Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 361 - 420 z celkem 3141 záznamů

Jana Neubertová
Narozena 28.8.1924 v Duchcově. Fotografka, fotografické publikace z oboru architektury a výtvarného umění.
Více od autora
James Norbury
Britský spisovatel a ilustrátor. Vystudoval zoologii, praktikuje stará duchovní učení. Žije ve městě Swansea v jižním Walesu. Autor bajek a filozofické prózy.
Více od autora
Ivana Nováková
Více od autora
Helena Novakova
Ing. Helena Nováková. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1960 pracovala v bytovém podniku, kde prošla řadou funkcí v provozním a ekonomickém útvaru. Od roku 1978 pracuje v orgánech státní správy na úseku bytového hospodářství. V současnosti je vedoucí oddělení metodiky v odboru bytového práva a metodiky Ministerstva pro místní rozvoj. V rámci svých pracovních úkolů zajišťuje především metodickou pomoc pro zástupce obecních a městských úřadů , ale i pro pracovníky nejrůznějších subjektů, které zabezpečují správu a provoz tohoto majetku. Podílí se rovněž na přípravě právních předpisů souvisejících s problematikou bydlení. Je lektorkou celé řady seminářů k otázkám bydlení včetně právní úpravy regulace nájemného.
Více od autora
Evgeny Nesterenko
Evgeny Nesterenko byl proslulý sovětský a ruský operní basista, který se vyznačoval silným hlasem a velkolepým vystupováním na jevišti. Narodil se 8. ledna 1938 v Moskvě, v mládí se zajímal o hudbu a svou vášeň rozvíjel studiem na moskevské konzervatoři. Nesterenkova kariéra se rozjela po vítězství v Mezinárodní Čajkovského soutěži v roce 1967, což vedlo k angažmá ve významných operních domech po celém světě.
Více od autora
Emanuela Nohejlová-Prátová
Emanuela Nohejlová-Prátová byla česká historička, přední česká numismatička, vedle Gustava Skalského je považována za zakladatelku moderní vědecké numismatiky. Vystudovala historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po většinu života pracovala v numismatickém oddělení Národního muzea. Přednášela na Masarykově a Karlově univerzitě, kde byla i řádnou profesorkou. Ve svém díle se nejvíce zabývala starším českým mincovnictvím, také českým mincovnictvím třicetileté války, českými medailemi a numismatickou metrologií. Ve intencích svého lokálního patriotismu věnovala podrobné vědecké zkoumání dějinám kláštera benediktinů v rodných Opatovicích nad Labem a v Praze bydlela na Novém Městě v Opatovické ulici, kde bývala v době předhusitské rezidence opatů Opatovického kláštera.
Více od autora
Dorota Nvotová
Dorota Nvotová je slovenská herečka a zpěvačka. Jako devítiletá hrála v dětském muzikálu Bambi. Vystudovala evangelické lyceum v Bratislavě. Byla členkou československé hudební formace Overground, ve které zpívala a hrála po boku svého manžela – zpěváka, textaře, kytaristy i režiséra videoklipů, člena kultovní skupiny Slobodná Európa známého pod pseudonymem „Whisky“ . Overground v roce 2003 vydal stejnojmenné debutové album a Dorota Nvotová v roce 2004 vydala sólové album pod názvem Dorota Nvotová. V roce 2007 se Dorota a Whisky rozešli, Dorota následujícího roku vydala své druhé album Sila vzlyku. Nyní žije střídavě na Slovensku a v Nepálu, kde vodí turistické výpravy a pracuje v dětském domově. Deník Dnes upozornil, že domov, pro který Nvotová pracuje, byl krycí schránka pro obchod s dětmi. Její život v Nepálu zaznamenala v dokumentárním filmu Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama dokumentaristka Vendula Bradáčová. Dorota Nvotová je dcerou herečky Anny Šiškové, která ji vychovávala spolu s divadelním a filmovým režisérem Jurajem Nvotou. Jejím otcem je hudebník Jaroslav Filip. Sestrou je Tereza Nvotová. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dorota Nvotová na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Cyprian Kamil Norwid
