Výpis všech autorů

Dagmar Štětinová

Narozena 3. 8. 1927 v Praze, zemřela v roce 2017. Novinářka, prozaička, básnířka, autorka dramatizací, pohádek, pověstí pro mládež, literárně historických pásem.

Ladislav Stroupežnický

Ladislav Stroupežnický byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků. Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou . Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271. Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění t...

Antonín Strnadel

Antonín Strnadel byl český malíř, grafik a ilustrátor, profesor VŠUP. V roce 1967 mu byl propůjčen titul národní umělec. Jako malíř zachytil velké množství valašských lidových staveb, jejich interiér, nábytek, nářadí pastýřů a jejich život na salaši. Antonín Strnadel má památník v Novém Hrozenkově. Jeho mladším bratrem byl český spisovatel Josef Strnadel. Strnadelova knižní ilustrace Nevěsta vyšla v roce 2015 na poštovní známce v rámci série „Umělecká díla na známkách“.

Tanya Stewner

Je německá autorka knih nejen pro mládež. Narodila se roku 1974 ve Wuppertalu ... Přes počáteční potíže ve škole, bylo jejím největším přáním od deseti let, stát se spisovatelkou... Po maturitě studovala překladatelství v Düsseldorfu... Později se rozhodla studovat angličtinu a němčinu a obecnou literaturu ve Wuppertalu... V letech 1996 -1998 žila v Londýně, kde též studovala na univerzitě v severním Lodnýně... Její prvotinou je Das Lied der Träumerin... Roku 2002 úspěšně ukončila studia s titulem v Německu... Počáteční potíže s protlačením jejích románů do nakladatelství maximálně zužitkovala a má slušnou fanouškovkou základnu hlavně v Japonsku... Studovala tedy literární vědu, pracovala mnoho let jako překladatelka a lektorka... Momentálně se věnuje výhradně psaní a žije s manželem ve Wuppertalu... V zahraničí jí vyšla pěkná řádka knih, počínaje sérií Lili větroplaška, její elfí sérií a v neposlední řadě Aleou, dívkou moře...

Luděk Stínil

Luděk Stínil je český spisovatel a novinář žijící na severu Čech. Jeho profesní život je úzce propojen hlavně s mediální scénou, především s novinařinou a prací v rádiu. Na dráhu příležitostného spisovatele vstoupil v roce 2001, kdy mu vyšla prvotina Osudná chyba. Ta, stejně jako ostatní jeho knížky cílí na dospívající mládež. Jeho tvorbou se prolínají příběhy o lásce, přátelství, nevěře, nechybí akce zasazená do českých reálií, napětí a časté dějové zvraty. Při psaní se autor inspiruje jak vlastními zážitky a zkušenostmi, tak i příhodami svých přátel a známých. Několikrát do roka také vyráží na besedy se čtenářkami. Podrobnosti o sobě a své literární tvorbě zveřejňuje na svých internetových stránkách a blogu; nechybí tu ani osobní deníky ze soukromí.

Anna Strunecká

Anna Strunecká je bývalá pedagožka a vědecká pracovnice Univerzity Karlovy, v současnosti kontroverzní publicistka v oblasti medicíny, především imunologie, autismu a zdravého životního stylu. Od její publikační činnosti se Univerzita Karlova distancuje. Absolvovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v oboru biologie a chemie, kde získala doktorát v oboru přírodních věd, později se stala docentkou a 1. února 1989 byla jmenována profesorkou. Od roku 1981 do roku 2006 působila na Katedře fyziologie a vývojové biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1995 získala ocenění České neuropsychofarmakologické společnosti jako spoluautorka práce „Postreceptorové signální systémy u schizofrenie“. V roce 2003 byla oceněna spolu s kolektivem autorů vedených doktorkou Danielou Řípovou cenou Aloise Alzheimera, kterou uděluje nadace Academia Medica Pragensis. Ocenění získali za práci z oblasti diagnostiky a terapie Alzheimerovy demence. V roce 1998 získala anticenu Českého klubu skeptiků Sisyfos za „transcendentálně-holistický pohled na fyziologii člověka“. V roce 2018 získala diamantový Bludný balvan za „mimořádný celoživotní přínos pseudovědě". Prof. Strunecká je autorkou řady populárních knih a také odborných prací. Její kniha Doba jedová vévodila prodejnímu žebříčku serveru Booknet za rok 2011 a 2012. Google Scholar indexoval v listopadu 2019 142 prací. Databáze biomedicínských vědeckých MEDLINE indexovala 40 vědeckých článků, u kterých je Anna Strunecká uvedena jako autorka nebo spoluautorka. Publikovala v následujících časopisech : Klub skeptiků Sisyfos na adresu knihy prohlásil, že „paní profesorka Strunecká šíří falešný obraz vědy, ale nejen to. Nabízí veřejnosti líbivé pseudovědecké představy, jako by mělo jít o hodnověrná, objektivní fakta.“ V roce 1998 získala ...

