Výpis všech autorů

Maj Sjoewall

Lucie Šetková

Narozena 1988. Průvodkyně v Geofyzikálním muzeu Skalná, dříve učitelka matematiky a fyziky. Spoluautorka logopedických říkadel pro děti.

Lisa See

Lisa See se narodila v Paříži, ale vyrostla v Los Angeles. Žila sice s matkou, ale mnoho času strávila i s otcovou rodinou v Čínské čtvrti. Své vzpomínky zachytila ve své první knize věnované jejímu stoletému čínskému dědečkovi a jeho nelehkému životu, která se stala okamžitě bestsellerem, Na zlaté hoře: Stoletá odysea mé čínsko-americké rodiny . Při sbírání materiálů v Čínské čtvrti našla i téma pro svůj první román Flower Net , který se také stal bestsellerem a byl nominován na cenu Edgar Award. Poté vydala dva detektivní romány The Interior a Dragon Bones , které získaly přízeň čtenářů i chválu kritiky, a v roce 2005 svůj zatím nejslavnější román Snow Flower and the Secret Fan. Lisa See žije v Los Angeles, kde se věnuje mnoha kulturním a společenským aktivitám. Čínsko-americká organizace žen ji v roce 2001 vyhlásila Ženou roku.

Libuše Štědrá

Po studiu herectví na Divadelní fakultě v Praze nastoupila na rok do divadla v Novém Jičíně a další dvě sezony hrála v olomouckém divadle. Od roku 1967 působila ve Zlíně, kdy se zde otvíralo nové činoherní divadlo. Od roku 1971 žije v Praze ve svobodném povolání. Hrála v Divadle S.K.Neumanna,Na Zábradlí a také v mnoha televizních insenacích z nichž jmenujme( Hledám paní na hlídání,Kost v krku,Zachran se kdo můžeš. V posledních letech spolupracuje se svým životním partnerem při přípravách a natáčení serialu Potomci slavných

Leoš Šatava

Leoš Šatava je český vysokoškolský učitel a etnolog, zabývající se tematikou evropských národnostních menšin , jenž zastával v letech 2003–2006 pozici předsedy Společnosti přátel Lužice. Vystudoval národopis a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po získání malého a velkého doktorátu , se v roce 1996 habilitoval a o devět let později byl na FF UK v Praze jmenován profesorem. Jeho nejznámější publikací z oboru je pak kniha Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka .

Lenka Švehlíková

Ladislav Švihran

Ladislav Švihran je slovenský spisovatel a překladatel. Debutoval v roce 1970 knihou Kulturizmus ducha, od roku 1973 se psaní věnuje profesionálně. Švihranova tvorba byla oceněna mezinárodní Cenou Egona Ervin Kische za knihu Vzácné návštěvy Bratislavy. Ladislav Švihran se narodil 15. prosince 1931 v belgickém městě Lutych, kde prožil prvních sedm let svého života. Studoval pedagogiku a psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Švihran na slovenské Wikipedii.

