Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 301 - 360 z celkem 10938 záznamů
Deon Meyer
Deon Godfrey Meyer je jihoafrický spisovatel thrillerový románů, píšící v afrikánštině. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků. Je též autorem mnoha televizních a filmových scénářů. Narodil se ve městě Paarl v Jihoafrické republice, vyrůstal poblíž zlatých dolů v Klerksdorpu. Vystudoval historii a tvůrčí psaní na University of Potchefstroom, pracoval jako redaktor v novinách a jako textař v reklamní agentuře. První povídky publikoval časopisecky na konci osmdesátých let, na vydání románu čekal do roku 1994. Následovalo devět románů a dva soubory povídek, některé z nich Meyer sám přepracoval do podoby televizních scénářů. Je držitelem mnoha cen, jak za scénáře, tak za romány: Ďáblova hora posbírala tři žánrová ocenění, román Orion jich má šest. Píše v afrikánštině, v jazyce potomků bílých přistěhovalců, kteří dnes tvoří jednu ze skupin obyvatelstva v Jihoafrické republice. Žije poblíž Kapského města, miluje motorky, Mozarta a rugby. Ve svých kriminálních románech odráží nelehkou společenskou situaci na jihu Afriky po pádu apartheidu, aniž by je však zatěžkal politickými slogany či mentorováním, tvoří jí „pouze“ důvěryhodnou kulisu k promyšleným a napínavým případům. Jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků a v mnoha zemích se staly bestsellery.
Více od autora
Alois Musil
Alois Musil byl český orientalista, biblista, cestovatel, etnograf a spisovatel a moravský katolický kněz. Je považován za jednoho z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století. Mezi Araby používal také jméno Músa ar Rueili či Músá šajch Číkí. Britský sociální antropolog Ernest Gellner mu dal v narážce na Thomase Edwarda Lawrence přezdívku Lawrence z Moravy , v českých zdrojích bývá tato přezdívka použita ve tvaru „český Lawrence z Arábie“ či „moravský Lawrence z Arábie“. Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. Jeho blízkým příbuzným byl slavný rakouský spisovatel českého původu Robert Musil. Gymnaziální studia absolvoval v Kroměříži, Brně a ve Vysokém Mýtě. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval v letech 1887–1891 na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických studií jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 1895–1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci . Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knih Arabia Petraea a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni. Roku 1902 byl Alois Musil jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem na teologické fakultě univerzity ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 1908 až 1912 několik dlouhých cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předi...
Více od autora
Winter Morgan
Pseudonym autora knih pro děti a dospělé. Pod pseudonymem Winter Morgan publikuje články v oblasti počítačových her .
Více od autora
Vojtech Mihálik
30. marec 1926, Dolná Streda - † 3. november 2001, Bratislava) bol slovenský básnik, prekladateľ a publicista. Narodil sa v robotníckej rodine v Dolnej Strede a vzdelanie získaval v Seredi, Trnave a na filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde študoval odbor slovenčina - filozofia. Po ukončení vzdelávania pracoval ako redaktor; v rokoch 1949 - 1950 vo vydavateľstve Kniha a v rokoch 1950 - 1951 vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ; v rokoch 1952 - 1954 vo vojenskom časopise Československý voják, kde pôsobil počas základnej vojenskej služby. V rokoch 1954 - 1959 bol tajomníkom Zväzu slovenských spisovateľov a v rokoch 1965 - 1967 bol prvým tajomníkom a predsedom tohto zväzu. V rokoch 1960 - 1964 sa vrátil do vydavateľstva Slovenský spisovateľ ako šéfredaktor, v rokoch 1968 - 1969 sa venoval výhradne literárnej činnosti, v rokoch 1971 - 1973 pracoval ako odborný poradca pri predsedníctve vlády, v rokoch 1974 - 1977 sa opäť pokúsil venovať výhradne svojej literárnej tvorbe a v rokoch 1977 - 1985, kedy odišiel do dôchodku, bol riaditeľom vydavateľstva Slovenský spisovateľ. Okrem týchto zamestnaní sa angažoval i politicky. V rokoch 1964 - 1981 bol poslancom Slovenskej národnej rady, v rokoch 1969 - 1971 poslancom Federálneho zhromaždenia a v rokoch 1966 - 1981 bol členom ÚV KSS. Dlhé roky sa v Novom slove mladých, prílohe Nového slova, venoval mladým adeptom poézie, z ktorých mnohí neskôr publikovali básnické zbierky v knižnej podobe. Mihálik bránil v publikovaní mnohým básnikom mladšej a strednej generácie, napr. I. Štrpkovi, Š. Moravčíkovi, M. Richterovi, J. Švantnerovi, ktorí vďaka jeho politickým zásahom boli sčasti alebo úplne vylúčení z literárneho života najmä 70. rokov minulého storočia . Písať básne začal v období stredoškolských štúdií a svoje diela uverejňoval v časopisoch Plameň, Rozvoj, Nový svet a Elán. Knižne debutoval v roku 1947 zbierkou Anjeli. Svojimi dielami otvorene podporoval komunistickú...
Více od autora
Vladimír Mertlík
Vladimír Mertlík, producent, manažer, režisér, scénárista, textař, publicista, moderátor a herec, se narodil 2. března 1945. Po vyučení a maturitě pracoval nejprve jako brusič kovů v ČKD. Svou uměleckou kariéru odstartoval v roce 1971. Po krátkém působení v Armádním uměleckém souboru se začal se živit na „volné noze“ – nejprve jako konferenciér a moderátor, posléze jako producent a manažer. Organizoval koncerty a vystoupení řady populárních hudebníků a skupin, mezi nimiž můžeme jmenovat například Blue Efekt, Evu Olmerovou, Janu Kratochvílovou, S. L. S. a Leška Semelku, Janka Ledeckého či skupiny Žentour, Tango, Turbo nebo České srdce. Je známý také jako úspěšný autor mnoha písňových textů, více než 150 scénářů zábavných televizních programů a režisér. Vystupoval v řadě televizních a rozhlasových pořadů a hrál ve filmech F. Renče .
