Výpis všech autorů

Nagabe

Japonský tvůrce komiksů.

Luděk Novák

Luděk Novák byl historik umění, kurátor, estetik, kritik a fotograf. V letech 1948–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a obhájil zde rigorózní práci Česká portrétní malba v období národního probuzení a kandidátskou dizertaci Česká portrétní malba 19. století . Před rokem 1948 byl v kontaktu s okruhem spořilovských surrealistů. V letech 1953–1972 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V polovině 60. let byl jedním z iniciátorů vzniku Bloku tvůrčích skupin, od roku 1964 byl členem prezidia nově zvoleného Svazu československých výtvarných umělců a šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Roku 1967 byl členem výstavní komise I. pražského salonu a roku 1970 komisařem čs. pavilónu na 35. benátském Bienále. Na počátku normalizace byl z ÚTDU ČSAV propuštěn. Do roku 1971 publikoval v časopisech Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Kulturní tvorba, Acta scaenographica, Estetika, dějiny a současnost, Sešity pro mladou literaturu, ad. Partnerkou a spolupracovnicí Luďka Nováka byla teoretička umění Eva Petrová. V 50. letech se zabýval malířstvím 19. století . Těžištěm jeho odborné práce je řada studií, zabývajících se teorií umění, které publikoval od poloviny 50. let až do roku 1972. Zaměřil se rovněž na generační hnutí a formování výtvarných skupin, zejména skupiny Trasa a s tím související teoretická východiska poválečného moderního umění. Jeho nejrozsáhlejším dílem je kniha Století moderního malířství , vydaná roku 1968. Je autorem textů antologie 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky , spoluautorem Encyklopedie českého výtvarného umění a spolu s H. Volavkovou je rovněž autorem textů v knize Malé dějiny malířství . I po propuštění z ÚTDU ČSAV pracoval nadále jako teoretik umění, ale jeho...

Luděk Navara

Luděk Navara , je český spisovatel literatury faktu, publicista, scenárista a historik. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně a později dálkově historii na FF MU. Od roku 1995 byl redaktorem MF Dnes, později začal spolupracovat s Aktuálně.cz. Spolupracuje též s ČT Brno a ČT Ostrava. Jeho hlavní specializací v oblasti historie a publicistiky jsou zločiny komunismu a nacismu a odsun sudetských Němců. V roce 2009 založil společně s Miroslavem Kasáčkem Občanské sdružení Paměť, které mapuje komunistickou totalitu v Česku, především v regionu jižní Moravy. Občanské sdružení Paměť iniciovalo vznik Stezky svobody a památník železné opony Brána ke svobodě u Mikulova. Na útěku – neuvěřitelný příběh Josefa Brykse, načetl David Novotný, vydala Audiotéka, 2017 Příběhy železné opony, načetla Bára Štěpánová, vydal OneHotBook, 2019 Od Nadace Český literární fond obdržel Výroční novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2007. Od Nadačního fondu angažovaných nestraníků obdržel 8.12.2010 Cenu Antonína Švehly. Dne 5. července 2018 byl spolu s Miroslavem Kasáčkem oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu a prezentování osudů obětí totality s přihlédnutím k tehdy vydané publikaci „A přece budu blízko“.

Lenka Nečilová

Jiří Nevěčný

Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

František Novotný

Narozen 29. 8. 1881 v Hlíně u Chrudimi, zemřel 20. 9. 1964 v Brně. PhDr., profesor klasické filologie, lexikograf, překladatel, publikace z oboru.

Eduard Němec

Autor kuchařských knih a předpisů o konzervování ovoce a zeleniny.

Czesław Niemen

Czesław Niemen , narozený 16. února 1939 jako Czesław Juliusz Wydrzycki, byl polský písničkář, hudebník a skladatel, který se stal jednou z nejvýznamnějších a nejinovativnějších osobností v historii polské populární hudby. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, od počátku 60. let až do jeho smrti v lednu 2004. Niemen byl známý svým výrazným hlasem, poetickými texty a ochotou experimentovat s různými hudebními žánry.

Aleš Novotný

Aleš Novotný se narodil ve Valticích na jižní Moravě. Vystudoval Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Brně a později i obor geologie na Masarykově univerzitě. Psaní se věnuje od svých třinácti let a svou první „knihu“ napsal o rok později. Tehdy se jednalo o fantasy příběh pro děti. Dnes má ale v oblibě zejména kriminálky, horory a thrillery. Je velkým fanouškem Gillian Flynnové, Anthonyho Horowitze, R. L. Stina a J. K. Rowlingové. Pamatuj na smrt je jeho debutovým románem pro mládež.

