Výpis všech autorů

Oscar Peterson

Oscar Peterson byl kanadský jazzový pianista a skladatel, který se díky své virtuozitě a strhujícím výkonům stal jednou z nejuznávanějších a nejvlivnějších osobností jazzového světa. Peterson se narodil 15. srpna 1925 v Montrealu v Québecu a již v mládí se začal učit hrát na klavír u svého otce a později u klasického pianisty maďarského původu Paula de Markyho. Jeho talent se rychle projevil a ve čtyřicátých letech už vystupoval profesionálně.

Miroslav Potočný

JUDr. Miroslav Potočný, DrSc. , docent katedry mezinárodního práva, publikace v oboru.

Miloš Pohorský

Miloš Pohorský byl český literární kritik a historik. Narodil se na pražském Žižkově v rodině bankovního úředníka. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval v roce 1948. Poté studoval literární vědu a estetiku na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ještě během studií v roce 1950 začal na katedře působit jako asistent na katedře české s slovenské literatury. V roce 1953 získal titul PhDr. obhajobou práce Boje o demokratickou linii literatury v padesátých letech 19. století. Od roku 1952 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Nejprve jako vědecký aspirant u Jana Mukařovského, od roku 1958 pak jako vědecký pracovník. V tomto roce rovněž obhájil kandidátskou práci s titulem Česká literatura od roku 1858 do let sedmdesátých. V ústavu pracoval s krátkými přestávkami až do roku 1990. Vedl postupně oddělení současné literatury , edičního a textologického oddělení , oddělení dějin české literatury . V letech 1964–1965 pracoval jako redaktor kulturní rubriky Rudého práva. Rovněž přednášel na filosofické a novinářské fakultě UK. V letech 1981–1982 byl rovněž externím dramaturgem Filmového studia Barrandov. Spolupracoval s divadlem Viola a s nakladatelstvím Československý spisovatel, kde byl v letech 1990–1992 ředitelem. Po odchodu do důchodu působil jako učitel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy . Koncem padesátých let byl vedoucím kolektivu autorů, kteří vytvořili Dějiny české literatury, díl III.. Přispíval do časopisů Česká literatura, Impuls, Literární měsíčník, Literární noviny, Orientace, Plamen a další. Věnoval se především dějinám české literatury druhé poloviny 19. století. Byl členem řady redakčních rad a podílel se na vydání děl mnoha českých spisovatelů . K mnoha publikacím napsal doslovy....

Michelle Paver

Michelle Paverová je anglická spisovatelka a vystudovaná biochemička. Michelle Paverová se narodila v Lilongwe, hlavním městě afrického státu Malawi . Spolu s rodiči, belgickou matkou a anglickým novinářem, se po vyhlášení nezávislosti země v roce 1964 vrátila do Londýna, konkrétně do londýnské čtvrti Wimbledon, kde vyrůstala. Vystudovala biochemii na univerzitě v Oxfordu, poté působila ve firmě zaměřené na patentové právo. Přestože bylo její zaměstnání výnosné, rozhodla se z firmy odejít a splnit si dětský sen - stát se spisovatelkou. Autorku ovlivnilo už v dětství vyprávění chův o mýtech starodávných kmenů. Ve svých dílech se snažila zobrazit život prehistorických lovců z dob, kdy sever Evropy pokrýval mohutný ledovec. Aby její knihy působily co nejdůvěryhodněji, chtěla Michelle Paverová věrně popsat prostředí, v němž se děj odehrává. Procestovala tedy skandinávské fjordy, horstva Kanady, Jižní Ameriky či Karpat, v nichž čelila nástrahám nástrahám drsné přírody, kterou poté zobrazila ve svých dílech. Mnohé z nich patří k vrcholům současné britské literatury pro děti a mládež. Největším dosavadním literárním úspěchem Paverové je cyklus Letopisy z hlubin věků, započatý roku 2004 románem Bratr vlk. https://web.archive.org/web/20161031212528/http://citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-mladez/beletrie-mladez/117-paver-letopisy-z-hlubin-veku Šestisvazkový seriál zobrazuje živobytí i představy pravěkých lovců na pozadí osudů chlapce Toraka. Získal řadu ocenění, byl přeložen do 45 jazyků. Režisér sir Ridley Scott si zakoupil práva na filmovou adaptaci Torakova příběhu.

