Výpis všech autorů

Vladimír Peroutka

Vladimír Peroutka byl český novinář, redaktor a vydavatel. Je znám především jako autor scénáře filmu Eva tropí hlouposti. Byl ženat s Růženou rozenou Lechnýřovou , manželé žili ve 30. letech 20. století v žižkovské Křížkovského ulici. V letech 1933–1943 redigoval časopis Ahoj . Jako zkušený novinář v letech 1935–1936 působil jako vedoucí redaktor, úředně zodpovědný za obsah časopisu Malý Hlasatel . V letech 1945–1948 řídil časopis Světový pramen zábavy a poučení. Jak vyprávěl spisovatel Jiří Brdečka, Vladimír Peroutka ho okolo roku 1940 požádal o to, aby napsal povídky parodující tehdejší kovbojky. Tak Brdečku inspiroval k napsání divadelní hry, která se později stala námětem úspěšného filmu Limonádový Joe.

Vilém Pospíšil

Narozen 19.7.1911 v Praze, zemřel 19.9.1988 tamtéž. JUDr., hudební kritik, redaktor, muzikologická literatura.

Veronika Půrová

Projektová manažerka Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, publikace z oboru.

Valentin Savvič Pikul'

Ruský spisovatel.

Václav Procházka

Václav Procházka je český fotbalový obránce či záložník a reprezentant, od srpna 2020 působící v českém klubu FC Fastav Zlín. Hraje na stoperu, může nastupovat i na postu defenzivního záložníka. Svoji fotbalovou kariéru začal v ZKZ Břasy, odkud v průběhu mládeže odešel do Viktorie Plzeň. Před sezonou 2002/03 se propracoval do prvního týmu Viktorky. V říjnu 2004 projevil o Procházku zájem tehdy druholigový italský celek FC Janov. V Plzni zažil doby v nejvyšší soutěži i druhé lize. Za mužstvo odehrál během celého svého působení 96 ligových zápasů, ve kterých vstřelil tři góly. Před jarní částí ročníku 2004/05 se domluvil na smlouvě s klubem 1. FC Slovácko, kam zamířil z Viktorie na půlroční hostování. Se Slováckem bojoval na jaře 2005 o záchranu v 1. lize, která se zdařila. Během svého působení odehrál osm střetnutí v lize, ve kterých branku nevsítil. V létě 2007 přestoupil za nespecifikovanou částku do mužstva FK Mladá Boleslav. Na jaře 2011 došel s Mladou Boleslaví až do finále Českého fotbalového poháru, kde klub porazil na neutrální půdě v Jihlavě Sigmu Olomouc 2:1 po penaltách. 22. července 2011 nastoupil k zápasu o český Superpohár, kde se Mladá Boleslav představila na půdě tehdejšího mistra Viktorie Plzeň, kde Boleslav podlehla soupeři až na pokutové kopy 4:2 . Za tým odehrál celkem 98 ligových zápasů. dal devět gólů. Před jarní částí ročníku 2011/12 se vrátil do Plzně, kde podepsal kontrakt na tři a půl roku. Do Viktorky přišel výměnou za Martina Filla, který do Mladé Boleslavi odešel na hostování. 17. listopadu 2012 proti Liberci byl Procházka ve 43. minutě vyloučen za faul na unikajícího Dzona Delarge. Plzeň dokázala i v oslabení zápas otočit a zvítězit 2:1. Zajistila si tak jednobodový náskok do jarní části sezóny před druhou Spartou Praha. 3. března 2013 v 18. ligovém kole nastoupil ...

Tomáš Přibyl

Tomáš Přibyl je český publicista, autor literatury faktu a odborník v oblasti informačních technologií. Absolvoval Fakultu podnikatelskou při brněnském VUT, kde postupně získal tituly bakalář a inženýr. Již za dob studia začal pracovat jako konzultant v oblasti informační bezpečnosti . V roce 2005 odešel na rodičovskou dovolenou se synem Markem, nicméně dále pracuje v oblasti informační bezpečnosti na volné noze coby nezávislý konzultant. Kromě toho působí jako Media & Education Specialist v České kosmické kanceláři. Jeho koníčkem je kosmonautika a vše, co s ní souvisí. Publikoval téměř 3000 článků v novinách a časopisech v Česku i v zahraničí. Připravil nebo se podílel na několika výstavách, uspořádal stovky přednášek pro veřejnost, jeho hlas pravidelně zní na rádiových vlnách . Za publicistickou a žurnalistickou činnost v oblasti kosmonautiky získal v roce 2002 prestižní Cenu města Brna jako její nejmladší laureát v historii. V roce 1998 se dostal do širšího výběru zájemců o účast v marketingové akci West in Space hamburského tabákového koncernu Reestma, ale výběrem v Belgii a Německu neprošel. Je aktivní redaktor portálu Kosmonautix. Podílel se také na přípravě vystřihovacích modelů raketoplánu Atlantis a lunárního modulu .

