Výpis všech autorů

Erich Maria Remarque

Erich Maria Remarque byl německý pacifistický spisovatel, jenž napsal mnoho děl o hrůzách války. Jeho nejznámějším románem je Na západní frontě klid , kniha o německých vojácích v první světové válce, jež později posloužila za předlohu oscarového filmu. Jeho pacifismus a protiválečný přístup z něj udělal nepřítele nacistického režimu. Narodil se 22. června 1898 v dolnosaském Osnabrücku Anně Marii Remarkové a knihvazači Peteru Franzi Remarkovi jako druhé nejstarší ze čtyř dětí. Studoval na učitelském ústavu v Münsteru. Roku 1916 odešel v 18 letech do první světové války, na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v Duisburgu. Po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti. Vystřídal řadu povolání, nejprve chtěl být hudebníkem a později malířem. Pracoval též jako učitel, automobilový závodník, obchodní cestující aj. V letech 1923–1934 působil jako redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v Hannoveru. Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkáně a Turecku. V roce 1925 se oženil s Ilse Juttou Zambonovou, manželství však trvalo pouze 5 let do roku 1930 . V této době již vydal několik povídek. Prosadit se mu ale podařilo až vydáním knihy Na západní frontě klid, což mu zajistilo celosvětový úspěch. Již rok na to ji zfilmoval režisér Lewis Milestone. Během tří let se prodalo tři a půl milionu výtisků. Ihned po nástupu nacismu se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství. Nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátk...

Václav Řezáč

Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka , byl český spisovatel. Václav Řezáč, původním jménem Václav Voňavka se narodil v rodině drožkáře Josefa Voňavky a matky Marie, rozené Martínkové, později znovu provdané Hagelbauerové . Starší bratr Josef se narodil roku 1886. Vyrůstal ve staroměstské části Na Františku, otec mu zemřel, když mu byly tři roky. Matka pracovala jako pradlena a později domovnice. Znovu se provdala za strojníka Josefa Hagelbauera ; rodina se přestěhovala na Nové Město. Vztah Václava Řezáče s otcem byl nedobrý, nenávistný a promítl se i do jeho pozdější tvorby . Za první světové války byl nevlastní otec na frontě a rodina žila jen z příjmů matky - pradleny a domovnice. Václav Řezáč maturoval v roce 1919 na reálce v Ječné ulici, poté absolvoval abiturientský kurs a v letech 1920-1940 pracoval na Státním úřadu statistickém. V roce 1920 se tehdejší Václav Voňavka seznámil s Emou Řezáčovou , která tehdy pracovala jako redaktorka v nakladatelství Karel Šolc. V roce 1923 se s ní oženil a převzal její příjmení. V manželství se narodili synové Ivan a Tomáš . V letech 1924-1926 žili manželé Řezáčovi v Řevnicích, předtím i potom v Praze. V roce 1932 se přestěhovali do své nové funkcionalistické vily v komplexu Na Babě. Od dvacátých let přispíval Václav Řezáč z existenčních důvodů do českých periodik jako Lumír či Světozor. Ve třicátých letech 20. století se stal úspěšným spisovatelem, jeho Kluci, hurá za ním vycházely v roce 1933 na pokračování v příloze nedělních Lidových novin. Kritika jeho knihy přijímala příznivě. V období Protektorátu vydal svá vrcholná díla. Když v roce 1942 vyšla publikace Almanach české knihy, Lidové noviny jmenovaly Václava Řezáče na prvním místě mezi opomenutými členy „první gardy české literatury“. V ...

Vladimír Renčín

Vladimír Renčín byl český kreslíř, ilustrátor, karikaturista, autor svérázného humoru, neopakovatelné kresby a jedinečných postaviček . Po skončení základní školní docházky studoval ekonomii na střední ekonomické škole. Po jejím absolvování pracoval postupně v několika podnicích: Od roku 1947 žil v Hradci Králové; od roku 2006 byl obyvatelem Hoděšovic v Pardubickém kraji. Kreslení „na plný úvazek“ se věnoval od roku 1965. Zemřel po delší nemoci 4. října 2017. V roce 1974 jej vyšetřovala Státní bezpečnost, kvůli čemuž nemohl několik let publikovat. V Dikobrazu nebyl uveřejněn vtip Vladimíra Renčína od č. 31/1974 do dvojčísla 33/34 a krátce nato od č. 48/1975 do č. 9/1977 . Obdobně v Mladém světě nebyl uveřejněn žádný vtip od čísla 42/1973 do čísla 32/1977 . Pohřben byl v Hradci Králové. Poznámka: V čitateli je počet vtipů v deníku, ve jmenovateli v sobotním Magazínu. Poznámka: Soubory Výstava do kapsy /1 a /2 obsahují pravděpodobně kresby jiných autorů. Po ověření budou vyřazeny.

Ruth Rendell

Ruth Rendellová, rozená Grasemannová, někdy tvořící též pod pseudonymem Barbara Vineová byla anglická spisovatelka, autorka detektivních románů. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, víc jak dvacet jich bylo zfilmováno. První román vydala roku 1964 pod názvem Smrt má jméno Doon . Již zde se objevil její nejslavnější detektiv Reginald Wexford, který je hlavním hrdinou zhruba třetiny jejích knih. Do detektivního žánru vnesla sociální i psychologický rozměr, zvláště do svých thrillerů a knih psaných pod jménem Vineová. V roce 1997 byla uvedena do šlechtického stavu.

Věra Řeháčková

Věra Řeháčková je česká spisovatelka, autorka knih pro děti i dospělé. Absolvovala učiliště pro prodavačky a až do sedmnácti let ji nenapadlo, že by mohla být spisovatelkou. Prodávala v klenotnictví. Během studia na učilišti se zrodil námět jejího úspěšného románu Za bílými mřížemi: měla napsat slohovou práci o svém největším zážitku a protože jako malá strávila tři měsíce v nemocnici s nemocným srdcem, vzala si za téma právě toto. Tato práce sklidila velký úspěch, a tak ji v sedmnácti letech zpracovala pro svoji první knihu, která ale vyšla až v roce 1996. Prozatím vydala přes 50 knih. Píše romány pro děti od devíti let, dospívající dívky i dospělé. Jako téma knih pro ženy jsou jí blízké ženy v obtížných životních situacích.

