Výpis všech autorů

Jan Pavel

Narozen 26. 10. 1973 v Praze. Scénárista, rozhlasová publicistika, autor básní i prózy, redaktor nakladatelství Slovart, překladatel z angličtiny a slovenštiny.

J Piskáček

Howard Pease

Autor dobrodružných románů.

Gustav Pallas

Autor se narodil v Hořovicích. Po studiích na UK se věnoval historii české literatury a byl znalec severské literatury a jejich autorů. Mimo vlastní knihy byl i překladatel zejména autorů severských

Geoffrey Petty

Britský pedagog a odborník v oblasti vyučovacích metod.

Geoffrey Parker

Briský historik, profesor historie na Ohio State University v USA.

František Pospíšil

Narozen 27. 4. 1927, zemřel 27. 9. 2017. RNDr., DrSc., autor publikací z oboru botaniky a pedologie, zabýval se rostlinnou fyziologií a biochemií. Ředitel Ústavu experimentální botaniky ČSAV .

František Pávek

Narozen 13.7.1919, zemřel 1994. JUDr., soudce, popularizační právnické práce.

František Pávek

Narozen 14.6.1907. Vedoucí kabinetu tělesné výchovy v Ústředním ústavu pro vzdělávání učitelů. Práce v oboru.

Fabrizio Petrossi

Italský výtvarník, ilustrátor. Pracuje pro Disney.

Eva Pospíšilová

Scenáristka, též autorka povídek.

Else Parker

Astroložka.

Eduard Petrů

Eduard Petrů byl český historik a teoretik literatury, vydavatel a bibliograf, profesor starší české literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci. Po maturitě na Slovanském gymnáziu vystudoval francouzštinu a češtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde promoval roku 1952 prací o Petru Chelčickém. V letech 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf a správce rukopisného fondu. Od roku 1964 působil na katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde se roku 1968 habilitoval a roku 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou, zejména dílem Petra Chelčického, překládal a vydával humanistické texty.

Denis Peričić

Chorvatský básník, spisovatel, folklorista, profesor chorvatské a slovanské filologie, překladatel.

Daniel H Pink

Daniel H. Pink je autorem bestselleru Free Agent Nation. Jeho články o práci, podnikání a technologii vycházejí v mnoha publikacích, včetně New York Times, Harvard Business Review, Slate, Fast Company a magazínu Wired, jehož je přispěvatelem. Pink je oblíbený řečník, přednáší v korporacích, sdruženích a na univerzitách po celém světě o ekonomické transformaci a obchodní strategii. Žije ve Washingtonu D. C. s manželkou a třemi dětmi.

D Provazník

Boris Andrejevič Pil'njak

Ruský spisovatel.

Boleslav Polívka

Narozen 31.7.1949 ve Vizovicích. Herec, mim, komik, režisér, autor kabaretních výstupů a her.

Bohumil Polan

Bohumil Polan byl český knihovník, básník, esejista, divadelní a literární kritik, vedoucí knihovník Knihovny města Plzně. Vlastním jménem se jmenoval Bohumil Čuřín. Vyrůstal v prostředí věznice v Plzni na Borech, kde jeho otec pracoval jako dozorce a později jako vedoucí obuvnické dílny. V letech 1898–1905 studoval na plzeňském reálném gymnáziu. Po maturitě v roce 1906 nastoupil jako dobrovolník jednoletou vojenskou službu u 35. pěšího pluku. Po návratu z vojny se stal pomocným úředníkem právního oddělení městského stavebního úřadu, kde pracoval, s přerušením ve válečných letech, až do roku1920. První světovou válku prožil na frontě v Haliči, Uhrách a v Čechách. Po válce v roce 1920 se stal žákem jednoleté Státní knihovnické školy, kterou ukončil závěrečnou zkouškou s vyznamenáním. Od roku 1921 pracoval v Městské veřejné knihovně v Plzni , v roce 1927 se stal jejím vedoucím a vedl ji do roku 1947, kdy odešel do důchodu. Polan byl za svoji celoživotní práci několikrát oceněn. V roce 1962 získal státní vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1967 se stal čestným občanem města Plzně. Polanův čestný hrob najdeme na plzeňském Ústředním hřbitově, kolumbárium E3/1234. Středisko západočeských spisovatelů každoročně vyhlašuje literární Cenu Bohumila Polana. První verše vydal pod pseudonymem B. J. Mára již v roce 1905 v časopise Práce, redigovaném Fráňou Šrámkem. Ve dvacátých letech se Polan jako básník odmlčel. Až v roce 1927 vydal výbor svých básní Koncert na lesní roh. Zde je uvedena i báseň Hráč, tu věnoval památce svého bratra, který padl ve válce na východní frontě. Původně byla otištěna v Lumíru 1917. Celoživotní literárněkritické dílo je rozsáhlé. Bibliografický přehled zahrnuje 531 položek. Polan byl vnímavý a bystrý pozorovatel, psal články, kritiky a referáty do Pokrokové revue, Nových Čech, plzeňského Pramene , Cesty, plz...