Ladislav Šomšák

Ladislav Šomšák *03.03.1932 - †02.12.2005 Prof. L. Šomšák sa narodil 3. marca 1932 v chudobnej rodine kovoroľníka v malebnom kraji, v drevenici na samote Zahájnica neďaleko terajšej obce Nálepkovo, v tom čase Vondrišel. Napriek chudobným pomerom, v ktorých vyrastal, ho celý život charakterizovala noblesa aristokrata. Po absolvovaní ľudovej školy v rodnej obci a meštianskej školy v Gelnici sa upísal lesu. Prekrásna príroda i príklad otca a starších bratov nasmerovali jeho kroky do smrečín, ktoré ho sprevádzali celým životom. Najskôr v rokoch 1947 až 1950 pracoval ako obyčajný lesný robotník. Po absolvovaní Jednoročnej horárskej školy v Liptovskom Hrádku bol do roku 1952 vedúcim Lesníckeho oddelenia ONV v Gelnici. Jeho prirodzený intelekt a túžba po poznaní ho nasmerovali na Prípravný kurz pre vysoké školy v Jasove, kde v roku 1953 maturoval. Od roku 1953 do roku 1958 študoval biológiu na Prírodovedeckej fakulte UK. Aj vďaka svojím učiteľom, ktorých do posledných dní s úctou spomínal, doc. Májovskému, doc. Jurkovi a doc. Futákovi sa zamiloval a zostal verný svojej celoživotnej láske - botanike. Bolo preto celkom prirodzené, že ihneď po skončení štúdia začal pracovať ako asistent na vtedajšej Katedre botaniky. V roku 1963 mal riadnu habilitáciu a od 1. 5. 1964 bol ustanovený za docenta geobotaniky. Kandidátsku dizertačnú prácu obhájil v roku 1968. V roku 1983 získava vedeckú hodnosť doktora vied a v roku 1984 bol menovaný riadnym profesorom botaniky. Na Univerzite Komenského pôsobil dlhý čas v rôznych funkciách. Od roku 1962 do roku 1990 bol riaditeľom Botanickej záhrady UK a súčasne vedúcim Katedry geobotaniky - od augusta 1964 až do roku 1989. Ako vysokoškolský učiteľ bol profesor Šomšák vždy uznávaný ako vynikajúci pedagóg a kolega. Nezabudnuteľné sú jeho prednášky zamerané na geobotaniku a odvodené vedné disciplíny. Profesor Šomšák počas svojho pedagogického pôsobenia vychoval okolo dvesto diplomantov a desiatky doktorandov a kandidátov vied, ale svojimi prednáš...

Ladislav Skříček

Autor učebnic matematiky pro střední školy.

Laděna Štíbrová

Autorka publikací o ručních pracích.

L Souček

Kristina Šemberová

Narozena 18. 12. 1984. Novinářka, editorka a autorka kuchařek s příběhem. Věnuje se výzkumu životního stylu za první republiky v dobovém tisku.

Kōji Suzuki

Japonský spisovatel, autor hororů a fantasy.

Kathryn Stockett

Kathryn Stockett se narodila v americkém městě Jackson ve státě Mississippi. Poté, co vystudovala na univerzitě angličtinu a tvůrčí psaní, se odstěhovala do New Yorku a devět let pracovala v redakcích časopisů a marketingu. Nyní žije s manželem a dcerou v Atlantě. Její debutový román Černobílý svět, jenž se stal krátce po vydání knižní senzací, předtím odmítlo padesát literárních agentů. Nyní se více než rok drží mezi nejprodávanějšími romány současnosti a připravuje se jeho filmová verze.

Kateřina Šťovíčková

Mgr., autorka pracovních sešitů přírodopisu pro ZŠ.

Katerina Sormová

Narozena 24. 6. 1980. Mgr., Ph.D., lingvistka a jazyková lektorka.

Kateřina Schwabiková

Mgr., historička, pedagožka, překladatelka z němčiny. Též autorka knih pro děti a mládež.

Kate Stewart

Americká spisovatelka. Autorka romantické prózy.

Karl P. N. Shuker

Karel Straka

Karel Straka byl československý hokejový brankář, odchovanec HC Slovan Louny u trenéra Podzimka, ligový hráč Chomutova pod trenérem Františkem Perglem, trenér Loun, v bráně chytal ještě bez hokejové masky. Reprezentoval Československo na mistrovství světa 1957 v Moskvě. Byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu, jako první československý brankář vůbec, poté odešel z reprezentace. V reprezentačním dresu odehrál celkem 10 utkání. V lize hrál v letech 1954–1965 za Baník Chomutov, poté ho vystřídal Josef Mikoláš.

