Výpis všech autorů

Mark Schneider

Americký profesor politologie. Práce z oboru.

Marcela Šefcová

Mgr., spoluautorka učebnice matematiky pro základní školy.

Lytton Strachey

Anglický prozaik, životopisec a esejista, člen skupiny Bloomsbury. Klasik anglické biografie. Českému čtenáři je patrně nejznámější jeho Královna Viktorie , jejíž úspěch mu umožnil koupit dům, v němž bydlel až do smrti. Jeho první knihou byl titul Landmarks in French Literature, vydaný roku 1912, rok poté, co strávil nějaký čas ve Švédsku a co si nechal narůst plnovous. Z jeho první slavné knihy, skandálního bestselleru Eminent Victorians u nás vyšla poslední z jejích čtyř kapitol, Konec generála Gordona, v edici Symposion v roce 1934. Malířka Dora Carringtonová milovala Stracheyho tak, že po jeho smrti spáchala sebevraždu; žili spolu, i přesto, že Strachey jako homosexuál její lásku nemohl fyzicky opětovat. Jejich korespondence je neobyčejně dojímavá.

Lyndon Stacey

Narodila se v šedesátých letech v Brightonu, hrabství Sussex. Autorka detektivních románů z dostihového prostředí.

Lisa Scottoline

Narodila se ve Philadelphii, vystudovala práva na Pennsylvánské univerzitě. Pracovala jako advokát v prestižní právnické firmě, ale během mateřské se pustila úspěšně do psaní „právnických detektivek“ a ke své praxi se již nevrátila. Dodnes napsala více než tucet detektivních románů, roku 1995 získala cenu Edgar za román Final Appeal .

Kurt Schubert

Kurt Schubert byl průkopníkem rakouské judaistiky, podstatně se podílel na obnově Vídeňské univerzity roku 1945. Schubert ještě za gamnaziálních studií zažil anexi Rakouska nacistickým Německem roku 1938. Perzekuce Židů jej přivedla k vědeckému setkání s judaismem. Jako angažovaný katolík již uprostřed války začal na Institutu staroorientální filologie Vídeňské univerzity se studiem hebraistiky. Zároveň se účastnil jak rakouského odboje, tak i ilegální Katolické vysokoškolské mládeže. Jako student zachránil před zničením knihovnu vídeňského rabínského semináře. V dubnu 1945 pomáhal díky povolení sovětské okupační mocnosti s obnovou univerzity. 2. května 1945 měl svou první přednášku „hebrejština pro začátečníky“. Na Vídeňské univerzitě působil Schubert nejdříve jako docent judaistiky v rámci Institutu pro orientalistiku. Roku 1948 se habilitoval a věnoval se zakládání židovských studií ve Vídni. Také publikoval jako první v němčině svitky od Mrtvého moře. Roku 1959 byla zřízena katedra judaistiky, nejprve jako součást orientalistiky, roku 1966 pak Institut pro judaistiku Vídeňské univerty, jehož řádným profesorem a představitelem byl až do září 1993. I poté učil dále jako emeritní profesor, až do letního semestru 2006. Kromě svitků od Mrtvého moře publikoval knihy o řadě širokých témat z judaistiky, např. o židovském knižním umění ve středověku, o sionismu, o podobách antisemitismu. Rovněž založil Židovské muzeum v Eisenstadtu, první židovské muzeum v Rakousku. Schubert se neustále věnoval židovsko-křesťaského dialogu a překonávání antisemitismu. Roku 2006 obdržel cenu ICCJ. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurt Schubert na německé Wikipedii.

Kateřina Surmanová

Editorka publikace z oblasti animovaného filmu.

Karel Stejskal

PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.

Julian Semenovič Semenov

Ruský prozaik a překladatel.

