Výpis všech autorů

Božena Němcová

Božena Němcová, rodným jménem Barbora Novotná, později Barbora Panklová byla česká spisovatelka národního obrození. Někdy bývá řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, většinou je však umisťována na rozhraní těchto dvou směrů, případně je označována za autorku, která se těmto zařazením vymyká. Lze též uvažovat o souvislostech se sentimentální estetikou biedermeieru. K jejím čtenáři nejoblíbenějším a nejčtenějším dílům patří prózy Babička a Divá Bára i její pohádky. Božena Němcová také napsala obrazy ze života. Vzdělání, zejména německé, získala v letech 1830–1833 ve Chvalkovicích, svůj český pravopis zdokonalovala až v dospělosti, během prvního pobytu v Praze. Je spojována s emancipačními snahami ženskými i národními. Svým působením si vydobyla pozici české národní patronky a pomyslné strážkyně národní identity. Kromě literárního díla Boženy Němcové je předmětem zájmu také její soukromí, zejména nešťastné manželství a vztahy s muži, ale také bída, politická perzekuce a zdravotní obtíže, jež vedly k její předčasné smrti. Objevily se rovněž hypotézy o nemanželském původu spisovatelky z milostného vztahu šlechtických rodičů. Ve 20. století si Němcová udržovala stálou pozornost umělců i badatelů. Ve 30. a 40. letech 20. století se stala múzou avantgardních básníků, mimo jiné Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase. Přínos Němcové pro českou kulturu zdůrazňovaly osobnosti jako František Xaver Šalda nebo Václav Černý. Také komunističtí autoři jako Zdeněk Nejedlý a Julius Fučík ji označovali za klíčovou autorku českého národa v 19. století. Fučík ji vnímal jako zakladatelku novodobé české prózy. Od 50. let byla ovšem interpretace její tvorby zcela podřízena vládnoucí ideologii. Božena Němcová byla prezentována jako předchůdkyně socialistických myšlenek. Její díla, podobně jako spisy Aloise Jiráska a Josefa Kaje...

Jan Neruda

Jan Neruda byl český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik, vůdčí osobnost generace májovců. Pocházel z pražské Malé Strany, narodil se v Újezdských kasárnách. Otec Antonín Neruda byl vysloužilý dělostřelec, později trafikant. Matka Barbora, rozená Leitnerová , sama dříve ovdovělá, byla druhou manželkou vdovce Antonína Nerudy. V roce 1835 koupila matka dům v Zásmukách, kde rodina po čas žila. V roce 1838 získal otec povolení k pobytu v Praze, kde si otevřel krámek v pražském domě U Dvou slunců v Ostruhové ulici, od roku 1841 trafiku. Když otec zemřel, přestěhoval se Jan Neruda s matkou do domu U Tří černých orlů . Od roku 1841 byl žákem metropolitní školy u Sv. Víta, v letech 1842–1846 navštěvoval malostranskou německou hlavní školu. Středoškolská studia začal na malostranském gymnáziu, v letech 1851–1853 na Akademickém gymnáziu, kde maturoval. Po třech semestrech absolvoval na právnické a filozofické fakultě, během studií si přivydělával jako furýr a armádní účetní. Neukončená studia v roce 1857 opustil a učil na různých školách češtinu a němčinu. Asi od roku 1856 pracoval v redakcích německých a českých listů. V roce 1860 se stal redaktorem českého deníku Čas, ze kterého roku 1862 přešel do deníku Hlas. Hlas byl roku 1865 sloučen s Národními listy a Jan Neruda se stal až do smrti jejich fejetonistou. Spolupracoval též s časopisy, zejména s Květy a Lumírem. Podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, obsahují různé postřehy, které jej představují jako dobrého pozorovatele. Jeho první láskou byla Anna Holinová z vlastenecky orientované rodiny malostranského sluhy Františka Holiny . Věnoval jí řadu...

Vítězslav Nezval

Vítězslav Nezval byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec , člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru. Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě, od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu a na které ve svém díle často vzpomínal . Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze . Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl být metodou, jak nahlížet na život, aby byl básní.). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného , poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty , pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR , kterou roku 1938 rozpustil. Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu. Již v roce 1923 mu Jan Bartoš sestavil horoskop. Nezval studoval knihy o astrologii, předpověděl i vlastní smrt, tvrdil, že zemře o Velikonocích. Zájem o astrologii mu vydržel po celý život, v jeho pozůstalosti...

František Nepil

František Nepil byl český spisovatel. Po maturitě na obchodní akademii se stal propagačním referentem. V této době pracoval i jako textař. Od šedesátých let publikoval mj. v časopisech Plamen, Literární noviny, Dikobraz, Kmen či Tvorba. Od roku 1969 pracoval v redakci vysílání pro děti a mládež v Československém rozhlase. Dlouhá léta působil jako autor a osobitý vypravěč celoročních cyklů minifejetonů. Od roku 1972 byl spisovatelem na volné noze. V březnu 1995 přednesl na výstavě T.G. Masaryk, člověk a umění, kterou uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí v Praze na Národní třídě, poutavé a výborně připravené přednášky "Masarykovy cesty světem" a o "Generálovi Hasalovi-Nižborském". Masarykovy cesty doložil i vhodně vypracovanou speciální mapou. Zajímavé bylo tehdy i jeho vyprávění o osudech památek na prezidenta Masaryka na Křivoklátsku a v okolí jeho rodného Hýskova, kam se dokonce dostal TGM z Lán i na koni. Byl velkým obdivovatelem a příznivcem sportu a konkrétně pražské Sparty. Jeho dílo bylo populární i díky jeho ranním rozhlasovým vystoupením. Kromě této tvorby je autorem řady scénářů a televizních pohádek.

Vladimír Neff

Vladimír Neff byl český spisovatel, překladatel a scenárista, otec spisovatele Ondřeje Neffa. Narodil se v Praze, kde také absolvoval obecnou školu. Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny, otec Vladimír Neff byl významným obchodníkem s kuchyňským zbožím a majitelem velké prodejny v Praze na Příkopech a chtěl mít syna obchodníka. Mezi lety 1921 a 1925 navštěvoval reálné gymnázium v Truhlářské ulici, obchodní akademii v Resslově ulici a poté až do roku 1928 francouzskou obchodní akademii v Ženevě. Po studiu pracoval ve skladu porcelánu ve Vídni a v roce 1929 jako dobrovolník v obchodním domě v Brémách. Rok poté nastoupil do podniku svého otce. Od roku 1935 pracoval jako cizojazyčný lektor v pražském nakladatelství Melantrich, ale už od roku 1939 se živil jako spisovatel z povolání. V roce 1950 byl krátkodobě zaměstnán na Barrandově jako scenárista. V letech 1946–1953 bydlel na Slapech, později jen v Praze. Roku 1977 podepsal Antichartu. Jeho první literární počiny se datují už do druhé poloviny 30. let, především jsou to detektivní parodie a částečně politická satira. Za okupace jej pak zaměstnávala především práce na popularizačně vědeckém slovníku dějin filosofie Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias, jenž pak vyšel těsně před komunistickým převratem roku 1948. První výrazný úspěch u veřejnosti zaznamenal psychologickým románem Třináctá komnata z roku 1944 a následně novelou Marie a zahradník. Jeho vrcholnými díly pak jsou historické romány, především pentalogie Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj a trilogie Královny nemají nohy, Prsten Borgiů a Krásná čarodějka. Také překládal, a to z francouzštiny, němčiny a ruštiny. Psal rovněž filmové scénáře ....