Růžena Nasková

Národní umělkyně Růžena Nasková, dívčím jménem Růžena Nosková byla významná česká herečka, sestra spisovatelky Heleny Malířové. Provdala se za malíře Františka X. Naskeho. Narodila se v Praze na Královských Vinohradech v dobře situované měšťanské rodině jako druhá ze dvou dcer. Otec Josef Nosek byl žurnalistou a fejetonistou, spolupracovníkem Jana Nerudy. Z existenčních důvodů se však stal magistrátním úředníkem. Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii, a také hodně četla. podporu našla při studiu na Vyšší dívčí škole. Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otilie Sklenářové–Malé. Od mládí však měla potíže kvůli své tělesné výšce i své robustní postavě. Již na počátku století vystupovala jako ochotnice v Pištěkově aréně na Vinohradech v roli Amálie v Schillerových Loupežnících. V letech 1904 až 1907 vystupovala ve slovinském národním divadle v Lublani, přičemž v létě v době divadelních prázdnin hrála v Praze na periferních scénách a v literárních kabaretech. Jejím manželem byl malíř František Xaver Naske, za kterého se provdala nejdříve civilně v roce 1910 na Staroměstské radnici a poté i církevně 25. června 1940 na Smíchově. Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, pohostinsky však stále vystupovala i s ochotníky, kde hrála až do roku 1944. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát úplně, do důchodu odešla definitivně v roce 1955. Zpočátku byla značně ovlivněna dobovými trendy tzv. realistického herectví, kdy rozvíjela především kulturu herecké řeči. Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen. Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915 , ale její systematická práce v kinem...

Miloš Noll

Miloš Noll byl malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a filmový scenárista. Miloš Noll studoval na Státní grafické škole v Praze, ve Škole umění ve Zlíně, v letech 1945 – 1950 na UMPRUM v Praze . Už na zlínské škole se dostal do kontaktu se surrealismem, později v Praze se připojil ke spořilovské surrealistické skupině a hlásil se k tomuto odkazu trvale ve své volné tvorbě. Po studiu se začal uplatňovat v různých oborech užitého umění: novinová kresba, karikatura, kreslený humor, scénografie, typografie, plakáty a ilustrace. Byl výtvarným redaktorem World Student News , přispíval do Literárních novin , začal soustavně pracovat jako výtvarník, scénograf, později i scenárista pro Čs. televizi. Setkání a přátelství s režisérem Evaldem Schormem zahájilo jeho trvalejší spolupráci s filmem. Po několika krátkých televizních filmech natočili v roce 1966 podle společného scénáře v režii E. Schorma film „Gramo Von balet“, kombinující baletní projev s výtvarnou animací . Z podobné spolupráce s režisérem Ladislavem Rychmanem vznikl pro Laternu magiku filmově-scénický balet „Rondo“ . Řada scénářů k animovaným i hraným filmům pro Čs. televizi, Laternu magiku a Krátký film byla výsledkem blízké spolupráce s režisérem Pavlem Hoblem. V tehdejší době se podařilo realizovat jen některé scénáře: kupř. 26 dílů animovaného filmu „Jedna plus jedna“ a celovečerní film „Třicet panen a Pythagoras“ . Jako scenárista a výtvarník připravil animovaný seriál „Jak se chytají rusalky“ . Z jeho posledních prací pro animovaný film lze uvést „O vodníkovi Čepečkovi“...

Milan Navrátil

Milan Navrátil je bývalý slovenský fotbalista, útočník. V československé lize hrál za Slovan Nitra a Jednotu Trenčín. Nastoupil ve 266 utkáních a dal 53 gólů.

Martin Nekola

Vystudoval Politologii na Filozofické fakultě v Praze, věnuje se především období nacismu v Německu a zbytku světa, dějinam totalitních režimů a československému exilu po roce 1948. Mimoto působí také jako publicista, dopisovatel několika časopisů a asistent ve Stálé komisi Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí.

Klaas T Noordhuis

Klaas T. Noordhuis je známý návrhář zahrad. Zúčastnil se přípravy mnoha zahradních výstav např. Floriade, pečoval o parlamentní zahradu Wellington a řídil zahradní střediskoV současné době je zahradním poradcem a se svým kolegou založili zahradu veřejně přístupnou u svého domu v Groningenu.

