Výpis všech autorů

Jaroslav Šálek

Narodil se v 15 hodin, o 3 hodiny později než jednovaječné dvojče Zdeněk, též novinář. Do školy nosili jinou šálu, aby je rozeznali. Před vojnou dělal kresliče u prkna. V letech 1954 až 1999 pracoval v Mladé frontě, zprvu jako korektor, pak sportovní novinář. Psal reportáže z olympiád a fotbalových šampionátů včetně zlatého Eura 1976 v Bělehradu.

Jarmila Sýkorová

Narozena 1954. RNDr., bioložka, odborné práce o chráněných územích a přírodních rezervacích.

Jana Šrámková

Slovenská spisovatelka pro děti.

Jana Spathová

Narozena 1957. Historička, věnuje se památkové péči, zejména problematice lidového stavitelství, sakrální architektuře a umělecko-historickým památkám zlínského kraje, zvláště Uherskohradišťska.

Jana Součková

Narozena 11.9.1944 v Táboře. Vystudovala klínopis a prehistorii, zabývá se literaturou starověkého Předního Východu, překladatelka z chetitštiny a akkadštiny, publikace uměleckohistorické a archeologické, překlady spisů V. Lipkové a B. Brentjese.

Jana Smetanová

Jitka Saniová začínala s psaním povídek a článků pro časopisy pro ženy. Knihy jsou její velkou láskou – ráda čte knihy různých žánrů, s potěšením je píše a některé její fotografie byly použity na přebaly knih, neboť se nějakou dobu věnovala fotografování a vytváření fotomontáží. K tomu ji přivedl manžel – fotograf, s nímž pracovala na různých fotografických projektech. Používá pseudonym J. S. Adlerová. -- Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jana Šimkovičová

Jan Sotona

Jan Smetana

Jan Smetana nar. 31. března 1940 v Moravských Budějovicích, po maturitě v roce 1957 absolvoval dva roky ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V rámci náboru do pohraničí získal místo archiváře v Děčíně . V letech 1961 až 1967 vystudoval obory československé dějiny a pomocné vědy historické na katedře archivnictví FFUK v Praze. Poté byl jmenován ředitelem Okresního archívu v Děčíně. Roku 1968 po obhajobě dizertační práce a regorozních zkouškách obdržel titul doktora filosofie. Angažoval se v obrodném hnutí, poté sdílel osud všech "osmašedesátníků", kteří odmítli podepsat souhlas s okupací sovětskými vojsky. Koncem roku 1969 byl propuštěn ze zaměstnání a teprve po roce se mu podařilo získat místo v Okresním vlastivědném muzeu v Litoměřicích, kam se později s rodinou odstěhoval . Roku 1988 se stal historikem Sociálně ekonomického ústavu v Ústí na Labem. Po listopadu 1989 byl rehabilitována od září 1990 působil jako zástupce ředitele vedoucího oddělení Státního oblastního archivu v Litoměřiích. Od konce roku 1995 pracuje jako nezávislí historik a žurnalista. Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně přednáší pomocné vědy historické a vede seminář "Fenomén Sudety". Pro Památkový ústav v Ústí nad Labem sestavil množství archivních reserší pro stavebně historické průzkumy. Je členem komise pro dějiny měst při Historickém ústavu Akademie věd ČR.

Jan Sládek

Narozen 20. 5. 1906 v Kunčičkách, zemřel 30. 7. 1982 v Praze. Malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník, pedagog a překladatel.

