jako korektor se již v roce 1561 podílel na vydání Šamotulského kancionálu a v roce 1564 také tzv. Ivančického kancionálu, o němž zaznamenal záhajení a ukončení tiskových prací . Částečně spolupracoval i na prvním vydání Blahoslavova překladu Nového zákona, vytištěného v roce 1564 v Ivančicích. Před dokončením obou tisků z neznámých důvodů Ivančice opustil a od ledna 1564 až do své smrti působil jako správce bratrského sboru v Třebíči. V roce 1565 se společně s budoucím biskupem Ondřejem Štefanem jako doprovod zástupců bratrské šlechty účastnil deputace do Vídně, vyslané k pohřbu českého krále Ferdinanda I. a k audienci u Maxmiliána II. V dubnu 1559 se Václav Solín účastnil v Ivančicích rozmlouvání zástupců Jednoty bratrské se slavkovskými křtěnci, o němž zanechal pod názvem Summa rozmlouvání mezi bratřími a novokřtěnci slavkovskými zprávu v desátém svazku sbírky bratrských pramenů Acta Unitatis fratrum. Svůj podíl na některých tiscích vyjadřoval monogramem V.S., jako v případě Šamotulského kancionálu, pro nějž vytvořil dřevořezový portrét Mistra Jana Husa. V tomto kancionále jsou také otištěny čtyři Solínovy písně: „Aj všickni křesťané milí“ , „Jezu Kriste, náš přeslavný králi“ , „O všickni lidé, kdožkoli touto cestou jde“ a „Važmež věrní nábožně smrt Kristovu nevinnou“ . Dříve byl pokládán za autora tištěného spisu Muzika, to jest Zpráva k zpívání náležitá , který vyšel pod pseudonymem Jana Josquina. Následující badatelé však tuto hypotézu odmítli. ...

Stanislav Sohr

Narozen 27.12. 1925 v Hodoníně, zemřel 18.12.2000. Redaktor Ostravského kulturního zpravodaje, autor beskydských pohádek a pověstí, meditativní a ezoterické literatury, práce o dispoziční prognostice, básník.

Souad

Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou. Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu. Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený. Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou. Souad, stále tají místo současného pobytu a pravé jméno, protože se i po tolika letech obává pomsty své rodiny. Sama neumí psát a francouzsky dokáže přečíst pouze krátké články, proto svůj příběh vypráví spoluautorce. Její osud, který rozhodně není ojedinělý, je psán prostým nevyumělkovaným stylem, díky němuž ještě markantněji vyznívá otřesnost celého ...

Sophocles

řecký tragéd. Narodil se asi 497/6 př. n. l. a zemřel v zimě 406/5 př. n. l. Sophocles napsal během svého života více než 120 her, ale v kompletní podobě se jich dochovalo pouze sedm.

Saulius Sondeckis

Saulius Sondeckis byl významný litevský dirigent a houslista, narozený 11. října 1928 v Šiauliai. Byl zakladatelem a prvním dirigentem Litevského komorního orchestru , který vedl v letech 1960-2004. Pod jeho vedením získal LCO mezinárodní uznání pro svůj vytříbený zvuk a interpretační dokonalost. Sondeckis působil také jako profesor na Litevské hudební a divadelní akademii, kde se o své zkušenosti podělil s mnoha studenty.

Pražští Žesťoví Sólisté

Pražští Žesťoví Sólisté , což v překladu znamená Pražští žesťoví sólisté, je dechový soubor známý svým klasickým i současným repertoárem. Jejich zaměření na dechovou hudbu jim umožňuje zkoumat celou řadu skladeb od barokních až po moderní díla, přičemž často upravují skladby pro své specifické nástrojové obsazení. Přínos souboru pro tento žánr by byl významný pro propagaci a zachování dechové hudby v klasickém i současném kontextu.

