Výpis všech autorů

Martina Solčanská

Narodila som sa v júni, ôsmeho dňa roku Pána 1981. Svetlo sveta som uzrela o 5.55 ráno. V predvečer môjho narodenia počula mama v rozhlase hru o Matúšovi Čákovi Trenčianskom, a keďže pre chlapca vybrala meno Matúš, myslela si, že to bude Matúš. Nebol, ale pokiaľ ide o históriu, milujem ju. Narodila som sa s pupočnou šnúrou okolo krku. O týchto deťoch sa vraj hovorí, že sú geniálne. Nepotvrdzujem, neodmietam, ale čo sa týka tej šnúry, mám pocit, že som to chcela zabaliť hneď, ako som videla, do čoho idem. Najviac ma fascinuje, keď mám na besedách povedať niečo o sebe. Čo také? Tak hovorím, že som vychodila tri školy. Základnú v Hlohovci, strednú v Trnave a vysokú v Nitre. Mimochodom, keď som sa v škole učila o spisovateľoch, vždy boli pri nich poznámky, kde všade študovali. Pravidelne sa tam vyskytovalo štyri- päť miest . Vždy ma fascinovalo, že neostali v jednom meste , a nakoniec som si tento luxus dopriala aj ja. Ale mňa nevyhodili, priznávam, mala som problémy so správaním , ale inak som bola výborná žiačka. Najlepšia škola bola gymnázium, tam som sa začala zamýšľať nad tým, že by som sa písaním mohla živiť. Po gymnáziu som už bola pevne rozhodnutá stať sa veľkou novinárkou, šla som na novinárčinu. A tak sa ňou teraz živím... a popritom som sa rozhodla otravovať svet svojimi literárnymi ambíciami.

Jiří Šourek

Narozen 25.4.1942, zemřel 22.1.2006. Mistr kuchař, pracoval v diplomatických službách.

Jiří Soják

Jiří Soják byl československý a český botanik taxonom. Působil v Národním muzeu v Praze. Při své vědecké práci popsal řadu rostlinných druhů. Významně se věnoval herbářovým sbírkám. Od roku 1970–1990 působil jako vedoucí botanického oddělení národního muzea. Při svých výzkumech věnoval obzvláštní pozornost rodu mochna.

Jan Sovák

Jan Sovák je původem český akademický malíř, žijící od roku 1982 v Kanadě . V dětství navštěvoval Lidovou školu umění v Táboře, kde jej učil základům výtvarné práce malíř Karel Valtr. Poté absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni a vystudoval obor chovatelství koní na Vysoké škole zemědělské. V roce 1982 emigroval s manželkou Danielou Jeriovou do Kanady. Jan Sovák se od mládí zajímal o dinosaury a pravěk, k čemuž ho inspiroval svým dílem především Zdeněk Burian. Sen o kreslení a malování dinosaurů se mu splnil po emigraci. Malíř je znám stovkami rekonstrukcí pravěkého života , které vytváří pod vedením vědců, jako například kanadského paleontologa Philipa J. Currieho. Spolupracuje také s Bořivojem Zárubou. Jeho dílo zahrnuje více než 170 ilustrovaných knih v patnácti jazycích. Ilustrace se objevily i ve dvanácti vzdělávacích filmech z produkce Discovery Channel Worldwide a spolupracoval též s National Geographic. Mimo jiné ilustroval i vědeckofantastický román Jurský park, který byl předlohou pro stejnojmenný film Stevena Spielberga. V současnosti je považován za jednoho z nejlepších paleoartistů, jak se v anglosaských zemích označují kreslíři pravěku. Také dostal neoficiální přezdívku „novodobý Zdeněk Burian“ a pokračuje spolu s dalšími českými ilustrátory – Inkou Delevovovou-Mrkvičkovou a Josefem Moravcem – ve slavné tradici českých ilustrátorů pravěku. Dne 17. listopadu 2019 bylo Janu Sovákovi uděleno čestné občanství města Tábora.

