Výpis všech autorů

Jindřich Plachta

Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle , byl český herec a spisovatel. Narodil se jako první dítě v rodině, měl dvě sestry. Jeho otec, montér a strojní zámečník v plzeňské Škodovce, nechtěl o herecké dráze svého syna ani slyšet. Mladý Plachta musel jít na plzeňskou obchodní akademii. V letech 1910–1911 byl s rodiči v ukrajinském Bachmutu , kde otec pracoval na výstavbě lihovaru. Zde Plachta chodil do ruské školy. Měl se z něj stát účetní. Později vzpomínal na svá studia: „Spíš by se našlo u krávy nadání ke hře na citeru, než u mne atom pochopení pro podvojné účetnictví.“ Během studií vystupoval Plachta potají v plzeňském divadle jako statista. A s přáteli založil ochotnický spolek Jaro. Po maturitě odešel pracovat do Krakova jako úředník ve filiálce Pražské úvěrní banky. Po říjnu 1918 se vrátil a zůstal v Praze, kde si našel se dvěma kamarády podnájem na Smíchově a pracoval na šekovém úřadu. V Praze vzniklo po první světové válce velké množství divadélek a kabaretů. Plachta začínal v kabaretu Satyr v hostinci U Znamenáčků. Jeho první role byla pražská klepna – paní Vůněslava Acetylénová. Po zániku kabaretu se nechal zaměstnat jako suflér v kabaretu Červená sedma. Podle pamětníků mu to však moc nešlo – napovídal příliš hlasitě a afektovaně gestikuloval. Jenže obecenstvo řvalo smíchy. Proto ho šéf kabaretu Červená sedma Jiří Červený na Silvestra v roce 1921 angažoval opět jako bábu Acetylénku. Uplynulo jen několik měsíců a Jindřicha Plachtu uviděl král českých komiků Vlasta Burian. Jeho herecký projev se mu natolik zalíbil, že mu nabídl od poloviny 20. let nejdříve hostování, později i angažmá ve svém divadle. Podobně jako Jaroslav Marvan měl dělat „nahrávače“. Plachta si rychle získal přízeň publika a Burian začal cítit konkurenci. Napjatou situaci vyřešil Plachta odchodem z divadla. V sezóně 1925/1926 vystoupil pohostinsky a bez honoráře i ve třech reprízách hr...

Jennifer Probst

Svůj první příběh s milostnou zápletkou napsala Jennifer Probstová ve dvanácti letech. Přečetla ho sice jen svojí tehdejší třídní učitelce, ale sama říká, že od té doby už nemohla s psaním přestat. Dala si sice několik drobných přestávek – například když se vdávala, když čekala prvního syna, když s manželem kupovali a zařizovali dům, když čekala druhého syna, když dělala státnice z anglické literatury nebo když se u nich doma zabydlovali dva nalezení psi –, nyní už se však psaní zase věnuje na plný úvazek. Jennifer Probstová se proslavila především jako autorka erotických romancí ze současnosti a její knihy se pravidelně objevují na špicích prestižních žebříčcích bestsellerů New York Times, USA Today a Wall Street Journal. Manželská smlouva , která je prvním dílem volné „manželské“ série , byla v první desítce nejlepších knih Amazonu za rok 2012.

Jaroslav Pešina

Jaroslav Pešina byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy. Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové . Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936 dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění. Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl. Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké soubor...

Jaroslav Pátek

Narozen 7.5. 1934 v Horní Lhotce u Havlíčkova Brodu, zemřel 23.7. 2003; prof. PhDr. CSc.; historik; zabýval se dějinami vědy a techniky, dějinami zemědělství a potravinářského průmyslu, dějinami podnikání a československým bankovnictvím, problematikou kapitálových a kartelových vztahů Československa k Německu a Rakousku v meziválečném období, didaktikou dějepisu;

Jaroslav Pacovský

Narozen 4. 10. 1932 v Českém Brodě, zemřel 3. 8. 1994 ve Švédsku. Redaktor , autor literatury faktu, autor serálů, dramatizací a populárně naučných knih pro děti a mládež.

J. B Priestley

Anglický spisovatel a rozhlasový hlasatel.

Gabriele Praschl-Bichler

Gabriele Praschl-Bichler se narodila roku 1958 ve Vídni. Po imatrikulaci na vysoké školy vystudovala francouzskou literaturu a umění, a později italskou literaturu a umění. V průběhu studia pracovala v divadle . Po promoci v roce 1983 získala titul PhDr., stále pokračuje v práci v divadle a mezitím spolupracuje jako odborná asistentka v uměleckých galerií a u vydavatelů. Od roku 1989 pracuje jako spisovatelka na volné noze, většinu času tráví bádáním v archivech. Je autorkou více než 20 knih o umění a kultuře. Nejvíce se věnuje tématu Habsburkové.

František Polívka

František Polívka – 2. července 1923 v Olomouci), byl český botanik. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a přírodní vědy na filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1884 byl vychovatelem v Nasavrkách u Chrudimi a od roku 1886 působil jako suplující učitel na českém gymnáziu v Olomouci. V roce 1902 se stal ředitelem české reálky v Olomouci a byl jmenován okresním školdozorcem pro české školy obecné městského okresu Olomouckého. Jeho socha z diabasu Julia Pelikána byla odhalena v roce 1933, nachází se na žulovém podstavci v Olomouci ve Smetanových sadech. Jeho manželkou se stala Filomena Polívková . Všechny Polívkovy knihy patří k základním kamenům české botanické bibliografie a vycházejí z nich, nebo je citují i současní botanikové.

Belva Plain

Belva Plain, rodným jménem Belva Offenberg byla americká spisovatelka, jejíž díla se řadila mezi ženskou mainstreamovou fikci. Narodila se v New Yorku, kde i vyrůstala, a patří do třetí generace amerických židovských imigrantů z Německa. Vystudovala historii na Barnard College, Columbia University, kde roku 1939 zdárně odpromovala. Žila v Short Hills ve městě Millburn v New Jersey. Jejím manželem byl po více než čtyřicet let Irving Plain, který zemřel roku 1982. Než se stala spisovatelkou, psala krátké příběhy do časopisů. Svůj první příběh prodala v 25 letech do časopisu Cosmopolitan a později přispívala do řady ženských časopisů. První román Evergreen vydala roku 1978. Po čtyřicet jedna týdnů se držel v čele žebříčků bestsellerů deníku The New York Times a na jeho motivy byl natočen televizní seriál. V době její smrti bylo jejích více než 20 románů vydáno ve 22 jazycích a prodáno v počtu 30 milionů výtisků. Dvacet z jejích románů se objevilo v žebříčků bestsellerů deníku The New York Times. Nevlastnila počítač a všechna svá díla napsala ručně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belva Plain na anglické Wikipedii.

