Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 61 - 120 z celkem 1315 záznamů
František Přeučil
Narozen 30.7.1926 v Borovce na Benešovsku. Fotograf, zejména místopisné fotografie krajiny a kulturních památek.
Více od autora
Standa Procházka
Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.
Více od autora
Rio Preisner
Profesor Rio Preisner byl český katolický a konzervativně orientovaný pedagog, básník, filosof, spisovatel, překladatel a teatrolog. Komunistický režim v Československu velmi omezil jeho možnosti vědecky pracovat a publikovat, strávil dva roky u PTP a v roce 1968 s celou rodinou uprchl za hranice. Nejprve přebýval ve Vídni a v roce 1969 přesídlil do USA, kde působil jako profesor germanistiky na Pennsylvania State University . Kromě jeho vysoce ceněných překladů z němčiny a odborných germanistických prací je autorem další rozsáhlé vlastní tvorby, z níž nejznámější je Americana – dvoudílná esejistická práce o moderní Americe. Pod pseudonymem Egon Feigel přeložil knihu Cesta kolem světa podniknutá Dr. Johannem Forsterem a jeho synem Georgem Forsterem v letech 1772–1775 na lodi "Resolution" pod velením kapitána Cooka. V roce 2000 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. stupně
Více od autora
Petr Prášil
Narozen 1971 v Liberci. Mgr., geograf, též fotograf, vydavatel a autor publikací novodobých a historických pohlednic menších obcí a měst ČR.
Více od autora
Otfried Preussler
Otfried Preußler rozený jako Otfried Syrowatka byl německý spisovatel, jenž proslul dětskou literaturou. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Die kleine Hexe , Der Räuber Hotzenplotz a Krabat . Náplně svých knih a povídek čerpal hlavně z lidových vypravování a pověstí blízkého okolí po obou stranách hranice dělící Čechy a Slezsko. Narodil se v Liberci. Jeho předkové pocházeli z Jizerských hor a z Krkonoš. Byli skláři, malozemědělci a řemeslníci. Jeho rodiče byli učiteli. Jako dítě trávil mnoho času v obsažné knihovně svého otce. Ten se věnoval vlastivědě a sbíral lidové povídky, kvůli čemuž putoval českou vlastí. Syn Otfried jej na cestách často doprovázel. Dalším inspiračním zdrojem ke spisovatelské činnosti byla babička Dora, která ho značnou měrou ovlivnila a usměrnila svým bohatým vypravováním. Otfried vyrůstal v době růstu nacismu v Německu, který se snažil mladým lidem vnutit , že pravé hodnoty najdou v oddílech Hitlerjugend. Jako dospívající člověk propagandě uvěřil, proto jeho prvním spisovatelským počinem, které napsal v pouhých sedmnácti letech, je příběh o partě chlapců v Sudetech. Příběh prolezlý nacistickou propagandou nazvaný Erntelager Geyer propojuje romantiku letního tábora s nacistickým Hitlerjugend. Po válce byl román zakázán a úplně se na něj zapomnělo. V roce 1942 byl z gymnázia povolán do války a poslán na východní frontu, kde roku 1944 padl do sovětského válečného zajetí a pět let přežíval v zajateckých lágrech v Tatarstánu, odkud se do Německa vrátil v roce 1949. V bavorském městě Rosenheim našel svou rodinu, která byla mezitím vysídlena z Československa a také svou nevěstu Annelies Kind, s níž se v témže roce oženil. Narodily se jim tři dcery. Stal se učitelem prvního stupně. Kromě toho pracoval jako místní novinář a začínal psát povídky pro dětský rozhlas. Jako učitel pracoval až do roku 1970. Pak se v...
Více od autora
Jirí Pribán
Jiří Přibáň je český právník a sociolog. V roce 1989 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde roku 1997 habilitoval a v roce 2002 získal profesuru v oborech teorie, sociologie a filozofie práva. Od roku 2001 také působí na Cardiff Law School, Velšské univerzitě, od roku 2006 už jako profesor. Mimoto přednášel např. na Stanfordově univerzitě, New York University, Kalifornské univerzitě v Berkeley, Katolické univerzitě v Lovani a řadě dalších zahraničních univerzit. Jiří Přibáň v současné době vede právně-sociologické centrum na Univerzitě v Cardiffu , na jehož založení se významně podílel. Přibáň označil referendum o nezávislosti Katalánska v roce 2017 za „frašku a čistou politickou provokaci“.