Jakub Šofar

Narodil se v Novém Městě na Moravě. Dlouhou dobu obýval Žďár nad Sázavou. Knižní a časopisecký redaktor, spisec. Nevoják a neřidič. Po čtyřech semestrech studia na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvoval Filo­zofickou fakultu Univerzity Karlovy tamtéž . Poté byl hotelovým recepcionářem a závozníkem ČSAD. V letech 1985–1998 v nakladatelství Horizont, od roku 1999 v edičním oddělení veřejně výzkumné instituce. V letech 1993–2005 redaktor literárního obtýdeníku Tvar, od r. 1999 redaktor kulturně-společenského měsíčníku na internetu Dobrá adresa, od roku 2000 přispěvatel literární přílohy Práva Salon. Spolupráce s Novými knihami , Českým rozhlasem — Vltava , internetovým Portálem české literatury . Další publikování pod desítkou pseudonymů. Edičně připravil mj. výbor z poezie Pavla Ambrože „Homéra“ Moruše , zastoupen např. v antologii Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 nebo ve sborníku O fejetonu, s fejetonem . Autor knih Ýbung-ende a Prostší motivy .

František Soukup

Narozen 22.8.1871 v Kamenné Lhotě u Uhlířských Janovic, zemřel 11.11.1940 v Praze. JUDr., advokát, novinář, sociálně demokratický politik, ministr spravedlnosti. Práce v oboru historické a politické publicistiky, básník.

Anna Šourková

Narozena 3.11.1909 v Moskvě . Středoškolská profesorka, práce z oboru ruštiny.

Zdeněk Šos

Narozen 25. 9. 1951. Rehabilitační lékař.

Václav Šobr

Autor učebnic a publikací z oboru matematiky.

Petr Sommer

Překladatel.

Linda Sonntag

Autorka knih o sexu a milostných technikách.

Jiří Šourek

Jiří Šourek je bývalý československý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působil jako fotbalový funkcionář. Hrál za TJ Sklo Union Teplice, TJ Vítkovice a kyperský AEL Limassol. Získal ligový titul v roce 1986 s Vítkovicemi. V československé lize odehrál 217 utkání a dal 57 gólů. V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 4 utkáních a dal 3 góly, v Poháru vítězů pohárů nastoupil v 1 utkání a v Poháru UEFA nastoupil v 7 utkáních.

Ivan Sokol

Ivan Sokol byl vynikající varhaník známý svou interpretací klasické varhanní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho vystoupení se často vyznačovala hlubokým porozuměním historickému kontextu hraných skladeb, což se odráželo ve výběru nástrojů a stylu hry. Sokolův přínos klasické hudbě zahrnuje nejen jeho nahrávky, ale také jeho vliv jako učitele a mentora dalších začínajících varhaníků. Jeho mistrovství ve hře na varhany bylo oceněno různými nahrávkami a veřejnými vystoupeními, které ukazují jeho technickou zdatnost a muzikálnost.

Ernst Sommer

Ernst Sommer byl český německy píšící spisovatel a novinář židovského původu. Profesí byl advokátem. Sommer se narodil v rodině židovského továrníka. Po maturitě v rodné Jihlavě začal v roce 1907 studovat medicínu na vídeňské univerzitě, po jednom semestru přešel na práva. Roku 1912 se stal doktorem práv. Rok nato vyšel jeho první román. V té době měl Sommer blízko k „pražskému kroužku“ kolem Maxe Broda a Franze Kafky. V letech 1912–1914 pracoval Sommer na okresním a krajském soudu v Jihlavě; roku 1915 působil ve Vídni, v roce 1915 v Mostě, Duchcově a Ústí nad Labem. Ještě v témže roce narukoval. Během války byl zřejmě nasazen na frontě a ve válečném soudu ve Felixdorfu v Dolním Rakousku. Od roku 1920 pracoval Sommer jako advokát v Karových Varech. Psal eseje, v nichž se vyrovnával s židovskou otázkou, a také expresionistické grotesky: roku 1920 to byl Der Simulant , o dva roky později Der Fall des Bezirksrichters Fröhlich . V roce 1924 vydával společně s Bruno Adlerem časopis Die Provinz . Byl také politicky činný. Jako člen německé sociální demokracie zasedal v městské radě. Intenzívně se zabýval kulturními záležitostmi a snažil se o česko-německé porozumění. Ve 30. letech začal Sommer, působící od roku 1928 také jako divadelní kritik, sepisovat historické romány. V dílech jako Die Templer z roku 1935 a Botschaft aus Granada z roku 1937 se kriticky vyrovnával se soudobými událostmi, jako bylo např. pronásledování Židů. Po uzavření mnichovské dohody odešel Sommer, který se hned od počátku angažoval proti nacismu, nejprve do Prahy a v listopadu 1938 do Spojeného království. Jeho matka spáchala v roce 1942 v terezínském koncentračním táboře sebevraždu, sestra Antonie Grünbergerová zahynula roku 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. V Londýně pracoval Sommer v advokátní kanceláři. Během druhé světové války podporoval publici...

