Výpis všech autorů

Jiří Soukup

Jiří Soukup je český lékař a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. Promoval v roce 1978. Od té doby pracoval se svou ženou, která je rovněž lékařka, jako pediatr na dětském oddělení nemocnice Jilemnice. V roce 1991 byl náměstkem ředitele OÚNZ v Semilech. Od roku 1992 oba působí ve zdravotním středisku v Harrachově, Rokytnici nad Jizerou a Kořenově jako praktičtí lékaři pro děti a dorost . Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu OH. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. K roku 2010 se uvádí jako člen rady Konta Bariéry.

Jiří Sommer

Český historik. Narozen 28. 11. 1937 v Golčově Jeníkově. PhDr., CSc., historik, zabývá se regionální historií, regionální geografií, uměleckými památkami a dějinami umění, autor pověstí, píše pro různé časopisy i deníky.

Anna Šourková

Narozena 3.11.1909 v Moskvě . Středoškolská profesorka, práce z oboru ruštiny.

Vladimír Souček

SOUČEK Vladimír - český asyriolog a chetitolog, historik starověkého práva * 1. 6. 1928 Praha, + 9. 6. 1990 Praha Již během studia Státního reálného gymnázia v Praze se v Jazykové škole Orientálního ústavu věnoval perštině. Orientalistiku neopustil ani během studia Právnické fakulty UK a ještě před ukončením studií na Filozofické fakultě UK se 1952 stal asistentem katedry filologie a dějin Předního východu a Indie. Tam též nastoupil 1955 vědeckou aspiranturu. Postgraduální studium završil ročním studijním pobytem na Humboldtově univerzitě v Berlíně. 1958 se stal odborným asistentem FF UK. V letech 1960-62 vedl projekt chetitského thesauru v Orientálním ústavu Akademie věd NDR v Berlíně, zpracovával chetitské texty Předoasijského muzea v Berlíně a zároveň přednášel na Humboldtově univerzitě. 1962 obhájil kandidátskou disertační práci Kritické poznámky k chetitským zákonům a dalším právním textům; v červnu 1963 se spisem Příspěvky k chetitskému chrámovému hospodářství habilitoval a v únoru 1964 byl jmenován a ustaven docentem klínopisného bádání a chetitologie. V průběhu téměř čtyřicetiletého působení na Filozofické fakultě UK vedl kursy sumerštiny, akkadštiny a chetitštiny a předal své znalosti několika generacím českých klínopisců. Přednášel rovněž starověké dějiny Asie a Afriky a úvod do mezinárodního práva. V listopadu 1989 byl jmenován profesorem pro obor klínopis. Byl členem vědecké rady FF UK a UK, po jedno funkční období proděkanem FF UK pro zahraniční záležitosti, členem kolegia rektora UK, dlouholetým členem výboru Čs. společnosti orientalistické a členem Německé orientální společnosti. V letech 1964, 1967 a 1968 působil v Akademii věd a literatury v Mohuči s pracovištěm na Philippově univerzitě v Marburgu. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů, koncem 50. a v 60. letech podnikl studijní cesty do Libanonu, Sýrie, Íránu, Afghánistánu, Egypta, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžánu. Prvotní zájem o živé světové a orientální jaz...

Vladimír Šolta

Vladimír Šolta byl český malíř, scénograf, grafik, ilustrátor, překladatel, politik a redaktor V letech 1945–1950 vystudoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emila Filly. Dále navštěvoval externě kursy scénografie u Františka Tröstera a M. Kouřila. Již při studiu pracoval jako scénograf a návrhář kostýmů, například k Majakovského hře Ledová sprcha pro Lidové divadlo v Ostravě nebo ke Strakonickému dudákovi , rovněž v Ostravě. Jeho zájmy byly velmi široké, kromě scénografie se věnoval hlavně malbě, kresbě, kreslil také na keramiku, překládal a napsal jeden cestopis. Od mládí se angažoval v levicové politice, za druhé světové války se účastnil odboje. Do roku 1950 maloval sociální témata moderním stylem, který koncem 40. let opustil. Vstupem do KSČ se v politicky angažovaném umění stal radikálem. Roku 1951 po návratu ze SSSR napsal agitku Bojový příklad sovětské grafiky. V této propagaci pokračoval jako angažovaný umělec a veřejný činitel. Od roku 1953 se stal členem Armádního výtvarného studia, v letech 1960–68 dokonce náčelníkem tohoto studia. Jeho figurální malba se obrací hlavně k pracovní tematice. Cestoval často na studijní cesty do zahraničí, kromě Sovětského svazu také na Kubu, do Egypta, Vietnamu nebo Chile, kde zachycoval prostředí akvarelovými skicami. Jeho dílo je rozsáhlé, extenzivní, ale málokdy soustředěné a dotažené. V nejlepších olejomalbách, vytvořených expresivním stylem a pastózními barvami volným rukopisem připomíná malbu Jana Baucha. Jako svůj příspěvek k oslavě 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou vydal knihu Umění radosti i boje . Politická a organizační činnost jej žel odváděla od soustředění na výtvarnou práci. Zastával funkci místopředsedy Svazu českých výtvarných umělců. Žil v bezdětném manželství s herečkou Jiřinou Švorcovou. Zemřel předčasně, po úrazu na schodech svého domu. ...

