Výpis všech autorů

Antonín Novotný

Antonín Josef Novotný byl československý politik a funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech čp. 28 a 13. prosince dostal při křtu v kostele sv. Remigia ve farnosti Čakovice jména „Antonín Josef“. Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí , v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945–1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ. Jeho celoživotní zálibou byl mariáš, který hrál i ve své rezidenci na Orlíku. Také při dlouhotrvajících letech na zahraničních cestách se této zábavě věnoval. Jeho partnerem byl obvykle Václav David , Jiří Hendrych a Ladislav Novák . Značnou pozornost věnoval však i tělovýchovným vystoupením . Když zemřel prezident Antonín Zápotocký, čekalo se, že novým prezidentem bude Viliam Široký. V Praze už probíhaly přípravy na volbu Širokého, tiskly se dokonce jeho prezidentské obrazy. Československá kom...

Zbigniew Nienacki

Zbigniew Nienacki, skutečné jméno Zbigniew Tomasz Nowicki , byl polský spisovatel a novinář. Byl synem úředníka a učitelky. Debutoval v 17 letech. Největší slávu mu přinesla série dobrodružných knih pod společným jménem „Pan Auťák“ . V roce 1940 byl spolu s rodinou vysídlen do obce Słupia Skierniewicka, kde pracoval fyzicky. Po válce se vrátil do Lodži, kde brzy zahájil výuku v místní Všeobecně vzdělávací škole č. 3. V roce 1948 školu dodělal a odjel do Sklářské Poruby, kde krátce pracoval jako vychovatel. Ve stejném roce zahájil studium na Státní filmové vysoké škole v Lodži. Rok nato získal stipendium a odjel studovat do Moskvy na Všeruském státním kinematografickém institutu, odkud však byl nucen se vrátit v roce 1950 s posudkem "antistalinista". Byl přerušen tisk jeho první knihy Chłopcy, Nienacki byl vyhozen z vysoké školy a jeho otec z práce. Po jisté době byl přijat jako novinář v novinách Głos Robotniczy , kde pracoval do roku 1958. V tomto období začal používat pseudonym Zbigniew Nienacki. V 1952 se oženil s Helenou Dębskou, v 1953 se narodil syn Mariusz. V roce 1964 opustil ženu a syna, aby se mohl věnovat kariéře spisovatele. Průlomový v jeho životě byl rok 1967, kdy se přestěhoval do Jerzwałdu u Iławy. Zbigniew Nienacki byl aktivním členem PZPR , v 80. letech psal v lokálních tisku články kritizující hnutí Solidarita. Série „Pan Auťák“: Další knihy: Několik románů bylo zfilmováno, mj. Pan Auťák a pražské tajemství pod názvem Pražské tajemství. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zbigniew Nienacki na polské Wikipedii.

Miloslav Nohejl

Miloslav Nohejl byl český spisovatel-prozaik. Narodil se v rodině úředníka státní dráhy Adolfa Nohejla a jeho manželky Anny, rozené Kudlové. Otec matky Anny, Václav Kudla , vlastnil instalatérský závod, který po jeho smrti Adolf Nohejl převzal. Maturoval na reálce v Plzni, krátce studoval na Vysoké škole technické v Praze, studium přerušila první světová válka. V roce 1915 se vrátil do Plzně, kde se stal městským úředníkem. Z římskokatolické církve vystoupil roku 1919. Po studiu Státní knihovnické školy v Praze v letech 1921–1922 pracoval v plzeňské Krajské lidové knihovně. V roce 1927 byl přijat za člena Literární skupiny. Přispíval též do brněnského literárního časopisu Host. Poté, co byl v letech 1948–1951 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni, roku 1951 byl skoro rok držen ve vyšetřovací vazbě. Následně odešel do invalidního důchodu, v literární činnosti pokračoval. Podle vzpomínkové knihy A. C. Nora byl Miloslav Nohejl ženatý. Předválečné prózy Miloslava Nohejla charakterizuje vztah dvojice milenců nebo manželů, často ovlivněný dalším milostným vztahem. Již v roce 1926 ocenil např. významný kritik Arne Novák povídkové knihy Dívka a sen a Vidím milence např. slovy „...Miloslav Nohejl je stilista dbalý a vkusný...někdy se mu podaří věta jemného výbrusu a vděku až nadzemského...“. Po druhé světové válce Nohejl nejprve popsal své zážitky z květnové revoluce a pak se soustředil na prózy s faktografickým základem, věnované Plzni. Většinu života strávil Miloslav Nohejl v Plzni. V roce 1945, poté, co byl dům, kde v Plzni bydlel, vybombardován, žil od dubna do srpna 1945 u rodičů na pražském Spořilově. V té době žilo na Spořilově více intelektuálů a umělců, jako spisovatelé A. C. Nor, Adolf Branald a další. Své zážitky z pražské květnové revoluce 1945 popsal Nohejl v knize Holýma rukama. A. C. Nor patřil mezi Nohejlovy dlouholeté přátele, jak něko...

Klaus-Uwe Nommensen

Německý teolog a publicista.