Philippe Soupault

Philippe Soupault byl francouzský dadaistický a surrealistický básník, spisovatel a dramatik. Vyrůstal v bohaté rodině, hodně cestoval. Spolu se svými přáteli André Bretonem et Louisem Aragonem patřili k předním osobnostem hnutí Dada. Spolu také v roce 1919 založili literární revui Littérature, ve které byly otištěny první surrealistické texty. V roce 1927 navštívil spolu s Léonem Pierre-Quintem Prahu, kde se spřátelil se členy Devětsilu. Ve stejném roce napsal též báseň Do Prahy. V mládí jej ovlivnili Arthur Rimbaud, Comte de Lautréamont, Rainer Maria Rilke a Walt Whitman. V roce 1919 napsali spolu s André Bretonem sbírku Les Champs magnétiques , což byla první kniha automatických textů. Během druhé světové války pracoval jako reportér. V pracích z této doby opouští surrealismus. Jeho dramatická tvorba neměla výraznější ohlas.

Pavel Soukup

Narozen 31.12.1948 v Praze. Herec, autor divadelních her.

Ondřej Sokol

Narozen 16. 10. 1971 v Šumperku. Český herec, režisér a scénárista.

Naďa Šormová

Český klasický zpěvák a pedagog. Narodil se 24. dubna 1938 v Kamenici nad Lipou .

Miloš Sovák

Miloš Sovák byl lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe. Jeho otcem byl učitel Ludvík Sovák. Poté, co absolvoval gymnázium v Táboře, vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze a později ještě Filozofickou fakultu UK . Nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii . V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. M. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek. V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost , organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy , stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Roku 1957 uspořádal v Praze Mezinárodní defektologickou konferenci, dále založil Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii, roku 1962 organizoval Sympózium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, roku 1989 se podílel se na přípravě Mezinárodního kongresu IALP v Praze a angažoval se ve Světové federaci neslyšících. Již v roce 1945 vydal monografii o mechanismech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Ř...

Louisa Somerville

Americká autorka populárně-vědeckých knih pro děti a mládež.

Liz Soar

Leandra Sold

Narozena 1987. Spisovatelka, autorka fantasy románů.

Karel Soukup

Karel „Charlie“ Soukup je český undergroundový písničkář. Jeho otec Blahoslav Soukup byl konstruktér, matka Marie Soukupová-Filsáková byla učitelkou v MŠ. Vyučil se nástrojařem, střední školu nedokončil, studoval dva roky konzervatoř. Vyučoval hru na kytaru a pak pracoval jako lesní, stavební dělník, zahradník. Vystupoval se svými sarkastickými písněmi, reagující na politickou a společenskou situaci v zemi, zpíval sám jen za doprovodu kytary. V květnu 1973 se oženil s Marií Štefkovou, tehdy inženýrkou chemie a v prosinci 1973 se jim narodil syn David. Za texty svých písní byl v roce 1976 šest měsíců ve vazbě, kdy se mu narodila dcera Sára. O rok později se jim narodila dcera Markéta a oba manželé podepsali Chartu 77. V roce 1980 se stal členem kolektivu mluvčích Charty 77, ale krátce na to byl za svoje texty odsouzen na 10 měsíců do vězení. V roce 1982 po fyzickém i psychickém nátlaku StB odešel s rodinou do emigrace a usadil se v Alsasku ve Francii na venkovské usedlosti, kde uspořádal čtyři koncerty československých emigrantů "Setkání u Čárlího". Se svou ženou se rozvedl a v roce 1988 a vzal si za manželku Alenu Kastlovou, žijící v Austrálii, a odstěhoval se za ní do australského Sydney. Rozvedli se v roce 1992 a Charlie se odstěhoval na venkov do blízkosti města Nimbin, kde žije v podstatě jako poustevník.

John Soar

Jaroslav Soukup

Narozen 19. 11. 1946 v Plzni. Scénárista a filmový režisér, práce v oboru.

Jaroslav Šonka

Autor prácí z oblasti automatizovaných informačních systémů.

