Výpis všech autorů

Maryša Šárecká-Radoňová

Jméno Maryši Šárecké , vlastním jménem Marie Radoňová-Bosáčková, české básnířky a prozaičky, by nebylo třeba v první polovině dvacátého století české kulturní veřejnosti představovat. Její knihy byly hojně vydávány a v lidových vrstvách čteny. Autorka, kterou lze v mnohém přirovnat k Vlastě Javořické, by neměla být zapomenuta ani dnes. K tomu nejlepšímu, co napsala, lze jistě počítat i román Pod Svatou Horou. Líčí v něm život v Příbrami a částečně v Praze ke konci 19. století. Kromě rázovitých postav a postaviček, stvořených ve spisovatelčině fantazii, se čtenář setkává i s epizodickými postavami Jaroslava Vrchlického, Václava Beneše Třebízského či Karla Raise. Román zaujme nejen všechny příznivce Svaté Hory, ale i milovníky historie, kteří vědí, že minulost není jen velká politika, ale zejména běžný život "obyčejných" lidí. Na první pohled nám připadají jejich osudy idylické, ale ve skutečnosti jsou těm našim současným tak podobné.

Mary Stewart

Mary Stewartová je bývalá britská atletka, běžkyně, halová mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů. Startovala na olympiádě v Montrealu, v běhu na 1500 metrů doběhla pátá v semifinále. V následující sezóně se stala evropskou halovou mistryní v běhu na 1500 metrů. Jejím starším bratrem je britský běžec Ian Stewart. V roce 2011 zvítězil její syn Adam Cotton v běhu na 1500 metrů na evropském juniorském šampionátu.

Martina Slezáková

Marcel Safír

Marcel Safír, Narozen 3.7.1912 v Tarcalu , zemřel 20.10.1978 v Jablonci nad Nisou, pohřben v Kfar Saba, Izrael. Lesník, umělecký fotograf, publikace z oboru entomologie. Marcel Safír se narodil ve vesnici Tarcal v Maďarsku. Český lesnický odborník a fotograf, který působil v letech 1945-1978 na lesním závodě v Jablonci nad Nisou, byl vynikajícím přírodovědcem a pozorným fotografem přírody, zejména hmyzu a pavouků. Napsal mnoho článků do časopisů a poutavé knihy o přírodě. Přispíval do časopisu Květy, Živa a několika zahraničních titulů. V roce 1963 mu vyšla kniha Svět hmyzu, v roce 1967 se podílel na vydání knihy Lovy beze zbraní a v letech 1976 a 1986 vydal zajímavou knihu Hmyz je docela jiný. Zemřel 20. října 1978 v jablonecké nemocnici, ale pohřben je v Izraeli ve městě Kfar Saba. V nakladatelství Albatros vyšla posmrtně jeho knížka pro děti nazvaná Čertík a jeho svět.

Magda Szabó

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.

Ludmila Šnajderová

Narozena 12.5.1935. Grafička a ilustrátorka, autorka publikace pro děti. Malířka a ilustrátorka Ludmila Šnajderová absolvovala Výtvarnou školu Václava Hollara, registrována byla v Českém fondu výtvarných umění. Zabývala se grafikou, malbou a knižními ilustracemi. Od 80. let se věnuje především malbě. Její obrazy lze najít v soukromých sbírkách po celém světě. Nejvíce vystavovala v Čechách, ve Francii a v Nizozemsku. Samostatnou kapitolou jsou knižní ilustrace pro děti. V současnosti pracovala na své prvotině, pohádce pro děti „Dobrodružství malého zajíčka“, nejen jako ilustrátorka, ale i autorka textu. Dlouhá léta pracovala v Městských divadlech pražských, kde byla autorkou kostýmů několika divadelních her. Žije a tvoří v Praze. Laskavé obrazy současné expozice v galerii pod názvem „Místa snů a romantiky“ jsou zpovědí výtvarnice, která má Prahu vtištěnou do duše už napořád. Její druhou láskou jsou Benátky. Motto: Josef Kemr mi říkával: „Maluješ krásně, ale není to tvá zásluha, je to dar od Boha.“

Ludmila Schönová

Narozena 29.8.1915 v Břežanech. Publikace z oboru němčiny.

Lily Small

Autorka dětských knih.

Lenka Špillarová

Autorka cestopisných publikací, Ing.