Tobias Pehle

Svobodný technický novinář, publicista, autor řady úspěšných příruček pro domácí kutily a knih kuchařských předpisů, redaktor obrazových publikací o kulturním dědictví UNESCO.

Štefan Pisoň

Slovenský autor místopisných kulturních publikací.

Roman Prahl

Roman Prahl je historik umění, výtvarný kritik, estetik, kurátor, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. V letech 1964-1968 absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově nám. v Praze. Od roku 1968 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku. Studia ukončil roku 1974 diplomovou prací Teorie ornamentu na přelomu 19. a 20. století . Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertaci Umělec, jeho ateliér a jeho umění. Téma české malby 19. století V letech 1973-1974 byl externím pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, ale z politických důvodů nebyla jeho smlouva prodloužena. Později působil jako odborný pracovník pražského SSPPOP a pak až do roku 1994 jako odborný pracovník v oddělení českého umění 19. století Národní galerie v Praze. V letech 1990-1991 byl vědeckým tajemníkem Národní galerie. Za normalizace byl důležitou osobností prostředí nezávislé kulturní scény, zejména jako hlavním kurátor výstav v Divadle v Nerudovce. Byl kurátorem i v dalších nezávislých malých galeriích - brněnské Galerii mladých, ÚMCH , Muzeu Roztoky, MKS Dobříš, Galerii Opatov, galerii Zlatá lilie, Galerii u Řečických, Atriu na Žižkově. Od roku 1991 pracuje v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, do roku 1994 jako externí pedagog, 1994-2001 jako odborný asistent. Roku 2001 se zde habilitoval, od roku 2005 je členem oborové rady Ústavu pro dějiny umění, roku 2006 byl jmenován profesorem dějin umění. Je zástupcem ředitele ÚDU FF UK. Od roku 1980 byl členem týmu pro přípravu mezioborových sympozií k české kultuře 19. století v Plzni. Organizačně se podílel na 1. a 2. sjezdu českých historiků umění. Byl jedním ze zakladatelů Uměleckohistorické společnosti , členem redakční rady Bulletinu UHS a členem výboru UHS, v letech 2002-2004 předseda UHS. V letech 1990-1994 byl šéfredaktorem Bulletinu Národní galer...

Richard Platt

Britský spisovatel a fotograf, autor popularně-naučných publikací pro děti a mládež o vědě, technice, historii, též píše o námořních tématech, fotografování, špionážích a forenzních vědách.

Pitigrilli

Vlastním jménem Dino Segré . Syn židovského otce, po matce katolíkem. Narodil se v Turínu, kde vystudoval právnickou fakultu. Živil se především jako novinář, ale také jako spisovatel. Jeho nejznámější dílo je "Kokain". Od roku 1930 hodně cestoval, hodně času trávil v Paříži, která mu byla velikou inspirací. Založil literární časopis Grandi Firme, který byl vydávaný v Turínu od roku 1924 do roku 1938, kdy ho zakázali v rámci nově přijatých antisemitských rasových zákonů fašistické vlády. Byť pokřtěný jako katolík, Segre byl v té době klasifikovaný jako Žid. Jeho otec byl Žid a Pitigrilli si vzal židovskou ženu. V útlém dětství projevoval vysokou hyperaktivitu a dost často utíkal z domova. Měl dobrodružnou povahu a nikdy se nebál světa. Troufal si na mnohem starší žáky a vždy o něm bylo slyšet. S odstupem puberty velmi zmoudřel a dostal se na právnickou fakultu, kde studoval s velmi dobrým prospěchem. Své choutky po úprcích nechal ve svém dětství a zavřel nad tím dveře. Ihned po škole se dal na to, co mu bylo nejmilejší a to sepisování. Hra s písmeny ho natolik uchvátila a navíc v ní prokazoval veliké nadání, že ho zaměstnaly turínské noviny, kde dostal svou vyhraněnou rubriku. Mimo jiné se dal i do větších samostatných děl v podobě knížek a si nejznámějším románem, který se prodávají dodnes se stala kniha nesoucí název „Kokain“. Od roku 1930 se dal na kratší výlety po Evropě. Velice oblíbenou destinací se stala Paříž. Po uklidnění války se opět navrátil do rodného Turína.

Petra Johana Poncarová

Peter Pišťanek

Slovenský prozaik, publicista a cestovatel.

Paul & Mary Peter

Peter, Paul & Mary bylo folkové trio, které vzniklo v New Yorku v roce 1961 ve složení Peter Yarrow, Paul Stookey a Mary Travers. Skupina se stala jednou z nejúspěšnějších folkových pěveckých skupin šedesátých let, známá svými pevnými harmoniemi a procítěnými texty. Zasloužili se o popularizaci folkové hudby v Americe a stali se synonymem hnutí za občanská práva a protiválečných nálad té doby.

P. Dominik

Nancy Price

Americká beletristka.

Musici De Praga

Český komorní orchestr založený v roce 1966 violistou Jaroslavem Štěpničkou. Obvykle vystupuje bez dirigenta, současným uměleckým vedoucím a koncertním mistrem je Jan Pellant.