Jan Soukup

PhDr. Jan Soukup, Ph.D., je klinický psycholog a psychoterapeut, pracoval v neziskových organizacích i ve zdravotnictví, vyučuje na katedře adiktologie 1. LF UK v Praze, lektor výcviků v motivačních rozhovorech. Absolvoval výcviky v rogersovské psychoterapii, v motivačních rozhovorech, v taneční a pohybové terapii

Jan Sotona

Jan Solovjev

Jan Solovjev byl český sochař, malíř a ilustrátor. Narodil se v Turnově jako syn fotografky a ruského učitele 6. března roku 1922. Ve válečných letech 1941 až 1943 absolvoval turnovskou střední šperkařskou školu, kde se vyučil rytcem kovů. Po střední škole nastoupil na UMPRUM v Praze, kde studoval v ateliérech prof. Emila Filly a prof. Antonín Strnadela. Po roce 1948 byl krátce vězněn za tzv. protistátní činnost svého bratra. Od padesátých let 20. století žil a tvořil spolu se svou manželkou, malířkou Jaroslavou Solovjevovou v Turnově. Zemřel v Turnově 7. února 2014 ve věku nedožitých 92 let. Jan Solovjev byl nejen sochař ale i malíř, ilustrátor a fotograf. V začátcích ilustroval dětské knihy a vytvářet popisné ilustrace ptáků, rostlin, motýlů a minerálů. V malířské tvorbě se věnoval především portrétům a krajinomalbě. Byl také autor několika knižních publikací, k nejznámějším patří Měl jsem štěstí na lidi a Okamžiky s Hrabalem. Tvořil skulptury a plastiky z kamene, měděného plechu a realizoval své sochy do veřejného prostoru a architektury. Pro Liberec vytvořil několik abstraktních a abstrahovaných soch. Na Šaldovo náměstí umístil v roce 1965 sedící ženu v moorovském stylu, která byla později přemístěna do parku v ulici Na Rybníčku a po revoluci v roce 1989 byla zcela z veřejného prostoru Liberce odstraněna. Ve Vojtěšské ulici na Králově Háji osadil v roce 1974 abstrahované sousoší Sedící rodina, které se ve veřejném prostoru Liberce zachovalo. Abstraktní plastika umístěné před bývalým Ústavem geodézie a kartografie v Liberci, který je v současnosti Katastrálním úřadem, navazuje na jeho realizaci již zaniklé sochy na Soukenném náměstí z výstavy Socha a město Liberec z roku 1969. Zcela abstraktní plastika, vytvořená technikou tepané a svařované mědi, mluví tzv. bruselským jazykem. Solovjevovu sochu před Katastrálním úřadem může divák vnímat, jako prostorovou kompozici kombinující tvary konstrukcí, stožárů, vlajek a p...

George Soros

George Soros či je americký finančník, multimiliardář židovského původu narozený v Maďarsku, jeden z nejvýznamnějších filantropů na světě. George Soros se narodil jako György Schwartz v rodině budapešťského právníka a esperantisty Tivadara Sorose a jeho ženy Erzsébet . Z rodného Maďarska odešel po válce v roce 1946. Od roku 1947 žil v Anglii, kde studoval ekonomii a filozofii na London School of Economics, kde ho významně ovlivnil Karl R. Popper a jeho myšlenka „otevřené společnosti“. V roce 1956 odešel do USA, aby podle vlastních slov vydělal dost peněz na Wall Street a mohl žít jako spisovatel a filozof. Podruhé ženatý byl se Susan Weber Soros. V září 2013 se oženil opět, jeho třetí manželkou se stala 42letá učitelka jógy Tamiko Boltonová. Svatební oslavy se zúčastnilo 500 hostů, mezi nimi prezident Estonska Toomas Hendrik Ilves, premiér Albánie Edi Rama, ředitel Světové banky Jim Yong Kim a také zpěvák Bono. George Soros má pět dětí. V roce 1969 založil Soros Fund Management. V roce pak 1973 založil spolu s Jimem Rogersem Quantum Fund, jeden z prvních hedge fondů. Název vznikl jako pocta principu neurčitosti fyzika Wernera Heisenberga. Během deseti let se jim navrátilo přes 4000 % vkladu, což je základem Sorosova bohatství. Základem pro společnosti byly investice na nemovitostním trhu, investice do bankovních akcií , na japonském akciovém trhu, ropě a také sázky na pokles hodnoty akcií. V roce 1973 je známá jeho úspěšná spekulace na růst akcií amerického obranného průmyslu na základě veřejně dostupných informací, kdy z izraelské strany přicházely stížnosti na kvalitu amerických podpůrných zbrojních dodávek do Izraele. Po těchto informacích se rozhodl investovat do akcií amerického obranného průmyslu. V roce 1985 pak byla výhodná sázka na pokles ...

