Výpis všech autorů

Jan Přib

Narozen 1950. Právník, obor sociální zabezpečení.

Jan Prchal

Narozen 15.10.1950 v Polné. Regionální knihkupec, nakladatel, publicista a historik.

Jan Pokorný

Jan Pokorný je český novinář, publicista, rozhlasový redaktor a televizní moderátor. Po ukončení gymnázia v Hořovicích pokračoval studiem Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, poté začal v roce 1984 pracovat v Československém rozhlase jako redaktor zpravodajství. Od roku 1986 byl moderátorem na stanici Praha. Po roce 1989 pracoval jako parlamentní zpravodaj ve Federálním shromáždění, začal také externě spolupracovat s Českou televizí, kde moderuje různé publicistické a politicky zaměřené pořady. V roce 2002 získal Cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2000. Několik let působil jako moderátor v Ranním Radiožurnálu. V roce 2010 byl zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu v Paříži. Od roku 2005 do roku 2008 působil ve funkci šéfredaktora zpravodajství a pověřeného ředitele stanice ČRo1 Radiožurnál. Od června 2012 byl znovu šéfredaktorem, tentokrát celého Radiožurnálu. Od března 2016 se stal ředitelem zpravodajství ČRo. Od 6. dubna 2016 je také moderátor pořadu Souvislosti Jana Pokorného, který vysílá druhý program České televize. V květnu 2013 se stal společně s Lucií Výbornou držitelem českého rekordu v nepřetržité sérii rozhovorů. Od 18. 5. 20:15 do 20. 5. 20:15 společně udělali interview s 90 osobnostmi před zraky lidí na pražském Václavském náměstí. O rok později svůj rekord překonali, na stejném místě udělali sérii 100 rozhovorů. Je podruhé ženatý, má tři syny .

Ján Pješčak

Genmjr. prof. JUDr. Ján Pješčak, DrSc. byl slovenský právník, vysokoškolský pedagog a politik. Byl předním představitelem vědního oboru kriminalistika. Patřil k výrazným ideologům KSČ. V roce 1949 úspěšně absolvoval studium práva na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po skončení studia začal pracovat jako vojenský prokurátor. Na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze založil Katedru kriminalistiky. Na této fakultě působil jako pedagog. Formuloval zásady kriminalistické gnozeológie a systematizoval kriminalistickou teorii. Současně se podílel na založení kriminalistického ústavu v rámci Karlovy univerzity a Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti v Praze. V roce 1974 až 1975 byl rektorem Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti. 22. září 1969 se stal náměstkem federálního ministra vnitra ČSSR. V této funkci byl do 30. listopadu 1982. V pozici náměstka ministra vnitra ČSSR řídil Veřejnou bezpečnost. Kvůli podpoře zájmů Veřejné bezpečnosti měl otevřený konflikt se Státní bezpečností. Od 4. ledna 1974 měl jako náměstek pod dohledem Pohraniční stráž. Ústav paměti národa podal v roce 2008 trestní oznámení, kde Jana Pješčaka označil za jednu z osob, které patřily mezi představitele státní moci z dob ČSSR, kteří nesli rozhodující odpovědnost za organizování příhraničního režimu na hranicích ČSSR v letech 1970 - 1989. Podle ÚPN se Ján Pješčak a ostatní osoby uvedené v trestním oznámení mohli dopustit zločinů proti lidskosti vraždami civilních osob, které se pokusily překročit státní hranici ČSSR. 30. listopadu 1982 byl jmenován ministrem spravedlnosti Slovenské socialistické republiky. Tento post měl obdržet za podíl na vyšetřování kauzy Cervanová. V roce 1988 se stal generálním prokurátorem ČSSR. V květnu 2016 byla v obci Velký Lipník odhalena pamětní tabule věnovaná Janu Pješčakovi. To vyvolal...

Jan Pilát

Jan Pilát byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V roce 1948 se uvádí jako zedník a předseda okresního národního výboru, Týn nad Vltavou. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji České Budějovice. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Josef Smrkovský. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.

Jan Pastejřík

Narozen 20.6.1869 ve Velkém Boru u Horažďovic, zemřel 15.11.1968. Pedagog, práce v oboru přírodních věd.

Jan Pařík

Jan Pánek

Narozen 1955. Doc., Ing., CSc., chemik, vysokoškolský pedagog se zaměřením na analýzu potravin. Práce z oboru.