Více od autora
Vladimír Martinec
Vladimír Martinec je bývalý československý hokejový útočník a nynější trenér. V letech 1967–1981 hrál za Teslu Pardubice, výjimkou byla sezóna 1978/1979, kdy hrál v Jihlavě. V 539 odehraných zápasech vsítil 343 gólů. V roce 1981 odešel do německého ESV Kaufbeuren, kde roku 1985 ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl drafrován týmem Hartford Whalers, avšak v NHL nikdy nenastoupil. V letech 1973, 1975, 1976, 1979 zvítězil v anketě Zlatá hokejka. Jedenáctkrát se zúčastnil mistrovství světa , třikrát zimních olympijských her a také Kanadského poháru v roce 1976. Reprezentační dres oblékl v 289 utkáních a zaznamenal 155 branek. Na mistrovstvích světa v letech 1997–2002 a na Zimních olympijských hrách v letech 1998 a 2002 působil jako asistent trenéra české reprezentace. Později začal pracovat jako sportovní ředitel týmu HC Moeller Pardubice. Jeho synem je bývalý hokejista Tomáš Martinec. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval v obvodu č. 44 – Chrudim, a to jako nestraník za SNK ED. Podpořili jej také Soukromníci. Se ziskem 4,60 % hlasů skončil na 9. místě.
Více od autora
Václav Minář
Český spisovatel Václav Minář má na svém kontě jedinou knihu a tou je podrobný průvodce pro všechny, kteří se zrovna chystají na získání řidičského průkazu, konkrétně skupiny B.
Více od autora
Otakar Mohyla
studium sociologie, později germanistiky a rusistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Povolání redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny Zaměstnání 1949-52: redaktor v nakladatelství Orbis 1952-72: redaktor v nakladatelství Československý spisovatel 1973-88: redaktor nakladatelství Olympia Profesní životopis Překládal z ruštiny a okrajově z němčiny.
Více od autora
Michael Moorcock
Michael John Moorcock je anglický spisovatel píšící především science fiction a fantasy literaturu. Do povědomí se dostal nejvíce díky svému románu s hlavním hrdinou Elricem z Melniboné, jenž měl klíčový vliv na poli fantasy v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století. Jako editor kontroverzního britského science fiction magazínu New Worlds, od května 1964 do března 1971 a poté znovu od roku 1976 do 1996, Moorcock podpořil vývoj „New Wave“ science fiction ve Velké Británii a nepřímo ve Spojených státech amerických. Vydání románu Bug Jack Barron od Normana Spinrada jako románu na pokračování bylo notoricky známé; v parlamentu dokonce někteří britští poslanci odsuzovali Arts Council pro jejich financování tohoto magazínu. V roce 2008 jmenoval časopis The Times Michaela Moorcocka v seznamu „Padesát nejlepších britských spisovatelů od roku 1945“. Michael Moorcock se narodil v Londýně roku 1939. Krajina Londýna, zejména oblast Notting Hill Gate a Landborke Grove, měla důležitý vliv na jeho tvorbu . Moorcock uvedl The Gods of Mars od Edgara Ricea Burroughse, The Apple Cart od George Bernarda Shawa a The Constable of St. Nicholas od Edwina Lestera Arnolda jako první tři knihy, které zachytily jeho představivost. Moorcock je bývalý manžel Hilary Bailey. Je také bývalý manžel Jill Riches, která se později vdala za Roberta Calverta. Jill Riches ilustrovala také některé obálky Moorcockových knih, včetně přebalu the Gloriana. Byl zakládajícím členem Swordsmen and Sorcerers' Guild of America , neformální skupiny osmi autorů hrdinské fantasy založené v šedesátých letech dvacátého století a vedené Linem Carterem. Moorcock byl předmětem dvou prací, monografie a interview, Colina Greenlanda. V roce 1983, Greenland publikoval The Entropy Exhibition: Michael Moorcock and the British 'New Wave' in Science Fiction. V roce 1992 následovalo interview Michael Moorcock: Death is No Obstacle. Moorcock se v...
Více od autora
Maxim E Matkin
Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa
Více od autora
Mark Manson
Americký spisovatel, bloger a podnikatel. Autor prací z oblasti rozvoje osobnosti.
Více od autora
Lubomír Mátl
Lubomír Mátl je český hudební skladatel a dirigent, známý svým přínosem klasické a duchovní hudbě. Ve své kariéře se věnoval jak tvorbě nových děl, tak interpretaci stávajících skladeb. Mátl se angažuje v různých funkcích, od vedení sborů a orchestrů až po komponování skladeb, které rezonují s tradičním českým hudebním dědictvím. V jeho tvorbě se často odráží hluboké porozumění liturgickým tradicím, jak dokládají skladby jako "Česká mše vánoční", která naznačuje zapojení do témat a pocitů vánočního období optikou české kultury. Jeho vliv přesahuje rámec kompozice a týká se i pedagogiky a mentorství, čímž ovlivňuje další generace českých hudebníků.
Více od autora
Leila Meacham
Leila Meacham je bývalá učitelka anglického jazyka a nyní i úspěšná spisovatelka. Žije v San Antoniu v Texasu. Její dílo Poselství růží se rázem stalo bestsellerem.