Cyprian Kamil Norwid byl polský básník a malíř období romantismu. Vystudoval malířskou školu ve Varšavě. Patřil ke druhému pokolení romantických básníků, kteří začali tvořit až po listopadovém povstání. Jeho matka zemřela v roce 1825, otec o deset let později. V roce 1840 začal publikovat první básně ve varšavských časopisech. V uměleckých kruzích byl uznán jako nadějný autor, ale i malíř. V roce 1842 odcestoval do zahraničí, studoval malířství, sochařství a archeologii v Itálii, pak dějiny umění a filozofii v Berlíně. V roce 1849 se usadil v Paříži, kde se stýkal s polskými básníky a filozofy, poznal Adama Mickiewicze , Krasińského, později Chopina a Słowackého. Žil v bídě, prožíval osobní zklamání, byl umělecky nepochopen. V roce 1852 odcestoval do Ameriky, tam se jeho situace ale nezměnila, dokonce mu na příjezd zpátky do Evropy musel půjčit jeho známý. Zemřel v útulku pro chudé polské emigranty v Paříži na tuberkulózu. Pohřben je na hřbitově v Ivry, později byl přesunutý do hromadného hrobu na hřbitově 'Cimetière des Champeaux' v Montmorency. Symbolická urna s jeho pozůstatky byla umístěna 24. září 2001 na Wawelu. Několik obrazů, do dneška se zachovaly čtyři
Více od autora
Bedřich Nejedlý
Narozen 21.4.1927 v Praze, zemřel 19. 4. 2003 v Praze. MUDr., lékař a biochemik, práce z oboru klinické medicíny a biochemie, autor populárně-vědeckých pořadů o zdravé výživě.
Více od autora
Allan Nevins
Americký historik a novinář známý pro své rozsáhlé práce o historii občanské války a jeho biografie osobností jako president Grover Cleveland, Hamilton Fish, Henry Ford, a John D. Rockefeller.
Více od autora
Alfred Neumann
Alfred Neumann je rodem Prus, narodil se 15. října 1895 v Lidzbarku jako syn obchodníka s dřívím. V rodišti strávil jen nejútlejší dětství, pak žil v Berlíně, kde studoval. Po studiích romanistiky stal novinářem, pak dramaturgem Komorních her mnichovských. Sám říká, že je "typickým pětadevadesátníkem", že nepokládá vliv místa, kde žil, za tak důležitý, jako vliv bouřlivé doby svého mládí. Po úspěchu svého prvního románu oddal se Neumann úplně spisovatelství. Od roku 1933 žije trvale ve Florencii, kamž zajíždíval již dříve. Za První světové války psal verše, pro válce debutoval dramatem Vlastenec, jednajícím o caru Pavlovi, který se ze strachu stane ukrutníkem . Pak následoval román Ďábel , za který autor dostal Kleistovu cenu , Rebelové román, o němž praví kritika, že je divukrásným květem německé řeči, a Guerra, pokračování Rebelů, líčící revoluci v Toskánsku v roce 1848, Hrdina, z ovzduší fémových vražd v poválečném Německu, Zrcadlo bláznů román o vévodovi Jindřichu II. z Lehnice, v němž se uplatňuje Neumannův humor, a drama Rod Danieli. Poslední díla jsou Nový césar , Císařství a Královna Kristina Švédská .
Více od autora
Alena Nádvorníková
Alena Nádvorníková, rozená Bretšnajdrová je česká básnířka, malířka a teoretička surrealismu. Vystudovala český jazyk a literaturu, výtvarnou teorii a výchovu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . Postgraduální studia na FF UP v Olomouci zakončila roku 1968 V letech 1968-1972 působila jako asistentka, v letech 1972-1987 na Katedře výtvarné výchovy PedF UP. V letech 1987-1990 byla redaktorkou výtvarných publikací nakladatelství Odeon v Praze, od roku 1991 na Katedře dějin a teorie výtvarného umění FF UP v Olomouci, 1996 se habilitovala Od roku 1972 se podílela na činnosti Surrealistické skupiny utvořené kolem Vratislava Effenbergera. Roku 1989 publikovala fotografie Emily Medkové v samizdatové revue Surrealistické skupiny v Československu Gambra, od roku 1994 pracovala jako redaktorka, 1999 členka redakční rady revue Analogon. Od roku 1972 členka AICA, 1996-2007 členka SVU Mánes. Zabývá se Surrealistickou skupinou v Československu a okruhem výtvarníků kolem sborníků Znamení zvěrokruhu a Objekt 1 a 2 , filmovou prací Jana Švankmajera. Publikuje články o mediumním umění a od konce 90. let připravuje výstavy Art brut. A. Nádvorníková je nejen teoretičkou umění a básnířkou, ale i autorkou kreseb surrealistického východiska. Kniha, představující její výtvarné dílo, ukázky z poezie a výběr kritických textů vyšla roku 2011 v nakladatelství Arbor vitae.