Vilma Sokolová

Vilma Seidlová-Sokolová, v matrice Vilhelmina Josefa, byla pedagožka, spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její rodiče byli Josef Sokol, učitel na škole v Kostelci n. O. a Františka Sokolová-Veselá . Měla tři sourozence: Bohuslavu Sokolovou, Františka Sokola a Karla Sokola. Otec byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Sestra byla česká pedagožka a spisovatelka, bratr Karel byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel. Vilma studovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze. Učila v Novém Bydžově, Písku a v Praze na Smíchově. Se svým manželem Danielem Seidlem školním radou se seznámila za svého působení v Písku, kde založila ženský vzdělávací spolek Světlá. Jako spisovatelka psala hlavně pro děti – básně, povídky, divadelní hry a její verše našly uplatnění i v hudebninách. Překládala do češtiny ze slovanských jazyků. Pěstovala styky se slovanskými národy. Byla redaktorkou Dívčího světa a sama přispívala do novin a časopisů pro ženy. V Praze XIX Bubeneč bydlela na adrese Schnellova 1

Věra Soukupová

Narozena 28. 12. 1927 v Hulíně, zemřela 7. 8. 2012 v Kladně. Výtvarná teoretička a historička, pedagožka, práce v oboru.

Václav Šobr

Autor učebnic a publikací z oboru matematiky.

Rudolf Souček

Narozen 27.1.1888 v Lipníku nad Bečvou, zemřel 23.7.1954 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, psycholog. Práce v oboru, autor příručky francouzské gramatiky, překladatel z francouzštiny.

Milada Součková

Milada Součková, též Milada Rykrová byla česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretička. Narodila se v rodině stavebního podnikatele a majitele domu Antonína Součka a manželky Marie, rozené Horové . Po maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v té době studovala také Milena Jesenská, studovala přírodní vědy na Karlově univerzitě a promovala roku 1923 na téma "O duševním životě rostlin". V letech 1923–1924 studovala na univerzitě v Lausanne. Seznámila se se svým budoucím manželem, malířem Zdeňkem Rykrem; dne 17. června 1930 se vzali. Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovala s Pražským lingvistickým kroužkem, seznámila se s Romanem Jakobsonem a za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na "Obrazech z dějin". Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu. Po roce 1945 pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku a po únoru 1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohla vycházet. V letech 1950–1962 přednášela českou literaturu a další slovanské obory na Harvardově univerzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagu a v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963 byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždila zde patrně největší soubor české literatury mimo ČR; tomuto fondu odkázala i své úspory. Její popel byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Další knihy vyšly v exilu: Literární historie a teorie: Sebrané spisy Milady Součkové, které vyšly v nakladatelství Prostor, získaly cenu Magnesia Litera 2010 za nakladatelský čin. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milada Součková na německé Wikipedii.

Martina Sobotíková

Filoložka, autorka jazykových učebnic.