Více od autora
Janusz Przymanowski
Narodil se 20.1.1922 ve Waršavě. Účasnil se války v roce 1939. V letech 1940-1943 internován. V roce 1943 nastoupil jako dobrovolník do Rudé armády. Již za války i po ní pracoval pro polské vojenské noviny. V roce 1961 byl povýšen do hodnosti plukovníka. V letech 1962-1964 absolvoval katedru historie na univerzitě ve Varšavě. Řadu let byl členem vedení Svazu bojovníků za svobodu. Nejznámější dílo: Čtyři tankisté a pes. Natočen stejnojmenný populární televizní serál. Sám autor si zahrál v posledním dílu epizodní roli fotografa. Napsal ještě asi 20 prací: Šít a meč, Všichni a nikdo, Poláci na cestě k vítězství, ....
Více od autora
Zdeněk Procházka
Zdeněk Procházka byl český fotbalista, československý reprezentant a účastník mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku . Za československou reprezentaci odehrál 8 zápasů a v nich dal 1 gól. V československé lize vybojoval dvakrát mistrovský titul, a to se Spartakem Praha Sokolovo . Do Sparty přišel z Viktorie Žižkov, v níž hrál v letech 1946–1952 a po ukončení angažmá v letenském klubu se do ní zase vrátil a působil zde v letech 1961–1965. Celkem odehrál 188 ligových zápasů a v nich dal 17 gólů. Měl přezdívku "Frigo".
Více od autora
Vladimír Procházka
Český podnikatel pořádající vzdělávací přednášky, autor článků serveru peníze.cz a horlivý cestovatel. Žije se svou rodinou v Karlových varech.
Více od autora
Václav Procházka
Václav Procházka je český fotbalový obránce či záložník a reprezentant, od srpna 2020 působící v českém klubu FC Fastav Zlín. Hraje na stoperu, může nastupovat i na postu defenzivního záložníka. Svoji fotbalovou kariéru začal v ZKZ Břasy, odkud v průběhu mládeže odešel do Viktorie Plzeň. Před sezonou 2002/03 se propracoval do prvního týmu Viktorky. V říjnu 2004 projevil o Procházku zájem tehdy druholigový italský celek FC Janov. V Plzni zažil doby v nejvyšší soutěži i druhé lize. Za mužstvo odehrál během celého svého působení 96 ligových zápasů, ve kterých vstřelil tři góly. Před jarní částí ročníku 2004/05 se domluvil na smlouvě s klubem 1. FC Slovácko, kam zamířil z Viktorie na půlroční hostování. Se Slováckem bojoval na jaře 2005 o záchranu v 1. lize, která se zdařila. Během svého působení odehrál osm střetnutí v lize, ve kterých branku nevsítil. V létě 2007 přestoupil za nespecifikovanou částku do mužstva FK Mladá Boleslav. Na jaře 2011 došel s Mladou Boleslaví až do finále Českého fotbalového poháru, kde klub porazil na neutrální půdě v Jihlavě Sigmu Olomouc 2:1 po penaltách. 22. července 2011 nastoupil k zápasu o český Superpohár, kde se Mladá Boleslav představila na půdě tehdejšího mistra Viktorie Plzeň, kde Boleslav podlehla soupeři až na pokutové kopy 4:2 . Za tým odehrál celkem 98 ligových zápasů. dal devět gólů. Před jarní částí ročníku 2011/12 se vrátil do Plzně, kde podepsal kontrakt na tři a půl roku. Do Viktorky přišel výměnou za Martina Filla, který do Mladé Boleslavi odešel na hostování. 17. listopadu 2012 proti Liberci byl Procházka ve 43. minutě vyloučen za faul na unikajícího Dzona Delarge. Plzeň dokázala i v oslabení zápas otočit a zvítězit 2:1. Zajistila si tak jednobodový náskok do jarní části sezóny před druhou Spartou Praha. 3. března 2013 v 18. ligovém kole nastoupil ...