Klaas T Noordhuis

Klaas T. Noordhuis je známý návrhář zahrad. Zúčastnil se přípravy mnoha zahradních výstav např. Floriade, pečoval o parlamentní zahradu Wellington a řídil zahradní střediskoV současné době je zahradním poradcem a se svým kolegou založili zahradu veřejně přístupnou u svého domu v Groningenu.

Jiří Nevěčný

Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Jaroslav Novák

Narozen 31. 1. 1894 v Praze, zemřel 14. 3. 1965 v Úžině u Ústí nad Labem. Redaktor , knihkupec, průkopník táboření a skautingu, autor dobrodružné literatury pro mládež a skautských příruček.

Jan Němec

Jan Němec maturoval na Klasickém osmiletém gymnáziu v Brně. Studoval různé obory na různých vysokých školách. Nyní působí jako doktorand sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Je redaktorem literárního měsíčníku Host, kde vede rubriku recenzí a kritik. Pravidelně publikuje v týdeníku Respekt. Knižně vydal sbírku básní První život, 2007. V roce 2009 mu v nakladatelství Druhé město vyšla kniha povídek Hra pro čtyři ruce.

Hanns-Joachim Neubert

Autor kompilačních publikací z oblasti cestování.

Freya North

Freya North se v roce 1991 rezignovala na doktorandské studium, protože se rozhodla napsat svůj první román Sally. Čtyři roky ignorovala naléhání rodičů a přátel, aby si „našla pořádnou práci“. Byla na podpoře, a aby se uživila, přispívala do nejrůznějších časopisů a vystřídala řadu krátkodobých zaměstnání. V roce 1995 hodila opatrnost za hlavu a poslala tři kapitoly a stránku s kompletně vymyšleným příběhem špičkovému literárnímu agentovi – a vyšlo to: o její knihu usilovalo hned pět nakladatelství. Sally vyšla v roce 1996 a setkala se s nadšeným ohlasem. Kritici Northovou okamžitě označili za čerstvý hlas v britské literatuře.

Eva Nožičková

prof. fil., zpracovatelka česko-německého a německo-českého slovníka, spoluautorka učebnic němčiny.

Eduard Němec

Autor kuchařských knih a předpisů o konzervování ovoce a zeleniny.

David Jan Novotný

David Jan Novotný je vysokoškolský pedagog, spisovatel, scenárista a publicista. Po maturitě prošel řadou povolání: pracoval na poště, jako kočí a pastevec krav u státního statku v Krkonoších, divadelní vrátný, závozník v pekárnách, asistent produkce v Krátkém filmu Praha, uklizeč v divadle Semafor, vrátný ČSA, závozník v mydlovaru, asistent produkce na Barrandově, pomocný dělník v tiskárně, asistent režie v Krátkém filmu. Po absolutoriu FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, nastoupil v roce 1977 jako scenárista Filmového studia Barrandov. V roce 1990 byl přijat jako odborný asistent na FAMU na katedru scenáristiky a dramaturgie, kde byl v roce 1997 jmenován docentem a v roce 2001 profesorem. Od roku 1991 působí na katedře žurnalistiky FSV UK; v letech 2004–2007 byl prvním rektorem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Od roku 2008 přednášel dramaturgii na bývalé Literární akademii , kde byl v letech 2010–2013 prorektorem a garantem oboru Literární tvorba. Je autorem filmových a televizních scénářů, desítky povídkových sbírek, novel a knih pro děti, teoretických textů o dramaturgii a scenáristice a publicistických textů v MfDnes, Lidových novinách, Hospodářských novinách. V roce 2008 publikoval Manifest pisoidního realismu, v němž vytyčuje nový umělecký směr v literatuře, malířství a figurální tvorbě. V roce 2011, 2012, 2014 a 2015 působil jako hostující pedagog na univerzitě ve finském Jyväskylä. Otcem Davida Jana Novotného byl výtvarník Jan Blahoslav Novotný tvořící pod pseudonymem Jebenof, děd evangelický teolog Adolf Novotný.

Bohumil Nuska

Prozaik, básník, literární historik a kreslíř, absolvent filosoficko-historické fakulty University Karlovy v Praze, doktor filosofie a docent estetiky Bohumil Nuska se narodil 5. listopadu 1932 v Českých Budějovicích. Celoživotně je však spjatý s Libercem, kde dnes žije a vede katedru filosofie na tamější Technické universitě. Po ukončení vysokoškolských studií pracoval jako kunsthistorik v Severočeském muzeu v Liberci. Je autorem řady odborných prací, především s tematikou dějiny knižní kultury; publikuje v odborných časopisech v České republice i v zahraničí

Aleš Novotný

Aleš Novotný se narodil ve Valticích na jižní Moravě. Vystudoval Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Brně a později i obor geologie na Masarykově univerzitě. Psaní se věnuje od svých třinácti let a svou první „knihu“ napsal o rok později. Tehdy se jednalo o fantasy příběh pro děti. Dnes má ale v oblibě zejména kriminálky, horory a thrillery. Je velkým fanouškem Gillian Flynnové, Anthonyho Horowitze, R. L. Stina a J. K. Rowlingové. Pamatuj na smrt je jeho debutovým románem pro mládež.