Bohumil Pečinka

Bohumil Pečinka je český politický komentátor, publicista a spisovatel. Vystudoval fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, souběžně studoval historii a politologii na FF UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 pracoval v časopisu Reflex, Lidových novinách a od roku 1999 je opět komentátorem Reflexu. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Vydal několik knih: Proti blbé náladě , To byla léta devadesátá , Cesta na Hrad , Politika z obou stran a nakonec Hry o všechno .

Blaise Pascal

Blaise Pascal byl francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teolog a náboženský filosof. Pocházel ze zámožné a vzdělané rodiny. Matka brzy zemřela a otec, který se roku 1631 přestěhoval s dětmi do Paříže, mu poskytl vynikající humanitní vzdělání; ač sám byl dobrým matematikem, před chlapcem vědu zatajil. Musel však kapitulovat, když zjistil, že asi desetiletý Blaise už si sám odvodil několik vět Eukleidovy geometrie. Roku 1638 se jeho otec – správce královských daní – dostal do konfliktu s kardinálem Richelieu kvůli novým daním a odstěhoval se do Rouenu; pro něho Blaise zkonstruoval svůj počítací stroj. V 16 letech napsal Pojednání o kuželosečkách, které ocenila Pařížská královská akademie a Descartes je pokládal za práci jeho otce. V roce 1647 vydal pojednání o tlaku vzduchu a o vakuu, založené na přesných srovnávacích měřeních s Torricelliho trubicí na hoře Puy-de-Dome. Po otcově smrti vedl v Paříži nákladný život s velkým dvorem a rozešel se se svou sestrou Jacqueline, která vstoupila do přísného kláštera Port-Royal. Od mládí měl chatrné zdraví, trpěl různými bolestmi a roku 1647 na čas ochrnul. Roku 1654 se při jedné vyjížďce málem zabil, když se na mostě v Neuilly-sur-Seine splašili koně a jeho kočár zůstal viset na zábradlí; Pascal se zachránil, ale upadl na dva týdny do bezvědomí. Když koncem listopadu 1654 přišel k sobě, měl mystické vidění, z něhož si zapsal: „Oheň. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, ne Bůh filosofů a učenců…“ a věnoval se pak už jen filosofii a náboženství. Klášter v Port-Royal, kde pobývala i jeho sestra a kam se po svém zážitku uchýlil, byl střediskem jansenismu, morálně přísného katolictví, a právě hledal obhájce ve sporu s pařížskou Sorbonnou a s jezuity. Tohoto úkolu se ujal Pascal a začal psát velmi ostré kritiky na uvolněnou morální teorii, „kazuistiku“, která hledala různé omluvy pro mravně pochybná jednání a kterou šířili zejména jezuité. Tyto listy vycházely ...

Bianca Pitzorno

Italská spisovatelka, knihy pro děti, dětské televizní programy, kreslené příběhy.

Bhaktivédanta Swami Prabhupáda

Benno Pludra

Benno Pludra byl německý spisovatel, především příběhů pro děti a mládež. Studoval na námořnické škole v Hamburku a roku 1942 vstoupil do obchodního loďstva. Po skončení války se roku 1945 navrátil ke svým rodičům žijícím v Sasku a vstoupil do komunistické strany. Absolvoval pedagogický kurz a krátce pracoval jako učitel na základní škole. Od roku 1948 studoval germanistiku, historii a dějiny umění na univerzitě v Halle a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Během této doby začal psát povídky publikované v novinách a časopisech. Roku 1950 přerušil univerzitní studia a odešel do východního Berlína, kde pracoval jako redaktor novin Der Rundfunk. Od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. Děj jeho povídek a románů se většinou odehrává u moře, někdy též ve velkoměstském prostředí. Benno Pludra patří k nejúspěšnějším autorům pro děti a mládež v bývalé NDR a za své práce obdržel celou řadu ocenění, například roku 1981 Národní cenu NDR a dvakrát Německou cenu za literaturu pro děti .

