Výpis všech autorů

Alexander Sabo

Autor turistických průvodců po Chorvatsku.

Sapfó

Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω , byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště dodnes přežívá v označení ženské homosexuality – lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně . Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skláda...

Sa-skya Paṇḍi-ta Kun-dga' Rgyal-mtshan

Tibetský teolog, diplomat, autor erudovaných teologických traktátů.

Rafael Sabatini

Rafael Sabatini, byl anglický spisovatel historických dobrodružných románů. Mnoho jeho děl bylo několikrát zfilmováno. Narodil se 29. dubna roku 1875 ve městě Jesi v jižní Itálii v rodině operních pěvců. Jeho matka byla Angličanka a otec Ital. Byl světoběžníkem, žil v Itálii, v Portugalsku, ve Švýcarsku a natrvalo se usídlil v Anglii ve městě Wye na hranicích Anglie a Walesu. Sabatini mluvil plynně šesti jazyky, ale pro psaní svých děl si vybral angličtinu, protože podle jeho názoru „všechny nejlepší příběhy jsou napsány anglicky“. Za svůj život napsal třicet jedna románů, jednu divadelní hru a několik povídkových sbírek a historických prací. Zemřel během své pravidelné návštěvy švýcarského města Adelboden dne 13. února roku 1950. Na jeho náhrobku dala jeho žena vytesat slova, kterými začíná jeho slavný román Scaramouche: „Byl mu vrozen dar smíchu a přesvědčení, že svět se zbláznil“. Oblíbeným námětem jeho románů je život statečného muže, který se bez vlastního zavinění dostane do situace, v níž se jeho okolí zdá, že se zachoval zločinně či nečestně, a je proto všemi odsouzen – včetně ženy, kterou miluje. Pravda však nakonec vždy vyjde najevo a muž získá zpět nejen ztracenou čest, ale i svou lásku.

Miroslav Šáda

Práce z oboru dějin vojenské techniky.

Mihail Sadoveanu

Mihail Sadoveanu byl rumunský spisovatel, novinář a politický činitel, který dvakrát působil jako hlava státu v komunistickém Rumunsku . Byl jedním z nejplodnějších rumunských spisovatelů, bývá připomínán především pro své historické a dobrodružné romány. V počátcích své dráhy byl spolupracovníkem tradicionalistického časopisu Sămănătorul. Poté se přiklonil k realismu a poporanistům kolem časopisu Viața Românească. Děj jeho knih je obvykle zasazen do oblasti Moldávie a zpracovává témata z rumunských středověkých a raně novověkých dějin. K nejznámějším patří historické romány Neamul Șoimăreștilor, Frații Jderi a Zodia Cancerului. Posléze vyzkoušel i psychologický román a zvolil žánr naturalismu. Mezi světovými válkami se politicky pohyboval mezi nacionalistickou pravicí a levicí , patřil rovněž k zednářům. Po druhé světové válce uzavřel kompromis s komunistickým režimem a stal jedním z nejpreferovanějších režimních spisovatelů a představitelů oficiálně vyžadovaného socialistického realismu. Mnoho z jeho textů a projevů, včetně politického románu Mitrea Cocor či známého sloganu Lumina vine de la Răsărit , je považováno spíše za propagandu. Sadoveanu se stal i předsedou Svazu rumunských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihail Sadoveanu na anglické Wikipedii.

Kateřina Šardická

Narodila se v roce 1991 a v současnosti žije a tvoří v Brně. Vystudovala teorie a dějiny filmu na Masarykově univerzitě. V  minulosti pracovala jako příležitostná editorka, má za sebou tvorbu několika menších scénářů a nyní naplno a bez pudu sebezáchovy pracuje jako televizní dramaturg. Psaní se věnuje od svých patnácti let, Jejím prvním publikovaným románem je Zmizení Sáry Lindertové. Má slabost pro filmy na 35 mm páse, vyprávění všeho druhu a hnidopišské opravy cizích textů .

Jiřina Salačová

Czech vocalist.

Jiří Šandera

Narodil jsem se 7. září 1961. Bydlím v malé obci Milonice, okres Blansko. Vychodil jsem základní školu v Lysicích, vystudoval Střední ekonomickou školu v Blansku a zdárně absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Šťastně jsem se oženil a mám dvě děti – syna Jiřího a dceru Kateřinu. Už od konce první třídy základní školy jsem četl pohádky a dětské knížky. Když jsem byl starší, zamiloval jsem se do knihy Hoši od Bobří řeky od Jaroslava Foglara a do tvorby Karla Maye. Na střední škole se mi líbila i některá povinná četba. Ani ve snu mě však nenapadlo, že bych zkusil nějaké dílko vytvořit sám.