Josef Soukup

Josef Soukup byl český středoškolský profesor a autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka. Narodil se 25. července 1854 v Písku jako syn tamního učitele Josefa Věnceslava Soukupa, původem ze Sedlčan. Vyučoval v letech 1885-1900 na gymnáziu v Pelhřimově a pak do konce života na reálce v Praze-Malé Straně. Byl přijat za člena archeologické komise České akademie. 13. února 1886 se v pražském kostele Panny Marie Vítězné oženil s Barborou Beránkovou, dcerou pražského krejčovského mistra. Děti neměli. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

František Šorm

František Šorm byl český a československý chemik, biochemik, vysokoškolský učitel, předseda ČSAV, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze a začal pracovat v laboratoři Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Po skončení druhé světové války se habilitoval a roku 1946 nabyl titul profesora Ústavu technologie lučebnin organických a výbušných na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1950 se stal profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se podílel na vzniku katedry biochemie, která do té doby v Československu jako vědecký obor nebyla rozvíjena. V roce 1950 byl z jeho iniciativy založen Ústřední ústav chemický. Roku 1952 byl jedním ze zakládajících členů Československé akademie věd jako činovník Ústředí vědeckého výzkumu a Chemického ústavu, který řídil do jeho rozdělení v roce 1960 na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Od roku 1962 nastoupil po zemřelém Zdeňkovi Nejedlém do čela ČSAV. Na této pozici setrval až do roku 1969. Podílel se na zřízení Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno. Přičinil se o vznik prvního přístroje pro měření nukleární magnetické rezonance v Československu. Byl nositelem četných vyznamenání. Po volbách roku 1960 byl za KSČ zvolen do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1962 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Zdeněk Nejedlý, kterého tak nahradil nejen v čele ČSAV, ale i v poslanecké lavici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. Zastával i stranické funkce. 11. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sje...

Fedor Kuz'mič Sologub

Ruský spisovatel a dramatik.

Vladimir Sergejevič Soloviev

Vladimir Georgijevič Sorokin

Ruský prozaik, dramatik a výtvarník.

Philippe Soupault

Philippe Soupault byl francouzský dadaistický a surrealistický básník, spisovatel a dramatik. Vyrůstal v bohaté rodině, hodně cestoval. Spolu se svými přáteli André Bretonem et Louisem Aragonem patřili k předním osobnostem hnutí Dada. Spolu také v roce 1919 založili literární revui Littérature, ve které byly otištěny první surrealistické texty. V roce 1927 navštívil spolu s Léonem Pierre-Quintem Prahu, kde se spřátelil se členy Devětsilu. Ve stejném roce napsal též báseň Do Prahy. V mládí jej ovlivnili Arthur Rimbaud, Comte de Lautréamont, Rainer Maria Rilke a Walt Whitman. V roce 1919 napsali spolu s André Bretonem sbírku Les Champs magnétiques , což byla první kniha automatických textů. Během druhé světové války pracoval jako reportér. V pracích z této doby opouští surrealismus. Jeho dramatická tvorba neměla výraznější ohlas.

Petr Sovadina

Pavel Šoltész

PhDr. Pavel Šoltész , prozaik, dramatik. Pavel Šoltész studoval v Hradci Králové, později na Akademickém gymnáziu v Praze. Za války byl totálně nasazen v ČKD. Po válce v letech 1945–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Doktorátu filozofie dosáhl v oborech anglistika a estetika. Souběžně vystudoval hudební konzervatoř v Praze obor hudební skladba. Pracoval jako učitel v pohraničí, hráč na druhý akordeon v souboru Ústředního domu armády, redaktor vojenských publikací a časopisů, pracoval také v časopisu Svět v obrazech a v Supraphonu. Je autorem desítek rozhlasových her . Napsal detektivky Scénář píše smrt, Ukolébavka pro sovu, Zavírací den , Případ dětinského dědice a Případ sváteční sukně.

Milan Sobotka

Milan Sobotka je český filosof, emeritní profesor Karlovy univerzity. Zabývá se hlavně německým idealismem a fenomenologií. Milan Sobotka se narodil v Olomouci, po maturitě v Prostějově studoval filosofii a psychologii na Filosofické fakultě univerzity v Olomouci, kde také po absolutoriu v roce 1951 působil jako asistent. Od roku 1954 působil na Katedře dějin filosofie Filozofické fakulty UK v Praze, kde spolupracoval s J. Patočkou. Roku 1965 se habilitoval a roku 1990 byl jmenován profesorem oboru filozofie. Roku 1992 odešel do důchodu a roku 2004 byl vyznamenán Medailí za zásluhy II. stupně. Milan Sobotka napsal řadu monografií a desítky článků česky i německy, vesměs věnovaných novověké filosofii, zejména německé. Psal také předmluvy a doslovy k vydáním spisů R. Descarta, F. Bacona, T. Hobbese, G. W. Leibnize, G. Berkeleye, I. Kanta, G. W. F. Hegela, F. Schillera a dalších. Je také svědomitým a velmi oblíbeným učitelem.