Jan Palovic

Narozen 15.8.1892, zemřel 13.10.1966 v Praze. Novinář, publicista, fejetonista, historický spisovatel, romanopisec, překladatel z italštiny.

Jan Evangelista Purkyně

Jan Evangelista Purkyně , křtěn Jan Josef – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům , ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob , lékař Johann Nepomuk Rust , vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze , přírodovědec Karl Asmund Rudolphi a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi , dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi . Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel se stal přírodovědcem, mladší syn Karel vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil....

Jan Arnold Palouš

Narozen 25. 10. 1888 v Českých Budějovicích, zemřel 25. 9. 1971 v Praze. Ing., redaktor Prager Presse, průkopník ledního hokeje, sportovní publicista a novinář, memoáry.

James Parker

Narozen 26. 6. 1907 v Šumburku nad Desnou, zemřel 4. 6. 1982 v Praze. Novinář a spisovatel, autor dobrodružných a detektivních románů, též románů pro mládež. Působil i jako reprezentant a později trenér v pistolových disciplínách.

Jakub Patočka

Jakub Patočka je český novinář a politik, bývalý environmentální aktivista a dlouholetý šéfredaktor Literárních novin. Vystudoval sociologii na Masarykově univerzitě . V roce 1989 společně s Janem Beránkem založil Hnutí DUHA, jež se pod jeho vedením stalo českým členem významné mezinárodní ekologické organizace Přátelé Země. V roce 1991 stál pří zrodu časopisu Poslední generace, který se posléze v roce 1997 přejmenoval na Sedmou generaci. Byl jeho šéfredaktorem až do roku 1999 a přispívá do něj až do současnosti. Členem Zelených byl od roku 2002. V letech 2003 až 2005 spolu s Beránkem vedl Stranu zelených, za niž Patočka v roce 2004 kandidoval na prvním místě kandidátky ve volbách do Evropského parlamentu. V roce 2005 jej ve vnitrostranickém sporu porazila skupina kolem Martina Bursíka, což vedlo k Patočkově následnému odchodu ze strany. V letech 1999 až 2009 byl šéfredaktorem týdeníku Literární noviny. V roce 2005 se dostal do sporu se většinou redakce LtN, která na protest proti jeho metodám práce odešla a založila v říjnu 2005 konkurenční časopis A2. Od května 2002 byl sedm let členem správní rady Nadace Michaela Kocába, která spravuje 29 milionů korun pocházejících dle dostupných informací z vytunelovaného všeobecného investičního fondu TREND. Nadace Michaela Kocába od svého založení podporovala Literární noviny. Počátkem roku 2009 předal LtN do rukou sdružení Právo, solidarita a informace, které je spojeno s bývalým sociálnědemokratickým ministrem zemědělství Janem Mládkem, který v té době byl i ředitelem Masarykovy dělnické akademie propojené se ČSSD. O Patočkovi se psalo v souvislosti s tzv. Kuřimskou kauzou. Policie u něj doma v souvislosti s případem prováděla domovní prohlídku. Patočka pomáhal Kláře Mauerové spojit se s odborníky, kteří jí pomohli ...

Jakub Hugo Pokorný

Narozen 5. 12. 1976 v Teplicích. Novinář regionálního tisku na Mělnicku, novinový redaktor, spisovatel.

Jacques Philippe

Jacques Philippe se narodil roku 1947 ve francouzském Lotrinsku. Vystudoval matematiku a tato formace k jasnosti a logičnosti v něm zjevně přináší dobré ovoce i dnes, kdy se již nevěnuje číslům, ale duším. V roce 1976, tedy pouhé tři roky po jejím založení, vstoupil do Komunity Blahoslavenství. Čtyři roky prožil v Izraeli, nejdříve v Nazaretě, pak v Jeruzalémě. V Římě vystudoval teologii a roku 1985 byl vysvěcen na kněze. Absolvoval ještě kanonické právo a několik let zodpovídal za kněze a seminaristy Komunity Blahoslavenství. Nyní jsou jedním z těžišť jeho apoštolátu duchovní cvičení. Dává je ve Francii i za jejími hranicemi. Vedl je i u nás, jedna před několika lety v olomouckém semináři, druhá pak roku 2001 v Nesměři u Velkého Meziříčí.