Kathy Reichs

Kathleen Joan „Kathy“ Reichs je americká forenzní antropoložka a spisovatelka. Podle jejích knih byl natočen seriál Sběratelé kostí. Patří k osmaosmdesáti soudním antropologům jmenovaným Americkou radou soudní antropologie a je členkou Výkonného výboru rady a místopředsedkyní Americké akademie soudních věd a členkou Poradní rady národního policejního sboru v Kanadě. Působí jako profesorka antropologie na Severokarolínské univerzitě v Charlotte. Narodila se v Chicagu, kde získala doktorát z filozofie na Severozápadní univerzitě. Je držitelkou čestného doktorátu Concordia University v Montréalu. Nyní pracuje jako soudní antopoložka střídavě v Charlotte a v Montréalu a často spolupracuje jako soudní znalkyně při soudních líčeních. Je autorkou šestnácti detektivních novel, které byly přeloženy do 30 jazyků včetně češtiny. Proslavila se hned svým prvním románem Přijdu tě zabít , který v roce 1997 získal Ellisovu cenu za nejlepší prvotinu. V něm poprvé vystupuje hrdinka Temperance "Tempe" Brennanová, která je stejně jako spisovatelka forenzní antropoložkou a která má řadu stejných vlastností jako sama spisovatelka. Se svým synem Brendanem začala psát i knihy pro mládež , ve kterých líčí dobrodružství čtrnáctileté Tory Brennanové, blízké příbuzné její hrdinky z detektivních románů, Její zatím poslední knihou je román "Bones Are Forever" . Kathy Reichs je producentkou a autorkou předlohy televizního seriálu Sběratelé kostí, který se natáčí již dvanáctou sezónu. V seriálu je antropoložka Temperance Brennanová mladší než v knihách a i její soukromý život se od toho knižního odlišuje.

Marek Řeháček

Marek Řeháček je český vlastivědný badatel, spisovatel, publicista, rozhlasový pracovník a právník ve veřejné správě. Řeháček se narodil v Liberci, ale svá gymnaziální studia absolvoval ve Frýdlantě. Následně pak pokračoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi roky 2000 a 2002 působil v mezinárodním uskupení Euroregion Nisa, který sdružuje lokality na pomezí České republiky, Německa a Polska v okolí Frýdlantského a Šluknovského výběžku. Řeháček též prodával v libereckém knihkupectví. Do listopadu roku 2010 celkem osm let působil coby tajemník na magistrátě města Liberec. Místo se rozhodl se změnou politického vedení města opustit a od počátku roku 2011 zastává stejnou pozici na radnici v Jablonci nad Nisou. Pro Český rozhlas Liberec připravuje pořad Křížem krajem.. Žije v Liberci se svou ženou Zuzanou a synem Janem. První literární pokusy vydal v polovině 90. let 20. století. Jeho literárním vzorem je liberecký spisovatel Miloslav Nevrlý, díky jehož knize o Jizerských horách začal sám psát. Od počátku své tvorby spolupracuje s kreslířem Petrem Ferdyšem Poldou. Spolu například publikovali sérii knih Libereckých zajímavostí. Je autorem celé řady článků, vlastivědných knih a turistických průvodců. Napsal texty pro přibližně 40 publikací. Na některých spolupracuje s fotografem Janem Pikousem, s nímž tvoří turistické průvodce po krajině Severních Čech. V roce 2015 vytvořil spolu s Poldou a Pikousem volné tvůrčí trio Liberečtí knihotvůrci, jejichž tvorbu nazvali Toulavé čtení. Spolupracoval s ČT na několika dílech pořadu Toulavá kamera. Je dlouholetým aktivním členem Jizersko-ještědského horského spolku. Výběr z díla:

Lou Reed

Lou Reed byl americký hudebník, zpěvák a skladatel, který se proslavil svým vlivem na rockovou hudbu. Svou kariéru zahájil jako kytarista, zpěvák a hlavní autor písní skupiny Velvet Underground, která ve své době zaznamenala jen malý komerční úspěch, ale později se stala jednou z nejuznávanějších skupin 60. let 20. století pro svůj avantgardní přístup k rockové hudbě. Po odchodu z Velvet Underground v roce 1970 se Reed vydal na sólovou dráhu, která trvala několik desetiletí.

Vlasta Rejtharová

Autorka francouzsko-českých slovníků, příručky francouzštiny pro vědecké pracovníky a příručky psané angličtiny.

Jana Řepová

Matematička, numeroložka, překladatelka ze slovenštiny.

Michaela Remešová

Česká publicistka. Narozena 19.6.1969 v Praze. Novinářka, autorka knih rozhovorů se známými osobnostmi.

Władysław Stanisław Reymont

Władysław Stanisław Reymont byl polský prozaik, člen hnutí Mladé Polsko, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1924. Władysław Stanisław Reymont, vlastním jménem Władysław Stanisław Rejment, se narodil roku 1867 . Pocházel ze skrovných poměrů, byl jedním ze sedmi dětí venkovského varhaníka. Pokoušel se studovat na gymnáziu v Čenstochové, v letech 1880-1884 se vyučil krejčím ve Varšavě, odkud byl nakonec policejně vykázán. Po krátkém pobytu u otce odešel z domova a živil se jako železničář, dělník a herec kočovné společnosti, byl i novicem v klášteře. Ze své rodné oblasti, spravované tehdy carským Ruskem, odešel roku 1893 opět do Varšavy a v neustálém boji o udržení holé existence se pokoušel o literární zpracování svých bohatých, často velice neutěšených životních zkušeností. Podmínky, ve kterých psal svá první díla, byly strašné. Jak sám píše: „Noci jsem trávil v místnosti tak chladné, že jsem psal zabalený do kožešiny s kalamářem pod lampou, aby inkoust nezamrzl“. Ve Varšavě psal například v kostele, protože tam bylo teplo. Jeho těžkou hmotnou situaci postupně zlepšily výtěžky z literární a reportérské činnosti, takže roku 1894 mohl navštívit Londýn. Brzy se v literatuře prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a svým pozorovacím talentem a stal se společně se Stefanem Żeromskim a Gabrielou Zapolskou nejvýznamnějším představitelem uměleckého hnutí Mladé Polsko . Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie. Po první světové válce se usadil na vlastním statečku v obci Kołaczkowo u Wrześni . Roku 1920 navštívil polské kolonie v USA. Jako znalec selského a venkovského prostředí zachytil v řadě s...