František Ferdinand Šamberk

Narozen 21.4.1839 v Praze, zemřel 25.12.1904 tamtéž. Herec v Národním divadle, komik. Autor divadelních her a frašek.

Carl Sagan

Carl Edward Sagan byl americký astronom, spisovatel, astrofyzik a popularizátor astronomie, astrofyziky a dalších přírodních věd. Během svého života napsal více než 600 vědeckých prací a článků a byl autorem, spoluautorem nebo editorem více než 20 knih. Byl zastáncem skeptického nadhledu a podporoval projekt hledání mimozemské inteligence s označením SETI. Proslul díky popularizačním knihám a oceněnou televizní sérii Cosmos: Cesta do neznáma z roku 1980, kde se angažoval jako scenárista a průvodce. K této sérii vyšla stejnojmenná kniha. Napsal také knihu Kontakt, na jejímž základě byl v roce 1997 natočen stejnojmenný film. Narodil se v newyorském Brooklynu do ruské židovské rodiny. Otec Sam Sagan, ruský imigrant, byl pracovníkem oděvního závodu a matka Rachel Molly Gruberová ženou v domácnosti. Byl pojmenován na počest Racheliny biologické matky, Chaiy Clary, slovy Sagana „matky, kterou nikdy nepoznala“. V roce 1951 dokončil Rahway High School v Rahway ve státě New Jersey. Poté studoval na Chicagské univerzitě, kde byl členem Ryersonova astronomického spolku a kde obdržel dva bakalářské a jeden magisterský diplom , posléze i doktorát v astronomii a astrofyzice. Během studií docházel do laboratoře genetika H. J. Mullera. V období 1960–1962 získal prestižní Millerovo stipendium na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V období 1962–1968 pracoval na observatoři Smithsonova institutu v Cambridge. Přednášel a věnoval se výzkumu na Harvardově univerzitě až do roku 1968, kdy přesídlil na Cornellovu univerzitu v New Yorku. Tam byl jmenován profesorem v roce 1971 a zde též řídil Laboratoř planetárního výzkumu a působil v období 1972–1981 jako hostující ředitel Centra vesmírného výzkumu a fyziky radiových vln. Již od počátku pracoval v americkém kosmickém programu. Od 50. let 20. století byl poradcem v NASA, jedním z jeho úkolů bylo instruovat astronauty programu Apollo př...

Zdeněk Šaroch

Narozen 22.2.1934 v Roštíně. Dr., novinář, prozaik.

Sára Saudková

Sára Saudková za svobodna Šárka Směšná je česká fotografka, spisovatelka a bývalá manažerka fotografa Jana Saudka. Fotografuje od roku 1999. Se synem Jana Saudka Samuelem má čtyři děti – Sáru, Samuela, Jana a Oskara. Žijí v Praze - Hlubočepích, Sára Saudková se narodila v Zábřehu na Moravě, je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou absolvovala v roce 1990. Vystudovala Výrobně ekonomickou fakultu, obor Ekonomika práce. Právě na vysoké škole se poprvé setkala s dílem Jana Saudka, které ji zaujalo, neboť považovala jeho styl za originální. Chtěla se s ním setkat a tak se rozhodla napsat mu dopis. K jejich setkání došlo v roce 1991. Tehdy jsem za ním přišla s přáním podat mu ruku a poděkovat. No a já přišla a už jsem zůstala, řekla Sára v rozhovoru pro Studentský list. Sára Saudková fotografuje převážně akty. Po technické stránce se jedná hlavně o klasické, černobílé fotografie snímané na střední formát. Její počáteční tvorba byla ovlivněna tvorbou Jana Saudka, u kterého – jak sama říká – se vyučila, neboť není lepší školy. Postupně si našla svůj vlastní, velmi výrazný styl. Věnuje se výhradně volné tvorbě – inscenovanými fotografiemi dokumentuje vztahy mezi muži a ženami – loučení a čekání a to mezi tím: lásky, touhy nebo osamění. Její fotografie jsou velmi hravé, s erotickým nábojem. Píše též knihy - pro děti Půlnoční pohádky , pro dospělé: autobiografická knížka Ta zrzavá , o krizi úspěšného muže středního věku Zpocená záda , temný kriminální román Déšť . Věnuje se v nich dramatickým vztahům, rafinovaným zápletkám a napínavým příběhům. Píše velmi živým a strhujícím jazykem.

Petr Šámal

Petr Šámal je český literární historik a kritik. Petr Šámal vystudoval nejprve v letech 1990–1996 obor čeština-občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, mezi lety 1998–2006 pak absolvoval doktorské studium na Katedře české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě UK. Krátce vyučoval na Gymnáziu Jaroslava Seiferta v Praze . Od roku 1999 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 2003 zde jako šéfredaktor vedl časopis Česká literatura. V roce 2020 byl jmenován ředitelem ústavu. Odborně se zaměřuje na poválečnou literární kulturu, její myšlení a na sociologii literatury.

