Výpis všech autorů

Eduard Šittler

Eduard Šittler byl český římskokatolický kněz, kanovník Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pedagog, zakladatel církevní památkové péče a historik chrámového umění. Pocházel z chudé textilácké rodiny v Jistebnici, měl tři sestry a jednoho bratra. Vystudoval gymnasium v Táboře a arcibiskupský seminář v Praze. 19. září 1886 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako kaplan v Sangerbergu na Mariánskolázeňsku, odkud byl po roce přeložen do Petrovic u Sedlčan. Tam kromě kněžského působení vedl opravu kostela svatého Petra a Pavla a sám restauroval hlavní oltář. Účastnil se také obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích. Pedagogickou dráhu začal v Praze roku 1898 jako katecheta na malostranském a akademickém gymnasiu, a jako provisor Arcibiskupského semináře, na němž později přednášel dějiny umění. Jako farář a funkcionář spolku Dědictví sv. Prokopa zajišťoval stavbu novogotického kostela sv. Prokopa v Praze na Žižkově . Za toto dílo byl vyznamenán zlatým papežským řádem. Umělecko-historické zájmy ho dovedly k práci v Komisi pro soupis uměleckých památek Království českého, v Památkovém sboru hl. m. Prahy, kde zastával po léta funkci místopředsedy, do Královské české akademie věd a umění, roku 1887 nastoupil do církevního odboru Křesťanské akademie, kde byl zprvu jednatelem, později ředitelem, a v 90.letech se stal členem redakce časopisu Památky archeologické a místopisné. Těžiště jeho práce leží mezi lety 1898–1927. Roku 1903 byl na přímluvu kanovníka Josefa Buriana zvolen sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly, jíž sloužil také jako archivář a strážce kapitulního muzea. Z venkovských kostelů stahoval nejcennější paramenta a preciosa výměnou za nová, zhotovená dílnami Paramentního ústavu či uměleckořemeslných spolupracovníků Křesťanské akademie. Vlastní sbírku starého církevního umění a pohlednic předal do Národního muzea v Praze, dnes je v oddělení s...

Anne Rivers Siddons

Anne výtvarnice a žurnalistka se narodila v roce 1936 v georgijském Fairburnu v rodině význačného právníka . Studovala na univerzitě v Auburnu. Dříve než se začala plně věnovat spisovatelské profesi,pracovala jako ilustrátorka . Nyní žije v Atlantě.Je autorkou řady bestsellerů nejen z prostředí amerického Jihu. Euromedia vydala její romány Osudový zlom a Nezkrotná Nora.

Vladimíra Šimková

Autorka učebnic němčiny pro základní a střední školy.

Skupina Aleše Sigmunda

Česká popová a folkrocková skupina. Vede ji Aleš Sigmund, vznikla v roce 1970 jako nástupce skupiny Vulkán s bývalými členy The Progress Organization.

Sivananda

Svámí Šivánanda Sarasvatí byl indický hinduistický duchovní učitel a představitel jógy a védánty. Narodil se ve vesnici Pattamadai v okrese Tirunelvéli ve státě Tamilnádu. Vystudoval medicínu a několik let sloužil jako lékař v Britském Malajsku, než se stal mnichem. Většinu života pak prožil poblíž Rišikéše. Šivánanda založil organizace Divine Life Society v roce 1936 a Yoga-Vedanta Forest Academy v roce 1948, byl autorem více než 200 knih o józe, védántě a dalších tématech. Svůj ášram Sivananda Ashram, sídlo DLS, umístil u břehu Gangy asi 3 km od Rišikéše. V roce 1957 odešel jeho žák Višnudévánanda na Západ, kde založil organizaci International Sivananda Yoga Vedanta Centres. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sivananda Saraswati na anglické Wikipedii.