Viktor Nekrasov

Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...

Sven Nordqvist

Švédský spisovatel a ilustrátor.

Ole Nydahl

Ole Nydahl je dánský láma linie Karma Kagjü. Krátce sloužil v dánské armádě a poté studoval filozofii, anglický a německý jazyk na univerzitě v Kodani; také v USA, Tübingenu a Mnichově. Se svou ženou Hannah se s buddhismem poprvé setkali v roce 1968 na své svatební cestě v nepálském Káthmándú. Potkali zde Lobpöna Ccheču rinpočheho, jednoho z největších buddhistických učitelů v oblasti Himálaje. V roce 1969 se setkali s 16. Karmapou devět let poté, co se britská žena Freda Bedi stala prvním západním studentem 16. Karmapy se Nydahlové stali jeho studenty a žáky. Karmapa je nejvyšší lama 1 100 let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu, která učí vadžrajánu a kterou Ole Nydahl propaguje jako Diamantovou cestu . Ole a Hannah obdrželi abhišeky a učení přímo od 16. Karmapy a ostatních mistrů školy Karma Kagjü. Obdrželi také abhišeky jiných škol tibetského buddhismu. V roce 1972 poslal 16. Karmapa Oleho a jeho ženu Hannah podpořit buddhismus na Západ. Po návratu do Evropy Hannah a Ole Nydahl začali učit buddhismus a organizovat meditační centra, nejprve v jejich rodném Dánsku, poté v Německu a dalších zemích. Zmocnil je k udělování slibu bódhisattvy a útočiště, obřadu, při kterém se člověk formálně stává buddhistou. Od té doby dal Ole útočiště více než 500 000 lidí. V roce 1972 byla založena první centra buddhismu Diamantové cesty v Rakousku , Norsku, Švédsku a Dánsku . V roce 1974 bylo založeno první centrum v Německu a od té doby bylo po celém světě založeno již více než 600 center. Od roku 1973 lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah organizovali přednášková turné pro nejvyšší tibetské učitele – nejdříve po Evropě, později také po Severní a Jižní Americe, Rusku a Austrálii. Následující léta lama Ole tráví péčí o své studenty a rozvíjením svých center po celém světě. Tráví život na cestách, přednáší, vede kurzy a píše knihy a články. Už dnes se dá prohlásit, že Ole Nydahl je člověk, který podpořil ro...

Karel Němec

Karel Němec byl český zahradnický odborník, pedagog, známý ovocnář a ředitel Pomologického ústavu v Praze. Byl synem spisovatelky Boženy Němcové. Narodil se jako druhé dítě ze čtyř v rodině finančního úředníka Josefa Němce a spisovatelky Boženy Němcové . V dětském věku se s rodiči často stěhoval a cestoval, např. Polná , Domažlice , Všeruby , Nymburk , Liberec , Praha . Začal v Praze studovat reálné gymnázium, ale studium pro nemoc přerušil a po skončení nižší reálky se věnoval své zálibě – zahradnictví. Vyučil se u pražského zahradníka Josefa Fialy ve Společenské zahradě Na Slupi , v letech 1856–1858 pobýval ve slezské Zaháni, v proslulém zaháňském parku, kde měl možnost poznat a osvojit si mnohé ze zahradnického řemesla a umění; absolvoval odbornou praxi v Rakousku; v zahradnictví v Rájci-Jestřebí se zdokonaloval ve šlechtění květin, zejména jiřin. Karel Němec po působení v zahradě Na Slupi byl městským zahradníkem v Karlíně, pracoval také v Německu v císařském parku Sanssouci v Postupimi a potom v rozsáhlém anglickém parku Klamovka na Smíchově. Krátce byl zahradníkem v Zapči u hraběnky Kinské v Chlumci nad Cidlinou. V roce 1870 byl Karel Němec jako známý odborník povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře, kde 11. července 1870 nastoupil jako zahradník a učitel zahradnictví. Postupně ještě vyučoval ovocnictví, botaniku a krasopis. Významně se podílel na vzniku, provozu a rozšíření táborské botanické zahrady , založil vinici a ovocnou školku. Ve svém oboru byl opravdovým odborníkem a mezi žáky jako učitel velice oblíben. Mimo školní práci se také podílel na údržbě a rozšíření městských sadů a založil v Táboře mnoho soukromých zahrad. Dne 15. srpna 1888 se v České Skalici zúčastnili sourozenci Karel Němec a Theodora Němcová slavnostního odhalení pomníku své matky Boženy ...