Karel Steigerwald

Karel Steigerwald je český dramatik, scenárista a novinář. Karel Steigerwald se narodil v roce 1945 ve Vacíkově na Příbramsku. Pochází z rodiny, jejíž předkové byli po dvě století lesníky, v této tradici pokračoval i jeho otec. Po maturitě na střední škole v Semilech se přihlásil na elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze, v průběhu studia však zjistil, že nechce být inženýrem „zaměstnaným od šesti do dvou v Tesle“. V říjnu 1967 proto začal studovat dramaturgii na FAMU. Během vysokoškolských studií přispíval do časopisů Student, Mladý svět, Literární listy a Listy. Od roku 1973 byl scenáristou a dramaturgem Filmového studia Barrandov, odkud však v roce 1979 musel z politických důvodů odejít, ač napsal protiemigrantskou rozhlasovou hru Slabé odpolední slunce , podílel se na populárním seriálu Jak se máte, Vondrovi? a údajně podepsal i tzv. Antichartu. Po odchodu z Barrandova byl téměř po deset let ve svobodném povolání. Krátce pracoval jako dramaturg hraných pořadů v Krátkém filmu. Mimo jiné spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem, kde režisér Ivan Rajmont nastudoval v prvním uvedení dvě jeho hry . Od roku 1989 působil v činohře Divadla Na zábradlí jako autor, dramaturg a v letech 1991–1993 jako šéf činohry. Byl členem SSM. Roku 1994 se stal volným spisovatelem, zároveň působí jako novinář nejdříve byl zástupcem šéfredaktora v Lidových novinách od roku 1998 publikuje v deníku MF Dnes. Jiří Paroubek několikrát zpochybil jeho novinářskou nestrannost. Vytýkal mu příliš přátelské články vůči ODS a příliš kritické články vůči ČSSD a jeho osobě.Ve svém projevu po volbách do poslanecké sněmovny 8. 6. 2006 ho Jiří Paroubek spolu s dvěma dalšími novináři obvinil, že pracuje „v žoldu ODS“. Za toto obvinění se Jiří Paroubek o den později omluvil....

Karel Skalický

Narozen 20.5.1934 v Hluboké nad Vltavou. Prof., RhDr., PHlic., teolog a filozof, teologické a filozofické spisy, spisy o hermeneutice.

Karel Šašek

Kamila Štreitová

Fitness trenérka a lektorka TABATY.

Kamila Šimková

Technická redaktorka a jednatelka nakladatelství Magazine.

Kamil Šimon

Kamil Šimon, vlastním jménem Miloš Krejčí je český novinář a spisovatel. Pracoval jako obchodní expert a ředitel obchodní společnosti v cizině, byl spolupracovníkem Československého rozhlasu a zahraničním redaktorem Rudého práva. Za dvacet let zahraničního pobytu viděl šedesát sedm zemí ze čtyř světadílů, z toho osm let žil v Africe, kde působil v Jihoafrické republice jako konzul. Pod pseudonymem psal dobrodružné příběhy z exotického prostředí určené především mládeži, pod vlastním jménem politologické práce, většinou v duchu tehdejší oficiální ideologie.

Juliusz Słowacki

Juliusz Słowacki byl polský dramatik, básník a filosof; vedle Adama Mickiewicze zřejmě nejznámější autor doby romantismu. Słowacki se narodil ve volyňském Kremenci . Otec byl profesorem literatury, matka byla polská Arménka. Roku 1830 se Słowacki zúčastnil protiruského povstání a od té doby žil v emigraci a cestoval po západní Evropě. Jeho díla charakterizuje výjimečný hrdina, exotické prostředí a děj odehrávající se ve velmi vzdálené minulosti. Słowacki je také spjatý s polským mesianismem. Do češtiny jeho díla překládal Otokar Mokrý.

Jozef Škultéty

Jozef Škultéty byl slovenský literární kritik, historik, jazykovědec, publicista a překladatel. V letech 1881 – 1919 redigoval Slovenské pohľady, od roku 1919 sa stal doživotním správcem Matice slovenské. Psal o významných osobnostech slovenské literatury, pro maďarskou veřejnost vydal stručné Dejiny slovenskej literatúry. Literaturu pokládal za hlavní projev národního života . Překládal z ruské literatury. Během druhé světové války se jménem Škultéty označovala druhá divize slovenské armádní skupiny „Bernolák“. Vedl ji brigádní generál A. Čunderlík a divize se účastnila například útoku Německa na Polsko v září 1939. Literární historie: Vědecké dílo: Jazykovědné práce: Ediční práce – spisy: Jiné: Překlady: Výběry:

Josef Šíma

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Josef Šafařík

Ing. Josef Šafařík byl český filosof, esejista a dramatik. V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd. "Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík z...