Simon Sinek

Simon O. Sinek je britsko-americký autor, motivační řečník a marketingový konzultant. Je autorem světových bestsellerů: „Začněte s PROČ“ , „Lídři jedí poslední“ a „Objevte své PROČ“ . Sinek zformuloval a popularizoval koncept „zlatého kruhu“, v jehož středu stojí „proč" - vnitřní smysl existence nebo práce jednotlivce. Koncept představil například v TED Talks. Vzděláním je etnograf, a tak ho nepřestávají fascinovat lidé a organizace. Spolupracuje se společností Ernst&Young, jíž pomáhá měnit firemní kulturu, nebo s RAND Corporation. Spolupracuje nebo spolupracoval i s dalšími firmami a organizacemi, mezi nimi figurují například Microsoft, Disney, Mars, KPMG, Pfizer nebo americká armáda. Česky vydává jeho knihy nakladatelství Jan Melvil Publishing. Sinek se narodil v londýnské čtvrti Wimbledon v Anglii. Dětství prožil v Johannesburgu, v Londýně a v Hongkongu, později se přestěhoval do USA. Vystudoval Northern Valley Regional High School v Demarestu, kterou ukončil v roce 1991. Studoval právo na Londýnské univerzitě a získal bakalářský titul v kulturní antropologii na Brandeis University. Sinek začal svoji kariéru v New Yorku v reklamních agenturách Euro RSCG a Ogilvy&Mather. Později založil vlastní společnost Sinek Partners. Jeho přednáška „How Great Leaders Inspire Action“ je třetí nejpopulárnější na Ted Talks. Přednáší na světových událostech, jako je například The UN Global Compact Leaders Summit. V roce 2009 vydal knihu „Start with Why: How Great Leaders Inspire Everyone to Take Action“, která česky vyšla pod názvem „Začněte s PROČ: Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům“ . Kniha se objevila na seznamu bestsellerů New York Times. Zatím poslední Sinkova kniha „Find Your Why: A Practical Guide for Discovering Purpose for You and Your Team“ byla publikována v září 2017. Česky vyšla v roce 2018 jako „Objevte své PROČ: Jak najít sm...

Ray Conniff And The Singers

Naděžda Sieglová

Narozena 1944. PhDr., asistentka české literatury na katedře filologie pedagogické fakulty ¨Masarykovy v Brně, časopisecké články z oboru.

Miroslav Šiška

Český publicista. Narozen 5.10.1952 ve Varnsdorfu. Redaktor v deníku Právo, práce a recenze z oboru moderních dějin

Miroslav Šimáček

Narozen 10.5.1951 v Ústí nad Orlicí. Římskokatolický kněz, arciděkan a čestný kanovník.

Luděk Šídlo

Mgr., autor prací z oboru demografie a geodemografie.

Karel Šimon

Autor sociologické analýzy.

Josie Silver

Britská spisovatelka.

Joanna Simon

Anglická autorka publikací o víně a kuchařských knih.

Jaroslav Šimon

Jaroslav Šimon byl český a československý vysokoškolský učitel, agronom, politik a poúnorový bezpartijní poslanec Národního shromáždění ČSR. Působil na Zemském výzkumném ústavu pro výrobu rostlinnou v Brně, zpočátku jako řadový pracovník, později jako vedoucí Sekce pro pěstování rostlin. Vyučoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění ve volebním obvodu Mikulov-Břeclav jako bezpartijní kandidát. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960.

Jana Sieberová

Jana Sieberová, roz. Drbohlavová je česká zdravotní sestra, aktivistka hospicového hnutí, autorka řady článků o doprovázení terminálně nemocných a spisovatelka. Dvacet pět let pracovala v nemocnicích jako anesteziologická zdravotní sestra. V roce 2009 založila Domácí hospic Duha, kde začala působit jako vedoucí a vrchní sestra Centra domácí hospicové péče. Lékař Pavel Sieber, její manžel, se stal ředitelem tohoto domácího hospice a duchovní službu hospicového kaplana zde začal vykonávat kněz královéhradecké diecéze Pavel Rousek, člen hnutí Fokoláre. V roce 2016 vydala svou první samostatnou knihu Hospic: příběh naplněné naděje. Doprovázela jako hospicová zdravotní sestra kardinála Miloslava Vlka v závěru jeho života. Kardinál Vlk pak podporu hospicovému hnutí vyjádřil ve svém odkaze, když požádal, aby místo květinových darů k jeho rakvi lidé raději přispěli na Domácí hospic Duha v Hořicích, což se objevilo i na jeho smutečním oznámení ve spodní části stránky. V roce 2018 jí vyšla kniha: Naděje na konci cesty: další příběhy hospice Duha, ve které navázala na předchozí knihu. V roce 2019 jí vyšla kniha: Proč máme strach ze smrti? Jak zvládnout její příchod.