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Jo Nesbø

Jo Nesbø IPA je současný norský spisovatel a hudebník. Původně vystudoval ekonomii a finanční analytiku. Zpočátku pracoval jako novinář, makléř a taxikář. Narodil se v Oslu v rodině knihovnice, otec byl vášnivým čtenářem a vypravěčem. Má dva bratry. Mladého Joa ovšem nejvíce zajímal fotbal – působil v klubu Molde FK a chtěl se stát profesionálním hráčem ve stáji britských Tottenham Hotspur. Po natržení kolenního vaziva se svých plánů musel vzdát a začal intenzivně pracovat na svém vzdělání. Vystudoval ekonomii na Norges Handelshøyskole v Bergenu, stal se z něj burzovní makléř a později i finanční analytik v největší makléřské společnosti v Norsku. To bylo jeho denní zaměstnání, v noci nechával promlouvat divočejší stránku své osobnosti. Jeho další zálibou byla rocková hudba – věnoval se hře na kytaru a skládání písní v několika nepříliš úspěšných formacích. Potom s mladším bratrem Knutem založili vlastní skupinu a Di Derre se stali idoly norské rockové scény s rekordním počtem prodaných alb a až 180 odehranými koncerty ročně. Když už tenhle rytmus nemohl déle zvládat, odletěl na několik měsíců do Austrálie. Zároveň dostal nabídku napsat zápisky z turné kapely, on si však zvolil úplně jiný žánr. Naplno se začal psaní románů věnovat v roce 1997 po smrti svého otce, kdy si uvědomil, že chce do konce svého života stihnout napsat román. Jeho literární kariéru odstartoval kriminální román Flaggermusmannen z roku 1997. Jde o první detektivku, v níž vystupuje osobitý kriminalista Harry Hole. Kniha zaznamenala okamžitý úspěch a svému autorovi vynesla cenu Rivertonprisen, kterou uděluje Klub Riverton za nejlepší literární nebo dramatické počiny s kriminální tematikou. Dále obdržel Skleněný klíč, skandinávskou cenu za nejlepší kriminální román. Inspirací pro vytvoření zasmušilého kriminalisty Harryho Holea byla díla amerických autorů tzv. „drsné školy“, Raymonda Chandlera a Dashiella Hammetta. „Našel jsem mís...

Ondřej Neff

Ondřej Neff, alias Aston , je český spisovatel science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes a DigiNeff . Jeho otcem byl spisovatel Vladimír Neff. První manželkou Ondřeje Neffa byla Michaela, roz. Šprachtová, s ní se oženil roku 1969. Ta však 7. srpna 2002 zemřela na rakovinu. Od podzimu 2003 žije Ondřej Neff s herečkou Ljubou Krbovou, s ní se roku 2005 přestěhoval do obce Zvole u Prahy. Dne 22. srpna 2008 se s Ljubou Krbovou oženil. S první manželkou měl Neff dvě děti, a to syna Davida, narozeného v roce 1970, ten působí jako fotograf deníku Mladá fronta DNES, a dále dceru Irenu, narozenou v roce 1979, již 23. února 2008 zavraždil její manžel. Neff roku 1969 vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze a rok nato získal titul PhDr. Mezitím již působil jako redaktor Československého rozhlasu a podílel se na vysílání i v osudný den okupace Československa sovětskými vojsky. V letech 1970–1974 pracoval v propagaci nakladatelství Albatros, v letech 1974–1975 v propagaci obchodního domu Kotva, v letech 1975–1979 na pozici fotografa v Ústředí lidové umělecké výroby a mezi lety 1979 a 1985 jako redaktor deníku Mladá fronta. Po krátké přestávce, kdy byl na volné noze, nastoupil od října 1987 coby redaktor týdeníku Svazu českých spisovatelů Kmen, jímž byl až do roku 1989 . V letech 1990–1993 působil jako šéfredaktor časopisu Ikarie a mezi roky 1990 a 1994 byl redaktorem deníku Mladá fronta DNES. V letech 1995–1996 spolu s Vojtěchem Steklačem, Vladimírem Kovaříkem, Miroslavem Vaicem a Oldřichem Dudkem psal pro TV Nova scénáře k prvnímu českému sitcomu Nováci. Je jedním ze zakladatelů Institutu digitální fotografie a veletrhu Digiforum. Na konci listopadu 1998 stál s Patrickem Zandlem a Ivem Lukačovič...

Václav Neumann

Václav Neumann byl významný český dirigent, houslista a violista, známý především jako šéfdirigent České filharmonie, kterou zastával v letech 1968-1990. Narodil se 29. září 1920 v Praze a po celou druhou polovinu 20. století byl výraznou osobností české klasické hudební scény. Neumann byl také jedním ze zakládajících členů Smetanova kvarteta, s nímž hrál v letech 1945 až 1956.

Zdeněk Nejedlý

Zdeněk Nejedlý byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel. Narodil se v rodině učitele a muzikanta Romana Nejedlého, významného regionálního kulturního pracovníka v Litomyšli, který se osobně znal s tehdy začínajícím spisovatelem Aloisem Jiráskem. Tato známost později ovlivnila též jeho syna Zdeňka, který již během gymnaziálních studií projevil zájem o historii a hudbu. Vystudoval historii a estetiku na filosofické fakultě české university v Praze, byl žákem profesorů historika Jaroslava Golla, estetika a muzikologa Otakara Hostinského a Tomáše Garrigua Masaryka . Soukromě studoval hudbu u Zdeňka Fibicha. Na Univerzitě Karlově se stal ordinářem hudební vědy, habilitoval se roku 1905, od roku 1909 byl mimořádným, od roku 1919 řádným profesorem. V mládí se údajně ucházel o ruku dcery Antonína Dvořáka Otilie, která jej odmítla, což poté mělo přispět k averzi Nejedlého vůči jejímu manželi Josefu Sukovi i Dvořákovi. I když se tento příběh dostal i do tvorby Josefa Škvoreckého, není podložený prameny a tak může jít o mystifikaci. Během vysokoškolského studia v letech 1900–1902 pracoval v Archivu Národního muzea v Praze. Zájem o Bedřicha Smetanu ho přivedl do Společnosti pro postavení pomníku Bedřicha Smetany , později přeměněné ve Společnost Bedřicha Smetany. Politicky byl organizován v Masarykově realistické straně. Před první světovou válkou zasáhl do sporu o smysl českých dějin . Jeho podnětné názory sice nedospěly k ucelenějšímu závěru, zasáhly však plodným způsobem do diskuse, na jejíž krajních pólech stáli historik Josef Pekař a filozof T. G. Masaryk. Nejedlý chápal, že z hlediska historika je třeba odmítnout Masarykův názor o smyslu českých dějin, ale zároveň mu přiznal kladnou hodnotu v politickém uvědomění českého národa. V roce 1917 podepsal Nejedlý Manifest českých spisovatelů. Ihne...

