Výpis všech autorů

Kate O'Hara

Německá novinářka a spisovatelka s americkým občanstvím. Autorka hudebních článků, cestopisných reportáží, povídek a historické beletrie.

Karlludwig Opitz

Německý prozaik a dramatik. Celým svým dílem se obrací proti německému militarismu a pokusům o jeho znovuoživování, například v prózách Plechový cirkus, Můj generál, Neukázněná zpráva štábního rotmistra, v satirách V tornistře – maršálskou hůl a Muzikanti Třetí říše, v dramatu Jakýpak zázrak.

Karl Olsberg

Karl Olsberg získal doktorát v oboru umělé inteligence, pracoval jako obchodní poradce a založil dvě společnosti, včetně softwarové firmy Start up des Jahres 2000. Jeho povídka Taubers Sammlung v roce 2005 vyhrála literární soutěž pro mladé spisovatele, čímž se nastartovala jeho autorská kariéra. V roce 2007 vydal svůj první román Das System, který se okamžitě zařadil na žebříček bestsellerů časopisu Der Spiegel. Většina jeho knih byla přeložena do angličtiny a sbírá úspěchy i v USA. Karl Olsberg má tři syny a žije v Hamburku.

Jürgen Ostmeyer

Překladatel z češtiny do němčiny.

Jaroslav Odehnal

Narozen 1947 v Hlinsku. Autor poezie i prózy.

Jan Ondřej

Doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc. . Vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. V roce 2002 byl jmenován docentem pro obor mezinárodní právo. V roce 2007 mu byl Akademií věd ČR udělen vědecký titul Doktor sociálních a humanitní věd - DSc. Od června 2011 je prorektorem Soukromé vysoké školy ekonomických studií v Praze, na které působí od jejího založení v roce 2000.

J Otto

Ivan Orel

Ivan Orel se narodil 23. května 1968, studoval na Univerzitě Hradec Králové obor jazyková a literární kultura, ale také na Fakultě strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Pracoval jako dělník, učitel na základní škole a nyní je zaměstnancem grafického studia. Nejen o cestě kolem světa na palubě plachetnice Victorie psal Ivan Orel do odborných časopisů a magazínů Vesmír, Koktejl anebo Lidé a země. V roce 2006 Ivan Orel dokončil a vydal objemnou knihu Idioti na plavbě kolem světa, která popisuje přípravu a průběh plavby kolem světa na plachetnici, která je kopií slavné předchůdkyně mořeplavce Fernanda Magalhaense.

George Washington Ogden

Genri Lajon Oldi

Eugene O'Neill

Eugene Gladstone O'Neill byl americký dramatik, čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1936. Patří mezi nejuváděnější dramatiky všech dob. Narodil se roku 1888 v rodině poměrně nadaného herce irského původu, který pracoval v kočovné herecké společnosti. Místem jeho narození byl hotelový pokoj na Broadwayi. Vyrůstal na cestách a zprvu nesdílel otcův zájem o divadlo. Rodinné poměry, chladný vztah k otci alkoholikovi a láska k matce závislé na morfiu ovlivnily jeho povahu a promítly se v jeho pozdější dramatické tvorbě. Nejprve studoval katolickou internátní školu a po jejím absolvování se zapsal na práva na universitě v Princetonu. Studium však nedokončil, již po prvním semestru školu opustil a živil se celou řadou různých zaměstnání, z nichž některá byla poměrně dobrodružná. Roku 1909 hledal zlato v Hondurasu a v letech 1910–1911 se plavil jako námořník do Jižní Ameriky, Afriky a Anglie. Žil bohémským životem, projevovala se jeho náklonnost k alkoholu. Jeho myšlení se radikalizovalo směrem k anarchismu a pod osobním vlivem Johna Reeda načas i k socialismu. Roku 1912 začal pracovat jako redaktor a téhož roku onemocněl lehkou formou tuberkulózy, z níž se léčil šest měsíců v různých sanatoriích. Tehdy začal psát své první dramatické pokusy, které však neměly žádný úspěch, když je nabídl k realizaci svému otci, tak je otec odmítal. V letech 1914–1915 absolvoval seminář dramaturgie a dramatické techniky na Harvardově univerzitě.V roce 1916 se seznámil s herci z avantgardního divadelního souboru Provincetown Players z New Yorku, kteří se chtěli věnovat původní americké divadelní tvorbě. O'Neill jim poskytl svou aktovku z námořnického prostředí Východním směrem do Cardiffu , která byla jeho první divadelní hrou uvedenou na scéně. O rok později mu komerční úspěch přinesla další hra V ponorkovém pásmu ...