Alice Pinková

Narozena 11. 4. 1926, zemřela 26. 5. 2001. Autorka kuchařských a gastronomických příruček a publikací z oblasti rad pro domácnost.

Aleš Pivoda

Narozen 16. 12. 1952. Novinář, redaktor a publicista zaměřený zejména na kriminální temata a oblast fotbalu, také spisovatel, autor literatury faktu, detektivek a publikací o fotbalu.

Sergei Prokofiev

Sergei Prokofiev byl významný ruský skladatel, klavírista a dirigent, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Prokofjev se narodil 23. dubna 1891 v Soncovce a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Ve třinácti letech nastoupil na petrohradskou konzervatoř, kde studoval u skladatelů jako Nikolaj Rimskij-Korsakov a Anatolij Ljadov.

Šárka Pešková

Mgr., bohemistka, spoluautorka příručky českého jazyka a literatury pro střední školy.

Otfried Preußler

Otfried Preußler rozený jako Otfried Syrowatka byl německý spisovatel, jenž proslul dětskou literaturou. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Die kleine Hexe , Der Räuber Hotzenplotz a Krabat . Náplně svých knih a povídek čerpal hlavně z lidových vypravování a pověstí blízkého okolí po obou stranách hranice dělící Čechy a Slezsko. Narodil se v Liberci. Jeho předkové pocházeli z Jizerských hor a z Krkonoš. Byli skláři, malozemědělci a řemeslníci. Jeho rodiče byli učiteli. Jako dítě trávil mnoho času v obsažné knihovně svého otce. Ten se věnoval vlastivědě a sbíral lidové povídky, kvůli čemuž putoval českou vlastí. Syn Otfried jej na cestách často doprovázel. Dalším inspiračním zdrojem ke spisovatelské činnosti byla babička Dora, která ho značnou měrou ovlivnila a usměrnila svým bohatým vypravováním. Otfried vyrůstal v době růstu nacismu v Německu, který se snažil mladým lidem vnutit , že pravé hodnoty najdou v oddílech Hitlerjugend. Jako dospívající člověk propagandě uvěřil, proto jeho prvním spisovatelským počinem, které napsal v pouhých sedmnácti letech, je příběh o partě chlapců v Sudetech. Příběh prolezlý nacistickou propagandou nazvaný Erntelager Geyer propojuje romantiku letního tábora s nacistickým Hitlerjugend. Po válce byl román zakázán a úplně se na něj zapomnělo. V roce 1942 byl z gymnázia povolán do války a poslán na východní frontu, kde roku 1944 padl do sovětského válečného zajetí a pět let přežíval v zajateckých lágrech v Tatarstánu, odkud se do Německa vrátil v roce 1949. V bavorském městě Rosenheim našel svou rodinu, která byla mezitím vysídlena z Československa a také svou nevěstu Annelies Kind, s níž se v témže roce oženil. Narodily se jim tři dcery. Stal se učitelem prvního stupně. Kromě toho pracoval jako místní novinář a začínal psát povídky pro dětský rozhlas. Jako učitel pracoval až do roku 1970. Pak se v...

Martin Pitro

Narozený 1971 v Kolíně, absolvoval Akademické gymnázium Štěpánská v Praze a poté vystudoval historii na FF UK. Zabývá se slovanským náboženstvím, obdobím středověku a popularizací historie vůbec. Kromě množství článků a studií je autorem knih Krutí vládci a jejich povedené manželky , Pyskatí Habsburkové a Otřesné dějiny českých zemí . Spoluautorsky se podílel na publikacích Bohové dávných Slovanů , Drsný střed Evropy , Drsný střed Evropy II , Země v srdci Evropy a Zanícené národní obrození .

Malý Orchestr Carmen Party

Jiří Walker Procházka

Jiří Walker Procházka je český spisovatel science fiction a fantasy. Některá svá díla vydal pod pseudonymem George P. Walker. Jiří Procházka se narodil roku 1959 v Kutné Hoře. Maturoval na místním gymnáziu a poté absolvoval nástavbu Automatizovaných systémů řízení v Mladé Boleslavi. Od roku 1982 žije v Praze. V letech 1982–1983 pracoval jako programátor ve VÚSE Běchovice. V letech 1983–1985 byl pomocným tiskařským dělníkem, v letech 1985–1988 pomocným skladovým dělníkem. Do roku 1989 se označoval za „permanentního vězně ČSSR, protože zde žil“. Nyní se označuje za svobodného občana, což je mnohem lepší. V letech 1989–1992 byl programátorem v LBD Praha, od roku 1992 do roku 2016 byl podnikatelem v oblasti software. Od roku 2016 je na volné noze. Živí se psaním knih, jezdí po republice s literárními pořady pro děti, pro studenty i pro dospělé. Vše, co chcete vědět o jeho literárních dílnách, o přednáškách pojednávajících historii komiksu nebo o dějinách fantastické literatury, najdete na jeho osobních stránkách . Se science fiction a fantasy se seznámil díky Ceně Karla Čapka, která je od roku 1982 organizována Československým fandomem. Od roku 2014 je ženatý s Klárou Smolíkovou, spisovatelkou, lektorkou a scenáristkou. Má syna Ondřeje, psa Lupina a hada Vincenta Tkaničku. Jiří Walker Procházka se podílel svými povídkami na několika antologích , publikuje v časopisech Pevnost, Ikarie nebo Fantázia. Za svá literární díla získal roku 1991 Cenu Ludvíka Součka a dále tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu . Společně s Miroslavem Žambochem vymysleli roku 2005 dobrodružnou knižní sci-fi řadu Agent JFK, do níž Jiří Walker Procházka přispěl dosud šesti díly. V roce 2014 založil s režisérem Radkem Volfem nakladatelství Walker & Volf, které je zaměřené zvláště na převod špičkových českých či slovenských děl v žánrech sci-fi, ...

Janusz Piekalkiewicz

Spisovatel, tematicky zaměřený na válečné operace a operace tajných služeb.

Chuck Palahniuk

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...