Více od autora
The Pretenders
The Pretenders je anglicko-americká rocková skupina založená v březnu 1978. Původní kapelu tvořili zakladatelka a opora Chrissie Hynde , James Honeyman-Scott , Pete Farndon a Martin Chambers . Debutové album "Pretenders" vyšlo v roce 1980 a mělo úspěch u kritiky i na trhu. Obsahovalo hitové singly jako "Brass in Pocket", "Kid" a "Stop Your Sobbing". Následující album "Pretenders II" vyšlo v roce 1981 a pokračovalo v úspěchu díky singlům jako "Talk of the Town" a "Message of Love".
Více od autora
Musici De Praga
Český komorní orchestr založený v roce 1966 violistou Jaroslavem Štěpničkou. Obvykle vystupuje bez dirigenta, současným uměleckým vedoucím a koncertním mistrem je Jan Pellant.
Více od autora
Josef Prokes
Narozen 1947 v Brně, působí jako vysokoškolský učitel. Je členem Obce spisovatelů a Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Jeho povídky a recenze vycházejí zejména v Hostu, Literárních novinách a Tvaru. Režíruje studentské divadlo a jeho autorská čtení jsou divácky oblíbeným programem ve sklepní scéně CED Divadla Husa na provázku, v klubu Leitnerova, v jazzovém klubu Stará Pekárna i jinde.
Více od autora
Jiří Pražák
Narozen 16.12.1926 v Praze, zemřel 25.11.2002. PhDr., archivář, práce z oboru, publikace a překlad z oboru vojenství.
Více od autora
Nita Prose
Kanadská spisovatelka. Viceprezidentka a redakční ředitelka ve společnosti Simon & Schuster v Torontu.
Více od autora
Vilém Přibyl
Vilém Přibyl byl slavný český operní tenorista, proslulý svým silným hlasem a emotivními výkony. Narodil se 10. dubna 1925 v Moravských Budějovicích v Československu a vášeň pro hudbu si vypěstoval již v raném věku. Přibylova kariéra nabrala výrazný spád v 50. a 60. letech 20. století, kdy se stal vůdčí osobností Janáčkovy opery v Brně. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu operních rolí českých i světových skladatelů.
Více od autora
Tomáš Přibyl
Tomáš Přibyl je český publicista, autor literatury faktu a odborník v oblasti informačních technologií. Absolvoval Fakultu podnikatelskou při brněnském VUT, kde postupně získal tituly bakalář a inženýr. Již za dob studia začal pracovat jako konzultant v oblasti informační bezpečnosti . V roce 2005 odešel na rodičovskou dovolenou se synem Markem, nicméně dále pracuje v oblasti informační bezpečnosti na volné noze coby nezávislý konzultant. Kromě toho působí jako Media & Education Specialist v České kosmické kanceláři. Jeho koníčkem je kosmonautika a vše, co s ní souvisí. Publikoval téměř 3000 článků v novinách a časopisech v Česku i v zahraničí. Připravil nebo se podílel na několika výstavách, uspořádal stovky přednášek pro veřejnost, jeho hlas pravidelně zní na rádiových vlnách . Za publicistickou a žurnalistickou činnost v oblasti kosmonautiky získal v roce 2002 prestižní Cenu města Brna jako její nejmladší laureát v historii. V roce 1998 se dostal do širšího výběru zájemců o účast v marketingové akci West in Space hamburského tabákového koncernu Reestma, ale výběrem v Belgii a Německu neprošel. Je aktivní redaktor portálu Kosmonautix. Podílel se také na přípravě vystřihovacích modelů raketoplánu Atlantis a lunárního modulu .
Více od autora
Richard Preston
Richard Preston se narodil v roce 1954 v Cambridge, stát Massachusetts, USA. Vystudoval přírodní vědy na Princetonské univerzitě, po dokončení studia začal psát odborné vědecké články pro časopis New Yorker. Prestonova kniha Zákeřná Ebola se stala světovým bestsellerem a na její námět byl natočen stejně úspěšný film. Devět z deseti obětí infikovaných virem Ebola zemře tak rychle a za tak otřesných okolností, že i experti na smrtelné choroby jsou hluboce otřeseni. Tento virus je přenosný vzduchem a vyznačuje se vysokou nakažlivostí.