Viveca Sten

Vystudovala právo a ekonomii na univerzitě ve Stockholmu, vybudovala si kariéru jako korporátní právník. Napsala také několik knih o manažerských technikách a právu. V roce 2008 vydala první detektivní román z prostředí ostrova Sandhamn, který byl úspěšně natočen pro švédskou televizi jako minisérie. V následujících letech napsala dalších pět knih spojených inspektorem Thomasem Andreassonem a Norou Lindeovou. Autorka žije se svou početnou rodinou nedaleko Stockholmu.

Rudolf Ströbinger

Rudolf Ströbinger byl novinář, publicista a spisovatel. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako redaktor a zástupce šéfredaktora v Lidové demokracii, po srpnu 1968 emigroval do Německa, kde působil v československém vysílání Deutsche Welle a Rádia Svobodná Evropa a od začátku 80. let až do své smrti byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti. Po listopadu 1989 zůstal v Německu, psal do řady českých deníků a spolupracoval s Českým rozhlasem 6 a rádiem Impuls. Byl autorem i dvou desítek knih literatury faktu; zajímal se především o nejnovější dějiny, zejména o zpravodajské zákulisí první a druhé světové války a historii protinacistického a protikomunistického odboje . Zemřel v severoněmeckém městě Hage, kde dlouhá léta žil.

Adalbert Stifter

Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou , v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice. Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburk...

Sláva Štochl

Sláva Štochl byl český fotograf. Začínal fotografováním sportu. Ve svých sedmnácti letech dosáhl prvního úspěchu, když jeho snímky otiskl sportovní týdeník Star, pro který pak fotografoval sportovní reportáže. V květnu 1945 dokumentoval Pražské povstání. Po válce se věnoval fotografování přírody, zejména ryb, a myslivecké tematiky.

Blanka Stehlíková

Historička umění, publicistka PhDr. Blanka Stehlíková Csc., se narodila 26. 8. 1933 v Březových Horách jako dcera básníka a malíře Ladislava Stehlíka. Do školy chodila v Myslívi, poté navštěvovala Spolkové dívčí gymnázium v Českých Budějovicích a od roku 1945 až do roku 1951 Státní reálné gymnázium Jana Masaryka v Praze. Poté vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor dějiny umění. Diplom kandidáta věd, za disertaci Česká angažovaná grafika 1917 – 1927, jí byl předán v roce 1989. Bohatá je její odborná činnost v oblasti umění 20. století , pracovala také jako vědecká síla v kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců, dále jako redaktorka Večerní Prahy. V letech 1986 – 1991 byla členkou poroty Nejkrásnější knihy ČSSR. Od roku 1990 je členkou vědecké rady Památníku Terezín. Bohatá je také její kurátorská a publikační činnost. Je také autorka četných novinových a časopiseckých článků. V roce 1986 převzala cenu Svazu českých výtvarných umělců za přínos v oblasti knihy a ilustrace, dvě pamětní medaile Památníku Terezín a v roce 2007 obdržela medaili Václava Hollara. Zaměřuje se na oblast ilustrací dětské knihy, je autorkou několika monografií a mnoha výstav, spolupracovala s kolegy ve Spojených státech amerických, v Německu i v Japonsku

Theodor Storm

Theodor Storm byl německý spisovatel a básník. Jeho otec byl maloměstský advokát. Po studiích na gymnázium v Lübecku studoval práva nejprve Kielu potom v Berlíně. Literatuře se začal věnovat až ve svých 25 letech. Svoji advokátní kariéru začal v roce 1843 v Husumu. Po svatbě nastoupil do pruských státních služeb. Později se přestěhoval do Heiligenstadtu. Do rodného Husumu se vrátil v roce 1864, kde pracoval jako nejvyšší správní a soudní úředník. Po odchodu do penze se usadil v Hademarschenu.

Maxmilian Bedřich Stýblo

Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.

Maggie Stiefvater

Maggie Stiefvaterová je americká spisovatelka. Píše fantasy romány převážně pro mládež. Maggie, rodným jménem Heidi, se narodila 18. listopadu 1981 v Harrisonburgu ve Virginii. Vystudovala Mary Washington College, obor historie. Psaní, hudbě a umění se začala věnovat, když jí bylo 22 let. Hraje na klavír, flétnu, dudy a harfu. Její knihy jsou o vílách , vlkodlacích a dalších nadpřirozených bytostech. Kromě psaní je Maggie také vášnivou čtenářkou a hraje na mnoho hudebních nástrojů . V současné době žije Maggie ve Virginii. Je vdaná a má dvě děti, dva neurotické psy, a také nepříčetnou kočku. Jak sama uvádí, vedou tam život hipíků. Zajímavostí je, že má ráda stará auta a jedno takové dokonce vlastní. Je to Camaro z roku 1973 a jmenuje se Loki. Její knižní prvotina, román Lament: The Faerie Queen's Deception vyšel v roce 2008. Do povědomí čtenářů se však dostala až v roce 2009 s románem Mrazení , který je prvním románem z trilogie Vlci z Mercy Falls a který se dlouhou dobu držel mezi nejprodávanějšími tituly žebříčku The New York Times nebo Publishers Weekly. Celá trilogie pojednává o vztahu mezi Grace a Samem. Grace Sama pozorovala už od dětství. Netušila však, že vlk se žlutýma očima, kterým je tolik fascinována, se v létě mění v mladého muže, který se zanedlouho stane nedílnou součástí jejího života. Ovšem doba, na kterou se Sam mění v člověka je rok od roku kratší a mladým milencům nezbývá, než se pokusit zvrátit osud, který hraje proti nim. Když už to vypadá, že by konečně mohli být spolu napořád, začne do lesů utíkat ve vlčím kožichu Grace. Když se do toho zapojí i lovci z Mercy Falls, kteří chtějí vlky vyvraždit, Sam musí začít jednat, aby svou dívku zachránil před jistou smrtí. Deirdre Monaghan a James Morgan jsou nejlepší přátelé a také skvělí muzikanti. Deirdre zjišťuje, že má da...