Leo František Saska

Narozen 16.6.1832 v Libáni u Jičína, zemřel 16.3.1870 v Klatovech. Středoškolský profesor, publikační a překladatelská činnost v oboru klasické filologie.

Lenka Sakařová

Mgr., autorka pracovních sešitů pro výuku vlastivědy a přírodovědy na základní škole.

Klára Samková

Narozena 23. 3. 1963 v Brně. JUDr., Ph.D., advokátka, občanská aktivistka, politička, redaktorka a publicistka, též autorka cestopisné literatury.

František Šamalík

František Šamalík byl český a československý ústavní právník a politolog, v 50. a 60. letech člen KSČ, za normalizace signatář Charty 77, po sametové revoluci politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum a klub Obroda, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, od 90. let člen ČSSD. V 50. letech 20. století byl politickým pracovníkem Krajského výboru KSČ v Olomouci. Patřil tehdy k přesvědčeným komunistům, kritizoval sociáldemokratismus a podporoval kolektivizaci zemědělství. Působil jako ústavní právník, politolog, historik a sociolog. Byl docentem na Katedře obecné teorie státu a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval práce z oboru sociologie práva a politologie. V roce 1968 patřil k reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968-1969 se podílel na vydávání teoretického týdeníku ÚV KSČ nazvaného Politika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vědecký pracovník v oblasti sociologie. Za normalizace patřil k prvním signatářům Charty 77. V 80. letech 20. století zasedal v redakční radě samizdatových Lidových novin. Ve volbách roku 1990 kandidoval do české části Sněmovny národů za OF, respektive za klub Obroda. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslanecké frakce Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem ČSSD. V roce 1999 prohlásil, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“. V roce 2005 přispěl do sborníku ČSSD a patřil mezi autority, které se zabývaly formulací dlouhodobého programu sociální demokracie....

Alena Šarounová

PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka, působí na katedře didaktiky matematiky MFUK, práce z oboru.

Alena Šafránková

Narozena 1959. Mgr., publikace z oboru ošetřovatelské péče.

Petr Samšuk

Ing., manažer, elektroinženýr, bývalý spolumajitel firmy Computer Press, autor prací z oboru výpočetní techniky, též hudebník.

Miloš Sádlo

Miloš Sádlo byl významný český violoncellista, uznávaný pro svůj výjimečný talent a přínos klasické hudbě. Narodil se 13. listopadu 1912 v Praze, o hudbu se začal zajímat již v raném věku a své vášni se věnoval s velkým nasazením. Sádlo studoval na Pražské konzervatoři a později na Mistrovské škole Pražské konzervatoře pod vedením svého otce Karla Pravoslava Sádla, který byl rovněž významným violoncellistou.

Marjane Satrapi

Marjane Satrapiová je v Íránu narozená francouzská komiksová kreslířka, ilustrátorka, režisérka animovaných filmů a autorka dětských knih. Marjane vyrůstala v Teheránu v pokrokové rodině, která byla zapojená do komunistického a socialistického hnutí. Navštěvovala francouzské lyceum, kde byla jako dítě svědkem vzrůstajícího potlačování občanských svobod a dopadu íránské politiky na každodenní život. Rodiče ji v roce 1983, když jí bylo čtrnáct, poslali do Vídně, aby ji ochránili před íránským režimem. Ve Vídni žila během středoškolských studií. O čtyři roky později se vrátila do Teheránu, kde studovala visuální komunikaci, magisterský titul získala na Universitě v Teheránu. Roku 1994 emigrovala do Francie, v současné době žije v Paříži, kde pracuje jako ilustrátorka a autorka dětských knih. Ze strachu před násilným íránským režimem do Íránu doposud nejela. Její profesionální kariéra začala, když potkala Davida B., francouzského komiksového kreslíře. Hlavně ve svých raných dílech používala styl podobný jeho dílům. Celosvětovou popularitu jí přinesly její autobiografické komiksy Persepolis a Persepolis 2, které popisují její dětství v Íránu a dospívání v Evropě. Persepolis byl přepracovaný do stejnojmenného animovaného filmu, který byl uvedený na Filmovém festivalu v Cannes a s filmem Still Light od Carlose Reygadose se podělil o speciální cenu poroty. Film režírovala a psala spolu s Vincentem Paronnaudem, ve francouzské verzi jej namluvily např. Catherine Deneuve nebo Danielle Darrieu, v angličtině byl uveden s hlasy Seana Penna a Iggyho Popa.

María Isabel Sánchez Vegara

Spisovatelka a editorka, autorka naučné literatury pro děti.