John Scalzi

Narodil se 10. 5. 1969 ve Fairfieldu, v Kalifornii. Vyrůstal v jižní Kalifornii, ve východní části San Gabriel Valley. Žil tam v různých městech, ale za rodné město obvykle považoval Claremont. Středoškolské vzdělání získal na Webb School of California, což považuje za velmi pozitivní zkušenost. Na vysokou školu šel na University of Chicago. Opět pozitivní zkušenost. První zaměstnání po škole: filmový kritik, v novinách Fresno Bee. Spousta legrace. Ve Fresnu poznal svou ženu Kristine, vzali se v roce 1995. Dosud je šťastně ženatý. Z Fresna odešel v roce 1996 za prací v America Online. Tu vykonával až do roku 1998. V roce 1998 se stal spisovatelem na volné noze, kterým je dosud. V září 1998 začal provozovat internetovou stránku Whatever, více či méně denní blog, který dosud píše. V prosinci 1998 se mu narodila dcera Athena. První non-fiction kniha mu vyšla v roce 2000, od té doby publikoval ještě šest dalších populárně-naučných knih. V roce 2001 se přestěhoval do Bradfordu v Ohiu, kde doposud žije. První román publikoval v roce 2005. Spolu s různými samostatnými kratšími díly vydal sedm dalších, a dále sestavil několik antologií. Jeho romány byly přeloženy do mnoha jazyků – ruštiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, hebrejštiny, čínštiny, japonštiny, korejštiny, polštiny, bulharštiny, češtiny, portugalštiny, rumunštiny a estonštiny. Získal různá ocenění, z nichž jsou nejznámější Hugo a John W. Campbell Award pro nejlepšího nového spisovatele. V roce 2008 se jeho román Poslední kolonie dostal na žebříček bestsellerů New York Times. V roce 2008 začal psát týdenní sloupek na sci-fi filmy, který se v současné době nachází na FilmCritic.com. V roce 2009 získal pozici kreativního konzultanta v televizním seriálu Stargate: Universe. V květnu 2010 byl zvolen předsedou amerických spisovatelů science fiction. V únoru 2011 Paramount Pictures oznámila, že plánuje natočit film Válka starého muže podle jeho prvního publikovaného románu. Režie se ujal Wolfgang Petersen....

John L Sherrill

Americký spisovatel a publicista.

Joann Sfar

Joann Sfar je francouzský autor komiksů, komiksových knih, spisovatel a filmový režisér. Sfar se narodil v Nice, populární zpěvačce Lilou a právníkovi André Sfarovi, který se stal známý pro účast na stíhání neonacistů. Matka mu zemřela, když mu byly tři roky. Vyrůstal s otcem a s dědečkem, vojenským lékařem ukrajinského původu, který během druhé Světové Války působil v Nezávislé brigádě Alsasko-Lotrinsko . Sfarův dědeček údajně zachránil pravici velitele brigády spisovatele André Malrauxe, za což získal francouzské občanství. Jde o velmi plodného umělce, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů nové vlny francouzsko-belgického komiksu. Sám ale odmítl tvrzení, že by se spolu s umělci jako Christophe Blain, Marjane Satrapi a Lewis Trondheim snažili vytvořit alternativní scénu nebo nové hnutí v komiksu. Mnohé jeho komiksy byly zveřejněny v nakladatelství L'Association, které založil v roce 1990 Jean-Christophe Menu spolu se šesti dalšími umělci. Pracoval také s mnoha dalšími umělci jako jsou David B. a Lewis Trondheim. Seriál Donjon, který vytvořil s Trondheimem, se v mnoha zemích stal kultovním. Některé jeho komiksy jsou inspirovány jeho židovským původem. Sfar je synem židovských rodičů . Sám označuje svůj humor ve svém seriálu Professeur Bell jako sefardský. Také Rabínova kočka je jasně inspirována sefardskými vlivy. Les olives noires je seriál o židovském dítěti v Izraeli v době Ježíšově. Stejně jako Rabínova kočka obsahuje mnoho historických a teologických informací. Jeho dílo ovlivnil především Fred a André Franquin stejně jako Marc Chagall, Chaim Soutine, Will Eisner, Hugo Pratt a John Buscema. V letech 2009–2010 napsal a režíroval životopisný film Serge ...