Monika Peetz

Monika Peetz vystudovala germanistiku, komunikační vědu a filozofii na Mnichovské univerzitě. V letech 1990 - 1998 působila jako dramaturgyně v redakci televizních filmů v Bayerischer Rundfunk. Od roku 1998 pracuje jako scénáristka v Německu a Nizozemsku. Podílela se na filmech Ein Baby zum Verlieben , Noch einmal zwanzig sein či na třídílné sérii pro ZDF Die Rebellin . Je autorkou úspěšné série o pěti kamarádkách Úterní ženy, která byla také zfilmována, a jen v německy mluvících zemích se prodalo přes milion výtisků. Nejnovější román Jedna + 1 není součástí této série. Autorčiny knihy vyšly již v pětadvaceti zemích.

Miroslav Petříček

Narozen 21. 2. 1951 v Praze. Prof., Dr., filosof, vysokoškolský pedagog, specializace na současnou francouzskou filosofii a vztah mezi filosofií a uměním, též překladatel z němčiny, francouzštiny a latiny, též texty ke katalogům výstav.

Miloslav Pospíšil

Miloslav Pospíšil byl československý člen protikomunistického odboje. Roku 1951 byl za svou činnost v odbojové skupině Hory Hostýnské odsouzen za velezradu a rozvracení státu k trestu smrti. Narodil se roku 1918 v obci Bystřice pod Hostýnem do dělnické rodiny. V mládí se vyučil kamenosochařem. Roku 1939 nastoupil do armádní služby v době mobilizace. Na podzim roku 1939 již byl nasazen na práci do Říše, kde pracoval na stavbách. Roku 1942 byl zatčen gestapem za drobné sabotáže, za které byl vězněn až do roku 1944. Během spojeneckého náletu se mu podařilo z vězeňského tábora uprchnout zpět na Moravu, kde se přidal k partyzánům. Po válce se usadil v Odrách, kde provozoval kamenosochařství. Živnost řídil až do roku 1948, kdy začal mít po únorovém převratu jako živnostník problémy s komunistickými úřady. V dubnu téhož roku mu bylo odebráno povolení podnikat. Nebyl však ani z daleka jediným komu se to stalo, s dalšími třemi bývalými živnostníky se tedy rozhodl emigrovat. Všichni byli zatknuti SNB již v Olomouci a uvrženi do vyšetřovací vazby, kde strávili dva měsíce než dostali prezidentskou milost. Poté se znovu usadil, přijal práci v kamenické dílně a oženil se. Brzy poté však byl znovu vyšetřován SNB, kdy byl udán, že neohlásil ukryté zbraně z dob působení u partyzánů. Hrozilo mu až patnáct let vězení, a tak uprchl. Spolu s Vlastimilem Perutkou a Ladislavem Palou, které potkal stejný osud, se ukryli v horách a posléze se přidali k odbojové skupině zvané Hory Hostýnské. Jeho skupina poté například odcizila 170 tisíc československých korun z kampeličky v Blazicích, které rozdali rodinám odbojářů. Také stáli za přepadeními lokálních komunistických funkcionářů. Od roku 1949 skupina Hory Hostýnské čelila řadě zátahů, při kterých byla většina členů zatčena. Na jaře roku 1950 se tedy skupina ukryla na severu Moravy, ale brzy se vrátila zpět na Hostýnsko. Mezitím však státní složky s pomocí informátorů zí...

Milan Polášek

Ing.Milan Polášek – zakladatel jogy v Československu a na Slovensku.

Milada Paulová

Milada Paulová byla česká historička a byzantoložka, první docentka v Československu. Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové. Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy, kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie. Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity; byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě. Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie , Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články. V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo. Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný...

Michal Pehr

Michal Pehr je český historik, pracovník Masarykova ústavu AV ČR Praha, zaměřující se na dějiny českých zemí 20. století, zejména dějiny první a třetí republiky a dějiny politického katolicismu. V letech 2015 až 2016 zastupitel Ústeckého kraje, od roku 2010 zastupitel a radní města Louny, člen KDU-ČSL. Narodil se v Praze, v dětství žil v Čelákovicích, kde navštěvoval základní školu. V roce 1985 se s rodiči přestěhoval do Loun. Zde absolvoval gymnázium. V letech 1995–2002 absolvoval magisterské studium historie a politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po škole krátce pracoval v archivu ve Slaném a Kladně. Od podzimu 2002 nastoupil jako interní doktorand Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od března 2003 je pracovníkem Masarykova ústavu AV ČR. Zaměřuje se na novodobé české politické myšlení a stranictví s důrazem na období první a třetí republiky. Publikoval řadu odborných článků. Přednášel i na řadě akcí Masarykova demokratického hnutí v divadle Kolowrat, Klubu techniků na Novotného lávce v Praze i Senátu Parlamentu ČR. Od roku 2010 vyučuje politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a od téhož roku i moderní dějiny na CEVRO Institutu. Od roku 2002 je členem KDU-ČSL, za níž kandidoval jako lídr v krajských volbách v roce 2004 do Zastupitelstva Ústeckého kraje. Ve volbách v roce 2012 kandidoval jako člen KDU-ČSL za subjekt "Hnutí PRO! kraj" . Stal se prvním náhradníkem. Na konci roku 2014 však na mandát rezignoval Přemysl Rabas, čímž se od 1. ledna 2015 stal Michal Pehr krajským zastupitelem. Zastupitelem města Louny se stal ve volbách v roce 2010, když kandidoval jako člen KDU-ČSL za subjekt "Koalice pro Louny" . Za stejný subjekt mandát ve volbách v roce 2014 obhájil. Od roku 2010 také působí jako radní města. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem KDU-ČSL v Ústeckém kraji, ale neuspěl.[...