Arno Puškáš

Arno Puškáš byl přední slovenský horolezec, publicista, chatař, člen Horské služby. Na svém kontě měl přes dvě stě prvovýstupů ve Vysokých Tatrách, kde dlouhé roky pracoval jako chatař v objektu Chata pod Rysmi. Dále lezl v Julských Alpách, na Mt. Blanc, Grossglockner. Pyreneje, Atlas, Olymp. V r. 1969 a 1971 se zúčastnil prvních dvou československých expedic na Nanga Parbat. Na té druhé vylezl na předvrchol Čongru a jihovýchodní vrchol Nanga Parbat . Účastnil se též dalších horolezeckých expedic Romsdal, Ahhagar, třikrát Fanské vrchy, Pamír 1979 – Kullai Ismoili Somonij. Slovenský nejvýznamnější horolezecký publicista – celkem napsal 18 knih, 2 povídky, asi 1200 článků s horolezeckou tematikou. Polyglot, fotograf, grafik. Jeho životním dílem je podrobný desetidílný Horolezecký průvodce Vysoké Tatry, jenž psal a vydával 32 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arno Puškáš na slovenské Wikipedii.

Antonín Pochop

Antonín Pochop byl český spisovatel, pedagog a sběratel povídek. Narodil se 7. února 1862 v Dolních Štěpanicích. Počátkem 80. let 19. století působil jako ředitel na škole v Martinicích v Krkonoších. Zavedl zde předmět ženské ruční práce. Roku 1885 ze školy odešel a nahradil jej Florian Nykl. Roku 1902 začal učit na Měšťanské škole chlapecké v Jilemnici, kde působil až do roku 1920. Od září 1904 do června 1905 vydával čtrnáctideník pro mládež Mladý Slovan. Časopis se snažil udržovat jako laciný. Sbíral krkonošské pohádky a jeho první sbírkou byl Devaterník čili devatero pohádek z horního Pojizeří od Antonína Pochopa roku 1904. Brzy se stal nejen uznávaným autorem, ale i řečníkem, což dokazuje jeho proslov 8. listopadu 1918 na oslavu znovuobnovení TJ Sokol v Martinicích, který nazval "O vzniku naši samostatnosti". Zemřel 16. ledna 1949 v Praze.

Allison Pearson

Anglická spisovatelka a novinářka.

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij, rusky: Алексей Феофилактович Писемский byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel ze starého, ač zchudlého šlechtického rodu a vzdělal se v kostromském gymnasiu a na moskevské universitě. Jako jinoch jevil velikou náklonnost k divadlu. Ukončiv r. 1844 universitní studia, vstoupil do státní služby, ale r. 1846 ji opustil a oženil se. Roku 1848 stal se úředníkem pro zvláštní rozkazy při kostromském gubernátorovi, v l. 1354 – 59 byl členem petrohradské hlavní správy údělů a v letech 1866–72 radou moskevské gubernské správy. Služební povolání nezůstalo bez vlivu na jeho tvorbu, kterou zahájil povídkou Nina a Bojarščina, napsanou r. 1847, ale vlivem censury otištěnou teprve r. 1857. Již v poslednější práci lze sledovat hlavní vlastnosti jeho talentu, plastiku kresby, docházející časem do hrubosti, životnost a sytost barev, bohatství komických motivů, pesimistický názor na vytrvalost povýšených citů a silnou, typickou mluvu. Roku 1850 navázal styky s Moskviťaninem, kde otiskl povídky Ťufjak a Brak po strasti. Obě práce postavily Pisemského do první řady ruských spisovatelů. Záhy potom následovaly povídky: Komik; Ipochondrik; Bogatyj ženich; Batmanov; Pitěrščik; Lěšij; Razděl; Fanfaron aj., jež se dotýkají nepovšimnutých sfér ruského života, pro svoji nenapodobitelnou životnost, pravdivost a barvitost nepozbyly dosud zájmu. Přesídliv r. 1858 do Petrohradu, žil v poměrech dosti stísněných a psal málo. K té době se vztahuje jeho kritická stať o Gogolovi a nejlepší povídka ze života ruského lidu Plotničja artěl. Když r. 1856 námořní ministerstvo podniklo národopisný výzkum, Pisemskij prozkoumal Astrachaň a Kaspické pobřeží, o čemž napsal mnoho cestopisných článků do časopisu Morskoj Sbornik. Roku 1858 stal se redaktorem Bibliotěki dlja čtěnij. Zároveň v Otěčestvennych Zapiskach objevila se jeho nejlepší práce Tysjača duš a brzo potom v jím redigované sbírce znamenité jeho drama Gork...