Josef Alois Novotný

Narozen 23. 3. 1918 v Kladně, zemřel 2005 v Praze. Filmový scénárista, dramatik, loutkářský dramaturg.

Jennifer Niven

Jennifer Nivenová je bestsellerová autorka New York Times. Všechny malé zázraky je její první kniha určená pro mladé čtenáře. Napsala čtyři romány pro dospělé: American Blonde, Becoming Clementine, Velva Jean se učí létat a Velva Jean se učí řídit. Je také autorkou tří populárně naučných knih: The Ice Master, Ada Blackjack a Aqua Net Diaries, monografie o jejích zkušenostech ze střední školy. Vyrůstala v Indianě, nyní žije se svým snoubencem a třemi literárními kočkami v Los Angeles, které je stále jejím oblíbeným místem pro toulky.

Jaroslav Novák

Narozen 16.2.1914 v Praze, zemřel 8.8.1984 tamtéž. Akademický malíř, pořadatel výborů z prózy a pohádek pro děti.

Freya North

Freya North se v roce 1991 rezignovala na doktorandské studium, protože se rozhodla napsat svůj první román Sally. Čtyři roky ignorovala naléhání rodičů a přátel, aby si „našla pořádnou práci“. Byla na podpoře, a aby se uživila, přispívala do nejrůznějších časopisů a vystřídala řadu krátkodobých zaměstnání. V roce 1995 hodila opatrnost za hlavu a poslala tři kapitoly a stránku s kompletně vymyšleným příběhem špičkovému literárnímu agentovi – a vyšlo to: o její knihu usilovalo hned pět nakladatelství. Sally vyšla v roce 1996 a setkala se s nadšeným ohlasem. Kritici Northovou okamžitě označili za čerstvý hlas v britské literatuře.

Antonín Novotný

Antonín Josef Novotný byl československý politik a funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech čp. 28 a 13. prosince dostal při křtu v kostele sv. Remigia ve farnosti Čakovice jména „Antonín Josef“. Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí , v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945–1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ. Jeho celoživotní zálibou byl mariáš, který hrál i ve své rezidenci na Orlíku. Také při dlouhotrvajících letech na zahraničních cestách se této zábavě věnoval. Jeho partnerem byl obvykle Václav David , Jiří Hendrych a Ladislav Novák . Značnou pozornost věnoval však i tělovýchovným vystoupením . Když zemřel prezident Antonín Zápotocký, čekalo se, že novým prezidentem bude Viliam Široký. V Praze už probíhaly přípravy na volbu Širokého, tiskly se dokonce jeho prezidentské obrazy. Československá kom...

Alena Nevěčná

Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Zdeněk Netopil

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.

Václav Novák

24. 4. 1895 se narodil ve Vodňanech Václav Novák, v letech před druhou světovou válkou cestovatel, nakladatel a velice plodný autor cestopisů a beletrie s exotickými náměty. Jeho otec působil ve Vodňanech jako soudní zřízenec, po narození čtvrtého syna Václava však tragicky zemřel a rodina žila v chudých poměrech. V dětském věku Václav vypomáhal v místní tiskárně Antonína Dvořáka. Nejprve zde pracoval jako poslíček a po letech zde také získal své první pracovní místo redaktora různých novin a časopisů, která v období před první světové válce vydávala tato lokální vodňanská tiskárna. V roce 1912 opustil Václav A. Novák Vodňany a začal v Praze studovat na střední stavební škole. Z válečných důvodů však studia opustil, našel si přechodné zaměstnání a oženil se. Po skončení války se v roce 1920 vydal i se svojí ženou a synem na několikaletou cestu světem. Přes Paříž nejprve odjeli do Spojených Států s cílem pokračovat dále na ostrovy Tahiti v Tichomoří. Zde žili půl roku. Cestovali po ostrovech a poznávali místní domorodnou kulturu. Na přání československé vlády se snažil zachránit památky z doby pobytu Miroslava Rostislava Štefanika, který si zde v roce 1911 zřídil observatoř a meteorologickou stanici k pozorování Halleyyovy komety. Na Tahiti byl také svědkem velmi namáhavého zrodu české kolonie, jejímž členem byl i Novákův krajan Václav Raba z Vodňan. Následující stručný soupis literárního díla V. A. Nováka mapuje země, která tento cestovatel procestoval. Všechny knihy vydával ve vlastním nakladatelství v Černošicích u Prahy letech 1927 – 1931. Povídky z Tahiti. Tahitská manželství. Tropické noci. Přátelé z ostrovů Podvětrných. Globetroterovy zápisky. Tahiti, rajské ostrovy Jižních moří. Osvobození lásky. Amerika dnešní doby a minulé doby. Tři americké povídky. Když kvetly sakury. Povídky o gejšách. Japonské ženušky. Nani Sutra a jiné povídky z Malajska. Svody tropů. Dobrodružství na Sumatře. V Šanghaji za revoluce. Dívky z Annamu. Láska na palubě Amazonky. Indické...