Jan Šimša

Jan Šimsa byl teolog, evangelický farář, autor kulturně historických úvah, redaktor a disident . Koncem druhé světové války v souvislosti s Ligou lesní moudrosti se tehdy mladičký Jan Šimsa seznámil s českým protestantsky orientovaným křesťanským kazatelem, spisovatelem, publicistou, sociálním pracovníkem a radikálním pacifistou Přemyslem Pittrem. Rovněž se v té době seznámil s lidmi okolo Milíčova domu a zapojil se do jeho činnosti. Po skončení druhé světové války se zapojil do aktivit, které Přemysl Pitter organizoval . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval Jan Šimsa v letech 1948-1952 teologii na Komenského Evangelické teologické fakultě v Praze. Poprvé byl zatčen v roce 1952, kdy se jej StB pokusila získat ke spolupráci. Po studiích dostal povolávací rozkaz k povinné vojenské prezenční službě . Z vojenské služby byl předčasně propuštěn . Dne 23. června 1956 se Jan Šimsa oženil s čerstvě dostudovanou Milenou Procházkovou, která mu ve výkonu jeho poslání v dalších letech účinně pomáhala. Jako manželka evangelického faráře jej Milena Šimsová následovala do míst, kde působil: sbory Českobratrské církve evangelické v Pardubicích , v Praze na Vinohradech , v Klášteře nad Dědinou , v Prosetíně . Jako evangelický duchovní vykonával farářskou službu až do února roku 1973, kdy mu byl odňat normalizačním režimem státní souhlas. Po odejmutí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti pracoval nějakou dobu jako archi...

Jan Šíma

Mgr., vysokoškolský pedagog, zaměřený na sportovní management a marketing.

Horst H Siewert

Německý psycholog.

Elsie Silver

Edward H Sims

Edward Sims se narodil v Orangeburgu v Jižní Karolíně. Vystudoval Wofford College v roce 1943. Byl v US Army Air Forces během druhé světové války, kde získal hodnost nadporučíka a šest medaile jako stíhací pilot.

Damien Simonis

Novinář a fotograf. Autor turistických průvodců a cestopisů.

Dagmar Šimková

Dagmar Šimková byla politickou vězeňkyní československého komunistického režimu. Roku 1952 byla zatčena v souvislosti s ukrýváním dvou vojenských zběhů a v politickém procesu odsouzena na 15 let. Vězněna byla až do roku 1966. Mimo jiné v Pardubicích, Želiezovcích a v Opavě. Roku 1968 se podílela na založení organizace K-231 a po okupaci Československa emigrovala do Austrálie. V exilu byla zapojena do činnosti organizace Amnesty International, vystudovala dvě vysoké školy, mimo jiné se věnovala umění a terapeutické práci ve věznici. Svou vězeňskou zkušenost zachytila v autobiografické publikaci Byly jsme tam taky. Otec Dagmar byl bankéř Jaroslav Šimek. Pro svou rodinu nechal postavit vilu v Písku. Jako mladá dívka si oblíbila jazz, tanec a step, tančit chodila zejm. do písecké kavárny Bílá růže, studovala na píseckém gymnáziu. V roce 1945 jí otec tragicky zemřel. V roce 1948 se Dagmar Šimková chtěla nechat zapsat na pražskou filozofickou fakultu, kvůli „buržoaznímu původu“ ale nemohla studovat. V roce 1950 navíc emigrovala do Austrálie její o šest let starší sestra Marta. Do rodinné vily jim úřady nastěhovaly cizí lidi, s matkou mohly využívat jedinou místnost. Dagmar byla zatčena v říjnu 1952, když jí bylo 23 let. Roznášela totiž letáky, které zesměšňovaly Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Ukryla také dva vojenské zběhy, kteří směřovali na Západ, a podle soudu navíc ovlivňovala druhé lidi. V říjnu 1954 byla odsouzena k osmi letům vězení. Prokurátor se odvolal a vrchní soud trest zvýšil na 15 let. Během věznění se stala její velkou bolestí skutečnost, že brzy byla na 11 let odsouzena i její matka . Majetek rodiny propadl státu. Ve vězení kvůli své víře odmítala v neděli pracovat, za což se mnohokrát ocitla v tzv. korekci, na samotce, kde vězňové dostávali jídlo jen každý třetí den. Když byla vězněna v Želiezovcích, podařilo se jí...

Blair Singer

Obchodní poradce, lektor a autor knih z oblasti techniky prodeje, marketingu.

Alan Caddy Orchestra & Singers

The Alan Caddy Orchestra & Singers byla hudební skupina působící v 60. a 70. letech 20. století, známá svými instrumentálními a vokálními interpretacemi populárních písní té doby. Sám Alan Caddy byl anglický kytarista, aranžér a hudební producent, který byl členem skupiny The Tornados, která nahrála skladbu "Telstar", první hit britské skupiny v americkém žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se stal členem skupiny The Tornados. Po skončení svého působení v The Tornados Caddy pokračoval v rozsáhlé práci v hudebním průmyslu jako aranžér a session hudebník.