Josef Vítězslav Šimák

Josef Vítězslav Šimák byl český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů Gollovy školy. Jeho otec Josef byl učitelem a ředitelem turnovské průmyslové a později i měšťanské školy. Také matka Marie, roz. Plavcová, byla vzdělaná žena a před provdáním byla učitelkou. Na syna měla velký vliv, učila ho básničkám a záhy ho naučila i číst. Malý Šimák si brzy oblíbil četbu ze starých českých kronik, rytířské povídky z doby obrozenecké, ale i kalendáře, které si půjčoval v sousedství u Vorlů, kteří vlastnili řeznictví. S maminkou a paní Vorlovou chodil na výlety do okolní přírody Českého ráje. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval dějepis na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny , roku 1907 se oženil s dcerou malíře K. Liebschera Ludmilou Liebscherovou a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádný...

Josef Švarc

Josef Švarc byl český sklářský výtvarník. Švarcův otec byl brusičem skla ve Světlé nad Sázavou ve firmě ing. Karla Bačíka v Karlově. V této firmě se v letech 1942 až 1945 i Josef Švarc vyučil brusičem skla. Jako brusič byl zdatný, proto byl po ukončení druhé světové války v roce 1945 vybrán na střední uměleckoprůmyslovou školu v Kamenickém Šenově. Navštěvoval ateliér pana Ratha a pracoval pod vedením prof. Havlase. Po studiích nastoupil v Borocrystalu jako domácí výtvarník. Jeho nejvýznamnější dílo z této doby je váza Potopa. Vytvořil jí v letech 1950 až 1951 podle návrhu akademického malíře Otakara Pursche. Po základní vojenské službě byl Švarc přijat jako rytec skla do n. p. Sklárny Bohemia Františkodol u Světlé nad Sázavou. Tam vytvořil pro Expo 1958 v Bruselu rytou vázu J. A. Komenského. Měl velký smysl pro detail a uměl to přenést do svých návrhů. U většiny návrhů vycházel z pozorování přírody živé i neživé. Na výstavu Expo 1967 v Montreálu připravil novinku. Jedná se o soubor silnostěnného olovnatého křišťálu. Čiré sklo je hranované a uvnitř je uspořádáno nad sebou několik vzduchových prstenců. Tvorba Josefa Švarce je v mnoha světových muzeích a vystavoval na mnoha světových výstavách. Například spolupracoval s Cornig muzeem v USA, zastoupení má ve firmě Meiwa v Osace a Tokiu, Qality Crystal v Torontu. Josef Švarc odešel v roce 1989 do důchodu, stále však studentům sklářských oborů pomáhal odbornou konzultací a přípravou na závěrečné zkoušky.

Josef Stivín

Josef Stivín , byl československý sociálně demokratický politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl rovněž literárně činný — přispíval do socialistického tisku, psal básně a knihy pro děti. Vystupoval i pod pseudonymem Foltýn. Ve Vídni se vyučil typografem a začal se tam angažovat v řadách vídeňské sociální demokracie. Pak se přesunul do českých zemí. Od roku 1911 působil jako šéfredaktor sociálnědemokratického listu Právo lidu. Patřil k vlivným členům strany. Ve 20. letech 20. století byl jedním z tajemníků představenstva sociální demokracie. Roku 1927 vedl komisi pro vypracování nového programu. Na sjezdu strany v roce 1930 pak vystupoval v debatě okolo podoby programu. Ve vedení strany zasedal i po sjezdu v roce 1937. V letech 1918–1920 zasedal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce. Byl po deset let místopředsedou poslanecké sněmovny. Podle údajů z roku 1935 byl novinářem. Bydlel v Praze. Stivín byl rovněž literárně činný jako básník, spisovatel a novinář. Některé práce podepisoval pseudonymem Foltýn. Knižně vyšly např.: Na přelomu 20. a 21. století vyšly jeho verše např. ve výborech:

Josef Sedláček

Narozen 28.1.1866 v Luži u Vysokého Mýta, zemřel 30.10.1923 v Třebíči. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a překlady z oboru.