Aletha Solter,

Zuzana Součková

Narodila se v roce 1962. Běžkyně. Publikace z oboru.

Vladimir Sergejevič Solov‘jev

Vladimir Sergejevič Solovjov byl vlivný ruský filosof, publicista, univerzitní učitel, teolog a mystik, blízký přítel F. M. Dostojevského. Jeho myšlení ovlivnilo mj. československého prezidenta T. G. Masaryka. Solovjovův otec byl významný ruský historik Sergej Michajlovič Solovjov , matka pocházela z ukrajinské rodiny a mezi jejími předky byl i básník a teolog Hryhorij Skovoroda. Na střední škole se Solovjov rozešel s pravoslavím, v němž byl vychován, a stal se nihilistou. Od roku 1869 studoval nejprve biologii, přes studium filosofie se však ke své víře vrátil. Po studijním pobytu v Londýně krátce přednášel v Moskvě, roku 1877 se přestěhoval do Petrohradu, kde roku 1880 promoval. Když roku 1881 veřejně požádal cara, aby amnestoval vrahy svého otce Alexandra II., musel se s univerzitní kariérou rozloučit a žil jako nezávislý spisovatel. Věnoval se pak více tradičním filosofickým tématům, epistemologii a etice. Jeho přítelem byl Włodzimierz Spasowicz, člen redakce časopisu Věstník Evropy , ve kterém Solovjov publikoval. V posledních letech připravoval se svým mladším bratrem nový překlad Platónových dialogů. Jeho asketický způsob života byl prý vzorem pro postavu Aljoši Karamazova v Dostojevského románu Bratři Karamazovi. Zemřel ve velké chudobě. Solovjov byl hluboce věřící pravoslavný křesťan, zároveň ale viděl slabiny ruské církve, zejména její závislost na carovi a státu, a obdivoval římskokatolickou církev. Jeho hlavním cílem bylo podpořit ekumenické sblížení křesťanských církví, zejména pravoslaví a katolictví. Ve „Třech rozhovorech“ naznačuje utopickou představu sjednocení křesťanů i jejich zápas s Antikristem. Ideál duchovního sjednocení a spojení, které nacházel i v Bibli, chápal jako smysl pravoslavného pojmu soborn...

Petr Sojka

Narozen 17. 9. 1963 v Brně. Informatik, zaměřený na počítačovou grafiku a design a zpracování přirozeného jazyka.

Otakar Sommer

Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.

Miloš Šolle

Miloš Šolle byl český archeolog specializující se na dějiny raného středověku a problematiku počátků české státnosti. Vřelý vztah Miloše Šolleho k historii se datuje od jeho studií na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, kde si pod vlivem profesora řečtiny Jaroslava Ovečky oblíbil řeckou kulturu, filosofii a umění. V roce 1936 nastoupil studium klasické archeologie a prehistorie na FF UK v Praze. Zde studoval klasickou archeologii u prof. Čadíka a prof. Vackové a křesťanskou archeologii a prof. Cibulky. Prehistorickou archeologii studoval u profesorů Schránila, Eisnera a Filipa. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Praze. Zpočátku se sice chtěl specializovat na dobu halštatskou a antické dějiny, ale praxe v terénu jej přivedla ke specializaci na raný středověk. Pod vedením tehdejšího ředitele J. Böhma získával první zkušenosti na archeologickém výzkumu Budče . V letech 1944–1945 byla jeho práce přerušena totálním nasazením v Německu u firmy Deutsche Lufthansa. Po válce dokončuje studia disertační prací "Geometrický styl v Řecku" a jako vůbec první archeolog po válce získává titul PhDr. Mezi jeho nejvýznamnější výzkumy patřila Budeč . Zde prozkoumal rotundu svatého Petra a Pavla. V letech 1948–1968 provedl výzkum na Staré Kouřimi a dále v polohách hradiště u svatého Jiří a svatého Vojtěcha. V letech 1965–1974 vedl výzkum hradiště Hradsko u Mělníka. Jeho otcem byl český a československý bankéř a poslanec za lidovou stranu Josef Šolle . Byl také synovcem herce Jindřicha Plachty. V Kouřimi je po něm pojmenována základní škola.