William L Simon

Tavík František Šimon

Tavík František Šimon, narozený jako František Šimon , byl český malíř, grafik – dřevorytec, mistr leptu a mezzotinty, pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, zakladatel a předseda SČUG Hollar. Narodil se v rodině krupaře v Železnici Antonína Šimona a jeho manželky Anny, rozené Tavíkové . Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Maxmiliána Pirnera . Jako stipendista Josefa Hlávky cestoval roku 1902 do Itálie a roku 1903 s Hugo Boettingerem do Paříže. V Paříži pobýval v letech 1904–1914 a od roku 1906 byl členem Société de la gravure en couleurs. Od roku 1910 byl členem Royal Society of Painters v Lonýně. Roku 1917 byl spoluzakladatelem Spolku českých umělců grafiků Hollar a členem předsednictva. V letech 1898–1942 byl členem SVU Mánes, v roce 1919 byl jeho předsedou. Během pobytu v Paříži podnikl cesty do Španělska, Anglie a Maroka a v letech 1926–1927 vykonal cestu kolem světa. Roku 1928 se stal profesorem nově vytvořené grafické speciálky na Akademii výtvarných umění v Praze. Publikoval články zejména o grafickém umění v časopisu Hollar a vydal několik odborných příruček pro grafiky. S manželkou Vilemínou, rozenou Kracíkovou měl dceru Evu, syna Pavla, Ivana a Kamila, který jako dítě zemřel na tuberkulózu. Jeho dílo tvoří z velké části pohledy na Prahu, New York a Paříž, které jsou ovlivněny francouzskými impresionisty a japonskými grafickými technikami.

Sharon Siamon

Sharon Siamon neboli Shari, jak jí říkají kamarádi, miluje koně už od útlého dětství. Jako malá dívka jezdívala na rodné farmě v Kanadě a čítávala si dobrodružné příběhy o divokých mustanzích prohánějících se po širých pláních. Snila o tom, že jednoho dne napíše vlastní knihu o koních. Když byla o trochu starší, zamilovala se do amerického jihozápadu – a do mladého Američana, za kterého se později provdala. Příběhy o dvojčatech a potoku Divokých koní jsou inspirovány právě okamžiky, kdy se proháněla po obrovských otevřených planinách s vysokými horami na obzoru. Sharon a její manžel Jeff nyní žijí v Kanadě, často však míří do Arizony, aby si zajezdili na nádherných koních, o nichž píše ve svých knihách. Stále sní o tom, že si jednoho dne pořídí vlastního koně.

Radana Šimčíková

Narozena 1964. Autorka učebnic a pracovních sešitů pro předškoláky a žáky ZŠ, pedagožka.

Petra Šimonová

Autorka prací o životním prostředí, autorka vzdělávacích ekologických programů.

Pavel Šima

Odborník v oblasti marketingu, marketingových kampaní a komunikaci. Též politolog.

Neil Asher Silberman

Neil Asher Silberman je archeolog a historik. Studoval na Univerzitě Wesleyan a Hebrejské univerzitě. Je členem edičních rad několika odborných časopisů, prezidentem International Council on Monuments and Sites.

Margaret Simpson

Anglická spisovatelka.

Marc Silvestri

Americký kreslíř a tvůrce komiksů, vydavatel.

Les Swingle Singers

Jedná se o původní francouzskou skupinu. Pro britskou skupinu po roce 1973 viz Swingle II a její pseudonymy. Původně francouzská vokální skupina, založená v roce 1962 Wardem Swinglem, se specializovala na zpěv klasických písní v a capella/jazzovém aranžmá. V USA byli velmi populární a v letech 1964 a 1965 získali tři ceny Grammy. Skupina se rozpadla v roce 1973. Ward se přestěhoval do Anglie, kde založil skupinu Swingle II s rozšířeným repertoárem. Původní dvojčtveřice: Alto: Alice Heraldová, Anne Germainová; soprán: Alice Heraldová, Anne Germainová; soprán: Alice Heraldová, Anne Germainová: Christiane Legrand, Jeanette Baucomont; Tenor: Germain, Ward Swingle ; bas: Jean Cussac, José Germain.

Květoslav Šipr

Narozen 23. 6. 1934 v Brně, zemřel 28. 2. 2022 tamtéž. Prof. ThLic. MUDr., CSc., lékař a teolog, zaměřoval se na gerontologii a bioetiku.