Více od autora
Petra Prochazkova
Petra Procházková je česká humanitární pracovnice a novinářka. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze. Po vystudování gymnázia absolvovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Doktorát získala v lednu 1989 za práci na téma kreslené seriály, s důrazem na vývoj časopisu Čtyřlístek. Do té doby pracovala v časopise Květy, odkud však byla v polovině ledna 1989 propuštěna za účast na Palachově týdnu. Následně začala pracovat v Lidových novinách jako reportérka domácí rubriky. V roce 1992 byla vyslána do Ruska, kde pracovala jako zahraniční korespondentka. Působila také jako válečná zpravodajka, její první reportáže pocházely z Abcházie. V roce 1994 spolu s Jaromírem Štětinou založili soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Začala pracovat s kamerou a natočila různé reportáže. Přispívala do Lidových novin, slovenského deníku SME, týdeníku Týden a dalších časopisů. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, ale i o uprchlických táborech a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska. V roce 1994 byla očitým svědkem bombardování. V době diverzní akce Šamila Basajeva se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice. V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily jako personu non grata, a musela tak Rusko opustit. V roce 2001 a 2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afghánistánu. Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat , které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České r...
Více od autora
Karla Prátová
Mgr., učitelka základní školy, spoluautorka učebních materiálů z českého jazyka a dějepisu.
Více od autora
Josef Prokop
Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.
Více od autora
Jaroslav Průšek
Jaroslav Průšek, tradiční čínština: 普實克, zjednodušená čínština:普实克, byl český sinolog s mezinárodní pověstí. Jeho otec–strojvůdce předčasně zemřel a Jaroslav Průšek byl vychováván prarodiči. Vystudoval gymnázium v Praze a po maturitě v roce 1917 studoval dějiny antických národů a Byzance na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studiu čínštiny se věnoval soukromě od roku 1927. Ve studiu sinologie a japanologie pokračoval v Göteborgu a v Halle, studia ukončil doktorátem na Filozofické fakultě v roce 1930. Čínštině a japonštině se dále věnoval během studií v Lipsku. V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley . Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu , učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně , katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně , a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze . Za války odmítal nabídky na působení v Německu. V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK . V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ú...
Více od autora
William Hickling Prescott
William Hickling Prescott byl americký historik a hispanista, uznávaný za prvního amerického vědeckého historika. Ačkoliv trpěl závažným zrakovým postižením, které mu často bránilo ve čtení a psaní, stal se jedním z nejpřednějších amerických historiků 19. století. Měl fotografickou paměť. V tomto článku byl použit překlad textu z článku William H. Prescott na anglické Wikipedii.
Více od autora
Vladimír Procházka
Narozen 23. 7. 1918 v Poděbradech, zemřel 23. 6. 1994. Horolezec, horolezecký funkcionář a organizátor. Práce z oboru.
Více od autora
Vilém Prečan
Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...
Více od autora
Prokopios z Kaisareie
Prokopios z Kaisareie byl byzantský historik a učenec, známý především svým dílem o byzantsko-perských, byzantsko-vandalských a byzantsko-ostrogótských válkách za vlády císaře Justiniána I. Prokopios se narodil v bohatém přístavním městě Caesarei, které bylo administrativním centrem a sídlem správce provincie Palestiny. Patronem města byl křesťanský mučedník Prokopios, který zahynul v roce 303 za Diocletianova pronásledování křesťanů, a Prokopios dostal své jméno, v klasickém období neobvyklé, bezesporu po něm. Pocházel ze zámožné rodiny, měl tedy i dobré vzdělání. Lze předpokládat, že navštěvoval proslulou řečnickou školu v Gaze, a osvojil si tu znalost klasické řecké literatury, je také možné, že studia dokončil na právnické škole v Berytu. Prokopiovým rodným jazykem byla řečtina, ovládal však i latinu a do jisté míry i perštinu a gótštinu. Roku 526/527 byl přidělen jako poradce do štábu vojevůdce Belisara, velitele posádky města Daras. Prokopios obdivoval Belisara a byl po jeho boku, když po návratu z perské hranice potlačil v Konstantinopoli povstání Níká a zachránil tak trůn Justiniánovi. Zúčastnil se také jeho výpravy do Afriky, prodělal i italskou výpravu až do pádu Ravenny v roce 540. Pak se vrátil do Konstantinopole, kde již natrvalo zůstal. V roce 542 zde zažil morovou epidemii, při níž zahynula pětina, či dokonce čtvrtina všech obyvatel města. Později se mu dostalo vysokých poct. Byla mu udělena hodnost ilustris a snad i patricius , což znamenalo přiřazení mezi společenskou elitu. Nositel těchto titulů mohl zastávat různé úřady, avšak u Prokopia se nám v tomto směru nezachovaly žádné zprávy. Od návratu do Konstantinopole se především věnoval práci na svém historickém díle, v němž vylíčil dějiny Justiniánových válek. Prokopiův spis nazvaný prostě Knihy o válkách se původně skládal ze sedmi knih. První dvě líčily válku s Peršany, další dvě válku s Vandaly a konečně poslední tři válku s Góty. Každá z těchto tří částí b...