Jan Seidel

Jan Seidel byl český hudební skladatel. Základy hudebního vzdělání získal v rodině. Vedle studia na reálce v Nymburce se učil hře na varhany u místního varhaníka A. Hoffmanna. Vystudoval inženýrské stavitelství a architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a krátce studoval i malbu a výtvarné umění na Akademii výtvarných umění u Vratislava Nechleby. V letech 1936–1938 učil na pražském reálném gymnáziu a vedle toho studoval skladbu u Aloise Háby na Pražské konzervatoři a soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra. Jako skladatel scénické hudby a dirigent působil od roku 1936 v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a dále spolupracoval s Novým divadlem, divadlem D 34 a s Československým rozhlasem. Spolu s architektem Zdeňkem Pešánkem pracoval na Multimediálních kinetických kreacích. V letech 1938–1945 byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta. Po vzniku Gramofonových závodů Supraphon v roce 1945, se stal jejich uměleckým ředitelem. V roce 1958 byl jmenován šéfem opery Národního divadla a v letech 1967–1975 byl hlavním dramaturgem opery. V závěru své profesní kariéry působil v Československém rozhlase Praha. Po roce 1989 se stáhl do soukromí. Zemřel roku 1998 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Od mládí byl levicově orientovaný, což se projevovalo nejen v množství funkcí v různých svazech, ale i v jeho tvorbě. Byl autorem mnoha politicky angažovaných skladeb a masových písní. Mimo jiné zkomponoval pochodovou píseň „Kupředu, zpátky ni krok“, která se stala znělkou zpráv Československého rozhlasu. Za svoji práci a angažovanost obdržel nejvyšší státní vyznamenání: Státní cenu Klementa Gottwalda , Řád práce i tituly zasloužilého umělce , národního umělce a Řád republiky . Vedle toho však skládal i symfonická díla, kantáty, sbory, opery, instrumentální koncerty, komorní hudbu, scénickou hudbu a hudbu pro film. Za filmovou hudbu k filmu Karla Steklé...

Jan Seger

Jan Seger je český akademik, bývalý děkan Fakulty informatiky a statistiky VŠE a bývalý rektor VŠE. Po absolvování VŠE v roce 1961 odešel jako programátor do praxe. Na VŠE se vrátil v roce 1963, začal pracovat na katedře statistiky, kde pracuje doposud. Po revoluci v roce 1989 se stává nejprve proděkanem pro pedagogiku na Fakultě statistiky a informatiky, později prorektorem pro pedagogiku na VŠE. V letech 1994–2000 působil na VŠE jako rektor. V letech 2006–2010 byl ve funkci děkana fakulty informatiky a statistiky. V odborné oblasti se zaměřoval především analýzou časových řad a konstrukcí krátkodobých extrapolačních prognóz. „Největší výzvou po všech těch letech pro mne bylo učit statistiku bez matematiky. Za to vám děkuji.“ Dne 24. dubna 2014 získal jako druhý oceněný za dlouholetou pedagogickou a výzkumnou činnost Cenu předsedkyně ČSÚ.

Jan Emil Šlechta

Narozen 6. 12. 1859 v Kouřimi, zemřel 3. 1. 1911 v Praze. Prozaik, dramatik, překladatel, redaktor.

Ivana Svobodová

Ivana Svobodová je česká bohemistka, která se věnuje jazykovému poradenství a současné češtině. Působí v oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR. Známá je především tím, že odpovídá na e-mailové dotazy v jazykové poradně ústavu, takže její názory na jazykové jevy v češtině bývají často vnímány jako oficiální kodifikace jazyka. Je také řešitelem projektu internetové příručky českého jazyka v rámci jazykové poradny a autorkou nebo spoluautorkou několika publikací zabývajících se jazykovou pedagogikou a osvětou. Napsala mnoho popularizačních a poradenských článků a podílela se na několika popularizačních příručkách čerpajících ze zkušeností v jazykové poradně: Ze zkušeností jazykové poradny , Čeština jak ji znáte i neznáte . Píše knihy o češtině pro malé děti , působila jako editorka sborníků a v 90. letech se jako spoluautorka podílela na metodických návodech Miloslava Synka, jak psát odborné práce . Je jedním z téměř 20 členů redakční rady odborného časopisu Český jazyk a literatura, který vydává SPN, a členkou patnáctičlenné odborné rady časopisu Naše řeč. Na Katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd UK externě vede semináře Současný český jazyk.