Luděk Pachman

Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...

Lucie Peštuková

Ladislav Pecháček

Ladislav Pecháček je český lékař, spisovatel a humorista. Na jedenáctileté střední škole v Litoměřicích odmaturoval v roce 1958. Po té studoval medicínu na vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové, kterou absolvoval v roce 1964. Po studiích pracoval jako sekundář ve Vojenské nemocnici v Plzni. Od roku 1966 působil jako posádkový lékař v Chomutově. Po svém vyloučení z armády v 1971 z politických důvodů pracoval dále v Chomutově jako obvodní lékař. V letech 1974 až 1989 byl obvodním a závodním lékařem v Prachovicích na Chrudimsku. V letech 1990 až 1991 pracoval v Chrudimi jako posudkový lékař, později se zde stal vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty Okresního úřadu. V roce 2001 odešel do penze a současně pracuje pro zdravotní pojišťovnu. Žije v Pardubicích. Debutoval 1981 v Rovnosti, dále publikoval v Rudém právu, Dikobrazu, Tvorbě, Vlastě, Pochodni , Kmeni, Literárním měsíčníku aj. Podle jeho námětů a scénářů napsaných ve spolupráci s režisérem Dušanem Kleinem vznikla filmová hexalogie Jak svět přichází o básníky , Jak básníci přicházejí o iluze , Jak básníkům chutná život , Konec básníků v Čechách… , Jak básníci neztrácejí naději a Jak básníci čekají na zázrak . Dále pak filmy Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano . Scenáristicky se podílel také na filmu Kdo se bojí, utíká . Je autorem scénáře televizní inscenace Dáma ví, kdy přijít . Román Osvobozené kino Mír pro Český rozhlas zdramatizovali Jana Pithartová a Pavel Krejčí . Podle Slovníku české literatury po roce 1945: PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 

Kay Pollak

Švédský filmový režisér a spisovatel. Po dlouhé přestávce se vrátil v roce 2004 filmem Jako v nebi. Měl ve Švédsku velký kasovní úspěch . Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Navíc Pollak je autorem psychologického průvodce s názvem "Žádná setkání nejsou náhodná".

Karel Pinka

Narozen 2. 2. 1922. Číšník a autor publikací z oblasti gastronomie a kulinářství. Když si Karel Pinka poprvé zavazoval černého motýlka, který tehdy neodmyslitelně patřil k číšnické uniformě, psal se rok 1936. Když tento doyen české gastronomie, autor a spoluautor několika publikací své číšnické sako oblékal naposledy, psal se rok 1982. Během své dlouhé profesní pouti zažil Karel Pinka nejen prvorepublikové gastronomy a hoteliéry, jako například Karla Šroubka, ale i neutěšené období socialistické gastronomie. Pracoval v mnoha restauracích, prošel nejlepšími pražskými hotely, jako byly Alcron, Ambassador, Esplanade. Obsluhoval úplně prvního hosta hotelu Jalta, kde potom pracoval pětadvacet let až do svého odchodu do penze.

Josef Prošek

Narodil se 19. října 1923 v dnes již zaniklé obci Podol u města Mšené-lázně. Od roku 1940 psal básně, intenzivně začal fotografovat. Stýkal se s avantgardou z Bubenské ulici č. 39 v Praze na Letné, kde také krátce bydlel. Po válce začal studovat obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, ale ještě během studií byl na doporučení Josefa Sudka přijatý jako řádný člen uměleckého spolku Mánes. Tím začala jeho profesionální dráha fotografa. Několik let byl zaměstnaný jako fotograf-žurnalista v časopisu Květy, později jako výtvarný fotograf v magazínu Plamen. Od 60. let pracoval jako volný fotograf ve svobodném povolání, kde setrval až do konce života. Vystavoval samostatně, na svazových přehlídkách i mezinárodních salonech v Berlíně, Moskvě, Kodani, Paříži, Bruselu, Bělehradě, Mexiku-City aj. Byl nositelem čestného titulu Excellence FIAP. Zemřel 9. prosince 1992 v Praze.

Josef Poulík

Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...