B. A Paris

B. A. Paris, vlastním jménem Bernadette MacDougall pochází z francouzsko-irské rodiny. Vyrůstala v Anglii, později se ale s rodinou přestěhovala do Francie, kde několik let pracovala v mezinárodní bance, poté se rekvalifikovala na učitelku a s manželem založila jazykovou školu. Nyní opět žijí v Anglii a mají spolu pět dcer. Její literární kariéru odstartoval psychologický thriller Za zavřenými dveřmi, který se stal světovým i českým bestsellerem. Následovaly další úspěšné tituly V pasti lží, Přiveď mě zpátky a Dilema.

Antonín Příhoda

Narozen 2.11.1919. Ing., docent lesnické fytopatologie na vědeckém lesnickém ústavu Vysoké školy zemědělské, mykolog. Práce v oborech, publikoval též časopisecky.

Antonín Pospíšil

Antonín Pospíšil byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky. Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926–1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích. V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem. V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948–1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky . Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951–1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958–1960 zastával post ministra energetiky. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Opětovně byl zv...

Anne Philipe

V roce 1946 poznal Gérard Philipe Nicole Fourcadeovou, která po sňatku v roce 1951 přijala jméno Anne Philipe. V prosinci roku 1954 se jim narodila dcera Anne-Marie a v únoru 1956 syn Olivier.

Andrzej Pilipiuk

Andrzej Pilipiuk je polský spisovatel fantasy, zejména humorné. Původním povoláním je archeolog. Žije v Krakově. Mezi jeho záliby patří archeologie a historie , z dalších oborů astronomie, fyzika, chemie , medicíny , geologie a informatika . Do žánru vstoupil povídkou Hiena v časopise Fenix. Jde o vůbec první publikovanou příhodu věčně opilého exorcisty Jakuba Vandrovce, celý cyklus pak vyšel dnes už v devíti knihách . Nejde o jediný autorův cyklus, počátkem jeho druhé románové série byla úspěšná povídka Kuzynki , za kterou si poprvé a prozatím naposledy vysloužil Cenu Janusze Zajdla. Následně ji rozvedl do úvodního dílu trilogie Sestřenky, v níž se Pilipiukův drsný humor mísí s alchymií a informatikou. Čtrnáctiletý Pavel, hrdina trilogie Norweski dziennik : Ucieczka , Obce ścieżki a Północne wiatry , se místo očekávaných nudných prázdnin stane svědkem zabití agentů KGB a následně je odeslán do pochybného bezpečí za polárním kruhem, kde dojde i na setkání se ztřeštěným vnukem Jakuba Vandrovce. Nejrozsáhlejším Pilipiukovým dílem je románová série Oko Jelenia . Namísto plánovaných sedmi titulů se série uzavřela v šesti svazcích nazvaných Droga do Nidaros , Srebrna Łania z Visby , Drewniana Twierdza , Pan Wilków , Triumf lisa Reinicke a Sfera Armilarna . Na počátku cyklu se k zemi řítí roj meteorů a konec světa je otázkou pouhých minut. Nečekejte však příběh o hrdinné vesmírné výpravě, která má za úkol katastrofu odvrátit. Po několika letech přibyl i sedmý díl nazvaný Sowie zwierciadło . Pod pseudonymem Tomacz Olszakowski pokračuje v sérii dobrodružství pana Auťáka, k níž pr...

Vladimír Pikora

Vladimír Pikora je český analytik finančních trhů a makroekonom. Působí jako ekonom vlastní poradenské společnosti Next Finance, kterou založila jeho manželka Markéta Šichtařová. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kterou zakončil doktorátem. V letech 2000 až 2005 působil ve Volksbank CZ na pozici ekonoma, v letech 2005 až 2006 v pozici hlavního ekonoma. Od roku 2006 působí jako hlavní ekonom poradenské společnosti Next Finance, s.r.o., kterou založila jeho manželka a ve které je současně jednatelem a společníkem. Od června 2015 do července 2018 byl členem dozorčí rady České exportní banky. Studuje vývoj penzijních systémů a čtvrté průmyslové revoluce. Ve svých přednáškách a publikacích se zaměřuje na vliv technologií na ekonomiku a společnost. Věnuje se výuce finanční gramotnosti na základních školách. Pravidelně píše ekonomické názory pro Reflex. Je členem České společnosti ekonomické, kde působil jedno volební období i ve vedení. Agenturou B.I.G. byl v roce 2001 oceněn za přesnost prognóz. Časopisem Týden byl označen za médii nejcitovanějšího českého analytika v roce 2005. Je ženatý s ekonomkou Markétou Šichtařovou, má s ní šest dětí. Společně napsali několik publikací a poukazují na různé ekonomické problémy. Mimo jiné na problémy důchodové reformy a na její případné dopady na obyvatele. Je odpůrcem povinného spoření v penzijních fondech. Vladimír Pikora se hlásí k pravicovému a konzervativnímu pohledu na ekonomická a politická témata. Zvláště jeho hypotéza, že ekonomiky zemí eurozóny a částečně i ČR se od roku 2008 permanentně nachází ve stavu specifického typu krizového vývoje, který sice kvalitativně vykazuje všechny znaky ekonomického rozvratu, ale současně je z důvodu silně expanzívní monetární politiky a kvantitativního uvolňování centrální banky maskován falešným růstem HDP, je částí ekonomů a komentátorů z etatistické pozice často napadána. Na základě své hypotézy,...

Viktor Palivec

Viktor Palivec byl básník, heraldik, knihovník a bibliograf. Publikoval řadu vlastivědných prací, ve kterých se zabývá Berounskem a rodným Příbramskem.

Václav Pacina

PhDr. Václav Pacina se narodil 12. dubna 1928 v obci Kopisty. Maturoval roku 1947 v Jičíně. Poté vystudoval na pražské UK. V roce 1953 začal pracovat jako sportovní novinář v Mladé frontě Dnes. Představoval novinářskou legendu, byl symbolem nejen tohoto deníku, ale i celé sportovní žurnalistiky. Jeho originální styl poznamenal několik generací čtenářů, byl nezaměnitelný a průkopnický. Václav Pacina vystudoval dějiny umění a šíře jeho záběru pronikala do každého článku. Jeho styl byl zasvěcený a kultivovaný, v mnoha směrech esteticky krásný. Měl takový talent, že by mohl psát knihy, což v několika případech uskutečnil. Ať už to byly odborné knihy jako Malá encyklopedie hokeje, kterou napsal společně s trenérem Karlem Gutem, nebo publicistické dílo Sport bez svatozáře. Čtenáře provázel řadou sportů po více než pět desítek let na stránkách Mladé fronty, kde pracoval od roku 1953, a později Mladé fronty DNES. Jeho záběr sahal od Zátopkovy poválečné generace až po novodobé olympijské hrdiny s Jaromírem Jágrem. Měl hluboký vztah ke kultuře, dokázal zasvěceně psát o divadle i hudbě, nebo vést erudovaný rozhovor s Karlem Gottem. Velkou autorskou sílu dokázal ještě v srpnu, když pro MF DNES připravil obsáhlou a ojedinělou přílohu Doping v Československu. Do posledních chvil byl obrovsky energický.