Jitka Suchá

Narozena 18. 12. 1973 v Praze. Mgr., fyzioterapeutka, držitelka certifikátu Trenér paměti. Autorka odborných článků.

Jitka Sani

Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jiří Stýblo

"Ing. PhDr. Jiří Stýblo, CSc. V současné době působí jako výkonný ředitel České manažerské asociace a vícepresident České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů. V oblasti managementu je hostujícím profesorem na Právní mezinárodní škole managementu při VŠE v Praze. Je absolventem řady kurzů a seminářů zahraničních univerzit v oboru managementu a angažuje se též ve spolupráci se zahraničními poradenskými firmami působícími na území České republiky. Je garantem mezinárodních projektů pro personální management."

Jiří Streit

Narozen 21.1.1912 v Praze, zemřel v roce 1993. Profesor mostního a železničního stavitelství Stavební fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru.

Jiří Stránský

Publikace o ledním hokeji.

Jiří Stodola

Práce z oblasti botaniky.

Jiří Stibral

Jiří Stibral byl český architekt, výtvarník, profesor a pedagog a pozdější ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Za svou architektonickou kariéru vypracoval celou řadu novorenesančních, novogotických či secesních návrhů staveb na území Čech, především pak v rodné Praze. Specializoval se také na navrhování interiérů sériových i speciálních luxusních železničních vozů pro firmu Ringhoffer. Narodil se 27. července 1859 do rodiny věhlasného pražského hodináře Josefa Stibrala, mj. opraváře Staroměstského orloje, a Anny, rozené Krausové. V letech 1875 až 1881 studoval architekturu na německé polytechnice u Josefa Zítka, věnoval se také výtvarné tvorbě. Mezi lety 1885 a 1886 pracoval v ateliéru architekta Quida Bělského, od roku 1886 začal pedagogicky působit na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze v oborech ornamentálního kreslení, nauky o barvách a deskriptivní geometrie. Roku 1887 se v Praze oženil s Boženou Bazikovou, rok nato se jim narodil syn Zdeněk. Následně vyjel díky stipendiu F. J. Gerstnera do Itálie, dále zemí Beneluxu, Velké Británie a Německa a Ruska: s přítelem spisovatelem Juliem Zeyerem podnikli roku 1888 cestu na Krym a do Zakavkazí. Od roku 1889 působil pak ponejvíce v Čechách, velká část jeho prací byla vytvořena v novorenesančním slohu. Stibral vytvořil několik významných projektů pro průmyslnickou rodinu baronů Ringhofferů v okolí města Kamenice, jižně od Prahy, stejně jako návrhy železničních vozů, které firma Ringhoffer vyráběla ve svých smíchovských strojírnách, na kterých Stibral s firmou dlouhodobě spolupracoval od roku 1884. Od 80. let intenzivně spolupracoval se sochařem Josefem Václavem Myslbekem, tehdejším ředitelem Uměleckoprůmyslové školy. Řadu zakázek realizoval také pro hraběte a poslance Arnošta Emanuela Silva-Tarouca. V letech 1896 až 1898 byl členem Umělecké komise Magistrátu města Prahy a účastnil se sporů o způsob provádění asanace Starého Města pražského, zapo...