Ivana Štenglová

Narozena 1942. JUDr., soudkyně Nejvyššího soudu od r. 1996. Publikace z oboru obchodního práva.

Ivan Svoboda

Narodil se v Praze. Autor je původním povoláním projektant. Po roce 1989 byl redaktorem několika nakladetelství . Krátce působil i v Českém spisovateli. Od roku 1995 pracoval jako výtvarník ve významném státním podniku. Spolupracuje s mnoha časopisy a deníky - kreslení vtipů, ilustrace, povídky. Více jak deset let psal skeče pro přední české herce - J. Bohdalová, A. Vránová, I. Janžurová, S. Stašová a mnoho dalších v redakci zábavy Československého rozhlasu. Ilustroval 18 knih. Nakreslil desítky omalovánek a her pro děti. Velmi oceněná je společenská hra - PEXESO - Rychlé šípy, kterou vytvořil ve stylu malíře Jana Fišera. Napsal knihu Humor nade vše. Tragikomicky laděná kniha Scifíčka je prözou vydanou v nakladatelství Petrklíč.

Ivan Sergejevič Sokolov-Mikitov

Sovětský spisovatel, námořník a cestovatel.

Irena A Vladimír Strakovi

Ingrid Seward

Anglická spisovatelka a vydavatelka časopisu Majesty. Autorka životopisných publikací o britské královské rodině.

Ines Scheurmann

Diplomovaná bioložka s dlouholetými praktickými zkušenostmi s chovem a odchovem akvarijních ryb. Autorka příruček "Akvárium pro sladkovodní ryby a rostliny", "Akvarijní rybky" a "Akvarijní rostliny".

Henry Morton Stanley

Sir Henry Morton Stanley, vlastním jménem John Rowlands , byl britský novinář a cestovatel. Byl sirotek, možná to ho naučilo být tak tvrdý, až bezohledný. Roku 1858 doplul jako plavčík do New Orleans. Zde se stal adoptivním synem makléře Henryho Stanleyho, jehož jméno přijal. Po jeho smrti se znovu ocitl bez prostředků. Dopracoval se však až na reportéra listů Chicago Tribune a New York Heraldu, u kterého zůstal. Proslavil se zejména svou expedicí do Afriky a tím, že u jezera Tanganika našel Davida Livingstona. Daleko větší význam však měly až jeho další dvě akce – konžská expedice a výprava na záchranu Emina-paši . V roce 1869 byl vyslán pátrat po zmizelém britském badateli Davidu Livingstonovi. V březnu roku 1871 vyrazil Stanley ze Zanzibaru, ostrova na pobřeží dnešní Tanzanie. Cestou se Stanley zastavil v Egyptě, aby byl jako zpravodaj při otevření Suezského průplavu. V listopadu 1871 našel Dr. Livingstona v Ujiji na břehu jezera Tanganika. Po památném setkání s Livingstonem vyplul roku 1872 do Londýna, kde se připravoval na novou expedici. 17. listopadu 1874 vyrazil z afrického přístavu Bagamoja do vnitrozemí. 27. února 1875 dorazila výprava do přístavu Mwanza na jihu Viktoriina jezera. Zjistil, že jediný výtok z jezera jsou Riponovy vodopády. Dalším bodem programu byl nový průzkum jezera Tanganika. Odtud plul po řece Lualabě na sever, kde se potvrdil jeho předpoklad – pluli po hladině Konga. Přešli přes mohutné vodopády, které poté dlouho nesly i Stanleyho jméno a po mnoha strastech dorazili do prozkoumané části řeky. 12. srpna 1877 se cestovatel objevil v Bomě, obchodní stanici založené Evropany. V letech 1879–1884 podnikl výpravu pro belgického krále Leopolda II. Ve středoafrické džungli založil Svobodný stát Kongo. Emin-paša, guvernér z Equatorie, německý lékař v egyptských službách byl roku 1881 kvůli súdánskému povstání proti egypt...

