Výpis všech autorů

Magdalena Dobromila Rettigová

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová , byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Otec byl Němec, matka Josefa Kubíková byla české národnosti. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Franze Artmanna , purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalenou odstěhovala nejprve do Plzně. Magdalena odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kounice, vedl Magdalenu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala v jejich rodném jazyce, tedy v němčině, teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalenu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdalena žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a následnému manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let svého života v Litomyšli. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím...

Ludvík Roubíček

Překladatel počítačových příruček z angličtiny.

Ľudovít Rajter

Ľudovít Rajter byl slovenský dirigent a hudební skladatel, narozený 30. července 1906 v Banské Bystrici, která byla tehdy součástí Rakouska-Uherska a dnes leží na Slovensku. Významně ovlivnil hudební život na Slovensku a byl známý svou prací s různými orchestry. V roce 1944 Rajter založil Slovenský komorní orchestr, který se pod jeho vedením stal významným tělesem. Po určitou dobu působil také jako šéfdirigent Slovenské filharmonie.

Linda Rybová

Linda Rybová je česká filmová a divadelní herečka a modelka. Vystudovala balet a herectví na Pražské konzervatoři. Účinkovala v Divadle Komedie a v Divadle pod Palmovkou. V roce 1996 hrála v klipu k písni Andělé skupiny Wanastowi Vjecy. Jejím manželem je David Prachař, kterému porodila 3 děti — dcery Rozálii , Josefínu a syna Františka . Je druhou manželkou českého herce a dabéra Davida Prachaře, s nímž má celkem tři děti.

Lin Rina

Už jako malá psala příběhy a její fantasie ji často unášela do jiných světů. Její repertoár je široký od romancí přes historické romány a sci-fi. Její osobní moto: Buď sama sebou a nestyď se to ukázat. Ráda taktéž ilustruje a píše krasopisem / handlettering. S manželem a dvěma dcerami žije na zasněném místě blízko u lesa.

Lenka Rovná

Lenka Anna Rovná je česká profesorka zabývající se aktuální Evropskou Unií, Spojeným královstvím a Kanadou a prorektorka Univerzity Karlovy pro evropskou problematiku. Působí jako zástupkyně ředitele Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde vyučuje na Katedře evropských studií. Je garantkou oboru západoevropská studia a Jean Monnet Centre of Excellence in European Studies, což je první program svého druhu ve Střední a východní Evropě. Přednášela na kanadských univerzitách v Ontariu, Québecu a Calgary. Byla členkou-alternátkou zástupce české vlády při vytváření ústavní smlouvy EU. V roce 2004 byla jmenována francouzským prezidentem rytířkou Národního řádu za zásluhy ve prospěch evropské věci . Je také nositelkou titulu Jean Monnet Chair Ad Personam pro Evropská politická studia. Je členkou vědecké rady Univerzity v Helsinkách, CERGU Univerzity v Gothenburgu ve Švédsku, ECSA-Canada v Montrealu, evaluátorkou programu Evropské komise Jean Monnet a Horizon 2020 a členkou České komise UNESCO. V roce 2017 předal francouzský velvyslanec Lence Rovné insignie důstojníka Řádu za zásluhy za její vůdčí roli a mimořádné zásluhy při rozvoji francouzsko-české vědecké spolupráce. Je autorkou několika významných odborných prací, které se zabývají především Evropskou unií, evropskými institucemi, Spojeným královstvím a Kanadou. Od roku 2014 působí jako prorektorka Univerzity Karlovy pro evropskou problematiku v kolegiu rektora prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc. Mimo jiné stála u zrodu Evropské univerzitní aliance 4EU+, která sdružuje 6 renomovaných evropských univerzit.

Lenka Reinerová

Lenka Reinerová byla česká německy píšící spisovatelka, překladatelka, novinářka. Byla poslední žijící představitelkou pražské německé literární scény. Narodila se 17. května 1916 v Karlíně do česko-německo-židovské rodiny. Navštěvovala Stephans-Gymnasium, tj. Německé státní reálné gymnázium ve Štěpánské ulici. V necelých šestnácti letech musela vinou špatné finanční situace rodiny ukončit studium a nastoupit do zaměstnání, a tak i přestože měla talent a zájem pokračovat později ve studiu, nemohla tak učinit. Tato i další sociální nespravedlnosti, ji přiměly ke vstupu do Komunistické strany. Tehdy pracovala tři roky jako úřednice v evidenci v kanceláři papírenské firmy Oskar Stein . Ve stejné budově sídlilo exilové nakladatelství Malik, jeho šéfredaktorem byl Wieland Herzfelde. V roce 1935 nechal židovský básník Rudolf Fuchs uveřejnit její první báseň v deníku Prager Tagblatt. V letech 1936–38 pracovala jako novinářka v pražské redakci emigrantského časopisu Arbeiter Illustrierte Zeitung . Pro svůj židovský původ a politickou orientaci se nevrátila po obsazení 14. března 1939 do ČSR z návštěvy u přátel v Bukurešti a podařilo se jí uprchnout do Paříže, kde nejprve bydlela ve Versailles ve stejném hotelu jako Egon Erwin Kisch a jeho manželka Gisl. Dne 18. září 1939 byla spolu s dalšími více než 20 českými emigranty zatčena u snídaně policií převlečenou do civilu a internována nejdříve v pařížském ženském vězení Petite Roquette, kde strávila 6 měsíců v samovazbě a posléze v ženském internačním táboře Rieucros v jižní Francii. Po nejprve nezdařeném pokusu přeplavit se do Mexika byla opět vězněna v uprchlických táborech francouzského kolaborantského režimu ...