Zdenka Podhajská

Narozena 10. 9. 1945 v Praze. RNDr., botanička, odbornice na ochranu přírody, bibliografka, autorka a překladatelka publikací z oboru.

Zdenek Primus

Narozen 1952 v Brně. PhDr., historik a teoretik umění.

Zdeněk Pospíšil

Nakladatelský pracovník, dříve též působil jako vychovatel a asistent na vysoké škole, filozofické fakultě. Autor knihy úvah o evoluci myšlení, perspektivách a existenci člověka.

Zdeněk Pošíval

Zdeněk Pošíval byl český divadelní režisér, scenárista, dramatik a spisovatel. Vystudoval režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, pátý ročník strávil na stáži v Šumperku a po absolvování nastoupil do svého prvního angažmá v Divadle pracujících Gottwaldov . V letech 1965 až 1969 působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, hostoval ve Státním divadle a spolupracoval s televizí. V roce 1969 opustil Ostravu a přijal nabídku, aby s dramaturgem Miloslavem Klímou umělecky vedl novou scénu NA FORBÍNĚ , orientovanou na zapomenuté české texty. Na návrh normalizačního komisaře byl provoz scény NA FORBÍNĚ zrušen ze dne na den. Následně nesměl být zaměstnáván v „nomenklaturním oboru“, kam patřila i režie. Část rodiny jeho ženy a starší syn emigrovali na Západ. Poté s nemalými obtížemi pokračoval v umělecké činnosti a teprve roku 1990 obdržel od rehabilitační komise Pražského kulturního střediska dekret s omluvou za politickou a sociální diskriminaci. Během normalizace působil převážně ve svobodném povolání a směl jako prověřovanou vedlejší činnost režírovat přes agentury pořady a činohry pro stagionové scény. Je autorem řady divadelních her a televizních scénářů. V knihách se cíleně věnoval české tematice a historii. Prvním pokusem o obsažnější beletrii se stal román z prostředí porevoluční české společnosti v silně chaotické demokratizační proměně, jenž vyšel pod názvem Vražedný týden . Román Té noci svítil úplněk situuje do závěru prvního tisíciletí v údobí vyvrcholení sporů nejvýznamnějších rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Další román Pokušení a pomsta se odehrává na Pelhřimovsku v údobí po třicetileté válce. Román Satanovi koně je samostatným pokračováním předchozího románu. Naznačuje však, že autorovou snahou je zároveň postižení pohnutých osudů českých zemanských rodů jako určité sá...

Zdeněk Palcr

Narozen 3. 9. 1927 ve Svitávce, zemřel 12. 7. 1996 v Praze. Sochař, restaurátor, grafik.

Zbigniew Pietrasiński

William Painter

William Painter byl anglický renesanční spisovatel, jehož sbírka povídek The Palace of Pleasure , vycházející především z klasických italských originálů, sloužila jako zdroj námětů pro alžbětinské dramatiky. Šlo o rodáka z Kentu, který v letech 1554 až 1560 studoval na St John's College v Cambridgi a poté získal roku 1561 místo úředníka arzenálu v londýnském Toweru . Tato funkce mu umožnila obohacovat se z veřejných prostředků, takže byl roku 1586 nucen se přiznat že zpronevěřil 1000 liber. Přesto si udržel své místo až do smrti. Roku 1566 vydal první dil své sbírky povídek The Palace of Pleasure , který obsahoval šedesát příběhů, a hned o rok později díl druhý se třiceti čtyřmi příběhy. Druhé vydání z roku 1575 pak obsahovalo ještě o sedm příběhů více. V současné době je sbírka vydávána v úpravě Josepha Haslewooda z roku 1813. Jde hlavně o překlady italských renesančních novel a povídek , dále o zpracování příběhů z Heptameronu od Markéty Navarské a také příběhů z antické literatury . Z jeho sbírky čerpali náměty pro své divadelní hry mnozí alžbětinští dramatici včetně Williama Shakespeara . Z dalších dramatiků je možno jmenovat Francise Beaumonta a Johna Fletchera , Johna Webstera , Roberta Wilmota , Thomase Heywooda , Philipa Massingera nebo Jamese Shirleyho .