Jiří W. Neprakta

Jiří Novotný

P. Dr. Jiří Novotný, SJ, jezuita, kněz. * 28.2.1921 Brno – † 15.2.2002 Velehrad 1940 maturita na brněnském reálném gymnáziu, vstup do Tovaryšstva Ježíšova, 1943 tříleté studium filosofie na řádovém učilišti na Velehradě, 1947 Russicum , Řím, titul z licenciátu teologie, 1953–1957 Biblický ústav, Řím, titul z licenciátu Písma svatého, 1946 vychovatel studentů v Papežském ústavu na Velehradě, 1960–1966 sekretář v Biblickém ústavu, Řím, 1969–1973 přednáší Nový zákon na teologické fakultě v Bejrútu, kterou vedli francouzští jezuité, 1973–1990 pracuje pro českou misi v Montrealu, výuka řečtiny a hebrejštiny; při ruském chrámu pomáhal při byzantské liturgii, 1990–1995 střídavě přednáší Starý zákon a hebrejštinu na Řeckokatolické fakultě Univerzity P. J. Šafáríka v Prešově a na římskokatolickém Institutu Teologické fakulty bratislavské Univerzity Komenského ve Spišské Kapitule, 1996 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci přednáší Starý a Nový zákon a vede kurzy hebrejštiny, základů arabštiny a semináře věnované ikonám a staroslověnským památkám v Česku,

Jiří Navrátil

Jiří Navrátil byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula. Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše. V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. V oddíle měl přezdívku Jiří N. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho...

Jan Novák

Česko-americký spisovatel, filmový scénárista a dramatik Jan Novák se narodil 4. dubna 1953 v Kolíně. Navštěvoval první ročník kolínského gymnázia. O prázdninách v roce 1969 odešel s rodiči do Rakouska a odtud po ročním pobytu v uprchlickém táboře Traiskirchen do USA. Studoval na Shimer College ve státě Illinois a humanitní vědy na Chicagské univerzitě. V tomto městě také se svou rodinou stále žije. Vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, deset let pracoval v computerovém oddělení telefonní společnosti, koncem devadesátých let byl několik let zaměstnán u bezpečnostní agentury jako strážce při převozu peněz. Od studentských let se věnuje literární činnosti. Zprvu psal verše, které publikoval časopisecky. Knižně debutoval česky psaným souborem povídek Striptease Chicago, které vyšly v nakladatelství 68 manželů Škvoreckých v Torontu . Od té doby píše anglicky. Je autorem próz Perfektní život , Miliónový jeep , Samet a pára , Co já vím? , Komouši, grázlové, cikáni, fízlové a básníci , Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války , Děda , a divadelních her Čížci , České nebe , Strýček Josef , Aljaška a několika filmových scénářů (nejvýznamnější je jeho scénáristická spolupráce s Milošem Formanem, Ivanem Passerem, Maxmiliánem Schellem s Jurajem Jakubiskem a Davidem Ondříčkem. Dnes píše především anglicky, svoje díla do češtiny nepřekládá. Tvrdí, že je docela přínosné, když to překládá někdo jiný, protože často objeví věci, které by přeložil jinak a hůř. Co mu nesedí, to si opraví podle svého. Jan Novák patří k mladší vrstvě emigrace, která vyrůstá v osobnosti teprve v zahraničí a je ve způsobu psaní podstatně méně zatížena českou literární tradicí....

Bohuslav Novotný

Novotný Bohuslav, 3. 10. 1921 - 1996, český archeológ; univerzitný profesor v Bratislave. Zaoberal sa najmä neolitom a archeologickými výskumami v podtatranskej oblasti. Hlavné dielo: Lužianska skupina a počiatky maľovanej keramiky na Slovensku.

Alena Nevěčná

Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Věra Nováková

Věra Nekolová

Mgr. Narozena 3. 12. 1930 v Mladé Boleslavi. Ruštinářka, práce z oboru.

Mirzakarim Sanakulovič Norbekov

Psycholog a učitel alternativní medicíny původem z Uzbekistánu.

Miloň Novotný

Miloň Novotný byl klasik české dokumentární fotografie. Miloň Novotný se narodil roku 1930 ve Štětovicích na Hané. Studium gymnázia v Prostějově nemohl dokončit, neboť vážně onemocněl a musel se rok léčit ve Vysokých Tatrách. Zde začal fotografovat s vypůjčeným fotoaparátem. Později se náhodně seznámil s Josefem Sudkem a Jiřím Jeníčkem, kteří ho povzbudili k uspořádání výstavy v Olomouci v roce 1956 a zasílání fotografií do týdeníku Kultura. Přestěhoval se do Prahy a poté více než dvacet let fotografoval pro noviny, časopisy a divadla. Rovněž spolupracoval s ČSAV. Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloň Novotný na Wikimedia Commons

Martin Nekola

Vystudoval Politologii na Filozofické fakultě v Praze, věnuje se především období nacismu v Německu a zbytku světa, dějinam totalitních režimů a československému exilu po roce 1948. Mimoto působí také jako publicista, dopisovatel několika časopisů a asistent ve Stálé komisi Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí.