Keniči Sonoda

Jura Sosnar

Jura Sosnar-Honzák, též Jaroslav Sosnar, Jaroslav Jura Sosnar, Jura Sosnar nebo Jura Sosnák-Honzák, občanským jménem Jiří Sosnar , byl český a československý odbojář, novinář, politik Komunistické strany Československa a poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, který byl zapojen do takzvané krčmaňské aféry, v níž se skupina komunistů pokusila o atentát na tři nekomunistické politiky. Narodil se ve venkovské dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu a vyučil se zámečníkem, přičemž příležitostně pracoval jako instalatér, kopáč hlíny v cihelně, brusič nožů a kalkulant. V roce 1930 vstoupil do Komunistické strany Československa a pak již působil jako politický funkcionář. V letech 1933–1935 byl v Hodoníně krajským politickým pracovníkem Komsomolu. Od roku 1935 byl okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. V letech 1937–1939 prodělal vojenskou službu. Za své politické aktivity, organizování demonstrací a stávek, byl opakovaně vězněn. Počátkem Protektorátu pracoval coby dělník v Olomouci a byl členem redakce ilegálního komunistického listu Svobodná Haná. V roce 1940 byl zatčen a vězněn na různých místech, mimo jiné v německém vězení ve Wohlau. Zde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert. Sosnar byl kvůli těžké tuberkulóze v roce 1942 z vězení propuštěn do ošetřování. I pak se ovšem účastnil odbojové činnosti. Zastával post krajského tajemníka KSČ v Olomouci a byl redaktorem listu Moravská Rovnost. Připravoval také masově šířené cyklostylované vydání knihy Dějiny VKS. Působil jako komisař partyzánské skupiny, za což po válce získal četná vyznamenání. Po osvobození se plně zapojil do politického života. Stal se krajským tajemníkem KSČ v Olomouci, kde také působil v redakci novin Stráž lidu. Stal se také kandidátem Ústředního výboru KSČ. V roce 1947 absolvoval novinářský kurz pořádaný ÚV KSČ. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního s...

Josef Soukup

Josef Soukup byl český středoškolský profesor a autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka. Narodil se 25. července 1854 v Písku jako syn tamního učitele Josefa Věnceslava Soukupa, původem ze Sedlčan. Vyučoval v letech 1885-1900 na gymnáziu v Pelhřimově a pak do konce života na reálce v Praze-Malé Straně. Byl přijat za člena archeologické komise České akademie. 13. února 1886 se v pražském kostele Panny Marie Vítězné oženil s Barborou Beránkovou, dcerou pražského krejčovského mistra. Děti neměli. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Jiří Šolc

Narozen 21.4.1898 v Turnově, zemřel 20.2.1971 v Semilech. MUDr., práce v oboru vlastivědy Pojizeří.

Jan Sobotka

Narozen 11.1.1944 v Jičíně. PhDr., středoškolský učitel, od 1989 ředitel Obchodní akademie v Olomouci, humorista, autor literárního i kresleného humoru, editor starší české literatury, autor pohádek.

Ivan Sergejevič Sokolov-Mikitov

Sovětský spisovatel, námořník a cestovatel.

Hana Sopouchová

Spoluautorka turistických průvodců.

Arpád Soltész

Slovenský novinář a publicista, zaměřený na investigativní žurnalistiku, politické glosy a komentáře.

AnneLise Sorenson

Spisovatelka, editorka a reportérka, autorka turistických průvodců.

Anna Sochová

Anna Šochová, vlastním jménem Hana Mudrová je česká novinářka a spisovatelka. Absolventka střední zdravotní školy, pracovala v redakci regionálních novin a jako obchodní zástupce, potom přešla do sociální sféry, vystudovala VOŠ a bakalářský obor FF UK. Během sociální práce se zaměřila na potřeby rodin s dětmi, domácí násilí, hospodaření, otázky lidské důstojnosti. O své práci přednáší kolegům, vystupuje na konferencích i na veřejnosti, . Napsala několik e-knih o problematických oblastech života . V současnosti se věnuje seniorům, pod občanským jménem glosuje společenské dění na blogu Respektu, publikuje odborné články a je autorkou knihy Potřebujeme se pro lidi pečující i ty, kdo by mohli pomoc další osoby potřebovat. Je vdaná, má tři syny, bydlí ve Studánce u Aše. Od roku 1997 publikuje povídky, například v časopise Ikarie, Dech draka, Pevnost, její práce vycházely v různých fanzinech , ve sbornících z literárních soutěží, např. Drakobijci 1—4, Ježíšku, já chci plamenomet, Rokle šeré smrti, Stříbřitě lesklý halmochron a Zlatá zebra, Poháru Edího Krígla. Bývá každoročně zvána do 2-3 antologií povídek na společné téma . Povídky Prší krásně, Evoluce a Slepičí humanita uvedlo rádio Leonardo. V roce 2014 byla hostem festivalu Město čte knihu v Šumperku, jako jedna z autorů sbírky "O kamnech na jižní točně aneb Pohádky nejen pro dospělé". pohádka Studna pravdy byla při té příležitosti zdramatizována a uvedena v místním divadle. Povídek, pohádek a fejetonů napsala dohromady již několik set. Část je publikována na stránkách "Koště..." - viz níže. Na internetu publikuje články i povídky, např. v již zaniklém magazínu Brejl...