Ladislav Šomšák

Ladislav Šomšák *03.03.1932 - †02.12.2005 Prof. L. Šomšák sa narodil 3. marca 1932 v chudobnej rodine kovoroľníka v malebnom kraji, v drevenici na samote Zahájnica neďaleko terajšej obce Nálepkovo, v tom čase Vondrišel. Napriek chudobným pomerom, v ktorých vyrastal, ho celý život charakterizovala noblesa aristokrata. Po absolvovaní ľudovej školy v rodnej obci a meštianskej školy v Gelnici sa upísal lesu. Prekrásna príroda i príklad otca a starších bratov nasmerovali jeho kroky do smrečín, ktoré ho sprevádzali celým životom. Najskôr v rokoch 1947 až 1950 pracoval ako obyčajný lesný robotník. Po absolvovaní Jednoročnej horárskej školy v Liptovskom Hrádku bol do roku 1952 vedúcim Lesníckeho oddelenia ONV v Gelnici. Jeho prirodzený intelekt a túžba po poznaní ho nasmerovali na Prípravný kurz pre vysoké školy v Jasove, kde v roku 1953 maturoval. Od roku 1953 do roku 1958 študoval biológiu na Prírodovedeckej fakulte UK. Aj vďaka svojím učiteľom, ktorých do posledných dní s úctou spomínal, doc. Májovskému, doc. Jurkovi a doc. Futákovi sa zamiloval a zostal verný svojej celoživotnej láske - botanike. Bolo preto celkom prirodzené, že ihneď po skončení štúdia začal pracovať ako asistent na vtedajšej Katedre botaniky. V roku 1963 mal riadnu habilitáciu a od 1. 5. 1964 bol ustanovený za docenta geobotaniky. Kandidátsku dizertačnú prácu obhájil v roku 1968. V roku 1983 získava vedeckú hodnosť doktora vied a v roku 1984 bol menovaný riadnym profesorom botaniky. Na Univerzite Komenského pôsobil dlhý čas v rôznych funkciách. Od roku 1962 do roku 1990 bol riaditeľom Botanickej záhrady UK a súčasne vedúcim Katedry geobotaniky - od augusta 1964 až do roku 1989. Ako vysokoškolský učiteľ bol profesor Šomšák vždy uznávaný ako vynikajúci pedagóg a kolega. Nezabudnuteľné sú jeho prednášky zamerané na geobotaniku a odvodené vedné disciplíny. Profesor Šomšák počas svojho pedagogického pôsobenia vychoval okolo dvesto diplomantov a desiatky doktorandov a kandidátov vied, ale svojimi prednáš...

L Souček

Jörg Sommer

Gert Kopietzová a Jörg Sommer se znají od mládí ze společné pedagogické práce. Pracují a žijí společně s jejich čtyřmi dětmi přímo na „jejich“ jezeru v jedné severowürttembergské obci.Není divu, že každodenní množství činností v domě Kopitz-Sommer dáváno příkazem. Někdo je vždy přímo někým uražený, má mnoho řečí k mnohým domácím úkolům, nebo velmi málo chuti uklízet, nebo má pozváno půl tuctu kamarádů na hraní.. Je den, kdy tu sedí více jak tucet lidí u dlouhého kuchyňského stolu. Ale nějak se všichni vždy nasytí.Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu.Zpočátku psali většinou knihy o výchově určené pro rodiče a odborné knihy pro pedagogy, od 1997 pak četné povídky a detektivky pro děti a mládež. Píší dále scénáře pro televize, skripta pro zábavná vysílání a televizní show, zvukové knihy, divadelní hry a dokonce i texty k písním, vyvíjejí stolní a počítačové hry, komiksy a eperimentují stále v různých sdělovacích prostředcích a různými způsoby. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

Jindřich Soukup

Prof. Ing. Jindřich Soukup, CSc. - profesor ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 1986-1987 redaktor Hospodářských novin. V období 1996-1998 člen výboru pro průmyslovou politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 1998-2002 poradce místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku pro oblast veřejných financí. Přednášel na Staffordshire University a Rochester Institute of Technology . Autor či spoluautor 20 monografií a učebnic, řady odborných článků a výzkumných zpráv publikovaných v České republice i zahraničí.

Jana Součková

Narozena 11.9.1944 v Táboře. Vystudovala klínopis a prehistorii, zabývá se literaturou starověkého Předního Východu, překladatelka z chetitštiny a akkadštiny, publikace uměleckohistorické a archeologické, překlady spisů V. Lipkové a B. Brentjese.