Jiří Pokorný

Jiří Pokorný je český choreograf, tanečník a současný šéf baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, dlouhou dobu působil jako sólista Baletu Národního divadla, má také bohaté zkušenosti ze zahraničí. Maturoval na gymnáziu v Ostravě. Po základní vojenské službě vystudoval režii na Divadelní fakultě AMU. V roce 1993 se v rámci projektu Tempus zúčastnil stáže v Antverpách a v roce 1995 stáže na Royal Court Summer School v Londýně. V letech 1993-1997 byl režisérem a uměleckým vedoucím Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech 1999-2004 byl uměleckým šéfem HaDivadla a v letech 2002-2006 byl členem uměleckého vedení Divadla Na zábradlí. Jako host režíroval též v divadlech: Národní divadlo v Praze, Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Divadlo Ta Fantastika, Dejvické divadlo.

Ivan Poledňák

Ivan Poledňák byl český muzikolog , hudební psycholog, hudební publicista a vysokoškolský učitel. Studoval gymnázium v Trenčíně v letech 1943 až 1946 a v Liberci, kde v roce 1951 odmaturoval. V Liberci se také učil hře na klavír a na varhany na městské Hudební škole u Věry Zunové a Bohumila Zindulky. Následně studoval obory hudební věda a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde hlavními učiteli muzikologie byli Jan Racek a Bohumír Štědroň, estetiku vyučoval Oleg Sus. Na Univerzitě Karlově v roce 1968 získal doktorát, zde také absolvoval externí aspiranturu na katedře estetiky a získal titul CSc., to se stalo v roce 1969, titul DrSc. obdržel na konci roku 1989, habilitován byl 1992 na Masarykově univerzitě v Brně , profesorem teorie a dějin hudby jmenován 1994 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hudební vědu a muzikologii vyučoval v závěru svého života na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jedná se o autora několika významných knižních publikací a spoluautora několika hudebních encyklopedií zejména z oblasti populární hudby. Pravidelně přispíval do velkého množství československých a českých hudebních periodik. Jeho manželkou byla Marie Poledňáková, česká scenáristka a režisérka. Spolu měli syna Petra.

Herbert Puchta

Profesor angličtiny, autor učebnic.

František Petrů

RNDr. RTDr. Ing. František Petrů, DrSc. , profesor chemie na katedře anorganické chemie. Práce v oboru, překlady z polštiny.

Eva Paulerová

Alena Plháková

Alena Plháková je česká psycholožka, která působila na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorkou Učebnice obecné psychologie, sloužící často jako učebnice základních kurzů psychologického studia. V letech 1969–1973 navštěvovala gymnázium ve Zlíně. Od roku 1973 studovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V průběhu let 1978–2000 získala postupně tituly PhDr. a doc. v Olomouci a v Brně na Masarykově univerzitě získala titul CSc. 2. března 2009 byla jmenována profesorkou v oboru klinické psychologie tehdejším prezidentem České republiky Václavem Klausem. V rámci postgraduálního studia absolvovala kurz hypnózy pod vedením prof. Stanislava Kratochvíla. Mezi léty 1978–1981 pracovala v Pedagogicko-psychologické poradně ve Zlíně a poté působila v Psychiatrické léčebně v Kroměříži jako klinická psycholožka do roku 1985 u prof. Kratochvíla. Následující čtyři roky se zabývala poradenstvím v Manželské a předmanželské poradně v Kroměříži. Od roku 1995 působí v Olomouci, nejprve rok na Katedře psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty a poté na Katedře psychologie Filozofické fakulty. Přednáší obecnou a kognitivní psychologii, dějiny psychologie a psychodynamické teorie osobnosti. Také vede studentské práce, zabývá se výzkumem a působí ve studentské poradně. Je autorkou publikací Učebnice obecné psychologie, Dějiny psychologie a dalších monografií. Jejími oblastmi zájmu jsou především psychodynamická teorie a výklad snů, inteligence a kreativita. Věnovala se také psychologii maskulinity a feminity, psychologii vědy a českým dějinám psychologie, především osobností Vladimíra Tardyho. Má ráda staré filmy, například z Hitchcockovy produkce; chov psů, fotografování a rodinu. Mimo jiné přispívá prof. Alena Plháková do odborných časopisů. V budoucnu by ráda napsala knihu o inteligenci a tvořivosti a feministické psychologii a přepracovala Dějiny psychologie a Učebnici obecné psychologi...