Erica Di Orendi

Emmuska Orczy

Emmuska Orczy, celým jménem Emma Magdalena Rosalia Maria Josefa Barbara Orczy , byla anglická autorka dobrodružných a detektivních povídek maďarského původu. Jejím nejúspěšnějším románem byl The Scarlet Pimpernel o anglickém hrdinovi, který zachraňuje francouzské aristokraty před gilotinou.

Elizabeth O'Roark

Dermot O'Leary

Britsko-irský televizní a rozhlasový moderátor, autor knihy pro děti.

Daniel Odier

Švýcarský spisovatel, scenárista, profesor literatury a romanopisec působící střídavě ve Francii a Spojených státech amerických, píše detektivní romány pod pseudonymem Delacorta. Také autor prací z oblasti východního náboženství, zejména tantry.

Caroline O'Donoghue

Irská spisovatelka, moderátorka podcastu a novinářka.

Cal Orey

Americká spisovatelka a novinářka, specializuje se na zdraví, výživu, mezilidské vztahy a domácí zvířata.

Anthony O'Neill

Narodil se v australském městě Melbourne, ale žije ve skotském Edinburghu. Píše kriminální příběhy, ale i fikční romány s přídavkem fantasy či sci-fi.

Anastáz Opasek

Jan Anastáz Opasek, mukly přezdíván Opat chuligán , byl římskokatolický kněz, básník, teolog a benediktinský mnich, opat a později arciopat břevnovského kláštera. V letech 1919–1932 žil v Kolíně, kde vystudoval gymnázium. Studoval teologii v Praze a Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, v roce 1939 se stal konventuálním převorem břevnovského kláštera. Po druhé světové válce byl vyznamenán řádem za zásluhy v boji proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem břevnovského kláštera. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí . Záznam přelíčení s Opaskem je zaznamenán v knize Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci . Autorem muklovské přezdívky je spoluvězeň Josef Petr Ondok. V roce 1968 odešel do Rakouska a posléze Západního Německa, kde žil do roku 1990. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které bylo založeno roku 1972. V prosinci 1989 na dálku jmenoval Prokopa Siostrzonka převorem břevnovského kláštera, aby mu tato funkce na úřadech pomohla při jednání o vrácení kláštera řádu. Během několika měsíců získal řád klášter zpět. Opasek však poté dostal infarkt a byl hospitalizován ve Vídni, Siostrzonek soudí, že se tak mohlo stát právě z velké radosti nad znovuzískáním Břevnova. Po zotavení se Opasek v Praze znovu ujal úřadu opata. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem. Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě sesterského benediktinského kláštera Rohru v Bavorsku, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze. Ke své přezdívce přišel Opasek ve věznici v Leopoldově. Když se zde j...

Zdeňka Otipková

Výtvarnice.

Zdeněk František Oliverius

Narozen 5.1.1927 v Mlečicích u Rokycan, zemřel 20.9.1978 v Praze. PhDr., DrSc., docent ruského jazyka, publikace z oboru.

Yuki Obata

Japonská komiksová scenáristka a ilustrátorka.

Vít Olmer

Vít Olmer je český herec, scenárista, spisovatel a režisér. Jako herec začínal v mosteckém divadle, v roce 1964 ukončil studium herectví na DAMU, v roce 1966 pak studium filmové režie na FAMU. Jeho manželkou je herečka Simona Chytrová. Je čestným občanem městské části Praha 5. V šedesátých letech natočil několik filmů proti totalitnímu režimu , a na základě toho mu bylo za normalizace několik let zakázáno pracovat v oblasti hraného filmu. Aby mohl pokračovat ve své profesi, stal se neaktivním členem KSČ, za což se podle svých slov nestydí a nehodlá omlouvat. V roce 2012 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou Věcí veřejných. Získal 4,23 % hlasů a nedostal se do druhého kola. https://vitolmer.blog.idnes.cz/