Ludvík Štěpán

Ludvík Štěpán byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Narodil se v Dačicích na Moravě, jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem. Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně. Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty. Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně . Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice , byl ředitelem umělecké a reklamní agentury . Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur. Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica Litteraria – Literárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas. Jeho prvotinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty...

Karel Šťastný

Karel Šťastný, křtěný Karel Otokar byl akademický malíř, autor celé řady maleb prováděných technikou olejů i akvarelů jakož i autor grafických děl. Narodil se v Hořicích do rodiny Josefa Šťastného a jeho ženy Růženy Kronusové. V letech 1883 až 1888 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. M. Pirnera, A. Lhoty a F. Sequense. Poté dva roky působil jako asistent kresleni na gymnáziu na pražském Smíchově. Následně pak pracoval jako středoškolský profesor kreslení na průmyslové škole v Litomyšli a zde se též angažoval jako aktivní organizátor kulturního života a divadelních představení. Ve svých dílech zobrazoval tajemná zákoutí, drobné poetické motivy a jejich proměny během různých denních dob, ale i v různých ročních obdobích. Se svým bratrem Oldřichem Šťastným se mimo jiné podílel na výrobě loutek a kulis pro loutkové divadlo sokolské jednoty v Litomyšli. V roce 1923 namaloval a navrhl dekorace k tradiční loutkové hře Posvícení v Hudlicích, kterou zahajovalo činnost sokolské loutkové divadlo v Litomyšli. V letech 1923 až 1927 namaloval Karel Šťastný přes 100 dekorací pro loutkovou scénu v Litomyšli a v roce 1927 se podílel na výpravě hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák.

Jan Štursa

Jan Josef Štursa byl český sochař, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Po skončení měšťanky se chtěl stát zahradníkem, avšak jeho otec si přál, aby jeho syn byl krejčí. Tento záměr však jeho otci rozmluvil jeho učitel kreslení Jan Šimek, který rozpoznal jeho mimořádný talent. Vydal se proto studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kterou absolvoval roku 1898 s mimořádně dobrými výsledky. Po škole začal pracovat v lomu v Mittelsteinu a v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. V práci však již v roce 1899 skončil a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, kde úspěšně složil zkoušky a byl přijat do studií pod vedením Josefa Václava Myslbeka. V Myslbekově ateliéru vznikaly jeho první akty. Dívčí akt Z lázně zaujal Myslbeka natolik, že ho v roce 1903 nechal odlít do bronzu a vystavit na rektorátu AVU. Akademii úspěšně absolvoval v roce 1904. Díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. Od roku 1908 pak pracoval jako Myslbekův asistent na AVU, až do vypuknutí první světové války. Za války sloužil u 81. pluku v Jihlavě, krátce na to se dostal na frontu u Haliče. Po zranění a pobytu v nemocnici se vrátil zpět do Jihlavy, kde pobýval až do roku 1916, kdy ho z vojenské služby vysvobodilo jmenování profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze po smrti Stanislava Suchardy. Na akademii zpočátku vedl medailérskou školu. V roce 1919 se stal nástupcem J. V. Myslbeka v roce 1922 se stal rektorem AVU a tuto funkci zastával až do roku 1924. V letech 1916–1925 bydlel na adrese Anglická čp. 1219/27, na fasádě domu směrem na náměstí Míru je pamětní deska s bustou. Byl řádným členem České akademie věd a umění a členem Societé Nationale des Beaux Arts v Paříži, SVU Mánes a uměleckých spolků v Mnichově a Vídni. Dne 28. dubna 1925 se zúčastnil umístění své sochy Dar nebes a země v Moderní galerii v pražské Strom...

Iosif Vissarionovič Stalin

Ruský diktátor, autor politických spisů.