Luděk Novák

Luděk Novák byl historik umění, kurátor, estetik, kritik a fotograf. V letech 1948–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a obhájil zde rigorózní práci Česká portrétní malba v období národního probuzení a kandidátskou dizertaci Česká portrétní malba 19. století . Před rokem 1948 byl v kontaktu s okruhem spořilovských surrealistů. V letech 1953–1972 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V polovině 60. let byl jedním z iniciátorů vzniku Bloku tvůrčích skupin, od roku 1964 byl členem prezidia nově zvoleného Svazu československých výtvarných umělců a šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Roku 1967 byl členem výstavní komise I. pražského salonu a roku 1970 komisařem čs. pavilónu na 35. benátském Bienále. Na počátku normalizace byl z ÚTDU ČSAV propuštěn. Do roku 1971 publikoval v časopisech Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Kulturní tvorba, Acta scaenographica, Estetika, dějiny a současnost, Sešity pro mladou literaturu, ad. Partnerkou a spolupracovnicí Luďka Nováka byla teoretička umění Eva Petrová. V 50. letech se zabýval malířstvím 19. století . Těžištěm jeho odborné práce je řada studií, zabývajících se teorií umění, které publikoval od poloviny 50. let až do roku 1972. Zaměřil se rovněž na generační hnutí a formování výtvarných skupin, zejména skupiny Trasa a s tím související teoretická východiska poválečného moderního umění. Jeho nejrozsáhlejším dílem je kniha Století moderního malířství , vydaná roku 1968. Je autorem textů antologie 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky , spoluautorem Encyklopedie českého výtvarného umění a spolu s H. Volavkovou je rovněž autorem textů v knize Malé dějiny malířství . I po propuštění z ÚTDU ČSAV pracoval nadále jako teoretik umění, ale jeho...

Luděk Navara

Luděk Navara , je český spisovatel literatury faktu, publicista, scenárista a historik. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně a později dálkově historii na FF MU. Od roku 1995 byl redaktorem MF Dnes, později začal spolupracovat s Aktuálně.cz. Spolupracuje též s ČT Brno a ČT Ostrava. Jeho hlavní specializací v oblasti historie a publicistiky jsou zločiny komunismu a nacismu a odsun sudetských Němců. V roce 2009 založil společně s Miroslavem Kasáčkem Občanské sdružení Paměť, které mapuje komunistickou totalitu v Česku, především v regionu jižní Moravy. Občanské sdružení Paměť iniciovalo vznik Stezky svobody a památník železné opony Brána ke svobodě u Mikulova. Na útěku – neuvěřitelný příběh Josefa Brykse, načetl David Novotný, vydala Audiotéka, 2017 Příběhy železné opony, načetla Bára Štěpánová, vydal OneHotBook, 2019 Od Nadace Český literární fond obdržel Výroční novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2007. Od Nadačního fondu angažovaných nestraníků obdržel 8.12.2010 Cenu Antonína Švehly. Dne 5. července 2018 byl spolu s Miroslavem Kasáčkem oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu a prezentování osudů obětí totality s přihlédnutím k tehdy vydané publikaci „A přece budu blízko“.

Karel Naxera

Narozen 19. 5. 1953 v Plzni. MUDr., lékař a komunální politik působící na jižním Plzeňsku, člen autorské dvojice Naxera-Benda, autor a spoluautor sci-fi románů a povídek.

John Nichol

Poprvé upoutal pozornost široké veřejnosti za války v Perském zálivu, kdy se mu podařilo přežít irácké zajetí. Tehdy mu bylo sedmadvacet a byl příslušníkem britského letectva. V roce 1996 po patnácti letech služby v armádě odešel do civili a začal se věnovat psaní. Nyní žije v hrabství Hertfordshire a pokud právě nevystupuje v televizi, nepíše knihy, články do novin, nebo neabsolvuje přednáškové turné, věnuje se golfu a jiným sportovním aktivitám...

Jaromíra Nejedlá

Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.

Zdeněk Netopil

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.

Vladimír Nagaj

Narozen 23.2.1949 v Praze. Grafik, ilustrátor, ilustrace, knižní grafika, umělecký redaktor časopisů.

Václav Bolemír Nebeský

Václav Bolemír Nebeský byl český raně obrozenský básník, novinář, literární teoretik a kritik. Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Při studiích na univerzitě se Václav Bolemír Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi. V roce 1846 začal Václav Bolemír Nebeský studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton. Po návratu do Prahy byl Václav Bolemír Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity. V roce 1849 se Václav Bolemír Nebeský stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 - 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd. Jako literární historik první u nás odmítl Václav Bolemír Nebeský zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna. Pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psycholo...

Štěpán Neubauer

Narozen 1922. Ing., CSc., publikace o rostlinných škůdcích.

Sinclair Nicholas

autor česko-anglických slovníků a učebnice a angličtiny.

Richard Novák

Nio Nakatani

Japonská autorka manga komiksů a grafických románů.

Nikolaj Aleksejevič Nekrasov

Ruský básník a prozaik.