Helena Štáchová

Narozena 18. 11. 1944, zemřela 22. 3. 2017. Mgr., herečka, loutkoherečka, zpěvačka, scenáristka, režisérka, dabérka a od roku 1996 ředitelka loutkového Divadla Spejbla a Hurvínka.

Heike Schmidt-Röger

Německá autorka a fotografka, specializující se na zvířata. Vydala spoustu knih o králících, morčatech, křečcích, pískomilech, ptácích a psech.

Harry Sidebottom

Harry Sidebottom je profesorem antické historie na Merton College v Oxfordu a přednáší i na Univerzitě ve Warwicku. Přispívá též do mnoha historických časopisů včetně Classical Review, Journal of Roman Studies, a War and Society in The Roman World. Zabývá se zejména řeckou kulturou v období Říše římské . Zajímá se též o antické válečné umění . V obou těchto oblastech je považován za mezinárodně uznávaného odborníka . Od roku 2006 pracuje na sérii historických románů Římský válečník, v nichž jako hlavní hrdina vystupuje anglosaský šlechtic a důstojník římské armády Balista. Děj série autor zařadil do období nazývaného „velkou krizí třetího století“, kdy se Římská říše dostala do těžkých, vojenských i hospodářských problémů. Ve svém volném čase rád cestuje, sportuje a je vášnivým fanouškem kriketu, ragby a v poslední době též tenisu.

Hana Skálová

Narozena 1966. PhDr., redaktorka v časopisu Lidé a země, potom až dodnes externě pro Českou televizi - 7 let natáčí reportáže do Toulavé kamery, autorka scénářů pořadů Diagnóza, Deset století architektury, Z metropole, zpravodajství: Milénium. Povídky a básničky do Sluníčka, medicínská témata do MF, Lidových novin, Hospodářských novin, Marianny, Květů. Organizátorka výstavy výtvarníků k vánoční tradici, autorka publikace pro děti na vánoční téma, též autorka publikace o módě pro plnoštíhlé ženy, původním vzděláním učitelka češtiny.

György Szántó

György Szántó , byl maďarský spisovatel, autor mnoha historických románů. Szántó původně vystudoval architekturu. Zranění z první světové války mu způsobila částečnou slepotu. Nejprve pracoval jako scénograf rumunské opery v Kluži, poté se přestěhoval do Vídně, kde spolupracoval s maďarským pokrokovým časopisem Tüz a od roku 1924 žil v Aradu. Od roku 1947 až do své smrti žil v Budapesti a postupně úplně oslepl.

Gunter Steinbach

Německý vydavatel a publicista. Píše knihy s tematickými okruhy - rostliny, živočichové a ochrana přírody.

Gilbert Sinoué

Francouzský spisovatel románů s historickými náměty a skladatel písní, narozený v Egyptě.

Fred Saberhagen

Frederick Thomas Saberhagen byl americký autor science fiction a fantasy literatury známý zejména svými romány o válce s Berserkry. Jeho další série románů má jako protagonisty upíry . Napsal také sérii postapokalyptických románů začínající knihou Empire of the East. Sloužil v USAF, poté pracoval jako elektrotechnik. V letech 1967–1973 napsal několik článků pro Encyklopedii Britannicu, mimo jiné informaci o science fiction, vědách a technologiích. Poprvé publikoval v magazínu Galaxy v roce 1961. Jeho první román, The Golden People, byl vydán v roce 1964. Od roku 1981 do 1989 navrhli Fred a Joan Saberhagenovi několik počítačových her: Berserker, Star Web, Descent Freespace: The Great War. Se svou ženou, Joan Spicci, žil v Albuquerque, Nové Mexiko.