Věra Petráčková

Věra Petráčková byla česká bohemistka, slavistka, lexikografka, editorka, vysokoškolská pedagožka a pracovnice katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývala se analýzou děl Jana Amose Komenského a Václava Jana Rosy a dějinami starší české jazykovědy a literatury. Začínala jako učitelka na druhém stupni základní školy. Poté absolvovala pedagogickou a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Získala aprobaci v oborech: čeština, ruština, ukrajinština a angličtina. V roce 1970 nastoupila svou vědeckou dráhu v Kabinetu pro vydávání Díla Jana Amose Komenského ČSAV jako editorka spisů Jana Amose Komenského. Když došlo ke zrušení kabinetu se stala zaměstnankyní komeniologického oddělení Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Také se stala se textovou redaktorkou Komenského českých spisů a věnovala se jejich edičním zásadám. Zabývala se průzkumem pramenných komenián v domácích i zahraničních knižních a rukopisných fondech a podílela se na redakci dvousvazkového vydání vybraných pedagogických spisů v ruštině . Ve vlastní badatelské práci zaměřovala pozornost na jmennou deklinaci v raně novověké češtině, na české mluvnictví a slovníkářství raného novověku. V 80. letech 20. stol. působila v Ústavu pro jazyk český, kde se věnovala především české lexikografii. Zde se podílela na přípravě Akademického slovníku cizích slov, na kterém pracovala spolu s Jiřím Krausem a kolektivem autorů. Jejím dalším tematickým okruhem byly česko-slovinské kulturní vztahy v raném novověku. V závěrečné fázi svého života působila na pedagogických fakultách v Plzni a v Praze, kde vyučovala starší českou literaturu.

Václav Příhoda

Václav Příhoda byl český pedagog zabývající se didaktikou a psychologií. Narodil se v Sánech u Poděbrad do početné učitelské rodiny. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval filologii němčiny a francouzštiny, školu absolvoval v roce 1914. Poté učil na středních školách v České Třebové, Kladně a Praze Z počátku své kariéry se věnoval filozofii, avšak po vzniku Československa se zaměřil na reformy československého školství. Orientoval se zejména na oblast experimentální pedagogiky, díky níž prokázal ověřitelnost pedagogických jevů a dokazatelnost soudů o nich. I později používal vědecké metody umožňující pedagogické a psychologické jevy měřit, ověřovat a dokazovat. V roce 1924 habilitoval na Univerzitě Karlově; docenturu získal po obhájení spisu Psychologie a hygiena zkoušky. Profesorem byl jmenován v říjnu 1945. Stal se odborným poradcem na ministerstvu školství, avšak po roce 1948 mu byla znemožněna další pedagogická činnost. Proto se rozhodl věnovat plně psychologii. Své úsilí zúročil v roce 1956, kdy vydal Úvod do pedagogické psychologie. Tento učební text se postupem času rozrostl do podoby čtyřsvazkového díla Ontogeneze lidské psychiky. Za své zásluhy o rozvoj pedagogiky a psychologie obdržel v roce 1966 medaili Jana Amose Komenského za celoživotní práci a v roce 1969 Řád republiky ke svým osmdesátinám. Zemřel roku 1979 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Terezie Pelikánová

Narozena 1954. Diabetoložka.

Sylvia Plath

Sylvia Plathová byla americká spisovatelka, autorka románů a krátkých povídek, básnířka a esejistka. Nejznámější je jako básnířka, ale známá je také pro své poloautobiografické dílo The Bell Jar popisující její zápas s klinickou depresí, zmatkem v sobě a celoživotní neschopností vyrovnat se se smrtí otce, která ji velmi zasáhla. Jí a Anne Sextonové je připisován vzestup zpovědní poezie, se kterou přišli Robert Lowell a W. D. Snodgrass. Sylvia Plathová se narodila roku 1932 jako dcera významného profesora biologie Otto Platha. Vyrůstala v malém přímořském městečku u Bostonu. Do jejího dětství tragicky zasáhla smrt otce, který zemřel roku 1940 na embolii v důsledku neléčené cukrovky. Sylvia jen pár dní před tím oslavila své osmé narozeniny. Po smrti otce údajně prohlásila, že už nikdy nepromluví s Bohem, uzavřela se do sebe, příliš nekomunikovala se svým okolím a začala si psát deník. Svou první báseň publikovala Sylvia už v osmi letech, v dětské příloze novin Boston Herald. Střední školu studovala ve Wellesley, v části Bostonu, kam se po smrti otce její rodina přestěhovala. V srpnu 1950 publikovala v časopise Seventeen povídku „Léto už nikdy nepřijde“ a téhož roku získala stipendium na největší vysokou dívčí školu Smith College v Northamptonu. I zde psala básně a povídky, z nichž některé byly oceněny na literárních soutěžích. Léto a podzim roku 1953, které zde prožila, jsou zachyceny v románu The Bell Jar. Během měsíční stáže v New Yorku v módním časopisu Mademoiselle´s, kde působila coby hostující editorka, začala upadat do těžkých depresí. V srpnu 1953 se po návštěvě u hrobu svého otce poprvé pokusila o sebevraždu. Až po třech dnech našel Sylvii, která spolykala prášky na spaní, ve sklepě domu její bratr. Byla převezena do nemocnice a poté na psychiatrii, kde podstoupila šokovou terapii. Zde se také setkala s lékařkou Ruth T...