Zdeněk Procházka

Zdeněk Procházka byl český fotbalista, československý reprezentant a účastník mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku . Za československou reprezentaci odehrál 8 zápasů a v nich dal 1 gól. V československé lize vybojoval dvakrát mistrovský titul, a to se Spartakem Praha Sokolovo . Do Sparty přišel z Viktorie Žižkov, v níž hrál v letech 1946–1952 a po ukončení angažmá v letenském klubu se do ní zase vrátil a působil zde v letech 1961–1965. Celkem odehrál 188 ligových zápasů a v nich dal 17 gólů. Měl přezdívku "Frigo".

Vladimír Plešinger

Vladimír Plešinger byl český cestovatel, autor cestopisných knih, hydrogeolog a vedoucí dlouhodobých expertních misí OSN v Africe a v Latinské Americe . Narodil se v Čestíně v horním Posázaví, vyrostl v Kladně. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Od 70. let pracoval na dlouhodobých misích ve Venezuele, v Gambii a ve Středoafrické republice, později pracoval v kratších časových úsecích v Tádžikistánu, Peru a Etiopii. Od 60. let publikoval, nejdříve odbornou literaturu, později cestopisné články a od 80. let také literaturu faktu, podle jeho vlastní definice „pobytopisy“ vycházející ze zahraničních zkušeností. Byl synovcem významného českého cestovatele Adolfa Parlesáka a otcem Jana Plešingera, českého diplomata. V roce 2008 obdržel hlavní Cenu Egona Erwina Kische za Knihu Konga. V dubnu 2011 obdržel cenu Kantuta na festivalu cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá země ve Zlíně. V roce 2015 obdržel opět hlavní Cenu Egona Erwina Kische, tentokrát za knihu Amazonie a řeky příběhů. Autor knih s tematikou Venezuely , Amazonie, Gambie, Středoafrické republiky, Konga, Peru a Etiopie:

Vilém Prečan

Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...

Tony Parsons

Anglický novinář, spisovatel a moderátor, dříve hudební publicista.

Tomáš Pasák

Tomáš Pasák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Od 60. let 20. století působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou však musel v období tzv. normalizace z politických důvodů opustit. Pracoval v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, jehož se po listopadovém převratu stal ředitelem, a tehdy se též vrátil na akademickou půdu. Jeho profesní aktivity ukončilo předčasné úmrtí ve věku 62 let. Ve svých odborných pracích se zabýval zejména českými dějinami v období první a druhé republiky, a především obdobím Protektorátu Čechy a Morava. Zaměřoval se na spornou a nedostatečně objasněnou tematiku, často formou biografií předních osobností politiky . Jeho starší práce jsou poněkud ovlivněny tehdejší ideologií, ty pozdější však umožnily zaplnit některá „bílá“ místa v českých dějinách. Většina z nich mohla vyjít až po roce 1989. Za knihu o Emilu Háchovi získal Cenu Egona Erwina Kische. Spolu se svou manželkou u sebe přechovával urnu s ostatky československého generála a protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše, které díky tomu mohly být v roce 2005 se všemi poctami pohřbeny v Národním památníku na pražském Vítkově.

Rudolf Paňák

Publikace z oboru technologie obrábění.

Radegast Parolek

Radegast Parolek byl vysokoškolský pedagog, překladatel z litevštiny a lotyštiny a autor několika prací o ruské literatuře a literatuře Pobaltí. Byl držitelem nejvyššího lotyšského státního vyznamenání Řádu tří hvězd ve stupni komandér . Jeho otcem byl malíř, archivář, básník, esejista a legionář František Parolek. Radegast Parolek je autorem studie a řady dalších literárních studií.

Pavel Příhoda

Narozen 13.1,1934 v Praze. Ing., arch., lektor planetária, populárně naučné příručky z oboru astronomie.

Marcela Puldová

Učitelka, spoluautorka pracovních sešitů z češtiny.