Jan Sotona

Jan Solovjev

Jan Solovjev byl český sochař, malíř a ilustrátor. Narodil se v Turnově jako syn fotografky a ruského učitele 6. března roku 1922. Ve válečných letech 1941 až 1943 absolvoval turnovskou střední šperkařskou školu, kde se vyučil rytcem kovů. Po střední škole nastoupil na UMPRUM v Praze, kde studoval v ateliérech prof. Emila Filly a prof. Antonín Strnadela. Po roce 1948 byl krátce vězněn za tzv. protistátní činnost svého bratra. Od padesátých let 20. století žil a tvořil spolu se svou manželkou, malířkou Jaroslavou Solovjevovou v Turnově. Zemřel v Turnově 7. února 2014 ve věku nedožitých 92 let. Jan Solovjev byl nejen sochař ale i malíř, ilustrátor a fotograf. V začátcích ilustroval dětské knihy a vytvářet popisné ilustrace ptáků, rostlin, motýlů a minerálů. V malířské tvorbě se věnoval především portrétům a krajinomalbě. Byl také autor několika knižních publikací, k nejznámějším patří Měl jsem štěstí na lidi a Okamžiky s Hrabalem. Tvořil skulptury a plastiky z kamene, měděného plechu a realizoval své sochy do veřejného prostoru a architektury. Pro Liberec vytvořil několik abstraktních a abstrahovaných soch. Na Šaldovo náměstí umístil v roce 1965 sedící ženu v moorovském stylu, která byla později přemístěna do parku v ulici Na Rybníčku a po revoluci v roce 1989 byla zcela z veřejného prostoru Liberce odstraněna. Ve Vojtěšské ulici na Králově Háji osadil v roce 1974 abstrahované sousoší Sedící rodina, které se ve veřejném prostoru Liberce zachovalo. Abstraktní plastika umístěné před bývalým Ústavem geodézie a kartografie v Liberci, který je v současnosti Katastrálním úřadem, navazuje na jeho realizaci již zaniklé sochy na Soukenném náměstí z výstavy Socha a město Liberec z roku 1969. Zcela abstraktní plastika, vytvořená technikou tepané a svařované mědi, mluví tzv. bruselským jazykem. Solovjevovu sochu před Katastrálním úřadem může divák vnímat, jako prostorovou kompozici kombinující tvary konstrukcí, stožárů, vlajek a p...

Fedor Soldan

Jeho otec František Soldan , básník z okruhu Moderní revue, vydal sbírky Soumraky , Z mého panoptika a Faunovy melodie . Fedor Soldan studoval v Praze na gymnáziu a na FF UK češtinu a historii . 1929–1938 byl zaměstnán v Ottově slovníku naučném nové doby, nejprve jako redaktor literární rubriky, od 1934 jako vedoucí interní redakce. Od 1938 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, pak na ministerstvu školství, od 1940 působil v nakladatelství Melantrich jako redaktor Českého slova. Za články v tomto deníku během okupace byl 1946 očistnou komisí Syndikátu spisovatelů na čtyři roky distancován, a tím i suspendován z publikační činnosti. Po odchodu z Melantrichu pracoval Soldan od 1946 v nakladatelství Orbis a poté ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění . Od roku 1954 učil na Vyšší pedagogické škole v Ústí nad Labem, krátce na FAMU a 1961–1975 na Pedagogickém institutu UK . Habilitoval se 1964 na plzeňském Pedagogickém institutu prací Jiří Wolker. Debutoval 1927 v Lidových novinách, dále přispíval do periodik: Literární rozhledy, Literární noviny, Rozpravy Aventina, Levá fronta, Index, Kultura doby, České slovo, Mladá fronta, Rudé právo, Tvorba, Večerní Praha aj. V první polovině 30. let byl členem literární skupiny Levá fronta. 1936–1939 redigoval časopis Kultura doby. V knižní prvotině z 30. let Karel Hlaváček, typ české dekadence se Soldan představil jako literární kritik a historik, jenž k literatuře přistupuje s ideologickými kritérii uplatňovanými u nás globálně až později, v 50. letech. Dokázal zde ještě spojit popis s poučením strukturalismu a ocenit dekadenci, ale jen proto, že dekadentní individualismus pojímal jako nutné stadium myšlenkové revoluce. V následujícím eseji O Nezvalovi a poválečné generaci vrcholí přímočarost Soldanova ideologického pojetí v přesvědčení, že ...