Klementina Rektorisová

Narozena 12.1.1906 v Praze, zemřela 21.11.1973 v Praze. PhDr., profesorka Akademie múzických umění v Praze, docentka českého jazyka a literatury na Dramatické akademii múzických umění. Práce v oboru české literatury, příručky o jevištní řeči.

Juraj Romaňuk

Autor učebnic pro kuchaře a číšníky.

Juraj Raýman

Juraj Raýman sa narodil 12. júla 1972 v Spišskej Sobote. Po maturite na gymnáziu v Bytči študoval v rokoch 1990–1995 odbor dramaturgia a scenáristika na Filmovej a televíznej fakulte Vysokej školy múzických umení v Bratislave. Prvé básne a poviedky uverejnil v roku 1989 v literárnom mesačníku Dotyky a na začiatku 90. rokov 20. storočia bol jedným z jeho kľúčových autorov. Ďalšie prózy publikoval aj v časopisoch Romboid, Fragment a Slovenské pohľady. V súčasnosti pracuje ako reklamný textár a rozhlasový a televízny scenárista. Žije v Žiline.

Josef Ryšavý

Josef Ryšavý byl profesor nižší a vyšší geodezie na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1947–1948 byl jeho rektorem. Narodil se v rodině Josefa Ryšavého, hospodářského příručího na velkostatku ve Stráži nad Nežárkou, a jeho manželky Antonie, rozené Lintnerové. Z církve římskokatolické přestoupil k církvi československé v roce 1921. V matrice narozených dále dohledáni sourozenci Adolf a Františka . V roce 1910 byl Josef Ryšavý, tehdejší asistent na ČVUT v Praze, prohlášen doktorem věd technických. Pro školní rok 1930/1931 byl zvolen děkanem na vysoké škole speciálních nauk při ČVUT.

Josef Rumler

Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.

Josef Rank

Josef Rank , byl český slovníkář, lexikograf a archivář. Josef Rank se narodil 22. října 1833 v obci Svatý Hubert. Jeho dětství i vzdělání ovlivnil strýc Josef Franta Šumavský, se kterým vyrůstal do sedmi let. V roce 1843 navštěvoval Amerlingovu školu Budeč na Novém Městě pražském. V letech 1852–1853 absolvoval Pražskou varhanickou školu. Na přelomu 50. a 60. let 19. století navštěvoval přednášky z historie Václava Vladivoje Tomka na pražské filozofické univerzitě. Studoval jazyky a dějepis. Stýkal se s českými obrozenci a buditeli, s J. Jungmannem, Š. Hněvkovským, J. Kalinou, V. Hankou, P. J. Šafaříkem, B. Němcovou, K. Havlíčkem Borovským a K. J. Erbenem. V roce 1857 získal Erbenovou zásluhou místo písaře v pražském městském archivu. Postupně zastával další funkce a postupně se stal adjunktem-úředníkem , přednostou spisovny , registrátorem a nakonec v roce 1896 ředitelem spisovny. Na postu ředitele spisovny setrval do konce dubna 1902, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby. Kromě práce pro pražský městský archiv se věnoval tvorbě slovníků a psal odborné monografie. Jeho přičiněním se od roku 1871 úřadovalo ve spisovně pražského archivu česky. Byl spolupracovníkem a korektorem Riegrova slovníku naučného, Ottova slovníku naučného a byl autorem rejstříku ke třetímu dílu Palackého Dějin národa českého v Čechách a v Moravě. Za své zásluhy o česko-ruské přátelství byl roku 1889 poctěn briliantovým prstenem cara Alexandra. V dubnu 1908 byl postižen ochrnutím těla. Zemřel v Praze 12. ledna 1912. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Josef Rank byl ženatý s Marií, roz. Klatovskou . Měl čtyři dcery: Marii , Markétu , Olgu a Alexandru .