Karel Šípek

Narodil se v roce 1857 v Bohdanči v rodině hostinského Jana Pešky. Studoval na reálce v Pardubicích, od roku 1873 studuje v Praze a od roku 1877 působí jako učitel a později jako ředitel školy. Karel Šípek měl vřelý vztah k divadlu, je autorem knihy Vzpomínky na Prozatimní, ve které zachytil historii českého divadelnictví a měl přátelské vztahy s řadou herců. Pokusil se i o dramatickou činnost, ale jeho tři aktovky propadly při premiéře v roce 1913. Šípek vynikl jako libretista - napsal pro Karla Kovařovice texty několika oper, z nichž se prosadily opery Psohlavci a Na Starém bělidle. Již od počátku působení v Praze přispíval do humoristických časopisů, kde psal pod několika pseudonymy, především jako Karel Šípek. Povídky z časopisů později shrnul do 10 svazků, které postupně vycházely v letech 1888 až 1923. Povídky byly zaměřeny na zážitky ze školního prostředí, na život v tehdejší Praze a na osudy lidí v rodném městě . Neúspěch uvedení aktovek v roce 1913 autor velmi těžce nesl a tato událost zřejmě způsobila mozkovou mrtvici a částečné ochnutí. Poslední léta života strávil v Praze a převážně v Bohdanči, kde je pochován.

Kamila Šírová-Motyčková

Narozena 3. 1. 1977 v Praze. Novinářka, fotografka, překladatelka z angličtiny, autorka knih o cestování.

Josef Šír

Josef Šír byl český regionální buditel, který působil jako učitel na školách v Krkonoších a Podkrkonoší. Bývá zaměňován se svým jmenovcem Josefem Šírem z Křížlic, který byl obdobného zaměření a působil přibližně v téže době. Josef Šír vystudoval Učitelský ústav v Jičíně. Během let vystřídal tato učitelská působiště: Roztoky u Jilemnice, Stará Ves u Vysokého nad Jizerou, Poniklá, Benecko, Horní Štěpanice. Napsáno bylo mnohé v různých publikacích o jeho učitelské dráze. Spoustu informací pisatelé článků neověřovali a tak se chyby opisovaly. Nebylo snadné všechny potřebné dokumenty v archivech vyhledat a doložit, jak tomu vlastně ve skutečnosti bylo či nikoliv! Ověřený soupis o jeho působení na školách je možné najít v literárně-rodopisném sborníku Josef Šír. Tato níže vypsaná data jsou čerpána především ze školních Pamětních knih , takže jsou správná. Do důchodu odchází 1. 4. 1919 a stěhuje se do Jičína. Avšak žádá o reaktivaci... V 8. května 1920 se Josef Šír stěhuje do Příchovic , kde má vyučovat na české menšinové škole. Děti se ho však nikdy nedočkaly: stihla ho pravděpodobně mrtvice v předvečer prvního dne v novém působišti, byl nalezen 9. 5. ve svém novém bytě mezi svými právě vybalovanými knihami. Pohřben byl 12. 5. po boku své manželky v Roztokách u Jilemnice. Pozn.: Několikráte se objevila i informace, že působil na škole v Kruhu u Jilemnice. V pamětní knize školy v Kruhu však o tom záznamu není! Zde v Kruhu učil jeho zeť Josef Panýr * 1874 - Horní Branná, + 1950 - Praha). Šír se však na škole v Kruhu vyskytoval také, ale byl to Jaroslav Šír * 27. 4. 1871 - Horní Branná. Je však možné, že mohl na školu v okolí zaskočit za nějakého kolegu... V časopise Zlatá Praha byl Šírovi věnován osmiřádkový nekrolog s j...

Jiří Šír

Jiří Šír je specialista na problematiku zemědělství a potravinářství v Evropské unii, v letech 2016 až 2018 a opět od března 2019 náměstek ministra zemědělství ČR. Vystudoval střední zemědělskou školu v Dalovicích – obor pěstitel, a následně v letech 1993 až 1998 Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – obor všeobecné zemědělství . V letech 1992 až 1998 pracoval při studiu v otcově soukromé firmě , po skončení VŠ v roce 1998 nastoupil na Ministerstvo zemědělství ČR jako referent odboru potravinářské výroby se zaměřením na potravinovou legislativu EU. V letech 2002 - 2003 pracoval jako vedoucí oddělení harmonizace potravinářské legislativy EU, v roce 2003 se stal ředitelem odboru pro vztahy s EU. Od konce roku 2003 do roku 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí ČR jako diplomat zemědělského úseku Stálé mise ČR při EU , od roku 2006 pak byl vedoucím úseku zemědělství a životního prostředí SZEU. V letech 2003 až 2008 byl mluvčím České republiky ve Zvláštním zemědělském výboru Rady EU , v r. 2009 během předsednictví ČR v Radě předseda SCA. Na přelomu let 2009 a 2010 pracoval jako poradce ministra zemědělství, byl také předseda Skupiny pro strategické otázky v zemědělství, 2010 až 2011 poradce náměstka ministra zemědělství pro Společnou zemědělskou politiku EU. 2012 až dosud MZV ČR - diplomat zemědělského úseku SZEU v Bruselu a společný mluvčí ČR v SCA. Jiří Šír je ženatý a má dvě děti. Ovládá angličtinu a francouzštinu, je mistrem ČR v karate. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jakožto nestraník na 6. místě kandidátky hnutí ANO 2011, ale neuspěl. Od února 2016 do března 2018 působil jako náměstek ministra zemědělství ČR Mariana Jurečky a Jiřího Milka, na starosti měl Sekci komodit, výzkumu a poradenství. Od března 2019 je opět náměstkem ministra zemědělství ČR (te...