Pavel Novotný

Ing., lektor účetnictví, vysokoškolský pedagog, auditor, publikace z oboru účetnictví. Podílí se na metodické práci v účetnictví a na připomínkovém řízení novel účetní legislativy.

Novalis

Novalis, vlastním jménem Georg Friedrich Philipp svobodný pán von Hardenberg, byl německý básník a prozaik, představitel raného romantismu. Novalis byl opakem ostatních romantiků, těšících se ze života, byl šlechtic, který vykonával měšťanské povolání. Zajímal se o básnictví, filozofii a přírodní vědy . Zasnoubil se s třináctiletou Sophií von Kühnovou, která však v patnácti letech zemřela, ještě před svatbou. To jím hluboce otřáslo – její smrt, stejně jako smrt jeho mladšího bratra, ovlivnila jeho literární tvorbu. Zemřel ve 28 letech na tuberkulózu. Ve svých dílech používal mystický, temný a tajemný jazyk.

Nerez

Nerez byla česká folková a akustická hudební skupina, která působila v 80. a na počátku 90. let 20. století. Skupina vznikla v roce 1981 v Praze v Československu a rychle se proslavila charakteristickou směsí akustických nástrojů, vokálních harmonií a poetických textů. V sestavě skupiny v průběhu let působili mimo jiné Zdeněk Vřešťál, Zuzana Navarová, Vít Sázavský a Jan Hrubý.

Klaus-Uwe Nommensen

Německý teolog a publicista.

Josef Novák

Narozen 4.3.1945. Ing. ekonomie, odborné práce z ekonomie podniku a managementu.

Jiří Datel Novotný

Jiří Datel Novotný byl český herec, publicista, scenárista a režisér dokumentárních filmů. Významnou část své profesní kariéry strávil po boku Jiřího Suchého v divadle Semafor.

Jaroslav Novák

Nadšený vodák, junák a spisovatel celý svůj život zasvětil svým milovaným chlapcům.

Ivan Nový

Prof. Ing. Ivan Nový, CSc. Je profesorem Vysoké školy ekonomické pro obor podniková ekonomika a management. Od roku 1992 je vedoucím katedry psychologie a sociologie řízení na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze. V odborné práci se zaměřuje na problematiku sociologických a sociálně-psychologických aspektů podnikového řízení s důrazem na oblast vedení lidí, podnikové kultury a interkulturního managementu. V mezinárodní pedagogické a vědecko-výzkumné spolupráci se orientuje na německy mluvící teritoria. Spolupracuje s řadou zahraničních výzkumných a vzdělávacích zařízení, např. s univerzitami v Regensburgu, Drážďanech, Braunschweigu a Vídni. Velmi významná je také jeho poradenská činnost pro známé a velké mezinárodní i české firmy.

David Nicholls

Anglický spisovatel a scénárista. Narodil se v roce 1966 jako prostřední ze tří sourozenců. V letech 1983 až 1985 studoval angličtinu a dramatické a divadelní umění na univerzitě v Eastleigh v Hampshire, hrál také různé role ve školních divadelních představeních. Dále studoval na universitě v Bristolu, kde získal v roce 1983 titul bakaláře angličtiny a dramatického umění. Herecké zkušenosti získal též v newyorské American Musical and Dramatic Academy. V 80tých a 90tých letech se živil jako profesionální herec pod pseudonymem David Holdaway, dostal menší role v různých divadlech, např. West Yorkshire Playhouse a 3 roky hrál také v londýnském Národním divadle.