Markéta Procházková

Narozena 25. 9. 1963 v Praze, zemřela 2. 6. 2020 tamtéž. Básnířka, hudební skladatelka a pedagožka.

Marie Pravdová

Narozena 18.11.1907. PhDr., historička, asistentka katedry dějepisu, práce a redakční činnost v oboru, překlady z ruštiny.

Marcela Puldová

Učitelka, spoluautorka pracovních sešitů z češtiny.

Marcel Prévost

Marcel Prévost byl francouzský romanopisec a dramatik, v letech 1909–1941 také řádný člen Francouzské akademie , žijící a autorsky tvořící v období Třetí francouzské republiky. Marcel Prévost navštěvoval křesťanskou základní školu v Orléans, Châtellerault, Bordeaux a Paříži, posléze studoval na pařížské École polytechnique. Než nastoupil na ministerstvo, byl zaměstnán jako inženýr v tabačce. Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky bylo k lednu roku 2018 přeloženo již více než třicet prozaických literárních útvarů, jejichž autorem je francouzský romanopisec Marcel Prévost. Většina z těchto níže uvedených děl byla do češtiny přeložena z francouzštiny ještě za spisovatelova života, tj. na přelomu 19. a 20. století, popř. v jeho prvních třech dekádách, a to nezřídka kdy pod nejrůznějšími pseudonymy, či neúplně zaznamenanými jmény. V jeho románech je patrný zájem o něžné pohlaví. Zřejmě nejvýznamnějším dílem, které kdy napsal, je eroticky laděný román Les demi-vierges , přeložený záhy do češtiny jako Polopanny, či jako Polonevinné. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Prévost na francouzské Wikipedii.

Ludmila Pešková

Publikace v oboru ručních prací.

Ludmila Pelcová

Dětství prožila v Praze, od roku 1948 žije ve Vrchlabí. Publikovala v rozhlase a časopisech.

Libuše Palečková

Narozena 4. 9. 1937 v Milíně u Příbrami, zemřela 2013. Režisérka, scenáristka, výtvarnice, básnířka a spisovatelka dětských knih.

Leo Perutz

Leo Perutz byl rakouský židovský spisovatel a dramatik. V letech 1918–1933 patřil ke světově nejčtenějším spisovatelům německého jazyka. Leo Perutz se narodil v Praze v rodině majitele textilní továrny Benedikta Perutze a jeho manželky Emilie, rozené Österreicherové . Měl tři mladší sourozence . V roce 1901 přesídlila rodina do Vídně, kde se Perutz později stal úředníkem v pojišťovně. V 1. světové válce byl Perutz na východní frontě roku 1916 těžce raněn. Po válce působil jako novinář a spisovatel ve Vídni. V roce 1938 byl Perutz přinucen emigrovat. Jeho novým domovem se stala Palestina. Od konce 40. let 20. století žil střídavě v Tel Avivu a v Rakousku, kde zemřel na srdeční infarkt. Mezi jeho přátele patřili např. Gustav Meyrink a Franz Werfel.

Leo Pavlát

Leo Pavlát je novinář, spisovatel a diplomat, první a současný ředitel Židovského muzea v Praze od jeho navrácení české a moravské židovské komunitě . Leo Pavlát po válce vyrůstal s matkou, která jako jediná z rodiny přežila šoa - věznění v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau i dalších lágrech. Po základní devítileté škole a Střední všeobecně vzdělávací škole vystudoval fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy . Od konce 70. let se začal angažovat v neoficiálních strukturách kolem Židovské obce v Praze. Po roční vojenské službě byl v letech 1975-1990 odborným redaktorem umělecko-naučné redakce nakladatelství Albatros. V letech 1990-1994 působil na československém/českém velvyslanectví v Izraeli v Tel Avivu. Od roku 1994 je ředitelem Židovského muzea v Praze. Jeho první díla tvořily překlady náboženských úvah a textů židovských autorů a děl s židovskou tematikou pro Věstník Rady židovských náboženských obcí a Ročenku Rady židovských náboženských obcí, později začal psát vlastní knihy. Od konce roku 1994 připravuje rozhlasový pořad pražské židovské obce Šalom alejchem a i jinak spolupracuje s Českým rozhlasem při tvorbě naučných pořadů o židovských tradicích, zvycích a kultuře, dříve psal pravidelně fejetony pro českou redakci BBC a Rádio Česko . Z francouzštiny přeložil úvahy náboženského myslitele Ješajahu Leibowitze „Úvahy nad Tórou“ . Na téma antisemitismus a židovské tradice publikuje v novinách , vystupuje v rozhlase a televizi a přednáší na různých fórech, výsledky této činnosti lze nalézt i v některých sbornících. Od roku 1995 pracuje ve volených orgánech Židovské obce v Praze i Federace židovských obcí. Od roku 1997 j...