Ivan Petrovický

Ivan Petrovický se narodil 9.11.1934 v Praze. Je vnukem Jaroslava Otty, továrníka a spoluzakladatele akvaristického spolku LEKNÍN. Otec byl pražský advokát, matka obchodnice . V roce 1946 začal studovat reálné gymnázium; v letech 1948-1950 byl nucen z politických důvodů přejít na jednotnou střední školu. K dalšímu studiu nebyl pochopitelně doporučen a tak se v létech 1950-1952 vyučil strojním zámečníkem ve Škodových závodech Praha. Jeho další snaha studovat byla vzhledem k jeho původu opět odmítnuta a tak v létech 1952-1954 postupně pracoval jako dělník, frézař a technický kontrolor ozubených kol. Po předčasně ukončené základní vojenské službě se živil jako technický kreslič a vojenskou službu dokončil jako zdravotní instruktor. Neprošel kádrovými prověrkami, byl zařazen do dělnické profese a až v roce 1963 mu bylo umožněno odmaturovat na večerní průmyslové škole strojnické. V roce 1964 se pokoušel o zápis na dálkové studium Přírodovědecké fakulty UK, obor biologie zemědělsko-lesnická, což jeho zaměstnavatel nepodpořil. Následně pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském – laboratoř povrchových vod, studium planktonu a bentosu, úživnost pstruhových vod, kde ale neměl další uplatnění jako potencionální vysokoškolák. Jediné, co mu bylo nabídnuto, bylo studium pedagogické fakulty s výhledem učit v pohraničí. Po všech těchto šikanách komunistického režimu vzdal svou snahu řádně vystudovat obor, který měl rád. V roce 1967 byl Ivan Petrovický požádán Milanem Chvojkou o spolupráci při budování „Akvária u Nejsvětější Trojice“ ve Spálené ulici . Je zapotřebí uvést, že se na svou dobu jednalo o nejlepší a odborně nejzdatnější prodejnu v republice. V létech 1976-1990 byl zaměstnán na obchodním oddělení Státního rybářství Praha, později se stal jeho vedoucím pracovníkem. M.j. řešil problémy při chovu perlooček v uvolněných sádkách, protože mražené i živé perloočky byly používány jako doplňk...

Ilona Pospíšilová

Narozena 1965. Autorka románů pro ženy. Přepážková specialistka v pojišťovně.

Henrik Pontoppidan

Henrik Pontoppidan byl dánský prozaik, nejvýznamnější představitel dánského naturalismu a kritického realismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1917 . Pontoppidan se narodil jako syn pastora ve Fredericii. Nechtěl se však stát teologem a začal studovat na technice přírodní vědy a matematiku. Brzy však studium opustil a neuspokojila ho ani krátká zkušenost učitelská na vyšší lidové škole. Jako osmnáctiletý pěšky procestoval Dánsko, Německo a Švýcarsko, což mu poskytlo bohatý materiál pro jeho spisovatelskou činnost. Počátky jeho literární tvorby byly ovlivněny přírodními náměty a lidovými pověstmi, ve svých povídkách líčil neutěšenou sociální realitu dánského venkova. Později se však ústředním motivem jeho díla staly otázky lidské existence, zejména osudy prostých venkovských lidí, ale také zklamání těch, kdo marně hledají uskutečnění svých životních ideálů. Jeho stěžejními díly jsou pak tři romány o dánské společnosti: naturalistický Det forjattede land , vývojově pojatý Lykke Per a společenskokritický De dodes rige . Pontoppidanovo dílo je protknuto vášnivým soucitem k útrapám nižších vrstev a zvláštním skeptickým humorem, namířeným proti frázovitosti klamného idealismu. Pontoppidan neustále usiloval o zobrazení mravních hodnot lidského života a odkrýval nesoulad mezi vznešenými, ale prázdnými hesly a neutěšenou životní realitou. Roku 1917 obdržel společně s dalším dánským spisovatelem Karlem Adolphem Gjellerupem Nobelovu cenu za literaturu „… za jeho dokonalé obrazy současného dánského života“ .

Helen Paris

Německá spisovatelka. Autorka románů pro ženy.