Sarah Peters

Autorka učebnic angličtiny, překladatelka.

Pavel Pecina

Narozen 7.10.1938 v Praze. Entomolog, zoolog, etolog a publicista, práce z oborů, též práce o ochraně přírody.

Otfried Preussler

Otfried Preußler rozený jako Otfried Syrowatka byl německý spisovatel, jenž proslul dětskou literaturou. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Die kleine Hexe , Der Räuber Hotzenplotz a Krabat . Náplně svých knih a povídek čerpal hlavně z lidových vypravování a pověstí blízkého okolí po obou stranách hranice dělící Čechy a Slezsko. Narodil se v Liberci. Jeho předkové pocházeli z Jizerských hor a z Krkonoš. Byli skláři, malozemědělci a řemeslníci. Jeho rodiče byli učiteli. Jako dítě trávil mnoho času v obsažné knihovně svého otce. Ten se věnoval vlastivědě a sbíral lidové povídky, kvůli čemuž putoval českou vlastí. Syn Otfried jej na cestách často doprovázel. Dalším inspiračním zdrojem ke spisovatelské činnosti byla babička Dora, která ho značnou měrou ovlivnila a usměrnila svým bohatým vypravováním. Otfried vyrůstal v době růstu nacismu v Německu, který se snažil mladým lidem vnutit , že pravé hodnoty najdou v oddílech Hitlerjugend. Jako dospívající člověk propagandě uvěřil, proto jeho prvním spisovatelským počinem, které napsal v pouhých sedmnácti letech, je příběh o partě chlapců v Sudetech. Příběh prolezlý nacistickou propagandou nazvaný Erntelager Geyer propojuje romantiku letního tábora s nacistickým Hitlerjugend. Po válce byl román zakázán a úplně se na něj zapomnělo. V roce 1942 byl z gymnázia povolán do války a poslán na východní frontu, kde roku 1944 padl do sovětského válečného zajetí a pět let přežíval v zajateckých lágrech v Tatarstánu, odkud se do Německa vrátil v roce 1949. V bavorském městě Rosenheim našel svou rodinu, která byla mezitím vysídlena z Československa a také svou nevěstu Annelies Kind, s níž se v témže roce oženil. Narodily se jim tři dcery. Stal se učitelem prvního stupně. Kromě toho pracoval jako místní novinář a začínal psát povídky pro dětský rozhlas. Jako učitel pracoval až do roku 1970. Pak se v...

Michal Prokop

Michal Prokop je známý český zpěvák, kytarista a skladatel, známý především díky své práci pro rockovou skupinu Framus Five. Jeho kariéra začala v polovině 60. let, kdy založil tuto skupinu, která se stala jednou z předních skupin československé hudební scény. V Prokopově hudbě se často mísí rock se soulem, blues a jazzovými vlivy a je uznáván pro svůj výrazný hlas a promyšlené texty.

Marco Polo

Marco Polo byl benátský kupec a cestovatel, který se proslavil svými cestami po Číně, zaznamenanými v knize Il Milione . Byl prvním Evropanem, který podrobněji popsal východní Asii. Je po něm pojmenován kráter Marco Polo na přivrácené straně Měsíce. Marco se narodil v benátské kupecké rodině. Jeho otec Niccolo a strýc Matteo podnikli už v letech 1255–1269 dlouhou cestu do nitra Asie , na které dospěli až k mongolskému chánovi Kublajovi do Pekingu. Po mnoha letech se vrátili přes přístav Akkon do Benátek s Kublajovým poselstvím pro papeže Řehoře X. Velký chán, jehož matka byla nestoriánkou, si přál, aby papež vyslal do jeho říše stovky křesťanských kněží. Roku 1271 se bratři vypravili na cestu. Tentokrát je doprovázeli dva křesťanští duchovní, kteří se však zalekli obtížného putování a z Arménie se vrátili domů. Z Arménie putovali Polové na jih, přes západní Ílchanát do Bagdádu, Basry a Hormuzu, který byl důležitým obchodním přístavem v jihovýchodním cípu Perského zálivu. Sem přijížděli kupci z Indie s kořením, drahými kameny a perlami, hedvábnými látkami a slonovinou, které místní obchodníci prodávali do mnoha dalších zemí. Polové chtěli odsud plout do Číny, ale svůj úmysl neznámo proč změnili. Vydali se po souši na sever, vyprahlými oblastmi východní Persie, kde dlouhé dny neviděli živého tvora a jejich cesta byla lemována kostrami zvířat i lidí. Severním Afghánistánem přes pohoří Pamír a Turkestán pak dorazili na okraj největší asijské pouště Gobi a s karavanou se pustili přes ni. Cílem jejich cesty byl opět Peking, od roku 1264 sídlo velkého mongolského chána. Kublaj je přijal s velkými poctami. Nejvíce si oblíbil mladého Marka a během sedmnácti let, které tu pobýval, mu svěřoval různé úřady. Například ho na tři roky zmocnil správou města a okresu Jang-čou v jižní Číně. Na cestách z titul...

M. Scott Peck

Americký psycholog a spisovatel.

Liz Pichon

Liz Pichon je britská ilustrátorka a spisovatelka dětské literatury. Od listopadu 2011 žije v Brightonu. Studovala grafický design na Camberwell School of Art v Londýně. Pracovala jako umělecká ředitelka v hudebním vydavatelství Jive Records. Poté začala pracovat na volné noze jako ilustrátorka a spisovatelka dětských knih. Mezi její nejznámější knihy patří Velmi Ošklivý Bug, dětské obrázkové knihy. Podle nitan wagu Romány napsala a ilustrovala Liz Pichon. Kniha Brilliant World of Tom Gates , první v sérii s Tomem Gatesem získala v roce 2011 cenu Roald Dahl Funny Prize , v roce 2012 pak získala Red House Children 's Book Award , a také Waterstone 's Children' s Book Prize . Čtvrtý svazek série Tom Gates: Geniální nápady vyhrál 2013 Blue Peter Book Award . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liz Pichon na anglické Wikipedii.