Ladislav Pecháček

Ladislav Pecháček je český lékař, spisovatel a humorista. Na jedenáctileté střední škole v Litoměřicích odmaturoval v roce 1958. Po té studoval medicínu na vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové, kterou absolvoval v roce 1964. Po studiích pracoval jako sekundář ve Vojenské nemocnici v Plzni. Od roku 1966 působil jako posádkový lékař v Chomutově. Po svém vyloučení z armády v 1971 z politických důvodů pracoval dále v Chomutově jako obvodní lékař. V letech 1974 až 1989 byl obvodním a závodním lékařem v Prachovicích na Chrudimsku. V letech 1990 až 1991 pracoval v Chrudimi jako posudkový lékař, později se zde stal vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty Okresního úřadu. V roce 2001 odešel do penze a současně pracuje pro zdravotní pojišťovnu. Žije v Pardubicích. Debutoval 1981 v Rovnosti, dále publikoval v Rudém právu, Dikobrazu, Tvorbě, Vlastě, Pochodni , Kmeni, Literárním měsíčníku aj. Podle jeho námětů a scénářů napsaných ve spolupráci s režisérem Dušanem Kleinem vznikla filmová hexalogie Jak svět přichází o básníky , Jak básníci přicházejí o iluze , Jak básníkům chutná život , Konec básníků v Čechách… , Jak básníci neztrácejí naději a Jak básníci čekají na zázrak . Dále pak filmy Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano . Scenáristicky se podílel také na filmu Kdo se bojí, utíká . Je autorem scénáře televizní inscenace Dáma ví, kdy přijít . Román Osvobozené kino Mír pro Český rozhlas zdramatizovali Jana Pithartová a Pavel Krejčí . Podle Slovníku české literatury po roce 1945: PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 

Kristýna Pivodová

Narodila se v roce 1982 a vystudovala žurnalistiku a masovou komunikaci na FSV UK. Pracuje jako novinářka. Píše především dívčí románky a detektivky. Mgr. Absolventka gymnázia v Praze-Karlíně.

Kay Pollak

Švédský filmový režisér a spisovatel. Po dlouhé přestávce se vrátil v roce 2004 filmem Jako v nebi. Měl ve Švédsku velký kasovní úspěch . Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Navíc Pollak je autorem psychologického průvodce s názvem "Žádná setkání nejsou náhodná".

Karel Polomis

Publikace o pionýrských táborech.

Josef Pacák

Josef Pacák byl profesor organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pracoval nejprve jako asistent , později jako docent . Hodnost doktora věd získal obhajobou práce z oboru fluorovaných sacharidů , profesorem byl jmenován roku 1990. Během svého působení na UK publikoval desítky původních vědeckých prací, napsal téměř 30 učebních textů. Je autorem nebo spoluautorem více než 12 knižních publikací, které se staly pro svou srozumitelnost a přehlednost oblíbenými zejména mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty; některé z nich byly vydány v zahraničí. Řadu let byl i autorem úloh z organické chemie pro účastníky Chemické olympiády, za což byl vyznamenán ministrem školství . V letech 1962-1963 přednášel na Universidad de Oriente v Santiago de Cuba, kde byl jmenován čestným profesorem. V roce 2004 byl vyznamenán kolumbijským řádem Al Merito za účast na založení celostátní soutěže Premio Iberoamericano, určenou studentům španělštiny a portugalštiny. Za významný podíl na vývoji pozitronové emisní tomografie , první syntézu fluorglukosy , mu bylo roku 2003 uděleno čestné členství České lékařské společnosti JEP, a to její Společností nukleární medicíny. Z téhož důvodu byl nominován na velmi prestižní cenu "Japan Price 2003", udělovanou samotným japonským císařem. Kromě organické chemie se zabýval také problematikou výuky chemie, a proto je dobře známý mezi středoškolskými pedagogy. Vedoucím katedry chemie na Pedagogické fakultě UK byl v letech 1965-1967, vedoucím katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1990-1994. Vrcholem jeho řídící činnosti byla funkce prorektora Univerzity Karlovy . Za svou práci byl odměněn cenou Českého literárního fondu, zlatou medailí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a stříbrnou i zlatou medailí téže univerzity....