Heinz Prüller

Rakouský novinář a sportovní komentátor. Od roku 1965 do roku 2008 komentoval Heinz Prüller závody Formule 1 a od roku 1970 MS v alpském lyžování pro ORF, také MS ve fotbale a olympijské hry. Prüller je považován za významného specialistu na Formule 1.

Heda Průchová

Narozena 19.7.1904 v Praze, zemřela 27.1.1997. JUDr., spisovatelka, básnířka, textařka, autorka knih pro děti.

Hana Pohunková

Spisovatelka, autorka prací o drogových závislostech a protidrogové terapii.

Gérard Périot

Francouzský cestovatel po severu Afriky, dobrodruh, autor cestopisných knih.

Geneviève Pierrat

Galina Poppová

Narozena 5.12.1938 ve Znojmě. Původním povoláním pedagožka, pracovala též v dalších profesích, od r.1981 jako výtvarnice. Soudní tlumočnice, artterapeutka.

G. I Penežko

Sovětský důstojník, autor zápisků z války.

František Procházka

Narozen 7.3.1913. Ing., geodet.

František Prachař

Narozen 25.11.1872 v Bujesilech u Kralovic, zemřel 20.3.1958. Železničář, básník, autor populárně vědecké literatury, překladatel z angličtiny.

František Podzimek

Jazykové příručky z angličtiny, italštiny, ruštiny a francouzštiny.

František Páta

František Páta byl český pedagog, literární historik, spisovatel, překladatel, vydavatel, redaktor a knihovník popravený nacisty. František Páta se narodil 26. března 1885 v Němčicích v dnešním svitavském okrese. Po jeho narození se rodina přestěhovala do Litomyšle, kde se mu narodili ještě dva bratři Josef a Jindřich. V Litomyšli vystudoval místní gymnázium stejně jako jeho bratr Josef. Oba zde pro budoucnost ovlivnil profesor českého jazyka Jan Voborník, vydávali zde časopis. František Páta pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor moderní filologie, doktorát zde obdržel v roce 1909. Byl členem Sokola. Mezi lety 1911 a 1912 vyučoval na dívčích školách v Praze, poté tamtéž na Státní grafické škole. Od roku 1920 působil i jako knihovník české knihovny Národního muzea, dále jako překladatel a editor . Na přání Aloise Jiráska prováděl jazykové revize a úpravy jeho spisů a stejně tak Babičky Boženy Němcové. Byl spolutvůrcem Literárního atlasu československého, působil ve spolcích Český čtenář, Klub rodáků a přátel Litomyšle, Spolek českých bibliofilů. Četné literární práce věnoval Litomyšli a jeho okolí. Byl zastáncem slovanství a slovanské vzájemnosti, už od mládí udržoval s bratrem styky zejména s Lužickými Srby což se oběma stalo nakonec osudným. Nacistům, kteří plánovali asimilaci event. vysídlení Lužických Srbů byla činnost obou bratrů nepříjemná, Josef byl navíc aktivní v odbojovém Výboru revoluční inteligence Vladislava Vančury. Oba byli postupně zatčeni gestapem, vyslýcháni a v obdobní Heydrichiády popraveni na kobyliské střelnici, Josef Páta 24. června 1942, František Páta 2. července 1942. Dcera Františka Páty Zora Pátová byla dlouholetou předsedkyní Klubu rodáků a přátel Litomyšle, dcera Jarmila Vrchotová-Pátová byla operní pěvkyní a pedagožkou na AMU....

Frank Arjava Petter

Učitel reiki.

Eva Potočná

Slovenská autorka vlastivědných publikací.

Eva Peck

Narozena 1952 v Praze, žije v zahraničí. Učitelka a autorka učebnic angličtiny.

Eugen Pauliny

Eugen Pauliny byl slovenský jazykovědec. Specializoval se na historii a dialektologii slovenského jazyka. Byl jednou z vedoucích osobností slovenské lingvistiky po druhé světové válce. V roce 1938 získal titul PhDr. a roku 1943 se stal docentem. Od roku 1945 byl rovněž profesorem. V roce 1968 byl jmenován doktorem věd.