Jiří Siegel

Ing. arch. Jiří Siegel vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Patří ke generaci, která prožila studentská léta v nelehké době, a tak byla vděčna těm profesorům, kteří studenty neúnavně motivovali a ukazovali světlo na konci tunelu. Díky pedagogům Čermákovi, Otrubovi, Houbovi, Schmidtovi, Krisemu, Štěpánkovi, ale i mnoha dalším, se dokázal orientovat v problematice moderní architektury. První praktické zkušenosti získal u legendárního architekta Josefa Havlíčka a potom v ateliéru Antonína Tenzera. Po určitou dobu se u Jiřího Siegela tloukla architektura se sportem. Byl basketbalovým reprezentantem, členem družstva, které získalo titul akademického mistra světa v Paříži 1947 i členem olympijského týmu v Londýně 1948. Nejspíš i úzká vazba na sport způsobila, že potom stál dvacet let v čele jednoho z ateliérů Sportprojektu Praha. Jiří Siegel je autorem pražské sportovní haly na Folimance, sportovní haly ve Znojmě a dalších více než dvaceti sportovních hal po celé republice. Je také autorem objektu české obchodní legace v indonéské Djakartě nebo bývalé budovy Sportturistu na Národní třídě v Praze. Realizoval celou řadu staveb na českých horách: například Dům Horské služby ve Špindlerově Mlýně, hotelový areál v Peci pod Sněžkou, Českou boudu v Jilemnici, Novomísečnou boudu i Sporthotel na šumavském Zadově. Se svým týmem získal druhou cenu v soutěži na Národní stadion v Praze na Maninách. V Kosmonosech u Mladé Boleslavi bylo podle jeho konceptu realizováno padesát řadových domků. Navrhl také domy pro Karla Gotta a Jiřího Šlitra. Rád se baví svou prací i svými koníčky, takže když nesedí u prkna, většinou sedí u klavíru anebo píše. Z textů Jiřího Siegela můžeme cítit vrozený optimismus i osobitý humor. Architekta stále vidí v poloze profesionála syntézy a neúnavně ve svých úvahách vysvětluje nezastupitelnost architekta při tvorbě architektonického díla. Celoživotní zkušenosti promítl do zatím poslední knihy „Dům a jeho architekt“, ...

Jiří Siblík

Narozen 24. 4. 1912 v Ostravě, zemřel 10. 12. 2004 v Praze. Prof., PhDr., historik výtvarného umění, hudební teoretik a pedagog, monografie z oborů.

Jaroslav Šidák

Publikace o průmyslových školách strojnických.

Jan Šilpoch

Narozen 25.7.1957 v Berouně. Fotograf.

Jan Šibík

Jan Šibík je český fotoreportér. Dlouhou dobu pracoval pro časopis Reflex. Je známý svými fotografiemi z válečných konfliktů. Je držitelem třetího místa v kategorii Sportovní příběhy v soutěži World Press Photo, dvakrát byl hodnocen hlavní cenou v soutěži Czech Press Photo, je laureátem hlavní ceny Golden Prisma Award a také obdržel od města Plzeň Cenu 1. června, která bývá udělována za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. Jan Šibík byl fotoreportérem a hlavním fotografem pro český časopis Reflex od roku 1993. Během svého působení podnikl přes dvě stě cest do všech koutů světa. Fotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu i krvavý zánik Ceauşescova režimu v Rumunsku. Byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii, hladomoru v Súdánu, Somálsku a Etiopii. Zažil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, exodus iráckých Kurdů do Íránu. Zaznamenal války v Afghánistánu, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, v gruzínské Abcházii, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, Jihoafrické republice a Iráku. Genocidu ve Rwandě, uprchlické tábory v Tanzanii, Súdánu, Haiti, Angole a Somálsku. V posledních letech se Jan Šibík zaměřil na konflikt v Palestině. Během celého roku 2004 fotil epidemii AIDS na Ukrajině. V roce 2005 zaznamenal děsivé následky přívalové vlny na Srí Lance, bizarní poměry v komunistické Severní Koreji, pohřeb papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu i Jásira Arafáta v Ramalláhu, odchod izraelských osadníků z pásma Gazy a následky hurikánu Katrina v New Orleansu. Ve svých fotografických začátcích nosil fotoaparát neustále s sebou a dělal náhodné jednotlivé snímky. Snažil se najít téma, které by kompletoval do celku. V té době byl fotbalovým fanouškem a začal propojovat obě záliby - fotografoval divácké potyčky. Během své kariéry dostal nabídku na spolupráci s americkou agenturou AP, která mu nabízela mnohem větší rozpočet než měl dosud a lépe by se postarala o jeho bez...