Více od autora
Jiří Prášek
Narodil se 24. 10. 1959 v Táboře, ale vyrůstal v Chýnově, od mládí ho zajímala historie. Po maturitě na táborském gymnáziu pokračoval ve studiu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně . V roce 1983 začal pracovat v píseckém muzeu jako etnograf, později se stal jeho ředitelem. Už na gymnáziu přispíval svými články o historii do místního tisku a do Výběru prací členů Historického klubu při muzeu v Českých Budějovicích. V té době také vydal svou první publikaci, která se zabývala Chýnovem. PhDr. J. Prášek je autorem mnoha knih a populárně naučných i odborných článků, které vyšly v odborných časopisech i místním tisku.
Více od autora
Jindřich Procházka
Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .
Více od autora
František Procházka
Franta Župan se narodil v roce 1858 v obci Běštín a zemřel v roce 1929 v Kolíně. Byl českým učitelem a spisovatelem. Do školy chodil v Hostomicích. Gymnázium absolvoval v Berouně a poté vystudoval zeměpis a dějepis na filozofické fakultě v Praze. Jako vystudovaný učitel pobýval v letech 1884-85 v Bulharsku jako učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn-Taxise. Od roku 1886 byl profesorem na českých středních školách v Praze, Olomouci, Třebíči, Brně, Novém Městě na Moravě a nejdéle v Kolíně . Během studia na filozofické fakultě získal svůj literární pseudonym. Přispíval tehdy také do humoristického časopisu Švanda dudák, který redigoval o čtyři roky starší Ignát Herrmann. Na jedno z Herrmannových upozornění, že nepodepsal svůj příspěvek, prý František Procházka odpověděl: \"Dejte jakékoli jméno!\"
Více od autora
Carl Proujan
Carl Proujan, narozen 15.II.1929 v New Yorku, je americký redaktor a spisovatel. Obdržel vícero ocenění v letech 1975-1976. Člen americké asociace pro rozvoj vědy.
Více od autora
Boris Pralovszký
Narozen 1968. Spisovatel, básník, textař, ilustrátor, kreslíř a karikaturista. Též spoluautor muzikálu.
Více od autora
Antonín Přidal
Narozen 13. 10. 1935 v Prostějově, zemřel 7. 2. 2017 v Brně. Spisovatel, publicista, básník, autor populárně naučných cyklů pro rozhlas, rozhlasových a divadelních her. Překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny.
Více od autora
Věra Příhodová
Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se zdaněním příjmů fyzických osob ze závislé činnnosti.
Více od autora
Stanislav Procházka
Stanislav Procházka je český zpěvák a hudebník, známý svou tvorbou v žánru pop music. Popularitu získal v bývalém Československu a po jeho rozdělení úspěšně pokračoval v kariéře v České republice. Procházkova hudební kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž vydal řadu alb a singlů, čímž si vydobyl pevné místo na české hudební scéně. Jeho tvorba se často vyznačuje chytlavými melodiemi a romantickými motivy, které oslovují široké publikum.