John Saul

John Saul se narodil 25. února 1942 v Pasadeně v Kalifornii. Vyrostl ve Whittieru, kde absolvoval v roce 1959 Whittierskou střední školu, poté navštěvoval různé univerzity, například: Antioch v Ohiu, Cerritis v NOrwalku, Montana State University nebo San Francisco State University, kde se věnoval studijním oborům antropologie, volná umění nebo divadlo, ale žádný titul nikdy neobdržel. Po opuštění univerzity začíná psát a během 15 let vystřídá mnohá zaměstnání. Nevydané rukopisy se hromadí, ale peníze nepřibývají. Situace se mění v roce 1977, kdy mu vychází v nakladatelství Dell první román Suffer the Children, kterého se prodalo přes milion kusů. Od té doby pravidelně vydává a stává se bestsellerovým autorem, kterému vyšlo již 32 románů. Angažuje se také v divadle - jeho díla hrají v Los Angeles, Seattlu a chystají je k uvedení divadla v New Yorku. Jeden z jeho románů byl zfilmován. Saul je zanícený čtenář, hráč bridže, golfu a milovník vaření. Střídavě žije v Seattlu a na ostrovech Sv. Juana a má také rezidenci na Havaji.

Jiří Šádek

Učebnice angličtiny.

Jena Švarcová

Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

Jaromír Václav Šmejkal

Jaromír Václav Šmejkal, byl český spisovatel, textař a novinář. Narodil se v Nuslích v rodině železničního inženýra Františka Šmejkala a matky Marie, rozené Brzákové . Maturoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích v roce 1922. Dobrodružná povaha se projevila cestováním po Turecku a balkánských zemích, které navštěvoval od roku 1923. Po získání kontaktů byl od roku 1924 v diplomatických službách . V roce 1926 pracoval v Českém slovu, později v dalších listech. Jako novinář pobýval často v zahraničí, zejména ve Francii a severní Africe. V letech 1936-1937 byl zpravodajem ve španělské občanské válce. Od roku 1939 byl vedoucím redaktorem nedělní přílohy Venkova. Publikoval časopisecky i knižně, spolupracoval s rozhlasem. Na podzim roku 1941 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Příčinou byl dle dostupných zdrojů nearijský původ jeho manželky. Koncentrační tábor nepřežil a byl zde krátce po příjezdu ubit. Jeho žena Kamila Šmejkalová a synek Miroslav Šmejkal zahynuli o tři roky později v Osvětimi. Používal různé pseudonymy jako Petr Stráž a Václav Brázda, především knihy publikoval pod svým jménem. Jeho prozaická tvorba byla ovlivňována exotikou , ktrou doplňoval historickými či aktuálními poznatky . Práce z českého prostředí předcházelo bádání v archivech a dokumentárnní přípravu . Šmejkal označoval žánr, který mu byl nejbližší, za genografický. Měl tím na mysli beletrizovanou kombinaci různých údajů biografických, historických a jiných. Šmejkalovy texty k některým trampským písním jsou populární d...

Jaromír Sopouch

Autor turistických průvodců.

Jan Souček

Jan Souček byl český malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1955–1957 se vyučil sklářem v Novém Boru. V letech 1957–1961 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě pod vedením profesora Stanislava Libenského. Poté studoval v letech 1963–1969 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru kresleného filmu profesora Adolfa Hoffmeistra. Soustředil se na malířství a volnou i užitou grafiku. Stěžejním bodem jeho zájmu byly historické, fantastické a utopické krajiny, ztvárňované staromistrovskou technikou olejovými barvami s vrstvou lazur na rozměrných plátnech. Obdivoval jinotaje malby rudolfinského manýrismu a romantismus období rokoka . Z ilustrací vytvořil například samostatnou monografii Apokalypsa na biblické motivy. Z grafických technik vyhledával barevný lept, suchou jehlu a akvatintu. Spolupracoval také na filmové scénografii. Jeho staroměstský ateliér ve starobylém domě v Karlově ulici 25 byl sám o sobě uměleckým dílem. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v České republice, Německu, Švýcarsku, Belgii, Finsku, bývalé Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Byl členem SČUG Hollar. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Památníku národního písemnictví v Praze, Ministerstva kultury ČR, Galerie hl. m. Prahy, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Ministerstva zahraničí ČR, v budovách německého a brazilského velvyslanectví, a dalších. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/26145-turris-babel/