Jiří Pehe

Jiří Pehe je český politolog, spisovatel a politický komentátor. Vystudoval gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1981 emigroval z ČSSR přes Jugoslávii do Itálie a posléze do USA, kde dostal politický azyl. Od 24. října 1987 byl veden v systému evidence zájmových osob StB. V emigraci v roce 1985 ukončil studia na Škole mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Od roku 1985 pracoval jako ředitel východoevropských studií v lidsko-právní organizaci Freedom House a přispíval do časopisů i deníků, včetně New York Times. V letech 1988 až 1994 pracoval jako šéf analytického odboru pro Střední Evropu ve Výzkumném ústavu Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1995 až 1997 byl šéfem analytického odboru Open Media Research Institute v Praze. V letech 1997 až 1999 byl ředitelem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Angažoval se jako spoluzakladatel občanského hnutí Impuls 99. Od roku 1999 je ředitelem New York University in Prague. Vede pražský Institut pro demokracii a kulturu Newyorské univerzity . V letech 1997 až 2008 byl členem programového výboru a správní rady Nadace Forum 2000, která organizuje pravidelné mezinárodní konference. Od května 2002 byl sedm let členem správní rady Nadace Michaela Kocába, která spravuje 29 milionů korun pocházejících podle policejního vyšetřovatele Václava Lásky z vytunelovaného fondu TREND. Od roku 2005 do roku 2008 byl členem správní rady Open Society Fund. Od roku 2007 je členem správní rady americké nadace Trust for Civil Society in Central Europe. V roce 2011 byl, spolu s Vítem Klepárníkem a Bohuslavem Sobotkou, jedním ze zakladatelů think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. Píše články a analytické studie pro americké, české a německé deníky a vědecké časopisy. Je autorem šesti knih, z toho dvou románů. V letech 2004 až 2010 byl předsedou redakční rady čtvrtletní...

Jaroslav M Petrbok

Narozen 25.10.1881 v Praze, zemřel 14.12.1960 tamtéž. Pedagog, geolog, paleontolog, cestovatel, přírodovědec. Odborný spisovatel v oborech, beletrista, básník.

František Parkan

PaedDr. František Parkan Pracoviště: Katedra dějin a didaktiky dějepisu - tajemník, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze.

C. Northcote Parkinson

Cyril Northcote Parkinson byl britský důstojník, historik a spisovatel, autor knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích. Námořní historii vystudoval v Cambridge a v Londýně, kde roku 1935 obhájil práci o válce ve východních mořích v letech 1793 – 1815. Nastoupil do armády a současně pracoval v Cambridgi, učil na různých školách, v letech 1946 – 1949 na univerzitě v Liverpoolu a od roku 1950 v Singapore. Roku 1958 vydal knížku Zákony profesora Parkinsona, která ho okamžitě proslavila. Přednášel na několika amerických univerzitách a od roku 1961 žil jako spisovatel na ostrově Guernsey. Roku 1986 se odstěhoval do Canterbury, kde v roce 1993 zemřel. Vytvořil rozsáhlé Dějiny Malajska a několik dalších prací o námořní historii, řadu historických románů, zejména z období napoleonských válek, a několik knih o managementu. Proslul svými satirickými eseji o iracionálním fungování státní byrokracie a byrokratickém rozhodování vůbec. „Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist: On sám sám však v knize jako „zákon“ označuje to, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí.“ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně, bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: Dále rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 ...

Bohumír Polách

Bohumír Polách byl český prozaik, textař a dramatik. Na raných dílech spolupracoval s Františkem Kožíkem. Pokřtěn byl jako Bohumír Josef Skočovský, syn notářského kancelisty Antonína Skočovského a jeho manželky Marie, rozené Kopřivové . Literatura bez dalšího upřesnění uvádí, že vyrůstal v rodině důstojníka. Jednalo se o Cyrilla Polácha , majitele realit v Žabovřeskách, později ruského legionáře a důstojníka čsl. armády. Bohumíra Skočovského ale adoptoval až v roce 1920 a ten přijal příjmení svého adoptivního otce Polách. Na úmrtním oznámení Cyrilla Polácha je již Bohumír Polách uveden jako syn. Studoval na obchodní akademii v Brně. V době studií se již věnoval amatérskému divadlu ve spolku Mošna v Brně-Žabovřeskách. V roce 1917 musel studia přerušit, narukoval a byl odeslán na frontu. Maturoval v roce 1919 a byl až do roku 1954 zaměstnán jako bankovní úředník. V roce 1922 vystoupil z církve. Ve 30. letech ho Václav Jiřikovský vyzval ke spolupráci. Bohumír Polách vytvořil autorskou dvojici se spisovatelem Františkem Kožíkem , který v ní publikoval pod pseudonymem Jiří Žalman. Spolu napsali především řadu operet a písňových textů . Ve své době byla tato díla úspěšná, některá byla zfilmována, vesměs byla uvedena na předních operetních scénách; kritikou byla přijímána spíše vlažně. V roce 1945 vstoupil Bohumil Polách do KSČ a jeho život se zpolitizoval. Změna v díle Bohumíra Polácha v poválečném období byla natolik zřejmá, že i Rudé právo později označilo rok 1945 v jeho díle za „jasný předěl“. V roce 1946 se podílel na volební kampani a v letech 1948–1952 pracoval v brněnských akčních výborech. Od roku 1952 žil v Praze. Zde byl od roku 1954 do roku 1961 ředitelem Českého literárního fondu. Po odchodu do důchodu žil v Brně, kde též zemřel. Auto...

Antonín Matěj Píša

Narozen 10. 5. 1902 ve Volyni, zemřel 27. 2. 1966 v Praze. PhDr., novinář, kulturní a nakladatelský redaktor, literární a divadelní kritik, dramaturg Národního divadla, básník, literárněvědné a literárněhistorické práce, monografie.