John Reed

John „Jack“ Silas Reed byl americký novinář, básník a komunistický aktivista. Proslul jako autor knižní reportáže o komunistickém převratu v Rusku Deset dnů, které otřásly světem . Během svého pobytu v Sovětském Rusku zemřel. Je jedním ze tří Američanů pohřbených v nekropoli u Kremelské zdi. John Reed pocházel z buržoazní rodiny z Portlandu. Otec Charles Reed byl obchodníkem a jeho matka Margaret byla dcerou bohatého portlandského průmyslníka. Jack spolu s mladším bratrem Harrym vyrůstal v blahobytu, studovali na soukromých školách. Reed byl vynikajícím studentem, už ve svých šestnácti letech uveřejnil v místních novinách článek. Stal se jedním z hlavních dopisovatelů školního časopisu v Morristownu, kde se připravoval na vysokou školu. Od roku 1906 studoval na Harvardu, jak si přál jeho otec. Aktivně se zapojil do studentských aktivit, sportoval, byl členem divadelní společnosti, přispíval do univerzitních časopisů Lampoon a The Harvard Monthly. V roce 1910 svá studia dokončil a odejel do Evropy. Přijal práci dělníka na dobytkářské lodi, aby si zaplatil cestu do Evropy, kde navštívil Anglii, Francii a Španělsko. Rok nato se John Reed usadil v New Yorku, kde patřil mezi příslušníky intelektuálních a uměleckých kruhů. Navázal krátký, ale bouřlivý vztah s Mabel Dodgeovou, bohatou mecenáškou umění. Rozhodl se, že bude novinářem. Získal místo redaktora v časopise American Magazine a současně pracoval jako obchodní manažer nového čtvrtletníku s názvem Landscape Architecture. Snažil se prosadit i jako novinář na volné noze. Psal eseje, básně i články o své cestě do Evropy a jeho práce přijal nejprve Saturday Evening Post a postupně byly zveřejňovány v dalších časopisech. Reed při toulkách městem pozoroval bídu a chudobu dělníků, chtěl poznat příčiny sociálních nerovností a zajímal se o sociální problematiku. Od roku 1913 publikoval v socialistickém časopise The Masses, redigovaném Maxem ...

Miroslav Řešetka

PhDr., autor jazykových slovníků, překladatel, zakladatel a majitel nakladatelství FIN.

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Anton Reicha

Anton Reicha byl významnou osobností světové klasické hudby, známý jako skladatel, teoretik a pedagog. Narodil se 26. února 1770 v Praze, byl Beethovenovým současníkem a přítelem a učitelem významných skladatelů, jako byli Franz Liszt a Hector Berlioz. Reichova kariéra zahrnovala různé hudební role, ale nejvíce se proslavil svými komorními skladbami, zejména dechovými kvintety.

Taylor Jenkins Reid

Taylor Jenkins Reidová je spisovatelka, esejistka a televizní scénáristka pořadu Acton, Massachusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literární časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít. O jejím dalším románu Maybe In Another Life vyšel článek mimo jiné v časopisech People, US Weekly a Cosmo. Taylor žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

Petr Rezek

Petr Rezek je český zpěvák a skladatel, známý svým přínosem pro českou popovou scénu. Svou hudební kariéru zahájil v 70. letech 20. století a popularitu si získal svými soft rockovými a popovými baladami. Rezkova hudba často obsahuje melodické melodie a procítěné texty, které našly odezvu u širokého publika. V průběhu let vydal několik alb a singlů a stal se výraznou osobností českého hudebního průmyslu. Jeho tvorba byla oceněna různými cenami a uznáními, což odráží jeho vliv na českou popkulturu.

Andreas von Rétyi

Andreas von Rétyi se už dvacet let jako nezavislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední ředě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

Josef H. Reichholf

Václav Renč

Václav Renč byl český básník, dramatik a překladatel, představitel spirituálního proudu české literatury. Po maturitě začal studovat Filozofickou fakultu UK v Praze, kterou absolvoval v roce 1936. Již při studiích redigoval spolu s Františkem Halasem časopis Rozhledy po literatuře. Po ukončení vysoké školy pracoval na několika místech jako redaktor , později jako nakladatelský redaktor. V té době spolu s dalšími katolickými spisovateli kritizoval Masaryka a další představitele liberální politiky. V roce 1938 napsal nekrolog Karla Čapka, v němž jej označil za nepřítele číslo tři českého národa a jeho katolicko-křesťanského vědomí. V letech 1945–1948 byl dramaturgem olomouckého divadla. Od roku 1947 působil v roli dramaturga ještě v Zemském divadle v Brně. Po roce 1948 byl, jako ostatně celá katolická skupina, v nemilosti režimu. Roku 1951 byl zatčen a o rok později ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí odsouzen na 25 let vězení. Propuštěn byl až v květnu 1962 a rehabilitován až roku 1990. Část svého života prožil ve Fryštáku, kde se usadil se svou ženou Alenou, rozenou Sedlákovou. Ve Fryštáku má pamětní desku umístěnu u vchodu do Městské knihovny na místním penzionu. Při jeho pohřbu v Brně, podle vzpomínek účastníků, nad hrobem promluvil i básníkův přítel z vězení, litoměřický kněz Josef Helikar. Roku 1998 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy. Jeho dcera Zuzana Nováková se stala spisovatelkou, syn Ivan Renč se stal režisérem a spisovatelem, syn Jan Václav Renč byl hudební skladatel, hudebník a textař . Mezi jeho vnuky patří například režisér a herec Filip Renč, skladatel a hudebník Dominik Renč, fotograf Benedikt Renč, režisér a výtvarník Adam Renč, scénografka a výtvarnice Kristina Karmazínová nebo spisovatelky a překladatelky Ester a Luisa Novákovy. Kromě vlastní tvorby př...

Mary Renault

Mary Renaultová, vlastním jménem Eileen Mary Challansová , byla britská spisovatelka historických novel a románů. Českým čtenářům je patrně nejvíce známa z populárního dvoudílného díla o starověkem řeckém attickém králi Théseovi Býk přichází z moře a Král musí zemřít. Pocházela z lékařského prostředí, její otec byl v Londýně lékařem. Po ukončení svých studií v Oxfordu se stala zdravotní sestrou. Vzhledem ke své lesbické homosexuální orientaci se stala představitelkou britské sexuální revoluce. Po skončení 2. světové válce odjela v roce 1947 se svou životní partnerkou do Jižní Afriky. Celý život upřímně obdivovala a věřila v antické ideály demokracie a spravedlnosti, proto se také zapojila do politických hnutí, která bojovala proti tamějšímu apartheidu. Velmi ráda cestovala po celém světě, na podkladě svých cest do Řecka napsala své nejznámější populární historické novely a romány.

Creedence Clearwater Revival

Creedence Clearwater Revival , často označovaná jako CCR, byla vlivná americká rocková skupina, která se prosadila na přelomu 60. a 70. let 20. století. Skupinu tvořili zpěvák, kytarista a hlavní autor písní John Fogerty, jeho bratr rytmický kytarista Tom Fogerty, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Jejich hudební styl zahrnoval roots rock, swamp rock a blues rock s jižanským nádechem, který popíral jejich původ z kalifornského El Cerrita.