Nena

Nena je německá zpěvačka a herečka, která se mezinárodně proslavila v 80. letech 20. století jako zpěvačka skupiny Nena , což byl také název skupiny. Debutové album skupiny s vlastním názvem " Nena " vyšlo v roce 1983 a obsahovalo singl "99 Luftballons", píseň, která se stala celosvětovým hitem a v mnoha zemích se dostala na první místo. Anglická verze "99 Red Balloons" zaznamenala rovněž značný mezinárodní úspěch. Po rozpadu skupiny v roce 1987 pokračovala Nena v kariéře sólové umělkyně, která vydala řadu alb a udržovala se v hudebním průmyslu.

Miroslav Neumann

Miroslav Neumann , prozaik, romanopisec, redaktor, autor literatury faktu o odbojovém hnutí, scénáře. Po absolvování hotelové školy byl recepčním. V době protektorátu byl členem zpravodajské služby 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky. Po válce byl předsedou Sdružení československých partyzánů v Holešově a pracoval v otcově podniku, od roku 1951 byl řidičem z povolání. Pro Českou televizi byl podle jeho předlohy natočen seriál Legenda o živých a mrtvých a Muž, který nesmí zemřít. Historie Kronika žhavých dnů vyšla v roce 1998, v roce 2005 vyšlo Ve stínu hákového kříže: kapitoly z historie protinacistického odboje na Holešovsku a v roce 2007 Za velkou šedou zdí. Dále napsal Partyzáni vzpomínají, Byla kdysi válka, Valaši v odboji a rebeliích a Vyslanci svobody. Spolupracoval se spisovatelem Pavlem Hejcmanem na řadě románů. Je autorem článků v odborném a regionálním tisku.

Martina Novotná

Narodila se v roce 1983 v Karlových Varech. Později se přestěhovala do Prahy, kde vystudovala česko-španělské gymnázium a následně absolvovala Policejní akademii obor Bezpečnostně-právní studia a kriminalistika. Rok působila na katedře kriminalistiky jako odborný asistent. Věnuje se výuce cizích jazyků, především angličtiny a španělštiny. Ve svých příbězích využívá zkušenosti nejen z kriminalistiky, ale také z dalších oborů, kterými se zabývá. Její tvorbu ovlivňuje především zájem o historii a historický šerm, jemuž se aktivně věnuje, a studium psychologie se zaměřením na negativní jevy ve společnosti. Stranou jejího zájmu nezůstávají ani tzv. „věci mezi nebem a zemí“. Díky tomu se v knihách můžeme setkávat i s prvky fantasy, které dokreslují detektivní zápletky z doby vlády Václava II. Mezi její další záliby patří především jízda na koni, výroba šperků a psaní recenzí na knihy, kde se zaměřuje na oblast historických románů a detektivek. Pravidelně tak přispívá např. na server databázeknih.cz. Do podvědomí čtenářů se autorka dostala svou prvotinou Vražda nepočestné panny, která vyšla na jaře roku 2020. V současné době žije v Praze, kde spolu s manželem vychovává tři syny.

Martina Navrátilová

Martina Navrátilová je bývalá česko-americká profesionální tenistka, která byla mezi lety 1978–1987 světovou jedničkou ve dvouhře. V devíti obdobích na čele strávila 332 týdnů, což ji řadí na druhé místo za Steffi Grafovou. Deblové klasifikaci vévodila nejdéle ze všech hráček, když na vrcholu setrvala 237 týdnů. Je považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob. Celkově vyhrála padesát devět grandslamových turnajů, z toho osmnáctkrát dvouhru, jedenatřicetkrát ženskou čtyřhru a desetkrát smíšenou čtyřru, což ji v otevřené éře řadí na 1. místo. S Margaret Courtovou a Doris Hartovou je jednou ze tří tenistek historie, které zkompletovaly grandslamové tituly ze všech soutěží čtyř Grand Slamů. Ve dvouhře získala celkově 167 titulů, čímž vytvořila rekord okruhu WTA Tour. Ve čtyřhře dosáhla rovněž nejvyššího počtu 177 trofejí. Celkovým počtem 354 titulů WTA drží absolutní rekord tenisu. Pouze Margaret Courtová vyhrála vyšší počet 192 singlových trofejí, z nichž ovšem 100 bylo před založením okruhu WTA Tour. Americká tenistka Billie Jean Kingová ji v roce 2006 charakterizovala slovy: „Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“ Tenisový novinář Steve Flink ji ve své knize The Greatest Tennis Matches of the Twentieth Century označil za druhou nejlepší hráčku 20. století za Němkou Steffi Grafovou. Tennis Magazine ji vybral za nejlepší tenistku, která hrála v období 1965 až 2005. Historik tenisu a novinář Bud Collins ji nazval „pravděpodobně největší hráčkou nebo hráčem tenisu všech dob.“ Čtyřikrát vyhrála Pohár federace, poprvé v roce 1975 za Československo a poté třikrát za Spojené státy. V roce 2000 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. Do Spojených států emigrovala po US Open 1975 a americké občanství obdržela v roce 1981. České občanství pak přijala v lednu 2008. V roce 1972, ve věku patnácti let, vyhrála mistrovství ...