Více od autora
Květoslav Minařík
Květoslav Minařík byl český jogín, mystik, buddhista, astrolog a autor duchovní literatury. Květoslav Minařík se narodil 21. února 1908 v Litvínově, v části Horní Litvínov, okres Most. Jeho otec, František Minařík, byl horník a ateista, který se snažil bojovat za zlepšení podmínek dělníků. Zemřel, když bylo K. Minaříkovi osm let. Tím, že rodina přišla o živitele, dostala se do existenčních problémů. Matka Květoslava Minaříka, Josefa Minaříková, nebyla schopná řídit život rodiny, tj. devítiletého Květoslava a jeho sedmileté sestry Slavomily sama. Proto se znovu vdala. Její nový muž se však od ní nechával živit a nutil K. Minaříka žebrat a bil ho. Ten později musel přes zimu vyrábět bačkory a nesměl chodit do školy. Proto ve své biografii napsal, že doba jeho docházky na základní školu nepřesáhla čtyři roky. Rodinné poměry přiměly Květoslava Minaříka, aby ve čtrnácti letech utekl z domova do Jablonce nad Nisou, kde pracoval jako nádeník na stavbách. Později se vrátil, ale ne k matce s otčímem, ale začal bydlet u svého staršího nevlastního bratra, Oldřicha Minaříka, který ho dal do učení. K. Minařík se na základě toho vyučil pekařem. V roce 1932 se Květoslav Minařík v Hradci Králové oženil s Annou Minaříkovou , s níž měl syna Jaroslava. V 30. letech 20. století se Květoslav Minařík účastnil po nějakou dobu schůzek spolku Psyché, který založil v Československu v roce 1929 Karel Weinfurter. Květoslav Minařík byl po okupaci Československa německou armádou v roce 1939 tzv. totálně nasazen ve válečném průmyslu v Pardubicích. V srpnu roku 1944 byla rodina Minaříků vybombardována spojeneckým náletem, který měl být zaměřen na průmyslové podniky v Pardubicích. Po válce žil Květoslav Minařík postupně v Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Liberci a Březové. Po únoru 1948 byl stejně jako většina českých ezoteriků a mystiků sledován komunistickou Státní tajnou bezpečností a...
Více od autora
Karen M McManus
Karen M. McManus je vášnivou čtenářkou a spisovatelkou už od dětství, své rozsáhlé znalosti následně zúročila při studiu. Získala bakalářský titul z angličtiny na Univerzitě svatého kříže v New Orleans a magisterský titul z žurnalistiky na Severovýchodní univerzitě v Bostonu. Když nepracuje v markentingu nebo nepíše v Cambridgi v Massachusetts, ráda cestuje po světě se svým synem Jackem. Její prvotina Jeden z nás lže byla přeložena do více než 30 jazyků po celém světě.
Více od autora
Karel Mašek
Karel Mašek byl český básník, spisovatel, dramatik, novinář a překladatel. Psal fejetony do Národních listů, publikoval satirické básně a romány, tvořil a překládal divadelní hry, zejména pro děti. Byl známý jako jemný lyrik s humorem a vtipem, jeho dílo prostupuje melancholie. Používal i pseudonym Fa Presto. Pracoval jako magistrátní rada pražského prezidia. Podílel se na sokolském životě — přispíval do spolkového zpravodaje, účastnil se tradičních šibřinek. Kvůli chronické nemoci odjel na jaře 1922 na ozdravný pobyt do letoviska Lido u Benátek. Jeho stav se ale po návratu dále zhoršoval. Zemřel ve svém hradčanském bytě v noci na 13. září 1922, na vrcholu tvůrčích sil. Pohřben byl ve Vlastibořicích u svých rodičů. Mašek byl obratný stylista a jemný lyrik se smyslem pro humor. Měl sklon k báchorkovitosti. Celým jeho dílem prostupuje pocit melancholie. Dlouhodobě spolupracoval s deníkem Národní listy jako fejetonista, za války i jako divadelní referent. Známý byl jeho cyklus fejetonů Tak pravil poustevník . Na přelomu století působil jako redaktor Volných směrů, spoluzakládal satirický časopis Petrklíče a přispíval do reformních tiskovin . K jeho dílům patří: Poezie: Próza: Divadelní hry: Překlady:
Více od autora
Josef Menzel
Josef Menzel, křtěný Josef Karel byl český novinář, překladatel a spisovatel dětských knih. Je otcem režiséra Jiřího Menzela. Za války publikoval pod pseudonymem Jan Vik. Mezi jeho nejčastěji publikovaná díla patří seriál knížek pro malé děti Míša Kulička.
Více od autora
Joachim Mayer
Zemědělský inženýr, odborný redaktor, publikace o pěstování rostlin, zahradách.
Více od autora
Ján K Maliarik
Narozen 8. 11. 1869 v Myjavě, zemřel 14. 7. 1946 v Brně, mystik, teosof, původně farář evangelické církve augsburského vyznání , pacifista, kulturní a náboženský publicista, spisovatel.
Více od autora
Iva Michňová
Vystudovala FF UK . V současnosti vyučuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Vede kurzy zaměřené na odborný hospodářský jazyk, odborný překlad a komunikační dovednosti. Kromě překladů se věnuje i psaní učebnic němčiny.
Více od autora
Gerald Messadié
Narozen 1931 v Egyptě, francouzský historik, esejista a spisovatel se širokým záběrem, autor historických románů i četných děl o kulturách náboženstvích. Proslavil se především tetralogii „Člověk, který se stal Bohem“.