Vít Obrtel

Vít Obrtel byl český architekt, teoretik architektury, designér, návrhář nábytku, scénograf, typograf, knižní grafik, básník a redaktor. Vít Obrtel se narodil do rodiny Heleny Obrtelové a Františka Obrtela , novináře a spisovatele. Celé dětství prožil v Olomouci, kde také zahájil středoškolské studium na reálce, ale dokončil je maturitou v Praze . Poté vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze . Po praxi v soukromém ateliéru vstoupil do služeb pražské obce jako architekt-projektant. Od roku 1927 působil ve stavebním oddělení Ministerstva pošt a telegrafů v Praze a Karlových Varech. V roce 1931 založil v Praze vlastní architektonický ateliér. V roce 1941 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín. Od roku 1948 pracoval v pražském projektovém ústavu s pozdějším názvem Stavoprojekt . V roce 1960 se podílel na založení pracoviště zaměřeného na projektování zdravotnických zařízení . Zde působil jako vedoucí projekčního střediska až do odchodu do důchodu .. Byl jedním z členů tzv. Puristické čtyřky. Stál v čele časopisu Kvart . V roce 1931 vydal spolu s Bohuslavem Broukem a Jindřichem Štyrským kulturní leták Rok. Publikoval projekty a texty v revuích Stavba, Pásmo, Disk, Tam-tam, Fronta, ReD, Plán, Rock, Kvart, Architektura, Československý architekt aj., přičemž čtvrtletník Kvart založil, byl jeho šéfredaktorem, typografem a grafickým úpravcem. Knižní grafikou a typografií – v konstruktivistickém duchu – se zabýval od roku 1926 a upravil téměř padesát knižních titulů, zejména svých přátel – V. Vančury, V. Nezvala, J. Seiferta, Fr. Halase aj., nejvíce pro Škeříkovu knižnici Symposion. Člen řady spolků, např. Spolku posluchačů archit...

Victor Ostrovsky

Victor Ostrovsky sa narodil v Edmontone, Alberta 28. novembra 1949, a do Izraela sa presťahoval vo veku piatich rokov. V 17 rokoch vstúpil do izraelských obranných síl , avšak jeho vrodená očná vada ukončila jeho nádeje stať sa vojenským pilotom. Napokon bol pridelený k vojenskej polícii. Po službe u vojenskej polície, Ostrovsky strávil šesť rokov v izraelskom námorníctve. V roku 1982 bol naverbovaný do spravodajske služby Izraela Mossad. Výcvik absolvoval v akadémii pri Tel Avive a po dva a pol rokoch bol ustanovený ako spravodajský dôstojník . V roku 1986 z agentúry odišiel, podľa jeho slov preto, že príkazy ktoré dostával od svojich nadriadených sa priečili s jeho morálnymi hodnotami a jeho predstavami o úlohe štátu izrael vo svetovej politike.

The Ennio Morricone Orchestra

Orchestr diriguje Ennio Morricone od konce 50. let.

Téa Obreht

Americká spisovatelka jugoslávského původu.

Sydney Omarr

SYDNEY OMARR se narodil ve Filadelfii 5.srpna 1926 — magii čísel si uvědomoval ještě před pátým rokem svého života. Tento dnes erudovaný a všeobecně uznávaný astrolog byl jediným z astrologů, který měl možnost vykonávat vojenskou službu ve svém oboru. Na počátku 2. světové války, krátce po svých osmnáctých narozeninách, narukoval do armády a byl přidělen do válečného letectva; stal se jediným vojákem, který se mohl plně věnovat astrologii. Omar vystupuje v mnoha televizních estrádách — vždy je představován jako Astrolog hvězd. Je známý nejen jako astrolog, ale i jako odborník v dalších oblastech věšteckého umění, jako jsou okultní vědy a spiritismus, chiromantie nebo numerologie. Dokázal přesně předpovědět pro nás dnes legendární historické události, jako byly například volba F.D. Roosevelta, konec 2. světové války, zavraždění J. F. Kennedyho, aféra Watergate, Nixonův pád a další. Mezi četné Omarrovy klienty se řadí i známé hollywoodské hvězdy: z osobností, které využily Omarrova věšteckého nadání, jmenujme například Elizabeth Taylorovou, Michaela Jacksona, Sytvestra Stallona, Glenna Close, Jacka Nicholsona či Arnolda Schwarzeneggera.