Josef Nesvadba

Josef Nesvadba byl český lékař a spisovatel. V období socialismu byl spolu s Ludvíkem Součkem nejvýznamnějším českým představitelem žánru vědeckofantastické literatury . Jeho tvorba pokračovala dále i po sametové revoluci v roce 1989. Narodil se do učitelské rodiny, otec byl profesorem na obchodní škole a také matka byla učitelkou. Studia začal na anglickém gymnáziu, z něhož v roce 1941 přešel na gymnázium české. Jako mnoha jiným, i Nesvadbovi zkomplikovala studia na gymnáziu nacistická okupace, maturovat mohl až po válce v roce 1945. Od 19 let využil znalost angličtiny, začal s prvními překlady. V letech 1945–1950 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, obor psychiatrie – vedle své literární práce byl i významných psychiatrem a patřil k průkopníkům skupinové psychoterapie v Česku. Právě během studia poznal i Ludvíka Součka a oba tvůrci sci-fi se spřátelili. V letech 1949–1950 byl scenáristou v Československém státním filmu. V roce 1950 nastoupil do interny nemocnice v Teplicích, kde pracoval do roku 1952. Pak působil jako vojenský lékař u letectva a v Armádním uměleckém souboru. Od roku 1956 až do odchodu do důchodu v roce 1992 pracoval jako psychoterapeut na psychiatrickém oddělení Fakultní polikliniky v Praze. Byl evidován také jako agent StB pod krycím jménem Autor. Kromě překladů z angličtiny psal převážně divadelní hry a povídky - několik jeho povídek bylo i zfilmováno, například Blbec z Xeenemünde a Tarzanova smrt. Mnoho svých prací uveřejnil v řadě časopisů . Spolupracoval na celé řadě filmů a televizních a rozhlasových seriálů . Během života hodně cestoval, Asie , dva roky strávil v USA. V roce 1983 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl předsedou Sekce pro vědeckofantastickou literaturu při Svazu spisovatelů. Zastupoval Československo na několika SF kong...

František Nechvátal

František Nechvátal – 10. září 1983, Tanvald) byl český básník a překladatel, autor nejprve nábožensky meditativní a později i socialisticky orientované lyriky a básní, opěvujících smyslový život a rodnou zemi. Narodil se v rodině sezónního dělníka. Roku 1924 maturoval na učitelském ústavu v Olomouci a pak vstoupil do Československé církve. Studium na Husově evangelické fakultě z finančních důvodů nedokončil a od roku 1926 učil náboženství na různých obecných a měšťanských školách. Za svého působeni v Prostějově v letech 1929–1935 se seznámil s Bedřichem Václavkem, který jej výrazně názorově ovlivnil a přivedl jej k levicovému smýšlení. Společně s ním patřil mezi zakladatele skupiny Blok, která usilovala o socialistický realismus a za druhé světové války s ním spolupracoval v odboji. Za svého působení v Praze v letech V letech 1935–1945 se definitivně rozešel s křesťanstvím a roku 1945 se stal členem KSČ. Pracoval na ministerstvu informací a osvěty jako referent odboru pro kulturní styky se zahraničím, v letech 1948–1953 působil jako kulturní přidělenec ve Varšavě a v letech 1959–1962 v Sofii. Mezitím byl v letech 1954–1958 redaktorem literárního měsíčníku Nový život. Pak byl až do svého odchodu do důchodu roku 1965 zaměstnán v Památníku národního písemnictví. Jeho básnické dílo je značně rozsáhlé a námětově různorodé. Ve svém knižním debutu, sbírce básní s náboženskými motivy Vichřice , vycházel z mysticizmu Otokara Březiny, ale již jeho druhá sbírka Slunovrat obsahuje touhu po sociální spravedlnosti, která ve sbírce Oheň a meč vyústila až v neurčité revoluční sny. Sbírka Vedro na paletě vychází formálně z poetismu Vítězslava Nezvala. Za druhé světové války našel inspiraci v rodné Moravě a v národní písni, využíval opět náboženské symboly a převládaly u něho pesimistické nálady. Brzy po válce a v následných letech se jeho poezie dočasně obrátila k socialistickému optimismu. Báseň...

Barbara Nesvadbová

Bára Nesvadbová, vlastním jménem Barbara Nesvadbová je česká spisovatelka a novinářka. Narodila se v Praze do rodiny dvou lékařů, psychiatrů. Matka Libuše Nesvadbová se stará o emigranty a etnické menšiny, otec Josef Nesvadba byl znám spíše jako spisovatel vědeckofantastické literatury. Jejím bývalým manželem je politik Karel Březina. S ním má dceru Bibianu Nesvadbovou. Po studiu humanitní větve Akademického gymnázia Štěpánská absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obory žurnalistika a masová komunikace. Poté pracovala jako šéfredaktorka časopisů Xantypa a Playboy,  zabývala se mediálním výzkumem v agentuře Ogilvy and Mather, měla televizní pořady Tváří v tvář a Muži podle Nesvadbové a rádiový Zrcadlo Báry Nesvadbové. Sedmnáct let byla zaměstnána jako šéfredaktorka české edice prestižního módního časopisu Harper's Bazaar, zaměstnání opustila k 2.5.2018 kvůli tvůrčí práci. Zároveň se zapojila do charitativních projektů, naposledy v kavárně Mezi řádky pro mentálně postižené, a dále navrhuje boty a oblečení. Plynně hovoří anglicky, německy a rusky a z těchto jazyků i překládá. Již na vysoké škole začala spolupracovat s nakladatelkou Romanou Přidalovou. Do té doby psala krátké fejetony a povídky pro Lidové noviny, Playboy, Cosmopolitan a Esquire, které byly později propojeny jednou postavou a vznika první kniha Řízkaři. Kniha Řízkaři je o sexu, vztazích a tápání mladé novinářky Karly. Okamžitě se zařadila mezi nejprodávanější tituly na českém knižním trhu. Druhá kniha Bestiář se stala předlohou pro stejnojmenný film s Danicou Jurčovou, Karlem Rodenem a Markem Vašutem v hlavních rolích. Film natočila režisérka režisérka Irena Pavlásková.  Audioknihu Bestiář načetla Jitka Čvančarová. Bestiář byl třetím nejnavštěvovanějším filmem roku. Barbara Nesvadbová se podílela na přípravě scénáře. Následovala povídková kniha Život nanečisto...