Více od autora
Daniela Mičanová
Daniela Mičanová je česká spisovatelka a překladatelka z angličtiny. Pochází z Hustopečí u Brna, kde se narodila a vystudovala gymnázium. Pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Masarykovy university v Brně, obor archeologie nedostudovala. Vystřídala několik zaměstnání. Od roku 2000 pracovala jako překladatelka na volné noze a ve volných chvílích se věnovala literární činnosti. Po roce 2013 opět přijala civilní zaměstnání, nejprve v automobilovém průmyslu , později se stala technickou redaktorkou ve výstavnické společnosti. Ve volných chvílích se přitom nadále věnuje literární činnosti. Přeložila tři desítky dobrodružných i populárně naučných titulů, většinou historického zaměření. Jako autorka se uvedla tzv. upírskou trilogií . K této trilogii však začíná přidávat zvolna i další díly . Je autorkou milostné novely Mlčení v růžovém, historické detektivky Ve službách třináctého prince, povídkové kuchařky Žena s dranžírákem, rozsáhlé hororové satiry Smrt pod vinicemi a několika povídek žánru fantasy pro časopis Pevnost. Naposledy vydala detektivku Smrt v recepci. Od roku 2012 příležitostně přispívala do časopisu Živá historie články zaměřenými na starý Egypt, viktoriánskou Anglii či žánrovou literaturu. Od roku 2017 pro týž časopis pravidelně připravuje historická kalendária. Časopisecké články
Více od autora
Ctirad Mašín
Ctirad Mašín byl syn československého důstojníka Josefa Mašína, člen protikomunistické guerrillové skupiny bratří Mašínů. Pocházel z rodiny příslušníka československých legií v Rusku a pozdějšího hrdiny protinacistického odboje Josefa Mašína, který byl v červnu 1942 nacisty popraven. Po druhé světové válce byl Ctirad vyznamenán prezidentem Benešem československou medailí Za chrabrost. V té době absolvoval Kolej krále Jiřího v Poděbradech, v letech 1950 až 1951 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Následně pracoval v různých dělnických profesích. Na počátku padesátých let založil s bratrem Josefem protikomunistickou skupinu. Při přepadení služeben Sboru národní bezpečnosti , kterých se skupina dopustila na podzim 1951, podřezal Ctirad příslušníka SNB, který byl při usmrcení omámený a svázaný. V srpnu 1952 byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státní hranice. Až do propuštění v červnu 1953 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech. V září 1953 pak spolu s Václavem Švédou v okolí Pivína zapálil několik stohů slámy a při následné potyčce s místními dobrovolnými hasiči vystřelil jednomu z nich oko. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Ctirad se tam dostal 2. listopadu 1953 na podvozku vlakové soupravy berlínské S-Bahn. Zanedlouho dorazili i Josef Mašín a těžce zraněný Milan Paumer. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové ...
Více od autora
Cormac McCarthy
Cormac McCarthy je americký spisovatel a scenárista, jehož díla se řadí k westernu, jižanské gotice či postapokalyptickému žánru. Literární kritik Harold Bloom ho zařadil mezi čtyři nejvýznamnější americké romanopisce současnosti . Recenzenti McCarthyho často srovnávají s Williamem Faulknerem. V roce 2007 obdržel Pulitzerovu cenu za román Cesta. V roce 2008 získalo filmové zpracování jeho románu Tahle země není pro starý čtyři Oscary. V roce 1992 také obdržel National Book Award za román Všichni krásní koně, první díl tzv. Hraniční trilogie. McCarthy se narodil v Providence ve státě Rhode Island, ale když mu byly čtyři roky, přestěhoval se s rodinou do Knoxvillu v Tennessee. McCarthy je třetím ze šesti dětí svých rodičů, má dva bratry a tři sestry. V Knoxvillu navštěvoval Knoxville Catholic High School . V letech 1934 až 1967 působil jeho otec jako úspěšný právník v Tennessee Valley Authority. V akademickém roce 1951-1952 nastoupil na University of Tennessee jako student svobodných umění. V roce 1953 vstoupil na čtyři roky do Letectva Spojených států amerických. Dva roky služby strávil na Aljašce, kde měl vlastní rozhlasový pořad. V roce 1957 se vrátil na University of Tennessee. Během svého působení na škole publikoval dvě povídky ve studentských novinách a v letech 1959 a 1960 vyhrál cenu Nadace Igrama Meriilla. V roce 1961 se oženil se svou spolužačkou Lee Hollemanovou, která mu porodila syna Cullena. Školu opustil aniž by získal titul a přestěhoval se se svou rodinou do Chicaga, kde napsal svůj první román Strážce sadu . Později se vrátil do okresu Sevier ve státě Tennessee; jeho manželství s Lee Hollemanovou skončilo. McCarthyho první román Strážce sadu publikovalo nakladatelství Random House v roce 1965. Zaslat rukopis do tohoto naklad...
Více od autora
China Miéville
China Tom Miéville je úspěšný britský autor fantasy, sci-fi a hororu. Rád označuje své dílo jako „weird fiction“ , respektive New Weird, a je předním představitelem takto nazývané volné skupiny autorů, kteří se snaží o oživení žánru, odklon od zavedených komerčních klišé i narušení hranic se science fiction a hororem, které pokládají za umělý výsledek téhož komerčního škatulkování. Od raného dětství žije v Londýně. V osmnácti letech učil angličtinu v Egyptě, kde vznikl jeho zájem o arabskou kulturu a politiku Blízkého Východu. Vystudoval antropologii na univerzitě v Cambridge a mezinárodní vztahy v Londýně. Strávil také jeden rok na Harvardu. Je členem největší z britských revolučně-levicových stran, trockistické Socialistické dělnické strany ; ve volbách do britského parlamentu v roce 2001 kandidoval za její koalici Socialist Alliance v tradičně labouristickém obvodě a získal 459 hlasů . Jeho politické názory se odrážejí v jeho díle i teoretických statích o literatuře – proslulá kritika J. R. R. Tolkiena a jeho díla jako reakcionářského); na řadě conů se účastnil bouřlivých panelových diskusí o politice. Děj trojice jeho románů Nádraží Perdido, Jizva a Železná rada se odehrává ve světě Bas-Lag a zejména ve městě Nový Krobuzon, kde hlavní hrdinové žijí nebo z něj pocházejí. Svět je plný inteligentních druhů. Kromě lidí je obýván kaktusíky, cheprijkami, strupobijci, upíry a mnoha dalšími druhy, z nichž některé jsou lidskému myšlení zcela cizí a nepřátelské. V tomto světě je běžně kombinována věda většinou příliš nepřesahující úroveň parních strojů s „thaumaturgickou“ magií. Lidé mohou být pomocí těchto technik upravováni pro specifické úkoly na tzv. „přetvory“, tedy jakési steampunkové kyborgy. Tato procedura se nejčastěji používá jako trest. Do češtiny jeho díla tradičně překládá Milan Žá...