Jiří Štekl

Autor stránek Jiří Štekl je plzeňský rodák s celoživotním zájmem o cyklistiku, hory a na nich stojící rozhledny. Ve své publikaci Rájem rozhlednovým se zájemcům o rozhledny snaží přiblížit některé důležité údaje o stavbě a její dostupnosti, samozřejmě, že především na kole. Autor přiznává, že impulsem o větší zájem se mu stalo plnění turistického odznaku KČT Rozhledník a především velmi zdařilý seriál ČT Rozhlédni se člověče scénáristy Bedřicha Ludvíka, čerpajícího z bohatého materiálu našeho největšího odborníka na rozhledny, profesora liberecké technické university inženýra Jana Nouzy, doprovázeného vynikajícím průvodcem Luďkem Munzarem.

Jiří Šrámek

Český režisér nehudebních nahrávek a herec. Narodil se 7. července 1920 v Praze , zemřel 31. července 2004 v Praze.

Jiří Šindler

Jiří Šindler byl český výtvarník, grafik, malíř, ilustrátor, kaligraf, středoškolský a vysokoškolský učitel. Otec Vladimír Šindler byl učitel, malíř, grafik a bibliofil. Jiří Šindler po studiu na Státním reálném gymnnáziu v Poličce a roční odborné průpravě na Státní grafické škole v Praze nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do ateliéru Antonína Strnadela . V letech 1945–1948 absolvoval měsíční praxe u tiskaře Vlastimila Vokolka. Vyučoval písmo a propagační grafiku na Střední škole uměleckých řemesel , kaligrafii a základy teorie písma na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně , v letech 1998–2005 učil na Střední škole uměleckých řemesel a Vyšší odborné škole uměleckých řemesel. Jiří Šindler 50. letech ilustroval ruskou literaturu, později také knihy pro děti a poezii. Věnoval se písmu, zabýval se hebrejsou abecedou. Vytvořil tiskovou abecedu hlaholského písma, která byla v roce 1992 použita při tisku Hlaholského misálu. Kaligraficky přepsal např. Zdi Vladimíra Holana, Mozart v Praze Jaroslava Seiferta a Jsem nyní se všemi Ivana Blatného. Od písma také Jiří Šindler odvodil svou volnou tvorbu, která je na pomezí kaligrafie a abstraktního umění. Jiří Šindler byl členem tvůrčí skupiny Profil '58, TT klubu, Sdružení Q a čestným členem Sdružení Bienále Brno. Za obětavou dlouholetou službu v církvi, umělecký přínos a příkladný křesťanský život aktivního laika mu v roce 2007 brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil medaili sv. Petra a Pavla. 24. dubna 2014 mu biskup Cikrle medaili sv. Cyrila a Metoděje jako poděkování za dlouholetou obětavou práci pro církev. Jiří Šindler: Sny. 2002. Jiří Šindler: Příbuznosti. Brno: Sdružení šuřka, 2005. Jiří Šindler: Limeriky. Brno: Sdružení šuřka, 2005....

Jiří Šedý

Narozen 24. 3. 1980. MUDr. et MDDr., PhD., lékař, chirurg, zaměřený na oblasti: klinická anatomie, poranění míchy, neurogenní plicní edém, orální a maxillofaciální chirurgie a stomatologie. Autor prací z oboru. Také překladatel z a do angličtiny a autor povídek.

Jiří Sahula

Narozen 27. 3. 1874 ve Skutči, zemřel 28. 2. 1956 v Cholticích. Katolický kněz a historika, též se věnoval hudbě. Psal též pod jménem Václav Luština.

Jindřich Soukup

Prof. Ing. Jindřich Soukup, CSc. - profesor ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 1986-1987 redaktor Hospodářských novin. V období 1996-1998 člen výboru pro průmyslovou politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 1998-2002 poradce místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku pro oblast veřejných financí. Přednášel na Staffordshire University a Rochester Institute of Technology . Autor či spoluautor 20 monografií a učebnic, řady odborných článků a výzkumných zpráv publikovaných v České republice i zahraničí.

Jens Schumacher

Německý spisovatel.