Jiří Robert Pick

Jiří Robert Pick byl český spisovatel, textař a dramatik. Studoval gymnázium, to ale musel v roce 1939 opustit pro svůj židovský původ. Roku 1943 byl odvezen do Terezína; otec zahynul, ostatní členové rodiny přežili; J.R Pick si z Terezína odnesl těžce podlomené zdraví. V roce 1954 absolvoval Vysokou školu politických a hospodářských věd. Po studiích se stal redaktorem Literárních novin. Poté se stal spisovatelem z povolání, brzy se začal věnovat i divadlu. Koncem 50. let spolupracoval s pražským klubem Reduta. V roce 1959 založil divadlo Paravan, které pak řídil jako jeho umělecký vedoucí. S Ivanem Vyskočilem se angažoval v tzv. „malých jevištních formách“. Roku 1968 založil divadélko AU. V této době byl poměrně aktivní i v humoristickém časopise Dikobraz. Po roce 1969 se stal zakázaným autorem, jeho tvorbu občas vydávali někteří z jeho přátel. Od roku 1961 byla jeho manželkou Iva Hercíková. Zemřel roku 1983 v Praze. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech. Další knihy už navazují na tradici české parodie a v „mezích možností“, kde občas kritizoval i některé lokální nešvary socialismu, tato kritika je vedena samozřejmě pod klasickou zástěrkou snahy o zlepšení socialismu. Většina jeho her byla napsána pro divadla, ve kterých působil, tzv. „na míru“.

Jiří Prášek

Narodil se 24. 10. 1959 v Táboře, ale vyrůstal v Chýnově, od mládí ho zajímala historie. Po maturitě na táborském gymnáziu pokračoval ve studiu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně . V roce 1983 začal pracovat v píseckém muzeu jako etnograf, později se stal jeho ředitelem. Už na gymnáziu přispíval svými články o historii do místního tisku a do Výběru prací členů Historického klubu při muzeu v Českých Budějovicích. V té době také vydal svou první publikaci, která se zabývala Chýnovem. PhDr. J. Prášek je autorem mnoha knih a populárně naučných i odborných článků, které vyšly v odborných časopisech i místním tisku.

Jiří Polák

Narozen 13.5.1947 v Drahůnkách u Teplic. Malíř, grafik a ilustrátor, zejména naučných publikací. Práce o pohlednicích.

Jiří Plachetka

Narozen 4. 9. 1927 v Opavě, zemřel 19. 1. 2012. Novinář, nakladatelský redaktor, dramatik, beletrista, práce pro děti, básně, publicista, překladatel z ruštiny.

Jiří Padrta

Jiří Padrta byl český teoretik umění, výtvarný kritik, redaktor, kurátor a překladatel. V letech 1948–1953 vystudoval výtvarnou výchovu a francouzštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a obhájil zde rigorózní práci . Po ukončení studia byl zaměstnán jako středoškolský profesor v Soběslavi. V letech 1955–1970 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce . Roku 1956 byl na tříměsíčním pobytu ve Francii. Roku 1957 organizoval spolu s Miroslavem Lamačem a J.M. Tomešem přelomovou výstavu Zakladatelé moderního českého umění v Domě umění města Brna, kde byla poprvé od komunistického převratu představena česká předválečná avantgarda. V témže roce vyšel jeho článek Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj v časopisu Výtvarné umění, kde představil abstraktní umění Kandinského, Duchampa, Hartunga, G. Mathieu, Mondriana, Miróa, Wolse, Pollocka, Dubuffeta, P. Soulage, italských futuristů, ad. Tento článek zásadně ovlivnil mnoho českých umělců a stál u vzniku domácího abstraktního umění. Padrta ovládal francouzštinu, němčinu, italštinu a ruštinu, znal se osobně s významnými zahraničními umělci i kunsthistoriky a díky práci v redakci Výtvarné práce, kam přicházely odborné časopisy ze zahraničí, patřil k nejlépe informovaným českým výtvarným teoretikům. Podle Jiřího Šetlíka, který vedl redakci Výtvarné práce od roku 1964, si Padrta vydobyl úctu mimo jiné svou schopností analyzovat na základě pramenů teoretická východiska avantgardního umění. Roku 1964 byl spoluzakladatelem a teoretikem skupiny Křižovatka a svou rozsáhlou teoretickou a publikační činností se podílel na uvedení konstruktivních tendencí do Československa. Podílel se na významných výstavních projektech věnovaných lettrismu a abstrakci (Nov...