Ester Plicková

PhDr. Ester Plicková, CSc. byla slovenská etnografka a umělecká fotografka. V letech 1952–1955 pracovala ve Slovenském národním muzeu . Od roku 1955 až do odchodu do důchodu v roce 1989 byla vědeckou pracovnicí národopisného ústavu, později Ústavu etnologie Slovenské akademie věd. Zabývala se výzkumem lidového výtvarného projevu, zejména lidového hrnčířství. Kandidátskou disertační práci Pozdišovské hrnčířství obhájila roku 1961. Výsledky svých výzkumů publikovala také v knižních monografiích Pozdišovské hrnčiarstvo a Malované salaše , Krása hlíny , v desítkách vědeckých studií a odborných článků, kolektivních pracích a syntéze. Zvláštní část její práce představuje zpřístupňování lidového výtvarného umění prostřednictvím výstav a popularizace lidové kultury v tisku. Ester Plicková se věnovala i umělecké fotografii. Ze své fotografické tvorby sestavila obrazové publikace Banská Štiavnica , Dunaj v Československu , Jadran a další. Patřila do známé rodiny Plickových. Její otec byl historik Vladimír Plicka a strýc fotograf a filmař Karel Plicka. Za vědecko-výzkumnou práci v oblasti etnologie a za popularizaci znalostí o lidové kultuře jí předsednictvo SAV udělilo v roce 1988 Zlatou medaili Ľudovíta Štúra. Na spolupráci se strýcem Karolem Plickou vzpomíná takto: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ester Plicková na slovenské Wikipedii.

Eric Pearl

Světově uznávaný léčitel Dr. ERIC PEARL se objevil v bezpočtu televizních pořadů ve Spojených státech i po celém světě. Byl pozván, aby vystoupil před Spojenými Národy, prezentoval před plným sálem na Madison Square Garden a jeho semináře jsou předmětem článků v různých publikacích včetně The New York Times. Jako doktor měl Eric po 12 let vysoce úspěšnou chiropraktickou praxi až do dne, kdy ho pacienti začali upozorňovat, že na sobě cítí jeho ruce – i přesto, že se jich fyzicky nedotkl. Během prvních několika měsíců se na jeho dlaních objevovaly puchýře a krvácely. Pacienti začali brzo hlásit zázračná uzdravení z rakoviny, nemocí souvisejících s AIDS, epilepsie, syndromu chronické únavy, roztroušené sklerózy, revma a osteoartritidy, porodních defektů, mozkové obrny a dalších vážných chorob. To všechno se stalo, když Eric v jejich blízkosti jednoduše držel své ruce – a do dnešního dne to pokračuje. K dnešnímu datu byla jeho léčení zdokumentována v šesti knihách, a to včetně Ericova vlastního mezinárodního bestselleru The Reconnection: Heal Others, Heal Yourself , který brzo vyjde ve svém 30. jazyce. Se sídlem v Los Angeles vyvolávají Eric a Rekonektivní Léčení velký zájem ze strany špičkových doktorů a výzkumníků v oblasti lékařství v nemocnicích i univerzitách po celém světě. Mimo jiné to jsou Jackson Memorial Hospital, UCLA, Cedars-Sinai Medical Center, VA Hospital, University of Minnesota, University of Miami Medical School a University of Arizona – kde Eric na žádost Dr. Andrewa Weila promluvil k lékařům. V současnosti probíhají v mnoha zařízeních nové výzkumné programy pod vedením tak renomovaných vědců, jako jsou Gary Schwartz, PhD., William Tiller, PhD., a další. Eric během roku neustále cestuje po celém světě a přináší světlo a informace Rekonektivního Léčení na tuto planetu. Učí vás, jak aktivovat a používat toto nové a všezahrnující spektrum léčivých frekvencí, které nám dovoluje zcela překročit “ene...

Emília Péchyová

Emil Pospíšil

Born 22 April 1958, Olomouc – died 14 October 1994, České Budějovice Czech folk guitarist, a sitar player, composer, singer

Emanuel Procházka

Narozen 21.11.1916, zemřel 17.3.1992. Ing., dr., CSc., docent speciální geodézie, práce z oboru.

Elizabeth Clare Prophet

Elizabeth Clare Prophetová byla Američanka, která vedla po svém zesnulém manželovi Marku L. Prophetovi nové náboženské hnutí Maják na vrcholu . Publikovala více než 75 knih s učením Vznešených Mistrů.