František Svejkovský

Narozen 3.11.1923 v Suchdole nad Lužnicí, prof., PhDr., CSc., literární historik, editor, působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV , na Pedagogické fakultě UK , na Filozofické fakultě UK; od roku 1969 žil v USA, kde působil jako profesor starší literatury, východodevropských jazyků, literatury a literární teorie na University of Chicago ; specializoval se na dějiny starší české literatury; manžel editorky a knihovnice Olgy Svejkovské .

František Šusta

RNDr. František Šusta, PhD. je autorem desítek odborných, vědeckých i popularizačních článků. V letech 2008 až 2017 pracoval jako specialista tréninku zvířat v Zoo Praha a po odchodu ze zoo pokračuje v této práci jako profesionální trenér zvířat \"na volné noze\". Je členem České a slovenské etologické společnosti a několika odborných organizací sdružujících trenéry zvířat – jako první Čech se stal členem Animal Behavior Management Alliance a International Marine Animal Trainers’ Association. V roce 2014 se jako držitel čtyř různých ocenění ABMA stal nositelem historicky největší sbírky cen udělovaných touto celosvětovou asociací profesionálních trenérů zvířat . Další award přidal i v roce 2016, takže v současné době jich je pět. Od roku 2012 vede semináře i praktické lekce především pro majitele psů a koní se zájmem o trénink pozitivním posilováním.

František Šlachta

Slovenský autor vlastivědné literatury, též autor fotografií.

František Šita

Narozen 20. 11. 1937 v Hradci Králové, zemřel 23. 9. 1998. Farmakolog, autor cestopisů, geografických a etnofarmakologických publikací a článků.

František Šamberger

František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Fedor Soldan

Jeho otec František Soldan , básník z okruhu Moderní revue, vydal sbírky Soumraky , Z mého panoptika a Faunovy melodie . Fedor Soldan studoval v Praze na gymnáziu a na FF UK češtinu a historii . 1929–1938 byl zaměstnán v Ottově slovníku naučném nové doby, nejprve jako redaktor literární rubriky, od 1934 jako vedoucí interní redakce. Od 1938 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, pak na ministerstvu školství, od 1940 působil v nakladatelství Melantrich jako redaktor Českého slova. Za články v tomto deníku během okupace byl 1946 očistnou komisí Syndikátu spisovatelů na čtyři roky distancován, a tím i suspendován z publikační činnosti. Po odchodu z Melantrichu pracoval Soldan od 1946 v nakladatelství Orbis a poté ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění . Od roku 1954 učil na Vyšší pedagogické škole v Ústí nad Labem, krátce na FAMU a 1961–1975 na Pedagogickém institutu UK . Habilitoval se 1964 na plzeňském Pedagogickém institutu prací Jiří Wolker. Debutoval 1927 v Lidových novinách, dále přispíval do periodik: Literární rozhledy, Literární noviny, Rozpravy Aventina, Levá fronta, Index, Kultura doby, České slovo, Mladá fronta, Rudé právo, Tvorba, Večerní Praha aj. V první polovině 30. let byl členem literární skupiny Levá fronta. 1936–1939 redigoval časopis Kultura doby. V knižní prvotině z 30. let Karel Hlaváček, typ české dekadence se Soldan představil jako literární kritik a historik, jenž k literatuře přistupuje s ideologickými kritérii uplatňovanými u nás globálně až později, v 50. letech. Dokázal zde ještě spojit popis s poučením strukturalismu a ocenit dekadenci, ale jen proto, že dekadentní individualismus pojímal jako nutné stadium myšlenkové revoluce. V následujícím eseji O Nezvalovi a poválečné generaci vrcholí přímočarost Soldanova ideologického pojetí v přesvědčení, že ...

Eva Staňková

Narozena 20.11.1974 v Děčíně. Výtvarnice a ilustrátorka, kurátorka sbírky výtvarného umění při oblastním muzeu v Děčíně.