Více od autora
Břetislav Mencák
Narozen 19.4.1903 v Praskačce u Hradce Králové, zemřel 12.3.1981 v Praze. PhDr., literární historik a kritik, novinář, redaktor dětských časopisů, básník, prozaik, překlady ze švédštiny, norštiny, němčiny.
Více od autora
Vlastimil Maršíček
* 14. 11. 1923, Postupice u Benešova, † 11. 8. 2000, Praha Básník, prozaik, překladatel, publicista, autor knih pro děti a mládež Jeho otec Jan Maršíček byl řídící učitel a kulturně osvětový pracovník na Podblanicku a Pardubicku, autor lidových románů a próz pro děti . Vliv na formování V. Maršíčka měl i nejstarší, předčasně zesnulý bratr Ladislav Maršíček , který se v 30. letech 20. století angažoval v levicovém vysokoškolském hnutí, byl publicistou a psal i básně . Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích začal Maršíček navštěvovat Eckertovu obchodní školu v Praze, 1943 byl zde nasazen v továrně na léky. Po skončení války nastoupil do redakce nově založeného deníku Práce; 1946 se zapsal ke studiu české literatury na FF UK, po roce však studia ukončil. V Práci působil nejprve v kulturní rubrice, poté jako vedoucí redaktor krajských novinových příloh a od roku 1949 jako zástupce šéfredaktora. V roce 1950 musel z redakce odejít. Krátce byl zaměstnán jako lektor Československého krátkého filmu a od roku 1952 pracoval v sekretariátě Svazu československých spisovatelů, od 1956 jako tajemník. Současně v letech 1956–57 externě přednášel na katedře žurnalistiky FF UK. V 70. a 80. letech 20. století se živil jako příležitostný publicista a překladatel beletrie a v roce 1989 odešel do důchodu. Dlouhodobě Maršíček spolupracoval s redakcí Československého vojáka, kde mj. uváděl začínající autory. Povídky, básně, novinové články, recenze, fejetony a reportáže dále publikoval v časopisech a denících: Studentský časopis, Mladá fronta, Rudé právo, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Svět v obrazech, Lidové noviny, Literární noviny, Listy, Plamen, Nový život, Host do domu, Květen, Sešity pro literaturu a diskusi, Slovenské pohľady, Kultúrny ži...
Více od autora
Vlastimil Marek
Vlastimil Marek byl český alternativní hudebník, zenový buddhista, publicista, lektor, spisovatel a duchovní učitel. Jako hudebník působil ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam a MCH Band. Vystupoval však také s Jakubem Nohou a Emilem Pospíšilem. Byl aktivním členem Jazzové sekce a za svou činnost byl komunistickým režimem pronásledován. V srpnu 1986 ho komunistická tajná policie StB zavřela do vazební věznice za organizování mírového gongového koncertu. Později byl odsouzen za údajné „poškozování zájmů republiky v cizině“, ale v roce 1990 byl plně rehabilitován. Systematicky propagoval hudbu New Age, a to i v rozhlasovém vysílání na Radiu Golem, Radiu Kobra či Radiu Echo. Pro Český rozhlas Ostrava zásadní měrou spolupracoval s autory Zlatou Holušovou a Zdeňkem Figurou na cyklech pořadů Hudba k tichu a Dobromysl, pro Český rozhlas 3 – Vltava seriál Zvuky. V letech 1996 až 2011 připravoval pro Český rozhlas 3 Vltava jednou za 14 dnů předpůlnoční pořad new age, etnické a ambientní hudby pod názvem Oaza, hudba pro povzbuzení i uklidnění. Dovezl do České republiky world music , alikvotní zpěv , článkem v časopise Regena a praktickými ukázkami prezentoval dávnou védskou ekologickou metodu spalování sušeného kravského trusu s přepuštěným máslem ghí a několika zrnky rýže za zpěvu mantry při východu a západu Slunce tzv.. agnihotru, a v nultém čísle čtvrtletníku Baraka představil jako znovuobjevenou dávnou terapeutickou možnost i labyrint , zorganizoval první kurz hry na primitivní, ale o to terapeutičtějš...
Více od autora
Vlastimil Macháček
Vlastimil Macháček absolvoval gymnázium v Praze. Po roce 1945 studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. Nejdříve učil na gymnáziích v Praze a v Děčíně, pak ve státních kurzech pro přípravu pracujících na vysoké školy v Duchcově a Žatci. Zároveň byl aspirantem v Matematickém ústavu ČSAV. Krátkou dobu pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře matematiky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po jejím zrušení v roce 1959 pokračoval na pedagogickém institutu, kde byl pověřen vedením katedry matematiky. Po obnovení pedagogických fakult, v roce 1964, působil na katedře matematiky pražské pedagogické fakulty.
Více od autora
Vladimír Mikolášek
Narozen 26.2.1918 v Košťálově u Semil, zemřel 13.8.1997 v Tanvaldě. Novinář, redaktor Stráže severu v Liberci. Básník, beletrista, cestopisy, pověsti a pohádky z kraje.
Více od autora
Věroslav Mertl
Věroslav Mertl byl český spisovatel. V letech 1944–1945 byl totálně nasazen jako zemědělský dělník. Po válce, od roku 1945, studoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích . Pak pracoval jako úředník, v letech 1968–1970 jako redaktor nakladatelství Růže. V letech 1971–1991 působil jako tajemník Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích.