Eliška Prášilová

Eduard Pittich

Narodil sa v Bratislave v roku 1940. Je autorom teórie pohybu malých telies slnečnej sústavy s uvážením negravitačných síl. Pracoval v obore dynamiky a vývoja komét a zaoberal sa pohybmi prachových častíc na heliocentrických dráhach a ich ovplyvnením tlakom slnečného žiarenia. Eduard Pittich má veľkú zásluhu na vybudovaní Astronomického a geofyzikálneho observatória Univerzity Komenského v Modre-Pieskoch a venoval sa tiež popularizácii astronómie ako úspešný autor populárno-vedeckých kníh. Napísal vedecké práce o problematike fyzikálnych procesov v kométach v domácich a zahraničných vedeckých a odborných časopisoch. V roku 1973 sa zúčastnil na expedícii, ktorá pozorovala zatmenie Slnka v Nigérii. Po absolvovaní vysokoškolského štúdia na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave bol Eduard Pittich pracovníkom Astronomického ústavu v Bratislave. Od roku 1973 externe prednášal na Prírodovedeckej fakulte UK. Od roku 1988 je Eduard Pittich držiteľom Striebornej čestnej plakety SAV Dionýza Štúra za zásluhy v prírodných vedách a od roku 1987 Zlatej medaily ČSAV za rozvoj programu INTERKOZMOS. V roku 1996 menom Pittich pomenovali planétku.

Dresdner Philharmonie

Dresdner Philharmonie je renomovaný orchestr se sídlem v německých Drážďanech. Jeho historie sahá až do roku 1870, což z něj činí jeden z nejstarších a nejstarších orchestrů v zemi. Během své dlouhé kariéry byl Dresdner Philharmonie spojen s řadou významných dirigentů a sólistů a získal si pověst interpreta klasického i současného repertoáru. Vystoupení orchestru byla zaznamenána na mnoha albech, na nichž byla představena široká škála děl různých skladatelů.

Drahomíra Pavlíková

Autorka příruček pro amatérské švadleny.

Douglas Palmer

Britský autor knihy o prehistorii planety Země.

Dominika Ponechalová

Študentka osemročného gymnázia v Žiline. Patrí medzi najmladšie autorky na Slovensku. Debutovala prózou Punková princezná.

Diana Průšová

Autorka a nakladatelka fantasy románu.

Deborah M. Plummer

Daniel H Pink

Daniel H. Pink je autorem bestselleru Free Agent Nation. Jeho články o práci, podnikání a technologii vycházejí v mnoha publikacích, včetně New York Times, Harvard Business Review, Slate, Fast Company a magazínu Wired, jehož je přispěvatelem. Pink je oblíbený řečník, přednáší v korporacích, sdruženích a na univerzitách po celém světě o ekonomické transformaci a obchodní strategii. Žije ve Washingtonu D. C. s manželkou a třemi dětmi.

Dana Podracká

Narozena 9.3.1954 v Bánskej Štiavnici . Spisovatelka - básnířka a esejistka, publicistka, překladatelka z lužické srbštiny.

Clive Prince

Clive Prince je anglický spisovatel, spoluautor knih o historických záhadách, tajemstvích a paranormálních jevech. Dlouhá léta pracoval pro charitu, velký životní přelom pro něho znamenalo setkání s Lynn Picknettovou v roce 1989, kdy se spolu s ní začal věnovat psaní knih. Mezinárodní ohlas měly např. tituly "Turínské plátno", "Tajemství templářů", "Odhalení Sionu" nebo "Spiknutí hvězdná brána".

Charles-Albert Poissant

Filantrop a podnikatel, autor knihy o podnikání.

Cezar Petrescu

Prozaik a publicista. Absolvoval studium práv v Bukurešti, záhy se však věnoval novinářství a literatuře. 1921 v Kluži založil a tři roky řídil významnou lit. revui Gândirea, přispíval do dalších časopisů, od 1938 v Bukurešti šéfredaktorem deníku România a měsíčníku România literară . Po 1945 aktivní zejména jako publicista podporující ideologii nového režimu. Člen Rumunské akademie . — Petrescu byl neobyčejně plodný spisovatel, napsal desítky čtenářsky úspěšných, avšak nestejně hodnotných románů a novel. Chtěl vytvořit podle Balzacovy Lidské komedie velkoryse koncipovanou Rumunskou kroniku 20. věku, rozsáhlou fresku života na venkově, v provinčních městech a v Bukurešti od začátku století do 2. světové války se zobrazením osudů jednotlivců, skupin a společenských vrstev. V prózách z vesnického prostředí líčí v duchu tradicionalistických doktrín vykořeněnost hrdinů, kteří opustili patriarchální společenství, úpadek starého bojarstva a dravý nástup podnikatelů a industrializace. Stejně pochmurně, místy však se smyslem pro grotesknost situací, zobrazil maloměsto. Téma izolovanosti a morálního úpadku člověka uprostřed kapitalistické civilizace rozvíjel v románech z prostředí hlavního města. Jeden z nejzdařilejších románů, Întunecare , vystihuje tragický úděl generace zasažené 1. světovou válkou, rozpor mezi ideály vznikajícími mezi vojáky na frontě a ziskuchtivostí aristokratů a měšťáků v zázemí.