Václav Neckář

Václav Neckář je známý český zpěvák a herec, který se v 60. a 70. letech 20. století stal významnou osobností české hudební scény. Narodil se 23. října 1943 v Praze a první popularitu získal jako člen beatové skupiny The Hurricanes na počátku 60. let. Později se vydal na úspěšnou sólovou dráhu a vydal řadu alb, která měla u posluchačů velký ohlas a na nichž předvedl své všestranné pěvecké schopnosti. V Neckářově hudbě se často mísily prvky popu, rocku a beatu, díky čemuž si ho oblíbili mladí i starší posluchači.

Jaroslav Němeček

Jaroslav Němeček je český ilustrátor, autor komiksu Čtyřlístek. Kromě toho má na svém kontě i jiné komiksy . Dříve také pracoval pro dětský časopis Mateřídouška. V roce 1969 společně se svou manželkou Lucií na jejich chalupě u Doks na Českolipsku vytvořil kreslený komiksový seriál, v němž hlavní roli měly postavičky kocoura Myšpulína, prasátka Bobíka, zajíčka Pindi a psí slečny Fifinky. První příběh a sešit měl název Vynálezy profesora Myšpulína. Náklad 30 000 kusů byl rozebrán, a tak pokračovali dalšími díly. Od sedmého dílu příběhy začala psát Ljuba Štíplová a náklady některých čísel byly až 220 000 kusů. Po roce 1990 příběhy psali i další spolupracovníci. V roce 2015 byl vydán 600. díl Čtyřlístku. Začátkem roku 2019 Čtyřlístek slaví 50 let. Se svými spolupracovníky a činovníky města Doksy otevřel v prosinci 2011 v podkroví městské knihovny v Doksech Muzeum Čtyřlístek. Poté byla vybudována kolem Máchova jezera naučná stezka.

Jaromír Neumann

Jaromír Neumann byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění. Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce , ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a kr...

Zdeněk Němeček

Narozen 19. 2. 1894 v Josefově, zemřel 5. 7. 1957 v Mnichově v Německu. Československý legionář, diplomat, v letech druhé světové války knihovník, působil v protifašitickém odboji. Prozaik, autor cestopisů. Od roku 1948 žil v emigraci, pracoval v newyorské rozhlasové stanici Svobodná Evropa.

František Neužil

František Neužil, známý také pod řadou pseudonymů jako Franta Pozořický nebo Fráňa Jezer, – 22. listopadu 1995 Brno) byl český básník, romanopisec, autor knih pro mládež, učitel, archivář a redaktor. Narodil se v Jezerech u Brna . V Brně navštěvoval učitelský ústav, na kterém maturoval v roce 1926. Později studoval při zaměstnání pedagogickou fakultu brněnské univerzity . Učil v Šumvaldě u Uničova, v Novém Jičíně, Pozořicích, Rybníčku u Uničova a Olomouci. V letech 1937–1939 působil jako redaktor Českého slova v Praze. Od roku 1939 učil ve Středoklukách a Kojeticích u Prahy, v Ústí nad Labem , v Orlovicích u Vyškova a v Želči u Prostějova . Před odchodem do důchodu byl několik let ředitelem okresního archivu ve Vyškově. V roce 1967 odešel do penze. Je pochován na hřbitově v Brně-Řečkovicích. Po básnických začátcích, v nichž jednoduše vyjadřoval dojmy a idylické nálady, se soustředil na vesnickou a historickou prózu. Vyšel z ruralismu, od jehož politického zaměření se však distancoval. Romány, jejichž hrdinové jsou sedláci a venkovští dělníci, situoval do rodného kraje a ladil do chmurné tóniny. V padesátých letech 20. století uvedly Literární noviny o jeho tvorbě, že „...Neužilovo poctivé úsilí o dobrou lidovou tvorbu naráželo na nepřesné vidění společenské situace...“

Miloslav Nevrlý

Miloslav Nevrlý je český zoolog, publicista, spisovatel, cestovatel, turista a skaut. Narodil se v Praze, kde vystudoval reálné gymnázium a přírodovědeckou fakultu University Karlovy . Ještě před promocí získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do odchodu do důchodu v roce 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Svůj zájem věnoval zejména Jizerským horám. Profesně se zabýval nejen např. studiem tamní zvířeny netopýrů, ale i obecnou historií tohoto pohoří, o kterém napsal řadu větších i menších prací. Z nich nejznámější je Kniha o Jizerských horách, za kterou obdržel v roce 1976 výroční nakladatelskou cenu. Zatím poslední čtvrté vydání této knihy je z roku 2007 a tato kniha je považována za bibli tzv. „pomníčkářů“ – lidí, kteří bloudí po Jizerských horách a hledají velké množství pomníčků ukrytých v kopcích. Zároveň dlouhé roky vykonával dobrovolnou funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Jako terénní pracovník se stal autorem i mnoha turistických publikací a map. Jako hlavní autor se rozhodující měrou podílel na koncepci a tvorbě Turistického průvodce Jizerskými horami. Jeho bibliografie obsahuje mj. i stovky novinových článků. V novinářské anketě Osobnost Liberecka získal v roce 2003 hlasováním veřejnosti druhé místo. Je od roku 1961 ženatý, má tři děti a jedenáct vnuků. Skautem se stal po válce v roce 1946, po roce 1968 pomáhal vést v Liberci Miloši Zapletalovi 2. skautský oddíl. V letech 1970–1989 jako činovník Turistického oddílu mládeže TJ Dynamo se věnoval mládeži staršího skautského věku a vedl oddíl starších známý jako "SPERHO" což je zkratka ze slov "Společnost pro exploataci rumunských horských oblastí". Oddíl Sperho vyrážel pod jeho vedením na každoroční legendární puťáky do Rumuns...