Erin Sterling

Americká spisovatelka.

Éric-Emmanuel Schmitt

Éric-Emmanuel Schmitt je francouzsko-belgický spisovatel, dramatik a režisér. Vyrostl v Lyonu, kde navštěvoval Lycée du Parc. Vystudoval filosofii na École normale supérieure v Paříži . Absolvoval prací Diderot et la métaphysique za kterou obdržel doktorát filosofie v roce 1987. Tři roky učil v Cherbourg-Octeville a na univerzitě v Chambéry. Potom se věnoval pouze literatuře. Žil v Paříži. Vyrůstal v ateistickém prostředí, po mystickém zážitku v alžírské poušti, nedaleko hory Tahat, se stal věřícím. V roce 2008 přijal belgické občanství. Žije v Bruselu. Jeho divadelní hry se hrály ve více než padesáti zemích světa. Je nositelem celé řady literárních a divadelních cen. Cycle de l'Invisible je volná řada románů a novel, ve kterých se zabývá otázkami různých náboženství: překlad libret oper Wolfganga Amadea Mozarta :

Emil Synek

JUDr. Emil Synek byl český novinář, divadelní dramatik, filmový scenárista a kritik, spisovatel. Vystudoval gymnázium v Praze, kde maturoval roku 1921. Následně dokončil úspěšně studia práv, titul získal v roce 1926. Krátkou dobu byl vyšetřujícím soudcem, v období 1927–1939 by redaktorem v listech A–Zet, České slovo a od roku 1936 byl šéfredaktorem deníku Telegraf. V roce 1932 se oženil s herečkou Evžou Budlovskou. Když v roce 1939 uprchnul z Protektorátu, zanechal manželku s dcerou ve vlasti. Za války pobýval v Londýně, od konce roku 1943 pracoval pro exilovou československou vládu jako zahraničněpolitický zpravodaj. Po válce se vrátil do Československa, od roku 1946 do roku 1955 byl poradcem na československém velvyslanectví ve Francii. Když byl svého pověření zbaven, do vlasti se již nevrátil. Ve dvacátých letech se prosadil jako spisovatel svými povídkami "Ano i ne" a "Usměvavý bůh" . Napsal romány "Muži mezi sebou "; "Krach " Ve třicátých letech pracoval jako novinář v České slovo a Telegrafu. Zde působil jako novinář a filmový recenzent. Používal šifry: -es- A-Zet 1932; České slovo 1935. Dramatické tvorbě se věnoval pod pseudonymy: Ricardo Gomez "" a Ríša Záhorský. Věnoval i politické publicistice. V knize "Svět, jaký je" zachytil atmosféru tehdejší Evropy a Asie těsně před propuknutím druhé světové války, kdy také emigroval do ciziny. Tam se umění dále nevěnoval. Tři jeho divadelní hry – "Jana ", "Mimo proud " a "Výdělečné ženy " – byly zfilmovány: Pro rozhlas napsal či upravil své hry Rychlebové , Dvojí tvář , Dějiny mluví a Noční hlídka .