Eduard Stehlík

Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

Jiří Štefl

Lékař a spisovatel,romány,detektivky a divadelní hry. Jiří Štefl - * 07.10.1904 † 15.12.1961 V letech 1932–37 docent farmakologie na lékařské fakultě v Brně, 1937–59 profesor tamtéž. Autor několika populárně pojatých knih o lékařství, např. Lékař hovoří se ženami . Napsal detektivní romány Vražda ze slušnosti a Případ profesora Rocha . V poválečném období byl "odstaven na vedlejší kolej" pro své politické názory. Štefl byl zastáncem kompozitivních léčiv, jejichž složení předepisoval „magistraliter“ individuálně – a vedl k tomu i studenty lékařství. Trval na tomto individualizovaném, širokospektrém pojetí terapeutických postupů i v době, kdy farmaceutický průmysl již chrlil v různých podobách a pod různými názvy mnoho galenických specialit pro řadu diagnóz. Jak už řečeno, Štefl působil jako odborný poradce farmaceuticých podniků; byl i spoluvlastníkem firmy Remedia Moravica, jež vyráběla m.j. jeho specialitu Atronal – směs atropinových alkaloidů rulíku zlomocného a narkotika Luminalu, pro pacienty s lithiázou. Prof. J. Štefl byl široké veřejnosti znám a oblíben jako popularizátor mediciny a jejích novinek; udělal přitom nesmírně mnoho pro lékařskou osvětu. Postupně navázal přátelství s mnoha brněnskými kulturními osobnostmi. Přispěla k tomu jeho živá spolupráce s brněnskými redakcemi Lidových novin a měsíčníku Věda a život. Byl jedním ze zakladatelů slavné brněnské tradice popularizace biologických věd. Bohatě autorsky spolupracoval i s jinými deníky a časopisy, mj. s Vesmírem, pravidelně přednášel v brněnském rozhlase. A poslouchal ho – s ohromným zájmem – celý národ, protože jeho zdravotnickou osvětu potřeboval a on k němu uměl mluvit, nejen o otázkách medicinských. Byl citován v beletrii i na divadelním jevišti . K...

Tamara Starnovská

Narozena 1957. Dietní sestra . Publikace v oboru.

Philip Steele

Britský autor naučných knih pro děti.

Martin Staněk

Narozen 29. 5. 1989. PhDr., Mgr., pedagog, speciální pedagog, výchovný poradce a lektor. Autor projektu "V lavici" .

Kateřina Štrpková

Mgr., spoluautorka učebnic literatury pro střední školy.

Jana Stará

Narozena 5.5.1967 v Praze. PhDr., pedagožka, práce z občanské výchovy, též metodické materiály pro výuku prvouky na ZŠ.

Věra Štiková

Mgr. Věra Štiková, pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů pro základní školy.

Josef Strnadel

Narozen 23.2.1912 v Trojanovicích pod Radhoštěm, zemřel 4.3.1986 v Praze. PhDr., knihovník, národopisný pracovník, beletrista, literární historik, referent a kritik, pořadatel literárních sborníků, překladatel z ruštiny, němčiny.

Zdeněk Stříbrný

Prof. PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc., dr. h. c. University of Leicester byl český vysokoškolský učitel, bývalý emeritní profesor anglické literatury, přednášející na FF UK v Praze. K jeho publikacím patří mimo jiné Shakespearovy historické hry , Shakespeare , Shakespearovi předchůdci , The Genesis of Double Time in Pre-Shakespearean and Shakespearean Drama , Dějiny anglické literatury , Shakespeare and Eastern Europe , Proud času , The Whirligig of Time . Spolupracoval na publikaci Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales . Je členem redakční rady Litteraria Pragensia a akademických sdružení Czech Modern Language Association , Deutsche Shakespeare Gesellschaft , International Shakespeare Association, ESSE. Primárně se věnuje především dílu Williama Shakespeara. Zdroje: a) https://www.ff.cuni.cz/2014/12/zemrel-predni-cesky-anglista-prof-zdenek-stribrny/ b) http://ualk.ff.cuni.cz/staff/zdenek-stribrny c) aleph.nkp.cz

Oldřich Staněk

Oldřich Staněk byl český fotograf a pedagog.

Josef Stelibský

Ivo Strejček

Narozen 11. 1. 1962 v Novém Městě na Moravě. Pedagog, překladatel, politik.

Fritz Steuben

Fritz Steuben, vlastním jménem Erhard Wittek byl německý spisovatel, který je znám svým osmidílným románovým cyklem o náčelníkovi indiánského kmene Šavanů Tekumsehovi. Narodil se v tehdy německém městě Wongrowitz . Zúčastnil se bojů 1. světové války, po jejím skončení pracoval jako prodejce knih a nakonec se stal vedoucím výroby v nakladatelství Franckh-Kosmos v Stuttgartu. Od roku 1936 žil v Neustrelitzu jako nezávislý spisovatel. Roku 1955 se přestěhoval do Pinnebergu, kde žil až do své smrti. V letech 1929 až 1952 napsal celou řadu příběhů o amerických indiánech, z nichž nejznámější je osmidílný román Tekumseh . Zhruba od roku 1933 psal své knihy pod vlivem německého nacionálního socialismu. Náčelníka Tekumseha vylíčil jako téměř nadlidského vůdce a zároveň zdůrazňoval nadřazenost bílých osadníků. Proto byl román po 2. světové válce „ideologicky očištěn“ a vydáván v této upravené podobě. Kromě toho vydal celou řadu knih pod svým vlastním jménem, především válečné romány založené na vlastních zážitcích z 1. světové války. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritz Steuben na anglické Wikipedii.