Patrick Ness

Patrick Ness je americký spisovatel a novinář, v současnosti žijící v Londýně. Má dvojí občanství . Je známý díky knihám pro mládež, včetně trilogie Chaos a Volání netvora . Patrick Ness se narodil na vojenské základně Fort Belvoir ve Virginii, kde byl jeho otec poručíkem Armády Spojených států. Poté se přestěhoval na Havaj, kde žil následujících šest let. Dalších deset let strávil ve Washingtonu. Poté odcestoval do Los Angeles. Zde studoval anglickou literaturu na Univerzitě Jižní Kalifornie. Po dokončení univerzity pracoval jako spisovatel pro kabelovou společnost. V roce 1997 vydal první povídku v časopisu Genre a začal pracovat na své první novele. V roce 1999 se odstěhoval do Londýna. Zde učil tvůrčí psaní na Oxfordské univerzitě a začal psát recenze pro The Daily Telegraph, The Sunday Telegraph. Od června 2012 píše pro The Guardian. Nakladatelství Walker Books vydalo během let 2008 až 2010 jeho první tři novely. První byl román Hlas nože , který vyhrál každoroční soutěž Guardian Children's Fiction Prize. Následovala pokračování Temný ráj a Válka Hluku . Společně se série nazývá Trilogie Chaos. Hlas nože byl poté znovu vydán pod titulem Chaos Walking: Book One. Následně Patrick Ness vydal 3 krátké povídky doplňující Trilogii Chaosu: The New World , The Wide, Wide Sea a Snowscape . Všechny tři povídky jsou k dispozici online. Další novelu, Volání netvora , vydal v roce 2011. Za knihu obdržel CILIP Carnegie Medal. Jim Kay, který knihu ilustroval, získal CILIP Kate Greenaway Medal. Poprvé tak obě ocenění získala jedna kniha. Filmová verze Volání netvora měla v kinech premiéru 14. října 2016. Jeho další kniha Něco víc vyšla 5. září 2013. a byla nominována na Carnegie Medal 2015. 27....

Bohumil Němec

Bohumil Němec byl český botanik, mykolog, pedagog, rektor University Karlovy, svobodný zednář a meziválečný československý politik, který v roce 1935 byl zvažován jako kandidát na prezidenta Československa. Narodil se roku 1873 v selské rodině na východě Čech, v roce 1891 maturoval na gymnasiu v Novém Bydžově. Poté studoval přírodní vědy na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Zpočátku se věnoval zoologii, ale později se jeho zájem soustředil na botaniku. Zkušenosti získané při studiu zoologie uplatnil v experimentálních metodách, které vnesl do botaniky. V roce 1893 byl perzekvován v procesu s Omladinou. Roku 1895, před ukončením studií, dostal místo asistenta v Botanickém ústavu české univerzity a byl zvolen čestným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1898 pobýval na univerzitě v Jeně a navštívil botanické ústavy v různých zemích Evropy. Po vystudování university se podílel na založení Ústavu anatomie a fysiologie rostlin a přednášel o všeobecné botanice. Roku 1907 se stal profesorem a o rok později členem Česká akademie věd a umění. . V letech 1919–1920 byl děkanem Filosofické fakulty University Karlovy, zasloužil se o vznik samostatné přírodovědecké fakulty. V letech 1921–1922 byl dokonce rektorem celé university. Pedagogické práci se věnoval celý život, rád předával své zkušeností mladým. Vychoval několik generací botaniků. Byl popularizátorem vědy - v roce 1923 se zasloužil o vydávání populárně vědeckého časopisu Vesmír. V období 1923–1927 byl vydavatelem vědeckého časopisu Studies from the Plant Physiological Laboratory of Charles University a v roce 1959 založil časopis Biologia plantarum. Mimo jiné mezi lety 1930–1943 pracoval i jako šéfredaktor Ottova slovníku naučného nové doby a v období 1956–1959 byl ředitelem Encyklopedické kanceláře ČSAV. V rozmezí 175 let své působnosti Linnéova společnost v Londýně zvolila do svých řad jen...

Karel Nešpor

Karel Nešpor je český psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí, publicista a pedagog. V roce 1976 absolvoval studia medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Roku 1981 vykonal atestaci z psychiatrie, v roce 1984 pak specializační atestaci pro obor léčení návykových nemocí a roku 1987 završil dlouhodobý výcvik v psychoterapii. V roce 1992 získal vědeckou hodnost kandidáta věd . V témže roce absolvoval měsíční studijní pobyt v USA. Od roku 1991 do roku 2017 vedl primariát mužského oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice Bohnice, dnes je emeritním primářem. Do roku 2006 zastával funkci vědeckého sekretáře Společnosti návykových nemocí České lékařské společnosti, zároveň působil jako koordinátor Evropského akčního plánu o alkoholu SZO pro Českou republiku. Přednáší pro zdravotníky v rámci jejich vzdělávání. Je autorem několika desítek odborných a populárně naučných knih a řady odborných článků o léčení návykových nemocí, józe, relaxaci, zvládání stresu sebeovládání, zdravých emocích atd. Mnohé z nich jsou volně přístupné na jeho osobním webu, kam pravidelně přispívá. Ve volném čase se zabývá jógou, relaxačními technikami, studiem smíchu a psaním básní.

Vasilij Ivanovič Nemirovič-Dančenko

Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko byl ruský spisovatel a žurnalista. Jeho mladším bratrem byl režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko. Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Tbilisi v Gruzii v roce 1845. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka. Dětství prožil v Gruzii, v Ázerbájdžánu a v Dagestánu. V letech 1854–1863 studoval na Alexandrovské kadetní škole v Moskvě, kde začal psát verše. Začátek sedmdesátých let prožil na pobřeží Bílého moře a Severního ledového oceánu. Byl válečným dopisovatelem během rusko-turecké války , rusko-japonské války a první světové války . Roku 1921 emigroval, protože se nemohl smířit s poměry v Rusku po bolševické revoluci. Nejprve žil v Německu v Berlíně a pak se přestěhoval do Československa. Zemřel roku 1936 v Praze. Proslul jako autor cestopisů, próz s válečnou tematikou a knih pro děti a mládež. Pro svá díla čerpal náměty ze svého mládí na Kavkaze, ze svých četných cest po severním Rusku, Evropě i Africe i z válečných konfliktů, kterými prošel. Byl velmi plodný autor a svá díla často psal se snahou o vnější efekt. U některých českých vydání autorových knih se nepodařilo zjistit název ruského originálu.

Olivia Newton-John

Olivia Newton-John byla známá britsko-australská zpěvačka, skladatelka, herečka, podnikatelka a aktivistka. Narodila se 26. září 1948 v Cambridge v Anglii a v pěti letech se s rodinou přestěhovala do australského Melbourne. Hudební kariéra Newton-Johnové odstartovala na počátku 70. let 20. století průlomovým singlem "If Not For You" a rychle se proslavila svým soft rockovým a popovým zvukem. Její kariéra trvala několik desetiletí a zahrnovala řadu oceněných alb a singlů.

Veronika Nespěšná

Pedagožka, učitelka základní školy, zaměřuje se na aplikaci moderních metod a informačních technologií do výuky.