Jan Šnobr

Jan Šnobr byl český básník, literární historik a kritik, bibliograf a editor. Narodil se v Klatovech, byl autorem knih pro mládež. Absolvoval obecnou školu, gymnázium, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na státní škole knihovnické . Jako knihovník pracoval v Masarykově lidovýchovném ústavu, tam spolupracoval na seznamu 1200 vybraných knih pro veřejné knihovny. Od roku 1935 byl učitelem a zkušebním komisařem na Státní škole knihovnické, přednášel zde světovou literaturu. Mezi lety 1935 a 1939 pracoval jako literární redaktor v Dělnickém rozhlasu. V roce 1939 se stal komisařem na ministerstvu školství a národní osvěty. Roku 1945 byl jmenován odborným radou pro úsek státních doplňovacích knihoven, později vedl oddělení městských knihoven. Dále Šnobr pracoval v sekci knihoven obcí nad deset tisíc obyvatel a v knihovnickém výzkumnictví, později jako vedoucí rozpočtového oddělení. Přednášel slovanské a západní literatury, sovětskou literaturu, lidové knihovnictví a výchovu literaturou na PF UK a na FF UK světovou literaturu pro obor knihovnictví. Počátkem 50. let byl vězněn, v letech 1952–1956 pracoval v národním podniku Chirana. V letech 1956–1958 byl vedoucím studijního oddělení ve Státním projektovém ústavu spojů. V letech 1958–1962 pracoval jako vedoucí redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy v Praze. Od roku se 1962 se stal spisovatelem svobodného povolání. Mezi jeho první sbírky patří například Spirála dní , Modré vlny , Světelná melodie, Prameny jara. Mezi jeho básně patří například Knihovník a panna, Severní záře, Růže a smrt. Absolvoval vojenskou službu, která poznamenala jeho dílo Druhá baterie. Po třiceti letech „pauzy" vydal Šnobr sbírku S pečetí vteřin.

Jan Slavík

Narozen 25.3.1885 v Šlapanicích u Kladna, zemřel 9.5.1978 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, historické práce.

Jan Simonides

Ján Simonides byl slovenský spisovatel memoárové a cestopisné prózy. Pocházel z rodiny evangelického kněze, vzdělání získal v Prešově a ve Wittenbergu a po studiích působil v Brezně jako rektor školy. Po odhalení Vesselényiho spiknutí ho věznili v Leopoldově a byl odsouzen na neapolské galeje. Cestou na galeje ujel spolu s Tobiášem Masníkem, ale po pěti dnech je opět chytili a uvěznili. Na svobodu se dostal díky tomu, že je vykoupil jistý německý kupec. Procestoval mnoho zemí , než se usadil v Německu, kde žil do roku 1683. Po návratu do vlasti působil jako evangelický kněz v Banské Bystrici-Radvani , Kráľovej , Hronseku , Banské Bystrici , tam se stal superintendantem . Je znám zejména jako autor cestopisných a memoárové děl, ve kterých se věnoval svým zážitkům od odsouzení v Bratislavě až po návrat domů. Vycházel přitom ze svých deníků, které si cestou psal. Ve svých dílech však nepopisoval jen své zážitky, ale věnoval se i popisem krajů, které navštívil, jejich regionálních zvyklostí, etnografických poměrů a architektury . Používal jednoduchý, bezprostřední jazyk, přičemž nevkládal do textu téměř žádné náboženské detaily , takže jeho dílo je považováno za víceméně světskou prózu, která v té době byla vzácná. Byl též autorem latinské příležitostné poezie, náboženských polemik a náboženských výchovných spisů. Obhajoval význam mateřské řeči, slovakizoval biblickou češtinu, dokladem toho je jeho úvod ke katechismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Simonides na slovenské Wikipedii.

James Swallow

James Swallow je s více než pětatřiceti knihami autorem bestsellerů žebříčku NewYork Times, mezi něž patří knihy ze světa Star Treku, Doktor Who, Warhammer 40.000 a StarGate. Mezi jeho další zásluhy patří scénáře videoher a rozhlasových dramat, včetně titulů Deus Ex: Human Revolution, Fable: The Journey, Battlestar Galactica a Killzone 2.