Jiří Rulf

Jiří Rulf byl český básník, prozaik, literární kritik a publicista. Vystudoval bohemistiku a historii na Filozofické fakultě UK. Působil jako redaktor Zemědělských novin, po roce 1989 jako redaktor Reflexu. V 80. letech byl členem neoficiálního pražského okruhu intelektuálů, mezi něž patřil také historik Jan P. Kučera, básník Jaromír Zelenka nebo literární historik Vladimír Novotný. Pro Rulfovo básnické dílo je typická skepse, analytičnost a výstavba básnické myšlenky pomocí rotace či juxtapozice několika motivů. Po bibliofilských tiscích vydaných vlastním nákladem zaujal Rulf prvotinou Prospekt na rozhlednu , kterou v nakladatelství prosadila básnířka Sylva Fischerová. Doporučující anotaci na záložce napsal Miroslav Holub. Následovaly knihy básní Dech vítězů a Rádio Netopýr . Sbírka Nebezpečné dny nese podtitul „konverzační sešit“ a je věnována památce rodičů; objevuje se v ní také dobově aktuální téma války v Bosně. Maloměstské elegie představují patrně jeden z vrcholů Rulfovy tvorby a vedle několika samostatných básní obsahují cyklus devíti elegií; knihu věnoval Rulf památce svého bratra archeologa Jana Rulfa. Hořkost nad stavem světa a zhoršující se nemoc prostupují poslední sbírky Přebytečný rok a Navštěvovat želvu . Jiří Rulf od počátku svého básnického působení zdůrazňoval společenskou úlohu spisovatele, přičemž politická témata byla v české poezii 90. let spíše vzácná.

Jiří Raichl

Prozaik, básník, ochotnický dramatik a režisér. Stvořitel nakladatelství TOFANA, v němž dosud vydal tiskem dva tituly, oba v roce 2018: román Poblíž nebe a povídkovou sbírku Zítra už bylo. Žánrové vymezení jeho tvorby by se dalo definovat asi takhle: humor, napětí, tajemno, někdy i romantika ... přeloženo do češtiny: svižný, čtivý vypravěčský styl, jehož cílem je čtenáře v první řadě pobavit, napnout a ponořit do tůně záhadného tajemna. Na dně tohoto chytlavého koktejlu pak číhají ony plíživě neodbytné hlubší myšlenky a úvahy, připraveny zakousnout se a nepustit ... Knihy Jiřího Raichla lze "načuchnout" a případně zakoupit na e-shopu nakladatelství TOFANA: www.pribehy.eu

Jaroslav Reznik

Narodil sa 6.4.1942 Pseudonym Branislav Ostrochovský, Štefan Križen Prekladá z jazykov Ruský jazyk, Český jazyk V Liskovej prežil detstvo aj mladosť, tu vychodil základnú osemročnú školu. Po maturite na ružomberskom gymnáziu študoval slovenčinu a ruštinu na Pedagogickom inštitúte v Martine a neskôr muzeológiu na Univerzite T.G.Masaryka v Brne. Od roku 1966 pracoval v Matici slovenskej v Martine. Pre svoje občianske postoje k udalostiam v roku 1968 musel z Matice odísť a 4 roky bol nezamestnaný. V roku 1975 odišiel do Bratislavy a stal sa pracovníkom Slovenskej literárnej agentúry. V januári 1990 bol zvolený za predsedu Spolku slovenských spisovateľov a od apríla 1993 bol riaditeľom Vydavateľstva Spolku slovenských spisovateľov. V rokoch 1997 – 1999 bol šéfredaktorom denníka Slovenská republika a od mája 2000 je redaktorom dvojtýždenníka Tele plus. Je ženatý, s manželkou Máriou, rodenou Ostrochovskou z Veľkého Rovného má tri deti, synov Jaroslava a Branislava a dcéru Máriu. Syn Jaroslav je ústredným riaditeľom Slovenského rozhlasu a syn Branislav je riaditeľom Odboru umenia na Ministerstve kultúry SR, dcéra Mária je stredoškolskou profesorkou slovenčiny, estetiky a hudobnej výchovy na Gymnáziu v Nitre. Má 2 vnučky a 2 vnukov. V Liskovej mu žije otcov brat, strýko Jozef Rezník a niekoľko bratrancov a sesterníc s rodinami. Vydal básnické zbierky Váhavosť /1966/, Prijímanie /1968/, S vodou na jazyku /1970/, Horúčava /1993/, básnické zbierky pre deti: Zvieratká píšu deťom /1994/, Len z črpáka s pekným uškom /1995/, umelecko - náučnú knihu pre mládež Po literárnych stopách Slovenska /1989/ a jej českú verziu Literární toulky Slovenskem /1989/. Súborné básnické dielo mu vyšlo pod názvom Dôstojnosť a iné básne /1997/. Je tiež autorom literárnych scenárov k televíznemu filmu Chlapci /1974/ a televíznym hrám Blízko odpovede /1980/, Nech sa niekto opováži alebo Ako Ďurko Konôpka o fujaru prišiel /1982/, Ján Literát /1985/, Živé svetlo /1989/ a Megalé syntaxis čiže Veľká skl...

Jaromír Říha

Narozen 8.11.1912. Ing., hydrobiolog, publikace z oboru rybářství.