Renata Petříčková

Oblasti jejího zaměření: profesionální redakční práce, knižní tvorba, publicistika a copywriting zahrnující například tvorbu obsahu pro www stránky a blogy, PR články a jejich umístění na weby, rozhovory, reportáže, tiskové zprávy a recenze knih a filmů nebo jiné texty na zakázku. Psaní článků různých žánrů a stylů zpracovaných s netradičním pohledem na věc. Specializace na dětskou knižní tvorbu a témata pro ženy a rodiče. Také individuálně tvořené propagace knih pro nakladatele, jazykové korektury, stylistické úpravy a ilustrace nebo návrhy ilustrací.

Přemysl Pražák

JUDr. Přemysl Pražák byl český hudební kritik a publicista. Přemysl Pražák byl nejstarším synem literárního historika Alberta Pražáka. Po absolvování gymnasia v Křemencově ulici v Praze vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze práva a současně studoval hru na klavír a hudební teorii. Po roce 1945 ještě vystudoval literární historii a knihovnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování práv Pražák absolvoval osmnáctiměsíční prezenční vojenskou službu a po ní působil jako právník na Ředitelství pošt krátce v Bratislavě a od roku 1934 v Praze. V roce 1943 se oženil s Emmou, rozenou Trundovou , která si do manželství přivedla dceru Jitku ze svého prvního manželství. S manželkou měl Pražák dvě děti – dceru Radmilu a syna Bořivoje . V květnu 1945 byl Českou národní radou pověřen zabráním a prozatímní správou Rudolfina včetně veškerého inventáře, který následně předal vedení Pražské konzervatoře a České filharmonie. Pražák po roce 1945 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí, kde vedl odbornou knihovnu. V roce 1958 musel z kádrových důvodů z ministerstva odejít, a až do konce života pak byl zaměstnán jako knihovník nejprve v Univerzitní knihovně a po reorganizaci knihoven ve Státní knihovně v Praze. Vedle svého zaměstnání se Pražák od studentských let zajímal o literaturu a hudbu a začal záhy publikovat odborné a populární publikace, zejména o české hudbě a o Bedřichu Smetanovi. Pražákův zájem o Národní divadlo a jeho interprety se mimo jiné projevil redigováním sborníku o tenoristovi Otakaru Mařákovi a následně zorganizováním sbírky, díky které se tento pěvec po svém onemocnění v Americe mohl na sklonku života navrátit do Čech. Podobně byl Pražák redaktorem sborníku věnovaného skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Pražák půs...

Martin Prošek

Narozen 25. 3. 1979 v Teplicích. PhDr., Ph.D., lingvista, bohemista, ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Zabývá se jazykovou kulturou a českým pravopisem.

Ladislav Ptáček

Spisovatel, lékař v Českém Krumlově. V prostředí vojenského tábora na Šumavě se odehrává povídka Město pod stany. Autor řady románů, např. V klopě růži , S andělem v náručí atd. Otec byl železničním kovářem. První manželka Olga Macháčková byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná je rusistkou a překladatelkou. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. 1934–36 pracoval jako medik v ordinaci Praporů práce hl. města Prahy. 1936 nastoupil základní vojenskou službu, 1938–45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. 1945–47 byl ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, 1947 dostudoval Lékařskou fakultu . Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, od 1949 v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od 1955 v Českém Krumlově a 1960–69 v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku. Počínaje 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis , Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy , Oheň , Země, Právo lidu, Čin , Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět , Ahoj , České slovo , Svět práce, Jihočeská pravda , Stráž severu aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry . Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné 1920–30 a knižnici Nová cesta . 1947–48 naps...

Ladislav Pokorný

Prof. ThDr. PaedDr. Ladislav Pokorný byl římskokatolický teolog, kněz, liturgista, spisovatel, redaktor, kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském, děkan a vysokoškolský pedagog. Pocházel ze Zdic u Berouna. V Berouně absolvoval reálné gymnázium a maturoval v roce 1934. Po gymnáziu nastoupil ke studiu na bohosloveckou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1939. Po absolutoriu byl v roce 1939 vysvěcen na kněze, nastoupil do pastorace a vyučoval jako profesor na středních školách. Dne 12. prosince 1951 získal doktorát z teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Jeho disertační práce měla název "Péče moderní pastorace o některé obtížné případy". K jeho dalším studiím patří: v letech 1946-1950 studium na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze; 1964-1965 uměleckohitorický kurs PIS; 1964 a 1972 Ústřední politická škola ČSL a Liturgisches Institut v Curychu . Od 1. září 1949 do 20. června 1950 byl profesorem pedagogiky a katechetiky na diecézním bohosloveckém učilišti v Litoměřicích. Dne 2. října 1950 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze státním docentem pro obor pedagogiky a katechetiky, s účinností od 1. září 1950. Dne 30. října 1951 byl pověřen tamtéž přednáškami pastorální teologie od zimního semestru roku 1951–1952, přednášel do konce roku 1952–1953. Jeho působení v akademickém prostředí bylo ukončeno dne 31. srpna 1953. Poté odešel do pastorace. Dne 15. prosince 1965 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích lektorem pro obor pedagogika v roce 1965–1966, tento pracovní poměr trval v období od 1. září 1965 do 28. června 1968. 12. října 1970 byl jmenován na CMBF docentem pro obor křesťanské archeologie a liturgiky, s účinností od 1. října 1970. Habilitační řízení tamtéž pro obor liturgiky bylo ukončeno dne 2. srpna 1971, kdy předložil soubor prací. Dne ...