Stephanie Pauly

Narodila se v Trieru, vystudovala biologii a chemii. Dvacet let vyučovala na střední škole v Kolíně nad Rýnem. V roce 1996 se vzdala svého pobytu v Německu a od té doby žije na Rapa Nui.

Stanislav Polák

Narozen 4. 1. 1936 v Orlové, zemřel 1. 12. 2017. PhDr., historik, archivář v Příbrami, autor životopisů, znalec díla Tomáše Garrigua Masaryka, autor děl o něm a jeho rodině.

Šimon Pikous

Šimon Pikous je český fotograf. Je vyučeným fotografem, později se živil jako prodavač knih, pracovní terapeut duševně nemocných v organizaci Fokus MYklub a tajemník Jizersko-ještědského horského spolku. Momentálně je profesionálním fotografem. Studuje Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Na počátku jeho fotografické tvorby je patrný vzor otce Jana, fotografa proslulého především montážemi a zátišími. V současnosti se však jeho projev přiklání k jiným tématům a formám: zatímco jeho ranější projekty Křížová cesta a Verše psané světlem vycházejí ze snahy uchopit prostřednictvím fotoaparátu duchovní otázky, novější instalace Vyvolení a Vypadáš skvěle s hravostí i cynismem spíše reflektují paradoxy současného života. Tak i například parodoval Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009 cykly TRIUMPH DES WILLENS a FEST DER SCHÖNHEIT nebo se prochází na hranici mezi životem a snem v lynchovském SLIMÁCI NEJSOU, ČÍM SE ZDAJÍ BÝT. V jeho zatím posledním fotografickém cyklu Die Walküre můžeme nacházet nové prvky vycházející z období romantismu. Paradoxně k tomuto trendu však stále silně tíhne k běžné fotografii jako subjektivního dokumentu — fotografuje v prostředí handicapovaných a sociálně vyloučených. Zajímavostí jeho tvorby je z tohoto pohledu i výzdoba vězeňské kaple ve Stráži pod Ralskem. Samostatné fotografické výstavy měl například v Galerii M v Milevsku, v Experimentálním studiu v Liberci či liberecké Malé výstavní síni, pražském PENklubu, Ambrožově galerii v Hradci Králové, Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a Českém centru München. Společně s fotografickou skupinou 7,65 vystavoval i v Albin Polasek Museum a Progress Energy Art Gallery v USA. Účastnil se na dalších kolektivních výstavách mimo jiné v Brně, Bratislavě, Olomouci a dalších městech. Pikousovy fotografie ilustrují také knihy a publikace, například sbírku básní Václava Hraběte Blues; společně s Ivanem Acherem vydal básnick...

Sarah Pekkanen

Americká spisovatelka a novinářka.

Sara Paretsky

Sara Paretskyová je spolu se Sue Graftonovou a Marcií Mullerovou považována za zakladatelku novodobé ženské detektivky. Poté, co vystudovala politologii a historii v Chicagu, pracovala jako marketingová manažerka v pojišťovací společnosti. Během let si všímala, jak jsou ženy všeobecně znevýhodňovány, a v literární branži zvlášť, a tak v roce 1986 spoluzaložila organizaci Women in Crime a byla její první prezidentkou. Chtěla změnit vnímání ženy v soudobé detektivní literatuře, protože pozice detektivů a policistů byla do té doby mužskou doménou, a protože ženy byly jen tím, kdo „svým tělem nutil hodné hochy dělat špatné věci.“ Sara Paretsky chtěla vytvořit silnou ženskou hrdinku s prokresleným charakterem, která by mohla směle konkurovat svým mužským protějškům. A tak dala vzniknout V. I. Warshawské, chicagskému soukromému očku. Vic má italsko-polské kořeny, takže se v jejích příbězích odráží postavení evropských přistěhovalců, ale její případy se dotýkají i mnoha jiných společenských problémů. Každá z dosud 11 knih s Vic se točí kolem jiného typu obchodu, a autorka proto v tom kterém oboru podniká pečlivý průzkum. Sara nyní žije v Chicagu se svým mužem, bývalým námořním důstojníkem. V roce 1991 byla podle jejích knih natočena krimikomedie s Kathleen Turner v hlavní roli.