Jarmila Repovská

"Darmo sa pokúšam pochopiť, prečo keď o niekom píšu, začínajú takmer vždy rokom jeho narodenia. Doteraz mi to síce nie je jasné, ale dobre: narodila som sa 3. 7. 1964 v Košiciach a aj v týchto dňoch ma nájdete práve tam. Pred niekoľkými rokmi som mala zaujímavý zážitok. Známa košická numerologička mi pozrela do dlane a vykríkla: „Panebože, veď vy máte určené písať. Všetko, čo prežívate, i to, čím sa živíte, je len príprava na to, čo má prísť...“ Prekvapila ma, pretože o tomto mojom sne nevedel nik. Tak som sa teda pripravovala – ako redaktorka, televízna moderátorka, ako píšuca redaktorka v košickom denníku aj ako rozhlasová moderátorka. Napokon som si pred rokom povedala – stačí. Sadla som si k svojmu notebooku a napísala knihu, ktorú máte práve v rukách.

Jan Rous

Jan Rous byl národopisným pracovníkem, prvním kronikářem obce Bystřička a kronikářem obce Jablůnka. Jan Rous se narodil v Libkovicích pod Řípem. Po obecné škole a roudnickém gymnáziu studoval evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Po působení na několika školách byl v roce 1901 přeložen na Valašsko. Po vyučování ve Lhotě u Vsetína a Jasence se v roce usadil 1908 v Bystřičce. Nejprve vedl školní kroniku, v letech 1921–1931 kroniku obecní, které vtiskl osobitý ráz. Kronika byla pro své vysoké kvality často oceňována. Působil také jako knihovník a vzdělavatel v místní organizaci Sokola a jako důvěrník Přípravného komitétu pro zvelebení Valašska. Zastával místo předsedy okresní učitelské jednoty, byl členem okresního školního výboru a na stáří i ředitelem vsetínského muzejního spolku. Stal se zakladatel vlastivědného sborníku Naše Valašsko, spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem. Přispíval do mnoha periodik, mimo jiné do Učitelských listů a Lidových novin. Zasloužil se o objevení lokality, na které ležela zaniklá obec Svojanov. Do kroniky začlenil řadu pověstí, pořekadel a dalšího etnografického materiálu, který získal z vyprávění řady pamětníků. Po svém penzionování se přestěhoval do Jablůnky, kde v letech 1930–1945 působil opět jako kronikář. Jeho syn Zdeněk Rous padl jako letecký důstojník na počátku druhé světové války.

James Dale Robinson

Britský spisovatel, autor komiksů a filmových scénářů. Žije v USA.

Jacques Rupnik

Jacques Rupnik je francouzský politolog a historik, který se zabývá střední a východní Evropou. Narodil se francouzské matce a slovinskému otci v Praze, kde žil až do svých 15 let. Vystudoval historii a politologii na Sorboně v Paříži a na Harvardově univerzitě v USA. V letech 1974–1975 výzkumný pracovník Ruského výzkumného centra na Harvardově univerzitě a v letech 1977–1982 pracoval jako odborník na východní Evropu pro BBC World Service. Po roce 1977 začal také spolupracovat s Pavlem Tigridem a časopisem Svědectví. Od roku 1982 působil jako profesor na Institutu politických studií v Paříži. V letech 1990–1992 pracoval jako poradce prezidenta Václava Havla. V době 1995–1996 zastával funkci výkonného ředitele Mezinárodní komise pro Balkán při Carnegie Endowment for International Peace. V letech 1999–2000 byl členem Nezávislé mezinárodní komise pro Kosovo. V současnosti je profesorem na College of Europe v Bruggách a ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences Politiques v Paříži. Je externím členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

J.-H Rosny

Společný pseudonym J. H. Rosny používali francouzští spisovatelé, bratři Boëxové.

Ivona Raimanová

Narozena 12.10.1956 v Liberci. PhDr., Výtvarná historička a kurátorka výstav, autorka katalogů.

Henri de Régnier

Henri de Régnier, plným jménem Henri-François-Joseph de Régnier, byl francouzský symbolistický básník, spisovatel a kritik. Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval práva v Paříži. Jeho přáteli byli Stéphane Mallarmé a Francis Vielé-Griffin. V roce 1895 se oženil s dcerou básníka José-Maria de Heredii. V roce 1911 byl zvolen do Francouzské akademie. Byl pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Jeho první básně jsou ještě ovlivněny parnasismem. Zásadní vliv na něho mají romantici, Charles Baudelaire a José-Maria de Heredia. Jeho verše do češtiny překládali mimo jiné Jaroslav Vrchlický, Arnošt Procházka, Karel Čapek, Hanuš Jelínek.