J. V Šimák

Iva Šišperová

Spoluautorka atlasu pro děti.

Iva Šípová

Narozena 2.5.1933 v Kročehlavech. Psycholožka, práce z oboru.

Helen Simonson

Americká spisovatelka britského původu.

Emanuel Siblík

Emanuel Siblík byl český taneční a výtvarný kritik a teoretik, překladatel a spisovatel. Po absolvování reálného gymnázia v Příbrami a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze studoval estetiku výtvarného umění a pohybu na pařížské Sorbonně. V letech 1914-1920 byl profesorem gymnázia v Písku. Zasloužil se o zavedení rytmického tělocviku do Sokola. Po roce 1918 byl poradcem francouzského generála Maurice Pellého, v Paříži působil jako publicista a spolupracovník Konfederace duševních pracovníků. V letech 1925-1930 byl československým zástupcem v Mezinárodním ústavu pro duševní práci OSN v Paříži. Již před první světovou válkou byl propagátorem nových tanečních směrů, např. Demenyho metody. Po návratu do Čech byl profesorem francouzštiny na pražském gymnáziu. Byl pohřbený na Městský hřbitov v Příbrami.

Dorothy Simpson

Dorothy Simpson, celosvětově uznávaná mistrině detektivního žánru, pracovala nejdříve jako učitelka francouzštiny a poté mnoho let v manželské poradně, než začala všechen čas věnovat psaní svých románů. Je vdaná, má tři děti a žije nedaleko Maidstonu v hrabství Kent.

David Simon

David Šimon je bývalý český fotbalový brankář. S fotbalem začínal v 11 letech ve VCHZ Pardubice, o rok později se přesunul do RH Pardubice, kdy vydržel dalších 5 let. Do seniorského fotbalu se podíval v roce 1993 v dresu VTJ Žamberk. O rok později odešel do AFK Chrudim. V zimě 1996 odešel na hostování do FK Pardubice, ovšem po půl roce se do vrátil do Chrudimi, kde vydržel do roku 1998. Tehdy zamířil do AFK Lázně Bohdaneč a v roce 2000 do FK AS Pardubice. V zimě 2003 zamířil na hostování do FC Bohemians Praha, kde vydržel půl roku a následně se vrátil do Pardubic. V roce 2005 se rozhodl pro svůj první odchod do zahraničí, do maltského Birkirkara FC. Ovšem už po roce zamířil do FK Baník Sokolov a v zimě 2007 na Slovensko do FC Tauris Rimavská Sobota. Ovšem už na podzim měnil dres znovu, tentokrát zamířil do FK AS Pardubice a následně do FC Vysočina Jihlava. Na podzim 2008 zamířil do FK Bohemians Praha, ale ani tady nepobyl dlouho a v roce 2009 přestoupil do FC Hradec Králové. Jeho posledním týmem byl FK Spartak MAS Sezimovo Ústí, kde působil v letech 2010–2011. Následně ukončil profesionální kariéru, hrál za divizní Spartu Kutná Hora a nyní působí jako funkcionář na Okresním fotbalovém svazu Kutná Hora. Od začátku sezóny 2013/2014 hraje v Divizi C za Kutnou Horu poté KP Pardubický kraj za FC Libišany a aktuálně v sezoně 2017/2018 za ŽSK Třemošnice.

Carl Siechert

Softwarový odborník.

Brian Sibley

Brian Sibley je anglický spisovatel. Je autorem více než 100 hodin rozhlasového dramatu, napsal a prezentoval stovky rozhlasových dokumentů. V roce 2007 se oženil se svým partnerem kouzelníkem Davidem Weeksem, s kterým žil od roku 1989. Je členem společnosti Magic Circle, napsal pro ně knihu o historii magie a magického kruhu. V současnosti je členem Rady Magic Circle. Je čestným členem Tolkienovy společnosti, bývalý tajemník společnosti Lewise Carrolla a zakládající předseda Beatrix Potter Society. Byl několik let člen řídícího výboru společnosti autorů a předseda Výboru pro vysílání. Žije v Londýně.