Více od autora
Zofia Nałkowska
Zofia Nałkowska byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace. Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ . Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie . Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ . V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu , pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku , oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „Kuźnica“. Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román Ženy . Její celé jméno je Zofia Gorzechowska, primo voto Rygier, rozená Nałkowska. Narodila se roku 1884 ve Varšavě. Její otec Wacław Nałkowski byl známým geografem, její matka Anna pocházela z Moravy. Vystudovala penzionát a tajnou Létavou univerzitu . Značnou část svých širokých znalostí však nabyla samostudiem. Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl publicista a pedagog Leon Rygier . Vdala se za něj v roce 1904, přičemž oba, chtějíce si ulehčit případný rozvod v budoucnosti, přešli na kalvinismus. Manželství se rozpadlo kolem roku 1909, třebaže rozvod uskutečnili až v roce 1918. Jejím druhým mužem byl Jan Jur-Gorzechowski, bojovník ve Válečné organizaci (Organizacja Bojow...
Více od autora
Zdeněk Novák
Narozen 1920, zemřel 19. 8. 2014. Exportní referent, kalič, svářeč, překladatel technické literatury z angličtiny, němčiny a francouzštiny, hudebník , amatérský tenista a spisovatel, autor detektivek, cestopisu, prózy a knihy vzpomínek.
Více od autora
Zdeněk Neubauer
Zdeněk Neubauer byl český filosof a biolog. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších zastánců postmoderního myšlení ve vědě v České republice; za své antiscientistické postoje byl kritizován ze strany skeptického hnutí. Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filosofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd a rok později titul doktor filozofie . V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice, přírodě. Od roku 1990 přednášel na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990 až 1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filosof, disident a politik Václav Benda, manžel sestry Kamily, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy. Ve svém díle se zabýval zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filosofií, hermetismem, křesťanskou filosofií, ale „odbíhal“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filosofů, vědců či umělců. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“, resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílel se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici, na Letní filozofické škole či na Ekologických dnech Olomouc. V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97....
Více od autora
Z Novák
Více od autora
Vol'demar Èrgardovič Nagornyj
Ruský publicista, autor literatury se sportovní tématikou.
Více od autora
Vlastimil Novák
Narozen 7.9.1945 v Milevsku, okr. Písek. Dramaturg, autor divadelních pohádek a obrazových publikací o Mostecku.
Více od autora
Vilém Neumann
Více od autora
Václav Němec
Svoji publicistickou činnost začal v září 1945 jako spoluautor seriálu „Letadla ve válce 1939—1945” v tehdejším týdeníku Rozlet. Záhy začal uveřejňovat samostatné články o soudobé letecké technice, o vývoji letadel a jejich použití a v této práci pokračuje dodnes na stránkách časopisu Letectví + kosmonautika. Je rovněž členem redakční rady tohoto časopisu. V roce 1951 se pokusil po studiu archivních materiálů o první soustavný přehled vývoje československých letadel. Uveřejňoval jej na pokračování v tehdejším časopise Letectví. Seriál se po novém zpracování a rozšíření stal základem první autorovy samostatné publikace Československá letadla. Nakladatelství Naše vojsko ji vydalo v roce 1958 při příležitosti 40. výročí založení našeho leteckého průmyslu. Rozšířené druhé vydání vyšlo v roce 1968 a nyní se objevuje po prvním dílu i druhý díl přepracovaného a dále rozšířeného vydání. Problematice obrovského technického rozvoje sovětského letectví věnoval autor seriál Letadla SSSR v časopise Letectví v roce 1950. Pokračoval ve studiu této tematiky, zpracoval archivní materiál v SSSR a v roce 1969 vydal knihu Sovětská letadla. Za toto dílo mu byla udělena cena Víta Nejedlého. Kniha vyšla i v NSR. Dodnes patří k ojedinělým publikacím na toto téma svým souhrnným zpracováním všech známých i do té doby neznámých typů letadel vzniklých v SSSR. Za stěžejní dílo autora se považuje pětidílná práce Vojenská letadla, vycházející v Našem vojsku zprvu v jednom svazku v roce 1962 a po jeho úspěchu v rozšířeném provedení v letech 1972 až 1982. Určitým protějškem tohoto díla jsou Civilní letadla, věnovaná rozvoji dopravních letounů ve světě. Tuto dvoudílnou publikaci vydalo Nakladatelství dopravy a spojů . V témže nakladatelství vychází řada nazvaná Atlas letadel, jejíž jednotlivé svazky jsou věnovány každý jedné kategorii civilních letadel. Václav Němeček pracoval řadu let jako letecký konstruktér, taky působil ve Výzkumném ústavu pozemních staveb v Praze....