Více od autora
Toni Morrison
Toni Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Wofford byla americká spisovatelka, redaktorka a profesorka. V roce 1993 obdržela Nobelovu ceny za literaturu. Její knihy jsou známy díky užívání epických témat, živých dialogů a propracovaných charakteristik postav afroamerického původu. Mezi její nejznámější knihy patří Velmi modré oči, Píseň o Šalamounovi nebo Milovaná, za kterou získala v roce 1988 Pulitzerovu cenu. Americkým časopisem s názvem Ladies' Home Journal byla vybrána mezi třicet nejmocnějších žen v Americe. Toni Morrisonová se narodila ve městě Lorain v americkém státě Ohio do chudé dělnické rodiny jako druhé ze čtyř dětí. Jako malé dítě Toni neustále četla, jejími oblíbenými autory byli Jane Austenová a Lev Nikolajevič Tolstoj. Její otec George Wofford pracoval jako svářeč. Své dceři často vypravoval příběhy černošské komunity a to způsobem, jež později našel uplatnění i v bezspočtu knih Toni Morrisonové. V roce 1949 byla přijata ke studiu angličtiny na prestižní černošské Howardově univerzitě. Zde začala užívat přezdívky Toni, jež má svůj původ v jejím prostředním jméně Anthony. V roce 1953 Toni úspěšně ukončila bakalářské studium. Na magisterské studium nastoupila na Cornellovu univerzitu, kde úspěšně obhájila práci o sebevraždách v dílech W. Faulknera a V. Woolfové, což jí dopomohlo k získání titulu v roce 1955. Po studiích působila jako asistentka pro výuku angličtiny na Texaské jižní univerzitě ve městě Houston, po dvou letech se však vrátila zpět na Howardovu univerzitu. V této době se také stala členkou spolku Alpha Kappa Alpha, což je spolek žen zabývajících se sociální činností za účelem zlepšení sociálních a ekonomických životních podmínek. V roce 1958 se provdala za Howarda Morrisona, s nímž měla dvě děti – Harolda a Sladea. V roce 1964 se s Howardem rozvedla a s oběma dětmi se přestěhovala do města Syracuse ve ...
Více od autora
Rupert Matthews
Britský novinář, autor naučné literatury pro děti a mládež, též policejní komisař. Poslanec Evropského parlamentu.
Více od autora
Raye Morgan
Helen Conrad píše také pod pseudonymy Jena Hunt a Raye Morgan. Pod pseudonymem Raye Morgan píše příběhy pro nakladatelství Harlequin. Raye Morgan vyrůstala v Holandsku, Kalifornii a strávila několik let ve Washingtonu D.C. Dnes žije s manželem a čtyřmi syny v okolí Los Angeles. "Tím, že kolem sebe neustále mám tolik mužů, udržuje mě to v neustálém střehu," říká Raye se smíchem. "Psaní mě však dodává romantického ducha, který samozřejmě v takovéto rodině chybí." Na psaní se jí nejvíce líbí, že může snít i ve dne, ale vyžaduje to určitou disciplínu. Raye miluje Kalifornii, malá pobřežní městečka, farmy a ranče a sněhem pokryté hory. To prý je to nejhezčí na celém světě.
Více od autora
Oldřich Müller
Narozen 1957. Ph.D., pedagog v oboru speciální pedagogiky, vysokoškolský učitel, autor učebnic, práce z oboru.
Více od autora
Miloslav Mečíř
MUDr. Miloslav Mečíř, CSc. pracoval ve všech oborech lékařské péče o dítě. Kromě odborných prací napsal řadu populárně naučných publikací z oboru péče o dítě a je spoluautorem několika osvětových krátkých filmů.
Více od autora
Marcela Mrázová-Schusterová
Malířka, ilustrátorka, historička umění a kurátorka. Vystudovala Univerzitu Karlovu, aktivně vystavovala a publikovala. Zpočátku se zabývala raně barokní architekturou v Čechách , potom jako galerijní a muzejní pracovnice českým uměním přelomu 19. a 20, století, zvláště dílem Františka Bílka a Josefa Váchala. Psala poezii, vlastním nákladem vydala dvě drobné básnické sbírky . Je zastoupena v antologii české duchovní lyriky XX. století Krajiny milosti . – Výtvarné tvorbě se věnuje od roku 1992. První obraz olejovými barvami namalovala po smrti matky v roce 1996. O dva roky později se začala zabývat i dřevořezbou.
Více od autora
Luigi Motta
Luigi Motta byl populární italský spisovatel dobrodružných románů, známý mimo jiné také jako pokračovatel příběhů Emila Salgariho o Sandokanovi, který vede boj proti utlačovatelům malajských domorodců.
Více od autora
Loriano Macchiavelli
Loriano Macchiavelli , rodem i srdcem Boloňan, profesí dramatik, napsal zatím několik románů a divadelních her. Jeho prózy jsou spojeny postavou hlavního hrdiny Antonia Sartiho, řadového seržanta a zaměstnance kvestury v Boloni. Autorovi jako by Sartiho zaměstnání pouze sloužilo jako záminka pro možnost pronikat pod kůži lidem i společnosti. Několik knih vydal pod pseudonymem Jules Quicher.
Více od autora
Ladislav Muška
Ladislav Muška se narodil roku 1928 v Semilech, tři metry od pstruhové říčky Olešky, což ho poznamenalo natolik, že dodnes je úspěšným lovcem lososovitých ryb. Řemeslo zdědil po otci, vyučil se sladovníkem. Během zaměstnání studoval v Praze sólový zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru, od roku 1951 do konce roku 1988 byl členem ústecké opery. Je nositelem řady literárních cen, spoluautorem různých sborníků. Dodnes vystupuje na koncertech a píše. Na kontě má 29 vydaných titulů. Závěrem roku 2008 mu byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za přínos ústecké kultuře.