Lenka Šimánková

Cestovatelka. Rodným příjmením Jirásková, narozena 26. prosince 1961 v Pardubicích, manželka cestovatele Leoše Šimánka.

Ladislav Szalai

Ladislav Szalai je český spisovatel slovenského původu, který se věnuje převážně žánru science-fiction. Ladislav Szalai se narodil roku 1951 v Bratislavě-Petržalce, ale od raného dětství žil v Čechách na Sedlčansku a ve Vojkově. V letech 1966–1969 absolvoval podnikové odborné učiliště v Kladrubech u Vlašimi a v Olbramovicích a vyučil se opravářem zemědělských strojů. Od roku 1969 žil v Praze a vystřídal řadu zaměstnání: stavební dělník u železničního stavitelství, posunovač, lampář, výhybkář, dozorce výhybek, staniční dělník, můstkař, závorář, vrátný, skladník přepravy na železniční stanici Praha-Hlavní nádraží nebo brusič. Ve své literární tvorbě se nejprve věnoval poezii a společně se Zdeňkem Rosenbaumem také psaní písňových textů. Básně mu vyšly v antologiích Rosný bod a Jen jednou ponejprv , písňové texty na gramofonové desce Sváteční poledne . Jeho prozaickým debutem byla lyrická novela ze současnosti Prázdniny s Jackem Londonem, otištěná v antologii Před vyplutím . Ve zcela odlišném stylu jsou však napsány jeho početné sci-fi povídky, které se vyznačující neobyčejnou tematickou pestrostí, velmi často jsou prostoupeny prvky humoru či satiry a vyšly též polsky, rusky, maďarsky a italsky. Roku 1990 založil se společníkem Karlem Smolanem nakladatelství Orfeus, které bylo zaměřené zejména na učebnice a literaturu faktu. Nakladatelství řídil do roku 1993, a po jeho zániku spravoval stejnojmennou výpočetní a informační firmu. V roce 1995 podnikání zanechal a odstěhoval se do Sedlce-Prčic a v roce 1997 do Jizerských hor. Nyní je v invalidním důchodu, ale stále se věnuje psaní.

Ladislav Skokan

Ladislav Skokan byl český geograf. Ladislav Skokan se narodil v roce 1933 v Moravských Budějovicích, kde vystudoval obecnou školu i místní gymnázium. Následně nastoupil na Hospodářskou fakultu Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze , ale roku 1952 přestoupil a vystudoval geografii na Geografické fakultě Lomonosovy univerzity v Moskvě. Diplomovou práci napsal pod vedením profesora Isaaka Majergojza, se kterým se spřátelil, a i v důsledku toho se věnoval primárně geografii Sovětského svazu. Po návratu v roce 1957 nastoupil na VŠE, kde přednášel do roku 1990, zpočátku působil jako asistent profesora Miroslava Blažka , následně jako odborný asistent a konečně jako docent . Roku 1984 složil rigorózní zkoušku na Univerzitě Karlově. V roce 1990 kdy odešel do Ústí nad Labem na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, mezi roky 1991 a 1999 byl vedoucím katedry. Věnoval se primárně ekonomické geografii, věnoval se ale také geografii zemí bývalého Sovětského svazu, dějinám geografie. Publikoval přibližně 580 prací. Věnoval se také popularizaci geografie a 32 let pracoval v redakční radě časopisu Lidé a Země, mezi lety 1971 a 1990 byl také vedoucím redaktorem. V roce 2015 mu byla udělena Medaile Ministerstva školství.

Kateřina Surmanová

Editorka publikace z oblasti animovaného filmu.