Více od autora
Václav Naxera
Václav Naxera ,byl rakouský a český politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, starosta Jindřichova Hradce. V roce 1868 začal působit jako advokát, nejprve v Soběslavi. Později se trvale usídlil v Jindřichově Hradci, kde měl advokátní kancelář. Od roku 1871 byl okresním starostou a v roce 1882 se stal starostou města Jindřichův Hradec. Zůstal jím až do své smrti. V roce 1872 založil v Hradci hasičský sbor a byl jeho prvním starostou. Když se v roce 1876 konal v Praze 1. zemský sjezd českého hasičstva, Naxera mu předsedal. V 80. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1883 byl zvolen v městské kurii do Českého zemského sněmu. Mandát za týž obvod obhájil ve volbách v roce 1889. Byl členem staročeské strany. Později zasedal také v Říšské radě , kam nastoupil 6. října 1898 místo Jana Slavíka. Kandidaturu do Říšské rady již přijal za mladočeskou stranu.
Více od autora
Svjatoslav Vital'jevič Neverov
Narozen 5.2.1924, zemřel 14.6.1991. Ruský filolog. Jazykové učebnice a slovníky.
Více od autora
Susan Napier
Susan Napierová se narodila na svatého Valentýna, takže nikoho nemůže překvapit, že svou tvorbu zasvětila lásce a zamilovaným příběhům. Kariéru ale začala jako novinářka v Aucklandu na Novém Zélandu a romantické povídky začala psát až poté, co se provdala – za vlastního šéfa! O mnoho a mnoho knih později stále žije s tímto svým vysněným hrdinou, dvěma hrdiny novými – svými syny –, dvěma kočkami a počítačem. Když zrovna nepíše, ráda čte a vaří. Leckdy přitom dělá obě věci současně!
Více od autora
Stanislav Novotný
Stanislav Novotný je český právník, občanský aktivista, spoluzakladatel Křesťanskodemokratické strany, zakladatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, ředitel Úřadu vyšetřování ČR, v letech 1993–1994 policejní prezident Policie ČR, v letech 1994–2013 ředitel České křesťanské akademie. Podnikatel a publicista. Od roku 2015 předseda Asociace nezávislých médií, která uděluje kontroverzní ocenění Krameriova cena. Po dokončení základní školy absolvoval v letech 1975–1979 gymnázium a pokračoval studiemi na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, která ukončil v roce 1983. Ale až do roku 1990 záměrně nevykonával právnickou profesi, aby nemusel spolupracovat s komunistickým režimem, s nímž nesouhlasil. Pracoval nejprve jako topič. Poté se stal knihovníkem ve Státní knihovně ČSR dnes Národní knihovna České republiky, kde popisoval články z právnických periodik. Od roku 1987 se staral o sociálně vyloučené osoby bez přístřeší jako sanitář. Byl aktivním disidentem, autorem a spoluautorem řady provolání, petic a protestů. V Hnutí za občanskou svobodu se mimo jiné podílel na tvorbě nové Křesťanskodemokratické strany jako ustavující člen. Po Sametové revoluci 1989 vedl sekretariát Křesťanskodemokratické strany, odtud přešel na Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, kde pracoval do konce roku 1990. V roce 1991 působil až do září na Inspekci federálního ministra vnitra jako poradce tehdejšího ministra vnitra Jána Langoše, kdy se stal náměstkem ředitele Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB dnes Ústav pro studium totalitních režimů, který založil. Ve stejné době byl tajemníkem Nezávislé lustrační komise, kterou vedl Jaroslav Bašta. Od září 1992 do května 1993 vedl Úřad vyšetřování pro ČR, kde pracoval zejména na rekodifikaci trestního řádu. 12. května 1993 byl jmenován prezidentem Policie ČR. Chtěl policii očistit od lidí spjatých s mocenskými strukturami předešlého režimu, pročež se dostal do sporu s řadou vysoce postaven...