Více od autora
Kenneth Macksey
Kenneth Macksey vstoupil v roce 1941 do Královského tankového sboru , v roce 1944 bojoval v Normandii a v roce 1945 v Německu; po válce pak strávil více než dvacet let u Královského tankového pluku . Je mezinárodně uznávaným odborníkem a spisovatelem v oblasti vojenské historie.
Více od autora
Karin Michaëlis
Dánská spisovatelka, manželka spisovatele Sophuse Michaëlise, posléze diplomata Charlese Emila Stangelanda. Jako antifašistka strávila druhou světovou válku v USA. Nejznámější jsou její knížky pro děti s hrdinkou Bibi, kterých napsala celkem 9. Skandální úspěch z jejích 36 románů pro dospělé zaznamenala kniha Den farlige alder a její pokračování Elsie Lindtner , které vzbudily pohoršení otevřeným konstatováním, že i žena může pociťovat sexuální touhu. Napsala i románovou autobiografickou trilogii vydávanou pod společným jménem Træet på Godt og Ondt a ve 40. letech další autobiografie Little Troll a Vidunderlige Verden .
Více od autora
Karel Misař
Karel Misař byl český spisovatel, novinář, vychovatel a dramaturg. Narodil se v rodině kováře a zemědělská dělnice. V roce 1953 maturoval na Pedagogickém gymnáziu v Praze. Poté byl učitelem v severních Čechách, nejprve v Třebívlicích a poté Libochovicích. Od roku 1962 dělal vychovatele v Ústavu pro výchovu narušené mládeže v Praze, kde načerpal inspiraci pro svůj neznámější román Pasťák. Od roku 1963 zároveň pracoval v Československém rozhlase, kde připravoval pořady pro mládež. Mj. patřil k zakladatelům oblíbeného pořadu Mikrofórum. V roce 1966 se stal redaktorem časopisu Plamen, v roce 1970 v Tvorbě. Roku 1974 pak dramaturgem ve Filmovém studiu Barrandov. V letech 1977–1978 se nakrátko vrátil do Tvorby a poté byl spisovatelem z povolání. Jeho dílo je zaměřeno na život mladých lidí, vyznačuje se syrovou dokumentární strohostí, ale také jistým pochopením pro záporného hrdinu a ironickým nadhledem.
Více od autora
Kamil Miketa
Narozen 1969. Publicista, reportáže o lidech na okraji, knihy a scénáře o unesených dětech, autor knihy Vzestupy a pády českých milionářů.
Více od autora
Julius Mader
Julius Mader , alias Thomas Bergner, byl německý právník, politolog, novinář a spisovatel. Mader navštěvoval obchodní školu, následuje učení jako soukeník. Pak začal studovat v oborech ekonomie vládní a právo, a žurnalistiky na univerzitách v Berlíně a Jena , Ústav vnitřního obchodu v Lipsku a německé Akademie pro politickou a právní vědu v Postupimi-Babelsbergu. V roce 1955 absolvoval Master of Business Travelers. Člen SED, 1958 - 59 byl zástupcem šéfredaktora v časopisu. Od roku 1960 začal pracovat jako spisovatel na volné noze. Od roku 1962 působil jako důstojník pro speciální úkol s kódovým jménem "Faingold" pro Stasi . V roce 1965 byl v Postupimi-Babelsbergu a složil tezi "Tajemství Spolkové republiky Německo a jeho podvratné činnosti proti Německé demokratické republice" pro doktorát. V roce 1970 žil na Humboldtově univerzitě v Berlíně , kde byl spoluautorem několika knih s Albertem Charisius na vývoj, systém a fungování imperialistické německé tajné služby. Jeho vojenské a politické spisy se týkaly období nacistické éry a studené války. Celkem jeho knihy mají náklad několika milionů, včetně překladů některých knih do češtiny.
Více od autora
Jiří Mrkvička
PhDr. Jiří Mrkvička celý život pracoval na pardubickém psychiatrickém oddělení a jako klinický psycholog, psychologický poradce a psychoterapeut se věnoval dospělým i dětským pacientům a jejich rodinám. Jako uznávaný a vyhledávaný odborník přednášel a publikoval na mnoha konferencích i seminářích, v časopisech, rozhlase a televizních pořadech. V závěru svého působení vyučoval psychologii náboženství také studenty Univerzity Pardubice. Známé a ceněné jsou jeho publikace, zejména již dávno rozebraná „Knížka o radosti“, „Člověk v akci“, „Hovory s Tebou“ … Ve svých knihách dokázal propojit svoji filozofickou erudici s uvažováním o člověku ve zdraví a nemoci. Zamýšlel však také nad těmi, kteří pomoc druhým poskytují, ať už jako lékaři, psychologové, poradci, sociální či pedagogičtí pracovníci. Dařilo se mu vyjadřovat své myšlenky jazykem přístupným nejen úzké odborné veřejnosti.