Elsie Silver

Ellie Šedivá

Eduard Šittler

Eduard Šittler byl český římskokatolický kněz, kanovník Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pedagog, zakladatel církevní památkové péče a historik chrámového umění. Pocházel z chudé textilácké rodiny v Jistebnici, měl tři sestry a jednoho bratra. Vystudoval gymnasium v Táboře a arcibiskupský seminář v Praze. 19. září 1886 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako kaplan v Sangerbergu na Mariánskolázeňsku, odkud byl po roce přeložen do Petrovic u Sedlčan. Tam kromě kněžského působení vedl opravu kostela svatého Petra a Pavla a sám restauroval hlavní oltář. Účastnil se také obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích. Pedagogickou dráhu začal v Praze roku 1898 jako katecheta na malostranském a akademickém gymnasiu, a jako provisor Arcibiskupského semináře, na němž později přednášel dějiny umění. Jako farář a funkcionář spolku Dědictví sv. Prokopa zajišťoval stavbu novogotického kostela sv. Prokopa v Praze na Žižkově . Za toto dílo byl vyznamenán zlatým papežským řádem. Umělecko-historické zájmy ho dovedly k práci v Komisi pro soupis uměleckých památek Království českého, v Památkovém sboru hl. m. Prahy, kde zastával po léta funkci místopředsedy, do Královské české akademie věd a umění, roku 1887 nastoupil do církevního odboru Křesťanské akademie, kde byl zprvu jednatelem, později ředitelem, a v 90.letech se stal členem redakce časopisu Památky archeologické a místopisné. Těžiště jeho práce leží mezi lety 1898–1927. Roku 1903 byl na přímluvu kanovníka Josefa Buriana zvolen sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly, jíž sloužil také jako archivář a strážce kapitulního muzea. Z venkovských kostelů stahoval nejcennější paramenta a preciosa výměnou za nová, zhotovená dílnami Paramentního ústavu či uměleckořemeslných spolupracovníků Křesťanské akademie. Vlastní sbírku starého církevního umění a pohlednic předal do Národního muzea v Praze, dnes je v oddělení s...

Edita Sipeky

Slovenská trenérka, autorka publikací o hubnutí.

Dušan Sládek

Práce z elektrotechniky.

Dorothy Sterling

Americká spisovatelka.

Donald Sommerville

Donald Sommerville vystudoval historii vojenství na univerzitách v Oxfordu a Londýně. Specializuje se na období první a druhé světové války.

Dominik Stroukal

Narozen 18. 6. 1987 v Žatci. Mgr., Ing., ekonom, též autor povídek a básní, fotograf.

Dita Skálová

Česká publicistka. Rozená Edita Picková, vlastním jménem Edita Steinová. Narozena 14. 5. 1920 v Červeném Kosteleci, zemřela 18. 1. 1999 v Příbrami.

Diane Setterfield

Anglická spisovatelka Diane Setterfield se narodila 22. srpna 1964. Pochází z akademického prostředí. Vystudovala francouzskou literaturu na univerzitě v Bristolu a poté učila na mnoha školách. Jako učitelka francouzštiny působila v Yorkshiru, tohoto zaměstnání se však vzdala, aby mohla napsat svůj první román ,,Třináctý příběh\", na kterém pracovala celých pět let. V současné době žije v Anglii se svým manželem.

Denisa Seidlová

Ing., koordinátorka environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, autorka pracovních sešitů pro ZŠ.

Daniel Stern

Daniel Stern byl americký psychoanalytik, ústřední představitel tzv. Bostonské skupiny, kterou lze řadit k interpersonální psychoanalýze, ale jejíž postavení je přesto specifické, právě kvůli vlivným Sternovým teoriím vývoje dítěte. Stern rozlišil čtyři formy sebeprožívání, které vznikají v různém období dětského vývoje. Lidské já tak má čtyři úrovně: Podle Sterna je také významné, jaký "způsob bytí s druhým" si kojenec osvojí. Na to má zásadní vliv matka. Je-li matka opravdu zaujatá dítětem, osvojí si dítě autentický způsob bytí. Je-li matka depresivní a pokouší se dítě stimulovat nespontánně, odpovídá dítě stejně falešnou odezvou a osvojí si "falešný způsob bytí".

Charles Monroe Schulz

Byl americký karikaturista, tvůrce slavných komiksových příběhů.