Jean Piaget

Jean Piaget byl švýcarský filozof, přírodní vědec a vývojový psycholog, který se proslavil studiem dětského myšlení a teorií kognitivního vývoje či genetické epistemologie. Soustavným empirickým zkoumáním se pokusil vysvětlit, jak se v dětství vytvářejí základní struktury a předpoklady poznávání, které Immanuel Kant pokládal za apriorní. Byl druhým nejcitovanějším psychologem 20. století. Významně se přičinil o reformy školního vzdělávání a jak říká Ernst von Glasersfeld, byl také "velkým průkopníkem konstruktivistické teorie znalostí". Piaget se narodil v Neuchâtelu ve francouzskojazyčné části Švýcarska. Jeho otec, Arthur Piaget, byl profesorem středověké literatury na Neuchâtelské universitě. Piaget byl nadprůměrně nadané dítě se zájmem o biologii a přírodu, zvlášť ho zajímali měkkýši a ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací. Svou dlouhou kariéru vědeckého výzkumu začal vlastně již v jedenácti letech publikací krátké práce o albínském vrabci. V průběhu svého života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků. Doktorát v oboru zoologie obdržel na Neuchâtelské universitě, na universitách v Curychu a v Paříži studoval dětskou psychologii a pedagogiku. Během této doby publikoval dvě filozofické práce, které vyjadřují směr jeho tehdejšího myšlení, které však později zavrhl jako nezralé. Jeho zájem o psychoanalýzu jako psychologický přístup, který se právě tehdy bouřlivě rozvíjel, také spadá do tohoto období. Roku 1919 se přestěhoval ze Švýcarska do Paříže, kde učil na chlapecké škole Grange-aux-Belles vedené Alfredem Binetem, tvůrcem tzv. Binetova testu inteligence. Při známkování několika takových inteligenčních testů si všiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že stále dělaly stejný druh chyb, který starší děti a dospělí nedělali. To ho vedlo k myšlence, že v poznáv...

Jaroslav Pospíšil

JUDr. Jaroslav Pospíšil se vedle svého dlouholetého povolání právníka zabývá také literaturou faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Regionální tematice se věnoval v pracích Svatý Hostýn , Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech , Svatý Hostýn v historii a povídkách , Toulky dávnou historií podhostýnského kraje , Tichá noc , Prusinovice v minulosti a současnosti , Podhostýnské vzpomínání , Žeranovice , Z pamětí Inocence Krutila, podhostýnského rodáka , Mrlínek v minulosti a současnosti , své rodné obci Jankovicím věnoval práci V objetí vzpomínek a Dějiny Jankovic . Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná , Nesmiřitelní – Hory Hostýnské , Nešli stejnou cestou – osudy parašutistů a konfidentů gestapa , Sluha dvou pánů , Soumrak demokracie , Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu . Za knihy Hyeny , Hyeny v akci a Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E. E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na dokumentech Major Antonín Bartoš, Světlana, Tajemství bunkru, Ploština – krvavá paseka, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové – Čestmír Šikola, Zabíjení po česku, dokument o Alexeji Čepičkovi a dalších pořadech....

Jaroslav Pátek

Narozen 6.9.1921 v Kobylí, zemřel 22.12.2005.Vinařský technolog, práce a redakční činnost z oboru.

Jaromír Polášek

Mgr. Jaromír Polášek se narodil ve Frýdku-Místku, v tomto městě také v současné době žije. Od roku 1981 pracuje v okresním muzeu, dnešním Muzeu Beskyd Frýdek-Místek, v různých funkcích - krátce působil i jako ředitel této instituce - v současné době pracuje jako lektor odborných kurzů. Vystudoval specializační studium muzejnictví v Praze a na Univerzitě Palackého v Olomouci obor andragogika. Spolu se svoji ženou se zabývá popularizací regionální historie a vlastivědy, ať už prostřednictvím přednášek a vlastivědných vycházek pro veřejnost, nebo psaním odborných a populárních článků. Spolu se svoji ženou napsal řadu knih, např. : "Pověsti a legendy Moravy a Slezska", "Moravskoslezské pohádky" a další.

Jan Poláček

Vystudoval ČVUT FEL technickou kybernetiku. Pracoval jako asistent na VŠ, později byl organizátorem provozu v podniku výpočetní techniky a od roku 1990 se zabývá elektronickou sazbou textu. Ve svých dílech se orientoval především na science fiction. Stal se jedním z českých představitelů literárního stylu kyperpunk a v roce 1992 získal cenu Karla Čapka doprovázenou soškou Mloka za nove "duchovního kyberpunku" Pán sítí .

Jan Píšala

Narozen 28.5.1982 v Opavě. Chemik, též astronom, popularizační práce z oboru chemie a astronomie.

Jan Petrmichl

* 23. 6. 1921, Klatovy † 29. 2. 1964, Praha Literární kritik a historik Otec byl zámečník. Petrmichl studoval na gymnáziu v Klatovech . Od 1943 byl zaměstnancem pražské Univerzitní knihovny, 1945 pak přešel do Národní knihovny a téhož roku začal studovat slovanské literatury na FF UK . 1948 se stal v Národní knihovně ředitelem. S Miloslavem Novotným se podílel na vytváření jednotné knihovnické soustavy po sovětském vzoru a byl členem řady akčních výborů a komisí. 1954 přešel na funkci ředitele do Univerzitní knihovny. Od 1958 pracoval jako redaktor Rudého práva. Po sloučení Ústavu pro českou literaturu ČSAV s Institutem společenských věd ÚV KSČ nastoupil 1962 na místo zástupce ředitele. Zároveň zastával funkci vedoucího redaktora časopisu Česká literatura. Titul CSc. získal 1963 prací Patnáct let české literatury 1945–1960. Debutoval v době gymnazijních studií ve Studentském časopise, od 1945 publikoval články, studie a recenze z oblasti rusistiky, o knihovnictví, ale především o současné české literatuře v Tvorbě, České literatuře, Knihovně, Květech, Lidových novinách, Literárních novinách, Novém životě, Plameni, Rudém právu . Užíval šifer , , -petr-, J. P. a zkratky PETR. Petrmichlův literárněkritický a vědecký zájem se soustředil hlavně na soudobou českou literaturu, kterou jako marxisticky orientovaný kritik zásadně interpretoval především z hlediska jejích společenských funkcí. Jeho studie Karel Hynek Mácha, velký básník českého revolučního romantismu byla dobovou kritikou oceňována jak pro zájem o sociální status postav Máchových děl, tak i pro schopnost vyložit spisovatele jako osobnost sice dobově podmíněnou, nicméně pokrokově, bezmála socialisticky smýšlející. Obdobně Petrmichl ve studii Patnáct let če...