Jan Řezáč

Jan Řezáč byl český redaktor, básník, prozaik, teoretik a překladatel. Jan Řezáč se narodil na pražském předměstí Žižkově. Studoval na obecné škole v Cimburkově mezi 1927 a 1930, pak v Lupáčově ulici v letech 1930 až 1932 a dokončil své studia v roce 1940 na reálném gymnáziu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Během války pracoval jako pomocný dělník a skladník. Po válce byl zaměstnán v nakladatelství Svoboda jako tajemník, administrátor, redaktor a zástupce šéfredaktora pro beletrii. V roce 1951 byl šéfredaktorem nakladatelství Rovnost. Mezi 1951 a 1952 byl šéfredaktorem nakladatelství Mír – Družstevní práce. Během 1953 až 1968 pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění . V roce 1954 založil časopis Světová literatura a byl šéfredaktorem. Mezi 1969 a 1970 byl ředitelem nakladatelství Odeon. V té same době byl předsedou Svazu českých nakladatelských a knihkupeckých podniků. V roce 1971 musel odejít z Odeonu. Od roku 1972 byl redaktorem, poté šéfredaktorem nakladatelství ČTK–Pressfoto, kde zůstal až do 1982. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Společnosti Karla Teiga a do roku 1993 byl tam předsedou. Mezi 1995 a 1996 spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. V roce 2005 získal cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře.

Dean Reed

Dean Reed byl americký herec, zpěvák, skladatel, režisér a socialista, který se během studené války stal významnou osobností Latinské Ameriky a východního bloku. Reed se narodil 22. září 1938 v Denveru v Coloradu a koncem 50. let se přestěhoval do Hollywoodu, aby se věnoval kariéře v zábavním průmyslu. Ačkoli měl ve Spojených státech jen omezený úspěch, proslavil se v zahraničí poté, co si jeho hudba počátkem 60. let získala popularitu v Jižní Americe.

Vilém Reichmann

Vilém Reichmann, přezdívka Jappy; byl český výtvarník německého původu, karikaturista a fotograf. Proslul zejména černobílými imaginativními fotografiemi s poetikou náhodných setkání, tvarových analogií či abstrahujících detailù. Vilém Reichmann pocházel z brněnského německého prostředí. Otec Johann Reichmann pocházel z Rostěnic a byl odborným učitelem a ředitelem měšťanské školy v Brně. Matka Marie, rozená Schwarzová se narodila v Jihlavě. V letech 1927–1932 vystudoval architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a získal titul inženýra. Již jako posluchač školy prokázal levicové smýšlení, když byl funkcionářem socialistického studentského spolku Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler a členem komunistické strany . Krátce působil jako výpomocný učitel v Hanušovicích a do války pak pracoval na brněnském stavebním úřadě. V té době také kreslil karikatury do časopisů a novin - Index, Tvorba, Trn, Tramp, Simplicus, Arbeiter Ilustrierte Zeitung , Rovnost, Žijeme, Haló noviny. Přezdívku Jappy, kterou své kresby a karikatury signoval, získal v trampském hnutí. Dne 2. prosince 1935 se v Brně oženil s Rudolfinou Barborou Zukalovou , herečkou Zemského divadla. V roce 1938 bylo rozvedené manželství prohlášené za rozloučené. Jako Němec byl za 2.světové války zařazen do německého vojska, kde odmítl vstoupit do důstojnické školy. Na frontě přeběhl na ruskou stranu a v zajateckém táboře se připojil ke skupině antifašistů. Odsud se vrátil po válce jako zajatec a na svobodu se dostal po zásazích bývalé manželky. V letech 1947–1948 byl členem postsurrealistické skupiny Ra, která v té době uspořádala sérii výstav. Později byl členem fotografické skupiny DOFO a uměleckého Sdružení Q . Po roce 1948 působil ve svobodném povolání (člen Sva...

Piers Paul Read

Piers Paul Read se narodil 7. března 1941 v Beaconsfieldu . Je synem Sira Herberta Reada, známého uměleckého kritika a básníka. Read vystudoval v Cambridgi. Hodně cestoval po Dálném východu a Jižní Americe. Žil v Německu a v USA. Kromě psaní románů se věnuje i literatuře faktu, což zúročuje i ve své beletrii.

Louise Rennison

Louise Rennison byla britskou novinářkou, scénáristkou a spisovatelkou. V létě 1999 poprvé vyšly její tajné zápisky Georgie Nicolsonové, které se dočkaly čtyř pokračování. Jejich základ je autobiografický a Georgin příběh je popsán mimořádně vtipně. vypráví o lásce, o problémech s rodiči, o příhodách s potrhlými kamarádkami i o školních trablech. Sama spisovatelka žila pořád v Brightonu, ve volném čase se učila mluvit italsky a tancovat salsu bez šatů. Zemřela 29. února 2016.

Jana Rečková

Jana Rečková byla spisovatelka fantasy, science fiction a v malé míře i hororu, od přelomu století rovněž překladatelka SF z angličtiny. Pracovala jako lékařka-neuroložka. Publikovala na 25 románů a přes 150 povídek, zejména v časopisech Ikarie a jeho nástupci XB-1, Pevnost a v řadě fanzinů. Třikrát vyhrála soutěž Ikaros časopisu Ikarie, dvakrát románovou soutěž Trifid nakladatelství Triton a sedmkrát první místo v soutěži Cena Karla Čapka . Ivan Adamovič v Kronice české science fiction označil Rečkovou za „klíčovou autorku devadesátých až nultých let Po stránce autorského stylu převyšuje většinu svých kolegů, což se nutně nedá říci o konstrukci jejích příběhů často s prvky pohádky nebo romance, ne-li přímo červené knihovny. Má pochopení pro trpící a minoritní hrdiny, jejím ústředním tématem je příběh o pomoci, o nápravě věcí. Uvnitř jejích nemocných, pochmurných světů svítí plamen naděje.“ Seznam jednotlivých povídek není úplný , číslování je pouze pro hrubou orientaci:

Ema Řezáčová

Ema Řezáčová, provdaná Voňavková , byla česká prozaička a dramatická spisovatelka, manželka českého spisovatele Václava Voňavky později Václava Řezáče. Ve svých dílech se zabývala hlavně psychologií současné moderní ženy a dále mezilidskými vztahy. Psala také prózu pro děti a mládež, divadelní hry a náměty a scénáře k filmům. V letech 1927–1930 pracovala jako redaktorka týdeníku Český svět a v poválečných letech 1945–1949 byla šéfredaktorkou Románových povídek.