Katarína Steskálová

Karel Šourek

Karel Šourek byl malíř, typograf, scénograf, výtvarný kritik a historik umění zaměřený na české moderní umění. Karel Šourek studoval v letech 1925–30 na Uměleckoprůmyslové škole v ateliérech prof. Arnošta Hofbauera a Josefa Kaplického. Navštěvoval přednášky dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , seminář Vojtěcha Birnbauma a přednášky estetiky Otakara Zicha. V letech 1927-1928 byl scénografem v divadle Dada , roku 1929 scénografem Moderního studia. Jako výtvarný kritik nebo editor působil postupně v řadě časopisů – Signál , Studentský časopis , Akce , Žijeme , Útok , Brázda Roku 1934 se stal členem Umělecké besedy a v letech 1935–1941 převzal výtvarnou redakci jejího časopisu Život. Během války psal jako výtvarný kritik pro Národní politiku a uspořádal řadu výstav . Byl pracovníkem státní památkové péče. Ve spolupráci s fotografy Alexandrem Paulem a Františkem Illkem založil roku 1944 edici Documenta bohemiae artis phototypica, která měla dokumentovat zachované památky českého umění. Na jeho výstavních projektech Staré umění na Slovensku a Pražské baroko se podílela řada historiků z okruhu V. Birnbauma . Roku 1941 založil edici Cesta k umění a po válce novou edici Malíři a sochaři Umělecké besedy, kde do roku 1949 vyšlo 23 publikací. Na předválečný časopis Útok navázal po válce časopis Cíl, kam Šourek přispíval články o památkové péči. Roku 1944 byl zatčen pro odbojovou činnost a odsouzen k trestu smrti, ale dočkal s...

Karel Šelepa

Narozen 31.1.1885 v Příbrazi u Jindřichova Hradce, zemřel 5.5.1969 v Praze. Účetní, básník, prozaik.

Jurij Aleksandrovič Senkevič

Ruský spisovatel, autor cestopisů.

Julián Semjonov

Julian Semjonovič Ljandres byl ruský sovětský spisovatel, scenárista, prozaik, publicista, básník, pedagog a novinář, jeden z průkopníků žánru investigativní žurnalistiky v sovětských periodikách. Autor kriminálních a zejména špionážních románů. Proslavil se sérií s agentem Stirlitzem. Publikoval pod pseudonymem Julian Semjonovič Semjonov .

Josef Zdenko Svoboda

Autor polsko-českého slovníku.

Josef Suchopár

Narozen 26. 6. 1958. PharmDr., člen vědecké rady farmaceutické fakulty UK, šéfredaktor farmaceutického časopisu Remedia, práce z oboru.

Jiří Štědroň

Jiří Štědroň je český herec, zpěvák, textař a podnikatel, synovec klavíristy a muzikologa Bohumíra Štědroně a bratranec hudebního skladatele Miloše Štědroně. V současné době je členem Divadla Semafor a po létech reklamního podnikání opět veřejně hraje a zpívá. Jedním z jeho největších hitů je píseň Belinda .

Jiří Štaidl

Jiří Štaidl nebyl umělec, skladatel ani hudební skupina, ale významný český textař a hudební manažer, který v 60. a na počátku 70. let 20. století významně přispěl k rozvoji české hudební scény. Nejznámější je jeho spolupráce s významným českým zpěvákem Karlem Gottem, pro kterého napsal řadu úspěšných písní. Štaidlova práce přesahovala rámec jednotlivých skladeb, podílel se na formování kariéry několika umělců a podílel se na produkci řady alb.

Jevgenij L'vovič Švarc

Ruský spisovatel, básník, dramatik, filmový scenárista a novinář.

Jaroslav Šimek

Jaroslav Šimek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za Slavii Praha. Nastoupil v 52 ligových utkáních a dal 2 ligové góly. V Poháru UEFA nastoupil ve 4 utkáních.

Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých byl český malíř, grafik a ilustrátor pohybující se na české i mezinárodní umělecké scéně od 50. let 20. století. V letech 1946 až 1950 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Jablonci nad Nisou a Střední výtvarné škole v Turnově. Poté pokračoval v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vlastimila Rady a prof. Vladimíra Pukla, poté následovala aspirantura u prof. Vladimíra Silovského. Doménou jeho díla byla monumentální malba, které se věnoval a kterou vystavoval od samého počátku své tvorby. Stejnou měrou se ale věnoval i grafice, zprvu převážně mědirytům suchou jehlou a leptům, později spíše litografii dokonale vyhovující jeho kreslířským schopnostem. Ilustroval řadu literárních textů českého i světového písemnictví určených jak dospělým, tak i dětem, a to jak v běžných, tak i v bibliofilských vydáních. Od roku 1976 do konce 80. let 20. století vytvářel také plastické měděné desky často doplněné barevnými smalty. Od roku 1957 byl členem SČUG Hollar, od roku 1958 členem umělecké skupiny M 57 a od roku 2004 člen Umělecké besedy. Od roku 1957 se též účastnil více než sta kolektivních výstav v Československu / České republice. Dále se účastnil kolem sta kolektivních výstav po celém světě.