Helena Rudlová

Helena Rudlová byla česká pedagožka, spisovatelka, básnířka a dramatička. Rodiče Heleny byli Antonín Rudl profesor, ředitel dívčí průmyslové školy Vesna, starosta města Hořice a Ludmila Peterová , svatbu měli 13. 8. 1892. Její sourozenci byli: Václav Rudl architekt a stavitel, Ludmila Brandejsová-Rudlová a Antonín Rudl bankovní úředník. Helena Rudlová absolvovala uměleckoprůmyslovou školu v Praze, vyučovala kreslení a vyšívání na Vesně v Hořicích. Věnovala se péči o mládež, mj. pracovala s romskými dětmi. Za druhé světové války pracovala v odboji . Po válce byla soudkyní z lidu. Kromě psaní básní, prózy a dramatu byla známá i jako sběratelka lidové slovesnosti. Sbírala pohádky, pověsti, písně, lidové zvyky a tance. Spolupracovala s Československým rozhlasem v Hradci Králové. Své menší práce zveřejňovala v časopisech/novinách: Eva, Lada, Národní listy, Svoboda, Zlatý máj, Zvěstování aj. Podílela se na Příručním slovníku jazyka českého. Bydlela v Hořicích na adrese Husova 8.

Gordon L Rottman

Zbraňový a zpravodajský specialista, sloužil ve Vietnamu, publikuje o americké armádě a historii bojové činnosti, narozen 24.2. 1947. Gordon L. Rottman sloužil 26 let v americké armádě při Special Forces, u výsadkových jednotek, dalekonosných průzkumných hlídek, dále u vojenské armádní zpravodajské služby a v Národní gardě, poté se přesunul do zálohy. Čtrnáct let pracoval na přípravách průběhu různých vojenských operací pro Special Forces v Army' s Joint Readiness Training Center, Fort Polk , Louisiana, kde mimo jiné vytvořil speciální tréninkový program pro Special Forces. Gordon začal psát knihy o vojenské histori v roce 1984 a v současné době pracuje jako spisovatel na plný úvazek autor. Dlouhodobě se zajímá o armádní slang a spolu s dalšími autory připravil kompilaci slangových výrazů z války ve Vietnamu a z války v Perském zálivu. Před deseti lety začal sestavovat slang námořní pěchoty z druhé světové války a v poslední době pracuje na německém slang ze stejné doby, který chce použít ve svém novém románu Je ženatý a má čtyři děti a žije v Cypress v Texasu.

Fritz Rudolph

Reportáže o horolezectví.

František Rusinský

Narozen 1.3.1881 v Dolních Životicích, zemřel 22.1.1923 v Moravské Ostravě. Středoškolský profesor, romanista, práce z oboru.

František Antonín Rössler

František Antonín Rössler , známý také jako Francesco Antonio Rosetti, byl skladatel českého původu z 18. století, který se významně zapsal do éry klasické hudby. Rössler se narodil kolem roku 1750, jeho raný život není dobře zdokumentován, ale předpokládá se, že studoval hudbu v Praze. Později se přestěhoval do Německa a stal se členem dvorního orchestru knížete z Oettingen-Wallersteinu, kde působil jako skladatel a kontrabasista.

Francesc Ráfols

Ilustrátor.

Eric Rickstad

Eric Rickstad je americký spisovatel, s manželkou a dcerou žije ve Vermontu. Jeho prvotina Reap byla zařazena do výběru New York Times Noteworthy Novel. Kniha Tiché dívky se dostala mezi bestsellery New York Times a USA Today. Rickstadův nejnovější román Lie in Wait vyšel v červenci 2015.

Eno Raud

estónsky autor detskej literatúry. Univerzitu v odbore estónsky jazyk ukončil v r. 1952. Neskôr pracoval v Estónskej národnej knižnici a v Estónskom združení vydavateľov. Na spisovateľskú dráhu sa dal až v dôchodkovom veku. medzi jeho najznámejšie diela patrí séria o Machnáčikov, Rukávnikovi a Sandálikovi.

Elli H Radinger

Elli H. Radinger je německá novinářka a spisovatelka, která se zabývá vlky. Po maturitě pět let pracovala jako letuška a tlumočnice letů jedné americké společnosti. Studovala práva se zaměřením na právo letectví a poté pracovala jako právník, ovšem ne v této oblasti. S Güntherem Blochem a dalšími v roce 1991 založila Společnost na ochranu vlků , které deset let předsedala. Od roku 1991 vydává časopis Wolf Magazin, německý časopis o vlcích a jiných psovitých šelmách. Od roku 2005 vychází Wolf Magazin každý měsíc jako bezplatný newsletter. Mezi lety 1995 a 2018 se autorka podílela na výzkumu vlků v americkém národním parku Yellowstone. Aby mohla svou 13letou fenu Shiru provázet v poslední fázi jejího života, přerušila Radingerová výzkum vlků. \"Shira je má rodina a má přednost. Tohle jsem se naučila od vlků.\" Další informace na internetových stránkách autorky: www.elli-radinger.de a www.wolfmagazin.de

Elena Rabčanová

Slovenská výtvarnice.