Donald Sommerville

Donald Sommerville vystudoval historii vojenství na univerzitách v Oxfordu a Londýně. Specializuje se na období první a druhé světové války.

Daniela Sobotková

PhDr. Daniela Sobotková, CSc. vystudovala jednooborovou psychologii na Filosofické fakultě Karlovy university v Praze. Věnuje se dětské psychologii, zejména problematice vývoje dětí raného věku a vztahu rodiče-dítě. Po mnoho let pracovala v Ústavu pro péči o matku a dítě, kde se vedle výzkumné činnosti zaměřila na dlouhodobé sledování dětí perinatálně ohrožených, především na vývoj předčasně narozených dětí. Založila Klub rodičů nedonošených dětí, který pomáhala transformovat na občanské sdružení Nedoklubko, s nímž dosud spolupracuje. Je externí lektorkou pro psychologickou vývojovou diagnostiku a vedoucí Pracovní skupiny pro raný vývoj dětí při Českomoravské psychologické společnosti. I ve svém soukromém životě je nadmíru spokojená. Má celý svůj život jednoho milujícího manžela, s nímž si pořídila dva syny. Oba mají bezvadné partnerky a po dvou dětech, takže mají čtyři krásná vnoučata – dva kluky a dvě holky a jsou šťastní a hrdí prarodiče. Doma se nezastaví, protože bydlí s manželem sami v poměrně velkém domě s velkou zahradou, takže práce je nad hlavu. Zejména při práci na zahradě si krásně pročistí hlavu a protáhne tělo na čerstvém vzduchu.

Antonín Sosna

Antonín Sosna je český ortoped, dlouholetý přednosta I. ortopedické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se zejména endoprotetice a vývoji kloubních náhrad, jejich klinickým zkouškám a hodnocení. Po mnoho let je členem Vědecké rady 1. lékařské fakulty UK, v 90. letech 20. století byl proděkanem 1. lékařské fakulty UK pro klinické obory. Zastával funkci předsedy České společnosti pro ortopedii a traumatologii. Je jmenovcem svého otce, MUDr. Antonína Sosny. Jeho manželkou je stomatoložka Helena Sosnová, jeho syn Ondřej a dcera Magdaléna jsou rovněž lékaři. K jeho předkům patří olomoucký rentgenolog MUDr. Josef Krč, popravený za odbojovou činnost během heydrichiády.

Zdeňka Sobolová

Středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z literatury.

Zbyněk Šobr

Narozen 1947 v Posekanci u Litomyšle. Myslivec a lesní správce Lesů ČR v Klášterci nad Ohří. Autor lesnických a mysliveckých povídek.

Vladislav Šolc

Narozen 1972. Psycholog.

Vladimir Aleksejevič Solouchin

Vladimír Aleksejevič Solouchin, rusky: Владимир Алексеевич Солоухин byl ruský sovětský spisovatel a básník, představitel tzv. vesnické prózy.

Veronika Souralová

Narozena 1968. Fotografka, publicistka.

Valeria Sochorovská

Narozena roku 1920 v Košicích , zemřela roku 1983. Nakladatelská redaktorka, dramaturgyně, divadelní kritička. Práce v oborech, překladatelka ze slovenštiny, němčiny a maďarštiny.

Václav Soukup

Václav Soukup je český antropolog a kulturolog působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzkumné, publikační a pedagogické činnosti se zaměřuje na kulturní antropologii, paleoantropologii a kulturní ekologii. Vydal řadu odborných studií a monografií, které jsou věnovány teorii kultury a dějinám antropologického myšlení. Mezi další oblasti jeho odborného zájmu patří pravěká archeologie, konkrétně problematika evoluce člověka a lidské kultury. K jeho významným vědeckým monografiím patří Dějiny sociální a kulturní antropologie , Přehled antropologických teorií kultury , Dějiny antropologie , Antropologie: teorie člověka a kultury a Prehistorie rodu Homo . Společně s českou antropoložkou a historičkou umění Barborou Půtovou realizoval mezinárodní výzkumný projekt věnovaný hledání kořenů lidské kreativity a geneze umělecké imaginace. Výsledky tohoto projektu byly publikovány společně se studiemi předních světových paleoantropologů a archeologů v knize The Genesis of Creativity and the Origin of the Human Mind . Ve vědecké monografii Umění a kultura království Benin se zaměřil na analýzu a interpretaci dějin, umění a kultury stejnojmenného afrického království. Za knižní publikace věnované rozvoji antropologie obdržel Cenu Vojtěcha Suka na Masarykově univerzitě v Brně a Cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2016 byl zvolen rektorem Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s., kterou profiluje jako moderní vysokoškolské a vědecko-výzkumné pracoviště vychovávající odborníky v oblasti diplomacie, antropologie, veřejné správy a public relations.