Jan Svěrák

Jan Svěrák je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie. V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař , Vesmírná odysea II a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal. V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů , všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolá...

Jan Šabršula

Jan Šabršula byl přední český romanista. Narodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě. Maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 chtěl nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou. Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera. Po válce učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ. Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK. V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval ...

Hubert Slouka

Hubert Slouka byl český astronom a popularizátor astronomie. Většině astronomické veřejnosti byl znám jako dlouholetý šéfredaktor Říše hvězd, autor výborných vědeckopopulárních knih o astronomii, autor mnoha článků a výstav a oblíbený řečník. Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Státní hvězdárně v Praze. Účastnil se výpravy greenwichské hvězdárny za zatměním Slunce do Kanady a byl organizátorem první samostatné české výpravy za zatměním Slunce do Japonska . Na této druhé výpravě ho jako mladší spolupracovník doprovázel Zdeněk Kopal, který se stal později jedním z nejvýznamnějších českých astronomů druhé poloviny 20. století. Dlouholeté úspěchy s řízením časopisu Říše hvězd a popularita, kterou mu získala kniha Pohledy do nebe i přednášková činnost, jej po druhé světové válce, jejíž část strávil v nacistickém vězení, stále více přitahovaly k popularizaci astronomie. Dokázal v posluchačích vzbudit zájem o astronomii, sdružit je a podnítit v nich chuť k další aktivní činnosti. Zasloužil se o vznik hvězdárny v pražských Ďáblicích. Je po něm pojmenována planetka Slouka.

Hana Štorková

Dietetické publikace.

Georges Sadoul

"Filmové plátno je létající koberec, který odnáší diváky k zemím a zázrakům ještě pestřejším než v Tisíci a jedné noci," říkal slavný francouzský filmový historik Georges Sadoul. Sadoul měl od dětství slabost pro pohyblivé obrázky, ale netušil, že jednoho dne bude jeho jméno pevně spojeno s filmovou historií. Vystudoval práva a zúčastnil se hnutí surrealistů. A pak, v roce 1936, začal pracovat jako filmový kritik a historik v časopisu Regards a podílel se na utváření Francouzské filmotéky. Koncem čtyřocítých let už o filmu přednášel na pařížské Sorbonně. Byl jedním ze zakladatelů a prvním generálním tajemníkem Francouzské federace filmových klubů a Francouzského filmového institutu. Spolupracoval s filmovými časopisy asi padesáti zemí. A psal o filmu knihy, které byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Georges Sadoul, muž beznadějně propadlý filmu, zemřel 13. října 1967.

George Bernard Shaw

George Bernard Shaw byl irský dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Shaw pocházel ze staré, ale dosti zchudlé protestantské rodiny. Jeho otec byl neúspěšným obchodníkem s obilím, stal se z něho alkoholik a nestaral se o synovo vzdělání. Shaw brzy poznal praktický život, protože se již od patnácti let musel sám živit . Pozitivní vliv na něj měla jedině jeho matka, která se věnovala hudbě. Roku 1873 opustila manžela a odjela se svým učitelem zpěvu do Londýna, kde začala zpěv sama vyučovat. Roku 1876 přijel Shaw do Anglie za matkou a nevrátil se do Irska dalších třicet let . Psal články o hudbě do časopisu The Hornet a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností. Přednášky amerického ekonoma Henryho George , zejména jeho teorie o vzniku chudoby, jej přivedly k reformnímu socialismu. Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem tzv. Fabiánskou společnost , která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou. V této době se Shaw prosadil jako výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik. Jeho výtvarné a hudební recenze vycházely v londýnském časopise The World a v irském nacionalisticky orientovaném časopise The Star , divadelní kritiky psal i pro časopis Saturday Revue (Sobotní...

Frans Eemil Sillanpää

Frans Eemil Sillanpää byl finský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939. Narodil se jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí. Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělostí, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co do možná nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída ja...

Emanuel Svoboda

Narozen 2.3.1883 v Nové Dědině u Konice, zemřel 26.10.1967 v Praze. JUDr., rada magistrátu, právnický publicista, historik umění, články a monografie o M. Alšovi.