Václav Řezníček

Václav Řezníček , často psán i jako Vácslav Řezníček, byl český spisovatel, novinář, historik, knihovník a ředitel knihovny Národního muzea. Rod Václava Řezníčka pocházel z Krkonošského podhůří. Jeho otec Jan se oženil s Emilií, rozenou Exnerovou z Třebešova, a 7. března 1859 se stal hospodářem na zemědělské usedlosti ve Skaličce. 9. září 1861 se jim narodil syn Václav. První třídu gymnázia vystudoval v roce 1873 na Akademickém gymnáziu v Praze, na konci letních prázdnin roku 1874 pak odjel na studia do Hradce Králové, kde také maturoval. Spolu se svými přáteli Aloisem Jansou, Ladislavem Klumparem, Františkem Puchmajerem, Václavem Šolcem a dalšími založil Řezníček časopis Z jarních luhů jako reakci na zabrání Bosny a Hercegoviny roku 1878 rakousko-uherským vojskem. Sám zde publikoval několik svých povídek a časových fejetonů. Vydávání časopisu bylo však záhy zrušeno, jelikož se jednalo o tištěný a úředně neschválený tajný studentský časopis. Po ukončení gymnázia byl přijat na pražskou univerzitu, kde roku 1881 nastoupil na právnickou fakultu. Později přešel na filozofickou fakultu. Pracoval v literárním odboru Umělecké besedy a roku 1887 byl členem spisovatelského spolku Máj. Dále byl v roce 1885 jmenován starostou studentského Akademického čtenářského spolku. Studia na pražské univerzitě ukončil v roce 1889 doktorátem z historie . V roce 1889 přijel do Ronova nad Sázavou navštívit rodinu Peškových, jejichž dceru Vlastimilu si později vzal za ženu. Tam ho upozornili na staré purkrechtní knihy, uložené u okresního soudu města Přibyslavě. Řezníček si dva svazky vypůjčil a odvezl je do archivu města Prahy, kde v nich pak archiváři Josef Emler a Jaromír Čelakovský nalezli rukopisný text, známý nyní jako Paměti přibyslavské. Přepis textu zveřejnil Řezníč...

Laurence Rees

Laurence Rees je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou. Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců . V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour , sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Arlen Řeháčková

Narozena 1964. Mgr., pedagožka, autorka učebnic, pracovních sešitů, metodických a didaktických materiálů pro výuku českého jazyka na ZŠ.

Winter Renshaw

Americká spisovatelka.

Václav Karel Řehořovský

Václav Karel Řehořovský byl český matematik. Václav Karel Řehořovský absolvoval reálku v Plzni a poté studoval v letech 1867–72 na technice v Praze. V následujících letech působil v inženýrské praxi, ale pak se vrátil zpět na akademickou půdu. V roce 1875 se stal asistentem matematiky na české technice v Praze u Eduarda Weyra a toto místo zastával do roku 1881. V této době navštěvoval přednášky na univerzitě a v roce 1878 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie pro reálky. Ve školním roce 1878–79 vykonal zkušební rok na české reálce v Praze 2. V roce 1892 se oženil s Annou Boženou Ropkovou z Českého Brodu a do roku 1900 učil na pražské průmyslové škole. V roce 1900 se stal profesorem obecné mechaniky a hydromechaniky na nově zřízené české technice v Brně. Na tomto místě působil až do své smrti. Již v roce 1901–02 byl rektorem této školy, v letech 1909–1910 byl děkanem jejího odboru strojního a elektrotechnického inženýrství. V roce 1907 byl jmenován členem zemské školské rady pro markrabství moravské a v roce 1908 ho císař jmenoval dvorním radou. V letech 1901–03 a po roce 1906 byl předsedou matematicko-přírodovědné třídy českého vědeckého odboru při zemském muzeu v Brně. Zemřel roku 1911 na Královských Vinohradech, byl pohřben v Berouně. Od roku 1880 pracoval ve výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, která ho později jmenovala čestným členem. V letech 1889–1900 zastával úřad vládního komisaře pro pokračovací průmyslové školy. V letech 1889–92 byl členem městského zastupitelstva v Praze. Z pověření ministerstva kultury a vyučování přeložil do češtiny Močnikovy učebnice matematiky pro obecné školy a později i další rakouské učebnice pro tento typ škol. Tento článek obsahuje text ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma....

Tomáš Řezáč

Tomáš Řezáč byl český novinář, emigrant a agent Státní bezpečnosti s krycími jmény „Karel“, „Repo“ a „Tom“. Syn spisovatelů Václava Řezáče a Emy Řezáčové v roce 1968, po potlačení pražského jara, s manželkou emigroval z Československa do Švýcarska. Po několika letech se stal agentem 1. odboru FMV pod krycím jménem Repo. Plnil úkoly StB a přinášel zprávy z prostředí emigrantů. Po návratu do republiky v roce 1975 sehrál hlavní roli v několika propagandistických dezinformačních kampaních. Jako agent byl řízen kontrarozvědkou. Na pokyn pátého odboru KGB napsal knihu Solženicynova spirála zrady s cílem diskreditovat Alexandra Solženicyna. Při psaní využil bez vědomí autora materiály L. S. Samutina zabavené KGB. Kniha je v ruštině dostupná online, vyšla též italsky a španělsky . Rovněž vydal dezinformační stať o Václav Havlovi, zúčastnil se kampaně proti Chartě 77, která skončila soudním procesem. Napsal také několik špionážních a detektivních románů . Do ruštiny byl přeložen román Pacient dr. Paarelbecka, který vypráví historii návratu českého disidenta do socialistické vlasti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ржезач, Томаш na ruské Wikipedii.

Simply Red

Simply Red je britská soulová a popová skupina, která vznikla v Manchesteru v roce 1985. O úspěch skupiny se po celou dobu její kariéry zasloužil její zpěvák Mick Hucknall, který je její oporou a výrazným pěveckým talentem. Simply Red Hudební styl skupiny lze popsat jako fúzi soulu, popu, reggae a jazzových vlivů. Koncem osmdesátých a v devadesátých letech dosáhli významného komerčního úspěchu s hity jako "Holding Back the Years" a "If You Don't Know Me by Now", které se oba dostaly na první místo v žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se kapela stala nejúspěšnější skupinou na světě.