Lenka Požárová

Lenka Požárová je česká spisovatelka a autorka kuchařek. Lenka Požárová vystudovala střední ekonomickou školu v Brně. Následovalo roční studium německého jazyka, studium na rakouské obchodní akademii a studium Masarykovy univerzity v Brně, ekonomicko-správní fakulty. Několik let pracovala jako daňový poradce. Po více než pětiletém působení v poradenské kanceláři a prožitém syndromu vyhoření profesi opustila. Ve vlastním nákladu vydala čtrnáctidílnou edici kuchařek "Což takhle dát si...". Ta byla poprvé v české historii oceněna zahraniční cenou Gourmand Cookbook Awards. Její doménou jsou nevšední kombinace surovin. Recepty na zakázku vymýšlela pro známé značky a postupně se začala uplatňovat i jako fotografka svých výtvorů. Vydala knihu "Jak jsem projela svět", kde shrnula své zážitky z cest, recepty a fotografie. Později vydala román "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice", která obsahuje autobiografické prvky. Následovala "Kuchařka z románu s vůní kávy a špetkou skořice", která je proložena fotografiemi z cesty do Střední Ameriky. Dva roky měla svou rubriku s kulinárními reportážemi a vlastními fotografiemi v IN magazínu Hospodářských novin, přispívala i do dalších časopisů. Odmítla být tváří několika reklam i natočit kulinární show, která měla být kopií zahraniční předlohy.

Leif G. W Persson

*12. března 1945 Stockholm Významný švédský kriminalista a spisovatel, držitel prestižních skandinávských ocenění. Od roku 1991 je profesorem Švédského Národního policejního výboru, pracoval také jako poradce ministerstva spravedlnosti, coby přední expert je často zván do televizních debat jako komentátor významných kriminálních kauz. V současné době spolupracuje na televizním pořadu, který se věnuje nevyřešeným případům Švédska. Jakožto odborník na zločin a nevyřešené případy a zároveň úspěšný spisovatel neodolal a pustil se do stále nevysvětleného atentátu na ministerského předsedu Olofa Palmeho z roku 1986, který dodnes vyvolává řadu otázek. Perssonovo literární zpracování v sobě kombinuje thriller, satiru, policejní procedurálku i psychologické drama. Autor příběh koncipoval jako volnou románovou trilogii – právě prvním dílem se v Česku Persson poprvé představuje prostřednictvím nakladatelství Moba. Autorův nejnovější román Umírající detektiv sklízí ve Skandinávii velký úspěch, literární ceny však Leif Gustav Willy Persson sbírá už přes dvacet let. V 90. letech autor také psal scénáře k detektivním seriálům, v jeho románech má rovněž svůj podíl černý humor a řada kritiků se shoduje, že často a s oblibou přesahuje hranice daných žánrů…

Lea Paulínová

Lektorka, konzultantka, koučka, terapeutka, grafoložka, příležitostná autorka. Vystudovala FF- UK, obor psychologie-pedagogika, pracovala jako zdravotní sestra, poté učila na střední zdravotnické škole v Praze, později na Karlově univerzitě v Praze a pak se vrhla na soukromou praxi – lektorská činnost, manažerské, vzdělávací a tréninkové aktivity pro společnosti a firmy, koučink, psychoterapie, diagnostika osobnosti.

L. a R Pellarovi

Krista Pokorná

Výtvarnice.

Kjartan Poskitt

Autor humorných příruček pro děti o matematice a sudoku. Nar. 15.5.1956 York

Kateřina Prokešová

Překladatelka z angličtiny, dětská literatura.

Josef Podzimek

Josef Podzimek je český stavební inženýr a podnikatel. 28. října 2008 obdržel z rukou prezidenta republiky státní ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně. Po druhé světové válce se stal členem skautského oddílu a získal přezdívku Egil. Vystudoval průmyslovou školu stavební a následně fakultu inženýrského stavitelství. Tam posléze působil mezi lety 1958 a 1961 jako asistent. Posléze pracoval v podniku Labe-Vltava a později také na povodí Dolní Vltava. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v podniku Povodí Vltavy. Mezi lety 1990 a 1994 působil jako ředitel společnosti Ekotrans Moravia a od roku 1994 působil jako jednatel rodinné firmy v Třešti. Mezi jeho koníčky patří krom jiného i fotografování.

Josef Píč

Zemřel 21.1.1983 v Praze. Ing., DrSc., profesor Českého vysokého učení technického v Praze. Spoluautor technického spisu.