Zdeněk Sova

Zdeněk Sova byl český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Olomouc ASO. Gól v lize nedal. Se Slavií získal v roce 1940 ligový titul.

Vsevolod Sergejevič Solov'jev

Vsevolod Sergejevič Solovjov byl ruský historický romanopisec. Jeho nejslavnějším dílem je Kronika čtyř generací, popis fiktivní rodiny Gorbatovů od doby Kateřiny Veliké do poloviny devatenáctého století.

Vilma Sokolová

Vilma Seidlová-Sokolová, v matrice Vilhelmina Josefa, byla pedagožka, spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její rodiče byli Josef Sokol, učitel na škole v Kostelci n. O. a Františka Sokolová-Veselá . Měla tři sourozence: Bohuslavu Sokolovou, Františka Sokola a Karla Sokola. Otec byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Sestra byla česká pedagožka a spisovatelka, bratr Karel byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel. Vilma studovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze. Učila v Novém Bydžově, Písku a v Praze na Smíchově. Se svým manželem Danielem Seidlem školním radou se seznámila za svého působení v Písku, kde založila ženský vzdělávací spolek Světlá. Jako spisovatelka psala hlavně pro děti – básně, povídky, divadelní hry a její verše našly uplatnění i v hudebninách. Překládala do češtiny ze slovanských jazyků. Pěstovala styky se slovanskými národy. Byla redaktorkou Dívčího světa a sama přispívala do novin a časopisů pro ženy. V Praze XIX Bubeneč bydlela na adrese Schnellova 1

Viktor Sodoma

Viktor Sodoma je český zpěvák a herec, známý především díky svému působení na rockové a popové scéně v bývalém Československu v 60. a 70. letech 20. století. Svou kariéru zahájil jako člen beatové skupiny Komety, ale většího uznání se mu dostalo jako zpěvákovi průkopnické československé rockové skupiny The Matadors, která měla vliv na vývoj východoevropské rockové hudby. Po rozpadu The Matadors pokračoval Sodoma v sólové kariéře, která zahrnovala různé hudební styly od rocku po pop.

Taťána Součková

Spoluautorka publikací o Národním divadle.

Šolom Alejchem

Šolom Alejchem , vlastním jménem Šolom Nochumovič Rabinovič byl židovský spisovatel, se kterým jsou spojeny počátky americké židovské literatury a který patří k velkým klasikům literatury psané v jazyce jidiš ovlivněným haskalou. Narodil se roku 1859 v Perejaslavi poblíž Kyjeva v zchudlé měšťanské rodině jako třetí ze třinácti dětí. Vystudoval tradiční židovskou školu cheder, stal se rabínem a pod uměleckým pseudonymem Šolom Alejchem se věnoval literatuře. Zpočátku psal v ruštině a v hebrejštině a přispíval do časopisů Hacefira a Hamejlic , ale již roku 1883 vydal v jidiš novelu Cvej štejner . Po celoruských protižidovských pogromech v roce 1905 Alejchem s celou rodinou přesídlil do USA a roku 1907 do Švýcarska. Roku 1908 se vrátil do Ruska, ale roku 1914 odjel opět do USA, kde roku 1916 v New Yorku zemřel. Již za svého života se Alejchem stal velmi populárním autorem díky svým povídkám, novelám, románům, fejetonům a divadelním hrám, ve kterých se smutným a moudrým humorem zobrazoval život prostých Židů na Ukrajině. Světově proslulým se však stal až více než třicet let po své smrti , které v USA získalo ozvučení v jidiš) , a to po anglickém vydání povídkové knihy Tovje vdává dcery , původně vydané v jidiš v roce 1894 pod názvem Tevje der milchiker . Vyprávění o o radostech a strastec...