Vladimíra Strnadelová

Absolvovala fakultu všeobecného lékařství v Olomouci, atestovala v oboru neurologie. Další studie v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, homeopatii, dietologii. Studium a stáže u nás i ve světě . Víc jak dvacet let praxe v přírodní medicíně.

Robert Stevenson

Richard Strauss

Richard Strauss byl německý hudební skladatel a dirigent, který se proslavil v období romantismu a rané moderny. Jeho kariéra trvala od konce 19. století do poloviny 20. století a proslavily ho zejména jeho tónové básně a opery. Straussův skladatelský styl se postupem času vyvíjel, zpočátku byl ovlivněn například Richardem Wagnerem a Johannesem Brahmsem, později si však vytvořil vlastní osobitý styl.

Miroslav Střída

Narozen 11. 9. 1923 ve Vyšném Studeném , zemřel 28. 7. 2008 . RNDr., CSc., geograf, práce z oboru.

Ladislav Štaidl

Ladislav Štaidl je významný český skladatel, hudebník a producent, který se významně zapsal do českého hudebního průmyslu. Narodil se 10. března 1945 v Praze a do širokého povědomí se dostal díky spolupráci s nejvýznamnějšími českými zpěváky a umělci. Štaidl se proslavil zejména spoluprací s legendárním českým zpěvákem Karlem Gottem, kterému dělal dirigenta a zajišťoval hudební doprovod na mnoha Gottových vystoupeních a nahrávkách.

Josef Štolba

Josef Štolba v Matrice křestní Joseph byl český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel. Rodiče Josefa byli František Štolba a Maria Štolbová-Klarnerová. Měl dva starší bratry: Františka a Antonína . Za manželku měl Hedviku Cerychovou, se kterou měl tři dcery: Otilii , Marii a Zdenku . Nejdříve začal se studiem na gymnáziu v rodném Hradci Králové, dokončil jej v Praze na Akademickém gymnáziu. V Praze také vystudoval práva. Roku 1869 debutoval jako autor divadelních her v Prozatímním divadle. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Arthurem Desfours-Walderode podnikl roku 1873 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského až za polární kruh. Poté, co se vrátil domů, působil v Národním divadle a také získal roku 1874 doktorát práv. Vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a časem i notářem v Nechanicích, Pardubicích a v Královských Vinohradech. V Pardubicích se angažoval roku 1880 ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Hlavním oborem jeho spisovatelské činnosti byly fejetony a dramatická tvorba. Ve svých cestopisech uměl barvitě vylíčit své zážitky ze zahraničních cest. Podílel se na založení časopisu Paleček. Dramatická tvorba se týkala hlavně veseloher, ale zkusil i jiné žánry. Debutoval s nimi v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. JUDr. Josef Štolba napsal i svou autobiografii.

Josef Jiří Stankovský

Josef Jiří Stankovský byl český divadelník, spisovatel a dramatik, autor mnoha desítek knih a divadelních her. Pocházel z bohaté rodiny správce velkostatku. Mládí prožil v Čelákovicích, kde jeho otec zakoupil hospodářství. Vystudoval gymnázium v Praze, ale poté nedokončil studium práv, protože se začal plně věnovat divadlu a psaní. Od 60. let 19. století začaly být jeho hry hrány v kamenných divadlech . Pokus o vedení vlastního divadla skončil po dvouletém působení v roce 1875 krachem a následnou těžkou nemocí. Posledních několik let se živil prakticky výhradně psaním. Zemřel ve věku 35 let. Za svůj život napsal desítky divadelních her a hříček, románů, povídek i faktografických knih. Stručný výběr:

Jiří Štědroň

Jiří Štědroň je český herec, zpěvák, textař a podnikatel, synovec klavíristy a muzikologa Bohumíra Štědroně a bratranec hudebního skladatele Miloše Štědroně. V současné době je členem Divadla Semafor a po létech reklamního podnikání opět veřejně hraje a zpívá. Jedním z jeho největších hitů je píseň Belinda .

Jan Václav Antonín Stamic

Jan Václav Antonín Stamic , známý též jako Johann Wenzel Anton Stamitz, byl významný český hudební skladatel a houslista 18. století, narozený 19. června 1717 v Německém Brodě v Čechách. Často je mu připisována role jednoho ze zakladatelů Mannheimské školy, která významně ovlivnila vývoj klasicistní symfonické hudby. Stamitzova kariéra vzkvétala, když se přestěhoval do Mannheimu a stal se houslistou dvorního orchestru. Rychle se vypracoval na pozici koncertního mistra a později se stal vedoucím orchestru.