Josef Pelnář

Josef Pelnář byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů. Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy. Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem. Za 1. světové války pracoval v Srbsku, poté ve vojenské nemocnici v italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo. Zemřel roku 1972 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Josef Miroslav Pražák

Narozen 10.11.1860 v Solnici, zemřel 6.2.1938 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, práce z klasické filologie.

John C Parkin

John C. Parkin řekl Fuck It ke své práci v mediálním průmyslu v Londýně a utekl s manželkou a syny do Itálie, otevírat tam centrum. Rychle se ukázalo, že se k němu Fuck to říkají stejně velká síla má dát dohromady jako všechny moudrosti učení Dálného východu, který studoval více než 20 let. Dnes mu dává jeho Fuck to ustupuje do velkolepé místech po celé Itálii, včetně sopky Stromboli. Fuck It-Botschaft se šíří i při Fuck It kurzů na internetu, a to is Fuck It hudbou. Tráví zbytek času se svou rodinou, chodí na kopci nebo zdřímnout na slunci.

Jiří Plachetka

Narozen 4. 9. 1927 v Opavě, zemřel 19. 1. 2012. Novinář, nakladatelský redaktor, dramatik, beletrista, práce pro děti, básně, publicista, překladatel z ruštiny.

Jiří Petráček

Narozen 13.1.1941 v Praze. Výtvarník, ilustrátor, autor komiksů.

Jindra Perušičová

Prof. MUDr. Jindřiška Perušičová DrSc. Pracoviště: Fakultní nemocnice v Motole a 2. LF UK Praha, V Úvalu 84, Praha 5 Funkce: lektor Vzdělání Základní škola: 1948-1956 Střední odborná škola: 1956-1960 Fakulta všeobecného lékařství UK Praha: 1962-196 Specializace: - atestace I. stupně z vnitřního lékařství - atestace II. stupně z vnitřního lékařství - atestace z diabetologie Licence: diabetologie, interna Dosavadní praxe Od 1.8.1981 na interním oddělení fakultní polikliniky 1.LF UK Praha: do 31.7.1990 jako krajská ordinářka pro diabetologii v Praze, od 1.8.1990 jako odborná asistentka 1. LF UK v Praze; od 1.8.1998 jako docentka/profesorka 3. interní kliniky a vedoucí ambulantního úseku 3. Interní kliniky na fakultní poliklinice a vedoucí Diabetologického centra VFN. Od 1.3.2005 pracuji v FN Motol jako lékařka od 1.4.2005 současně jako vysokoškolský profesor na 2.LF UK Vědecké hodnosti: Hodnost kandidátky lékařských věd jsem obhájila 23.2.1988. Habilitovala jsem 3.10.1994 a byla jmenována docentkou pro obor vnitřního lékařství. Vědecká hodnost doktorky lékařských věd mi byla udělena 29.11.2001. 10.11.2003 jsem byla jmenována profesorkou pro obor vnitřního lékařství. Práce v odborných společnostech, redakčních radách apod. : Členka odborné společnosti diabetologické a internistické při ČLS JEP Od roku 1985 členka výboru České diabetologické společnosti Členka výboru St.Vincentské deklarace v ČR. V letech 1985-1990 členka řídícího výboru celospolečenského Diabetologického programu ČR. 1.1.1990 – 1.10. 1992 členka Organizačním výboru kongresu EASD , který se konal v záři 1992 v Praze Jsem členkou EASD, IDF , IDS , 12 let jsem byla členkou DIABCARE GROUP (mezinárodní skupina expertů pro kontinuální zlepšování kvality péče o diabetiky, která pracovala pod zá...