Více od autora
Sherwin B Nuland
Americký lékař, chirurg, vysokoškolský pedagog, autor prácí z oboru lékařství, etiky lékařské práce a bioetiky.
Více od autora
Sebastian Niedlich
Sebastian Niedlich se narodil v roce 1975 v Berlíně - Spandau. Svoje vlastní narození popisuje jako "spisovatelsky nenápadné a nezáživné". Smrt a jiné vrcholy mého života je jeho debutující román z roku 2013. V současné době Sebastian Niedlich žije a pracuje v Potsdami.
Více od autora
Robin Neillands
Robin Hunter Neillands byl britský spisovatel, narozený v Glasgow, který se specializoval na cestování a vojenskou historii. Psal pod různými pseudonymy : Robin Hunter, Rob Hunter, Neil Lands a Debbie Hunter.
Více od autora
Richard Němec
Více od autora
Randy Newman
Randy Newman je uznávaný americký zpěvák, skladatel a klavírista, známý svým osobitým hlasem, satirickými popovými písněmi a filmovou hudbou. Newman se narodil 28. listopadu 1943 v Los Angeles v Kalifornii a svou profesionální písničkářskou kariéru zahájil v 60. letech 20. století, kdy v roce 1968 vydal debutové album s vlastním názvem. Jako sólový umělec si získal popularitu sérií úspěšných alb v 70. letech, včetně "12 Songs" , "Sail Away" a "Good Old Boys" , z nichž poslední je často považováno za jedno z jeho nejlepších děl.
Více od autora
Petr Němec
Petr Němec je český trenér a bývalý fotbalista, držitel bronzové medaile z mistrovství Evropy 1980 a zlaté medaile z letních olympijských her 1980 v Moskvě. V československé reprezentaci odehrál 5 utkání. V letech 1977–1986 byl hráčem Baníku Ostrava, s nímž získal dva mistrovské tituly a jeden Československý pohár . Kariéru ukončil ve Sklounionu Teplice. V československé lize odehrál 189 zápasů a vstřelil 33 branek.
Více od autora
Pepa Nos
Více od autora
Pavel Nováček
Narozen 14. 2. 1961 ve Velkém Meziříčí. Doc., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog a ekolog zaměřený na globální environmentální problematiku, udržitelný rozvoj a studia možných budoucností .
Více od autora
Patrik Nacher
Patrik Nacher je český ekonom a mediální poradce, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2014 zastupitel hlavního města Prahy, nestraník za hnutí ANO 2011. Známým se stal především jako bojovník proti různým bankovním poplatkům, pravidelně pořádá veřejnou anketu Nejabsurdnější bankovní poplatek. Absolvoval vysokou školu Bankovní institut, obor Bankovní manažer . V letech 1996 až 2004 pracoval v různých tiskových a mediálních pozicích ODS a později Unii svobody. V tomto období se také podílel na volebních kampaních do Poslanecké sněmovny, Senátu a do krajských zastupitelstev; byl mj. volebním manažerem Čtyřkoalice před sněmovními volbami v roce 2002. Mezi roky 2002 a 2004 byl poradcem místopředsedy vlády Petra Mareše, v letech 2004 až 2006 mediálním poradcem ministra obrany Karla Kühnla. Později si založil mediální a PR společnost Digitaiment, kterou angažoval např. ve prospěch Národní rady osob se zdravotním postižením. Dlouhodobě se věnuje problematice bankovních poplatků, provozuje několik internetových stránek, z nichž nejznámější se od roku 2005 zabývá tématem bank, poplatků a zvyšování finanční samostatnosti a gramotnosti spotřebitelů – www.bankovnipoplatky.com. Byl spolumajitelem prvního kamenného obchodu pro levoruké ve střední Evropě. Podílí se na různých projektech ke zvyšování finanční gramotnosti českých spotřebitelů, například na televizním pořadu České televize Suma sumárum aneb kde jsou mé peníze, na několika hraných dílech o finanční osvětě pro Černé ovce České televize či pořadu Prima rádce pro portál iPrima.cz . Je spoluautorem seriálu o finanční gramotnosti, který měsíc vycházel v Lidových novinách . V oblasti médií a marketingu se pohybuje 23 let, posledních více než 12 let se věnuje spotřebitelským tématům a bankovnictví. V roce 2015 vydal popularizační publikaci Konec finančních negramotů v Čechách. V roce 2018 vydal svou ...