Èdvard Stanislavovič Radzinskij

Edvard Stanislavovič Radzinskij je ruský spisovatel, historik, autor biografií, historických próz, divadelních her a filmových scénářů. Absolvoval moskevský Institut historie a archivnictví . V roce 1960 byla v Moskevském divadle uvedena jeho první divadelní hra "Můj sen...Indie" . Všeobecně známým se stal poté, co režisér Anatolij Efros uvedl v Divadle umění leninského komsomolu jeho hru „104 stránek pro lásku“ , která se posléze stala předlohou pro filmové zpracování. Od tohoto momentu se staly další hry populární a byly nasazovány v divadlech po celé zemi i v zahraničí. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 napsal několik knih v rámci série Záhady dějin. Je autorem knihy o Stalinovi, která vychází z pramenů ruských tajných archivů. Popisuje v ní kremelský boj o moc krátce po Leninově smrti. Napsal také faktografický román o posledním ruském carovi Mikuláši II. a konci jeho rodiny. Obě knihy se staly bestsellery. Poslední kniha se zaměřuje na dalšího cara Alexandra II. Divadelní představení vzešlé z jeho historické trilogie „Lunin“ , „Hovory se Sokratem“ a „Divadlo z dob Nerona a Seneky“ jsou uváděny také v zahraničí. V posledních letech píše populárněhistorické knihy o tragických etapách ruských a světových dějin, stejně jako o významných postavách. Vydává v řadě zahraničních nakladatelstvích jako jsou Doubl day, Simon and Schuster, Bertelsman, Mondadory, Norsted, WSOY, NHK, Hodder and Stoughton. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Радзинский, Эдвард Станиславович na ruské Wikipedii.

Dušan Radovič

Srbský básník, prozaik a dramatik.

Craig P. Russell

Clémence Roux de Luze

Francouzská autorka pupulárně-naučných publikací pro děti.

Christine Recht

Německá autorka publikací o pěstování květin a užitkových rostlin.

Antonín Roháček

Antonín Roháček se narodil v malé vísce na rozhraní Podbl anicka a Českomoravské vysočiny. Po skončení devítiletky v roce 1950 se stal žákem Vojenského výcvikového střediska pro dorost v lesnictví na Valdeku v Brdech. Seznámil se zde s lesy, krásnou přírodou, lesáky a lesními dělníky největšího českého vnitrozemského lesnatého pohoří. Dobrovolně se přihlásil ke službě lesníka u Vojenských lesů na Šumavě v pramenné oblasti Blanice na Knížecím Stolci. Po absolvování lesnické školy v Písku a složení státních zkoušek pro samostatné lesní hospodáře se seznámil s významnými lesními celky ve Slavkovském a Českém lese, v Posázaví, na Českomoravské vysočině a v Jizerských a Krkonošských horách. Svoji odbornost lesníka-ekologa měl možnost uplatnit v hlavním městě Praze. Zakládal zde nové parkové lesy a veřejnou zeleň, stavěl lesní areály zdraví, lesní dětská hřiště, zookoutky, naučné stezky či Školu v lese. Podílel se na řízení pražského lesního, vodního a komunálního hospodářství, energetiky a zemědělství. Napsal řadu odborných článků a publikací s přírodní tématikou i brevířů stromů, keřů a bylin.

Andrej Romaňák

Slovenský historik, vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Dlouhodobě pracoval v Historickém ústavu Armády České republiky. Specializuje se na dějiny vojenství v 16. - 18. století.

Adolf Rudnicki

Polský prozaik a esejista, před válkou se proslavil expresionistickou novelou Nemilovaná a po válce novelami o utrpení polských židů za okupace .

Zbyněk Roček

Doc. RNDr. Zbyněk Roček, DrSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor zeměpis-biologie. Na této fakultě působí na katedře zoologie, přednáší předměty související s vývojovou morfologií živočichů. V laboratoři paleobiologie Geologického ústavu AV ČR se zabývá evolucí obojživelník a systematikou třetihorních plazů. Za rok 2002 mu byla udělena cena Českého literárního fondu za knihu „Historie obratlovců“.

Vratislav Řehák

Spoluautor publikací z oboru interní medicíny.

Vlastimil Růžička

Vlastimil Růžička byl československý cyklista a mistr Československa v cyklokrosu. Na Mistrovství světa v roce 1947 ve Francii, byl členem reprezentačního družstva. Kvůli velkým vedrům ale celé čtyřčlenné družstvo vzdalo. V roce 1953 vyhrál etapu v etapovém závodě Bratislava-Žilina-Ostrava-Praha. Na mistrovstvích Československa v cyklokrosu obsadil první, druhé i třetí místo. V letech 1950 až 1957 vyhrál několik etap Závodu míru. V roce 1950 skončil v jednotlivcích celkově na 3 místě a v roce 1954 na 2 místě. V družstvech byl členem vítězného družstva v letecch 1950, 1951 a 1954. V Bratislavě v místní části Rača se jezdí od roku 2002 Memoriál Vlastimila Ružičku. Dále byl v Bratislavě pojmenován po V. Růžičkovi cyklistický stadion na Cyklistický štadión Vlastimila Ružičku.

Vladimír Ruda

Narozen 1.9.1922 v Sobotce, zemřel 15.12.1990 v Liberci. Historik, archivář, práce z oboru.

Valentin Gennad'jevič Rubcov

Ruský autor publikací o léčivých rostlinách.