Jennifer L Scott

Jennifer L. Scottová je spisovatelka a autorka blogu The Daily Connoisseur . Žije v Santa Monice v Kalifornii se svým excentrickým manželem, dvěma roztomilými dcerami a distingovanou čivavou. Kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži, je její prvotinou

Jelena Aleksandrovna Segal

Ruská lingvistka a historička umění.

Jeff Stone

V mládí byl adoptován,v 18 začal pátrat po své matce a o 15 let později ji našel,později našel i otce.Žije v USA s ženou a dvěmi dětmi.Denně trénuje bojová umění.

Jean Sasson

Jean Sasson je americká spisovatelka, publicistka a lektorka. Sasson vyrůstala v malém jižním městě, od dětství se zajímala o historii. Ještě jí nebylo šestnáct a již přečetla všechny knihy ve školní knihovně. V letech 1978-1980 žila v Saúdské Arábii, cestovala po celém Středním východě. Je autorkou několika bestsellerů, v nichž sugestivně vylíčila především život žen na Středním východě; její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Jean Sasson v současnosti žije na jihu Spojených států, Střední východ často navštěvuje.

Jaroslava Štochlová

Nutriční terapeutka. Publikace v oboru zdravá výživa. .

Jaroslava Stejskalová

Autorka publikací z oblasti cukrářské výroby.

Jaroslav Synek

Editor encyklopedie.

Jaroslav Svojše

Jaroslav Svojše byl český skaut a spisovatel, autor dobrodružných příběhů pro chlapce. Jaroslav Svojše se narodil roku 1920 v rodině horažďovického kartáčníka Jana Svojšeho a jeho manželky Františky, rozené Břindové. Otec zemřel, když mu bylo šest let. V deseti letech onemocněl tuberkulózou a léčil se v sanatoriu ve Vysokých Tatrách. Vyučil se zámečníkem se specializací na pletací stroje. Během druhé světové války pracoval v České zbrojovce ve Strakonicích, což jeho zdraví nepřispělo a musel plicní chorobu opět léčit, tentokrát v lázních ve Velichovkách. Dne 4. září 1945 se oženil s Vlastou Svatošovou a přestěhoval se do Kraslic, kde pracoval jako úředník Okresního národního výboru. Založil zde skautský oddíl a stal se jeho vedoucím. Jeho nemoc si však opět vyžádala léčbu ve Vysokých Tatrách. Po návratu a poté, co Junák byl v roce 1948 komunisty likvidován, se s manželkou přestěhoval do Prachatic, kde opět pracoval jako úředník. Ve svých 42 letech byl pro nemoc dán do plného invalidního důchodu. V té době začal psát příběhy ze skautského prostředí. Roku 1968 se zasloužil o obnovení Junáka v Prachaticích a působil zde jako výchovný zpravodaj jeho okresní rady. Roku 1969 mu vyšla kniha Jezero sedmi světel o dobrodružstvích chlapců ze skautské družiny na letním táboře. Další jeho knihy již za normalizace vyjít nemohly. Po opětovném zákazu Junáka pracoval Svojše v ochraně přírody, fotografoval přírodní i památné stavební objekty a výsledky své práce o Schwarzenberském plavebním kanálu předal Národnímu technickému muzeu v Praze. Naučil se také esperanto a přeložil do něj knihu Miroslava Horníčka Dobře utajené housle. Do espererantského časopisu La skolta mondo přispíval pod pseudonymem King-Kay. Dalších vydání svých knih se již nedočkal. Zemřel roku 1983 v Prachaticích....