Milan Sobotka

Milan Sobotka je český filosof, emeritní profesor Karlovy univerzity. Zabývá se hlavně německým idealismem a fenomenologií. Milan Sobotka se narodil v Olomouci, po maturitě v Prostějově studoval filosofii a psychologii na Filosofické fakultě univerzity v Olomouci, kde také po absolutoriu v roce 1951 působil jako asistent. Od roku 1954 působil na Katedře dějin filosofie Filozofické fakulty UK v Praze, kde spolupracoval s J. Patočkou. Roku 1965 se habilitoval a roku 1990 byl jmenován profesorem oboru filozofie. Roku 1992 odešel do důchodu a roku 2004 byl vyznamenán Medailí za zásluhy II. stupně. Milan Sobotka napsal řadu monografií a desítky článků česky i německy, vesměs věnovaných novověké filosofii, zejména německé. Psal také předmluvy a doslovy k vydáním spisů R. Descarta, F. Bacona, T. Hobbese, G. W. Leibnize, G. Berkeleye, I. Kanta, G. W. F. Hegela, F. Schillera a dalších. Je také svědomitým a velmi oblíbeným učitelem.

Milada Součková

Milada Součková, též Milada Rykrová byla česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretička. Narodila se v rodině stavebního podnikatele a majitele domu Antonína Součka a manželky Marie, rozené Horové . Po maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v té době studovala také Milena Jesenská, studovala přírodní vědy na Karlově univerzitě a promovala roku 1923 na téma "O duševním životě rostlin". V letech 1923–1924 studovala na univerzitě v Lausanne. Seznámila se se svým budoucím manželem, malířem Zdeňkem Rykrem; dne 17. června 1930 se vzali. Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovala s Pražským lingvistickým kroužkem, seznámila se s Romanem Jakobsonem a za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na "Obrazech z dějin". Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu. Po roce 1945 pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku a po únoru 1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohla vycházet. V letech 1950–1962 přednášela českou literaturu a další slovanské obory na Harvardově univerzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagu a v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963 byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždila zde patrně největší soubor české literatury mimo ČR; tomuto fondu odkázala i své úspory. Její popel byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Další knihy vyšly v exilu: Literární historie a teorie: Sebrané spisy Milady Součkové, které vyšly v nakladatelství Prostor, získaly cenu Magnesia Litera 2010 za nakladatelský čin. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milada Součková na německé Wikipedii.

L Souček

Jörg Sommer

Gert Kopietzová a Jörg Sommer se znají od mládí ze společné pedagogické práce. Pracují a žijí společně s jejich čtyřmi dětmi přímo na „jejich“ jezeru v jedné severowürttembergské obci.Není divu, že každodenní množství činností v domě Kopitz-Sommer dáváno příkazem. Někdo je vždy přímo někým uražený, má mnoho řečí k mnohým domácím úkolům, nebo velmi málo chuti uklízet, nebo má pozváno půl tuctu kamarádů na hraní.. Je den, kdy tu sedí více jak tucet lidí u dlouhého kuchyňského stolu. Ale nějak se všichni vždy nasytí.Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu.Zpočátku psali většinou knihy o výchově určené pro rodiče a odborné knihy pro pedagogy, od 1997 pak četné povídky a detektivky pro děti a mládež. Píší dále scénáře pro televize, skripta pro zábavná vysílání a televizní show, zvukové knihy, divadelní hry a dokonce i texty k písním, vyvíjejí stolní a počítačové hry, komiksy a eperimentují stále v různých sdělovacích prostředcích a různými způsoby. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

Ján Solovič

František Šorm

František Šorm byl český a československý chemik, biochemik, vysokoškolský učitel, předseda ČSAV, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze a začal pracovat v laboratoři Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Po skončení druhé světové války se habilitoval a roku 1946 nabyl titul profesora Ústavu technologie lučebnin organických a výbušných na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1950 se stal profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se podílel na vzniku katedry biochemie, která do té doby v Československu jako vědecký obor nebyla rozvíjena. V roce 1950 byl z jeho iniciativy založen Ústřední ústav chemický. Roku 1952 byl jedním ze zakládajících členů Československé akademie věd jako činovník Ústředí vědeckého výzkumu a Chemického ústavu, který řídil do jeho rozdělení v roce 1960 na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Od roku 1962 nastoupil po zemřelém Zdeňkovi Nejedlém do čela ČSAV. Na této pozici setrval až do roku 1969. Podílel se na zřízení Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno. Přičinil se o vznik prvního přístroje pro měření nukleární magnetické rezonance v Československu. Byl nositelem četných vyznamenání. Po volbách roku 1960 byl za KSČ zvolen do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1962 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Zdeněk Nejedlý, kterého tak nahradil nejen v čele ČSAV, ale i v poslanecké lavici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. Zastával i stranické funkce. 11. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sje...