Čeněk Sovák

Narozen roku 1902, zemřel 12.4.1982 v Praze. Autor loutkových her, říkadel pro děti, překladatel z angličtiny.

Vsevolod Sergejevič Solov'jev

Vsevolod Sergejevič Solovjov byl ruský historický romanopisec. Jeho nejslavnějším dílem je Kronika čtyř generací, popis fiktivní rodiny Gorbatovů od doby Kateřiny Veliké do poloviny devatenáctého století.

Václav Soukup

Václav Soukup je český antropolog a kulturolog působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzkumné, publikační a pedagogické činnosti se zaměřuje na kulturní antropologii, paleoantropologii a kulturní ekologii. Vydal řadu odborných studií a monografií, které jsou věnovány teorii kultury a dějinám antropologického myšlení. Mezi další oblasti jeho odborného zájmu patří pravěká archeologie, konkrétně problematika evoluce člověka a lidské kultury. K jeho významným vědeckým monografiím patří Dějiny sociální a kulturní antropologie , Přehled antropologických teorií kultury , Dějiny antropologie , Antropologie: teorie člověka a kultury a Prehistorie rodu Homo . Společně s českou antropoložkou a historičkou umění Barborou Půtovou realizoval mezinárodní výzkumný projekt věnovaný hledání kořenů lidské kreativity a geneze umělecké imaginace. Výsledky tohoto projektu byly publikovány společně se studiemi předních světových paleoantropologů a archeologů v knize The Genesis of Creativity and the Origin of the Human Mind . Ve vědecké monografii Umění a kultura království Benin se zaměřil na analýzu a interpretaci dějin, umění a kultury stejnojmenného afrického království. Za knižní publikace věnované rozvoji antropologie obdržel Cenu Vojtěcha Suka na Masarykově univerzitě v Brně a Cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2016 byl zvolen rektorem Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s., kterou profiluje jako moderní vysokoškolské a vědecko-výzkumné pracoviště vychovávající odborníky v oblasti diplomacie, antropologie, veřejné správy a public relations.

Stanislav Sousedík

Stanislav Sousedík je český katolický filosof patřící do okruhu žáků Jana Patočky. Po maturitě v roce 1950 se dvakrát ucházel o přijetí na FF UK , ovšem nebyl přijat pro „nepostačující ideové předpoklady“. V letech 1951 až 1954 studoval na katolické teologické fakultě . V letech 1955 až 1956 studoval na VŠE, v této době se sblížil s Jiřím Němcem a Ladislavem Hejdánkem. Vyloučen byl pro laický apoštolát , záminkou ovšem byla údajně zatajená politická minulost otce. Po vyloučení z VŠE nastoupil k 67. technickému praporu. V letech 1959 až 1964 pracoval jako stavební dělník . V roce 1963 uzavřel sňatek s Jarmilou Váňovou a nastoupil jako lektor cizích jazyků v Osvětové besedě v Praze 10. V této době se stává filosofie „jediným zájmem“. Zakládal kroužky, kde vyučoval filosofii . V letech 1964–1968 studoval externě na FF UK filozofii a němčinu; diplomovou práci napsal o Rodrigovi de Arriaga. Na doktora filozofie byl promován roku 1969. V roce 1968 zahájil aspiranturu na FÚ ČSAV, ale po třech letech byl odtud z politických důvodů vyloučen. Čtvrtý rok aspirantury absolvoval v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská, kde také dokončil kandidátskou práci o Stanislavu ze Znojma, ale vstup mezi kandidáty věd mu byl uzavřen. V roce 1972 začal vyučovat na Jazykové škole v Praze, ale již po půl roce nastoupil do Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV jako editor latinských spisů J. A. Komenského. Pracoval zde až do roku 1989. V roce 1989 byl nejprve rehabilitován ve FÚ ČSAV. Na podzim 1990 začal přednášet jako odborný asistent na FF UK, roku 1991 se habilitoval pro dějiny filozofie a v roce 1993 byl jmenován řádným profesorem filozofie. Od roku 1994 pře...

Pavel Soukup

Narozen 31.12.1948 v Praze. Herec, autor divadelních her.

Otakar Sommer

Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.

Ondřej Sokol

Narozen 16. 10. 1971 v Šumperku. Český herec, režisér a scénárista.

Milena Soukupová

Česká country zpěvačka Narodila se 25. května 1951.