Ian Stewart

Ian Andrew Robert Stewart byl skotský klávesista a člen skupiny The Rolling Stones. Spolupracoval také se skupinou Led Zeppelin nebo kytaristou George Thorogoodem.

František Starý

Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.

František Soukup

Narozen 22.8.1871 v Kamenné Lhotě u Uhlířských Janovic, zemřel 11.11.1940 v Praze. JUDr., advokát, novinář, sociálně demokratický politik, ministr spravedlnosti. Práce v oboru historické a politické publicistiky, básník.

Emilijan Stanev

Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...

Dugald A. Steer

David Spencer

Dana Stabenow

Dana Stabenow je americká spisovatelka a novinářka, žijící ve městě Homer na Aljašce. Do roku 2020 vydala na čtyři desítky knih - především detektivky, vědeckofantastické a historické romány. Mezi bestlsellery patří zejména řada detektivních příběhů, jejichž ústřední postavou je aleutská vyšetřovatelka Kate Shugak. Za první knihu z této řady, která vyšla v roce 1992 pod názvem A Cold Day For Murder , obdržela Dana Stabenow prestižní cenu Edgar . Dana Stabenow vyrostla na menší rybářské lodi svých rodičů, plavící se v Aljašském zálivu. Už tam začala psát příběhy o jiných dětech, které žijí v normálních podmínkách na pevnině. Po studiích žurnalistiky na Aljašské univerzitě v Anchorage se vydala do Evropy a jako baťůžkářka zde cestovala čtyři měsíce. Po návratu na Aljašku pracovala pro ropné společnosti Alyeska Pipeline a Brirish Petroleum. Po třicítce se rozhodla opustit námezdní práci v ropném průmyslu a věnovat se spisovatelské tvorbě. Její prvotina Druhá hvězda vyšla v roce 1991 a o rok později vydala první knihu ze série krimi příběhů vyšetřovatelky Kate Shugakové Chladný den pro vraždu. Dana Stabenow do roku 2020 vydala 22 titulů z cyklu detektivních příběhů s vyšetřovatelkou Kate Shugak. Za v pořadí 18. knihu z této série Though Not Dead získala v roce 2012 cenu Nero Award. Dana Stabenow žije v aljašském městě Homer a provozuje zde centrum Storyknife Writers Retreat, určené pro workshopy a tvůrčí pobyty spisovatelek ze Spojených států i z jiných zemí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dana Stabenow na anglické Wikipedii.

Dagmar Šottnerová

Narozena 1957. Pedagožka, autorka publikace o lidových tradicích.

C. P Snow

Anglický fyzik a spisovatel, činný v politice. Autor prací z oblasti fyziky, také autor beletrie.

Bohuš Schwarzbacher

Slovenský kartograf a neprofesionální fotograf, autor a spoluautor turistických map a leteckých fotoknih. Vydává publikace i v České republice.

Betty Smith

Betty Smith, rozená Elisabeth Wehner byla americký autorka. Narodila se v Brooklynu německým přistěhovalcům, vyrůstala v chudých poměrech ve Williamsburgu v Brooklynu, kde také chidla do dívčí střední školy. Tyto životní zkušenosti zobrazuje ve svém prvním románu V Brooklynu roste strom . Po svatbě s George H. E. Smith, přítelem ze sousedství, se přestěhovala do Ann Arbor v Michiganu, kde také později získala na univerzitě diplom. Po svatbě ovšem porodila 2 dcery a se svým studiem čekala, než šly do školy. Universita jí umožnila studium. i když neměla dokončené středoškolské vzdělání. Věnovanala se žurnalistice, psaní, literatuře a dramatu a vyhrála prestižní cenu Avery Hopwood a později získala i další významná ocenění. Její další romány: Zítra bude lépe , Maggie-Now a Joy in the Morning . Román v Brooklynu roste strom odráží její dětsví a dospívání, zobrazuje v něm chudé prostředí, ve kterém žila. Román V Brooklynu roste strom zfilmoval v roce 1945 Ellia Kazan, román Joy in the Morning Alex Segal v roce 1965 s Richardem Chamberlainem v hlavní roli.