Bohuslav Novotný

Novotný Bohuslav, 3. 10. 1921 - 1996, český archeológ; univerzitný profesor v Bratislave. Zaoberal sa najmä neolitom a archeologickými výskumami v podtatranskej oblasti. Hlavné dielo: Lužianska skupina a počiatky maľovanej keramiky na Slovensku.

Vilém Neubauer

Narozen 30. 11. 1892 v Lounech, zemřel 10. 2. 1965 v Černošicích u Prahy. Prozaik, autor sentimentálních dívčích románků a pokleslého čtení pro ženy. Povoláním celní úředník.

Věra Nováková

Rostislav Nový

Rostislav Nový byl český historik a pedagog. Studoval v letech 1951–1956 archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiu krátce působil v Státním ústředním archivu v Praze, od roku 1958 se vrátil na almu mater jako pedagog. V roce 1964 obhájil kandidátskou práci, rok 1968 zamezil jeho habilitaci, nicméně učitelem zůstal až do své smrti . Teprve po smrti se stalo veřejnou informací, že od 70. let spolupracoval s StB. Za svou odbornou kariéru se věnoval platně celé řadě z pomocných věd historických, včetně příspěvků k hospodářským dějinám. Jako pedagog byl velmi oblíbený.

Pavel Novotný

Narozen v listopadu 1930, zemřel 6. 8. 2008. Sportovní novinář a redaktor, publikace z oboru sportu, zvláště z hokejového a motoristického prostředí.

Ole Nydahl

Ole Nydahl je dánský láma linie Karma Kagjü. Krátce sloužil v dánské armádě a poté studoval filozofii, anglický a německý jazyk na univerzitě v Kodani; také v USA, Tübingenu a Mnichově. Se svou ženou Hannah se s buddhismem poprvé setkali v roce 1968 na své svatební cestě v nepálském Káthmándú. Potkali zde Lobpöna Ccheču rinpočheho, jednoho z největších buddhistických učitelů v oblasti Himálaje. V roce 1969 se setkali s 16. Karmapou devět let poté, co se britská žena Freda Bedi stala prvním západním studentem 16. Karmapy se Nydahlové stali jeho studenty a žáky. Karmapa je nejvyšší lama 1 100 let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu, která učí vadžrajánu a kterou Ole Nydahl propaguje jako Diamantovou cestu . Ole a Hannah obdrželi abhišeky a učení přímo od 16. Karmapy a ostatních mistrů školy Karma Kagjü. Obdrželi také abhišeky jiných škol tibetského buddhismu. V roce 1972 poslal 16. Karmapa Oleho a jeho ženu Hannah podpořit buddhismus na Západ. Po návratu do Evropy Hannah a Ole Nydahl začali učit buddhismus a organizovat meditační centra, nejprve v jejich rodném Dánsku, poté v Německu a dalších zemích. Zmocnil je k udělování slibu bódhisattvy a útočiště, obřadu, při kterém se člověk formálně stává buddhistou. Od té doby dal Ole útočiště více než 500 000 lidí. V roce 1972 byla založena první centra buddhismu Diamantové cesty v Rakousku , Norsku, Švédsku a Dánsku . V roce 1974 bylo založeno první centrum v Německu a od té doby bylo po celém světě založeno již více než 600 center. Od roku 1973 lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah organizovali přednášková turné pro nejvyšší tibetské učitele – nejdříve po Evropě, později také po Severní a Jižní Americe, Rusku a Austrálii. Následující léta lama Ole tráví péčí o své studenty a rozvíjením svých center po celém světě. Tráví život na cestách, přednáší, vede kurzy a píše knihy a články. Už dnes se dá prohlásit, že Ole Nydahl je člověk, který podpořil ro...

Miroslav Neumann

Miroslav Neumann , prozaik, romanopisec, redaktor, autor literatury faktu o odbojovém hnutí, scénáře. Po absolvování hotelové školy byl recepčním. V době protektorátu byl členem zpravodajské služby 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky. Po válce byl předsedou Sdružení československých partyzánů v Holešově a pracoval v otcově podniku, od roku 1951 byl řidičem z povolání. Pro Českou televizi byl podle jeho předlohy natočen seriál Legenda o živých a mrtvých a Muž, který nesmí zemřít. Historie Kronika žhavých dnů vyšla v roce 1998, v roce 2005 vyšlo Ve stínu hákového kříže: kapitoly z historie protinacistického odboje na Holešovsku a v roce 2007 Za velkou šedou zdí. Dále napsal Partyzáni vzpomínají, Byla kdysi válka, Valaši v odboji a rebeliích a Vyslanci svobody. Spolupracoval se spisovatelem Pavlem Hejcmanem na řadě románů. Je autorem článků v odborném a regionálním tisku.