Russian State Symphony Orchestra

Russian State Symphony Orchestra , známý také jako Ruský státní symfonický orchestr, je jedním z hlavních ruských orchestrů. Byl založen v roce 1936 a má dlouhou a významnou historii. V průběhu let se v jeho čele vystřídala řada renomovaných dirigentů, včetně jeho prvního šéfdirigenta Alexandra Gauka. Orchestr provedl široký repertoár, který sahá od klasických až po současná díla a představuje nejen ruské skladby, ale i mezinárodní díla.

Pavel Obluk

Narozen 25.11 1962 v Karviné, zaměstnán je jako projektový manažer Diecézní charity ostrovsko-opavské. Autor klasické, dobrodružně laděné science fiction. Jeho povídková tvorba se objevuje de facto pouze ve dvou tiskovinách: v literárním měsíčníku Ikarie – Prospektoři z Coranu , Mayská sezóna a Krysař -, a ve sbornících Mlok, v nichž vycházejí oceněné práce ze soutěže O cenu Karla Čapka. Hlavní trofej v tomto prestižním klání získal Obluk za povídku Probabel , první místo v kategorii krátkých povídek pak za anekdotu Matrjošky . V řadě antologií Mlok mu vyšly i další tři nominované práce: Zikkurat , Moby Dick a Lov na Mloka . Autorovu dosavadní knižní tvorbu představují soubor dvou novel Leviatan / Vlny , krátký román Znamení duhy a Morituri Te Salutant

Ota Oliva

Prof. RNDr. Ota Oliva, CSc. se narodil 8. 12. 1926. O přírodu se začal zajímat již v útlém mládí. Ve věku devíti let uveřejnil ve Vesmíru článek o vose a o rok později o rosničce. Na gymnáziu měl již zcela vyhraněný zájem o akvaristiku a teraristiku. Účastnil se dění v pražských spolcích Leknín a Prvním spolku přátel akvarií a terrarií a v r. 1943 se setkal v akvaristickém obchodě v Praze na Smíchově s prof. Dr. O. V. Hykešem, který se stal jeho stálým rádcem. V témže roce publikoval první odborný článek o chovu Geophagus gymnogenys v Akvaristických listech. Jako zvlášť aktivní akvarista byl zván do výborových schůzí Prvního spolku, kde se blíže seznámil s hydrobiologem doc. J. Hrbáčkem. Na doporučení prof. Hykeše se po maturitě zapsal na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1950 promoval na revizi našich ryb se zřetelem k pohlavnímu dimorfismu, v r.1958 obhájil kandidátskou dizertační práci z ekologie ryb středního Polabí a v r.1964 se habilitoval ze systematiky a ekologie ryb české oblasti. Od r. 1963 byl samostatným vědeckým pracovníkem a později vedoucím oddělení zoologie obratlovců Katedry systematické zoologie PF UK. Od faunistiky ryb a obojživelnílů vedla jeho vysoce aktivní vědecká dráha k ekologickým aspektům a k anatomii ryb, zvláště k výzkumu okohybných svalů , se zřetelem k jejich funkčně anatomickému a fylogenetickému vývoji a významu. Vědeckou i životní dráhu skončil jako profesor zoologie Přírodovědecké Fakulty UK v Praze. Ota Oliva byl nejen vynikajícím českým ichtyologem mezinárodní úrovně, čestným členem Kanadské ichtyologické společnosti, doživotním členem Herpetologické společnosti v Londýně, členem hlavního výboru České zoologické společnosti, členem Polské zoologické společnosti ve Wroclavi, Koperníkovy společnosti v Krakově, zoologické společnosti v Londýně, Indické zoologické společnosti v New Delhi, Indické národní akademie věd, autorem mnoha vědeckých a odborných spisů a knižních publikací, ale působil i jako člen mnoha red...