Charles Soule

Charles Soule je spisovatel komiksů, romanopisec, hudebník a právník bydlící v New Yorku. Nejvíce se proslavil psaním Daredevil, She-Hulk, Death of Wolverine a různých Star Wars knih a komiksových sérií od Del Rey Books a Marvel Comics. A i jeho tvůrci vlastních sérií Letter 44, Curse Words a Undiscovered Country...

Blanka Solařová-Calibaba

Narozena 6. 1. 1970. Spisovatelka, učitelka, překladatelka. Vystudovala žurnalistku a pedagogiku. Autorka humoristických próz.

Zdeněk Sobotka

Zdeněk Sobotka byl český fotbalista, útočník. Odchovanec SK Židenice byl technicky vyspělým středním útočníkem menší postavy. Už v dorosteneckém věku prokazoval velký talent, byl to rozený kanonýr. Na sklonku druhé světové války například prakticky sám rozhodl mezizemský zápas dorosteneckých výběrů Čechy–Morava, který Moravané ovládli v poměru 4:1. V červenci 1947 zamířil do pražské Slavie, výměnou za něj přišel do Brna koncem sezony 1946/47 Ota Hemele. Pražský klub si tehdy od střelecky disponovaného Sobotky hodně sliboval, dokonce byl považován za budoucího nástupce Josefa Bicana v centru útoku, brněnský mladík se však ve Slavii výrazněji neprosadil. Do Prahy se ještě vrátil během základní vojenské služby v ATK . V československé lize hrál za SK / Zbrojovku Židenice, Slaviu Praha a ATK Praha. Nastoupil v 57 prvoligových zápasech, vstřelil 39 branek. Třikrát byl nejlepším střelcem Zbrojovky v sezoně: 1946/47 v nejvyšší soutěži, 1947/48 ve 2. nejvyšší soutěži a v ročníku 1954 ve 3. nejvyšší soutěži . V nižších soutěžích hrál i za brněnské Žabovřesky. V letech 1950–1951 byl vězněn na Borech.

Vladimír Šolta

Vladimír Šolta byl český malíř, scénograf, grafik, ilustrátor, překladatel, politik a redaktor V letech 1945–1950 vystudoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emila Filly. Dále navštěvoval externě kursy scénografie u Františka Tröstera a M. Kouřila. Již při studiu pracoval jako scénograf a návrhář kostýmů, například k Majakovského hře Ledová sprcha pro Lidové divadlo v Ostravě nebo ke Strakonickému dudákovi , rovněž v Ostravě. Jeho zájmy byly velmi široké, kromě scénografie se věnoval hlavně malbě, kresbě, kreslil také na keramiku, překládal a napsal jeden cestopis. Od mládí se angažoval v levicové politice, za druhé světové války se účastnil odboje. Do roku 1950 maloval sociální témata moderním stylem, který koncem 40. let opustil. Vstupem do KSČ se v politicky angažovaném umění stal radikálem. Roku 1951 po návratu ze SSSR napsal agitku Bojový příklad sovětské grafiky. V této propagaci pokračoval jako angažovaný umělec a veřejný činitel. Od roku 1953 se stal členem Armádního výtvarného studia, v letech 1960–68 dokonce náčelníkem tohoto studia. Jeho figurální malba se obrací hlavně k pracovní tematice. Cestoval často na studijní cesty do zahraničí, kromě Sovětského svazu také na Kubu, do Egypta, Vietnamu nebo Chile, kde zachycoval prostředí akvarelovými skicami. Jeho dílo je rozsáhlé, extenzivní, ale málokdy soustředěné a dotažené. V nejlepších olejomalbách, vytvořených expresivním stylem a pastózními barvami volným rukopisem připomíná malbu Jana Baucha. Jako svůj příspěvek k oslavě 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou vydal knihu Umění radosti i boje . Politická a organizační činnost jej žel odváděla od soustředění na výtvarnou práci. Zastával funkci místopředsedy Svazu českých výtvarných umělců. Žil v bezdětném manželství s herečkou Jiřinou Švorcovou. Zemřel předčasně, po úrazu na schodech svého domu. ...

Viktoria Soltis-Doan

Ukrajinská ilustrátorka a autorka dětských knih. Také dětská psycholožka.

Sourya

Rudolf Souček

Narozen 27.1.1888 v Lipníku nad Bečvou, zemřel 23.7.1954 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, psycholog. Práce v oboru, autor příručky francouzské gramatiky, překladatel z francouzštiny.