Více od autora
Roman Prahl
Roman Prahl je historik umění, výtvarný kritik, estetik, kurátor, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. V letech 1964-1968 absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově nám. v Praze. Od roku 1968 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku. Studia ukončil roku 1974 diplomovou prací Teorie ornamentu na přelomu 19. a 20. století . Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertaci Umělec, jeho ateliér a jeho umění. Téma české malby 19. století V letech 1973-1974 byl externím pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, ale z politických důvodů nebyla jeho smlouva prodloužena. Později působil jako odborný pracovník pražského SSPPOP a pak až do roku 1994 jako odborný pracovník v oddělení českého umění 19. století Národní galerie v Praze. V letech 1990-1991 byl vědeckým tajemníkem Národní galerie. Za normalizace byl důležitou osobností prostředí nezávislé kulturní scény, zejména jako hlavním kurátor výstav v Divadle v Nerudovce. Byl kurátorem i v dalších nezávislých malých galeriích - brněnské Galerii mladých, ÚMCH , Muzeu Roztoky, MKS Dobříš, Galerii Opatov, galerii Zlatá lilie, Galerii u Řečických, Atriu na Žižkově. Od roku 1991 pracuje v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, do roku 1994 jako externí pedagog, 1994-2001 jako odborný asistent. Roku 2001 se zde habilitoval, od roku 2005 je členem oborové rady Ústavu pro dějiny umění, roku 2006 byl jmenován profesorem dějin umění. Je zástupcem ředitele ÚDU FF UK. Od roku 1980 byl členem týmu pro přípravu mezioborových sympozií k české kultuře 19. století v Plzni. Organizačně se podílel na 1. a 2. sjezdu českých historiků umění. Byl jedním ze zakladatelů Uměleckohistorické společnosti , členem redakční rady Bulletinu UHS a členem výboru UHS, v letech 2002-2004 předseda UHS. V letech 1990-1994 byl šéfredaktorem Bulletinu Národní galer...
Více od autora
Petr Procházka
Narozen 1960 v Praze. Básník a spisovatel. Ekonom, publikace z oboru bankovnictví.
Více od autora
Michal Přibáň
PhDr. Michal Přibáň, Ph.D. Michal Přibáň je vedoucím lexikografického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde nyní vede projekt internetového Slovníku české literatury po roce 1945. Výzkumu českého literárního exilu věnuje soustavně už řadu let.
Více od autora
Marija Pavlovna Priležajeva
Marija Pavlovna Priležajeva, rusky: Мария Павловна Прилежаева byla ruská sovětská autorka dětských knih. Autorka knihy o životě a činnosti V. I . Lenina, M. I. Kalinina. Její díla byla přeložena do mnoha jazyků a vyučovalo se o ní ve školách. Narodila se v Jaroslavli, nějakou dobu strávila v Alexandrově, kde absolvovala ženské gymnázium . Poté vystudovala pedagogickou fakultu pokračovala Druhé Moskevské univerzity , pak pracovala jako učitelka a vychivatelka v dětském domově. Od roku 1937 se věnovala literární tvorbě, kterou považovala za příspěvek ke komunistické výchově mladých. V roce 1952 vstoupila do KSSS, od roku 1967 byla členkou Svazu spisovatelů SSSR. Získala několik ocenění: Státní cenu RSFSR N. K. Krupské, Leninův řád a další.
Více od autora
Karel Princ
Narozen 12. 1. 1960 v Brně. Divadelní a televizní režisér, publicista a novinář, spisovatel.
Více od autora
Jiří Pražák
Jiří Pražák byl český právník, odborník na rakouské správní a ústavní právo. Po studiích na právnické fakultě v Praze vykonával soudní a advokátní praxi. Habilitoval nejprve v oboru práva správního, posléze si však habilitaci rozšířil i na právo ústavní. Po rozdělení pražské univerzity působil jako profesor veřejného práva na české univerzitě a byl i děkanem a rektorem. Jde o autora významného čtyřsvazkového díla Rakouské právo ústavní . Byl rovněž zvolen do českého zemského sněmu a byl jmenován rytířem Řádu železné koruny III. třídy.
Více od autora
Jan Preisler
Jan Preisler byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec. Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek . Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918, čtyřikrát byl jeho předsedou V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem. Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan P...
Více od autora
Helena Přikrylová
Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se pojistným na sociální zabezpečení a dávkami nemocenského pojištění.