Ostravak Ostravski

Ostravak Ostravski je pseudonym ostravského blogera, který od roku 2004 vydává blog psaný fonetickým přepisem ostravského dialektu. Jeho pravá identita není známa, občas se spekuluje i o možnosti, že za pseudonymem Ostravak se skrývá některá známá a osobnost ze slezsko-moravského regionu . Texty z jeho blogu, psané v období let 2004 až 2006, vycházely i knižně a na CD nosičích . V ostravském studiu České televize vznikl podle blogu komponovaný 24dílný pořad Deník Ostravaka vysílaný v roce 2007. 23. února 2007 měla na prknech Divadla loutek Ostrava premiéru hra Z deniku Ostravaka v režii Radovana Lipuse. V roce 2016 podle knih vznikl celovečerní film Ostravak Ostravski režiséra Davida Kočára, v hlavní roli s hercem Igorem Chmelou. Premiéra filmu byla 20. října 2016.

Ólafur Jóhann Sigurđsson

Ólafur Jóhann Sigurðsson pochází z rodiny chudého rolníka. V patnácti letech odešel do Reykjavíku a už o rok později mu vyšla první kniha pro děti. Dnes má na svém kontě přes dvacet titulů a řadí se k nejpřednějším spisovatelům své země. Rozhodující úspěch mu přinesl román Fjallið og draumurinn , silně autobiografický pohled na islandský venkov. Zde vykrystalizoval jeho lyrický styl, v němž o tři roky později vytvořil i svůj nejpřekládanější miniromán Země, která mění barvu. Vedle venkovské tematiky si všímá života v hlavním městě, např. v románech Gangvirkið , Hreiðrið a Seiður og hélog . Vedle prózy se Olafur Jóhann Sigurðsson věnuje i poesii. V roce 1976 obdržel cenu Severské rady za nejlepší severskou knihu za dvoudílnou sbírku Að laufferjum a Að brunnum . Jeho díla byla přeložena do angličtiny, dánštiny, esperanta, finštiny, němčiny, norštiny, ruštiny, slovenštiny a švédštiny.

Noro Ölvecký

Slovenský biolog, mikrobiolog, manažer kvality ve vodárenské společnosti. Spisovatel zaměřený na krimi romány a povídky, inspiruje se svou profesí.

Nikolaj Oganesov

Ruský spisovatel.

New Philharmonia Orchestra

New Philharmonia Orchestra , který byl založen v roce 1964 po změně vedení Philharmonia Orchestra, je renomovaný londýnský symfonický orchestr. Orchestr založil Walter Legge, producent nahrávek klasické hudby pro společnost EMI. Jeho hlavním dirigentem byl v době založení Otto Klemperer, velmi uznávaný dirigent známý svou interpretací Beethovena, Mahlera a Brahmse. Orchestr New Philharmonia Orchestra v průběhu let spolupracoval s mnoha významnými dirigenty a sólisty a absolvoval rozsáhlá turné po koncertních sálech celého světa. Pořídili řadu nahrávek v širokém spektru klasického repertoáru, včetně děl Beethovena, Mahlera, Verdiho a mnoha dalších. Orchestr je známý svou všestranností a podílel se jak na tradičních klasických představeních, tak na filmové hudbě. V roce 1977 se orchestr vrátil ke svému původnímu názvu Philharmonia Orchestra, pod kterým vystupuje a nahrává dodnes.

Michail Odarčenko

Narozen 29. 5. 1955. PhDr., CSc., poradce v oblasti podnikání a řízení. Autor veřejných projevů a publikací z oblasti literární vědy, umění a veřejné správy, též odborných překladů, filmových scénářů, poezie, prózy a písňových textů.

Matthew Oldham

Australský? autor knih pro děti.

Martin O'Brien

Jediné dítě ředitelky školy a námořního důstojníka, Martin O´Brien, studoval na Oratory School a Hertford College Oxford. Pracoval ve Vogue, procestoval celý svět. Poté napsal knihu All the Girls - cestovatelovy příhody o prostitukách a nevěstincích celého světa a poté psal články o cestování a životním stylu pro americké vydavatele. Několik let pracoval jako scénarista a filmový producent. Po dvaceti letech života v Londýně se s manželkou a dvěma dcerami odstěhoval na venkov, kde začal psát knihy s Jacquotem.