Sandra Pogodová

Sandra Pogodová Rodné jméno Sandra Pogodová Narození 16. dubna 1975 Olomouc, Československo Československo Některá data mohou pocházet z datové položky. Sandra Pogodová je česká herečka. V roce 1993 začala hrát v divadle ABC a v roce 1998 odešla do New Yorku, kde pracovala jako au-pair. Po návratu se opět vrátila k herectví a účinkuje v pražských divadlech. V současnosti moderuje Dámský klub v rádiu Frekvence 1.

Rudolf Pelíšek

Narozen 22.1.1884 ve Svitávce u Boskovic, zemřel 24.1.1964 v Praze. Pedagog, přírodovědec, práce v oboru, autor životopisu Lafayetta.

Roman Pavela

Roman Pavela je český botanik. Je mezinárodně uznávanou autoritou v oblasti výzkumu biologicky aktivních látek získávaných z léčivých a aromatických rostlin. Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze, a od roku 1994 pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v.v.i. v Praze Ruzyni, na pozici vedoucího týmu: Sekundární metabolity rostlin v ochraně plodin. Specializuje se na výzkum biologicky aktivních látek získaných z rostlin a jejich využití jako tzv. účinných látek environmentálně a zdravotně bezpečných botanických pesticidů, farmářských přípravků anebo základních látek. Jeho tým vyvinul řadu nových, a zcela unikátních přípravků na ochranu rostlin, se kterými se v současnosti můžeme setkat nejen v hobby marketech, ale které se také používají v systémech integrované ochrany rostlin. Mezi jeho hlavní vědecké zájmy patří: vývoj botanických pesticidů, výzkum interakcí rostlina-hmyz , výzkum fenoménu protipožerové aktivity rostlinných sekundárních metabolitů proti fytofágnímu hmyzu, vliv letálních a subletálních dávek sekundárních metabolitů na cílové a necílové organismy, účinnost pesticidů na cílové i necílové organismy. V posledních letech se také zabývá možnostmi využití rostlinných sekundárních metabolitů v potravinářství, díky čemuž vzniklo několik nových potravin s přídavkem rostlinných biologicky aktivních látek, které mohou prospěšně působit na lidské zdraví. Spolupracuje s mnoha českými i zahraničními firmami a vědeckými institucemi na vývoji nových přípravků bezpečných pro životní prostředí a zdraví obyvatelstva. Je členem redakčních rad vědeckých časopisů: Industrial Crop and Production, Acta Tropica, Entomologia Generalis, Journal of Biopesticides, Biopesticides International V současnosti je koordinátorem nebo odpovědným řešitelem několika výzkumných projektů. Dosud získané výsledky projektů jsou vysoce hodnoceny našimi i zahraničními odborníky. Některé výsledky výzkumu jsou uvedeny ...

Robert S Polster

Osobní trenér, specialista na jógu a pohybové terapie, publikace z oboru.

Richard Pogoda

Richard Pogoda se narodil 16. 8. 1944 v Olomouci. Jeho otec byl dlouholetým ředitelem Divadla hudby a Filmového klubu v Olomouci. Vystudoval Slovanské gymnázium, typografickou školu v Praze, dále klavír a dirigování u prof. Františka Preislera na olomoucké konzervatoři. Od r. 1965 byl členem Amatérského studia při olomouckém Divadle Oldřicha Stibora a spolu s Pavlem Dostálem výraznou autorskou a hereckou dvojicí . V letech 1966-1967 působil společně s Pavlem Dostálem v legendárním DEX-klubu . V době normalizace se živil jako diskžokej, s Emilem Viklickým psal jazzové pořady pro Divadlo hudby, hrál na klavír v kapele Falešní hráči s Karlem Plíhalem. Přátelil se s Miroslavem Horníčkem – zkomponoval hudbu k jeho hře Tvrďák a od konce 80. let se stal doprovodným pianistou a jevištním kolegou v představení Hovory H o V+W. S Pavlem Dostálem upravili Horníčkovu hru Dva na smetišti. Je spoluautorem deseti muzikálů, ze kterých jsou dodnes hrané např. Případ Grendwall, Výtečníci, Gaudeamus Igitur, Princ a chuďas, též autorem řady písní na texty Lubomíra Feldeka, Aloise Mikulky, Jiřího Žáčka. Od začátku své umělecké kariéry se věnuje pořadům pro mládež, uváděl např. koncerty Moravské filharmonie pro mládež. Spolupracoval s Českým rozhlasem Ostrava a Brno a v devadesátých letech se stal na krátkou dobu kmenovým hudebním redaktorem Českého rozhlasu Olomouc. Od roku 1997 až do roku 2013 vysílal v olomouckém rozhlase své Jazzoviny.