Libor Soumar

Mgr. Libor Soumar je ředitelem Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu CASRI Praha. Profesně se orientuje především na problematiku adaptace organizmu na extrémní zatížení při vytrvalostních výkonech a dále na využití kinematické analýzy pro potřeby rekreačního a vrcholového sportu. Kromě řady odborných a populárních publikací se věnuje i překladům populární literatury z oblasti sportu . Uvedenou problematiku přednáší a při objektivizaci tréninkového procesu spolupracuje se sportovci a trenéry mnoha sportovních odvětví.

Katerina Sormová

Narozena 24. 6. 1980. Mgr., Ph.D., lingvistka a jazyková lektorka.

Kate Solisti-Mattelon

Kate Solisti-Mattelonová je mezinárodně známou zprostředkovatelkou komunikace mezi lidmi a zvířaty. Profesionálně se tomuto oboru věnuje od r. 1992. Spolupracuje s řadou holistických veterinářů a dalších lidí zaměřených na problémy s chováním a zdraví zvířat. Snaží se zlepšit porozumění mezi lidmi a zvířaty a léčit jejich traumata z minulosti. Kate se zabývala i divokými zvířaty, studovala jejich vzájemné vztahy i podíl na zachování rovnováhy na Zemi. V současné době žije Kate s manželem, synem Alexem, dcerou Mirandou a kočkou Azul v Boulderu v Coloradu.

Jiří Šolc

Narozen 21.4.1898 v Turnově, zemřel 20.2.1971 v Semilech. MUDr., práce v oboru vlastivědy Pojizeří.

Jan Sovák

Jan Sovák je původem český akademický malíř, žijící od roku 1982 v Kanadě . V dětství navštěvoval Lidovou školu umění v Táboře, kde jej učil základům výtvarné práce malíř Karel Valtr. Poté absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni a vystudoval obor chovatelství koní na Vysoké škole zemědělské. V roce 1982 emigroval s manželkou Danielou Jeriovou do Kanady. Jan Sovák se od mládí zajímal o dinosaury a pravěk, k čemuž ho inspiroval svým dílem především Zdeněk Burian. Sen o kreslení a malování dinosaurů se mu splnil po emigraci. Malíř je znám stovkami rekonstrukcí pravěkého života , které vytváří pod vedením vědců, jako například kanadského paleontologa Philipa J. Currieho. Spolupracuje také s Bořivojem Zárubou. Jeho dílo zahrnuje více než 170 ilustrovaných knih v patnácti jazycích. Ilustrace se objevily i ve dvanácti vzdělávacích filmech z produkce Discovery Channel Worldwide a spolupracoval též s National Geographic. Mimo jiné ilustroval i vědeckofantastický román Jurský park, který byl předlohou pro stejnojmenný film Stevena Spielberga. V současnosti je považován za jednoho z nejlepších paleoartistů, jak se v anglosaských zemích označují kreslíři pravěku. Také dostal neoficiální přezdívku „novodobý Zdeněk Burian“ a pokračuje spolu s dalšími českými ilustrátory – Inkou Delevovovou-Mrkvičkovou a Josefem Moravcem – ve slavné tradici českých ilustrátorů pravěku. Dne 17. listopadu 2019 bylo Janu Sovákovi uděleno čestné občanství města Tábora.

Jakub Šofar

Narodil se v Novém Městě na Moravě. Dlouhou dobu obýval Žďár nad Sázavou. Knižní a časopisecký redaktor, spisec. Nevoják a neřidič. Po čtyřech semestrech studia na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvoval Filo­zofickou fakultu Univerzity Karlovy tamtéž . Poté byl hotelovým recepcionářem a závozníkem ČSAD. V letech 1985–1998 v nakladatelství Horizont, od roku 1999 v edičním oddělení veřejně výzkumné instituce. V letech 1993–2005 redaktor literárního obtýdeníku Tvar, od r. 1999 redaktor kulturně-společenského měsíčníku na internetu Dobrá adresa, od roku 2000 přispěvatel literární přílohy Práva Salon. Spolupráce s Novými knihami , Českým rozhlasem — Vltava , internetovým Portálem české literatury . Další publikování pod desítkou pseudonymů. Edičně připravil mj. výbor z poezie Pavla Ambrože „Homéra“ Moruše , zastoupen např. v antologii Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 nebo ve sborníku O fejetonu, s fejetonem . Autor knih Ýbung-ende a Prostší motivy .