Ján Strasser

Ján Štrasser je slovenský básník, esejista, textař, spisovatel-prozaik a překladatel. Pochází z úřednické rodiny a vzdělání získal v Lovinobani, Košicích a na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval kombinaci ruština -slovenština. V současnosti působí ve svobodném povolání. Svá první díla zveřejňoval od roku v časopisech Mladá tvorba, Romboid, Smena nebo Slovenské pohľady, knižně debutoval v roce 1968 sbírkou básní Odriekanie. V začátcích své literární tvorby vycházel z myšlenek nadrealismu. Ve svých dílech se věnoval tématům jako např. rodinné soužití, všední starosti apod. Věnuje se také psaní textů písní a překladům z ruské literatury a ve spolupráci s Petrem Zajacem i z německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Štrasser na slovenské Wikipedii.

Hans Joachim Störig

Hans Joachim Störig je německý autor, překladatel, vydavatel a lexikograf.

Ferdinand Strejček

Narozen 27.4.1878 v Jindřichově Hradci, zemřel 3.4.1963 v Mladé Boleslavi. Středoškolský profesor, literární historik a spisovatel, prozaik, dramatik, sběratel a vydavatel kulturněhistorických materiálů.

Emilijan Stanev

Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...

Bohumil Starý

Narozen: 2.1.1908 v Držkově, okres Jablonec nad Nisou, zemřel: 7.3.1988. RNDr. entomolog, fytopatolog; absolvent přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno ; středoškolský profesor ; vědecký pracovník Státního výzkumného ústavu pro ochranu rostlin , Ústavu rostlinné. výroby , Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského .

Alena Štěpánková

Alena Štěpánková, rozená Veselá , je česká varhanice a hudební pedagožka, dcera Vítěslava Veselého. Od roku 1952 působila téměř padesát let na brněnské JAMU – k jejím nejvýznamnějším žákům patří Věra Heřmanová, Kamila Klugarová, Petr Kolař, Zdeněk Nováček, David Postránecký. Pomohla oživit činnost brněnského Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno. Je předsedkyní Spolku pro výstavbu koncertní síně v Brně a podílí se na organizaci Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Významně se zasloužila o dokončení rekonstrukce Besedního domu v Brně. Získala mnohá ocenění, např. zlaté medaile Masarykovy univerzity a JAMU, dvě Ceny města Brna , Cenu Českého hudebního fondu za propagaci soudobé české hudby v zahraničí a Cenu Jihomoravského kraje . K jejím devadesátinám jí brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil v květnu 2013 medaili sv. Cyrila a Metoděje. Ve středu 28. října 2020 byla oceněna za zásluhy v umění i výchově prezidentem Milošem Zemanem. FRYDRYCH, Karol. Státní vyznamenání Aleny Štěpánkové–Veselé. Zpravodaj Musica sacra, Brno, 2020, roč.28, č. 3, s. 23–24. ISSN 2336–5374.

Vladislav Štěpánek

Narozen 1920, zemřel 18.12.1981 v Praze. Novinář, hra.

Stanislav Struhar

Rakouský spisovatel českého původu.

Mária Štefánková

Slovenská spisovatelka pro děti, překladatelka z italštiny a angličtiny. Mgr., redaktorka beletrie v nakladatelství Slovart.

Laurence Sterne

Laurence Sterne byl britský duchovní a romanopisec období preromantismu. Sterne se narodil v irském Clonmelu v rodině chudého anglického praporčíka a irské markytánky a jako dítě s rodiči putoval po různých posádkových městech v Irsku. Když byl jeho otec odvelen na Jamajku, kde brzy zemřel na malárii, umožnili mu bohatí příbuzní vystudovat nejprve gymnázium a pak teologii na Univerzitě v Cambridgi. V roce 1738 se stal farářem na poměrně bohaté faře v Coxwoldu v Yorkshire, kde se mohl věnovat literatuře. Roku 1741 se oženil s Elizabeth Lumleyovou. Do svých šestačtyřiceti let vydal Sterne pouze několik kázání. Poté napsal pro podporu přítele satiru na provinční církevní politiku A Political Romance , kterou církev odsoudila a kniha byla spálena. Sterne si však uvědomil své spisovatelské nadání a následně se proslavil devítidílným románem Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho , na kterém pracoval od roku 1759 do roku 1767. Většina situací v knize je založena na absurdních rodinných nedorozuměních, které vyznívají humorně. Vtip vyprávění spočívá také v tom, že Tristram neumí nic vysvětlit jednoduše a do všeho zaplétá široké souvislosti. Proud vyprávění je neustále přerušován epizodami, vtipnými odbočkami a postřehy a právě tato na svou dobu nová forma způsobila, že Sternovo postavení v historii románu 18. století bývá srovnáváno s postavením velkých tvůrců moderní prózy. Po úspěchu románu pobýval Sterne často v Londýně, kde byl zván do významných salónů vyšší společnosti. Zde se seznámil s Elizou Draperovou , manželkou úředníka Východoindické společnosti, jejichž vztah byl považován za skandální. Protože bojoval s tuberkulózou, cestoval po Francii, aby našel úlevu od své nemoci. Zde také našel inspiraci ke svému dalšímu významnému dílu, intelektuálnímu cestopisu Sentimentáln...