Ladislav Oppl

Narozen 6.7.1922. Ing., dr., vzduchotechnik, publikace z oboru.

Judith O'Brien

Judith O`Brien je americká spisovatelka historických romancí. Jako většina spisovatelů již od dětství věděla, čím chce být - spisovatelkou. I když vlastně u Judith tato vysněná profese byla až na třetím místě, hned po přání stát se princeznou z pohádky anebo primabalerínou. Po vysoké škole se Judith přestěhovala do New Yorku, kde začala pracovat pro časopis Seventeen Magazine, postupně se vypracovala až na editorku. A pak získala místo snů u vydavatele Pocket Books. Psala úvodní anotace ke knížkám autorek jako Jude Deveraux, Judith McNaught nebo Julie Garwood a ty se pak objevovaly na zadních stranách knih těchto autorek. A tak Judith četla rukopisy před jejich publikací, psala anotace a při tom snila, že sama by taky chtěla napsat, byť jen jeden, ale zato stejně úžasný příběh. Avšak život jí zkřížil plány - nejdříve se vrátila zpět ke své původní profesi - editaci a psaní článků pro časopisy, pak se vdala, narodil se jí syn a během mateřské, při psaní článků o zdraví, jí v hlavě začal opět hlodat dávný sen - napsat svou vlastní romantickou novelu. A tak se o to pokusila, napsala začátek příběhu, zaslala jej vydavateli, čekala a dočkala se - velmi zdvořilého odmítnutí. Po několika letech se Judith rozhodla opět zkusit své spisovatelské štěstí, zkontaktovala svou bývalou kolegyni z Pocket Books Lindu Marrow, zaslala jí svůj rukopis, aby se s ní poradila, co vylepšit a tak, no a za tři dny se jí Linda ozvala s nabídkou kontraktu na dvě knihy. A tak se z Judith pomalu ale jistě stala spisovatelka, která má k dnešnímu dni na kontě cca 10 knih a na dvou dalších se podílela spolu s jinými autorkami. V současné době Judith žije v Brooklynu, sama se svým synem a dál píše své historické romance, sem tam ozvláštněné cestováním v čase.

Jiři Ort

Narozen 14.11.1939 v Praze. Sociolog, práce z oboru, též práce z pedagogické psychologie a psychologie práce, rovněž autor básní a povídek a historických prací z oboru.

Jindřich Oleš

Narozen 26. 12. 1948 v Ostravě. Malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor a básník.

Jazz Band Ball Orchestra

Jaroslav Orel

Jaroslav Orel je český politik KDU-ČSL, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny. Je ženatý, má pět dětí, jeho manželkou je MUDr. Blanka Orlová. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Působil jako podnikový právník. V lednu 1990 vstoupil do Československé strany lidové. Byl členem jejího výboru, později místopředseda její pražské organizace. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za KDU-ČSL do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KDU-ČSL. Poslanecký mandát si podržel až do předčasných voleb roku 1998. V obou dvou případech byl zvolen poslancem ve druhém skrutiniu, tedy na celostátní listině složené z nezvolených kandidátů, jejichž pořadí určovalo po volbách vedení jednotlivých stran dle svého uvážení a nezávisle na počtu získaných preferenčních hlasů. Zastával funkci mluvčího KDU-ČSL a mluvčího poslaneckého klubu strany, dále byl poradcem předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody, ředitelem nadačního fondu a vrchním ředitelem sekce na ministerstvu. Profiloval se jako kritik tehdejšího předsedy Miroslava Kalouska. V roce 2010 se uvádí jako člen Městského výboru KDU-ČSL v Praze. V roce 2010 kandidoval na předsedu KDU-ČSL, ale získal jen 20 hlasů z 425 hlasujících .