Martin Andersen Nexø

Martin Andersen Nexø, zapisováno také Nexö, vl. jménem Martin Andersen, byl dánský spisovatel později usedlý ve Východním Německu. Ve svém díle se zaměřoval na sociální problémy chudých, jeho nejznámější dílo je Pelle dobyvatel. Psal také knihy pro děti, povídky a je autor pamětí. Martin Andersen se narodil v jedné z nejchudších částí Kodaně, tam se také jeho život a dílo propojilo s nemajetnou vrstvou obyvatel. Později se na počátku 20. století stal prvním průkopníkem dělnické literatury v Dánsku. V roce 1877 se rodina Andersenových přestěhovala do Nexø na ostrově Bornholm. Zde se začal v roce 1884 učit obuvníkem. Od roku 1889 studoval na lidové univerzitě a začal psát první novinové články. Ke konci roku 1893 se dostal tuberkulózu a odjel na léčení do Itálie a Španělska. O těchto cestách napsal knihu Soldage . Protože mu byl posléze zakázán vstup do Itálie z politických důvodů se usídlil u Bodamského jezera, kde se setkal s Fritzem Mauthnerem. V roce 1897 složil učitelské zkoušky a našel si místo v Odense. V roce 1898 se oženil s Margrethe Thomsen a vydal svůj první cyklus povídek. V roce 1910 vydal svůj asi nejznámější román Pelle erobreren , který se zaměřuje na těžký život sedláků a migrantů; využívá svoje zkušenosti z dětství. Román se stal známý také díky úspěšné filmové adaptaci Bille Augusta v roce 1987 . První díl zachytil Pelleho jako chlapce a migranta do nové země. Druhý díl románu zachytil Pelleho již jako dospělého muže nacházejícího cestu k sociální demokracii. V roce 1919 spolu s Marií Nielsenovou přestoupil ze Socialistisk Arbejderparti do Venstresocialistisk Parti, ze které se v roce 1920 vyvinula Danmarks Kommunistiske Parti . Po obsazení Dánska Němci v roce 1941 byl Andersen zatčen, ale v roce 1943 se mu podařilo přes Švédsko utéct do Sovětského svazu. Po druhé světové válce se An...

Pablo Neruda

Pablo Neruda, vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto , byl chilský komunistický básník, diplomat a politik, nositel Nobelovy ceny za literaturu , autor řady básnických sbírek. Není jisté, jak jeho literární pseudonym vznikl. Vedou se teorie, že mu byl předlohou český spisovatel Jan Neruda, avšak sám Pablo nikdy nepřiznal, jak jméno Pablo Neruda vzniklo. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. století. Psal v mnoha básnických stylech od eroticky nabitých milostných básní, , surrealistických básní, historických eposů až po politické manifesty. Během svého života zastával mnoho diplomatických funkcí a působil jako senátor v chilském Senátu za chilskou komunistickou stranu. Když konzervativní chilský prezident González Videla zakázal v Chile komunismus, byl na něj vydán zatykač. Přátelé ho měsíce skrývali doma ve sklepě v chilském přístavním městě Valparaísu. Poté utekl do exilu přes horský průsmyk blízko Maihujského jezera do Argentiny. Pár let poté se stal blízkým spolupracovníkem socialistického prezidenta Salvadora Allendeho. V době chilského státního převratu vedeném Augustem Pinochetem byl hospitalizován s rakovinou a po dvanácti dnech zemřel na srdeční infarkt. Už za svého života byl legendou, jeho smrt se stala silným symbolem rezonujícím po celém světě. Pinochet odmítl přeměnit jeho pohřeb na veřejnou událost, ale tisíce truchlících Chilanů neuposlechly zákazu vycházení a zaplavily ulice, aby mu vzdaly hold. Jeho pohřeb se stal prvním veřejným protestem proti tehdejšímu režimu. Narodil se v Parralu . Jeho otec, José del Carmen Reyes Morales, pracoval u železnice. Jeho matka, Rosa Basoalto, byla učitelka, která zemřela dva měsíce po jeho narození. Společně s otce...

Karel Neubert

Narozen 2. 3. 1926 v Praze, zemřel v roce 2003. Umělecký fotograf, grafik, autor fotografických publikací.

Václav Němeček

Svoji publicistickou činnost začal v září 1945 jako spoluautor seriálu „Letadla ve válce 1939—1945” v tehdejším týdeníku Rozlet. Záhy začal uveřejňovat samostatné články o soudobé letecké technice, o vývoji letadel a jejich použití a v této práci pokračuje dodnes na stránkách časopisu Letectví + kosmonautika. Je rovněž členem redakční rady tohoto časopisu. V roce 1951 se pokusil po studiu archivních materiálů o první soustavný přehled vývoje československých letadel. Uveřejňoval jej na pokračování v tehdejším časopise Letectví. Seriál se po novém zpracování a rozšíření stal základem první autorovy samostatné publikace Československá letadla. Nakladatelství Naše vojsko ji vydalo v roce 1958 při příležitosti 40. výročí založení našeho leteckého průmyslu. Rozšířené druhé vydání vyšlo v roce 1968 a nyní se objevuje po prvním dílu i druhý díl přepracovaného a dále rozšířeného vydání. Problematice obrovského technického rozvoje sovětského letectví věnoval autor seriál Letadla SSSR v časopise Letectví v roce 1950. Pokračoval ve studiu této tematiky, zpracoval archivní materiál v SSSR a v roce 1969 vydal knihu Sovětská letadla. Za toto dílo mu byla udělena cena Víta Nejedlého. Kniha vyšla i v NSR. Dodnes patří k ojedinělým publikacím na toto téma svým souhrnným zpracováním všech známých i do té doby neznámých typů letadel vzniklých v SSSR. Za stěžejní dílo autora se považuje pětidílná práce Vojenská letadla, vycházející v Našem vojsku zprvu v jednom svazku v roce 1962 a po jeho úspěchu v rozšířeném provedení v letech 1972 až 1982. Určitým protějškem tohoto díla jsou Civilní letadla, věnovaná rozvoji dopravních letounů ve světě. Tuto dvoudílnou publikaci vydalo Nakladatelství dopravy a spojů . V témže nakladatelství vychází řada nazvaná Atlas letadel, jejíž jednotlivé svazky jsou věnovány každý jedné kategorii civilních letadel. Václav Němeček pracoval řadu let jako letecký konstruktér, taky působil ve Výzkumném ústavu pozemních staveb v Praze.

Radoslav Nenadál

Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.

neuveden

Martin Nezval

Martin Nezval je český spisovatel. Jeho dílo je výrazně ovlivněno postmodernou, často cituje Milana Kunderu, Ernesta Hemingwaye či Woodyho Allena. Mezi jeho nejznámější díla patří Anna sekretářka nebo Sex, prachy a frikulín.

František Němec

Narozen 12.5.1902 v Praze, zemřel 30.8.1963 v Praze. Novinář, básně, prózy, pásma, soudničky.

Nena

Nena je německá zpěvačka a herečka, která se mezinárodně proslavila v 80. letech 20. století jako zpěvačka skupiny Nena , což byl také název skupiny. Debutové album skupiny s vlastním názvem " Nena " vyšlo v roce 1983 a obsahovalo singl "99 Luftballons", píseň, která se stala celosvětovým hitem a v mnoha zemích se dostala na první místo. Anglická verze "99 Red Balloons" zaznamenala rovněž značný mezinárodní úspěch. Po rozpadu skupiny v roce 1987 pokračovala Nena v kariéře sólové umělkyně, která vydala řadu alb a udržovala se v hudebním průmyslu.