Josef Polák

Josef Polák byl významným odborníkem v oblasti muzejnictví a památkové péče. Jeho dráha je spojena především s Východoslovenským muzeem v Košicích a válečným pražským Židovským ústředním muzeem. Josef Polák se narodil 3. února 1886 v pražské židovské rodině, která však byla sekularizovaná a rovněž mluvila česky. Josefův otec Jakub Polák byl drobným podnikatelem, vlastnil malou továrnu na kartonáž . Matce Terezii se rok po Josefovi narodil ještě jeden chlapec, Ferdinand. Poté, co získal základní vzdělání na české obecné škole a maturitu na českém gymnáziu v Truhlářské ulici, uvažoval Josef Polák o studiu dějin umění, které ho dlouhodobě přitahovaly, na doporučení rodičů se však přiklonil k oboru s všestrannějšími možnostmi uplatnění – právům. I přesto si však posléze našel čas na kunsthistorické přednášky, zejména Karla Chytila. Nezanedbával ani spolkovou činnost – byl členem Svazu českých pokrokových židů a Spolku českých akademiků – židů, kde byl dokonce místopředsedou. Kupodivu mu zbýval čas ještě na ochotnické divadlo, psaní populárně naučných článků a organizaci vycházek po židovských památkách. Nadto ještě stačil absolvovat dobrovolnickou vojenskou službu u C. K. zeměbraneckého pluku č. 8. Po promoci, která proběhla 23. října 1909, získával sice právní zkušenosti v advokátní kanceláři a na různých soudních institucích, především se však věnoval svým umělecko-historickým zájmům, pracoval v muzeích a publikoval. Josef Polák narukoval ke 12. střeleckému pluku a s ním byl vyslán na východní frontu. Záhy však utržil zranění a po rekonvalescenci se již do bojové jednotky nevrátil. V zázemí mu byla svěřena práce cenzora korespondence, kvůli jeho samorostlému přístupu k ní a předválečné politické angažovanosti byl ohodnocen jako nespolehlivý a pro zdravotní stav roku vyřazen 1915 z činné vojenské služby . Vrátil se ke svému předválečnému zaměstnání v advokátní kanceláři, válečn...

Jeremej Iudovič Parnov

Ruský spisovatel a publicista.

Boris Nikolajevič Polevoj

Boris Nikolajevič Polevoj, , vlastním jménem Kampov byl ruský sovětský spisovatel a novinář. Jeho pseudonym vznikl překladem jeho pravého jména Kampov z latiny do ruštiny . Polevoj pocházel z rodiny právníka, která se roku 1913 přestěhovala do Tveru. Zde roku 1924 absolvoval střední průmyslovou školu, pracoval jako technolog v textilním závodě a stal se dělnickým dopisovatelem místního tisku. Roku 1928 se stal novinářem z povolání. Členem Komunistické strany Sovětského svazu se stal roku 1940 a v letech Velké vlastenecké války byl vojenským dopisovatelem deníku Правда a politickým instruktorem Rudé armády. Po skončení války hodně cestoval, angažoval se v mírovém hnutí a v letech 1962-1981 byl šéfredaktorem časopisu Юность . Do literatury vstoupil jako novinář se zájmem o život lidí v průmyslové výstavbě. V umělecké literatuře pak využíval svých žurnalistických zkušeností. Známým se stal díky románu Повесть о настоящем человеке , ve kterém zpracoval skutečný příběh Hrdiny Sovětského svazu letce Alexeje Maresjeva. Jeho díla jsou však napsaná v duchu komunistické didaktičnosti, historická fakta jsou v nich mnohdy zkreslena a postavy nejsou důsledně vykresleny. Polevoj byl také významným politicko-kulturním pracovníkem. V letech 1946–1948 byl poslancem Nejvyššího sovětu RSFSR, od roku 1954 členem předsednictva Svazu spisovatelů Sovětského svazu a od roku 1967 jedním z jeho tajemníků. Za svou práci získal v Sovětském svazu řadu ocenění: Řád rudé hvězdy , Řád Vlastenecké války , Řád rudého praporu , Leninův řád a další. Byl laureátem Stalinovy ceny a Mezinárodní ceny míru . Román Příběh opravdového člověka dosáhl v letech 1948 až 1984 dvaceti tří českých vydání, všechna v překladu Julie Heřmanové. Kniha vyšla v těchto nakl...

Arturo Pérez-Reverte

Arturo Pérez-Reverte Gutiérrez je španělský spisovatel a novinář. Po vystudování politologie započal svou novinářskou kariéru v nyní už zaniklých novinách Pueblo, poté pracoval v letech 1973 až 1994 pro španělskou státní televizní stanici Televisión Española především jako válečný reportér, naposledy v Perském zálivu a v bývalé Jugoslávii. Od roku 1991 je komentátorem novinové přílohy El Semanal, která je součástí dvaceti pěti španělských deníků. Roku 2003 se stal členem Španělské královské akademie . Pérez-Reverte patří mezi nejčtenější a nejpřekládanější současné španělské spisovatele. Jeho romány jsou nabité historickými fakty a také odkazy na jiná literární nebo výtvarná díla. Zároveň však obsahují napínavou zápletku a nečekané rozuzlení, takže jsou čtenářsky velmi atraktivní. Pro spojení intelektuálních námětů se čtenářsky přitažlivým zpracováním bývá někdy označován za španělského Umberta Eca. Doposud publikoval více než 20 románů a sbírky novinových článků. Řada jeho děl byla zfilmována. Las aventuras del capitán Alatriste je románová série odehrávající se v 17. století v letech vlády krále Filipa IV. Kapitán Diego Alatriste je vysloužilý voják, který vyšetřuje záhady a zločiny. Série se zatím skládá z těchto dílů:

Adele Parks

Adele Parksová po štúdiu anglického jazyka a literatúry pracovala v oblasti reklamy. Roku 2010 dostala čestný doktorát literatúry na Teeside University. Prvý román vydala roku 2010 a ešte v tom roku ju Evening Standard zaradil do londýnskeho rebríčka Dvadsať tvárí, ktoré si treba všímať. V Británii sa predalo jeden a pol milióna výtlačkov jej diel a preložili ich do 25 jazykov.

Zuzana Peterová

Narozena 25. 10. 1950 v Praze. PhDr., žurnalistka, psychoterapeutka, spisovatelka, autorka knihy Vzpomínky na O. Pavla, rozhovory s V. Fischlem.

Zdeněk Pokorný

Narozen 27.2.1947 v Brně,zemřel 5.12.2007 tamtéž. RNDR., CSc., astronom, práce z oboru.

Václav Pumpr

Práce z oboru chemie.

Václav Prokůpek

Václav Prokůpek byl český spisovatel, novinář, představitel Agrární strany a oběť komunistického režimu. Narodil se v Dolním Lochově u Jičína, v rolnické rodině. Gymnázium vystudoval v Jičíně a v Nové Pace, v Praze pak studoval na ČVUT. Technice se ovšem nikdy nevěnoval, neboť se záhy začal věnovat novinařině, především v agrárnických tiskovinách. Od roku 1928 byl redaktorem největšího agrárnického listu Venkov. Souběžně začal psát povídky a romány z venkovského prostředí, byl představitelem meziválečného ruralismu. K nejznámějším patří knihy Kamarádi , Baba , Ve stínu hor či Ztracená země . Za druhé světové války odešel do Brna, kde byl jmenován ředitelem nakladatelství Družstva Moravského kola spisovatelů. Funkci vykonával až do roku 1948, poté byl sesazen na post účetního. V roce 1951 byl v rámci Procesu se Zelenou internacionálou zatčen. Zelená internacionála byla mezinárodní agrárnická organizace, Prokůpek byl označen za součást protistátní „klerofašistické odnože“ této internacionály. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1952 odsouzen k 22 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1964. V roce 1967 byl rehabilitován. Zemřel v Brně.