Josef Sadil

Narozen 19. 3. 1919 v Praze, zemřel 19. 1. 1971 tamtéž. Nakladatelský pracovník, astronom, publikace z oboru astronomie a přírodních věd. Podle vlastních slov příklad vědeckého „dimorfismu“, neboť byl astronomem a současně myrmekologem.

Jiří Savinec

Ing., interiérový architekt, redaktor časopisu o bydlení, spoluautor "Receptáře prima nápdů".

Jiří Šamla

Narozen 17. 9. 1913 v Brně, zemřel 14. 5. 1994. Reportér a režisér rozhlasu v Brně, esperantista, publicista, básník, autor učebnice esperanta a práce o Lázních Bělohradu. Také pěstitel citrusů a subtropiských rostlin, redaktor časopisu Citrusář a člen citrusářských spolků.

Jiří Šalamoun

Narozen 17. 4. 1935 v Praze, zemřel 31. 3. 2022. Kreslíř, grafik, ilustrátor, autor plakátů a animovaných filmů, výtvarný pedagog, básník.

Jean Sasson

Jean Sasson je americká spisovatelka, publicistka a lektorka. Sasson vyrůstala v malém jižním městě, od dětství se zajímala o historii. Ještě jí nebylo šestnáct a již přečetla všechny knihy ve školní knihovně. V letech 1978-1980 žila v Saúdské Arábii, cestovala po celém Středním východě. Je autorkou několika bestsellerů, v nichž sugestivně vylíčila především život žen na Středním východě; její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Jean Sasson v současnosti žije na jihu Spojených států, Střední východ často navštěvuje.

Hans Sachs

Hans Sachs byl německý meistersinger, básník, dramatik, původním povoláním obuvník. Hans Sachs se narodil 5. listopadu 1494 do rodiny krejčovského mistra Jörga Sachse. V rodném Norimberku nejdříve navštěvoval latinskou školu, roku 1509 pak vstoupil do učení k obuvnickému mistrovi. Po vyučení roku 1511 se na pět let „vydal do světa“, jak tomu tehdy bylo u tovaryšů zvykem . Během vandru se mj. dostal na dvůr císaře Maxmiliána I. v Innsbrucku, což patrně výrazně ovlivnilo jeho rozhodnutí stát se meistersingerem. V Mnichově kvůli tomu vstoupil do učení k Lienhardu Nunnenbeckovi, tkalci ložního prádla. V roce 1516 se definitivně usadil v Norimberku a zůstal ve městě až do konce života. 1. září 1519 se oženil s Kunigunde Creutzerovou . Po její smrti se 2. září 1561 oženil znovu s mladou vdovou Barbarou Harscherovou. Z prvního manželství měl pět dcer a dva syny, ale všichni zemřeli dříve než Sachs. S druhou manželkou přišlo do domu šest dětí. Velmi záhy po zveřejnění Lutherových tezí vyjádřil Sachs sympatie s kázáním a učením německého reformátora, jehož podpořil též v některých svých spisech, např. v básni Wittenberský slavík z roku 1523. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Sachs na anglické Wikipedii.

Bohumil Samek

Bohumil Samek je český historik a historik umění zabývající se především uměleckými památkami na Moravě a ve Slezsku. Maturoval na znojemském gymnáziu. V letech 1951–1956 vystudoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně . Na škole jej ovlivnily především přednášky Václava Richtra, Alberta Kutala a Antonína Friedla. Po absolutoriu pracoval jako historik umění v Muzeu města Brna, od roku 1979 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1992–1993 byl ředitelem Památkového ústavu v Brně. Je autorem stovky odborných studií a několika knih. Jeho jedinou dcerou je česká právnička Klára Samková.

Wolfgang Sawallisch

Wolfgang Sawallisch byl uznávaný německý dirigent a klavírista, který se proslavil interpretací romantického hudebního repertoáru, zejména děl Richarda Strausse a Wolfganga Amadea Mozarta. Během své slavné kariéry působil Sawallisch jako hudební ředitel několika prestižních institucí, mimo jiné v letech 1971-1992 v Bavorské státní opeře v Mnichově. V letech 1960 až 1970 byl také hlavním dirigentem Vídeňských symfoniků a později se v letech 1993 až 2003 ujal role hudebního ředitele Filadelfského orchestru.

Volodymyr Ìvanovyč Savčenko

Ukrajinský inženýr mikroelektroniky, spisovatel scifi.

Victorien Sardou

Francouzský dramatik a libretista.