Carolyne Swann

Carolyne Swann píše okouzlující romantická historická díla. Má k tomu vynikající předpoklady díky svým rozsáhlým studiím evropských dějin. V současné době žije autorka osaměle na starobylém pairském sídle v romantické jihozápadní Anglii a věnuje se kromě studií psaní dalšího románu.

Arnold Schoenberg

Arnold Schoenberg byl rakouský skladatel a malíř, spojený s expresionistickým hnutím v německé poezii a umění, představitel Druhé vídeňské školy. Narodil se 13. září 1874 ve Vídni a tvořil ve velmi osobitém kompozičním stylu, který se postupem času vyvíjel. Schoenbergova raná díla, zpočátku ovlivněná pozdním romantismem Richarda Wagnera a Gustava Mahlera, se vyznačovala bujným harmonickým jazykem.

Anthony Summers

Anthony Summers, spisovatel a televizní novinář, se narodil v roce 1942, v Anglii vystudoval Sherborne School a moderní jazyky na Oxford University, kde v roce 1964 promoval. Ještě jako student začal pracovat pro TV Granada v pořadu Svět v akci a po studiích nastoupil do redakce zpravodajství BBC. V následující dekádě se stal hlavním producentem nejdůležitějších britských zpravodajských pořadů 24 hodin a Panorama o hlavních politických událostech té doby ve Spojených státech, o válce ve Vietnamu a o událostech na Středním východě. Ve zvláštních televizních dokumentech se věnoval problémům Palestiny, obchodování s drogami, zavraždění Kennedyho a osudu poslední carské rodiny v Rusku. Propašoval kamery do Sovětského svazu, aby natočil jediný rozhovor s fyzikem-disidentem Andrejem Sacharovem, když v roce 1975 dostal Nobelovu cenu. Působí jako poradce četných televizních dokumentárních pořadů a píše do časopisů Vanity Fair a Talk. Anthony Summers žije se svou manželkou Robbyn Swan Summersovou upraveném převoznickém domku na břehu řeky Blackwater, nejbohatší lososí řeky v Irsku, se dvěma syny Colmem a Fionnem a dcerou Laurou. Z předchozího manželství má dva syny, Ronana a Sama Finna.

Anna Świderkówna

Anna Świderkówna byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Za svou práci obdržela v roce 2007 literární ocenění polského PEN klubu a v roce 2008 in memoriam důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta.

Amanda Scott

Amanda, je autorkou více než padesáti čtenářsky přitažlivých a oblíbených historických románů.její příběhy se odehrávají ve Skotsku,které ji fascinuje již od dětství a odkud pocházejí její předci.Navštívila téměř všechna místa o kterých ve svých knihách píše.Vystudovala britskou historii a žije ve Folsomu v Kalifornii.

Alžběta Šerberová

Narodila se 23. 8. 1946 v Příbrami, od roku 1949 žila rodina v Mostě; otec byl typograf, matka v domácnosti. Protože nebyla z kádrových důvodů přijata na jedenáctiletou střední školu , nastoupila na střední odborné učiliště v Chomutově , kde se učila jemnou mechaničkou. Po roce přešla tamtéž na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou , kterou dokončila v Praze . Poté pracovala jako myčka vagonů, mechanička šicích strojů, pokojská, uklízečka, listonoška, provozářka Obvodního podniku bytového hospodářství, korektorka zvuku v Divadle hudby, knihovnice v Obvodní knihovně v Praze-Žižkově. Od roku 1967 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a historii . Od roku 1972 byla redaktorkou kulturní rubriky časopisu Sedmička pionýrů, poté si zvolila svobodné povolání. V letech 1984–88 pracovala jako vedoucí oddělení dopisů v redakci Svobodného slova, 1990–92 jako redaktorka Týdeníku Rozhlas, od února 1993 do zániku časopisu v roce 1997 byla redaktorkou týdeníku Ahoj na sobotu, poté opět ve svobodném povolání. 1998–2003 byla šéfredaktorkou interního periodika Kriminalistického ústavu Kriminalistický sborník.

Alexandra Salmela

Slovenská spisovatelka žijící ve Finsku. V Praze vystudovala finskou filologii, píše povídky, pohádky a dramata.

Alex Scarrow

Britský spisovatel nigerijského původu, autor literatury z oblasti sci-fi a thrilerů Činný také v oblasti rockové hudby a tvorby počítačových her.