Karel Naxera

Narozen 19. 5. 1953 v Plzni. MUDr., lékař a komunální politik působící na jižním Plzeňsku, člen autorské dvojice Naxera-Benda, autor a spoluautor sci-fi románů a povídek.

Jiří Navrátil

Jiří Navrátil byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula. Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše. V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. V oddíle měl přezdívku Jiří N. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho...

Jaroslav Navrátil

Jaroslav Navrátil , je tenisový trenér a bývalý československý profesionální tenista. Největších úspěchů své kariéry dosáhl ve čtyřhře, v níž vyhrál dva turnaje. Na žebříčku ATP pro čtyřhru byl nejvýše klasifikován v prosinci 1987 na 31. místě, pro dvouhru pak v srpnu téhož roku na 64. místě. V letech 1986–1987 se probojoval do čtvrtfinále mužské čtyřhry na French Open. Na finančních prémiích vydělal 216 482 dolarů. V roce 1983 byl členem československého daviscupového družstva a v prvním kole Světové skupiny odehrál jednu vítěznou dvouhru proti paraguayeskému hráči Caballerovi. Dříve trénoval Tomáše Berdycha. K roku 2012 byl nehrajícím kapitánem daviscupového družstva České republiky a šéftrenérem TK Agrofert Prostějov. Mezi jeho svěřence patří tenisté Jiří Veselý, Jiří Lehečka a Dalibor Svrčina. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslav Navrátil na anglické Wikipedii.

Jaroslav Nauman

Jaroslav Nauman byl český spisovatel a básník. Narodil se v rodině Jana Eustacha Naumanna , oficiála při městském berním úřadě v Praze a jeho manželky Arnoštky, rozené Widmannové . Po roce 1945 si nechal změnit jméno na neněmecké Jaroslav Horný. Je otcem spisovatele a ochránce přírody Pavla Naumana a geologa a paleontologa RNDr. Radvana Horného, CSc. Mnohé z jeho básní byly zhudebněny. Jeho dílo prostupuje láska k přírodě, obzvláště k rostlinám, které se staly jeho celoživotní vášní. V jeho knize Skalky a skalničky se poprvé objevily české názvy rostlin jako např. čechrava, zlatice nebo temnohlávek.

Jaromíra Nejedlá

Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.

Jan Václav Novák

Narozen 21.12.1853 v Račicích u Smiřic, zemřel 30.4.1920 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, literární historik, komeniolog, překladatel a editor spisů J. A. Komenského, editor staročeské literatury, překladatel literatury pro mládež, redaktor pedagogického časopisu, stati o vychovatelství a o dějinách školství.

Jan Němec

Jan Němec maturoval na Klasickém osmiletém gymnáziu v Brně. Studoval různé obory na různých vysokých školách. Nyní působí jako doktorand sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Je redaktorem literárního měsíčníku Host, kde vede rubriku recenzí a kritik. Pravidelně publikuje v týdeníku Respekt. Knižně vydal sbírku básní První život, 2007. V roce 2009 mu v nakladatelství Druhé město vyšla kniha povídek Hra pro čtyři ruce.

František Nemec

František Němec byl básník wolkerovské generace, publicista, fejetonista a prozaik, který považoval soudničku jako osobitý žánr humoristicko - satirické literatury . František Němec se narodil na Žižkově v rodině krejčovského tovaryše. Vystudoval šest tříd gymnázia, ale pro předstírané oběšení musel se svým spoluviníkem Jaroslavem Seifertem školu opustit. Začal se věnovat žurnalistice, krátce působil v redakci Svobody na Kladně, poté se uplatnil jako soudní zpravodaj v Tribuně. Nakonec v letech 1923 - 43 zakotvil v listech Melantricha. František Němec psal do Českého slova a deníku A - Zet. Po 2. světové válce pracoval v kulturní rubrice Práce. Byl rovněž zpravodajem z norimberských procesů s hlavními válečnými zločinci. V roce 1959 odešel do invalidního důchodu.

Alena Nekovářová

Narozena 23.8.1961. PhDr., autorka učebnic němčiny.