Jaroslav Staněk

Jaroslav Staněk byl radioamatér, fyziolog, lékařský fyzik a pedagog. Narodil se jako druhé dítě Josefa Staňka a Františky Marie Mohaplové. Jeho sestry byly Blažena Zlámalová-Staňková a Libuše Trnkalová-Staňková . V letech 1923–1928 navštěvoval pětitřídní Obecnou školu chlapeckou v Brně-Židenicích. Správcem školy byl Josef Kraus, třídním Josef Kraus, Olga Černohubá, Klement Budil. V letech 1928–1936 studoval na Státním reálném gymnáziu v Brně, nyní Gymnázium ve Vídeňské ulici, zde byli jeho spolužáky Jaromír Svoboda a Jan Šprincl. Na tomto gymnáziu maturoval 19. června 1936. Od roku 1936 pokračoval studiem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dne 23. března 1939 dokončil I. lékařské rigorosum a získal titul Medicinae Universae Candidatus . Po 17. listopadu 1939, kdy byly uzavřeny vysoké školy, nastoupil do zaměstnání v radiotechnické továrně REL. Dne 7. prosince 1939 byl pro odbojovou činnost, kdy působil jako radioamatér a vysílatel na krátkých vlnách), zatčen a do 23. ledna 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po návratu z koncentračního tábora byl krátce kresličem u pana Svobody v Brně . Do konce druhé světové války pak pracoval jako rentgenový laborant v Lize proti TBC . Ve studiu pokračoval od roku 1945. II. lékařské rigorosum ukončil 8. května 1947. Dne 30. června 1946 se oženil s Dagmar Imramovskou . III. lékařské rigorosum dokončil 25. června 1948 a 30. června 1948 dosáhl promocí titulu doktor medicíny. Po válce pracoval jako výpomocný asistent fysiologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy university na úseku elektrofyziologie . Od 1. července 1948 se stal odborným asistentem fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Od 3. ledna 1949 byl na pět měsíců povolán k základnímu voje...

Jaroslav Šetelík

Jaroslav Šetelík, křtěný Jaroslav Jan , byl český akademický malíř, krajinář. Narodil se v Táboře v rodině gymnaziálního profesora Antonína Šetelíka. Jaroslav měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry . Kolem roku 1887 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec vyučoval na českém gymnáziu v Žitné ulici. Po absolvování základního vzdělání a gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě. V letech 1899–1902 studoval na Právnické fakultě práva. Krom studia práv navštěvoval několik měsíců malířskou školu F. Engelmüllera. Následně zanechal právnických studií a odjel na zkušenou do Mnichova. Odtud se vrátil do Prahy s úmyslem věnovat se malířství. Po návratu nastoupil ke studiu na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se školil u prof. E. K. Lišky. Poté přestoupil na pražskou Akademii výtvarného umění, kde byl v letech 1903–1904 žákem prof. R. Ottenfelda. Po studiích na Akademii výtvarných umění se vydal na cesty po Evropě, např. od roku 1905 pobýval v Paříži a v letech 1911–1912 v Itálii. Mezi tím se v dubnu roku 1907 oženil s Ludmilou Bílou a za rok se jim narodil syn Dimtrij Jan, pozdější úspěšný ak. malíř a restaurátor. Během 1. světové války byl Jaroslav Šetelík účasten bojů na východní frontě. V letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci akvarelů 40 holandských měst. Na delším studijním pobytu zakotvil ve Francii a Itálii, kde navštívil mimo jiné i Řím a Florencii. Na rozhraní 20. a 30. let vytvořil mimo jiné soubor pražských akvarelů, jejichž soubornou výstavu měl v roce 1932 v Topičově salonu v Praze. Šetelík byl dlouholetým členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Jaroslav Šetelík zemřel roku 1955 v Praze. Malíř Šetelík předával své zkušenosti a um v soukromém vyučování začínajícím malířů, mezi kterými byli např. Anna R. Thořová, Zdeněk Nemastil, Charles Cerny, pěvec ND Jan Hilbe...

Jaroslav Šálek

Narodil se v 15 hodin, o 3 hodiny později než jednovaječné dvojče Zdeněk, též novinář. Do školy nosili jinou šálu, aby je rozeznali. Před vojnou dělal kresliče u prkna. V letech 1954 až 1999 pracoval v Mladé frontě, zprvu jako korektor, pak sportovní novinář. Psal reportáže z olympiád a fotbalových šampionátů včetně zlatého Eura 1976 v Bělehradu.

Jarmila Sýkorová

Narozena 1954. RNDr., bioložka, odborné práce o chráněných územích a přírodních rezervacích.

Jana Šrámková

Slovenská spisovatelka pro děti.