Více od autora
Jiří Mikula
Zasloužilý umělec profesor Jiří Mikula se narodil 19. 1. 1926 v Poplzích na Litoměřicku. Nejvíce znám jako malíř a grafik. Od roku 1965 se zabývá také archeologií. Mnohostranný talent, především výtvarník, absolvent grafické školu Umělecko-průmyslové školy v Praze, povoláním dlouholetý redaktor nakladatelství Naše vojsko, spisovatel, fotograf, paleontolog a sběratel pravěkých artefaktů. Narodil se 19. ledna 1926 v Poplzích a mládí strávil na dohled romantické siluety Hazmburku, zátočin Ohře a pahorků vulkanického Středohoří. Vracel se sem později z Prahy jako náruživý rybář, malíř a grafik, fotograf a nakonec i sběratel pravěké industrie. Po absolvování studia na grafické škole a na Umělecko- průmyslové škole v Praze absolvoval roční praxi v důstojnickém učilišti v Litoměřicích na úseku kreslení a tvorby názorných pomůcek počátkem padesátých let 20. století. Pracovali tam společně s manželkou, Miladou Mikulovou narozenou 2. prosince 1926. Právě tam realizoval Jiří Mikula první portréty pravěkých lidí a krajiny geologických dob. Námět, k němuž se vrátil ve zralém věku, již nejen s potřebou portrétovat, ale i objevovat. Společná práce na dřevorytech - ilustracích k prozaickému a básnickému dílu českého romantika Karla Hynka Máchy sblížila oba talenty a inspirací byly hory, hrady, květiny Středohoří, jak je potkávali při letních vycházkách. Dokonce i věnec na vazbě knihy sdružuje typickou floru v těchto kopcích. Výbor z díla Zemi krásnou, zemi milovanou, Naše vojsko 1956, byl významným příspěvkem k máchovské ilustraci. Ilustrování celé řady titulů zejména válečné literatury, kterou editovalo nakladatelství Naše vojsko, a činnost ve skupině umělců Radar, řada obrazů, výstavy, cesty vyplňují nadějná šedesátá léta. Přehled tvůrčí dráhy: Studia na grafické škole u profesora Jaroslava Vodrážky od roku 1941 studium na UMPRUM u profesora Karla Svolinského od roku 1945 člen skupiny RADAR od roku 1961 vlastní tvorba - obrazy, grafické listy, plakáty, ilustrace a grafická řeš...
Více od autora
Jiří Mašín
Jiří Mašín byl český historik románského umění a výtvarný teoretik soudobého umění, celoživotní pracovník Národní galerie v Praze a roku 1960 její dočasný ředitel, a externí pedagog AVU. Narodil se na Vysočině. V letech 1933–1942 absolvoval státní reformní reálné gymnázium v Jihlavě. V roce 1945 začal studovat dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě UK. Jeho učiteli byli Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jaromír Pečírka a Jan Mukařovský. Roku 1949 obhájil rigorózní práci s titulem Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě, která později vyšla knižně a ve své době patřila k vysoce ceněným badatelským dílům. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1952 nastoupil do Národní galerie v Praze, kde již v letech 1946-1950 pracoval jako volontér a kde jako jeden z mála pracovníků vydržel po celou svou kariéru až do roku 1983. Kromě toho v letech 1954-1955 vykonával práci tajemníka redakce časopisu Umění ČSAV. V roce 1957 byl jmenován zástupcem ředitele Národní galerie, po té vědeckým pracovníkem galerie. Roku 1959 nastoupil jako externí učitel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se roku 1968 habilitoval a jako docent vyučoval do roku 1973. V roce 1960 byl zastupujícím ředitelem Národní galerie. Z původní specializace medievalisty se postupně přeorientoval především na teoretika moderny a současného umění, stěžejní prací je jeho monografie o Janu Štursovi. Věnoval se také teorii a metodice restaurování. Napsal texty do tří desítek katalogů výstav soudobého umění, jichž býval pořadatelem nejen v Národní galerii, ale i v regionech. Svými statěmi přispíval do mnoha časopisů, např. Tvorba, Umění a řemesla, Výtvarné umění nebo Umění. Celoživotní přátelství ho poutalo k fotografu Tiboru Hontymu, výtvarníkům Františku Ronovskému, Karlu Hladíkovi, k historikům umění Jaromíru Homolkovi, Haně Seifertové a dalším....
Více od autora
Jindřich Marco
Jindřich Marco byl český fotograf a numismatik. Dokumentoval poválečný stav evropských měst, strádání jejich obyvatel a začínající obnovu. Po maturitě v roce 1940 pracoval v propagaci. V roce 1944 byl kvůli svému rasovému původu umístěn do sběrného tábora, odkud se mu podařilo uprchnout za východní frontu. Počátkem roku 1945 se dostal do Košic, kde fotografoval pro novou československou vládu. V Budapešti fotografoval boje o město. Po válce v letech 1945–1948 dokumentoval jako fotoreportér uklízení důsledků války v Evropě. Spíše než trosky měst ho zajímaly osudy obyčejných lidí, kteří znovu stavěli domy, školy a továrny a vraceli se do obyčejného života. Bezprostředně po skončení 2. světové války fotografoval v Berlíně, Drážďanech, Varšavě, Budapešti, Londýně a dalších městech. Podobně jako fotografové té doby Robert Capa, Margaret Bourke-White, Leonard McCombe, Werner Bischof, Jevgenij Chalděj také on se snažil zachytit symboly válečného barbarství bez válečného boje. Snímky ukazují osudy lidí, kteří sami válku nezavinili a nevyvolali, ale jejich životy válka změnila a sami trpěli dlouho po jejím skončení. Jeho snímky se objevily ve světových časopisech Weekly Illustrated, Life, Lilliput, Picture Post nebo francouzském týdeníku Paris Match. V roce 1948 fotografoval také v novém izraelském státě. V roce 1950 byl uvězněn a odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu. Po návratu z vězení se již reportážní fotografii nevěnoval. Psal knihy o grafice, numismatice a starých zbraních a pořizoval do nich fotografickou dokumentaci.
Více od autora
Janet Mills
Narozena 27.8. 1953, publicista, spoluautorka publikací o hledání životní harmonie. Založila nakladatelství Amber-Allen Publishing, které mj. vydalo knihy Deepaka Chopry. Je též spoluautorkou některých knih dona Miguela Ruize. ŽIje v San Rafaelu v Kalifornii.
Více od autora
Ivan Muchka
Narozen 21.5.1946 v Praze. Historik umění a architektury, památkář, fotograf, historik informačních technologií, autor publikací z oboru historie architektury a uměleckých památek.
Více od autora