Václav Rathouský

Narozen 12. 8. 1965. Autor a editor prací o přírodních potravinových doplňcích a moderním síťovém marketingu, autor knihy esejů.

Václav Rabský

Jaroslav Velinský – Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete. Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat. Autor též vystupuje pod pseudonymem Kapitán Kid.

V Říha

Tomáš Rygl

Narozen v Jihlavě. Malíř, grafik a ilustrátor panoramatických map.

Tomáš Řízek

Tomáš Řízek je český malíř, grafik a ilustrátor, člen Klubu ilustrátorů dětské knihy. Tomáš Řízek se angažuje ve prospěch ochrany přírody a krajiny v lokalitě na hranicích okresů Česká Lípa a Liberec jako předseda Společnosti na záchranu kopce Tlustec se sídlem v Postřelné.

Tomáš Repka

Tomáš Řepka je bývalý profesionální český fotbalový obránce a reprezentant. Typ důrazného nekompromisního obránce, známý i disciplinárními prohřešky. V zahraničí působil v italském klubu ACF Fiorentina a anglickém West Hamu United. Pochází z malého městečka Brumov-Bylnice, kde také začal svou fotbalovou dráhu v TJ Spartak MEZ Brumov. Jeho otcem je bývalý ligový fotbalista Petr Vokáč. V patnácti letech odešel do Zlína, odkud poté přestoupil do Baníku Ostrava. Z Ostravy přestoupil do pražské Sparty. Ve Spartě hrál dvakrát, nejprve v letech 1995–1998 a poté po návratu z ciziny v letech 2006–2011. V sezoně 2006/07 získal se Spartou svůj další titul v Gambrinus lize. V následujícím ročníku 2007/08 naopak přispěl svým pověstným „blikancem“ k tomu, že Spartě ligové prvenství uniklo. Ve 28. kole byl již ve 2. minutě utkání vyloučen poté, co hodil míč do obličeje útočníkovi Brna Aleši Bestovi. Pražský klub ztratil po prohře 0:2 důležité body a i další dvě kola prohrál. 15. května 2010 rozhodl Tomáš Řepka svým gólem v posledním ligovém kole proti Teplicím o titulu pro Spartu. Ve 47. minutě po centru Igora Žofčáka hlavičkoval přesně za záda teplického brankáře Slavíka, který si na míč sáhl, ale nedokázal jej vyrazit. Sparta Praha zvítězila 1:0 a stala se šampionem. 8. července 2010 nastoupil v dresu Sparty k historicky prvnímu zápasu Českého Superpoháru, který sehrávají mistr ligy a vítěz národního poháru uplynulého ročníku. Ve 28. minutě zápasu byl za faul na plzeňského Milana Petrželu vyloučen, pražský klub i přesto dokázal oslaben o jednoho hráče zvítězit 1:0. Koncem roku 2011 ztratila Sparta zájem o jeho služby a Tomáš Řepka přestoupil v lednu 2012 do Dynama České Budějovice. Odnesl si s sebou na přilepšenou týmovou pokladnu, do níž hráči platili např. pokuty, zápisné, peníze za první starty nebo za vstřelené branky nebo i za narození dětí. V únoru 2014 v pořadu Show Jana Krause uvedl, že pokladnu dostal „na cestu“, ...

Sylvain Reynard

Sylvain Reynard je pseudonym kanadskího autora série románů o profesorovi Gabrielu Emmersonovi, který je předním odborníkem na díla Danteho. Spisovatel do svých románů zařazuje renesanční dobu, umění, architekturu a hlavně město Florencii. Do svých románů zakomponovává: sex, lásku, víru a vykoupení. Svůj první román z trilogie vydal pod jménem Gabrielovo Inferno. Další úspěšné díly Gabrielův Očistec a Gabrielův Ráj následovaly rychle za sebou. Napsal také samostatné knihy Princ a Temná Raven. Jeho knihy jsou oblíbené po celém světě, a tajemné i tím, že autor skrývá svou identitu.

Svatopluk Řehák

Svatopluk Řehák se narodil 20. ledna 1926 v Českém Brodě. Doktor lékařských věd, profesor Karlovy univerzity, člen-korespondent ČSAV, přednosta oční kliniky v Hradci Králové.

Suzanne Redfearn

Americká spisovatelka a architektka.

Stella Rimington

Narodila se v Londýně čtyři roky před vypuknutím druhé světové války. Evakuaci se ale vyhnula, protože se v útlém dětsví stěhovala s rodinou po celé zemi. Původně pracovala jako archivářka, v sedmdesátých letech minulého století nastoupila k zpravodajské službě M15, kde pracovala na oddělení kontraterorismu.Má rytířský titul " Dame". Ted' je v penzi a věnuje se psaní, veřejným vystoupením, pěti milovaným vnoučatům a zahrádce.