Václav Šašek

PhDr. Václav Šašek je český dramaturg a filmový scenárista. Jeho práce je spojena především s československým filmem tzv. české nové vlny 60. let 20. století. Do Filmových studií Barrandov nastoupil roku 1960, do tvůrčí skupiny Šebor – Bor. Jeho první realizovaný film jakožto dramaturga byl Černý Petr režiséra Miloše Formana. Poté začal psát i scénáře. Mezi nejdůležitější filmy, ke kterým napsal scénář patří Intimní osvětlení, na kterém spolupracoval s Jaroslavem Papouškem. Za scénář k filmu Helimadoe, který vychází ze stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka, obdržel v roce 1994 Českého lva.

Romain Sardou

Romain Sardou je francouzský spisovatel, žije ve Švýcarsku v Neuchâtelu. Jeho babička Gertruda Finková je narozena v Příšovicích. Pochází z umělecké rodiny, jeho otcem je zpěvák Michel Sardou a dědečkem herec Fernand Sardou.

Robert Sak

Robert Sak byl český historik. Věnoval se českým a středoevropským dějinám 19. a 20. století a působil v Historickém ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Plzni studoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . V roce 1992 byl jmenován docentem.

R. A Salvatore

Robert Anthony Salvatore je spisovatel sci-fi a fantasy literatury. Je známý svými romány Forgotten Realms a Star Wars. Robert Salvatore se narodil ve městě Leominster ve státě Massachusetts. Během studia na Fitchburg State College se začal zajímat o literaturu. Během studia na vysoké škole mu kamarád dal knihu Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena, který ho částečně ovlivnil. Dokončil Bachelor of Science Degree in Communications a vrátil se ke studiu Bachelor of Arts in English. Roku 1982 napsal rukopis nazvaný Ozvěny čtvrté magie . Proslavil se několika sériemi knih o světě Forgotten Realms a později také díky sáze Demon Wars a dvěma knihám Star Wars. Jedním z jeho oblíbených hrdinů je temný elf Drizzt Do'Urden, který bojuje za to, čemu věří že je správné, což je v protikladu ke stereotypům temných elfů. Kromě novel napsal příběhy pro video hry Forgotten Realms: Demon Stone na PS2, Xbox a PC. Spolupracoval s designovým týmem ve Stormfront Studios. Hra byla uvedena na Atari a byla nominována na ceny Academy of Interactive Arts & Sciences a BAFTA. Salvatore je také na seznamu bestselerů New York Times Best Seller list.

Pavel Satrapa

Pavel Satrapa je vysokoškolský pedagog, autor knih o IPv6, programování, webu a Linuxu. Přispívá články na Lupa.cz a Root.cz. V letech 1983 až 1988 vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí na Technické univerzitě v Liberci . Působil zde jako vedoucí katedry aplikované informatiky na Fakultě mechatroniky, nebo vedoucím týmu na Ústavu nových technologií a aplikované informatiky. V únoru roku 2018 se stal prorektorem pro informatiku na TUL.

Karel Šašek

Josef Šafařík

Ing. Josef Šafařík byl český filosof, esejista a dramatik. V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd. "Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík z...

Jitka Sani

Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jiří Sahula

Narozen 27. 3. 1874 ve Skutči, zemřel 28. 2. 1956 v Cholticích. Katolický kněz a historika, též se věnoval hudbě. Psal též pod jménem Václav Luština.

Jerome David Salinger

Jerome David Salinger byl americký spisovatel publikující pod jménem J. D. Salinger a známý svým románem Kdo chytá v žitě vydaným v roce 1951. Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor. Od roku 1963 žil v Cornishi v New Hampshiru. Vyrůstal na Manhattanu a již na střední škole začal psát krátké povídky. Před službou ve druhé světové válce několik povídek také vydal. V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. V roce 1951 vyšel román Kdo chytá v žitě, který se stal ihned velmi úspěšným. Jeho popis dospívání a ztráty nevinnosti hlavní postavy Holdena Caulfielda měl velký vliv především na dospívající čtenáře. Tento román je stále velmi úspěšný a prodá se ho okolo 250 tisíc výtisků ročně. Úspěch románu Kdo chytá v žitě vedl k veřejnému zájmu o jeho osobu. Salinger se stal samotářským a již nepublikoval tak často. Po tomto románu následovala sbírka krátkých povídek Devět povídek , román a krátký příběh Franny a Zooey , a soubor dvou románů Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod . Jeho posledním vydaným dílem byl román s názvem Hapworth 16, 1924, který se objevil v magazínu The New Yorker 19. června 1965. Salinger bojoval s nechtěnou pozorností, včetně právní bitvy s životopiscem Ianem Hamiltonem a uvedení jeho osoby v pamětech napsaných dvěma, jemu velice blízkými osobami: Joyce Maynardovou, jeho bývalou milenkou, a dcerou Margaret Salingerovou. V roce 1996 oznámil malý nakladatel, že se dohodl se Salingerem na knižním vydání románu Hapworth 16, 1924, ale kvůli následné publicitě bylo vydání knihy odloženo. Salinger se narodil na Manhattanu v New Yorku. Jeho otec Solomon byl Žid polského původu, který prodával košer sýry. Jeho matka Marie Jillich byla napůl Skotka a napůl Irka. Změnila si jméno na Miriam a přestoupila na židovství. O tom, že jeho matka nebyla Židovka, se J. D. ...