Zbigniew Nienacki

Zbigniew Nienacki, skutečné jméno Zbigniew Tomasz Nowicki , byl polský spisovatel a novinář. Byl synem úředníka a učitelky. Debutoval v 17 letech. Největší slávu mu přinesla série dobrodružných knih pod společným jménem „Pan Auťák“ . V roce 1940 byl spolu s rodinou vysídlen do obce Słupia Skierniewicka, kde pracoval fyzicky. Po válce se vrátil do Lodži, kde brzy zahájil výuku v místní Všeobecně vzdělávací škole č. 3. V roce 1948 školu dodělal a odjel do Sklářské Poruby, kde krátce pracoval jako vychovatel. Ve stejném roce zahájil studium na Státní filmové vysoké škole v Lodži. Rok nato získal stipendium a odjel studovat do Moskvy na Všeruském státním kinematografickém institutu, odkud však byl nucen se vrátit v roce 1950 s posudkem "antistalinista". Byl přerušen tisk jeho první knihy Chłopcy, Nienacki byl vyhozen z vysoké školy a jeho otec z práce. Po jisté době byl přijat jako novinář v novinách Głos Robotniczy , kde pracoval do roku 1958. V tomto období začal používat pseudonym Zbigniew Nienacki. V 1952 se oženil s Helenou Dębskou, v 1953 se narodil syn Mariusz. V roce 1964 opustil ženu a syna, aby se mohl věnovat kariéře spisovatele. Průlomový v jeho životě byl rok 1967, kdy se přestěhoval do Jerzwałdu u Iławy. Zbigniew Nienacki byl aktivním členem PZPR , v 80. letech psal v lokálních tisku články kritizující hnutí Solidarita. Série „Pan Auťák“: Další knihy: Několik románů bylo zfilmováno, mj. Pan Auťák a pražské tajemství pod názvem Pražské tajemství. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zbigniew Nienacki na polské Wikipedii.

Vladimír Nagaj

Narozen 23.2.1949 v Praze. Grafik, ilustrátor, ilustrace, knižní grafika, umělecký redaktor časopisů.

Vilém M Nejtek

Narozen 11.9.1932. Reportážní práce.

Viktor Nekrasov

Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...

Václav Bolemír Nebeský

Václav Bolemír Nebeský byl český raně obrozenský básník, novinář, literární teoretik a kritik. Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Při studiích na univerzitě se Václav Bolemír Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi. V roce 1846 začal Václav Bolemír Nebeský studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton. Po návratu do Prahy byl Václav Bolemír Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity. V roce 1849 se Václav Bolemír Nebeský stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 - 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd. Jako literární historik první u nás odmítl Václav Bolemír Nebeský zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna. Pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psycholo...

Thomas Narcejac

Francouzský spisovatel, autor detektivních románů. Vlastním jménem Pierre Ayraud.

Štěpán Neubauer

Narozen 1922. Ing., CSc., publikace o rostlinných škůdcích.

Martina Navrátilová

Martina Navrátilová je bývalá česko-americká profesionální tenistka, která byla mezi lety 1978–1987 světovou jedničkou ve dvouhře. V devíti obdobích na čele strávila 332 týdnů, což ji řadí na druhé místo za Steffi Grafovou. Deblové klasifikaci vévodila nejdéle ze všech hráček, když na vrcholu setrvala 237 týdnů. Je považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob. Celkově vyhrála padesát devět grandslamových turnajů, z toho osmnáctkrát dvouhru, jedenatřicetkrát ženskou čtyřhru a desetkrát smíšenou čtyřru, což ji v otevřené éře řadí na 1. místo. S Margaret Courtovou a Doris Hartovou je jednou ze tří tenistek historie, které zkompletovaly grandslamové tituly ze všech soutěží čtyř Grand Slamů. Ve dvouhře získala celkově 167 titulů, čímž vytvořila rekord okruhu WTA Tour. Ve čtyřhře dosáhla rovněž nejvyššího počtu 177 trofejí. Celkovým počtem 354 titulů WTA drží absolutní rekord tenisu. Pouze Margaret Courtová vyhrála vyšší počet 192 singlových trofejí, z nichž ovšem 100 bylo před založením okruhu WTA Tour. Americká tenistka Billie Jean Kingová ji v roce 2006 charakterizovala slovy: „Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“ Tenisový novinář Steve Flink ji ve své knize The Greatest Tennis Matches of the Twentieth Century označil za druhou nejlepší hráčku 20. století za Němkou Steffi Grafovou. Tennis Magazine ji vybral za nejlepší tenistku, která hrála v období 1965 až 2005. Historik tenisu a novinář Bud Collins ji nazval „pravděpodobně největší hráčkou nebo hráčem tenisu všech dob.“ Čtyřikrát vyhrála Pohár federace, poprvé v roce 1975 za Československo a poté třikrát za Spojené státy. V roce 2000 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. Do Spojených států emigrovala po US Open 1975 a americké občanství obdržela v roce 1981. České občanství pak přijala v lednu 2008. V roce 1972, ve věku patnácti let, vyhrála mistrovství ...