Václav Soldát

Narozen 14. 5. 1941 v Praze. PhDr., organizátor kulturních akcí, scenárista, režisér, publicista a učitel etikety.

Sylva Součková

Narozena 22. 2. 1930 v Praze. V roce 1968 emigrovala do Velké Británie. Novinářka.

Štěpán Šoltész

Narozen 24.9.1889 v Rovném u Roudnice, zemřel 18.8.1975 v Praze. ThDr., českobratrský farář, autor teologických publikací.

Sóšicu Sen XV

Sóšicu Sen se narodil v Kjótu roku 1923. Po smrti svého otce v roce 1964 se stal patnáctým Velkým čajovým mistrem školy Urasenke. Od roku 1950 Sen aktivně šířil tradici čadó i v zahraničí, takže Urasenke je dnes nejrozšířenější čajovou školou mimo Japonsko. Sen se aktivně podílí na činnosti mnohých kulturních organizací. Dostalo se mu ocenění od japonského císaře a od vlád Brazílie, Itálie a Spolkové republiky Německo, i čestného uznání od univerzity v Sao Paulu, Seton Hall University a Havajské univerzity. Všechna tato ocenění obdržel za propagaci světového míru a dobré vůle. K těmto metám totiž směřuje i čadó.

Sogjal

Sogjal Rinpočhe, který vyrůstal mezi významnými tibetskými mistry, seznamuje hlavně západního čtenáře s tradicemi tibetského buddhismu.

Saša Sokolov

Alexandr Vsjevolodovič Sokolov, rusky: Александр Всеволодович Соколов je sovětský ruský spisovatel, představotel postmodernismu. Narodil se v kanadské Ottavě v sovětské diplomatické rodině. Jeho otec byl zástupce vojenského atašé a v roce 1947 byl v souvislosti s velkou špionážní aférou kolem atomové bomby z Kanady vykázán a byl nucen vrátit se i s rodinou nazpátek do Moskvy. Saša Sokolov vyrůstal v Moskvě jako typický příslušník zlaté mládeže té doby. První svou povídku napsal ve dvanácti letech, skládal epigramy a parodie na učitele, měl kázeňské přestupky a hrozil mu přestup do zvláštní školy. V devatenácti se pokusil s kamarádem o útěk ze SSSR přes turkmensko-ruskou hranici, byl však zatčen a krátkou dobu vězněn. Aby se vyhnul povinné vojenské službě, simuloval duševní nemoc a strávil tři měsíce ve vojenské psychiatrické léčebně. Po skončení školy pracoval jako zřízenec v márnici a v roce 1962 na naléhání rodičů začal studovat prestižní Vojenskou fakultu cizích jazyků, z které po třech letech odešel a přešel na žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě. V roce 1965 vstupuje do literární skupiny SMOG, která však svou činnost končí po rozehnání první demonstrace na obranu lidských v SSSR, jež se konala v prosinci 1966 na Puškinově náměstí. V letech 1969–1971 pracoval v listě Literární Rusko a již jako vystudovaný novinář se stává hajným v povolžských lesích. V letech 1971–1973 píše svůj první román Škola pro hlupáky. Román nelegálně putuje na západ, kde v roce 1976 na doporučení Vladimira Nabokova vychází v USA. V roce 1974 se seznamuje s rakouskou slavistkou Johannou Steidelovou, která přednáší na Moskevské univerzitě němčinu, opuští svou první ženu a snaží se dostat na západ, je pronásledován KGB, dívka vyhoštěna ze SSSR a aféra nabývá mezinárodních rozměrů. Tehdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky se v této záležitosti dvakrát obrací na Leonida Brežněva a v říjnu 1975 dostává Sokolov konečně povolení k výjezdu. Svou kariéru v emigraci začíná ja...