Philip Reeve

Philip Reeve je anglický spisovatel a ilustrátor knih pro děti. Je znám předěvším díky knižní sérii Smrtelné stroje . Narodil v Brightonu. Ilustrátorství vystudoval na Cambridgeshire college of Arts and technology a na Brightonské polytenice. Než se stal ilustrátorem pracoval několik let v knihkupectví. Během studií a několik let i po studiích psal a účinkoval v komediálních vystoupeních s různými herci v několika souborech . Společně s Brianem Mitchellem, napsal v roce 1998 dystopický muzikál The Ministry of Biscuits. Ilustroval mnoho populárně naučných knížek, často pro větší série jako Vražedná matematika , Děsivé dějiny a Drazí zesnulí . Napsal také knižní sérii pro děti Béďa Bouchač zasahuje . První knihou pro starší byla publikace Smrtelné stroje za niž získal cenu Nestlé Smarties Book Prize. Kniha Smrtelné stroje jsou první v sérii o dvou mladých dobrodruzích Tomovi a Hester, kteří žíjí ve světě pohyblivých měst kde neplatí žádné zákony. Za poslední knihu A Darkling Plain získal cenu denníku The Guardian za dětskou fantastiku. Knižní série byla v roce 2018 zfilmována ve snímku Smrtelné stroje. V roce 2007 dostal Carnegie Medal za alternativní verzi legendy o Artušovi zpracovanou v knize Here Lies Arthur. Dále je autorem vesmírné steampunkové trilogie Artur Mumby. V roce 2013 společně s britsko-americkou spisovatelkou a ilustrátorkou Sarah McIntyre vytvořil knihu Olive and the Seawigs, která vyhrála cenu Literární asociace Spojeného království. V současnosti žije v Dartmooru se svou manželkou Sarah a synem Samem. Překlady Philipa Reevse v České republice vydalo několik nakladatelů. U několika sérií nebyly všechny díly přeloženy. Dílo je proto organizováno podle anglického originálu, český překlad je uveden jako druhý v pořadí. V originále Mortal Engines Quartet, u nás známé jako Kroniky hladového města. v originále ...

Milada Rezková

Narozena 30. 12. 1979 v Rakovníku. Autorka knih pro děti.

Ladislav Řezníček

Ladislav Řezníček byl český novinář a knihovník. Byl ředitelem Mahenovy knihovny v Brně. V roce 1915 odmaturoval na Gymnáziu v Třebíči, následně absolvoval knihovnický kurz v Bratislavě a filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, studia ukončil v roce 1933. Během první světové války působil na bojové frontě a následně nastoupil do okresní zprostředkovatelny práce. Později nastupil do deníku Jiskra, který byl pod jeho vedením přejmenován na titul Jižní Morava. V roce 1923 se stal knihovníkem v Městské knihovně ve Znojmě a později ji i vedl. V roce 1939 byl Jiřím Mahenem přiveden do tehdejší Městské knihovny v Brně a tam následně nastoupil a později ji do roku 1958 vedl. Působil jako zakladatel evidence knižních fondů, zjednodušení evidence čtenářů a aktivizaci pobočkové činnosti. Přispíval do Moravskoslezské osvěty a České osvěty. Uspořádal sborník o Jiřím Mahenovi.

Karel Rélink

Karel Rélink, psán též Röhling byl český malíř a ilustrátor, antisemita a kolaborant s nacisty. Narodil se v rodině pražského kupeckého Gustava Röhlinga a jeho manželky Josefy, rozené Chrsové . Měl čtyři sourozence, z nich pouze starší bratr se dožil dospělosti. Otec zemřel, když byl Karlu Rélinkovi rok. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Václava Brožíka. Po studiích pobýval v Paříži, první světovou válku prožil jako plukovní malíř 28. pěšího pluku. Dne 24. dubna 1907 se v Praze oženil s Boženou Kösslerovou . Manželka byla též literátka, přispívala zejména do Ženských listů a Národní politiky. Knižně jí vyšly dvě publikace inspirované Francií, které ilustroval její manžel. V roce 1908 se manželům Rélinkovým v Paříži narodila dcera Renée, která zemřela v roce 1927 jako devatenáctiletá. O tom, jak se Karel Rélink přizpůsoboval době svědčí, že se narodil jako Karel Röhling, ale po vzniku Československa si v roce 1919 příjmení úředně změnil na Rélink. Za německé okupace navrátil příjmení zpět na německou pravopisnou verzi Röhling. Na razítku, kterým označoval své písemnosti, se po tomto přejmenování psal jako Karel Rélink–Röhling. Již v roce 1925 proběhla v Klementinu Rélinkova výstava kreseb, které měly ilustrovat výroky Talmudu. Výstava byla policejně uzavřena a po odstranění některých kreseb znovu otevřena. K. J. Beneš v Přítomnosti uvedl na základě konkrétních příkladů a stanovisek znalců,, že Rélinkem často citovaná autorita prof. dr. August Rohling vědomě falšoval své závěry s tím, že např. nepřesně překládal, odvolával se na neexistující texty a dopouštěl se při interpretaci dalších závažných prohřešků. Ještě v roce 1933 interpeloval poslanec Angelo Goldstein ministra vnitra, že je Zrcadlo Židů stále ro...

Jozef Repko

Jozef Repko byl slovenský spisovatel-prozaik a dramatik. Narodil se v rodině vojáka z povolání a své vzdělání získal v Trenčíně, později studoval v Bratislavě na Vyšší osvětové škole. V letech 1961–1962 pracoval jako učitel v Trenčianské Turné, v letech 1963–1965 pracoval v osvětovém domě v Trenčíně, v letech 1966–1967 v závodním klubu v Hornom Srní, v letech 1969–1973 byl zástupcem ředitele Domu kultury v Trenčíně. Od roku 1973 žil v Senici a věnoval se profesionálně literární tvorbě. Zemřel 8. dubna 2014 po déle trvající nemoci. Svoji literární tvorbu začal publikováním básní v roce 1959 v časopise Mladá tvorba. Od roku 1969 se začal pravidelně věnovat tvorbě rozhlasových her a dramatizacím próz pro rozhlas . V rozhlasové tvorbě se věnoval vícero tématům – sociální problematice předmnichovské první republiky, protifašistickému odboji, dávné historii slovenského národa, ale nejvíce prostoru věnoval problematice života současných dětí a mládeže. V prozaické tvorbě se – podobně jako při tvorbě rozhlasových her – věnoval hlavně dílům pro děti a mládež. Svoje díla publikoval v dětských časopisech Ohník a Slniečko, v roce 1973 debutoval románem pro mládež s tematikou protifašistického odboje Milión krokov domov. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Repko na slovenské Wikipedii.

John Retcliffe

Sir John Retcliffe je nejznámější pseudonym německého spisovatele dobrodružných knih Hermanna Ottomara Friedricha Goedscheho. Je především známý svým antisemitismem, kterým nepřímo přispěl ke vzniku Protokolů sionských mudrců. Od roku 1833 se stal poštovním úředníkem. Byl také agentem provokatérem pruské tajné policie a po odhalení toho, že falšoval důkazy, musel poštovní službu opustit. Od roku 1848 pracoval pro berlínské Neue Preußische Zeitung a 1853 odjel jako novinář do Turecka, odkud informoval o průběhu Krymské války.Roku 1874 se odstěhoval se do Bad Warmbrunnu , kde se stal ředitelem vojenského lázeňského domu. Zde také roku 1878 zemřel. Goedsche psal dobrodružné historické romány ovlivněné dílem Waltra Scotta a Charlese Sealsfielda, doplněné o sexuální brutalitu a další senzační prvky ve stylu Alexandra Dumase staršího. Byl také otevřeně antisemitský a jako pruský šovinista měl hlubokou averzi vůči k britskému kolonialismu a všemu britskému vůbec. Jeho politické názory na „proradný Albion“ jsou v jeho románech jasně vyjádřeny. Proto také přijal anglický pseudonym sir Retcliffe, aby jeho postoje byly považovány za autentické.