Charlene Sands

Spisovatelka romancí. Vyprávění příběhů bylo vždy nedomyslitelnou součástí života Charlene Sandsové. Vzpomíná si na magické podvečerní okamžiky, kdy jako ještě malá dívenka sedávala vedle otce a prosila ho, aby jí vyprávěl své příběhy. Jeho představivost a smysl pro gradaci příběhu ji nesmírně bavily a také se k nim později vracela. Když pak byla větší, otcovy příběhy a poezii si už četla sama. Otcova tvorba ji inspirovala k tomu, že se sama pustila do psaní. Charlene vždycky milovala dobrodružné romány, ve kterých hrdinové a hrdinky cestují po v nejrůznějších koutech země, překonávají nesčetné překážky, aby nakonec našli cestu k pravé lásce. Takových knih sama přečetla nespočet a seznam jejích oblíbených autorů stále roste. Když konečně sebrala odvahu čelit počítačové technice, pustila se sama do psaní knih. O žánru ani na chvíli nezapochybovala. Už to, že se zamilovala a vdala za svou středoškolskou lásku, jasně ukazuje, že je romantickou autorkou, která věří ve šťastné konce a píše milostné příběhy, které potěší. Charlena začala psát v roce 1995 a první knihu jí publikovali v roce 1998. K dnešnímu dni vydala v nakladatelství Harlequin přes třicet titulů, především v edicích Desire a Historická romance.

Čeněk Sovák

Narozen roku 1902, zemřel 12.4.1982 v Praze. Autor loutkových her, říkadel pro děti, překladatel z angličtiny.

Catherine Shepherd

Německá spisovatelka, autorka kriminálních románů. Bankovní úřednice.

Carl Heinrich Stratz

Carl Heinrich Stratz byl německo-ruský gynekolog, který byl jedním z prvních, kdo zkoumal lidského růst a vývoj.

Bohumil Svozil

Bohumil Svozil byl český literární historik, kritik a redaktor. Pocházel z dělnické rodiny. Roku 1958 ukončil studium češtiny a maďarštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil roku 1960 jako redaktor do nakladatelství Československý spisovatel a s výjimkou let 1965–1968, kdy byl na studijním pobytu v Ústavu pro českou literaturu ČSAV , zde pracoval až do roku 1991, kdy se stal vědeckým pracovníkem ÚČL. Roku 1968 získal titul doktora filosofie a roku 1992 kandidáta věd. Roku 1998 odešel do důchodu. Publikovat začal roku 1954 literární publicistikou a literárněvědnými studiemi v různých periodikách, knižně debutoval roku 1971 studií Vůle k intelektuální poezii. Je autorem monografických studií o poetice významných básníků a prozaiků své doby a řady doslovů a předmluv, často ke knihám, jejichž vydání sám uspořádal .

Bohumil Samek

Bohumil Samek je český historik a historik umění zabývající se především uměleckými památkami na Moravě a ve Slezsku. Maturoval na znojemském gymnáziu. V letech 1951–1956 vystudoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně . Na škole jej ovlivnily především přednášky Václava Richtra, Alberta Kutala a Antonína Friedla. Po absolutoriu pracoval jako historik umění v Muzeu města Brna, od roku 1979 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1992–1993 byl ředitelem Památkového ústavu v Brně. Je autorem stovky odborných studií a několika knih. Jeho jedinou dcerou je česká právnička Klára Samková.

Beverly Swerling

BEVERLY SWERLINGOVÁ je spisovatelka, poradkyně a horlivá amatérská historička. S manželem žije v New York City. Více informací na stránkách autorky www.beverlyswerling.com

Arthur Schnitzler

Arthur Schnitzler byl rakouský prozaik, dramatik a lékař. Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy. Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Po maturitě na akademickém gymnáziu se však vydal ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Velmi se zajímal o psychologii. Praxi absolvoval u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly později vliv na jeho literární tvorbu. Od poloviny 80. let působil jako asistent nejdříve ve vídeňské Všeobecné nemocnici a poté na oddělení svého otce na Všeobecné poliklinice. Po otcově smrti roku 1893 si otevřel vlastní privátní praxi. Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami , které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány. Psal především povídky, novely a divadelní hry, je však také autorem dvou románů. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je označován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. ...