Více od autora
Gert Prokop
Původním povoláním novinář a filmový dokumentarista, od r. 1971 spisovatel. V SF debutoval povídkou Der Tod der Unsterblichen v antologii Der Mann vom Anti . Tato povídka se později objevila i v úspěšné sbírce detektivních příběhů z 21. století Wer stiehlt schon Unterschenkel , v níž přispěl do panteonu světových detektivů geniálním soukromým detektivem Timothy Trucklem a jeho počítačem Napoleonem. Z každého případu dokáží vytěžit nějaký prospěch pro podzemní hnutí vedené Velkým bratrem . Truckle se do ní zamiluje a tragicky ji ztrácí ve druhém svazku Der Samenbankraub . I toto pokračování si udržuje úroveň předchozí knihy. Vydal sbírku povídek Die Phrrks . Č. vyšla P. povídka Smrt nesmrtelných a Můj vrah přichází zřídkakdy sám . In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction
Více od autora
Antonín Procházka
Narozen 13.1.1908 v Banjaluce , zemřel 2.7.1966 v Praze. Kulturně politické a osvětové práce, autor psychologizujících próz a dramatik.
Více od autora
Vasco Pratolini
Vasco Pratolini byl italský spisovatel a filmový scenárista, vůdčí představitel neorealismu. Pocházel z chudé rodiny, pracoval jako číšník a prodavač a vzdělání získal samostudiem, v letech 1935 až 1937 se léčil s tuberkulózou. K literární tvorbě ho přivedl Elio Vittorini. V roce 1938 založil časopis Campo di Marte, který byl záhy zakázán fašistickou cenzurou. Za druhé světové války byl aktivní v levicovém odbojovém hnutí. Po válce pracoval v Římě jako novinář a úředník ministerstva školství. Jako scenárista spolupracoval s Robertem Rossellinim , Lucianem Emmerem , Luchinem Viscontim a Nannim Loyem . Svoji debutovou básnickou sbírku vydal v roce 1941, později se zaměřil na realistickou prózu popisující život městské chudiny v kontextu italského politického dění. Jeho nejvýznamnějším dílem je románová kronika Una storia italiana; její první díl nazvaný Metello vyšel i v českém překladu, stejně jako příběh z období nástupu fašismu v Itálii Ulička chudých milenců a humoristický román Děvčata ze Sanfrediana. Jeho knihy jsou známé také z adaptací: Valerio Zurlini zfilmoval Děvčata ze Sanfrediana a Rodinnou kroniku , Pasquale Festa Campanile Stálost rozumu a Mauro Bolognini Metella . Franco Rossi natočil v roce 1987 televizní seriál Lo scialo. Sovětský skladatel Kirill Molčanov složil na motivy Pratoliniho díla operu Via del Corno. Získal ocenění Premio Viareggio a Premio Feltrinelli . Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu.
Více od autora
Steven Pressfield
Steven Pressfield je světově proslulý americký romanopisec a scenárista, známý zejména pro své filmy a romány s vojenskou tematikou z období starověku. Je autorem bestselleru „The War of Art“, který vyšel česky jako „Válka umění“ . Žije v Los Angeles. Pressfield se narodil v roce 1943 ve Španělsku, kde jeho otec působil jako voják Námořnictva spojených států amerických. Vystudoval Dukeovu univerzitu. Následně se živil jako copywriter, učitel, řidič traktoru, ošetřovatel v psychiatrické léčebně nebo sběrač ovoce. Vystřídal 21 zaměstnání v 11 státech. Během této doby se pokoušel živit jako autor. Své zkušenosti později sepsal v knize „The War of Art“. Ve svých filmech a historických románech se Pressfield snaží maximálně držet reality a známých faktů, nicméně doplňuje je o spoustu smyšlených postav a detailů, které mají dokreslit atmosféru doby a vysvětlit sebechápání tehdejších lidí – popsat jejich život a pojetí cti a povinnosti. Své knihy obvykle píše z úhlu pohledu jedné postavy – často jako její vyprávění nebo popis situace. Svůj první román „The Legend of Bagger Vance“ vydal v roce 1995. Druhý román „Gates of Fire“, jehož děj je zasazen do doby bitvy u Thermopyl, byl publikován v roce 1998. Následovaly další romány, například „Last of the Amazons“ , „The Virtues of War“ nebo „The Afghan Campaign“ . Světovým bestsellerem se stala publikace „The War of Art: Break Through the Blocks and Win Your Inner Creative Battles“, která vyšla česky jako „Válka umění: Odblokujte svou kreativitu a vyhrajte tvůrčí bitvy.“ Autor v knize pracuje s pojmem „Odpor“, který je překážkou každého tvůrce. Ztráta schopnosti ovládat svou vůli vede k frustracím a porážkám. Podle Pressfielda máme dva životy. Jeden, který žijeme, a druhý vysněný. Mezi nimi stojí Odpor – nejsilnější jed planety způsobujíc...