Jaroslav Šálek

Narodil se v 15 hodin, o 3 hodiny později než jednovaječné dvojče Zdeněk, též novinář. Do školy nosili jinou šálu, aby je rozeznali. Před vojnou dělal kresliče u prkna. V letech 1954 až 1999 pracoval v Mladé frontě, zprvu jako korektor, pak sportovní novinář. Psal reportáže z olympiád a fotbalových šampionátů včetně zlatého Eura 1976 v Bělehradu.

Fred Saberhagen

Frederick Thomas Saberhagen byl americký autor science fiction a fantasy literatury známý zejména svými romány o válce s Berserkry. Jeho další série románů má jako protagonisty upíry . Napsal také sérii postapokalyptických románů začínající knihou Empire of the East. Sloužil v USAF, poté pracoval jako elektrotechnik. V letech 1967–1973 napsal několik článků pro Encyklopedii Britannicu, mimo jiné informaci o science fiction, vědách a technologiích. Poprvé publikoval v magazínu Galaxy v roce 1961. Jeho první román, The Golden People, byl vydán v roce 1964. Od roku 1981 do 1989 navrhli Fred a Joan Saberhagenovi několik počítačových her: Berserker, Star Web, Descent Freespace: The Great War. Se svou ženou, Joan Spicci, žil v Albuquerque, Nové Mexiko.

František Šamberger

František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Eva Šamánková

Narozena 19.5.1923 v Praze, zemřela 26.5.1996 v Bruselu . PhDr., práce v oboru dějin české architektury, turistické příručky.

Charlene Sands

Spisovatelka romancí. Vyprávění příběhů bylo vždy nedomyslitelnou součástí života Charlene Sandsové. Vzpomíná si na magické podvečerní okamžiky, kdy jako ještě malá dívenka sedávala vedle otce a prosila ho, aby jí vyprávěl své příběhy. Jeho představivost a smysl pro gradaci příběhu ji nesmírně bavily a také se k nim později vracela. Když pak byla větší, otcovy příběhy a poezii si už četla sama. Otcova tvorba ji inspirovala k tomu, že se sama pustila do psaní. Charlene vždycky milovala dobrodružné romány, ve kterých hrdinové a hrdinky cestují po v nejrůznějších koutech země, překonávají nesčetné překážky, aby nakonec našli cestu k pravé lásce. Takových knih sama přečetla nespočet a seznam jejích oblíbených autorů stále roste. Když konečně sebrala odvahu čelit počítačové technice, pustila se sama do psaní knih. O žánru ani na chvíli nezapochybovala. Už to, že se zamilovala a vdala za svou středoškolskou lásku, jasně ukazuje, že je romantickou autorkou, která věří ve šťastné konce a píše milostné příběhy, které potěší. Charlena začala psát v roce 1995 a první knihu jí publikovali v roce 1998. K dnešnímu dni vydala v nakladatelství Harlequin přes třicet titulů, především v edicích Desire a Historická romance.

Vladimír Šaur

Vladimír Šaur byl významný český bohemista, paleoslovenista a vysokoškolský pedagog. Jeho vědecká činnost byla z velké části orientována balkanisticky, věnoval se především sémantické morfologii a historické fonologii, později slovanské etymologii, onomastice a dějinám slavistiky. Jako pedagog působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na Slezské univerzitě v Opavě a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Významně se podílel na činnosti brněnské pobočky Výboru národní kultury v Brně. Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně v roce 1956 vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity češtinu, ruštinu a bulharštinu a nástavbovou indoevropeistiku. V letech 1961–1962 studoval postgraduálně na Univerzitě v Sofii bulharistiku, kde také v letech 1965–1966 působil jako lektor češtiny. Externě vyučoval bulharský jazyk v kabinetu balkanistiky brněnské filozofické fakulty, s nímž spolupracoval také určitou dobu na zpracování tří svazků bibliografie československé balkanistiky. Po návratu ze Sofie pracoval do roku 1969 ve Státní vědecké knihovně v Brně . V letech 1970–1992 působil v etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky . V roce 1993 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prací České náslovné j. Vyučoval externě gramatiku a lexikologii bulharštiny na FF MU v Brně, v letech 1990 - 2002 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě . V roce 1993 se stal vedoucím oddělení lingvistiky tohoto pracoviště, jeho zásluhou byla v Opavě založena pobočka Jazykovědného sdružení. Od roku 2003 působil jako externí vyučující na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně . Vědecky se zabýval českým jazykem a jazyky jihoslovanskými, především bulharštinou, makedonštinou, staro...