Karel Novotný

Karel Novotný , docent filosofie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a vědecký pracovník Filosofického ústavu Akademie věd České republiky. Magisterská studia filosofie, fyziky a politické vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Katholische Universität Eichstätt . Doktorské studium en cotutelle na Université Paris XII a na FF UK v Praze . Od roku 2007 koordinátor programu Erasmus Master Mundus EuroPhilosophie na FHS UK v Praze. V roce 2010 s Hansem Rainerem Seppem založil Středoevropský institut filosofie . Vydal jako autor či koeditor 10 knih a publikoval 40 článků zejména z oblasti současné fenomenologie.

Jurij Markovič Nagibin

Jurij Markovič Nagibin, rusky: Юрий Мaркович Нагибин byl ruský sovětský prozaik, novinář, scénárista a autor memoárů. Též autor povídek z doby 2. světové války a lyrických povídek o dobových vztazích mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou. Řada jeho námětů byla zfilmována. Je autorem známého filmu Předseda , v povídkové tvorbě rád promítá válečné prožitky do vnitřního světa svého moderního hrdiny. České výbory: Člověk a cesta, Když je čas kachen, Cizí srdce, Uličky mého dětství, příběhy významných kulturních osobností Ostrov lásky.

Jožo Nižnánsky

Jožo Nižnánsky byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, publicista a překladatel, autor populárních historických románů a pověstí. Pocházel z nemajetné rodiny, jeho otec byl železniční dozorce. Základní školu navštěvoval v Brestovanech, Zavaru a v Satu Mare , gymnázium potom ve Svätém Juru a v Trnavě. Po maturitě se zapsal na práva, která však nedokončil, neboť dal z finančních důvodů přednost novinářské praxi. Od roku 1923 se tak stal novinářem z povolání. Mezi lety 1924 a 1938 byl redaktorem deníku agrární strany Slovenská politika, kde uveřejnil většinu svých románů na pokračování. Postupně redigoval časopisy Nový svet , časopisy Demokratické strany Čas v obrazoch a Demokratický týždenník , Život v obrazoch a jiné. V letech 1949 – 1951 pracoval jako redaktor ve Vydavatelství ROH, v letech 1950-1954 pracoval ve vydavatelství Obroda, od roku 1952 byl také redaktorem Světa socialismu, později Slovenského nakladatelství dětské knihy a do roku 1957, kdy odešel do důchodu, ve slovenském vydavatelství Mladé letá. Od této doby se věnoval překladatelské činnosti a přeložil: Svojí literární tvorbu začal psaním poezie, přestože se později věnoval výlučně psaní dobrodružně-historických románů. Jeho poezie vyjadřuje oslavu života rolnických předků. Jeho básnická tvorba byla velmi dobře přijata, nicméně později v ní nepokračoval, ale začal se věnovat próze. V ní se vracel do slovenské minulosti a k historickým postavám jako jsou Móric Beňovský nebo Alžběta Báthoryová. Pro jeho tvorbu je charakteristický napínavý děj, dobrodružství, zápas dobra a zla, hrdinství i zbabělost, a také příběhy lásky. Svoje díla sa snažil psát velmi jednoduše tak, aby byla přístupná široké veřejnosti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku ...

Johann Nestroy

Johann Nepomuk Eduard Ambrosius Nestroy byl rakouský divadelník, herec, operní zpěvák, dramatik a satirik. Johann Nepomuk Nestroy se narodil jako druhé z osmi dětí významné vídeňské měšťanské rodiny advokáta Johannese Nestroye a jeho manželky Marie Magdaleny . Měl se jako otec stát právníkem, ale více se zajímal o divadlo. Po studiích na gymnáziu začal v roce 1819 studovat práva a filozofii na vídeňské univerzitě, ve stejné době již veřejně vystupoval jako zpěvák. Po promoci v roce 1822 začal svou divadelní kariéru jako operní zpěvák ve Vídni. Od roku 1823 zpíval dva roky v německém divadle v Amsterdamu, dále byl angažován jako herec v Brně, Bratislavě a dalších městech. V roce 1831 se ze Lvova vrátil do Vídně, kde byl angažován v divadle Theater an der Wien jako komik a dramatik. Okamžitý úspěch mu zajistila v roce 1833 jeho hra Der böse Geist Lumpazivagabundus. Od listopadu 1854 do listopadu 1860 byl Nestroy ředitelem divadla Carltheater ve vídeňské čtvrti Leopoldstadtu. Poslední léta svého života strávil od roku 1859 ve Štýrském Hradci, kde si koupil dům a ve vile v Bad Ischlu. Naposledy vystoupil na jevišti 29. dubna 1862 ve Štýrském Hradci. Johan Nestroy zemřel ve Štýrském Hradci, kde byl nejprve pohřben. Od roku 1890 jsou jeho ostatky uloženy na vídeňském centrálním hřbitově. Dne 7. září 1823 se oženil, manželkou se stala Maria Wilhelmine von Nespiesny , 22. dubna 1824 se jim v Amsterdamu narodil syn Gustav. V roce 1827 opustila manželka Nestroye a odešla ke svému milenci, syn Gustav zůstal u otce . Ve Štýrském Hradci se v období 1827/28 seznámil s herečkou Marií Antonií Cäcilií Lacherovou ; sama si říkala Marie Weilerová po skutečném otci. Stala se Nestroyovou partnerkou a měla s ním tři děti: syna Karla Johanna Antona , dceru Marii Cäcilii a Adolpha Johanna, který zemřel necelý ...