Petr Sovadina

Patricia Sokolovská

PaeDr., spoluautorka pracovních sešitů pro předškolní výchovu dětí.

Miloš Sovák

Miloš Sovák byl lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe. Jeho otcem byl učitel Ludvík Sovák. Poté, co absolvoval gymnázium v Táboře, vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze a později ještě Filozofickou fakultu UK . Nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii . V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. M. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek. V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost , organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy , stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Roku 1957 uspořádal v Praze Mezinárodní defektologickou konferenci, dále založil Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii, roku 1962 organizoval Sympózium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, roku 1989 se podílel se na přípravě Mezinárodního kongresu IALP v Praze a angažoval se ve Světové federaci neslyšících. Již v roce 1945 vydal monografii o mechanismech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Ř...

Milena Soukupová

Česká country zpěvačka Narodila se 25. května 1951.

Martin Šolc

Martin Šolc je pedagog, odborník na fyziku komet i historii astronomie a také její popularizátor. Podílel se na organizaci mezinárodních konferencí, především v oblasti historie vědy, pracoval v redakčních radách řady odborných i populárních časopisů a přeložil několik knižních titulů. Martin Šolc vystudoval v roce 1972 Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, zaměření astronomie a astrofyzika. Poté zde na katedře astronomie a astrofyziky působil jako interní aspirant a posléze odborný asistent. V roce 1986 se stal docentem astronomie. V letech 1986–1987 získal stipendium Maxe Plancka v Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku v Heidelbergu, kde se účastnil na zpracování dat z experimentů na sondách Giotto/Vega k Halleyově kometě. V roce 1987 se stal vedoucím katedry astronomie a astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V této funkci pokračoval i do roku 1999 poté, kdy se katedra transformovala v Astronomický ústav UK. V letech 1999–2002 působil jako předseda Asociace Univerzita třetího věku České republiky, v letech pak jako předseda Společnosti pro dějiny věd a techniky při Radě vědeckých společností Akademie věd ČR. Od roku 2010 je členem grémia Rady seniorů ČR, od roku 2014 členem Rady celoživotního vzdělávání Univerzity Karlovy. Martin Šolc napsal celkem 56 publikací z oboru astrofyziky, fyziky komet a meziplanetární hmoty a 67 původních článků o historii astronomie. Byl autorem nebo spoluautorem celkem 8 učebnic: nejen pro vysoké školy, ale i pro střední a základní školy .

Libor Soumar

Mgr. Libor Soumar je ředitelem Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu CASRI Praha. Profesně se orientuje především na problematiku adaptace organizmu na extrémní zatížení při vytrvalostních výkonech a dále na využití kinematické analýzy pro potřeby rekreačního a vrcholového sportu. Kromě řady odborných a populárních publikací se věnuje i překladům populární literatury z oblasti sportu . Uvedenou problematiku přednáší a při objektivizaci tréninkového procesu spolupracuje se sportovci a trenéry mnoha sportovních odvětví.

Leonid Vasil'jevič Solov'jev

Ruský spisovatel a scenárista. Autorka próz, příběhů pro děti a divadelních her. Jeho díla jsou spojena s folklórem a způsobem života ve Střední Asii, ve které do svých dvaceti pěti let žil.

Leonid Sergejevič Sobolev

L. Sobolev se narodil 21. července 1898 v Irkutsku v rodině důstojníka a šlechtice. V letech1910 - 1916 studoval na kadetní akademii Alexandra III a v květnu 1916 byl přijat do Námořního kadetního sboru. Zúčastnil se bitvy na Baltu a přemístění Baltské flotily. V roce 1918 - 1931 sloužil v Rudé armádě v námořnictvu jako navigátor na válečných lodích. Později pracoval jako novinář. Účastnil se bojů v druhé světové válce. V letech1957 - 1970 - předseda Svazu spisovatelů RSFSR. Zastřelil se v únoru 1971 kvůli rakovině žaludku a s ní spojenými krutými bolestmi.

Jurij Vjačeslavovič Sotnik

Ruský autor publikací pro děti a mládež.

Julie Soskin

Spisovatelka, narozená v Londýně. V roce 2002 získala titul Master of Philosophy z Surrey University, při pohledu na změny ve světě jednotlivců, kteří se podílejí na psycho-duchovním vývoji.

Jitka Soukupová

Narozena 27. 5. 1968 v Praze. Mgr., novinářka, rozhlasová a regionální publicistka, působila jako tisková mluvčí města Berouna, autorka publikací o Berounu a z oblasti zdravé výživy.