Vladimir Markovič Sanin

Ruský spisovatel.

Tim Saunders

Britský vojenský historik.

Sally Salminen

Narodila sa na Alandských ostrovoch, pracovala ako slúžka vo Švédsku. Neskôr sa presťahovala do USA, kde napísala svoj najslávnejší román Katrina, ktorý bol preložený do viac ako 20 jazykov. Zomrela v Kodani.

Robert Sabatier

Francouzský básník, prozaik a literární kritik.

Richard Sacher

Richard Sacher byl český a československý politik Československé strany lidové, za normalizace představitel reformního proudu v ČSL, po sametové revoluci ministr vnitra Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Narodil se v Úpici na Trutnovsku. V letech 1956–1969 pracoval v manuálních profesích, v roce 1969 se stal placeným funkcionářem Československé strany lidové . Tehdy maturoval a dálkově vystudoval právnickou fakultu v Praze. Zastával funkce tajemníka na okresní i krajské stranické úrovni. Byl krajským tajemníkem ČSL v Ústí nad Labem, později zaměstnancem Ústřední kanceláře ČSL. V 80. letech představoval v rámci ČSL reformní křídlo, udržoval kontakty s křesťanským disentem. Odkazoval na politické myšlenky bývalého předsedy ČSL Františka Tomana. Dostal se kvůli tomu do sporu s ústředním tajemníkem ČSL Josefem Andršem a byl dočasně odvolán ze stranických funkcí. Již v roce 1982 se ale vrátil do stranických orgánů a stal se vedoucím Ústřední politické školy ČSL v Klínci u Prahy. Zde rozvíjel alternativní koncepce lidovecké politiky, ovlivnila ho i sovětská perestrojka. V přípravě na sjezd ČSL v roce 1987 zorganizoval spolu s přítelem disidentem Václavem Malým podpisovou akci usilující o odvolání tehdejšího ústředního tajemníka strany Josefa Andrše coby představitele prokomunistického křídla strany. Petice byla ovšem vyzrazena a sjezd proběhl pod kontrolou starého vedení. V roce 1988 jeho spory se stranickým vedením eskalovaly. Vedení ČSL totiž odmítlo přednášky, které organizoval v Ústřední politické škole ČSL spolu s Ogňanem Tuleškovem. V říjnu 1988 se proto obrátil formou dopisu na členy ÚV ČSL, v němž kritizoval poměry ve straně a požadoval větší příklon ke křesťanským zásadám. Jeho apel byl ovšem odmítnut a koncem roku 1988 byl zbaven všech funkcí ve straně. Jeho politická kariéra začala opět v roce 1989 během sametové revoluce. Už 27. list...

Petri Sarjanen

Absolvent Vysoké školy v Helsinkách v roce 1996 oboru historie. V roce 1998 Sarjanen dostal šanci setkat se s sniperskou legendou Simo Häyhänem..

Paul Anthony Samuelson

Paul Anthony Samuelson byl americký ekonom. Jako první Američan získal v roce 1970 Nobelovu cenu za ekonomii, neboť podle Švédské královské akademie „udělal více, než kterýkoli jiný současný ekonom, aby zvýšil úroveň vědecké analýzy v ekonomické teorii“. Ekonomický historik Randall E. Parker ho nazval „otcem moderní ekonomiky“ a The New York Times ho považoval za „nejvýznamnějšího akademického ekonoma 20. století“. Samuelson byl pravděpodobně nejvlivnějším ekonomem druhé poloviny 20. století. V roce 1996, když mu byla udělena Národní medaile za vědu, která je považovaná za nejvyšší americké vědecké vyznamenání, ocenil Samuelsena prezident Bill Clinton za jeho „stěžejní příspěvky do ekonomické vědy“ za 60 let. Samuelson považoval matematiku za „přirozený jazyk“ pro ekonomy a výrazně přispěl k matematickým základům ekonomiky svou knihou Základy ekonomické analýzy. Byl autorem nejprodávanější učebnice ekonomie všech dob: Economics: An Introductory Analysis, poprvé publikované v roce 1948. Byla to druhá americká učebnice, která se pokusila vysvětlit principy keynesiánské ekonomiky. Nyní má své devatenácté vydání s prodanými téměř 4 miliony kusy ve 40 jazycích, včetně ruštiny, francouzštiny, čínštiny, slovenštiny, češtiny, hebrejštiny nebo arabštiny. James Poterba, bývalý vedoucí ministerstva hospodářství MIT, poznamenal, že Samuelson ve své knize „zanechává obrovské dědictví jako vědec a učitel, jako jeden z gigantů, na jejichž bedrech stojí současní ekonomové“. V 16 letech nastoupil na Chicagskou univerzitu a v době Velké hospodářské krize získal doktorát z ekonomie na Harvardu. Po dokončení studia ve 25 letech se stal asistentem profesora ekonomie na Massachusetts Institue of Technology a řádným profesorem ve věku 32 let. V roce 1966 byl jmenován profesorem institutu . Svou kariéru strávil na MIT, kde se podí...