Miloš Nesvadba

Miloš Nesvadba byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim. Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla . V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014. Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna . Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva. Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a př...

Amy Newmark

Americká spisovatelka, editorka a vydavatelka.

Vladimír Nezkusil

Teoretik literatury pro děti a mládež, didaktik, autor učebnic literatury Otec byl úředníkem finanční správy. Gymnázium Nezkusil navštěvoval v Brně a Praze-Libni . Po studiu češtiny a ruštiny na FF UK se stal pedagogem. V Praze učil nejprve krátce na ZŠ, v letech 1959–1962 na školách středních, od roku 1962 byl zástupcem vedoucího a později vedoucím odborného učiliště ČSA v Praze-Ruzyni. Titul PhDr. získal 1967, titul CSc. 1969 prací Spor o specifičnost dětské literatury . Od roku 1968 působil na pražském Gymnáziu Arabská, v letech 1991–2000 jako zástupce ředitele. V roce 2000 odešel do důchodu, nadále však učil na Gymnáziu Arabská a na Gymnáziu v Truhlářské ulici . V první polovině 90. let vedl externě seminář na FF UK, později na PedF UK. Spolupracoval s nakladatelstvím Albatros, po roce 1989 s nakladatelstvím Fortuna. Připíval do periodik Zlatý máj , Český jazyk a literatura, Impuls, Česká literatura, Literární měsíčník, Učitelské noviny, Rodina a škola, Mladá fronta, Svobodné slovo aj. – Užíval šifry: -nk-, V. N. Nezkusilovo teoretické zaměření se projevovalo nejen v jeho studiích o literatuře pro děti a mládež, ale také v kritikách polemizujících s utilitárním chápáním této literatury i s podbízením se mladému čtenáři. Ve své prvotině Spor o specifičnost dětské literatury se pokusil – inspirován prací Jana Mukařovského – vypořádat s otázkami funkce a estetické hodnoty dětské literatury, později věnoval pozornost zejména problematice jednotlivých druhů a žánrů. V metodologicky zaměřených Studiích z poetiky pro děti a mládež se zabývá především problematikou literatury pro nejmenší, střídá ryze teoretické úvahy s konkrétními rozbory, stále však obecně zaměřenými. Přínos Nezkusilovy snahy o postižení specifičnosti literatury pro děti spočívá v jeho schopnosti vztahovat ji k problematice literatury jako takové a zároveň překračovat...

Nerez

Nerez byla česká folková a akustická hudební skupina, která působila v 80. a na počátku 90. let 20. století. Skupina vznikla v roce 1981 v Praze v Československu a rychle se proslavila charakteristickou směsí akustických nástrojů, vokálních harmonií a poetických textů. V sestavě skupiny v průběhu let působili mimo jiné Zdeněk Vřešťál, Zuzana Navarová, Vít Sázavský a Jan Hrubý.

Luboš Nečas

Narozen 1972. Publicista, redaktor, autor biografii, dětské literatury, kuchařských knih, scénárista publicistických televizních pořadů.

Jan Němec

Jan Němec maturoval na Klasickém osmiletém gymnáziu v Brně. Studoval různé obory na různých vysokých školách. Nyní působí jako doktorand sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Je redaktorem literárního měsíčníku Host, kde vede rubriku recenzí a kritik. Pravidelně publikuje v týdeníku Respekt. Knižně vydal sbírku básní První život, 2007. V roce 2009 mu v nakladatelství Druhé město vyšla kniha povídek Hra pro čtyři ruce.

Hanns-Joachim Neubert

Autor kompilačních publikací z oblasti cestování.

Gérard de Nerval

Gérard de Nerval, vlastním jménem Gérard Labrunie , byl francouzský romantický básník, prozaik, dramatik a divadelní kritik. Velká část jeho díla vznikla v období, kdy se pohyboval na hranici šílenství, kdy u něj došlo k tomu, co nazval „přelitím snu do života skutečného“. Z tohoto stavu čerpá i jeho vrcholná práce Aurélie nebo sbírka sonetů Chiméry, pro kterou je také považován za předchůdce symbolismu. Obdiv si získal u autorů jako byl Baudelaire, či později surrealisté. Narodil se v Paříži, roku 1808. Jeho otec byl vojenským lékařem a krátce po narození syna byl povolán do služeb francouzské armády, aby sloužil v Německu a Rakousku. Jeho manželka se ho rozhodla na vojenské tažení následovat, a tak byl Gérard z rodného města poslán do Mortefontaine a vychován prastrýcem, bratrem své babičky. V malebném valoiském kraji, plném hlubokých lesů a romantických zámků, prožil bezstarostné dětství, což se odrazilo i v jeho díle. Později, obzvlášť po roce 1846, se tam často a rád vracel. V roce 1814 si pro něj otec přijel a odvezl si jej do Paříže, kde Gérard začal navštěvovat Lycée Charlemagne. K jeho spolužákům patřil také Théophile Gautier, který se stal jeho celoživotním přítelem. Zajímal se o antickou a středověkou literaturu, o Danta, Rabelaise, Ronsarda, také o francouzskou klasiku, mezi jinými Diderota, Rousseaua, Senancoura a Balzaca. Velmi ho zajímaly okultní a esoterické spisy z antiky i novověku, z Orientu i Západu. Spolu s tím se také věnoval cizím jazykům, především němčině, která se mu stala bránou k německé kultuře, tak významné v celém jeho životě. Básně začal psát už ve velmi raném věku, první veřejné uznání mu ale přinesl překlad Goethova Fausta vydaný v roce 1827, který i samotný Goethe ve svém rozhovoru s Eckermannem 3. ledna 1830 ohodnotil slovy chvály, ačkoli verše byly většinou překládány prózou. Části překladu byly v roce 1828 Hectorem Berliozem zhudebněny. Byl přítel...

Věra Nekolová

Mgr. Narozena 3. 12. 1930 v Mladé Boleslavi. Ruštinářka, práce z oboru.

Petra Neomillnerová

Petra Neomillnerová je česká spisovatelka a recenzentka. Absolvovala střední knihovnickou školu, po revoluci se věnovala tvorbě užité grafiky a v současné době se živí psaním fantasy. Zajímá se o přírodu, magii a poezii. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem Pevnost, který se zabývá fantastikou. Psala také pro zaniklý a v mezičase obnovený web BDSM.CZ. Na Internetu používá přezdívku Alraune. Tvorba Petry Neomillnerové se vyznačuje osobitým stylem, někdy nazývaným „dirty fantasy“, především drsnou a přímočarou charakterizací postav i prostředí, otevřeným zobrazováním násilí a sexu, vyprávěním v přítomném čase a první osobě a svéráznými, emancipovanými hrdinkami . Od roku 2012 se věnuje i tvorbě literatury pro děti a mládež pod hlavičkou vydavatelství Albatros.