Antonín Srkala

Učebnice pro číšníky, kuchařské knihy.

Aleksandr Serafimovič Serafimovič

Ruský spisovatel.

Adam Silvera

Adam Silvera se narodil a vyrůstal v Bronxu v New Yorku. Pracoval ve vydavatelském průmyslu jako prodejce dětských knih a recenzent knih pro děti a mládež. Je autorem bestsellerů They Both Die at the End, More Happy Than Not, and History Is All You Left Me, které se umístily v prestižním žebříčku New York Times.

Zdeněk Sovák

Narozen 14.5.1950 v Praze. JUDr., trestní soudce, práce z oboru trestního práva.

Wolfgang Schreyer

Wolfgang Schreyer byl německý spisovatel. Zdroj: a) německá wikipedie

Vladimír Socha

Mgr. Vladimír Socha je pedagogem, publicistou a popularizátorem paleontologie i přírodních věd obecně. Jeho hlavním zájmem je věda o pravěkém životě - paleontologie , dále také historie a biologie . Ve volném čase přispívá do populárně naučných periodik, píše popularizační povídky a v současné době má na kontě již třináct knih o dinosaurech - Úžasný svět dinosaurů , Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů , Dinosauři od Pekelného potoka , Po stopách dinosaurů , Objevy pod vrstvami času a Neznámí dinosauři . Dále Poslední dny dinosaurů , Dinosauři v Čechách a Vymírání na konci křídy , Poslední den druhohor a dvojici knih Nová cesta do pravěku a Legenda jménem Tyrannosaurus rex . Přednáší také pro laickou veřejnost v různých vzdělávacích institucích, překládá knihy z anglického jazyka, dělá korektury odborných knih o pravěku a poskytuje rozhovory pro televizní vysílání i pro rozhlasové pořady o vědě.

Vladimír Sattran

RNDr. Ing. Vladimír SATTRAN, CSc., nar. 1930, ředitelem od r. 1990 do r. 1991. Odborné zaměření: ložisková geologie, strukturní geologie, petrologie. V SGÚ působil v letech 1955–1992. Před nástupem do funkce ředitele pracoval hlavně v odborech krystalinika a ložisek nerostných surovin. Po odchodu z SGÚ se stal velvyslancem České republiky v Maroku. Zabýval se výzkumem krystalinika, metalogeneze Českého masivu, numerickou klasifikací rudních ložisek a použitím matematických metod v geologii. Studoval krystalinikum Krušných hor, variské magmatity a jejich vztah k metalogenezi či obecné problémy metalogeneze po celém Českém masivu. Spoluautor metalogenetické mapy Československa. Z titulu své funkce zpracoval řadu analýz o činnosti geologické služby.

Viveca Sten

Vystudovala právo a ekonomii na univerzitě ve Stockholmu, vybudovala si kariéru jako korporátní právník. Napsala také několik knih o manažerských technikách a právu. V roce 2008 vydala první detektivní román z prostředí ostrova Sandhamn, který byl úspěšně natočen pro švédskou televizi jako minisérie. V následujících letech napsala dalších pět knih spojených inspektorem Thomasem Andreassonem a Norou Lindeovou. Autorka žije se svou početnou rodinou nedaleko Stockholmu.

Václav Sivko

Václav Sivko byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf. V letech 1942–1943 studoval u profesora Jaroslava Vodrážky na Státní grafické škole v Praze. V roce 1943 studoval rovněž u jevištního výtvarníka, profesora Františka Tröstera na Vysoké škole uměleckoprůmyslová v Praze. V letech 1944–1945 pracoval jako asistent v ateliéru Josefa Sudka. Po válce pracoval jako redaktor v řadě časopisů. V letech 1956–1965 byl výtvarným redaktorem nakladatelství Mladá fronta, v letech 1967–1968 v nakladatelství Albatros. Věnoval se grafice , ilustraci a grafické úpravě knih. Upravil více nez 500 knih. Známé jsou jeho portréty Josefa Sudka či Jana Zrzavého. V roce 1943 se stal členem Umělecké besedy, v roce 1945 pak SČUG Hollar a Skupiny 29. augusta v Bratislavě.