Cesare Pavese

Cesare Pavese byl italský básník, romanopisec, literární kritik a překladatel. Narodil se ve městě Santo Stefano Belbo v provincii Cuneo, vzdělání získal v Turíně. Už od studií projevoval zájem o anglicky psanou literaturu. Vystudoval angličtinu a věnoval se překládání anglické a americké poezie i prózy. Po nástupu fašismu se zapojoval v protifašistických kruzích, roku 1935 byl poslán do exilu do Kalábrie na jihu Itálie, protože u něho byly nalezeny dopisy od politického vězně. Po několika měsících byl propuštěn a držen ve „vnitřním exilu“ v severní Itálii. O rok později se vrátil do Turína, kde pracoval pro levicového nakladatele Giulia Einaudiho jako redaktor a překladatel. Za války byl povolán do armády, nicméně jako astmatik strávil šest měsíců ve vojenské nemocnici. Když se vrátil do Turína, město bylo okupováno německou armádou a řada jeho přátel se přidala k partyzánům. Pavese také utekl do kopců blízko Casale Monferrato, nicméně žádných partyzánských akcí se nezúčastnil. Po válce vstoupil do Italské komunistické strany, pracoval ve stranickém časopise l'Unità. V této době často navštěvoval rodnou oblast Langhe, kde nalezl útěchu. Přesto ho frustrace z lásky a politická deziluze dohnala k sebevraždě; 27. srpna 1950 se předávkoval barbituráty. V tomto roce obdržel prestižní literární cenu Strega. Okolnosti své smrti Pavese předpověděl už v závěru své předposlední knihy Tra Donne Sole . Jeho poslední kniha, vydaná v roce jeho smrti, se jmenovala La Luna e i Falò . Typickým rysem Paveseho románů je zklamání a osamocenost jednotlivce, typický hrdina je opuštěný, jeho milostné vztahy jsou krátké a povrchní, skončí bez přátel, jeho ideály se zhroutí. Kromě vlastních děl byl Pavese plodným a významným překladatelem z angličtiny (několik básní také napsal v anglič...

Čeněk Pavlík

Čeněk Pavlík je uznávaný český houslista, který je známý svou virtuozitou a hlubokým porozuměním klasické hudbě. Jeho kariéra se vyznačuje vystupováním s prestižními orchestry a na významných místech po celém světě. Pavlíkův repertoár zahrnuje širokou škálu hudebních období, přičemž zvláštní důraz klade na díla Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena a dalších skladatelů. Jeho technická zdatnost a interpretační schopnosti mu vynesly uznání v komunitě klasické hudby a vedly k četným nahrávkám, které prezentují jeho talent. 2 E Dur - Koncert č. 4 D Dur = Koncert č. 2 E dur - Koncert č. 2 E dur - Koncert č. 2 E dur.

Camille Pert

Bryan F Peterson

Profesionální fotograf, školitel a publicista.

Bolek Polívka

Bolek Polívka není známý především jako hudebník nebo skladatel, ale spíše jako významný český herec a mim. Narodil se 31. července 1949 ve Vizovicích v Československu a má za sebou bohatou divadelní, filmovou a televizní kariéru. Polívka proslul svou schopností spojit humor se společenským komentářem, často s využitím své jedinečné fyzické komiky a pantomimy.

Bohumír Pokorný

Narozen 08.11.1877 Pavlice, okr. Znojmo, zemřel 13.03.1968 Jihlava, skladatel, upravovatel lidových písní.

Beto Pérez

Americký choreograf a tanečník původem z Kolumbie. Autor cvičebního programu zumba.