Rudolf Sosík

Ing.Rudolf Sosík Od roku 1988 se systematicky zabývá cvičením čchi kung. V letech 1991-93 absolvoval dlouhodobý kurz čchi kung v Mnichově u čínského učitelee Čchin Šan Liu. Od té doby vede kurzy a pravidelná cvičení ČCHI – KUNG – čínská cvičení pro zdraví a dlouhověkost v Olomouci a Prostějově.

Roman Soumar,

Roman Sokola

Podnikatel a poradce v oblasti virtuálních organizací, virtuálních kanceláří a organizace podniku.

Rachel Lynn Solomon

Americká spisovatelka, novinářka a redaktorka. Autorka romantických příběhů.

Prokop Sousedík

Narozen 17. 4. 1964 v Praze. Mgr., Ing., Ph.D., filosof, vysokoškolský pedagog.

Primus Sobotka

Primus Sobotka byl český novinář, spisovatel, překladatel a etnograf. V mládí přispíval překlady i vlastními drobnými pracemi do literárních časopisů. Později pracoval jako redaktor Světozoru, populárně-vědecké edice Matice lidu, Riegrova a Ottova slovníku naučného. Věnoval se slovanské mytologii a etnografii, především ve vztahu venkovského lidu k přírodě. Sbíral lidové pověsti a vyprávění. Překládal z angličtiny a v menší míře ze slovanských jazyků. Narodil se 31. ledna 1841 ve mlýně Horní Nouzov u Velimi. Vystudoval akademické gymnázium a pražskou filozofickou fakultu, obor klasické a slovanské jazyky. Koncem 60. let působil jako vychovatel u Dobřenských na Potštejně a v následujícím desetiletí u rytíře Neuberka v Čejeticích u Mladé Boleslavi. Pobytem na šlechtických sídlech získal vybrané chování. V 70. letech spolupracoval při tvorbě Riegrova slovníku naučného, určitou dobu byl i členem redakce společně s profesory Josefem Perwolfem a Janem Gebauerem. V letech 1879–84 řídil časopis Světozor, poté byl až do důchodu zaměstnán jako oficiál české univerzitní kanceláře. Vedle toho literárně tvořil , v letech 1886–92 vedl populárně-naučnou edici Matice lidu a 1896–1908 byl ředitelem redakční kanceláře Ottova slovníku naučného. Jako dlouholetý člen se podílel na činnosti literárního odboru Umělecké besedy. Zemřel na mrtvici, pohřben byl na Olšanech. Jeho bratr Ferdinand Sobotka byl známý jako básník-samouk. První literární práce, vlastní i překlady, uveřejňoval v časopisech počátkem 60. let. Roku 1865 mu v Literárních listech vyšel překlad anglické povídky Vypravování starého mládence a vlastní novela Márinka. Zaujaly i jeho překlady básní Alfreda Tennysona a dalších anglických textů. V menší míře překládal i z ruštiny, polštiny a srbštiny. V pozdější době se začal podrobně zabývat slovanskou mytologií a folklórem, zejm...

Piotr Socha

Polský grafik, projektant, ilustrátor, též deskových her.

Petr Sommer

Petr Sommer je český historik a archeolog, ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Odborně se zabývá církevní archeologií a středověkou duchovní kulturou. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor prehistorie-dějepis. Pracoval jako archeolog ve Východočeském muzeu v Pardubicích a později v Muzeu hlavního města Prahy. V roce 1976 začal pracovat v Archeologickém ústavu ČSAV, kde rovněž po dvě volební období zastával funkci ředitele. V současnosti působí jako ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2015 člen Učené společnosti ČR V roce 2017 mu bylo uděleno nejvyšší české vědecké ocenění – Národní cena Česká hlava 2017.

Petr Sojka

Redaktor, moderátor.

Oldřich Sobotka

Narozen 31. 3. 1947 v Brně. Ing, MBA., aplikační manažer, výzkumný pracovník v oboru mikrotechnologií a nanotechnologií. Autor prací z oblasti silnoproudé elektrotechniky. Také spisovatel, autor povídek.