Tony Smith

Odborný redaktor lékařské literatury. Působil mnoho let jako zástupce vydavatele časopisu British Medical Journal.. 10 let byl dopisovatelem pro noviny The Times v oboru medicíny. Je autorem řady článků a šéfredaktorem velmi populární encyklopedie Complete Family Health Encyklopaedia , kterou vydala BMA .

Soňa Štroblová

Novinářka, scenáristka, spisovatelka, dramaturgyně České televize. Překladatelka z angličtiny. Soňa Štroblová vystudovala obor televize na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Řadu let pracovala v ČsT v redakci zábavy, kde v její dramaturgii vznikl například pořad Možná přijde i kouzelník, Zajíc v pytli, Pět přání a řada dalších. Pro ČT napsala mj. scénáře o životě Franze Kafky a Alfonse Muchy. Pravidelně přispívá do novin a časopisů svými cestopisy a rozhovory se známými osobnostmi. Knižně vydala spolu s MUDr. Karlem Fahounem knihu o plastické chirurgii Tvář. V roce 2000 jí nakladatelství Eroika společně s Knižním klubem uvedlo na trh debut Hra o muže, v němž prokázala beletristické nadání. Hra o peníze je volným pokračováním autorčina prvního románu, ve kterém se věnuje v lehkém, ale čtivém stylu aktuálním otázkám dnešní doby, v níž jsou peníze „až na prvním místě“.

Smokie

Smokie je britská rocková skupina, která vznikla v polovině 70. let 20. století v anglickém Bradfordu. Skupina dosáhla úspěchu díky své směsi pop-rocku a hudby ovlivněné country. Klasickou sestavu tvořili Chris Norman , Terry Uttley , Alan Silson a Pete Spencer . Nejvíce je proslavily hity jako "Living Next Door to Alice", "If You Think You Know How to Love Me" a "Lay Back in the Arms of Someone". Jejich zvuk charakterizovaly chytlavé melodie, výrazné kytarové riffy a Normanův osobitý styl zpěvu.

Shalila Sharamon

Shalila Sharamon prošla v roce 1972 výcvikem jako meditační učitelka. Založila a řídila několik meditačních center. V roce 1980 začala studovat a od roku 1992 s přidáním astrologie- hlavně indické astrologie. Spojila astrologické znalosti s poradenstvím komplexní zdravotní a emocionální podporou. Na dlouhých cestách po Evropě a Asii dokončila své znalosti o přírodních léčebných metodách a možnosti holistické vývoje. Bodo J. Baginski a Shalila Sharamon se setkávají v roce 1984 díky společném zájmu o přírodní, celostní léčení. Následovalo období společných přednášek a seminářů a vytvoření specializovaného knihkupectví pro esoterickou literaturu. V roce 1985 publikovali své první knihy "Reiki - univerzální životní energie", která si získala celosvětovou pozornost.

Sergej Michajlovič Skornjakov

Ruský přírodovědec.

Satjá Saí Baba

Satja Sáí Bába byl indický guru. Stoupenci Satja Sáí Báby mu přičítají různé magické schopnosti, zejména schopnosti zhmotnit různé věci: prsteny, náhrdelníky, hodinky. Skeptici ho naopak obviňují z používání triků a podvodů.

Šafrán

Rudolf Šmahel

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Renée Shaki

Autorka učebnic němčiny a perské konverzace.

Rainer M Schröder

Rainer Maria Schröder je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé. Publikoval jednak pod svým vlastním jménem , jednak i pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Ashley Carrington . V mládí vystudoval operní zpěv, divadelnictví a televizní a filmové obory. Hodně cestuje, od roku 1977 se věnuje jen psaní a sbírání podkladů pro tuto činnost. Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě.