Jiří Nevěčný

Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Jaromíra Nejedlá

Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.

Miroslav Neumann

Miroslav Neumann , prozaik, romanopisec, redaktor, autor literatury faktu o odbojovém hnutí, scénáře. Po absolvování hotelové školy byl recepčním. V době protektorátu byl členem zpravodajské služby 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky. Po válce byl předsedou Sdružení československých partyzánů v Holešově a pracoval v otcově podniku, od roku 1951 byl řidičem z povolání. Pro Českou televizi byl podle jeho předlohy natočen seriál Legenda o živých a mrtvých a Muž, který nesmí zemřít. Historie Kronika žhavých dnů vyšla v roce 1998, v roce 2005 vyšlo Ve stínu hákového kříže: kapitoly z historie protinacistického odboje na Holešovsku a v roce 2007 Za velkou šedou zdí. Dále napsal Partyzáni vzpomínají, Byla kdysi válka, Valaši v odboji a rebeliích a Vyslanci svobody. Spolupracoval se spisovatelem Pavlem Hejcmanem na řadě románů. Je autorem článků v odborném a regionálním tisku.

Karel Němec

Karel Němec byl český zahradnický odborník, pedagog, známý ovocnář a ředitel Pomologického ústavu v Praze. Byl synem spisovatelky Boženy Němcové. Narodil se jako druhé dítě ze čtyř v rodině finančního úředníka Josefa Němce a spisovatelky Boženy Němcové . V dětském věku se s rodiči často stěhoval a cestoval, např. Polná , Domažlice , Všeruby , Nymburk , Liberec , Praha . Začal v Praze studovat reálné gymnázium, ale studium pro nemoc přerušil a po skončení nižší reálky se věnoval své zálibě – zahradnictví. Vyučil se u pražského zahradníka Josefa Fialy ve Společenské zahradě Na Slupi , v letech 1856–1858 pobýval ve slezské Zaháni, v proslulém zaháňském parku, kde měl možnost poznat a osvojit si mnohé ze zahradnického řemesla a umění; absolvoval odbornou praxi v Rakousku; v zahradnictví v Rájci-Jestřebí se zdokonaloval ve šlechtění květin, zejména jiřin. Karel Němec po působení v zahradě Na Slupi byl městským zahradníkem v Karlíně, pracoval také v Německu v císařském parku Sanssouci v Postupimi a potom v rozsáhlém anglickém parku Klamovka na Smíchově. Krátce byl zahradníkem v Zapči u hraběnky Kinské v Chlumci nad Cidlinou. V roce 1870 byl Karel Němec jako známý odborník povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře, kde 11. července 1870 nastoupil jako zahradník a učitel zahradnictví. Postupně ještě vyučoval ovocnictví, botaniku a krasopis. Významně se podílel na vzniku, provozu a rozšíření táborské botanické zahrady , založil vinici a ovocnou školku. Ve svém oboru byl opravdovým odborníkem a mezi žáky jako učitel velice oblíben. Mimo školní práci se také podílel na údržbě a rozšíření městských sadů a založil v Táboře mnoho soukromých zahrad. Dne 15. srpna 1888 se v České Skalici zúčastnili sourozenci Karel Němec a Theodora Němcová slavnostního odhalení pomníku své matky Boženy ...

Jan Nedvěd

Jan Nedvěd je český folkový písničkář, který se v České republice proslavil svou hudbou. Spolu se svým bratrem Františkem Nedvědem tvoří duo bratří Nedvědů. Bratři zahájili svou hudební kariéru v 70. letech 20. století a rychle se stali výraznými osobnostmi české folkové a country scény. V jejich hudbě se často objevují akustické kytary a harmonika, texty reflektují osobní emoce, přírodu a společenská témata. Jan Nedvěd 's přispívá do dua zpěvem i psaním písní a je oceňován za své poetické texty a výrazný hlas. Duo v průběhu let vydalo řadu alb, získalo si věrnou fanouškovskou základnu a stalo se nedílnou součástí české hudební kultury.

Eduard Němec

Autor kuchařských knih a předpisů o konzervování ovoce a zeleniny.

Alena Nevěčná

Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Viktor Nekrasov

Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...

Václav Bolemír Nebeský

Václav Bolemír Nebeský byl český raně obrozenský básník, novinář, literární teoretik a kritik. Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Při studiích na univerzitě se Václav Bolemír Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi. V roce 1846 začal Václav Bolemír Nebeský studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton. Po návratu do Prahy byl Václav Bolemír Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity. V roce 1849 se Václav Bolemír Nebeský stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 - 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd. Jako literární historik první u nás odmítl Václav Bolemír Nebeský zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna. Pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psycholo...

Martin Nekola

Vystudoval Politologii na Filozofické fakultě v Praze, věnuje se především období nacismu v Německu a zbytku světa, dějinam totalitních režimů a československému exilu po roce 1948. Mimoto působí také jako publicista, dopisovatel několika časopisů a asistent ve Stálé komisi Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí.

Håkan Nesser

Håkan Nesser je současný autor severské krimi prózy. Třikrát získal cenu za nejlepší švédskou detektivku a v roce 2000 se stal držitelem prestižního ocenění Glass Key. V současnosti žije Håkan Nesser s ženou a dětmi v Londýně a je úspěšným spisovatelem na volné noze. Nesser se narodil na farmě v Kumla, většinu svého života však prožil v Uppsale. Po univerzitním studiu, kdy se orientoval především na skandinávské jazyky, angličtinu, literaturu, historii a filozofii, pracoval dlouho jako učitel. Jeho první román vyšel v roce 1988, ale jako učitel pracoval až do roku 1998, kdy se rozhodl být spisovatelem na plný úvazek. V roce 2006 se Håkan Nesser a jeho manželka Elke přestěhovali do New Yorku. V současnosti žije Håkan Nesser s ženou a dětmi v Londýně a je úspěšným spisovatelem na volné noze. Håkan Nesser napsal řadu detektivních románů. Jeho knihy byly ze švédštiny přeloženy do více než 25 jazyků. Nesser vytvořil postavy detektiva Van Veeterena a inspektora Barbarottiho, kteří se pohybují v precizně zachyceném prostředí, inspirovaném zejména švédskými, nizozemskými, německými a polskými reáliemi.

Zdeněk Netopil

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.

Václav Nekvapil

Novinář, zabývá se zpravodajskou publicistikou a fotoreportážemi.

Nikolaj Aleksejevič Nekrasov

Ruský básník a prozaik.

Ludvík Němec

Narozen 8.7.1957 v Kyjově. Prozaik, básník, rozhlasový redaktor a ředitel.

Josef Nedbal

Narozen 3.10.1930 v Ledči nad Sázavou, zemřel 31.12.1986 v Praze. Ing., konstruktér, pedagog ČVUT, práce z oboru strojírenství.