Více od autora
Priscilla Beaulieu Presley
Priscilla Beaulieu Presleyová, rodným jménem Priscilla Ann Wagner je americká herečka a obchodnice, v letech 1967–73 manželka Elvise Presleyho, se kterým má dceru, americkou zpěvačku Lisu Marii Presleyovou. Jako herečka je nejvíce známá postavou Jenny Wadeové ze seriálu Dallas a rolí Jane Spencerové v sérii komedií Bláznivá střela: Z análů policejního útvaru, Bláznivá střela 2 a 1/2: Vůně strachu a Bláznivá střela 33 a 1/3: Poslední trapas, v nichž se objevila po boku Leslieho Nielsena. Hlásí se ke scientologům. S životním partnerem Marcem Garibaldim, se kterým žila v období 1985–2006, má syna Navarone Garibaldiho .
Více od autora
Martin Procházka
Martin Procházka je český hokejový trenér a bývalý hokejový útočník. V letech 2016–2019 byl hlavním trenérem druholigového týmu HC Řisuty a od roku 2017 působí jako hokejový expert České televize. V roce 2012 se zúčastnil televizní soutěže StarDance …když hvězdy tančí, ve které společně s taneční partnerkou Terezou Bufkovou obsadil druhé místo. Je mnohonásobný český reprezentant – mistr světa z let 1996, 1999, 2000 a 2001 a vítěz ze Zimních olympijských her 1998. Je členem Klubu hokejových střelců deníku Sport, mimo jiná ocenění získal v roce 1999 také Cenu Václava Paciny. Po zdravotních problémech v sezoně 2009/2010 se rozhodl ukončit aktivní hokejovou kariéru. V minulosti byl součástí proslulé Blue Line společně s Pavlem Paterou a Otakarem Vejvodou. Je členem Síně slávy českého hokeje, Síně slávy kladenského hokeje a čestným občanem města Kladna.
Více od autora
Markéta Pravdová
Mgr., Ing., advokátka, daňová poradkyně, působí v oboru obchodního, finančního a veřejného práva se zaměřením na státní majetek.
Více od autora
Markéta Prášková
Narodila jsem se v srpnu roku 1981. K mému narození se neváže žádná unikátní ani vtipná historka, takže přeskočím několik let a zastavím se až na základní škole ve Světlé nad Sázavou. Kromě základů čtení a psaní, které se mi po mnohých potížích a zásluhou trpělivosti lidí v mém okolí usadily v hlavě, jsem tam nabyla dojmu, že učení nejspíš nebude moje životní vášeň. Přesto jsem z důvodů, které dosud nechápu, základní školu po pěti letech opustila a otevřela dveře sedmiletého gymnázia, abych své školní neúspěchy ještě více podpořila. Gymnázium však pro mě mělo i některá velká pozitiva. Zde jsem objevila lásku ke knihám a také poprvé začala psát. Ač jsem svá prvotní dílka zcela nekriticky obdivovala, jako nejspíš každý autor, musím s odstupem času přiznat, že byla velmi pochybné umělecké hodnoty, a proto slibuji, že jimi nebudu čtenáře v budoucnu nikdy zatěžovat. Následovala dlouhá mašinérie mého dalšího vzdělávání, z níž si nejvíc vážím studia pedagogiky v Hradci Králové. Už během něj jsem se cítila doslova přeplněna informacemi všeho druhu, což byla jedna z okolností, jež nakonec vyústily v další vlnu mé spisovatelské dráhy. V roce 2004 jsem znovu vzala tužku a odstartovala dlouhou, někdy veselou, někdy úmornou práci na Kloboucích z Agarveny.
Více od autora
Marie Příleská
Narozena 22.12.1882 ve Všechovicích na Moravě, zemřela 25.6.1963 v Praze. Beletristka, též pro mládež, dramatička.
Více od autora