Karel Stloukal

Karel Stloukal byl český historik, archivář, publicista a redaktor s širokým spektrem působnosti. Narodil se ve Zlíně vdově Josefě Stloukalové. Studoval archivnictví a historie na filozofické fakultě české univerzity v Praze , promován byl 1. června 1911. Pracoval jako archivář v moravských archivech, do roku 1918 psal své příjmení Stloukal-Zlínský. Od října 1913 do června 1914 byl vyslán do Říma, kde se věnoval zpracování archiválií papežského archivu. V počátcích své badatelské práce se zaměřil především k období přelomu 16. a 17. století. Jako svou první knížku roku 1912 vydal studii Karel z Lichtenštejna a jeho účast na vládě Rudolfa II. , Již roku 1921 se projevil jako dobrý popularizátor české historie v knížce Bílá Hora a Staroměstské náměstí. nadále se zabýval osobností Rudolfa II., rodinným archivem Ditrichštejnů, Lichtenštejnů či problematikou papežské politiky. Vrcholem této etapy byla studie z novodobé diplomatiky Česká kancelář dvorská 1599-1608 z roku 1931. V dalším období se Stloukal posunul ke zkoumání od doby bělohorské až do 19. století, kde se zaměřil na osobnost Františka Ladislava Riegera. Čerpal z jeho rodinné pozůstalosti, uspořádal archivní fondy Riegrovy a Palackého rodiny a zabýval se například Riegrovou rolí při budování Národního divadla či vydáváním rodinných dopisů a listů. Tuto badatelskou etapu shrnul v knize Legenda o budovatelích Národního divadla z roku 1935. Dalším okruhem jeho působnosti byly moderní dějiny československé. Vstoupil do československé národně demokratické strany a v edici jejího Politického klubu vydal v letech 1922 - 1928 čtyři tituly příspěvků i projevů soudobých politiků. Byl členem Historického klubu, v němž často přednášel o historii i současné politice. Své osobní reflexe publikoval například v časopise Legie. Působil rovněž jako člen pražské zednářské lóže 28. října. Dále přednášel na katedře českých d...

Josef Štogr

Publicista, filozof, básník, člen místní městské samosprávy, deníková literatura, samizdatové publikace, redaktor Možnosti, Měsíčníku pro Prahu 6, katolický laik.

Heinrich Alexander Stoll

Celým jménem Heinrich Friedrich Karl Hans Joachim Stoll Heinrich Alexander Stoll byl syn úředníka a vyrůstal v Mecklenburgu. Po absolvování vysoké školy, studoval 1929-1933 protestantskou teologii a dějiny umění na univerzitě v Erlangenu a Rostocku . Poté působil jako farář ve Wittenburgu , Ratzeburgu , Neubukowu a Wismaru . Od 1936-1943 žil v Dánsku , v Nizozemsku , ve Švýcarsku a v Itálii. V Římě studoval archeologii a pracoval jako dopisovatel zahraničních novin. V roce 1943 sloužil v trestní jednotce wehrmachtu v roce1944 utrpěl vážné zranění, které ho učinilo neschopným vojenské služby pro zbytek války. Po skončení druhé světové války Stoll žil znovu v Parchimu. V roce 1945 se stal členem Liberálně demokratické strany Německa a vedl místní kapitolu Ligy kultury .V roce 1946 byl, pravděpodobně proto, že měl kritické poznámky o sovětské okupaci ,zatčen NKVD ; pak následovala dvouletá internace v Neubrandenburgu.Po propuštění Stoll byl v národním vedení kulturní aliance v Schwerinu . Stoll byl v listopadu 1949 znovu zatčen a vzat do vazby pro údajné špionážní aktivity. Dne 6. ledna 1950, zmizel beze stopy. Stoll byl bez soudu odsouzen na deset let nucených prací na Sibiři Po předčasném propuštění z vězení v Sovětském svazu v roce 1953 se Stoll opět vrátil do Parchimu a pracoval jako spisovatel na volné noze. Od roku 1958 žil v Thyrow . Stoll napsal vedle populárních spisů o historii a archeologii řadu historických románů a povídek , kromě toho působil jako vydavatel a redaktor, zejména německých dávných legend.

Hana Staudková

Mgr. Hana Staudková. Pedagožka, metodicky spolupracuje na učebnicích pro základní školy.

Christopher Stasheff

Christopher Statsheff je znám zejména díky fantasy sérii o Rodu Gallowglassovi – Čarodějem sobě navzdory. Jinak píše většinou další fantasy o čarodějích a čarodějnicích. Často spolupracuje s Williamem R. Forstchenem.