Alena Santarová

Alena Santarová byla česká spisovatelka literatury pro děti a mládež. Byla dcerou českého spisovatele Vladislava Vančury a jeho ženy, spisovatelky a lékařky Ludmily Vančurové . Jejím prvním manželem byl československý scenárista a režisér Bořivoj Zeman. Mezi její prozaická díla dle Národní knihovny ČR kupříkladu náleží Deset z první řady , Znamá neznámá , Třiatřicet splněných přání , Slon v domácnosti , Program na neděli , Káťa, Katrin, Katynka , či Od úterka do soboty .

Zdeněk Spilka

Narozen 1.1.1903 ve Slatiňanech u Chrudimi, zemřel 16.1.1987 v Brně. Básník, prozaik, rozhlasový dramatik, literární kritik, redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny.

Zdeněk Šmíra

Autor anglického slovníku a gramatiky.

Zdeněk Smetánka

Doc. PhDr. Zdeněk Smetánka, CSc. byl jednou z předních osobností české středověké archeologie. Podílel se společně s Milanem Richterem na vytváření obecných východisek a metodologických přístupů vědecké specializace archeologie mladšího středověku spojeným s proměnou vnímání archeologických pramenů coby plnohodnotných historických pramenů. Rovněž posouval oborový výzkum v souladu s evropskými tendencemi k zájmu o středověkou každodennost. Působil nejen jako vědec - specialista a pedagog, ale především jako popularizátor “svého” oboru, který se tak dostal do širokého povědomí a ovlivnil mnoho následovníků v jejich odborném zaměření na středověkou historii či archeologii. Již svým studiem historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy položil Zdeněk Smetánka pevné základy své odborné dráze rozkročením mezioborovým i historickým. Tématem jeho diplomové práce byla Architektura prvních železničních staveb v Praze, kterou obhájil v roce 1955. Soustavně působil v Archeologickém ústavu ČSAV a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Široké zaměření se projevilo i v odborných tématech, mezi ta zásadní teoretická patřilo ustavení nového oboru v českém prostředí, prakticky se zabýval nejen velmi specializované reliéfní výzdobě středověkých kachlů, ale také výzkumu zaniklých středověkých vesnic a životu ve středověku. České veřejnosti přiblížil život obyčejného českého středověkého člověka v Legendě o Ostojovi. Rozhlasově zpracovány byly i jeho další knihy věnované každodennímu - "běžnému" středověku oproti dříve běžnému zprostředkovávání chápání dějin skrze významné historické události a osobnosti. Od roku 1995 byl členem Učené společnosti ČR.

Zdeněk Šaroch

Narozen 22.2.1934 v Roštíně. Dr., novinář, prozaik.

Vladimír Strejc

Narozen 17. 3. 1948. Teolog, dlouholetý unitářský a posléze kvakerský duchovní, svobodný zednář, absolvent několika teologických škol , americký občan. Koncem 70. let 20. století odešel do emigrace do USA, také v důsledku šikany ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1991–2000 působil v české Unitarii, kde však v té době došlo k rozkolu. Nakonec z ČR odešel a působil v USA jako kvakerský duchovní. Publikoval několik knih v češtině i angličtině, mimo jiné Planetu Logo, Paprsky světla či spis Zednáři, jejich tajemství, historie a duchovní cesta. Publikačně se též zabýval dějinami světového i českého unitářství.

Vladimír Socha

Mgr. Vladimír Socha je pedagogem, publicistou a popularizátorem paleontologie i přírodních věd obecně. Jeho hlavním zájmem je věda o pravěkém životě - paleontologie , dále také historie a biologie . Ve volném čase přispívá do populárně naučných periodik, píše popularizační povídky a v současné době má na kontě již třináct knih o dinosaurech - Úžasný svět dinosaurů , Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů , Dinosauři od Pekelného potoka , Po stopách dinosaurů , Objevy pod vrstvami času a Neznámí dinosauři . Dále Poslední dny dinosaurů , Dinosauři v Čechách a Vymírání na konci křídy , Poslední den druhohor a dvojici knih Nová cesta do pravěku a Legenda jménem Tyrannosaurus rex . Přednáší také pro laickou veřejnost v různých vzdělávacích institucích, překládá knihy z anglického jazyka, dělá korektury odborných knih o pravěku a poskytuje rozhovory pro televizní vysílání i pro rozhlasové pořady o vědě.