Joe Navarro

Joe Navarro je americký autor narozený jako Kubánec. Bývalý agent FBI, poradce a lektor, zaměřený na neverbální komunikaci a řeč těla. Do USA se přestěhoval se svou rodinou když mu bylo ,8 krátce po invazi v Zátoce sviní. Ukončil bakalářské studium justiční administrace na Brigham Young University magisterské studium mezinárodních vztahů na Slippery Rock University, poté pracoval 25 let jako zvláštní agent FBI supervisor v oblasti kontrarozvědky a hodnocení chování. Je jedním ze zakládajících členů elitního programu Behaviorální analýzy FBI a sloužil i jako velitel týmu jednotek SWAT. Po odchodu do důchodu z FBI píše knihy a vede kurzy na téma lidského chování. Působí na fakultě Univerzity v Saint Leo a odučil řadu kurzů na Harvardské podnikatelské škole. Od roku 2003 je konzultantem státních ministerstev.

Jill Norman

Britská editorka publikací pro výuku jazyků, zaměřená též na oblast kuchařství.

Jan Němec

Narozen 21. 6. 1981 v Brně. Básník, spisovatel, publicista a literární redaktor.

Ivan Nový

Prof. Ing. Ivan Nový, CSc. Je profesorem Vysoké školy ekonomické pro obor podniková ekonomika a management. Od roku 1992 je vedoucím katedry psychologie a sociologie řízení na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze. V odborné práci se zaměřuje na problematiku sociologických a sociálně-psychologických aspektů podnikového řízení s důrazem na oblast vedení lidí, podnikové kultury a interkulturního managementu. V mezinárodní pedagogické a vědecko-výzkumné spolupráci se orientuje na německy mluvící teritoria. Spolupracuje s řadou zahraničních výzkumných a vzdělávacích zařízení, např. s univerzitami v Regensburgu, Drážďanech, Braunschweigu a Vídni. Velmi významná je také jeho poradenská činnost pro známé a velké mezinárodní i české firmy.

Celeste Ng

Celeste Ng je americká prozaička, jejíž rodiče pocházejí z Hong Kongu. Studovala na Harvardu a na University of Michigan. Publikovala řadu povídek časopisecky. Vše, co jsme si nikdy neřekli je její první román; získala za něj několik literárních ocenění v čele s Amazon’s #1 Best Book of 2014

Zdenek R Nespor

Narozen 23. 6. 1976 v Praze, prof., PhDr., PhD. historik, antropolog, sociolog, religionista; vedoucí oddělení ekonomické sociologie v Sociologickém ústavu AV ČR, vysokoškolský učitel na Fakultě humanitních studií UK , vedoucí oboru Evropské kulturní a duchovní dějiny tamtéž; speciallizuje se na dějiny české religiozity, evangelické církevní dějiny 18.-20. století, populární kulturu 20. století, dějiny české sociologie a společenských věd, ekonomickou sociologii; manžel socioložky a sociální antropoložky Olgy Nešporové .

Vladimír Novotný

Narozen 19. 8. 1946 v Praze. Doc. PhDr., Ph.D., literární kritik a historik, překladatel z ruštiny, práce z bohemistiky, slavistiky a kulturní historie, pracovník nakladatelství, básník.

Vladimír J. A Novák

Narozen 22. 4. 1919 v Praze, zemřel 1997. Biolog a entomolog, práce z oboru evoluční biologie.

Vilém Němec

Narozen 18. 5. 1857 v Praze, zemřel 23. 2. 1942 v Praze. PhMr. Cestovatel, vůdce loveckých výprav, obchodník s africkými zvířaty, lékárník, preparátor, ředitel pštrosí farmy, projektant plicního sanatoria, lovec lebek, balzamátor nebožtíků, úředník v paláci egyptského panovníka, zvěrolékař, etnograf, autor odborných článků a úspěšných knih, majitel soukromé zoologické zahrady, dobrodruh a dobrý člověk. Jeho první cesta do zahraničí vedla do Sofie, kde vedl lékárnu vojenského lékaře Dr. Nádherného. Po návratu studoval zoologii na UK v Praze a arabštinu, aby získal odborné znalosti pro své další cestování. V l. 1886-1910 uskutečnil řadu loveckých výprav do východní Afriky a Přední Asie. Studoval africkou přírodu a sbíral národopisné doklady o životě obyvatel afrických pouští. Část jeho přírodovědeckých sbírek je dnes v Národním muzeu v Praze. Po návratu do vlasti žil v Benešově, ve vile nazvané "El Kahýra", která byla plná loveckých trofejí. - Autor řady cestopisných knih a pamfletu na poměry v konopišťském panství.