Ivan Sergejevič Sokolov-Mikitov

Sovětský spisovatel, námořník a cestovatel.

Erika Sommer

Milostné povídky.

Elisabeth Söderström

Elisabeth Söderström byla slavná švédská sopranistka, proslulá svými výkony v operách a vokálních dílech celé řady skladatelů. Narodila se 7. května 1927 ve Stockholmu a její kariéra trvala několik desetiletí. Söderströmová byla obdivována zejména pro své interpretace rolí v operách Mozarta, Richarda Strausse a Čajkovského a také pro svou práci v operách českého skladatele Leoše Janáčka. Byla známá svým výrazným hlasem a schopností předat svým zpěvem hluboké emoce.

Donald Sommerville

Donald Sommerville vystudoval historii vojenství na univerzitách v Oxfordu a Londýně. Specializuje se na období první a druhé světové války.

Blanka Solařová-Calibaba

Narozena 6. 1. 1970. Spisovatelka, učitelka, překladatelka. Vystudovala žurnalistku a pedagogiku. Autorka humoristických próz.

Zuzana Součková

Narodila se v roce 1962. Běžkyně. Publikace z oboru.

Zdeněk Šos

Narozen 25. 9. 1951. Rehabilitační lékař.

Zdeněk Sobotka

Zdeněk Sobotka byl český fotbalista, útočník. Odchovanec SK Židenice byl technicky vyspělým středním útočníkem menší postavy. Už v dorosteneckém věku prokazoval velký talent, byl to rozený kanonýr. Na sklonku druhé světové války například prakticky sám rozhodl mezizemský zápas dorosteneckých výběrů Čechy–Morava, který Moravané ovládli v poměru 4:1. V červenci 1947 zamířil do pražské Slavie, výměnou za něj přišel do Brna koncem sezony 1946/47 Ota Hemele. Pražský klub si tehdy od střelecky disponovaného Sobotky hodně sliboval, dokonce byl považován za budoucího nástupce Josefa Bicana v centru útoku, brněnský mladík se však ve Slavii výrazněji neprosadil. Do Prahy se ještě vrátil během základní vojenské služby v ATK . V československé lize hrál za SK / Zbrojovku Židenice, Slaviu Praha a ATK Praha. Nastoupil v 57 prvoligových zápasech, vstřelil 39 branek. Třikrát byl nejlepším střelcem Zbrojovky v sezoně: 1946/47 v nejvyšší soutěži, 1947/48 ve 2. nejvyšší soutěži a v ročníku 1954 ve 3. nejvyšší soutěži . V nižších soutěžích hrál i za brněnské Žabovřesky. V letech 1950–1951 byl vězněn na Borech.

Zbyněk Šobr

Narozen 1947 v Posekanci u Litomyšle. Myslivec a lesní správce Lesů ČR v Klášterci nad Ohří. Autor lesnických a mysliveckých povídek.

Vladimír Soják

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Vladimír Sergejevič Solov'jov

Sogjal

Sogjal Rinpočhe, který vyrůstal mezi významnými tibetskými mistry, seznamuje hlavně západního čtenáře s tradicemi tibetského buddhismu.

Sofía A Soulē

Řecká novinářka a publicistka, autorka publikací z oboru řeckých dějin, kultury a gastronomie.

Saulius Sondeckis

Saulius Sondeckis byl významný litevský dirigent a houslista, narozený 11. října 1928 v Šiauliai. Byl zakladatelem a prvním dirigentem Litevského komorního orchestru , který vedl v letech 1960-2004. Pod jeho vedením získal LCO mezinárodní uznání pro svůj vytříbený zvuk a interpretační dokonalost. Sondeckis působil také jako profesor na Litevské hudební a divadelní akademii, kde se o své zkušenosti podělil s mnoha studenty.

Rudolf Sosík

Ing.Rudolf Sosík Od roku 1988 se systematicky zabývá cvičením čchi kung. V letech 1991-93 absolvoval dlouhodobý kurz čchi kung v Mnichově u čínského učitelee Čchin Šan Liu. Od té doby vede kurzy a pravidelná cvičení ČCHI – KUNG – čínská cvičení pro zdraví a dlouhověkost v Olomouci a Prostějově.

Prokop Sousedík

Narozen 17. 4. 1964 v Praze. Mgr., Ing., Ph.D., filosof, vysokoškolský pedagog.

Petr Sojka

Redaktor, moderátor.

Paul Southcombe

Ilustrátor.