Ursula Poznanski

Ursula Poznanski je rakouská spisovatelka. Za thriller Erebos obdržela v roce 2011 německou cenu za literaturu pro mládež. Po ukončení gymnázia studovala Poznanski na Vídeňské univerzitě postupně japanologii, publicistiku, právo a divadelní vědu, žádný obor však nedokončila. Od roku 1996 byla zaměstnána jako redaktorka v odborném zdravotnickém nakladatelství. Po narození syna v roce 2000 se scénářem k milostné komedii zúčastnila soutěže Rakouského rozhlasu, nebyla však mezi oceněnými. V roce 2001 přijalo rakouské nakladatelství Dachs její rukopis Buchstabendschungel , který pak vyšel roku 2003. V následujících letech uveřejnila další knížky pro děti a zároveň připravovala první román pro mládež. Když však při hledání vhodného nakladatele zjistila, že kniha neodpovídá aktuálním požadavkům trhu, napsala svůj první thriller s názvem Erebos, který vydalo v roce 2010 nakladatelství Loewe. Roku 2011 obdržela za tento román německou cenu za literaturu pro mládež. Ursula Poznanski žije se svou rodinou jižně od Vídně. Jejím koníčkem je geocaching. V tomto článku byl použit překlad textu z článku article na německé Wikipedii.

Richard North Patterson

Narozen 22.2.1947 v Barkeley, California. Psaní studoval u Jesse Hilla Forda na univerzitě v Birmingamu v Alabamě. Pracoval jako právník ve Washingtonu a v San Franciscu. Patterson byl také asistentem ministra spravedlnosti v Ohiua tajemníkem zvláštíního žalobce na případu Watergate. Za své romány získal cenu Edgara Allana Poea a také cenu Grand Prix de Littérature Policiére.

Pia Pedevilla

Smět zůstat po celý život dítětem - to je krédo sympatické designérky a autorky knih Pia Pedevilly, která i přes svůj úspěch zůstává stále skromná. Kreativita je pro ni životním elixírem a život si bez své práce vůbec neumí představit. Pia Pedevilla žije a neúnavně pracuje v idylickém poklidném městečku Bruneck v Jižním Tyrolsku, v Itálii. Patří k malému a už skoro zapomenutému třicetitisícovému národu Ladinů, žijícího doslova kousek od nás – v italských Dolomitech, v horských údolích na půli cesty mezi Italy a Němci, hovořícího rodnou ladinštinou, ale také italsky a německy. Vydala více jak šedesát knih, předloh k malování a omalovánek, které vyšly v devíti jazycích v celkovém nákladu více jak milion kusů. V češtině vydala třicet a ve slovenštině deset knížek. „Již jako dítě jsem ráda malovala a vyráběla. Pocházím ze selské rodiny, moje maminka měla jedenáct sourozenců a já jsem vyrůstala se svými bratranci a sestřenicemi. Neměli jsme moc peněz a téměř žádné hračky, proto jsme si je vyráběli často z přírodních materiálů. Dělala jsem spoustu koláží a šila šaty pro své panenky. Tenkrát jsem se chtěla stát módní návrhářskou,“ prozradila na sebe autorka. O své tvorbě říká: „Chci předávat svou radost ze života. Mé figurky se často smějí, jsou vyzývavé a troufalé, občas trošku drzé, děti by řekly husté. Navrhuji pro děti a jejich maminky. Když jsem na počátku své kariéry připravovala s argentinským karikaturistou Guillermem Mordillem kolekce dřevěných hraček, vždycky jsme si říkali: musí se vycházet ze srdce. Proto mají mé figurky hlavy zešikma, smějí se křivými pusinkami a mají veselé pohyblivé nožičky. Mám ráda to hravé a cítím přání smět zůstat po celý život dítětem.“ A o tvořivém vyrábění si myslí, že se právem stalo oblíbeným koníčkem: „Člověk ho nedělá proto, aby ušetřil, ale aby prožil nad svou tvorbou pěkné chvilky. Skuteční umělci jsou osamoceni, ale při tvořivém vyrábění jsme s ostatními a ještě k tomu spolu můžeme komunikovat.“ Kromě tvorby se Pia Pedevilla...

Louis Pauwels

Novinář, romanopisec, esejista a dějepisec okultních a tajných společností. V roce 1961 založil a spolu s Jacquesem Bergierem řídil revui Planeta. Psal beletrii , spolu s Guyem Bretonem uspořádal dva svazky dějin magie a okultismu , zabrousil ale i do tak odtažitých oblastí, jaké představuje kniha Poslední dny monogamie napsaná společně s Laszlo Havasem.

Ladislav Pešek

Ladislav Pešek , vlastním jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog. Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, roz. Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na Konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. Byl pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze dvakrát v letech 1928 a 1929. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky. Na přelomu padesátých a šedesátých let podával vynikající výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici...

Justin Václav Prášek

Justin Václav Prášek byl český historik, orientalista a středoškolský profesor. Na filosofické fakultě Univerzity Karlovy se aproboval pro učitelství oborů dějepis a zeměpis, spolu s učitelováním pokračoval ve studiu klasické filologie a na filosofické fakultě obhájil v roce 1882 doktorskou práci . Jako učitel působil až do roku 1906, kdy byl penzionován. Vedle toho ale budoval svoji kariéru orientalisty, od roku 1885 studoval v Mnichově a Berlíně, v roce 1899 se pokoušel habilitovat na pražské univerzitě, ale narazil na silný odpor Jaroslava Golla a jeho žáků . Jeho dílo je často charakterizováno jako na pomezí populárního výkladu a samostatných analýz. Věnoval se orientalistice a antice, zde je nejvíce ceněna práce Geschichte der Meder und Persen , naopak některé byl značně ostře odsouzeny, včetně ambiciozního prvního dílu Řeckých dějin , přispěl také k poznání cestování do orientu . Doposud nepřekonaným je jeho dílo Brandejs nad Labem: město, panství i okres , věnoval se i jiným městům .