Jevgenij ič Petrov

Jaroslav Prokeš

Jaroslav Prokeš byl český historik a archivář. Otec František Prokeš byl řídící učitel, matka Marie roz. Pižlová, učitelka. Otec zemřel na diabetes v roce 1906. Jaroslav Prokeš studoval Reálné vyšší gymnázium v Novém Bydžově . Poté nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Po absolutoriu složil v roce 1917 učitelskou zkoušku pro obor dějepis-zeměpis a nastoupil na reálném gymnasiu v Berouně . Hodnosti PhDr. dosáhl 26. ledna 1918, aprobace na učitelství na vyšších středních školách dosáhl 16. prosince 1918. Aby se mohl věnovat studiu české historie nastoupil 24. září 1918 na státní reálku v Praze-Vršovicích. 1. dubna 1919 nastoupil místo koncipisty státního archivu II. třídy. Ředitelem zde byl dr. Ladislav Klicman. Zde vytrval ve stoupajících funkcích nakonec nástupce dr. Klicmana až do konce svých aktivních let. Docentem českých dějin byl jmenován po úspěšné habilitaci dne 17. března 1928 a mimořádným profesorem 21. srpna 1935. Vyučoval také na Státní archivní škole. Z počátku ve spolupráci se svým univerzitním učitelem a později přítelem prof. Václavem Novotným se věnoval době husitské, později otázce archivnictví. Ředitelem Archivu ministerstva vnitra byl jmenován 28. června 1934. Z velkého počtu prací jmenujme dodnes oblíbené dvoudílné Obrázkové Dějiny naší samostatnosti a Dějiny Prahy . Vytištěn byl pouze první díl. Rukopis druhého dílu se ztratil z Archivu Univerzity Karlovy. Celkem publikoval 346 odborných prací.

Jan Preisler

Jan Preisler byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec. Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek . Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918, čtyřikrát byl jeho předsedou V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem. Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan P...

Jan Petrus

Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.

Jan Paulas

Je editorem a kulturním redaktorem KT. Do roku 1992 ekonomický pracovník, jako novinář začínal v Jihlavě coby šéfredaktor křesťanského měsíčníku Zuzana. Od roku 1995 pracuje v KT. Je autorem a spoluautorem knižních rozhovorů a edičně připravil k vydání řadu knih .

Františka Pecháčková

Františka Pecháčková byla česká spisovatelka.

František Přeučil

Narozen 30.7.1926 v Borovce na Benešovsku. Fotograf, zejména místopisné fotografie krajiny a kulturních památek.

Denisa Prošková

Denisa Prošková je novinářka a spisovatelka. V roce 2003 získala s textem Titulovaná blbost cenu v soutěži Evropský fejeton. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vystudovala obor atelier knižní ilustrace a grafiky. Po narození dětí se shodou okolností a náhod dostala k novinařině. Přestože tento \"přestup\" brala jako \"provizorium\" věnuje se jí do dnes. S odstupem bere tuto zkušenost jako velmi obohacující a pro svůj osobnostní rozvoj důležitou. Přesně podle hesla: věci, které se na začátku mohou jevit jako prohra se ukáží jak výhra a naopak. Když děti odrostly, vrací se zpět k ilustrátorské činnosti a zkušenosti z novinařiny využívá i při samostatné literární tvorbě. Denisa nevypadá jako typická Češka. Její portugalský pradědeček jedné bezbožné noci koncem 19. století svedl svou třináctiletou africkou otrokyni. Vzniklý potomek v dospělosti úspěšně zatloukl otrocký status matky a oženil se s Egypťankou z lepší rodiny. Jejich potomek se shodou neuvěřitelných náhod spojil s Denisinou středoevropskou matku. Ta si ovšem věnem přinesla genetickou infuzi babičky ze švýcarského Lugana.

Danuše Pavelčíková

Cyril Podolský

Narozen 10. 7. 1974 ve Frýdlantě v Čechách. Spisovatel, scenárista, režisér, animátor, též herec.

Zdeněk Pokorný

Zdeněk Pokorný byl český astronom a popularizátor tohoto oboru. Působil na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně, v posledních letech života jako ředitel.

Yves Paccalet

Biolog, zoolog, botanik. Francouz Yves Paccalet byl od roku 1972 až do smrti Jacquese-Yvese Consteaua „oficiálním spisovatelem“ jeho týmu. Spolu s ním napsal sedmnáct populárně-oceánologických knih . V češtině byl též vydán jeho životopis Jacquese-Yvese Consteaua V oceánu života. Kromě populárně-vědeckých knih píše i romány a eseje.

Włodzimierz Puchalski

Polský přírodovědec, fotograf, režisér přírodovědných filmů.