Vladimír Strejc

Narozen 17. 3. 1948. Teolog, dlouholetý unitářský a posléze kvakerský duchovní, svobodný zednář, absolvent několika teologických škol , americký občan. Koncem 70. let 20. století odešel do emigrace do USA, také v důsledku šikany ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1991–2000 působil v české Unitarii, kde však v té době došlo k rozkolu. Nakonec z ČR odešel a působil v USA jako kvakerský duchovní. Publikoval několik knih v češtině i angličtině, mimo jiné Planetu Logo, Paprsky světla či spis Zednáři, jejich tajemství, historie a duchovní cesta. Publikačně se též zabýval dějinami světového i českého unitářství.

Rod Stewart

Rod Stewart je britský rockový a popový zpěvák a skladatel, známý svým chraplavým hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu. Stewart se narodil 10. ledna 1945 v Londýně v Anglii a proslavil se na přelomu 60. a 70. let 20. století ve skupině The Jeff Beck Group a poté ve skupině Faces, než se vydal na sólovou dráhu, která upevnila jeho status hudební ikony. Jeho charakteristický hlas a směs rocku, folku, soulu a blues z něj udělaly jednoho z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob.

Otakar Štorch-Marien

Otakar Štorch-Marien byl český nakladatel, spisovatel, básník a publicista. Provozoval nakladatelství Aventinum v letech 1919–1931 a 1945–1949. V rámci nakladatelství fungovala v letech 1927–1930 rovněž galerie výtvarného umění Aventinská mansarda. Narodil se v rodině lékárníka. Se Štorchovými rodiči se přátelil Julius Zeyer, který údajně asistoval i při jeho křtu, skutečnými kmotry byli podle matriky Leopold Štorch a Karel Wolf. Dětství a mládí prožil v Kolíně, kde v roce 1916 absolvoval gymnázium. Poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii, germanistiku a filosofii. Jeho učiteli byli například Arnošt Kraus a Otokar Fischer. Studium zakončil v roce 1921 doktorátem na základě práce Zeyer a Praha. Založení nakladatelství plánoval spolu se svým přítelem Jaromírem Funkem, v té době studentem medicíny. Jaromír Funke ale nedostal souhlas od svého otce, a proto Štorch vydal první titul v roce 1919 sám. Byla to divadelní hra Jaroslava Marii Dolfa . Aby zabránil záměně se jmény knihkupců a nakladatelů Alexandra Storcha a Rudolfa Storcha, připojoval nadále ke svému příjmení Marien. Název nakladatelství Aventinum byl zvolen podle jména renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina. V témže roce se seznámil s bratry Čapky, které získal pro své nakladatelství spolu s jejich příbuzenstvem a přáteli . Zásadní mírou se podílel na ustavení Klubu moderních nakladatelů Kmen a byl autorem jeho programového prohlášení. V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53/II v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Nakladatelství vydávalo vlastní časopisy Musaion , Studio , Nové směry a Rozpravy Aventina . V roce 1931 se nakladatelství dostalo do finančníc...

Michal Stehlík

Michal Stehlík je český historik a slovakista, působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v letech 2006 až 2014 děkanem. Zabývá se především českými dějinami 20. století. V letech 2014 až 2015 byl předsedou Rady Českého rozhlasu. Je pedagogem na FF UK a náměstkem generálního ředitele Národního muzea. Michal Stehlík se narodil v Třebíči, ale od roku 1977 žije v Dačicích. V roce 1994 maturoval na Gymnáziu v Dačicích. Magisterské studium absolvoval na Filozofické fakultě UK v Praze v oboru historie – slovakistika, kde také v roce 2005 získal titul Ph.D. z oboru české dějiny. Roku 2001 získal v rigorózním řízení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul PhDr. V roce 2010 se z českých dějin habilitoval na docenta na Univerzitě Palackého v Olomouci. V prosinci 2020 ho prezident republiky jmenoval profesorem pro české dějiny na návrh Univerzity Karlovy. Michal Stehlík začínal v Dačicích, kde byl členem zastupitelstva a pracoval v Městském muzeu a galerii . V letech 2001–2002 působil v referátu centrální evidence sbírek Ministerstva kultury ČR. V roce 2002 nastoupil do Národního muzea, kde v dalším roce stal náměstkem generálního ředitele Michala Lukeše. V roce 2005 byl Akademickým senátem Filozofické fakulty UK zvolen děkanem fakulty. Ve funkci byl v listopadu 2009 potvrzen i na další čtyři roky. Podílel se na celé řadě festivalových, výstavních i vzdělávacích projektů. V roce 1999 založil o.s. Krasohled, které pořádalo 2000–2017 např. Dačické barokní dny. V roce 2003 v Dačicích prosadil umístění pamětní desky obětem holocaustu a v roce 2014 se podílel na umístění pamětní desky politickému vězni JUDr. Valenovi také v Dačicích. Koordinoval také první a druhou Pražskou muzejní noc v letech 2004 a 2005. Mezi významné kurátorské počiny patří mj. tyto výstavy: „FOTBAL 1934–2004. 70 let od římského finále“, „Svobodně! 60 let vysílá...