Alois Šiška

Generálmajor v. v. Alois Šiška byl československý pilot, který ve 2. světové válce létal v 311. československé bombardovací peruti RAF. Známý je především pro nouzové přistání s bombardérem Vickers Wellington na hladině Severního moře, na kterém on a zbytek posádky strávili v nafukovacím záchranném člunu 6 dní téměř bez vody a potravin, než byli vyplaveni na holandském pobřeží, kde byli následovně zajati německou pobřežní stráží a drženi v zajetí až do konce války. Alois Šiška je nositelem řady vyznamenání, mezi které patří i nejvyšší státní vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva III. třídy, in memoriam. Mimo jiné byl členem tzv. Guinea Pig Clubu, spolku, který se zaměřoval na léčbu a především rehabilitaci a socializaci letců, kteří ve válce utrpěli vážná zranění s trvalými následky. V roce 2012 byl v Nizozemsku poblíž místa, kde byl člun před sedmdesáti lety vyplaven odhalen památník posádce KX-B. Alois Šiška pochází z Lutopecen u Kroměříže, z malého hospodářství. Již v útlém dětství byl letadly fascinován a jeho touha stát se pilotem s věkem jen rostla. Navzdory tomu se však nejprve vyučil strojním zámečníkem a o vstup na vojenské letecké učiliště požádal až v osmnácti letech, kde byla jeho žádost zamítnuta pro vysoký věk. Dostal se však do Baťovy strojnické školy ve Zlíně, kde se vyučil strojařem a později byl vybrán do Baťovy Zlínské letecké společnosti a.s. v Otrokovicích, která se zabývala výrobou sportovních letadel, mimo jiné i Zlínu Z-XII. Za zlepšovací návrh ve výrobě byla Šiškovi nabídnuta odměna ve výši 5000 korun, místo které si zvolil pilotní výcvik, kde rovněž obdržel Pilotský diplom. S rostoucí hrozbou v podobě Hitlerova nacistického Německa byl ze strany Československé armády vytvořen požadavek na výcvik 1000 nových vojenských pilotů, do kterého byl přijat i Alois Šiška. Krátce po absolvování výcviku ve VLU v Prostějově byla vyhlášena všeobecná mobilizace a "dojednána" Mnichovská ...

Alica Sivošová

Publikace z oboru matematiky.

Vladislav Silovský

Vendelín Šístek

Narozen 13.4.1902 v Křísech u Plzně. Středoškolský profesor, včelařské a zemědělské práce.

Václav Šimáček

Narozen 29. 2. 1932 v Bílenicích. Ing., absolvent vysoké školy zemědělské. Věnuje se ochraně přírody, myslivosti.

Václav Šilha

Fotografovat začal v souvislosti s cestováním, dnes už o sobě říká, že naopak cestuje kvůli fotografování. Procestoval řadu zemí Afriky, Evropy, Asie Ameriky a také ostrovy Francouzské Polynésie. Mezi jeho oblíbené destinace patří zejména Keňa, Tanzanie a Botswana, ale zaujalo jej například také fotografování na Floridě nebo na Aljašce. Pravidelně publikuje v celé řadě cestopisných a fotografických magazínů u nás i v zahraničí. Trvale spolupracuje například s magazíny Lidé a země, Koktejl nebo Photo life. Ze zahraničních titulů lze zmínit například BBC Wildlife Magazine a jeho snímky se objevily i v dalších prestižních médiích napříč různými kontinenty. Za všechny lze jmenovat např. listy Daily Telegraph, The Sun, Daily News, The Guardian, New York Times, Le Figaro nebo Stern. Jako autor spolupracuje s britskou mediální bankou Barcroft Media, která působí v 52 zemích po celém světě. Jeho unikátní snímky zachycující souboj hrošího stáda s krokodýlem byly zařazeny do knižní ročenky Ripley´s Believe it or Not. Je držitelem ocenění v rámci novinářské soutěže Czech Press Photo. S tvorbou Václava Šilhy se mohou pravidelně setkávat i návštěvníci různých fotografických výstav. Věnuje se také přednáškové činnosti. Václav Šilha úzce spolupracuje s cestovní kanceláří African Way, kde působí jako odborný průvodce v rámci specializovaných fotografických safari v Africe a v Americe . Je jedním z realizátorů česko-slovenského fotografického a filmového projektu LAGA 09, který od srpna do října 2009 probíhal v keňské rezervaci Masai Mara. Je spoluautorem výpravné fotografické knihy „Divoká planeta“, která vyšla na podzim roku 2008. V současné době se podílí na tvorbě dokumentárního filmu o expedici LAGA 09 a pracuje na dalších dvou knižních projektech, které vyjdou v letech 2010 a 2011....