Radovan Šimáček

Radovan Šimáček byl český publicista a spisovatel především historických románů. Radovan Šimáček se narodil roku 1908 v Praze, v rodině nakladatele Bohuslava Šimáčka a jeho manželky Milady, rozené Šimáčkové . Pocházel z rodiny, jejíž členové byli činní v kultuře. Jeho příbuznými byli spisovatel M. A. Šimáček a nakladatel František Šimáček. Strýc Vladimír Šimáček byl herec a sestra Dagmar, provdaná Outratová byla spisovatelka a překladatelka. Po ukončení reálného gymnázia v Křemencově ulici v Praze roku 1926 absolvoval roční abiturientský kurz na obchodní akademii a v letech 1927-1929 dvouletý studijní pobyt na École libre des sciences politiques v Paříži. Poté pracoval rok jako úředník v exportním oddělení Zbrojovky v Brně, v letech 1930-1942 byl redaktorem časopisu Hospodářský rozhled a v letech 1942-1944 redaktorem Světového literárního klubu v nakladatelství Máj. Pak byl nasazen do výroby a pracoval až do konce druhé světové války jako pomocný dělník. Od roku 1945 do roku 1951 působil jako šéfredaktor tiskové služby na ministerstvu zahraničního obchodu a jako redaktor časopisu Zahraniční obchod, v letech 1951-1952 byl redaktorem národohospodářských publikací v Průmyslovém vydavatelství a v letech 1952-1959 v nakladatelství Orbis. Poté pracoval jako korektor ve Středočeských tiskárnách a od roku 1964 byl redaktorem Československé vlastivědy při Socialistické akademii a působil i v jejím nakladatelství Horizont. Roku 1971 odešel do výslužby, ale i nadále spolupracoval s ministerstvem zahraničního obchodu při vydávání ekonomických příruček. Radovan Šimáček aktivně provozoval jezdecký sport. V letech 1927-1930 o něm psal články do časopisu Gentleman a v letech 1930-1934 vydával specializovaný časopis Turf a podílel se na činnosti jezdeckých organizací. Časopisecky debutoval Radovan Šimáček roku 1926. Své literární příspěvky otiskoval v různých novinách a časopisech a...

Pavla Státníková

Narozena 1962. Mgr., historička, muzejní pracovnice, odborné historické práce zejména o Praze.

Pavel Šamšula

Narozen 19.1.1943 v Příbrami. PaeDr., CSc., vysokoškolský pedagog na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty UK, věnuje se didaktice výtvarné výchovy, práce z oboru.

Oliver W Sacks

Miroslava Štěpánková

Narozena 1968. PhDr., Ph.D., psycholožka, práce z vývojové psychologie, psychoterapie a logoterapie.

Miroslav Šmíd

Horolezec, který vedle velkých výstupů zaujal svou životní filozofií a způsobem života. Založil Mezinárodní festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují, vydával plakáty, pohlednice, knížky, točil filmy, povídal o horách při promítání diapozitivů a hlavně stále fotografoval. Zahynul při zdolávání yosemitské stěny Lost Arrow.

Michal Schonberg

Michal Schonberg se narodil v Anglii v roce 1945 v anglicko-slovenské rodině. Rodiče však záhy přesídlili do Čech, a tak vyrůstal postupně v Mostě, v Ústí nad Labem a nakonec v Praze. Odtud v roce 1966, už jako student anglistiky na Filizofické fakultě Karlovy univerzity, odjel do Kanady a v Montrealu již zůstal a pokračoval ve studiu. Získal bakalariát na McGill University. Poté se přestěhoval do Toronta, kde se stal doktorem divadelních věd a doktorem filozofie. Roku 1972 založil na Scarborough College Torontské university program v oboru divadelních věd a dodnes tu přednáší . V letech 1980-1985 působil jako dramaturg v kanadském Stratfordu, zároveň byl i hlavním editorem série Shakespearovských her, vydávaných zde v rámci shakespearovských festivalů ve spolupráci s CBC Corporation.