Věra Ptáčková

* 6.11. 1933 Ostrava 1951 Maturita na reálném gymnáziu v Ostravě – Přívoze. 1956 Absolventka dějin umění a klasické archeologie FFUJEP v Brně. 1967 doktorát z dějin umění a divadelní vědy 1959 - 1995 Divadelní ústav, scénografický odbor 1979 Angažována na katedře scénografie DAMU doc. A. Pražákem jako externí pedagog; po měsíci z politických důvodů úvazek zrušen. 1990 - 2000 Externí pedagog na JAMU, 1995 docentura tamtéž. Od roku 1996 externí pedagog na katedře alternativního a loutkového divadla, DAMU. Téma: zprvu česká scénografie XX. Století, posléze s krátkým historickým rozšířením od barokní scénografie přes 19. století a s úvodem, který má upozornit jednak na specifičnost oboru, jednak na jeho měnící se funkci v celku dramatického díla. Smyslem není pasivní znalost historie jako nutná součást vzdělání, ale její praktické uplatnění, možnosti aktualizace. Orientace v dějinách scénografie měla by pro posluchače znamenat osvojení si nástrojů, kterými vládli jejich slavní kolegové v minulosti a upevnění vlastního povědomí o tvarovém bohatství a možnostech scénografie. Jako srovnávací materiál jsou tu i dějiny evropské scénografie. Látka, která je ve dvou semestrech těžko k zvládnutí, spíš jako inspirace než jako klasická výuka. Přednášky na Palackého univerzitě v Olomouci, katedra teorie a dějin dramatického umění.

Václav Pokorný

Ing., profesor, publikace z oboru vytápění. Překlad z ruštiny.

Václav Pavlíček

Václav Pavlíček je český právník, odborník na ústavní právo. To také jako profesor vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzity. Je známým odborníkem na Benešovy dekrety a jejich obhájcem. Maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde byl také politicky činný ve studentských komisích. Poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ. Po vystudování pracoval jako soudce, od roku 1961 působil na Karlově universitě, a to nejprve jako odborný pracovník , od roku 1963 jako odborný asistent na její právnické fakultě. Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny rehabilitační komise ÚV KSČ, pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. Z právnické fakulty byl donucen odejít v roce 1971 z politických důvodů, tou dobou byl také vyloučen z KSČ. Od počátku roku 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací zejména v oblasti úpravy politických práv. V lednu 1990 se vrátil na právnickou fakultu, byl jmenován docentem a stal se jejím proděkanem. Byl členem několika legislativních rad vlády, působí také v různých orgánech AV ČR. Od roku 2000 je předsedou Hlávkovy nadace. Je také autorem několika učebnic ústavního práva. V roce 1991 byl Právnickou fakultou UK navržen na funkci ústavního soudce v Ústavním soudě ČSFR, zvolen však v žádném kole nebyl. V roce 2003 byl prezidentem Václavem Klausem navržen na stejnou funkci v Ústavním soudu ČR. V Senátu však získal jen 22 hlasů ze 76, když mu bylo vytýkána zejména jeho aktiv...

Tobias Pehle

Svobodný technický novinář, publicista, autor řady úspěšných příruček pro domácí kutily a knih kuchařských předpisů, redaktor obrazových publikací o kulturním dědictví UNESCO.

T. Jefferson Parker

Oblíbený americký autor policejně-procedurálních detektivek. Vystudoval angličtinu na University of California a celý život v Kalifornii žije – nejdřív v Orange County, později v San Diegu. Prezidentem se nestal, ale roku 1978 začal svou novinářskou kariéru v oranžském týdeníku, kde byly jeho tématem zprávy z radnice, kultury a policejní práce. Pak přešel do Daily Pilot, kde získat tři novinářská ocenění za své články. Ale cítil, že nemá na to být profesionálním reportérem, a tak si po celou dobu u novin schovával informace a poznatky, které by mohl použít ve své první knize. Tu se mu podařilo udat do nakladatelství roku 1985 a ihned po vydání se vyšplhala na přední příčky žebříčku bestsellerů, také byla zfilmována pro HBO. Nyní už napsal celkem 14 detektivních románů, většinou z policejního prostředí, z toho tři mají jako hlavní hrdinku policistku Merci Raybornovou. Autorovy hlavní postavy se často musejí vyrovnávat s nějakou ztrátou, což TJP zná velmi dobře – jeho první žena zemřela na rakovinu. V současné době je podruhé ženatý a má dva malé kluky.

Štefan Pisoň

Slovenský autor místopisných kulturních publikací.