Sally Rooney

Sally Rooneyová je irská spisovatelka a scenáristka. Je známá především jako autorka románů, píše i krátká prozaická díla, recenze, eseje. Kromě prózy uveřejňuje i poezii. Vystudovala angličtinu na Trinity College Dublin, začala zde studovat také politiku, ale studium nedokončila. V roce 2013 získala magisterský titul v oboru americká literatura. Během studií se věnovala debatním soutěžím, v roce 2013 zvítězila na Mistrovství Evropy univerzit v debatování. Než se stala spisovatelkou, pracovala v restauraci na administrativní pozici, krátce působila jako redaktorka v literárním časopisu The Stinging Fly. Označuje se za marxistku, žije v Dublinu. Svůj první román napsala ve svých 15 letech. Od 2014 začala psát systematicky. V roce 2015 vyšel její esej Even If You Beat Me o soutěží v debatování, díky němu navázala kontakt s agentkou Tracy Bohanovou z Wylie Agency. Debutový román Rozhovory s přáteli dokončila během magisterského studia americké literatury. Román vyšel v roce 2017 a v roce 2018 byl nominován na Mezinárodní cenu Dylana Thomase Swansea University. a na Folio Prize za rok 2018. Román se stal knihou roku Sunday Times, Observeru a Telegraphu, dostal se do užšího výběru na cenu Sunday Times EFG Short Story Award a získal cenu Sunday Times/PFD Young Writer of the Year Award. Podle románu vznikl v roce 2022 televizní seriál. V roce 2018 vyšel její druhý román Normální lidi , který byl nominován na prestižní Man Bookerovu cenu, v roce 2018 získal titul Irský román roku v rámci Irish Book Awards a stal se knihou roku 2018 nakladatelství Waterstones. V roce 2018 získal knižní cenu Costa Book Award a v roce 2019 cenu British Book Awards, v témže roce byl zařazen do nominace na Dylan Thomas Prize a Women's Prize for Fiction. Román byl v roce 2020 adaptován do podoby televizního seriálu. V roce 2...

Richard Rokyta

Richard Rokyta je český fyziolog specializující se na neurofyziologii, emeritní proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a bývalý přednosta Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie. Narodil se v Užhorodu, kde jeho otec působil jako veterinární lékař. V roce 1961 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, do roku 1982 pracoval jako odborný asistent Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni, a do 1990 jako vedoucí katedry fyziologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze . V období 1990-2009 byl přednostou Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK v Praze . V roce 1991 získal titul profesora normální a patologické fyziologie a v letech 1990-1996 byl proděkanem 3. LF UK. Zabývá se centrálními talamokortikálními spojeními, bolestí a její projekcí do různých mozkových struktur a také možnostmi její diagnostiky prostřednictvím biochemických metod a ovlivňováním bolestivých stavů. Je členem redakčních rad několika mezinárodních časopisů a šéfredaktorem časopisu Bolest. Od francouzské vlády převzal rytířšký Řád akademických palem. Jeho manželkou je doc. MUDr. Věra Rokytová, CSc. . Má dva syny, prof. MUDr. Richard Rokyta, Ph.D. je internista zabývající se intenzivní medicínou a kardiologií a MUDr. Pavel Rokyta je gynekolog.

Rembrandt Harmensz. van Rijn

Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn , byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Doba jeho tvorby spadá do tzv. nizozemského zlatého věku, , období rozkvětu nizozemské společnosti a její kultury v 17. století. Slavným se stal již za svého života a záhy byl považován za největšího nizozemského malíře. Rembrandt ve svém díle prokazuje výjimečnou znalost klasické ikonografie, technicky mistrné zvládnutí šerosvitu a figurální malby. Jeho dílo zahrnuje portréty, zejména autoportréty, a také holandské krajiny a obrazy s mytologickými či biblickými tématy. Své obrazy podepisoval RH, později RHL . První obraz, který podepsal jménem Rembrant, byla Hodina anatomie doktora Tulpa . Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil jako nejmladší z devíti dětí 15. července 1606 v nizozemském Leidenu. Jeho otec byl mlynář a matka dcera pekaře. Narodil se na svou dobu do poměrně dobře zaopatřené rodiny. Otci patřila část městského mlýna, zanechal po sobě určité jmění. Nejmladší Rembrandt byl ze synů jediný, kterého dala rodina studovat. Chodil do latinské školy, protože rodiče z něj chtěli mít pastora. V patnácti letech vstoupil do učení k místnímu malíři, jenž absolvoval cestu za poznáním do Itálie, Jacobu Isaacszoonu van Swanenburghovi. Tento první mistr učil mladého Rembrandta po tři roky základům malířského řemesla. Ve svých osmnácti letech v roce 1624 se rozhodl, že se půjde dále učit do Amsterdamu k mistru Pieteru Lastmanovi, ten se specializoval na malování portrétů a biblických témat na velkých formátech obrazů. Ve svých prvních obrazech ještě Rembrandt stupňoval mistrovu malířskou techniku. V této době nejraději maloval obrazy s biblickou tematikou. Když se Rembrandt rozhodl odejít z učení u Pietra Lastmana, jeho kroky vedly zpět do rodného Leidenu. ...