Jaromír Obzina

Jaromír Obzina byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a ministr vnitra vlád Československa za normalizace. Narodil se jako syn Františka a Žofie Obzinových, jeho otec byl železničním úředníkem. Členem KSČ se stal v roce 1947. V roce 1947 absolvoval Ústřední politickou školu KSČ, působil pak mezi roky 1948 a 1951 jako funkcionář strany na okresní a krajské úrovni. V letech 1953–1956 vystudoval Vysokou školu stranickou při ÚV KSSS v Moskvě. V letech 1956–1964 zastával post náčelníka politického oddělení Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. Jeho politická kariéra vyvrcholila koncem 60. let a za normalizace. V letech 1965–1968 a 1969–1972 byl vedoucím odboru vědy a vysokých škol v oddělení školství a vědy Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1969–1972 byl navíc zástupcem vedoucího a v letech 1972–1973 vedoucím oddělení školství a vědy ÚV KSČ. Členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl kooptován k 28. listopadu 1973. XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V letech 1973–1983 byl ministrem vnitra v druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala a čtvrté vládě Lubomíra Štrougala. Patřil k nejvlivnějším členům vládnoucího režimu, ve funkci ministra řídil represe proti politické opozici i církvím. Aspiroval i na post předsedy vlády, ale v roce 1983 byla jeho kariéra zabrzděna. V posledně jmenovaném kabinetu pak po odchodu z postu ministra vnitra působil od roku 1983 jako místopředseda vlády. Na místopředsednickém postu setrval i v následné páté vládě Lubomíra Štrougala, šesté vládě Lubomíra Štrougala a ve vládě Ladislava Adamce až do prosince 1989, kdy odešel z vrcholných funkcí v důsledku změn po sametové revoluci....

Ivana Ondráčková

DrSc. Ivana Ondráčková, spoluautorka knih z oboru matematiky

Iva Ondřejová

Iva Ondřejová byla česká klasická archeoložka a odbornice na antický šperk, architekturu a antické umění. V letech 1964–1969 vystudovala klasickou archeologii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1970 působila na tehdejší Katedře věd o antickém starověku jako asistentka, od roku 1974 jako odborná asistentka. Titul PhDr. získala v roce 1972, hodnost CSc. jí byla udělena roku 1989. V roce 1994 byla po úspěšné habilitaci jmenována docentkou pro obor Klasická archeologie; po osamostatnění ústavu byla zástupkyní ředitele a v letech 2000–2010 ředitelkou Ústavu pro klasickou archeologii, poté zástupkyní ředitele. Přednášela a vedla semináře z antické architektury, archeologie a umění archaického a klasického Řecka, archeologie Říma, vedla kurzy starověkého umění pro obory dějiny umění a klasickou filologii. Byla členkou oborové rady klasické archeologie. Hlavní oblastí zájmu se pro ni stal antický šperk. Publikovala katalogy šperků v českých sbírkách a práce o špercích severního Řecka a Černomoří. Zajímala se o vztahy antického šperkařství ke šperkařství střední Evropy v době halštatské, laténské a římské. Napsala práci o antických řezaných kamenech ze sbírek Národního muzea v Praze, expertizy antických gem z tzv. Trevírského plenáře a relikviáře sv. Maura. Je spoluautorkou publikací o výzkumech v Kýmé a na ostrově Samothráké a podílela se na přípravě odborných katalogů, zejména pro výstavy v Galerii antického umění v Hostinném a v Muzeu antického sochařství a architektury v Litomyšli.

Gian Luca Oliveri

Italský ilustrátor.

František Otava

Autor ideově zaměřených publikací s politickou tematikou.

František Oberpfalcer

Filmový Symfonický Orchestr

Czech symphony orchestra, originally established in 1943 as “Pražský filmový orchestr” or “Pragfilmorchestr”. Conducted mainly by František Belfín or Štěpán Koníček , among others. Appeared in thousands of Czech and Slovak films as well as in numerous foreign productions. Since the late 1960s the orchestra also maintained a rock/jazz rhythm section. Successor orchestra since 1991: Czech Symphony Orchestra Related entities: FISYO , Studio FISYO Note: not to be confused with the Czech Film Orchestra or the Prague Film Orchestra.