Ivo Pospíšil

Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.

Ivo Pechar

Ivo Pechar je český spisovatel a redaktor, autor románů pro dospělé i pro děti a mládež, dobrodružných s vědeckofantastických povídek a libret k více než deseti sci-fi komiksům. Vystřídal několik povolání . Byl také československým reprezentantem v lehké atletice a mistrem republiky na 110 metrů překážek z roku 1960. Roku 1966 vystudoval literaturu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1968 se stal redaktorem časopisu MY, jehož vydávání bylo v květnu roku 1969 Českým úřadem pro tisk a informace zastaveno. V letech 1970–1984 byl redaktorem dětského časopisu Ohníček a v letech 1985–1988 populárně-vědeckého časopisu Věda a technika mládeži. Roku 1989 pracoval v propagaci podniku zahraničního obchodu Strojimport. Po roce 1989 se začal věnovat podnikání. Založil nakladatelství Knižní podnikatelský klub a nakladatelství zdravotnické literatury Galén . Později vedl firmu na výrobu dětského nábytku. Nejprve přispíval do kulturních a sportovních rubrik v různých časopisech a novinách. Pro dětské časopisy napsal desítky dobrodružných povídek. Je autorem libret k více než deseti sci-fi komiksům. Knižně debutoval roku 1980 románem Rivalové z benzínové aleje.

Ivana Pilařová

Ing. Ivana Pilařová je daňová poradkyně a auditorka. Narozena 20.6.1963. Ing. ekonomie, zaměřuje se na daňovou a účetní problematiku, též běžkyně, autorka knihy o extrémním běhu. Po vystudování VŠE a čtyřleté praxi v účtárně státního podniku začala soukromě podnikat. V roce 1993 složila zkoušky daňového poradce a od té doby vede daňovou kancelář. V roce 1994 složila auditorské zkoušky, založila právnickou osobu zapsanou do seznamu KAČR a prostřednictví této společnosti vykonává audit. Od roku 1993 se zabývá přednáškovou činností pro mnoho vzdělávacích agentur na téma účetnictví, daně a obchodní právo. Provádí také zakázková školení velkých auditorských a daňových společností a zakázková školení pro podniky a banky. Od roku 1995 publikuje v mnoha časopisech články na téma účetnictví, daně a obchodní právo, je autorkou několika knih . Je vedoucí autorkou dvou příruček nakladatelství VERLAG DASHOFER. V letech 2002 až 2007 byla členkou Rady KAČR, je členkou Výboru pro metodiku KAČR. Již několik let je zkušebním komisařem KDP. SPECIALIZACE: daň příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob, účetnictví podnikatelů, vazba obchodního práva na účetnictví a daně, DPH.

Iva Prošková

Narozena 12. 2. 1946 v Jestřabí v Krkonoších. Pedagožka, výtvarnice, autorka publikací o paličkování, tkaní, výšivce, síťování a drátovaném šperku, bývalá vydavatelka časopisu Paličkování.

Ilona Plevová

Narozena 1. 2. 1972 v Havířově. PhDr., PhD., ošetřovatelka a vysokoškolská pedagožka, práce z ekonomiky a managementu ve zdravotnictví a z ošetřovatelské péče.

Iain Pears

Iain Pears je anglický spisovatel, historik a novinář. Iain Pears vystudoval Wadham College a Wolfson College Oxfordské univerzity. Před tím, než se začal věnovat psaní, působil jako novinář pro BBC, ZDF a agenturu Reuters. Známou se stala jeho série detektivních příběhů, v nichž vystupuje obchodník a historik umění Jonathan Argyll. Mezinárodně poprvé uspěl s historickým románem Neviditelná chvíle rozhodnutí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iain Pears na anglické Wikipedii.

Hugh Pendexter

Americký novinář, autor dobrodružných románů.

Giovanni Papini

Taliansky spisovateľ, esejista, kritik literatúry, novelista a básnik.

Gianni Palitta

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

František Píšek

Narozen 24.4.1886 v Praze, zemřel 10.3.1970. Ing., dr. techn., profesor nauky o strojnickém materiálu, práce z oboru.

Eva Patlejchová

Autorka publikací o dietách.