Milan Salajka

Milan Salajka byl český teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor a děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze, po roce 1990 profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, publicista, překladatel z němčiny, novinář, redaktor, editor a ekumenický pracovník. Dětství prožil ve slezském Bohumíně , po polské okupaci Těšínska se rodina přestěhovala do Moravské Nové Vsi . Středoškolské vzdělání získal na Reálném gymnáziu v Hodoníně , po skončení války v letech 1945–1947 studium dokončil a maturitní zkouškou uzavřel na Reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně studoval filozofii a český jazyk, v roce 1949 přešel na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze, kde roku 1952 absolvoval a nato byl svou církví v témže roce vysvěcen na kněze patriarchou Dr. Františkem Kovářem. Po následném vypovězení z asistentského místa na fakultě odešel do duchovní správy. Do roku 1968 působil jako farář v diasporních náboženských obcích se sídlem v Třešti, Hrušovanech u Brna a na Starém Brně, poté byl ustanoven do Prahy-Žižkova a nakonec jako duchovní do Prahy-Holešovic. V roce 1953 se oženil s Evou roz. Hlaváčkovou; děti Martin , Karel , Milena . Zimní semestr roku 1968 strávil studiem v Ženevě pro svou doktorskou a pozdější habilitační práci o ekumenismu. V letech 1968–1990 byl na HČBF postupně odborným asistentem , docentem , profesorem praktické teologie a ekumenismu , současně suplentem pro obor církevního práva. Voleným děkanem Husovy československé bohoslovecké fakulty byl v letech 1976–1989; následně působil do roku 1999 jako profesor na Husitské teologické fakultě, inkorporované do svazku Univerzity Karlovy. Po odchodu do důchodu od roku 2002 až do své smrti v lednu 2012 přednášel na Vyšší odborné škole Husův institut teologickýc...

Michal Šanda

Michal Šanda je český básník, prozaik a dramatik. Narodil se u sv. Apolináře, dětství prožil na pražském Smíchově. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy vystřídal řadu zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán jako archivář v Institutu umění – Divadelním ústavu. Věnuje se i ediční práci a kulturní publicistice, byl šéfredaktorem časopisu Dobrá adresa. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. Před vánočními svátky 2012 jako jeden z prvních na svých webových stránkách zveřejnil veškerou svou tvorbu k volnému stažení jak ve formátu PDF, tak jako Ebooky. V prosinci 2013 získal ocenění Zlaté pero Ondřeje Pavelky za divadelní hru Sorento. Povídková kniha Hemingwayův býk byla nominována na cenu Magnesia Litera 2019.

Margit Sandemo

Margit Sandemo se narodila 23. dubna 1924 na farmě ve městě Lena v Norsku. Jejím otcem byl básník Anders Underdal - nemanželský syn slavného norského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Bjørnstjerneho Bjørnsona. Margitina matka byla švédská hraběnka Elsa Reuterskiöld jejímž rodem prošlo na 800 králů a 112 císařů a její rod sahá až do roku 350 před kristem. O svůj titul ovšem přišla, když si vzala "neurozeného" Anderse Underdala. Underdal koupil farmu, kam se přestěhovali a měli 5 dětí, Margit jako druhou nejstarší. Manželství se v roce 1930 rozpadlo, matka se vrátila zpět do Švédska a spolu s ní i děti. Margit nikdy neměla se svým otcem dobré vztahy. Během německé okupace Norska za II. světové války Underdall otevřeně podpořil nacisty a to mu nikdy neodpustila. Jak malá navštěvovala 9-ti letou školu pro dívky, později navštěvovala různé noční školy. Měla nadání na umění - malování, zpěv, hraní. Ale neměla v plánu stát se autorkou románů. Do věku osmi let žila spokojené dětství, než se stala čtyřikrát obětí znásilnění. O tom však promluvila až ve věku 60-ti let. V roce 1946 se vdala a porodila tři syny. Svůj první román Tři ctitelé napsala ve svých čtyřiceti. Slavnou ságu prokletých začala psát v roce 1981 a první díl ze 47 - Morová rána vyšel v roce 1982. Dále napsala 15-ti dílný román Häxmästaren a 20-ti dílný fantasy román Legenden om Ljusets rike . Na začátku roku 2010 dokončila autobiografii Livsglede. Autorka zemřela 1. září 2018