Martin Novák

Narozen 1969 v Praze. Novinář a spisovatel, redaktor zahraniční rubriky Aktuálně.cz. Bývalý redaktor Lidových novin, České televize, Hospodářských novin a zahrańiční reportér.

Leon Novotný

Jurij Markovič Nagibin

Jurij Markovič Nagibin, rusky: Юрий Мaркович Нагибин byl ruský sovětský prozaik, novinář, scénárista a autor memoárů. Též autor povídek z doby 2. světové války a lyrických povídek o dobových vztazích mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou. Řada jeho námětů byla zfilmována. Je autorem známého filmu Předseda , v povídkové tvorbě rád promítá válečné prožitky do vnitřního světa svého moderního hrdiny. České výbory: Člověk a cesta, Když je čas kachen, Cizí srdce, Uličky mého dětství, příběhy významných kulturních osobností Ostrov lásky.

John Nichol

Poprvé upoutal pozornost široké veřejnosti za války v Perském zálivu, kdy se mu podařilo přežít irácké zajetí. Tehdy mu bylo sedmadvacet a byl příslušníkem britského letectva. V roce 1996 po patnácti letech služby v armádě odešel do civili a začal se věnovat psaní. Nyní žije v hrabství Hertfordshire a pokud právě nevystupuje v televizi, nepíše knihy, články do novin, nebo neabsolvuje přednáškové turné, věnuje se golfu a jiným sportovním aktivitám...

Johann Nestroy

Johann Nepomuk Eduard Ambrosius Nestroy byl rakouský divadelník, herec, operní zpěvák, dramatik a satirik. Johann Nepomuk Nestroy se narodil jako druhé z osmi dětí významné vídeňské měšťanské rodiny advokáta Johannese Nestroye a jeho manželky Marie Magdaleny . Měl se jako otec stát právníkem, ale více se zajímal o divadlo. Po studiích na gymnáziu začal v roce 1819 studovat práva a filozofii na vídeňské univerzitě, ve stejné době již veřejně vystupoval jako zpěvák. Po promoci v roce 1822 začal svou divadelní kariéru jako operní zpěvák ve Vídni. Od roku 1823 zpíval dva roky v německém divadle v Amsterdamu, dále byl angažován jako herec v Brně, Bratislavě a dalších městech. V roce 1831 se ze Lvova vrátil do Vídně, kde byl angažován v divadle Theater an der Wien jako komik a dramatik. Okamžitý úspěch mu zajistila v roce 1833 jeho hra Der böse Geist Lumpazivagabundus. Od listopadu 1854 do listopadu 1860 byl Nestroy ředitelem divadla Carltheater ve vídeňské čtvrti Leopoldstadtu. Poslední léta svého života strávil od roku 1859 ve Štýrském Hradci, kde si koupil dům a ve vile v Bad Ischlu. Naposledy vystoupil na jevišti 29. dubna 1862 ve Štýrském Hradci. Johan Nestroy zemřel ve Štýrském Hradci, kde byl nejprve pohřben. Od roku 1890 jsou jeho ostatky uloženy na vídeňském centrálním hřbitově. Dne 7. září 1823 se oženil, manželkou se stala Maria Wilhelmine von Nespiesny , 22. dubna 1824 se jim v Amsterdamu narodil syn Gustav. V roce 1827 opustila manželka Nestroye a odešla ke svému milenci, syn Gustav zůstal u otce . Ve Štýrském Hradci se v období 1827/28 seznámil s herečkou Marií Antonií Cäcilií Lacherovou ; sama si říkala Marie Weilerová po skutečném otci. Stala se Nestroyovou partnerkou a měla s ním tři děti: syna Karla Johanna Antona , dceru Marii Cäcilii a Adolpha Johanna, který zemřel necelý ...