Ewa Ostrowska

polská spisovatelka a novinářka, strávila první léta u svých prarodičů . Vystudovala sociologii na univerzitě v Lodži. Polská spisovatelka Ewa Ostrowská je původním povoláním socioložka, dnes autorka mnoha knih a reportáží pro děti i dospělé. Je také držitelkou ceny M. Gorkého, udělovanou Výborem pro literaturu pro děti a mládež i dalších mezinárodních ocenění. V jedné z jejích knih přeložených do češtiny Lekce pro život popisuje životy tří různých dívek, které se sejdou, ač je každá z jiných vrstev a poměrů, v jednom malém gymnáziu. Román zachycuje necelých padesát dnů od začátku školního roku ve třídě III. b. Nejsou tu zaznamenány jen humorné i vážné školní příhody, ale i život v rodinách několika děvčat. Naučit se žít s lidmi a mezi lidmi, naučit se toleranci a pochopení i pro těžkosti těch druhých - to je další program hlavní hrdiny Magdy, ale nejen její.

Evžen Opatrný

Narozen 3. 12. 1935 v Praze, zemřel 2008 v Olomouci.. Doc. RNDr., CSc., zoolog, práce z oboru, též autor prací z geologie, biologie a ekologie.

Eva Opravilová

Narozena 4.10. 1933 v Praze. Doc., PhDr., CSc., asistentka katedry pedagogiky a psychologie, autorka pedagogické literatury pro mateřské školy.

Estrid Ott

Emmi Ojala

Publicistka a ilustrátorka v oblasti módy a životního stylu. Žije v Nizozemsku.

Eliza Orzeszkowa

Eliza Orzeszkowa byla polská spisovatelka období polského realismu a pozitivismu. Jejím nejvýznamnějším dílem je pozitivistický román Nad Němnem, který zobrazuje vesnickou společnost 19. století. 6. června roku 1841 se v Milkowszczyzně narodila Eliza Pawłowska – mladší dcera advokáta Benedykta Pawłowského a Franciszky z Kamieńskich, jeho druhé ženy. Otec se velmi zajímal o kulturní dění a doma shromáždil cennou galerii obrazů a knihovnu čítající několik tisíc svazků. Zemřel v době, kdy Eliza měla tři roky. Rodinný statek byl prodán a jeho obyvatelé se přestěhovali do Grodna, kde se zabydleli v přízemním domě v ulici Brygidzké. Elizu vychovávaly pouze ženy: matka, která jí říkala Lisa, babička Kamieńská, nazývající ji Ziunií, její o tři roky starší sestra Klementyna a také opatrovnice Michalina Kobylińská. Eliza začala velmi rychle projevovat literární talent, hodně četla a psala povídky. V roce 1852 jedenáctiletá Eliza, ve společnosti babičky, odjela na studia do Varšavy. V létech 1852–1857 se vzdělávala v sakramentském penzionátu. V roce 1855 zde poznala Marii Wasiłowskou, později Marii Konopnickou. Společný zájem o literaturu upevnil jejich přátelství na celý život. Obě přítelkyně velmi rády četly a recitovaly poezii, zvláště zakázaná díla Adama Mickiewicze. Elizin a Mariin talent velmi oceňoval jejich učitel Ignacy Kowalewski. V květnu roku 1857 se Eliza vrátila do Milkowszczyzny. Ráda navštěvovala plesy. Na jednom z nich poznala Piotra Orzeszka, vzdáleného bratrance jejího otčíma, jenž byl starší o šestnáct let. Jako mládenec prohýřil většinu svého majetku na zábavy, a tak manželství s jedinou dědičkou Milkowszczyzny bylo dobrou příležitostí jak zbohatnout. Několik dní po plesu přišel do domu Widackých požádat o ruku mladé slečny Elizy. Vlivem přemlouvání despotické matky bylo požádání o ruku přijato. 21. ledna 1858 ve...

Czech Chamber Orchestra

Czech Chamber Orchestra je renomovaný soubor známý svými vystoupeními klasické hudby. Orchestr byl založen v roce 1951 dirigentem a houslistou Václavem Talichem a má za sebou bohatou historii provádění tradičních i soudobých děl. Soubor je uznáván pro svůj osobitý zvuk a interpretaci repertoáru, který sahá od barokních až po moderní skladby. V průběhu let absolvoval orchestr Czech Chamber Orchestra rozsáhlá turné, na kterých přiblížil české hudební dědictví posluchačům po celém světě. Spolupracovali s mnoha významnými sólisty a dirigenty, což přispělo k jejich pověsti jednoho z předních komorních orchestrů na mezinárodní scéně.