Ralph Pezzullo

Ralph Pezzullo je nejprodávanější autor New York Times a oceňovaný dramatik, scenárista a novinář. Mezi jeho knihy patří Jawbreaker, Inside SEAL Team Six a další. Žije v Kalifornii.

Radek Ptáček

Narozen 26. 12. 1975. PhDr., psycholog, práce o komunikačních a sociálních dovednostech, věnuje se také otázkám hypnoterapie a hyperaktivity dětí, též překladatel odborné literatury angličtiny.

Plautus

Titus Maccius Plautus byl římský dramatik. Společně s Terentiem je nejvýznamnějším římským autorem komedií. Z jeho divadelních her čerpali náměty např. Molière nebo Shakespeare. O jeho životě se nám zachovaly jen kusé informace. Pravděpodobně pocházel z plebejského prostředí a možná byl i propuštěným otrokem. V mládí odešel do Říma, kde začal pracovat u divadla. Později se rozhodl věnovat podnikání, ale nepřálo mu příliš štěstí a přišel téměř o všechny peníze. Musel se pak živit manuálně jako nádeník ve mlýně. Během této práce začal psát své komedie, které se staly brzy velmi populární, a proto se mohl vrátit zpět k divadlu. Často přejímal komedie od řeckých autorů, např. od Filémóna. Nejednalo se ale přímo o překlady, protože většinou děj her libovolně měnil. Občas docházelo i ke sloučení více děl v jedno a naopak, což však často narušilo logiku děje. Přesto byly jeho komedie u publika velmi oblíbené a to především díky tomu, že byly plné slovních hříček a někdy i poněkud vulgárních vtipů. Důležitou součástí jeho her byla také zpívaná sóla . V mnoha dílech se opakuje stejný dějový motiv – mladík se zamiluje do krásné dívky, která je v moci kuplíře. Peníze, které kuplíř za dívku požaduje opatří mladíkovi otrok, tím že podvede mladíkova bohatého otce. Většinou se zjistí, že dívka není původem otrokyně, a proto jim otec odpustí a souhlasí se svatbou. Většina jeho děl se nezachovala v původní podobě, ale v přepsaných a často stylisticky upravených verzích. Ve středověku a v renesanci byl uváděn značný počet jeho komedií - ne všechny však skutečně napsal . V českých zemích byly jeho hry také uváděny, např. v roce 1533 sehrála skupina studentů pražské univerzity v sále Novoměstské radnice komedii Chlubivý vojín. První český překlad Plauta však pochází až z roku 1821. Ze značného množství děl jemu připis...

Piratesourcil

Francouzský autor a scenárista komiksů, též politicky nekorektních a kontroverzních, bloger, autor ilustrací ke knize.

Phaedra Patrick

Phaedra Patricková původně studovala umění a marketing. Živila se tvorbou vitráží, pracovala jako organizátorka festivalu nebo jako manažerka pro komunikaci. Získala několik ocenění za psaní povídek a nyní se psaní věnuje na plný úvazek. Žije v Saddleworthu ve Velké Británii se svým manželem a synem.

Pfanner I

Spisovatel, beletrista.

Petr Procházka

Narozen 1960 v Praze. Básník a spisovatel. Ekonom, publikace z oboru bankovnictví.

Petr Pöthe

Narozen 12. 6. 1968 v Rimavské Sobotě. MUDr., psychiatr, zabývá se psychoanalýzou dětí a dospělých, poradenstvím a psychoterapií, autor publikací z oboru.

Petr Pokorný

Narozen 21. 4. 1933 v Brně, zemřel 18. 1. 2020. Evangelický teolog, filozof, biblista-novozákoník, historik, vysokoškolský pedagog, práce z teologie a řecké kultury, cvičebnice řečtiny.

Petr Payne

Narozen 28. 6. 1960 v Praze, vikář Českobratrské církve evangelické v Kadani , nakladatelský redaktor, zakladatel vydavatelství Medard , spisovatel, dramatik, publicista, ilustrátor, signatář Charty 77, vysokoškolský učitel základů etiky a dějin křesťanství na ČVUT .

Petr Pavel

Narozen 1. 11. 1961 v Plané . Armádní generál ve výslužbě, 28. 1. 2023 zvolený prezident České republiky, v úřadu od 9. 3. 2023.