Helena Remediosová

Autorka učebnic češtiny pro cizince.

Antonín Rezek

Antonín Rezek byl český historik, který se specializoval především na dějiny raného novověku a dějiny náboženských hnutí. V letech 1900–1903 působil též jako ministr rakouské vlády pro české záležitosti, v letech 1905–1906 jako poslanec Sněmu království Českého. Antonín Rezek se narodil 13. ledna 1853 v Jindřichově Hradci. Byl třetím dítětem vyučeného hodináře a uznávané kapacity ve svém oboru Martina Rezka a Kateřiny rozené Vacíkové. Roku 1859 nastoupil malý Antonín do místní školy a roku 1863 na gymnázium, kde byla jako vyučovací jazyk vedle němčiny povolena nedlouho předtím i čeština. Na gymnáziu studoval s půlletým přerušením studia, když se nepohodl se svým profesorem, do roku 1872. Již za svých gymnaziálních studií navázal kontakty s jindřichohradeckými zámeckými archiváři a pomáhal jim v opisování listin černínského archivu. Roku 1872 složil úspěšně maturitní zkoušku. Na doporučení archiváře Františka Tischera se Antonín Rezek vydal studovat na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Jindřichohradecký archivář Tischer zasáhl podstatně do života Antonína Rezka ještě jednou, když mu zajistil možnost působit po boku historika a archiváře Josefa Emlera, kterému Rezek pomáhal s opisováním listin do Emlerových Regest. Tím byl Antonín Rezek zbaven finančních problémů a bylo mu umožněno nabýt zkušenosti při práci s uznávaným historikem. Na univerzitě se Rezek zapojil do činnosti studentského Historického klubu, v němž se zasazoval o založení studentského historického časopisu – ale bezvýsledně. V době Rezkových studií působili na univerzitě Otto Hirschfeld, Josef Emler, Antonín Gindely a Václav Vladivoj Tomek, s nímž Rezek později navázal velmi blízký vztah. V roce 1873 krátce působil jako redaktor Národních listů, a roku 1875 nastoupil do Musea království Českého na pozici asistenta – sice bez nároku na plat, ale s vyhlídkou, že mu bude časem za jeho důkladnou práci v muzejním arch...

Alastair Reynolds

Alastair Reynolds je velšský autor science fiction. Specializuje se hlavně na space opery a hard science fiction. Raná léta svého života strávil v Cornwallu, poté se vrátil zpátky do Walesu, kde na univerzitě v Newcastlu absolvoval fyziku a astronomii. Po získání doktorátu na skotské univerzitě St. Andrews roku 1991 se odstěhoval do Nizozemska, kde potkal svou partnerku Josette. Následovalo zhruba dvacet let vědecké práce jako astrofyzik – z toho deset let pro Evropskou kosmickou agenturu.

Zdeněk Rejdák

Zdeněk Rejdák byl český vědec, zakladatel psychotroniky, člen Řádu maltézských rytířů. V roce 1967 zavedl název psychotronika na místo názvu parapsychologie užívaného ve světě, aby se vyhnul jejím negativním konotacím. V roce 1973 zorganizoval první mezinárodní konferenci psychotroniků, kde psychotroniku definoval jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi. Psychotronika zkoumá jevy jako telepatie, psychokineze a telegnoze , jejichž existenci považuje za prokázanou. Téhož roku založil Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky a byl zvolen jejím prezidentem. Byl významně ovlivněn prací zakladatele české parapsychologie Břetislava Kafky. Jeho vědecká kariéra počala v roce 1967, kdy se stal členem „Koordinační skupiny pro výzkum otázek psychotroniky“. Znal se s Františkem Kahudou, pod jehož vedením od roku 1973 pracoval v Psychoenergetické laboratoři na VŠCHT v Praze. Od téhož roku pracoval i v laboratoři psychotroniky při UK Praha na fakultě všeobecného lékařství u Jaroslava Stuchlíka. V roce 1980 se stává vedoucím výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT. Činnost jeho pracoviště je ukončena v r. 1992, kdy zakládá občanské sdružení „Společnost pro psychotroniku a juvenologii“ a to pokračuje v propagaci a výzkumu psychotroniky na území bývalého Československa. Společnost dosud nezanikla, ale její aktivity skončily v roce 2004. Rejdákovi byl v roce 1999 Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen historicky první zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců a to za „mimořádné zásluhy v oboru experimentální telepatie jogurtu a za celoživotní psychotronické dílo“. Rejdák se ceny vzdal ve prospěch Jiřího Grygara....

Vladimír Remek

Vladimír Remek je bývalý vojenský pilot a jediný československý kosmonaut ve vesmíru, Hrdina Československé socialistické republiky a Hrdina Sovětského svazu. Je 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA, což bylo úspěchem československé kosmonautiky. Evropská kosmická agentura se k němu hlásí jako k „prvnímu evropskému kosmonautovi“. Do kosmu Vladimír Remek letěl v rámci programu Interkosmos, když Sovětský svaz nabídl členským státům programu návštěvu jejich kosmonauta na sovětské vesmírné stanici. Ke svému letu na stanici Saljut 6 vzlétl společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut. Po návratu do Československa do roku 1995 sloužil ve vojenském letectvu, naposledy jako ředitel Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. Poté byl obchodním zástupcem ČZ Strakonice v Rusku, dva roky obchodním radou na českém velvyslanectví v Moskvě a v letech 2004 až 2013 poslancem Evropského parlamentu za KSČM. V letech 2014 až 2018 vykonával funkci velvyslance České republiky v Rusku. Otec Jozef Remek byl Slovák, vojenský pilot, později v hodnosti generálporučíka dlouholetý velitel letectva Československé lidové armády. Matka byla Češka. Vladimír Remek dětství prožil v Českých Budějovicích, kde vychodil základní devítiletou školu a kam se kvůli babičce často vracel. Pak se rodina přestěhovala do Brna, kde chodil na střední školu a dva roky také do Klubu mladých astronomů při hvězdárně na Kraví hoře. Vojenské povolání otce rodinu přivedlo do dalšího bydliště, Čáslavi, kde byla letecká základna. Na dvanáctiletce v Čáslavi začal studovat v roce 1963, a její studium zakončil maturitou v roce 1966. Má sestry Jitku a Danu. Je podruhé ženatý, z každého manželství má jednu dceru. Hovoří plynule rusky a anglicky. Remek s vyznamenáním absolvoval čtyřleté studium na Vyšším leteckém uči...