Více od autora
Otakar Novotný
Otakar Novotný byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Narodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžně vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, téhož roku se jim narodil syn Otakar a v roce 1911 syn Jiří. V roce 1911 se stal členem družstva Artěl, pro které navrhoval nábytek, sklo a další předměty. Působil i ve vedení družstva. V letech 1912–1914 pak vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze nauku o slozích. Byl také zakládajícím členem Svazu českého díla . V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a v letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě. Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 byl penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 byl jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil. Zemřel 4. dubna 1959 v ...
Více od autora
Ota Nutz
Narozen 20. 1. 1939 v Jablonci nad Nisou, zemřel 6. 12. 2000 v Praze. Novinář, rozhlasový publicista a televizní scénárista.
Více od autora
NEJ
Více od autora
Napoleon
Napoleon I. Bonaparte byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství. Napoleon bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti, na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky svých cílů. Dokázal národ vybičovat k nesmírnému úsilí, ovšem za cenu obrovských obětí na lidských životech. Jen francouzských občanů během napoleonských válek zahynulo více než milion. Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech odcestoval do Francie, kde se jako stipendista vzdělával na vojenských školách. Po smrti otce, ve svých 16 letech, převzal starost o rodinu, předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády. Jako dělostřelecký důstojník se roku 1793 zasloužil o dobytí pevnosti Toulon, za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. Následujícího roku byl direktoriem vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil nabízené příležitosti a řadou vítězství přinutil Rakousko požádat o mír. V roce 1799, po nepříliš vydařeném tažení do Egypta, se Napoleon zapojil do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci. To jej vyneslo do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů. Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po krachu tažení do Ruska v...
Více od autora
Monika Nevolová
Mgr., psycholožka, redaktorka lifestyle magazínů, televizní dramaturgyně, věnuje se koučinku poradenství v osobnostním rozvoji.
Více od autora
Miroslav Nýdl
Narozen 2.9.1924 v Českých Budějovicích, zemřel v červnu 1986. Malíř, karikaturista, scénograf, filatelistická publikace, učebnicepropagace literatury, katalogy k výstavám, monografie malířů.
Více od autora
Mirko Novák
Po maturitě na gymnáziu v Praze zapisoval v l. 1919–23 na FF UK filozofii, estetiku a teorii hudby. Po doktorátu z filozofie studoval ještě v Paříži , Bordeaux a ve Vídni . V l. 1924–36 pracoval v Ústředí pro mezinárodní spolupráci duševní a v pražské Univerzitní knihovně. Po habilitaci z estetiky na FF UK přednášel v l. 1932–39 filozofii a estetiku na FF KU v Bratislavě, kde se také v r. 1936 habilitoval z filozofie. V r. 1939 a pak v l. 1945–53 byl profesorem na FF MU, kde založil estetický seminář. V l. 1953–70 vedl katedru estetiky na FF UK.
Více od autora
Mikael Niemi
Mikael Niemi se narodil v Tornedalu, kde se střetávají švédské, finské i laponské kulturní a jazykové vlivy Debutoval v roce 1988 básnickou sbírkou Krvácení z nosu při mši. Úspěch mu přinesl až částečně autobiografický román Popmusic z Vittuly – jen ve Švédsku se dosud prodalo přes 500 000 výtisků. Autor byl oceněn i prestižní Augustovou cenou za nejlepší švédskou knihu roku a přeložen do více než deseti jazyků. Kromě románů je autorem řady divadelních, rozhlasových a televizních her.
Více od autora
Mende Nazer
Mende Nazer si svou cestu nevybrala. Prožívala radostné dětství se svou rodinou černošského domorodého kmenu v Súdánu. Pak do jejich vesnice vpadli arabští nájezdníci, podřezávali, znásilňovali a unášeli děti. Jako dvanáctiletá holčička se najednou stává otrokyní v arabské rodině v Chartúmu. Bydlí v malé špinavé místnůstce, pracuje od rána do večera bez nároku na odpočinek a mzdu, bez vyhlídky na lepší život. Když jí je dvacet, rodina, u které pracuje, ji pošle otročit ke svým příbuzným do Londýna. Tady se Mende podaří utéct, happyend se ale nekoná a čekají ji další těžkosti při získávání azylu.
Více od autora