Vladimír Sainer

narozen: * 9.6.1921 obec narození: Krupá stát narození: Česká republika zemřel: † 4.10.2003 Novinář, básník a spisovatel, autor četných monografií a spisu o hudbě, též nakladatel a typograf

Vladimir Šadek

Vladimír Sadek byl český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky. Studoval u PhDr. Otto Munelese, jehož odkazu si velmi vážil a také o něm psal; pod jeho vedením také pracoval v pražském Státním židovském muzeu. Od roku 1974 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent. Od devadesátých let vyučoval na FF UK, posléze HTF UK. Věnoval se především kabale a obecně mystice v rámci judaismu, dále též chasidismu, židovské filosofii a dějinám židovské kultury v Čechách. Těmto tématům se věnují dvě jeho populárně-naučné knihy. Profesor Sadek byl dvakrát ženat; odchod jeho první ženy Evy Štolbové jej hluboce poznamenal. Tehdy začal zaznamenávat sny, v nichž se setkával s dušemi své první ženy a své matky. Tento „snový deník“ je hluboce intimní a autor s jeho uveřejněním dlouho váhal; nakonec svolil, aby byl vydán posmrtně.

Veronika Součková

Václav Šedý

Narozen 10.4.1916 v Rousínově. Akademický sochař, publikace z oboru.

Václav Sábl

Narozen 11.9.1906 ve Starých Smilovicích u Rakovníka, zemřel 23. 2. 1983 v Praze. Ing., sportovní novinář, publikace z oboru.

Sunzi

Sun-c’ působil jako vojenský poradce či vojevůdce ve státě Wu na území dnešní Číny. Je autorem legendárního traktátu Umění války, který je považován za jednu z nejstarších knih o strategii a taktice vůbec. Ve svém díle klade velký důraz nejen na kvalitní analýzu, plánování a přípravu celého tažení, ale také na použití lsti, umění manipulace s protivníkem, popřípadě využití překvapivého prvku. V češtině existují dvě hlavní verze překladu tohoto textu. První je pořízena kolektivem překladatelů z angličtiny a vyšla těsně po druhé světové válce , je psána málo srozumitelným archaizujícím jazykem a odborníci ji často kritizují pro nepřesnost. Druhou pořídil Oldřich Král přímo z čínského originálu.

Sapfó

Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω , byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště dodnes přežívá v označení ženské homosexuality – lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně . Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skláda...

Rudolf Štechmiler

Narozen 1917, zemřel 20.9.1958 v Praze. Redaktor, technické práce.

Riley Sager

Pseudonym amerického spisovatele, editora a grafika. Píše též pod jménem Todd Ritter.

Přemysl Šil

Autor alternativní učebnice psychologie, středoškolský učitel.

Petr Šmolka

Petr Šmolka je český psycholog a manželský poradce. Jeho dědeček Karel Schmolka byl bratrem Leopolda Schmolky, manžela Marie Schmolkové. Ačkoliv chtěl původně studovat matematiku a fyziku, na gymnáziu ho natolik zaujala přednáška psychologa z Výzkumného ústavu psychiatrického, že se rozhodl pro studium psychologie. Po ukončení studia v roce 1969 působil nejprve jako odborný asistent na katedře psychologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a posléze od roku 1978 jako poradce v pražské manželské poradně, tehdy jediné v českých zemích. Od roku 2007 je vedoucím této poradny.

Pavel Švanda

Spisovatel Pavel Švanda, básník, prozaik a esejista, se narodil 6. června 1936 ve Znojmě. Od roku 1938 žije v Brně. V roce 1958 nebyla přijata jeho diplomová práce, a tak ukončil studium dějin umění na Filosofické fakultě brněnské university bez diplomu. V 60. letech pravidelně publikoval filmové recenze v deníku Rovnost a působil jako redaktor v časopisech Tvář a Host do domu. Po roce 1969 ztratil možnost oficiálního publikování. Během normalizace vystřídal řadu dělnických zaměstnání. Po roce 1989 opět působil jako redaktor. Od roku 1990 vyučuje v Brně na Divadelní fakultě JAMU. Přispívá do rozličných periodik . Za své literární dílo i pevný občanský postoj obdržel Cenu města Brna.