Stanislava Reschová

Stanislava Reschová celý život pracuje ve virologické laboratoři. Psaní pohádek či pověstí se sice věnovala v dětství, pak si ale dala několikaletou pauzu a nyní se pokouší na literární činnost navázat.

Ottorino Respighi

Ottorino Respighi byl italský skladatel, muzikolog a dirigent, proslulý svými symfonickými básněmi a schopností začlenit vlivy staré hudby do moderního orchestrálního idiomu. Respighi se narodil 9. července 1879 v italské Bologni, studoval hudbu na Liceo Musicale v Bologni a v kompozici se dále vzdělával pod vedením Nikolaje Rimského-Korsakova v Rusku. Jeho kariéra vzkvétala na počátku 20. století a jeho pověst se upevnila díky dílům evokujícím bohaté kulturní dědictví Itálie.

Lisa Regan

Lisa Reganová je kromě bestsellerové série s detektivem Josie Quinnovou autorkou i dalších krimi thrillerů. Je členkou spisovatelských skupin Sisters in Crime, International Thriller Writers, and Mystery Writers of America. Žije ve Philadelphii se svým manželem, dcerou a bostonským teriérem, který se jmenuje Mr. Phillip.

Ladislav Rejman

JUDr. Ladislav Rejman , právník a publicista. Absolvent právnické fakulty UK Praha; do roku 1938 koncipient v advokátní kanceláři JUDr. J.Tašnera v Duchcově, po roce 1945 mj. místopředseda Krajského národního výboru v Liberci, kulturní rada československého velvyslanectví v ČLR, ředitel pražského Divadla hudby, čs. velvyslanec v Řecku. Spolupracovník a odborný překladatel Ústavu práva Československé akademie věd.

Jody Revenson

Americká filmová publicistika, scenáristika, editorka a autorka komiksů.

Jaroslava Reitmannová

Jaroslava Reitmannová, příp. Reitmannová-Scheinpflugová, roz. Cibulková , redaktorka, autorka knih pro děti a mládež; v Čáslavi prožila dětství, později se sem vrátila. Absolventka učitelského ústavu v Praze. Krátce učitelka československého náboženství na obecné škole v Praze. Po provdání se v roce 1930 vrátila do Čáslavi. Po roce 1945 pracovala jako redaktorka Kulturní politiky. V letech 1952-1958 byla redaktorkou Státního nakladatelství dětské literatury. Autorka rozhlasové hry, překladatelka literatury faktu a řady biografické literatury z angličtiny, francouzštiny a němčiny. V psychologickém románu Ponorná řeka ztvárnila skutečné postavy čáslavské společnosti. Jejím druhým manželem byl právník Karel Scheinpflug, švagr Karla Čapka.

Jaroslav Řešátko

PhDr.Jaroslav Řešátko je mistr kuchař, který graduoval při zaměstnání na Karlově univerzitě. Vařil v předních českých hotelích - např.PUPP v Karlových Varech, Savoy v Krkonoších a i v řadě pražských hotelích. Pracoval také v zahraničí, například v Kanadě - v rámci světové výstavy v Montreálu vařil například pro Jacquelin a Roberta Kennedyovi, ale i herce Jacka Lemmona či prezidenta Indie - a později ve Spolkové republice Německo. Mezitím za trest pracoval na různých stavbách a stal se živou „předlohou“ pro seriál J.Dietla: „Trampoty kuchaře Kuřátka“. Nyní učí na střední hotelové škole a občas ho vídáme i v televizi. Publikoval na 1 000 článků a receptů, dále skripta a učebnice, mj. s L.Nodlem, a různé práce o specialitách světových kuchyní.

Jan Řehounek

James Redfield

James Redfield je americký spisovatel, lektor, scenárista a filmový producent. Proslavil se především svým prvním románem Celestinské proroctví. V roce 1993 sám publikoval svůj první román Celestinské proroctví, díky brzkému zájmu bylo dílo jednou z nejúspěšnějších knih vydaných svépomocí . Následně v roce 1994 publikovalo knihu vydavatelství Warner Books a podle „Publishing Trends“ byla knížka na prvním místě v kategorii mezinárodní bestseller a na druhém místě o rok předtím. Tři roky po vydání prvního dílu vydal druhý díl s názvem Desáté proroctví: Vize pokračuje. Narodil se a vyrůstal na venkově nedaleko Birminghamu v Alabamě. Vychován v metodistické církvi byl orientován na komunity a skupiny lidí a byl frustrovaný nedostatkem odpovědí na otázky ohledně přírody a spirituality či duchovna. Na škole studoval východní filozofie včetně taoismu a zenu. Po absolvování univerzity v Auburnu se 15 let věnoval práci s mladistvými. Během této doby ho velmi zaujal lidský potenciál, intuice a paranormální jevy, které by pomohly s jeho psychicky narušenými dorostenci. Po celou tuto dobu Redfield formuloval a přemýšlel o myšlenkách a idejích, které později publikoval v Celestinském proroctví. V roce 1989 opustil práci terapeuta a začal se věnovat psaní. Série Celestinské proroctví pokračovala v roce 1999 vydáním Tajemství Shambhaly: Hledání jedenáctého proroctví. V roce 2002 Redfield společně se spisovatelem Michaelem Murphym a Sylvií Timbersovou vytvořili knihu Bůh a vyvíjející se vesmír: Další krok ve vývoji člověka. V roce 2006 měl premiéru film Celestinské proroctví. V neposlední řadě James Redfield vydal několik dalších průvodců, které však nebyly vydány v češtině. Zde je uveden seznam knih, které vyšly v češtině: Série Celestinské proroctví GUIDEBOOKS Film V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Redfield na anglické Wikipedii....

Ivan Reis

Brazilský komiksový autor.

Daniela Reichstädterová

Pavel Řezníček

Pavel Řezníček je český surrealistický básník a prozaik. Pavel Řezníček maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Prošel mnoha zaměstnáními, nyní je v důchodu. Po absolvování povinné vojenské služby se přestěhoval do Prahy, kde se podílel na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutnák. Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu zakázaných knih. Žije v Praze. Debutoval v roce 1967 v Sešitech pro literaturu. Jeho básně jsou zastoupeny v mnoha zahraničních antologiích surrealistické poezie a vyšly přeloženy v literárních časopisech po celém světě. V roce 1983 vyšel francouzsky v nakladatelství Gallimard román Strop , který se dočkal i italského vydání. Po roce 1989 vydal mimo jiné sbírky Kráter Resnik a jiné básně , Plovací sval , Hrozba výtahu , Kakodémonický kartáč ; surrealistické romány Vedro , Zvířata , Zrcadlový pes a další, humoristickou trilogii o tzv. brněnské bohémě Hvězdy kvelbu , Popel žhne , Blázny šatí stvol s volným pokračováním Natrhneš nehtem hlavy jejich .